O sebevraždách mladistvých se začalo v USA mluvit, až když jejich nárůst vyvolal zděšení. Americký dokument
00:00:01 Každých 40 sekund se v USA pokusí
-náctiletý o sebevraždu.
00:00:06 Chtěla jsem být mrtvá, být raději mrtvá,
00:00:09 než se potýkat s tou bolestí, kterou jsem cítila.
00:00:12 Myslel jsem, že když budu moci skoncovat se životem,
00:00:14 pak si lidé přestanou ze mě dělat legraci,
00:00:16 protože z mrtvého si nikdo legraci nedělá.
00:00:19 Každé dvě hodiny si sebevražda vyžádá život -náctiletého.
00:00:23 Bylo to naše jediné dítě.
00:00:25 Neměl ponětí o následcích svých činů.
00:00:29 To, co jsme znali jako normální život -
00:00:31 už neexistuje.
00:00:34 Chybí nám část naší rodiny...
00:00:41 Je to opravdu, opravdu těžké.
00:00:44 Jsem Laura Lingová.
00:00:46 Sebevražda je třetí hlavní příčinou úmrtí osob v USA
00:00:49 ve věku od 10 do 24 let.
00:00:52 A přesto se stále o tom,
00:00:54 co někteří odborníci nazývají národní krize, mlčí.
00:00:57 Dnes se zaměříme na tento znepokojivý trend
00:01:00 a pokusíme se pochopit,
00:01:02 proč si stále více
-náctiletých bere život.
00:01:07 Na každou dokonanou sebevraždu mladého člověka
00:01:10 připadá až 200 pokusů.
00:01:13 Každý rok dojde k 800 000 až k jednomu milionu
00:01:17 pokusů o sebevraždu.
00:01:20 Přesto lidé o sebevraždách
-náctiletých nezačali mluvit
00:01:24 do doby, kdy prudký nárůst studentských sebevražd
00:01:27 otřásl celými Spojenými státy. Veřejné pobouření dosáhlo vrcholu
00:01:32 po smrti studenta Freshmana Tylera Clementiho,
00:01:35 jehož sebevražda byla jednou z nejméně dalších šesti,
00:01:39 které spáchali dospívající gayové v září 2010.
00:01:44 To stigma, kterému čelí, šikana, které mohou být vystaveni,
00:01:48 odmítnutí rodinou, vrstevníky,
00:01:50 to je období nezměrně tvrdého boje a nesmírné zranitelnosti.
00:01:55 U -náctiletých lesbiček, gayů, bisexuálů a transsexuálů
00:02:00 je čtyřikrát vyšší pravděpodobnost, že se pokusí o sebevraždu,
00:02:04 než u heterosexuálů.
00:02:06 Ale sebevražda nedělá rozdíly mezi pohlavími,
00:02:09 etnickými skupinami ani sociálními vrstvami.
00:02:13 Každý jedinec je zranitelný.
00:02:16 Kdykoliv zemře dítě, které spáchalo sebevraždu,
00:02:19 je to hrozné, byť bylo jenom jedno.
00:02:24 Jmenuji se Kayla Havinsová. Hraji za Lil Saints na ATU.
00:02:29 Absolvuji v roce 2010.
00:02:33 Kayla Havinsová byla všestranně nadaná dívka
00:02:37 z Queen Creek v Arizoně.
00:02:39 Měla dobré známky a milovala softbal, rodeo a koně.
00:02:43 Kayla měla v sobě soutěživost.
00:02:46 Vždycky se snažila ze všech sil dosáhnout těch nejlepších výsledků.
00:02:53 Dávala góly a přihrávala na ně. Byla na sebe tvrdá.
00:02:57 V maturitním ročníku se začala Kayla hroutit
00:03:00 pod tlakem středoškolských povinností.
00:03:03 Velmi snadno se rozčílila a šílela i kvůli maličkostem.
00:03:07 Byla ve velkém stresu.
00:03:10 Naprosto neústupně trvala na tom, že bude hrát softbal,
00:03:13 chtěla vyniknout v rodeu.
00:03:15 Navíc toužila po dobrých známkách a taky chtěla být i doma nejlepší.
00:03:20 Při všem tom stresu, kterému byla vystavena,
00:03:24 měla pocit, že to nezvládá, a nebyla se sebou spokojená.
00:03:28 Toto je Kaylina ložnice
00:03:30 a je takřka ve stejném stavu, v jakém ji opustila.
00:03:33 Její učebnice, její sportovní trofeje.
00:03:37 Softbalový dres a její fotografie z maturitního ročníku.
00:03:41 Její rodiče vstupují do tohoto pokoje jen zřídkakdy.
00:03:47 Naznačila vám Kayla někdy nějak,
00:03:49 že ji napadají myšlenky o tom, že si chce vzít život?
00:03:57 -Psala si nějaký deník, že?
-Ano.
00:04:00 Začalo to asi tak před rokem.
00:04:03 Psala o chlapcích, o plesech, a obecně o životě.
00:04:08 A jednou tam bylo:
00:04:10 "Jsem tak frustrovaná, že bych to chtěla ukončit."
00:04:14 Proto jsme se rozhodli vyhledat odbornou pomoc.
00:04:18 Sezení se uskutečnilo pouhé čtyři dny před tím,
00:04:21 než Kayla zemřela.
00:04:24 Dozvěděli jsme se,
00:04:25 že se jen trochu obává toho roku před maturitou.
00:04:29 On prostě žádné varovné signály neviděl.
00:04:33 Ale Kayla udělala před svými přáteli celou řadu narážek,
00:04:37 které naznačovaly, že by mohla mít sklony k sebevraždě.
00:04:40 Jednoho dne byla Kayla s děvčaty venku a řekla něco jako:
00:04:44 "Kdybych umřela a spálili mě, kterou část těla byste chtěli?"
00:04:48 Jednou si povídala se svou kamarádkou
00:04:51 a mluvila o takových věcech jako:
00:04:53 "Co bys chtěla aby ti zahráli na pohřbu?"
00:04:57 Když někdo uvažuje o sebevraždě,
00:04:59 téměř vždy o tom někomu nějakým způsobem řekne.
00:05:03 V pátek předtím, než se to stalo, jsem ji viděla ve třídě.
00:05:07 Měla takový nepřítomný výraz.
00:05:10 Když jsem se jí zeptala, jestli je v pořádku,
00:05:13 odpověděla jen, že ne.
00:05:14 A tak jsem jí řekla: "Chceš si o něčem promluvit?"
00:05:17 A ona jen odvětila: "Ne, jen se hodlám zabít."
00:05:19 Řekla jsem jí: "To ne!"
00:05:21 A ona na to: "Jen jsem přeháněla, je mi fajn."
00:05:23 O tři dny později, v pondělí 5. října 2009
00:05:27 byly ve škole podzimní prázdniny.
00:05:29 Kayla jela za svou spoluhráčkou domů.
00:05:31 Podle přátel pila a chovala se nevypočitatelně.
00:05:36 Velice se rozčílila a začala na všechny křičet.
00:05:40 Kaylini přátelé raději zavolali její rodiče.
00:05:43 Vydali jsme se do toho domu.
00:05:47 A v té chvíli jsem pochopil, že bude lepší zavolat policii.
00:05:52 Řekl jsem jim, že se moje dcera chová abnormálně.
00:05:56 Zeptali se mě, jestli si myslím, že by mohla pomýšlet na sebevraždu,
00:06:01 odpověděl jsem, že to možné je.
00:06:05 Mezitím Kayla skočila do auta a odjela.
00:06:09 Snažili jsme se ji najít. Jeli jsme po silnici
00:06:12 a já jsem se neustále pokoušela dovolat se jí.
00:06:17 O chvíli později poslala tato sedmnáctiletá dívka
00:06:20 své rodině zprávu.
00:06:22 Napsala, že nás miluje, ale že je jí líto,
00:06:25 že nedokáže být takovou dcerou nebo sestrou,
00:06:28 jakou bychom chtěli.
00:06:29 Buddy a Teri jeli v protisměru a svoji dceru minuli.
00:06:33 Otočili se, ale než ji dohonili,
00:06:35 policista přiměl Kaylu zastavit na okraji silnice.
00:06:39 Ten policista se chystal zkontrolovat,
00:06:41 jestli je v pořádku...
00:06:43 Ale než se k ní dostal, ona se zastřelila.
00:06:50 Kde jsi byla, když ses dozvěděla o Kaylině smrti?
00:06:57 Někdo mi volal. Telefon mě vzbudil a...
00:07:23 Na tomto místě Kayla zemřela.
00:07:26 Za mnou je kříž, který dala rodina postavit na její památku.
00:07:30 Už je to téměř rok, co zemřela.
00:07:33 Opět nás to strašlivě zasáhlo.
00:07:37 Je to stále živé.
00:07:40 Přehráváme si všechno, co se stalo.
00:07:42 Znovu a znovu... ptáme se, kde se stala chyba.
00:07:48 Věčná otázka: "Proč se to stalo
00:07:50 a co jsme mohli udělat, abychom to zastavili?"
00:07:54 Protože tomuhle se dalo předejít.
00:07:57 A tak agonie, která následuje, trvá týdny, měsíce a roky
00:08:02 a hledání odpovědi je neuvěřitelně bolestné.
00:08:06 Rodiče si to v sobě nesou navždy.
00:08:10 Kdybyste mohli Kayle něco říct nebo jí poslat nějakou zprávu,
00:08:14 co byste řekli?
00:08:16 "Máme tě rádi." Chybí nám každý den.
00:08:22 A litujeme, že jsme jí nemohli pomoci...
00:08:29 Ale nevím, kde se stala chyba.
00:08:33 Kéž bych jí mohl pomoci!
00:08:39 Že mi chybí a že ji mám moc ráda a chtěla bych ji tu mít.
00:08:51 Když si -náctiletý vezme život, rodiče a přátelé se vždycky ptají,
00:08:55 proč.
00:08:57 Ale téměř vždy stojí za sebevraždou psychická porucha.
00:09:02 Devadesát procent těch, kteří spáchají sebevraždu a zemřou,
00:09:06 má nějakou formu duševní choroby.
00:09:08 Šedesát procent oné doby, kdy se duševní choroba projevuje,
00:09:12 má podobu výkyvu nálad jako je například deprese.
00:09:16 Nyní je diagnostikována deprese v nižším věku než před 20 lety.
00:09:20 Ale stále není ve většině případů odhalena,
00:09:23 protože jen zhruba 30 procentům
-náctiletých s depresí
00:09:26 se dostává pomoci.
00:09:30 Kolik z vás už někdy pocítilo depresi?
00:09:32 Můžete zvednout ruku?
00:09:35 Můžete ji zvednout trochu výš? Děkuju vám...
00:09:40 A co myslíte, že způsobilo vaši depresi?
00:09:44 Vlastně jsem nevěděl, kdo vlastně jsem.
00:09:46 Měl jsem spoustu zranění ze sportu, a když jsem nesportoval,
00:09:50 neměl jsem vlastně kolem sebe žádnou skupinu přátel.
00:09:53 Byla jsem přetížená domácími úkoly. Cítila jsem nesmírný tlak.
00:10:00 Kolik z vás tady se cítí opravdu pod tlakem?
00:10:07 Všichni?
00:10:09 Na střední škole je spousta stresu. A hodně se toho od vás očekává,
00:10:13 takže se prostě občas cítíte zoufale.
00:10:17 Musím mít samé jedničky.
00:10:18 Moji rodiče šíleli, když jsem dostala dvojku.
00:10:21 Je těžké zvládnout úkoly i všechno ostatní.
00:10:24 Nedostanete se včas do postele, pořádně se nevyspíte,
00:10:27 a tak jste další den stále víc unavení.
00:10:29 Velký tlak, způsobený touhou uspět, je pro depresi rizikovým faktorem.
00:10:34 Když si děti začnou myslet,
00:10:36 že nemohou splnit všechno, co se od nich očekává,
00:10:39 dolehne na ně větší tlak,
00:10:41 který přispívá k myšlenkám na sebevraždu.
00:10:44 Je to "všechno nebo nic".
00:10:46 Hovořili jsme se čtyřmi mladými lidmi -
00:10:49 Darielys, Julií, Ernestem a Maxem -
00:10:51 jejichž životní zkušenosti je dovedly až k okamžiku,
00:10:55 kdy chtěli zemřít.
00:10:57 Darielys Tejera, pokus o sebevraždu v 16 letech
00:11:00 Vzpomínám si, že když jsem byla malá,
00:11:03 třikrát nebo čtyřikrát jsme se stěhovali.
00:11:06 Víc jsem lpěla na své babičce, se kterou jsme si byly bližší,
00:11:10 protože moje matka nebyla tak často doma.
00:11:13 Babička zemřela, když bylo Darielys devět.
00:11:16 Dokonce ani jako -náctiletá
00:11:18 se Dari nedokázala s touto ztrátou vyrovnat.
00:11:21 Stal se ze mě naprostý introvert, stáhla jsem se do sebe.
00:11:24 Chodila jsem do školy, ale jinak jsem se moc s lidmi nestýkala.
00:11:28 Měla jsem úplně jiný pohled na svět.
00:11:32 Julia Winokurová, pokus o sebevraždu v 15 letech
00:11:36 Byla jsem hned po narození adoptovaná svobodnou matkou.
00:11:41 Jsem jedináček. Zažila jsem pocity,
00:11:44 které souvisejí s tím, když je člověk adoptovaný.
00:11:48 Jak jsem vyrůstala, nebylo to mezi mnou a matkou moc dobré.
00:11:53 Byl to takový obtížný vztah.
00:11:56 A myslím, že právě proto, že jsem byla adoptovaná
00:11:59 a už jsem měla ty pocity nejistoty o sobě samé,
00:12:02 tak se to ještě umocnilo.
00:12:04 A pak, když mi bylo devět, mě zneužil poradce na táboře.
00:12:14 Julia zneužití tajila.
00:12:17 Ale když postoupila do 9. třídy, nastala krize.
00:12:21 Byla jsem velmi deprimovaná. Chodila jsem za školu.
00:12:25 Psala jsem si do sešitů: "Nenávidím se. Nenávidím se."
00:12:29 Byly toho celé stránky.
00:12:31 Jednou jsem napsala: "Prosím, pomozte mi."
00:12:34 Cítila jsem, že tajně volám o pomoc,
00:12:37 ale nikdo mě neslyšel.
00:12:42 Ernesto Dominguez, pokus o sebevraždu v 16 letech
00:12:46 Narodil jsem se v Mexiku,
00:12:48 ale přestěhovali jsme se do Spojených států,
00:12:51 když mi byl asi rok.
00:12:53 A tak velká část mého dětství a dospívání byla o asimilaci.
00:12:57 K tomu ještě byl pro mou rodinu ale i pro mě samotného problém,
00:13:01 že jsem gay.
00:13:04 Ve škole se Ernesto stal obětí šikany.
00:13:08 Vyhrožovali mi, vysmívali se, házeli po mně kameny.
00:13:12 Jednou přinesl spolužák do školy nůž
00:13:15 a říznul mě třikrát do zad.
00:13:18 Měl jsem pocit, že si to zasloužím.
00:13:22 Jako - ano, to mi patří, protože jsem gay.
00:13:24 A měl jsem pocit, že se to bude dít do konce života.
00:13:28 Neuvědomoval jsem si, že je na tom něco naprosto špatně.
00:13:31 Max Nolan, pokus o sebevraždu v 17 letech
00:13:34 Vždycky jsem se lišil. Ve všem. Byl jsem tlustý a ošklivý.
00:13:39 Když máte zrzavé vlasy,
00:13:41 všichni si vás pořád dobírají a smějí se vám.
00:13:44 Dnes na to můžu být dokonce pyšný nebo to ustojím,
00:13:47 ale tehdy to bylo velké utrpení.
00:13:49 V 5. třídě to vyvrcholilo.
00:13:51 Tehdy jsem začal poprvé cítit, že se prostě nemám rád.
00:13:54 Měl jsem pocit, že snad ani nemám právo žít.
00:14:02 Desetiletý Max hledal únik.
00:14:05 Měl jsem lahvičku bělícího prostředku,
00:14:08 kde bylo napsáno: může způsobit vážná poškození zdraví, i smrt.
00:14:12 Tak jsem si pomyslel, že když se toho nadýchám,
00:14:15 stane se něco zlého.
00:14:17 Rozhodně to nebylo nic promyšleného.
00:14:19 Prostě jsem to chtěl zkusit.
00:14:22 Slyšeli jsme slovo deprese už mnohokrát.
00:14:25 Jaký je to vlastně pocit, když jsi v depresi?
00:14:29 Strašný. Chvilku jste šťastní a najednou se rozbrečíte.
00:14:33 Já jsem hodně spala, nebo jsem naopak nespala vůbec.
00:14:36 Jako bych byla v tmavé díře.
00:14:38 Byl to takový stereotyp, ze kterého jsem se nemohla dostat.
00:14:43 Je to téměř jako by vám deprese našeptávala
00:14:45 všechny tyto negativní věci.
00:14:47 Skoro všechno, na co pomyslíte, je tím ovlivněno.
00:14:51 Měla jsem pocit, že zkazím všechno, na co sáhnu,
00:14:54 že si lidé kolem mě přejí, abych nebyla.
00:14:57 Často jsem si opravdu přála být prostě neviditelná.
00:15:01 Důvody, kvůli kterým jsem se neměl rád,
00:15:03 se nakonec změnily v přesvědčení,
00:15:05 že nebudu mít žádnou naději po zbytek života.
00:15:08 Opravdu se to nabalovalo
00:15:09 a všechno bylo daleko hlubší a temnější.
00:15:12 Max za vámi nepřišel?
00:15:14 Nikdy neřekl: "Mami a tati, cítím se trochu deprimovaný."
00:15:17 Nikdy to neudělal. Ani jednou.
00:15:20 Navenek vypadal zcela normálně. Nic jsme netušili.
00:15:24 Neuvědomili jsme si, jak je to vážné.
00:15:28 Myslel jsem si, že to zvládnu sám,
00:15:30 že mám sílu to prostě nějak setřást a řešit to.
00:15:34 Styděl jsem se, že navíc jako gay nemůžete lidem přece říkat,
00:15:38 že máte deprese.
00:15:42 Mnoho -náctiletých se snaží spoléhat v takových situacích
00:15:46 jen na sebe. Domnívají se,
00:15:48 že by své problémy měli zvládnout sami.
00:15:51 Většina -náctiletých drží všechno v sobě,
00:15:54 protože jsou přesvědčeni, že život je prostě takový.
00:16:02 Je deprese něco, o čem vy mladí spolu mluvíte?
00:16:06 Nebo je to něco, co si necháváte pro sebe?
00:16:09 Z mé zkušenosti je to opravdu tabu. Není to běžné téma.
00:16:14 Proč si myslíte, že o tom vy mladí nemluvíte?
00:16:17 Někdy je těžké se vůbec nějak vyjádřit.
00:16:20 Máte pocit, že ostatní jsou v pohodě.
00:16:23 Dokonce, i když víte, že i ti druzí mají problémy.
00:16:25 A nechcete, aby vás lidé odsoudili.
00:16:28 Cítil jsem se osamělý a styděl jsem se říct to ostatním,
00:16:31 protože by mě považovali za někoho, kdo se odlišuje.
00:16:34 Tak jsem to v sobě dusil.
00:16:36 Nechtěla jsem, aby si pak někdo říkal -
00:16:38 ta nemá důvod být v depresi.
00:16:40 Oni vidí jen tu vnější stránku, nevidí, co je uvnitř.
00:16:43 Duševní choroba se bere v naší civilizaci
00:16:46 do značné míry jako stigma, a to se umocňuje v době dospívání.
00:16:50 A právě tato obava je vlastně jedním z důvodů,
00:16:53 proč nejsme často schopni u -náctiletých zasáhnout včas.
00:16:57 Mnozí z těchto mladých lidí popisují svůj pocit beznaděje,
00:17:01 že nemají žádnou budoucnost nebo že je to příliš obtížné.
00:17:04 Často se také cítí velmi izolovaní.
00:17:07 A tak to všechno náhle vyústí v hledání možnosti,
00:17:11 nějak si ulevit od té emocionální bolesti.
00:17:16 V 9. třídě přestala Julia Winokurová jíst
00:17:19 ve snaze ulevit svému trápení.
00:17:21 Můj zmatek, moje bolest, všechno se to prostě vymklo kontrole.
00:17:26 Myslela jsem, že když dokážu kontrolovat příjem potravy,
00:17:29 všechno náhle dává smysl
00:17:30 a také to svým způsobem odpoutalo pozornost od mých pocitů.
00:17:34 Tak strašně mě to zraňovalo,
00:17:36 ale když jsem se soustředila na jídlo,
00:17:39 nemusela jsem na to myslet.
00:17:41 Dalším způsobem,
00:17:43 kterým se -náctiletí snaží řešit své problémy,
00:17:45 je sebepoškozování.
00:17:47 Mívala jsem často záchvaty paniky,
00:17:49 a tak mě jednou prostě napadlo, že se poraním.
00:17:51 Vzala jsem si kapesní nůž a začala jsem se řezat.
00:17:59 Přidala jsem fyzickou bolest ke své emocionální bolesti.
00:18:03 Vzpomínám si, že jsem byla tak šílená,
00:18:06 že jsem prostě popadla nůžky a pořezala jsem se.
00:18:09 Stal se z toho návyk.
00:18:12 Víte, mohl jsem si vzít žiletku a tu duševní bolest přehlušit.
00:18:17 Nemusel jsem se pak trápit šikanou ve škole.
00:18:19 To, co mi tehdy lidé říkali, bylo mnohdy daleko bolestivější,
00:18:22 než to, když jsem vzal žiletku a pořezal se.
00:18:25 Řezání je velmi vážná indikace dalších psychických problémů,
00:18:29 které se za tím skrývají,
00:18:31 je to projev bezmocnosti nebo beznaděje v zoufalství.
00:18:35 Tak se může mnoho problémů zhoršovat
00:18:38 a přerůst do daleko destruktivnějšího sebepoškozování,
00:18:41 vrcholícího někdy až pokusem o sebevraždu.
00:18:46 Je těžké si představit, jaké to je, cítit se na sebevraždu.
00:18:50 To je opravdu závažné. Co se ti honí v hlavě?
00:18:54 Jako když se tě nic netýká. Není to tak, že se chci zabít,
00:18:57 ale touha prostě na chvíli zmizet, mít od všeho pokoj.
00:19:03 Jediné, na co jsem celý den dokázala myslet,
00:19:06 byla bolest, kterou prožívám.
00:19:09 Dívala jsem se na deprimující videa a fotila jsem se, jak brečím.
00:19:13 Všechno, co jsem milovala, už pro mě nemělo žádný význam.
00:19:17 Zůstalo jen zoufalství,
00:19:19 že jsem se z toho chtěla nějak dostat,
00:19:21 ale měla jsem pocit, že to neskončí, dokud nezemřu.
00:19:25 Je to jako když zkusíte úplně všechno,
00:19:27 a ta jediná poslední věc, o které si myslíte, že zabere,
00:19:31 je vzít si život, a pak to je vlastně logické.
00:19:34 Za pokusem o sebevraždu stojí často dva faktory.
00:19:38 Ten první je duševní choroba nebo deprese.
00:19:41 Tedy něco jako palivo.
00:19:44 Druhým faktorem je jakýsi spouštěč, nějaká uspišující událost.
00:19:50 A pokud už máme palivo, pak spouštěč odstartuje i sebevraždu.
00:19:59 Tohle jsou fotografie Matthewa?
00:20:02 Ano, mám fotografie Matthewa v různých obdobích jeho života.
00:20:07 Kathy, když se díváte na tyhle obrázky, je těžké říct -
00:20:12 mám na mysli, že při pohledu na ně bych nikdy neřekla,
00:20:15 že tohle je člověk, který je v depresi.
00:20:18 Ne, nevypadá tak.
00:20:20 To je právě na sebevraždě
-náctiletého tak matoucí,
00:20:24 protože jak každý ví,
00:20:26 s -náctiletými je každopádně těžké vyjít.
00:20:31 Jejich nálady se rychle mění.
00:20:34 A tak je velmi obtížné rozlišit mezi tím,
00:20:37 co je normální chování -náctiletého,
00:20:40 a něčím, co by se mohlo stát nenormálním.
00:20:46 Matthew Silverman vyrůstal v Bel Air,
00:20:49 v bohaté komunitě v Los Angeles v Kalifornii.
00:20:52 Od útlého věku bojoval s mírnými depresemi,
00:20:55 ale léčil se a chodil na terapii.
00:20:58 Matt byl prostě velice citlivý a velkorysý, velmi laskavý.
00:21:05 Měl nadprůměrné studijní výsledky.
00:21:08 Už byl přijatý na Michiganskou univerzitu.
00:21:12 Měl internetový obchod. Byl skvělý sportovec.
00:21:16 Myslím, že se díval na svoji budoucnost pozitivně.
00:21:20 V posledním ročníku střední školy se s Mattem rozešla jeho dívka.
00:21:24 Za čtyři měsíce si osmnáctiletý student vzal život.
00:21:28 Ten rozchod bral Matt velmi osobně a hluboce ho to zasáhlo.
00:21:33 Vím, že se tehdy,
00:21:35 bezprostředně poté, co ten vztah skončil,
00:21:37 Matt soustředil pouze na bolest propadl obavám a depresi,
00:21:41 a nedokázal se z toho dostat.
00:21:47 Myslel si, že existuje pouze jediné řešení.
00:21:51 Vím, že je to pro vás velice těžké, ale mohla byste mi popsat den,
00:21:56 kdy se to stalo, kdy si Matt vzal život?
00:22:00 Viděla jsem ho v sobotu večer.
00:22:03 Byl ve své ložnici, pracoval na počítači.
00:22:06 Řekla jsem mu: "Dobrou noc".
00:22:09 Následujícího rána, v neděli, mi Ron řekl, že Matt ještě nevstal.
00:22:13 Tak jsem šla nahoru do jeho pokoje, to mohlo být tak 11 nebo 12.
00:22:18 A zjistila jsem, že spáchal sebevraždu.
00:22:23 Matt se předávkoval prášky na spaní.
00:22:28 Ten hrůzný výjev v nás zůstane do konce života.
00:22:32 Vůbec jsme to nechápali.
00:22:35 Pak jsme našli vzkaz, který nechal na židli.
00:22:40 Napsal krásná slova o nás a děkoval nám. A rozloučil se.
00:22:48 V dopise vše vysvětlil a velmi upřímně se za to omlouval.
00:22:54 Napsal, že je vyčerpaný depresí, kterou se snažil záměrně skrývat,
00:22:58 a že nenašel žádné řešení, které by mu od té bolesti ulevilo.
00:23:03 Věděl, že to bude strašné, ale neviděl jinou volbu.
00:23:07 Tuto školu Matt navštěvoval, byl členem atletického týmu,
00:23:11 a když zemřel, studenti zde na jeho počest vytvořili památník.
00:23:16 Mattova smrt zdejší studenty a profesory hluboce zasáhla.
00:23:20 Všichni byli doslova otřeseni.
00:23:24 Škola musela povolat psychology,
00:23:26 aby studentům pomohli situaci zvládnout.
00:23:30 To trvalo několik týdnů.
00:23:32 Ten smutek se nedá popsat. Na to slova nestačí.
00:23:42 Jsem nyní na jedné Komunitní klinice
00:23:45 v Los Angeles v Kalifornii a mám se sejít se skupinou rodičů,
00:23:49 jejichž děti spáchaly sebevraždu a zemřely.
00:23:56 Jaký byl vlastně váš syn?
00:23:59 Jmenoval se Kyle Kubachka.
00:24:02 Když si vzal život, bylo mu 19 let.
00:24:05 Byl to jemný, mírný chlapec. Strašně nám pořád chybí.
00:24:11 Měla jsem dceru, jmenovala se Catherine Aiko Noboriová.
00:24:15 Bylo jí 14, když si vzala život.
00:24:17 Byla nadaná, hrála na flétnu, hrála na bicí.
00:24:21 Její smrt byla strašlivá.
00:24:24 Vyčítám si, že jsem tomu nedokázala zabránit.
00:24:28 Přišla jsem o syna Sammyho. Byl to nadaný hráč golfu.
00:24:33 Bylo to tak veselé dítě! Jsem úplně zničená.
00:24:38 Sammy nesmírně trpěl.
00:24:41 Přestal jíst a hodně zhubnul, když měl depresi.
00:24:45 Zřejmě se rozhodl, že už nechce takhle dál žít a skončil to.
00:24:51 Můj syn Danny před pěti lety spáchal sebevraždu.
00:24:55 Býval tak milý a citlivý chlapec.
00:25:05 Chybí nám.
00:25:09 Můžete nám popsat onen strašný okamžik,
00:25:12 když jste zjistila, že vaše dcera spáchala sebevraždu?
00:25:17 Já ji našla. Když jsem přišla domů z práce.
00:25:21 Mluvila jsem s ní několik hodin před tím.
00:25:23 Myslela jsem, že stojí ve dveřích své ložnice.
00:25:27 A jak jsem šla chodbou, uvědomila jsem si, že visí.
00:25:33 A křičela jsem: "Ne, Aiko, ne." Pohladila jsem ji po tváři.
00:25:38 A pak jsem běžela k telefonu. Zavolala jsem záchranku.
00:25:42 Odřízla jsem ji a snažila ji oživit,
00:25:44 ale vlastně jsem věděla, že je mrtvá.
00:25:47 Nepamatuji si, kolik hodin jsem brečela.
00:25:50 Nemohla jsem vůbec fungovat.
00:25:53 Měla jsem pocit, jako bych se vznášela v oblacích.
00:25:59 Bylo obtížné žít dál.
00:26:02 To se nedá z paměti vymazat.
00:26:05 Kyle držel v ruce granát. A kolem něj stála celá rodina.
00:26:09 Pak granát odjistil.
00:26:11 Bylo to jak v nějakém filmu. Rána a všichni byli zasaženi...
00:26:16 Když si -náctiletý vezme život,
00:26:18 může to vést k nebezpečnému dominovému efektu.
00:26:21 Právě to se stalo tady v Cincinnati v roce 2008,
00:26:24 kdy se osm studentů střední školy pokusilo o sebevraždu
00:26:28 po smrti jednoho vrstevníka.
00:26:30 Odborníci nazývají tento fenomén "nákaza"
00:26:32 a je běžný zejména mezi -náctiletými.
00:26:35 Kdykoliv dojde v nějaké komunitě k sebevraždě,
00:26:39 existuje vysoká pravděpodobnost, že se stane další.
00:26:46 Nejprve to byl sedmnáctiletý Mitch Morgan,
00:26:50 o týden později zemřela osmnáctiletá Jessie Loganová.
00:26:56 Znal jsem ji. Bylo to šokující.
00:26:59 Ona byla hezká, milá, nadaná, vůbec to nechápu.
00:27:06 Šel jsem na Jessiin pohřeb.
00:27:08 To byl tak traumatický a strašně skličující zážitek!
00:27:17 Zažít sebevraždu kamaráda je velice rizikový faktor.
00:27:21 Řadě náctiletých k poslednímu kroku stačí už jen slyšet o sebevraždě.
00:27:27 Max se stal posedlým myšlenkou na sebevraždu.
00:27:30 Myslím, že mnoho dalších studentů také.
00:27:33 Viděli v ní řešení svého problému.
00:27:35 Začal jsem zkoumat příběhy sebevrahů.
00:27:38 Navštěvoval jsem Jessiin hrob, a zdá se to být divné,
00:27:41 ale byl jsem jako uchvácen,
00:27:43 protože jsem si pomyslel, že tohle je cesta ven -
00:27:46 jako že to mohu také udělat.
00:27:49 Max míval období těžkých depresí a byly tak bolestné.
00:27:57 Ale měl pocit, že nám to nemůže říct.
00:28:00 A svým přátelům také ne.
00:28:03 Dělával si legraci ze šikany. Ale když se ohlédnu zpátky,
00:28:07 myslím, že se to snažil zakrýt humorem.
00:28:10 Ve skutečnosti ho to opravdu užíralo.
00:28:15 Max se propadal do stále větší deprese,
00:28:18 navíc začal o víkendech nezřízeně pít.
00:28:21 Rozhodně jsem to neměl pod kontrolou.
00:28:24 Alkohol ještě umocňuje rozpoložení, ve kterém jste.
00:28:27 Když jsem měl špatný den a napil se,
00:28:29 vyplulo to ještě víc na povrch.
00:28:31 Strašně jsem se bál mluvit o tom, že jsem v depresi
00:28:33 a že potřebuju pomoc.
00:28:35 Všechno jsi držel v sobě?
00:28:37 Ano. Bylo mnoho dnů,
00:28:39 kdy jsem si upřímně myslel, že už spáchám sebevraždu,
00:28:44 ale odolával jsem a vydržel jsem to až do srazu absolventů.
00:28:53 Sraz absolventů se konal v sobotu 20. října 2008.
00:28:57 Na večírku se Max opil.
00:29:00 Měl jsem tehdy pocit, že bych se chtěl rozjet,
00:29:03 přidat plyn a prostě do něčeho narazit.
00:29:06 Zavolal jsem na horkou linku pro sebevrahy
00:29:09 a chvíli jsem mluvil s nějakou dívkou.
00:29:12 To mi pomohlo.
00:29:14 Ale sedmnáctiletého mladíka přepadly myšlenky na sebevraždu
00:29:18 hned následující den, když rodiče odešli.
00:29:21 Vůbec jsem to neplánoval.
00:29:24 Ale když odešli, jakoby mi to v hlavě cvaklo -
00:29:30 dnes to udělám, dnes se to stane.
00:29:36 Později nám řekl, že nás sledoval, jak odcházíme
00:29:40 a že si tehdy myslel, že nás už nikdy neuvidí.
00:29:44 Hlavou mi probleskly vzpomínky z dětství.
00:29:46 A měl jsem takový divný pocit.
00:29:48 Vypil jsem asi půl litru vodky. Byl jsem opilý, opravdu opilý.
00:29:54 Hodil jsem do sebe hrst prášků proti bolesti
00:29:57 a rozhodl se, že pojedu autem. Naštěstí jsem daleko nedojel.
00:30:01 Vyjel jsem jen z naší čtvrti do místního parku.
00:30:05 Co bylo dál?
00:30:07 Nechtěl jsem tam zůstat,
00:30:09 protože jsem si myslel, že by mě mohli zachránit.
00:30:12 Pamatuji si jen, jak jsem klopýtal po nějaké cestičce,
00:30:16 jak se mi zamlžuje zrak, a že jsem se dostal na lavičku,
00:30:21 a pak už mám okno.
00:30:26 Jsem v onom parku jen pár minut od domu Maxe Nolana.
00:30:30 Na téhle lavičce chtěl Max zemřít. Málem se mu to povedlo,
00:30:34 kdyby ho tu nenašli manželé, kteří venčili psa.
00:30:38 Zachránili mu život.
00:30:41 Náš pes kolem Maxe, který seděl na lavičce,
00:30:44 neustále pobíhal.
00:30:47 Byl bílý jak papír. Měl úplně tmavě modré rty.
00:30:51 A vůbec se nehýbal.
00:30:52 Zavolali jsme záchranku.
00:30:54 A pak jsem se ho snažila převrátit a nějak ho resuscitovat.
00:30:58 Bylo to hrozné, protože jsem vůbec necítila tlukot jeho srdce.
00:31:02 Dala jsem mu dýchání z úst do úst a on udělal:
00:31:06 takže to asi pomohlo a on začal dýchat.
00:31:09 Opravdu mu zachránili život. Byl na tom zle.
00:31:13 Byl to vážně zázrak.
00:31:20 Podobné stavy a deprese prožívá až příliš mnoho -náctiletých.
00:31:25 Hovořila jsem také s Darielys Tejerovou,
00:31:28 jaký byl den, o kterém si myslela, že bude jejím posledním.
00:31:33 Tohle je tvůj dopis na rozloučenou. Můžeš nám z toho něco přečíst?
00:31:40 Mé drahé rodině a přátelům.
00:31:43 Nevím, jak mám začít a jak říct, že je mi to líto.
00:31:46 Doufám, že se mi to podaří vysvětlit.
00:31:49 Nemohla jsem se vypořádat se vší tou bolestí.
00:31:53 Ten krutý svět nade mnou vítězí. Snad najdu dnes v noci klid.
00:31:57 Berte to jako moje rozloučení.
00:31:59 P. S. Chápu, že mi asi nebudete moci odpustit,
00:32:02 protože nemůžu odpustit sama sobě.
00:32:05 Byla jsi ten den nervózní, rozrušená?
00:32:08 Probudila jsem se a prostě mě hned napadlo, že to udělám.
00:32:14 Uklidila jsem si pokoj, ustala postel
00:32:17 a vzala veškeré prášky, které jsem doma našla.
00:32:23 Šla jsem do koupelny a tam jsem je spolykala.
00:32:27 Po chvíli jsem zavolala své nejlepší kamarádce Dianě
00:32:31 a řekla jsem jí, že nevím, co se děje.
00:32:34 Moc si ten hovor nepamatuji.
00:32:36 Šla jsem k mámině posteli, plácla jsem tam sebou
00:32:39 a měla jsem takovou lehkou hlavu. Byla jsem velmi slabá,
00:32:43 nemohla jsem dýchat a ona pořád křičela:
00:32:45 "Zůstaň se mnou, zůstaň se mnou." A já jí řekla, že nemůžu.
00:32:52 Diana zavolala záchranku.
00:32:55 Z dálky jsem slyšela sirény.
00:32:57 Vzpomínám si jen, jak ležím v posteli.
00:32:59 Záchranáři kolem mě.
00:33:01 A pak, když jsem se podívala před sebe,
00:33:04 uviděla jsem maminku a malého bratříčka.
00:33:07 Rychle mě převezli do nemocnice.
00:33:10 Od toho okamžiku už si nic nepamatuju.
00:33:13 Spolykala jsi prášky. Pak ses probudila.
00:33:16 Co se dělo dál?
00:33:20 Nejdřív mi to nedošlo.
00:33:22 Na JIPce jsem hodně blouznila. Nevěděla jsem, co se děje.
00:33:26 Bylo to, jako by z ní vyprchala radost, úsměv,
00:33:29 všechno bylo pryč.
00:33:31 Byla roztřesená a plakala. Bylo to takové beznadějné.
00:33:34 Málem jsem ztratila svou nejlepší kamarádku.
00:33:39 Nakonec jsem otevřel oči - asi tak ve dvě ráno.
00:33:44 Takže jsem byl "mimo" dobrých osm hodin nebo tak nějak.
00:33:48 Viděl jsem jen bílý strop, byl jsem připoutaný k lůžku
00:33:52 a hadičky jsem měl v krku a v nose.
00:33:55 První reakce, - nebudu lhát - byla - že jsem naštvanej.
00:33:59 Já opravdu nechtěl žít.
00:34:02 Co asi běží rodičům hlavou, když vejdou do nemocnice,
00:34:06 vidí tam svého syna a ví,
00:34:08 že se právě pokusil skoncovat se životem?
00:34:12 Byl intubovaný, takže nemohl mluvit,
00:34:15 ale udělal takhle... žádal o něco na psaní.
00:34:19 A víte co napsal? "Potřebuju ponožky."
00:34:22 A druhá věta byla: "Mrzí mě to."
00:34:25 Ale cestou na pohotovost to nekončí.
00:34:28 Obvykle je další zastávkou psychiatrie.
00:34:32 Byla jsem tam v takovém mrazivém pokoji,
00:34:35 v podivné noční košili, kterou mě donutili si obléknout,
00:34:38 kolem mě všichni křičeli.
00:34:40 Lidé tu museli být zavření a přikurtovaní k lůžkům.
00:34:43 Byla jsem vyděšená.
00:34:45 Udělali mi osobní prohlídku, aby se ujistili,
00:34:48 že nemám žádné zbraně ani drogy, byl jsem tak trochu jako ve vězení.
00:34:52 Jeho psychiatr na něj byl velmi hodný. Pomohl mu.
00:34:56 Naštěstí Max tu terapii neodmítal.
00:35:00 Začal jsem si uvědomovat, že mám skvělé rodiče,
00:35:03 skvělé přátele, skvělou školu a že mám tolik příležitostí,
00:35:06 a že jsem málem všechno zahodil.
00:35:09 Byla to pro mě drsná zkušenost, díky které jsem ale vystřízlivěl.
00:35:14 Pro -náctileté a jejich rodiče je důležité si uvědomit,
00:35:18 že musí vyhledat odbornou pomoc dřív než bude pozdě.
00:35:22 Dle výzkumů 60 až 80 procent
-náctiletých trpících depresí
00:35:27 může být úspěšně léčeno.
00:35:30 Terapie a léky dokážou ve většině případů
00:35:33 -náctiletých, trpících depresemi a uvažujících o sebevraždě, pomoci.
00:35:39 Když -náctiletý užívá antidepresiva,
00:35:42 musí se však pečlivě kontrolovat
00:35:44 každý symptom pokračující deprese a myšlenek na sebevraždu.
00:35:48 O tomto závažném problému - sebevraždách -náctiletých,
00:35:52 je naprosto nezbytné mluvit nahlas, pojmenovat problém.
00:35:56 Pokud se -náctiletým se sebevražednými sklony
00:35:59 nebo dokonce už plánujícím sebevraždu
00:36:02 nedostane odborné pomoci,
00:36:04 už je pravděpodobně nikdo nezastaví.
00:36:07 Co bys vzkázala nebo radila těm mladým lidem,
00:36:11 kteří uvažují o spáchání sebevraždy?
00:36:16 Řekla bych jim, že je to jen momentální stav,
00:36:20 ale že to přejde.
00:36:24 Čas všechno vyléčí, i tohle. Člověk se musí soustředit na to,
00:36:29 aby se stal silnějším, odolnějším, že chce být šťastný,
00:36:33 a o sebevraždě ani neuvažovat.
00:36:40 Ne zdejší střední škole a na dalších po celém Ohiu
00:36:44 absolvují studenti jeden týden přednášek
00:36:46 nazvaných "Pro přežití -náctiletých".
00:36:50 Tento program,
00:36:52 který vytvořili odborníci ze Cincinnatské dětské nemocnice,
00:36:55 dokázal silně snížit sebevražedné úvahy
00:36:58 a pokusy o sebevraždu mezi -náctiletými.
00:37:00 Když u někoho vidíte takové příznaky,
00:37:03 musíte to říct někomu dospělému...
00:37:06 Dělám tenhle program od roku 2001.
00:37:09 Už mě vyslechlo na 60 000 mladých lidí.
00:37:12 Mluvím o tom, jak se vypořádat s depresí,
00:37:15 jak předejít pokusům o sebevraždu.
00:37:19 Napadají vás myšlenky na sebevraždu?
00:37:22 Plánovali jste ji? Víte, jak to hodláte udělat?
00:37:25 Potřebujete pomoci! Musíte někomu říct, co vás trápí.
00:37:29 Ostatní vám nečtou myšlenky, sami si většinou ničeho nevšimnou
00:37:32 nebo jim to prostě nedojde.
00:37:34 Je rozdíl, když řeknete že "někdo brzy zemře",
00:37:37 než když se zcela konkrétně vyjádříte.
00:37:41 Pro -náctileté i pro jejich okolí je důležité,
00:37:44 aby znali varovné příznaky.
00:37:46 Pozor na změnu chování. Mění se oproti obvyklému fungování?
00:37:50 Vypadají, jako by byli v depresi nebo sdělují, že jsou deprimovaní?
00:37:55 Mají poruchy spánku, přibírají nebo ubývají na váze,
00:37:58 mají potíže se soustředěním?
00:38:02 Hovoří o problémech s únavou,
00:38:05 vyjadřují pocity beznaděje, bezmocnosti?
00:38:10 Často mluví o tom, jak už je nic nebaví,
00:38:13 izolují se. Více se vyčleňují ze společnosti.
00:38:19 Začnou dělat jakési konečné přípravy.
00:38:23 Budou mailovat vzkazy na rozloučenou svým kamarádům.
00:38:27 Budou vyhrožovat sebevraždou na sociálních sítích.
00:38:30 Mohou se zbavovat svých cenností.
00:38:34 Náctiletí si velmi často vybírají své vrstevníky,
00:38:37 aby s nimi hovořili o své depresi a svých sebevražedných úvahách.
00:38:42 Nejdůležitější rada zní:
00:38:44 "Nebojte se o svých problémech mluvit.
00:38:47 Vyhledejte odbornou pomoc."
00:38:52 Ahoj, tady je Linka náctiletých.
00:38:55 Na tuto linku volají každý den mladí lidé,
00:38:58 kteří se ocitli v krizi.
00:39:00 Ale tady na telefonáty reagují také -náctiletí.
00:39:04 Proškolení dobrovolníci z řad studentů
00:39:07 jsou součástí programu nazvaného Linka náctiletých,
00:39:10 která poskytuje záchrannou síť mladým lidem,
00:39:14 kteří se nechtějí se svými problémy obrátit na dospělé.
00:39:21 Jak ti můžu pomoct?
00:39:24 Já sama jsem přijala mnoho telefonátů od lidí,
00:39:27 kteří byli opravdu v depresi a měli dojem, že nemají nikoho,
00:39:31 s kým by si promluvili,
00:39:32 a tak měli pocit, že jediným řešením je sebevražda.
00:39:36 Snažíme se je přesvědčit, aby to nedělali.
00:39:39 Chápu, že jsi pod velkým tlakem, v depresi,
00:39:42 ale nejlepší řešení je obrátit se na odborníky, víš?
00:39:46 Valerie řešila zřejmě nějaký velmi závažný problém.
00:39:50 Můžeš nám říct, co se stalo?
00:39:52 Dívka přemýšlela o sebevraždě, pořezala se,
00:39:55 pak dlouho bojovala s depresemi, má pocit, že jí nikdo nerozumí.
00:39:58 Nemá nikoho, s kým by si promluvila.
00:40:01 Snad jí ten hovor pomohl, už jen tím, že se na mě obrátila,
00:40:04 že jsem s ní navázala kontakt,
00:40:06 svým způsobem jako kamarádka jsem jí určitě pomohla.
00:40:10 Je to dobrý pocit, když můžete pro někoho něco vykonat.
00:40:14 Ale zároveň si uvědomujete, že na vás závisí jejich život.
00:40:18 A to opravdu není legrace.
00:40:22 V USA jsou tisíce -náctiletých,
00:40:25 kteří uvažují o tom, že skoncují se životem.
00:40:28 Účinná pomoc však existuje.
00:40:33 22letý Ernesto studuje vysokou školu
00:40:36 a pracuje v Poradním sboru mládeže.
00:40:39 A přál bych si,
00:40:40 abych měl tehdy někoho, s kým bych si mohl promluvit.
00:40:43 Žádný mladý člověk by se neměl cítit tak osamělý,
00:40:46 tak přehlížený, tak vyčleněný ze společnosti,
00:40:49 že nemá nikoho,
00:40:50 s kým by si promluvil o tom, o tom, co se mu honí hlavou.
00:40:54 Každé sebevraždě se dá předejít.
00:40:57 20letá Darielys studuje na vysoké škole.
00:41:00 Napsala knihu nazvanou Absolutně nic.
00:41:03 Něco jsem se naučila.
00:41:05 Můžete být v té nejstrašnější bouři,
00:41:07 ale po dešti se ukáže duha.
00:41:09 Takže, berte věci takové, jaké jsou a buďte pozitivní.
00:41:15 18letá Julia bude maturovat.
00:41:18 Vyhledává aktivní pomoc pro Linku náctiletých.
00:41:20 Může se vám dostat pomoci. Může se to zlepšit.
00:41:23 I když se vám zdá, že se nic nezmění, není to pravda.
00:41:27 Cítila jsem se naprosto zoufalá a bezmocná, ale je to pryč.
00:41:30 Jsem optimistická, plná naděje a lásky a štěstí
00:41:33 a na svět se dívám úplně jinak.
00:41:38 19letý Max studuje vysokou školu.
00:41:40 Vytvořil online skupinu "Náctiletí pomáhají náctiletým".
00:41:45 Zvolil jsem tu nejhorší možnost a málem se to povedlo.
00:41:49 Ale měl jsem nesmírné štěstí.
00:41:53 Abych pomohl těm, kdo přemýšlejí o sebevraždě,
00:41:56 musel jsem se k problému postavit čelem.
00:41:59 O takhle závažném problému se prostě musí mluvit nahlas,
00:42:03 vysvětlit jak je to nebezpečné. Ale že je možné to překonat.
00:42:07 Kdybych to neudělal, promarnil bych druhou šanci.
00:42:15 Titulky: Marie Luzarová Česká televize 2013
Každých čtyřicet sekund se ve Spojených státech pokusí náctiletý o sebevraždu. Každé dvě hodiny si sebevražda vyžádá život teenagera. Sebevražda je třetí hlavní příčinou úmrtí osob v USA ve věku od 10 do 24 let. A přesto se o tom, co někteří odborníci nazývají národní krize, stále mlčí. Autoři tohoto dokumentu se proto zaměřili na znepokojivý trend. Společně se pokusíme pochopit, proč stále přibývá případů sebevražd.