Vohnice – tak trochu víla, tak trochu čarodějka – a miluje prince!. ### Režie: Drahomíra Králová, Věra Šimková-Plívová. Scénář: Anna Jurásková. Hrají: Monika Hilmerová, Václav Rašilov, Heda Čechová-Bayer, Hynek Dřízhal a další.
00:00:39 V tom našem světě jen pohoda kvete.
00:00:44 Z dubů a z lip dolů snáší se klid.
00:00:49 Kdo z lidí sem vstoupí, neštěstí si koupí.
00:00:54 Smůlu a trápení bude pak mít.
00:01:17 -Au!
-Nezlobte se, paní Stříbrná Háto.
00:01:20 Ale máte vlasy jako hedvábí, a takové se lehko zacuchají.
00:01:23 Kdo mě teda učeše? Kde je Vohnice? Jak to, že ji nehlídáš, Rozrazile?
00:01:29 Ať dělám, co dělám, vždycky mi uteče.
00:01:37 Honzíčku, ty si tady plaveš a Vohnice nikde. Koukej ji najít.
00:01:45 Ty trumbero jeden.
00:02:28 Ty mě špehuješ! Ty žalobníčku jeden.
00:02:34 Jestli Stříbrné Hátě něco vychrochtáš, zavřu tě do chlívku.
00:02:39 Z toho se ven jen tak nedostaneš.
00:02:46 Nemehlo jedno, takhle se chovat k bohatým princeznám.
00:02:51 Ale maminko, já se ženit nechci! Mně je s tebou dobře.
00:02:58 Oznamuji, že v zámku a v podzámčí se neožení nikdo dřív než princ!
00:03:07 -Ani kočka s kocourem.
-Tak naše svatby se odkládají...
00:03:12 No jo, princ musí být první.
00:03:16 Tak se podívej! No, podívej se.
00:03:22 -Jsme chudí, synáčku, chudí!
-No a co?
00:03:27 A nic. I šaty nosím po babičce. Jak já ji neměla ráda!
00:03:33 To na Radobejlu, tam to prý všechno kvete. A Stříbrná Háta se mi směje!
00:03:38 Maminko, to jsou jen povídačky. Kdoví, jak to na Radobejlce vypadá.
00:04:03 Ne, neotvírej to, neotvírej to!
00:04:08 Já nesnáším myši. A zvlášť ty velké.
00:04:11 -Krysy?
-Ty taky.
00:04:20 Ale maminko královno, žádná krysa tam není!
00:04:26 Mámení, už je to tak...
00:04:34 A kdo by je neměl z těch prázdných truhel?
00:04:39 A jedině tvoje svatba je může naplnit.
00:04:43 Kilijánku, proč každou nevěstu odmítáš?
00:04:48 Maminko, já si chci nevěstu vybrat sám, podle svého vkusu.
00:04:52 Plné truhly drahého kamení nejsou přece všechno.
00:04:56 V dnešním světě to jinak nejde! To bys měl jako princ vědět.
00:05:01 Ten tvůj kamarád Vavřinec
00:05:03 si může dovolit mít jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou.
00:05:06 -Není urozený. A to on tě navádí.
-Kamarády si vybírám podle sebe!
00:05:16 Co tu stojíš jako vymknutý?
00:05:18 Čekám na tebe, Vohničko moje milovaná.
00:05:21 -Rozrazile, moje srdce nerozrazíš.
-Vždyť já tě mám nade všecko rád.
00:05:28 Dělej si ty svoje svatební nabídky Mučence. Ta je ráda přijme!
00:05:33 Vohničko, lidské plemeno je zlé. Jde mu o stříbro a drahé kamení.
00:05:39 -A kdopak ti to napovídal?
-Stříbrná Háta, paní naše milená.
00:05:43 Lidé jsou samá pýcha.
00:05:46 -Všichni nejsou stejní.
-Ty jsi už nějakého viděla?
00:05:51 Viděla.
00:05:54 Myslíš, že nevím, na koho pořád koukáš?
00:05:57 Kolikrát jsem ti povídala, že v lidském světě láska není.
00:06:02 Tam ji nehledej.
00:06:07 Podívej, tamhle je Kozinec!
00:06:12 A tamhle je Radobejl!
00:06:15 Vládne tam prý Stříbrná Háta. Je to začarované místo.
00:06:19 Lidská noha tam nesmí vstoupit, jinak je s ní zle.
00:06:23 -Ale neříkej, že tomu věříš.
-To víš, že nevěřím.
00:06:31 -Jak to, že sis nevybral princeznu?
-Žením se já, nebo panímaminka?
00:06:39 Žádná se mi nelíbila.
00:06:43 Už ti bude jedenadvacet. Sláva se už chystá, tak bys ...
00:06:47 A přijdeš na tu slavnost?
00:06:52 Bez tebe tam nebude žádná legrace.
00:06:55 Zbláznil ses? Paní královna Filoména by byla celá pryč.
00:06:59 -Copak se mezi panstvo hodí hoch ze vsi? -Já tě zvu! A basta!
00:07:12 Řekni, jak by ta tvoje nevěsta měla vypadat?
00:07:17 No, dlouhé kudrnaté, plamínkové vlasy.
00:07:24 Pomněnkové oči a všechno ostatní jako mléko.
00:07:31 Tamhle je!
00:07:34 To je ona!
00:08:42 Kilijáne, spadneš! A kdo potom bude kralovat?
00:08:46 Vavřinečku, pomoz mi!
00:08:50 Ty ses pominul!
00:08:56 -Ty jsi ji opravdu neviděl?
-Ne!
00:08:59 -Jen mámení. To máš po královně.
-Takové krásné děvče to bylo.
00:09:03 -Musím ji najít.
-Čáry, nic než čáry!
00:09:08 Potřebuješ se zchladit!
00:09:31 Nemají tu ani most!
00:09:36 Ani pořádnou řeku tu nemají.
00:09:47 -Pomóc! Pomóc!
-Od toho jsme tady!
00:09:52 Kdyby se stalo jenom tohle...
00:09:59 -Děkuju pěkně.
-Rádo se stalo.
00:10:08 Zaber!
00:10:15 -Kam máte namířeno, panenko?
-K nějakému princi Kilijánovi.
00:10:21 -Jakýpak je? Není nekňuba?
-Kdepak!
00:10:29 Je dobrý!
00:10:31 Co tě vede. Je to pěkně rozmazlený ptáček!
00:10:39 To naši mě poslali. Že bych z toho byla celá pryč, to ne.
00:10:50 -Ráda bych si ženicha vybrala sama.
-Ani se nedivím.
00:11:07 Jestli si, Kilijánku, nevěstu nenajdeš sám,
00:11:10 nakonec si budeš muset vzít tu, která přijede poslední.
00:11:14 Tohle poslední děvče je docela k světu, ne?
00:11:31 Josko! Pavlíno!
00:11:34 -Kdepak je Kiliján? Už se vrátil z lovu? -Nevrátil.
00:11:42 Dobrý den, královno Filoméno. Jmenuju se Krásotinka.
00:11:46 Naši mě poslali za vaším synem, princem Kilijánem.
00:11:50 To jsou hodní. Pěkně tě u nás vítám, Krásotinko.
00:11:54 Princeznu mu přivezou až pod nos, a on jí zase pohrdne, uvidíš.
00:11:59 A třeba ne, Pavlínko, třeba to vyjde a já si tě odvedu k oltáři.
00:12:04 Tak kdepak máte toho svého následníka trůnu, královno?
00:12:08 -Ale asi ti šel natrhat kytku.
-Oken tu máte, že by je nespočítal.
00:12:15 Jsme staré významné království. A tak zámek nás musí reprezentovat.
00:12:20 -Ale moc čistá je nemáte.
-Už je tady! Náš princ Kiliján!
00:12:26 Ale, princi Kilijáne! My se přece už známe, že?
00:12:33 -Ale princezno, já...
-Vím, nechtěl jste si předem zadat.
00:12:39 Kilijáne, co stojíš jako solný sloup? Honem se představ!
00:12:44 -Ty jsi princ?
-Hm. Už to tak vypadá.
00:13:02 -A kdo je ten druhý?
-Vavřinec?
00:13:06 Můj nejlepší kamarád. Hoch ze vsi, viď?
00:13:10 Ach tak...
00:13:21 Tak pojďte dál, naše děti rozmilé, Vám to tak sluší. Večeře bude hned.
00:13:58 -Copak, kuřecí jatýrka nechutnají?
-Ale jo...
00:14:08 Když dovolíte, půjdu na ryby.
00:14:12 -Večer dobře berou.
-Zase s tím Vavřincem?
00:14:19 Mohl na mě počkat. Já bych šla na ryby s ním.
00:14:24 -Ty?
-Jo, já! -A ještě spadneš do vody.
00:14:28 Za chvíli se vrátí. Byl z tebe očarovaný, musel se jít vydýchat.
00:14:54 Smutná je láska, co nesmí být. Srdce se může jí usoužit.
00:15:01 Smutná je láska bez obětí, jak skřivánek, co k nebi nedoletí.
00:15:09 Bez lásky mládenec uschne jak troud.
00:15:13 Dívčiny slzy vzal potoka proud.
00:15:17 Smutná je láska, co nesmí být. Srdce se může jí usoužit.
00:15:30 Jsi hodný, Honzíku, že jsi mi to řekl.
00:15:33 Ale řekni mi to ještě jednou.
00:15:35 Když meleš tak rychle, nerozumím ti ani slovo.
00:15:39 Co? Nic nového, Honzíku, vím, že byla zase tam.
00:15:43 -Je neposlušná a doplatí na to.
-Honza zase žaloval, co?
00:15:48 -Tak ty mě nepřestaneš týrat?
-Vždyť já vás přece netýrám.
00:15:54 Práce ti tu stojí a ty se touláš bůhvíkde.
00:15:57 Máš shrabáno? Nemáš! To jsem si vybrala pomocnici...
00:16:03 Vyvdám tě za Rozrazila.
00:16:05 Obrosteš fialovými kvítky a za pomocnici si vezmu Mučenku.
00:16:09 -A bude po parádě!
-Ne! Za Rozrazila ne!
00:16:13 -Děkuji, naše paní Stříbrná Háto.
-Jsi k ničemu, Rozrazile.
00:16:18 Už dávno jsi mohl Vohnici získat, nešiko jeden. A zmizte všichni!
00:16:24 Nevěstu si najdu podle sebe, to ti povídám, ty můj koníčku.
00:16:29 -Tak kolik jsi včera chytil ryb?
-Žádnou.
00:16:34 -Máš krásného koně.
-Ty máš ráda koně? -Mám.
00:16:40 -A který kůň patří Vavřincovi?
-Žádný a všechny. Toho má nejradši.
00:16:47 -Na tomhle jezdí?
-Jo. A jak dobře.
00:16:50 -Mohla bych se na něm svézt?
-Co by ne? A kam? -Jen tak.
00:16:56 Rány do vrány, oni jedou spolu!
00:17:00 Ještě včera byla při večeři jako mřenka.
00:17:04 Ale to... to není jen tak.
00:17:08 Možná že je ruka v rukávě.
00:17:34 To je ona!
00:17:39 Nikoho nevidím!
00:17:46 Tak tu jsem si vybral já sám.
00:17:49 Kilijáne, nikdo tu není. To máš často takové zjevení?
00:18:07 Hrom do truhly!
00:18:16 -Zámky se nějak zadrhly.
-Chcete pomoct? -Zavolám zámečníka.
00:18:27 -Že vás ten malíř ale trefil?
-To je moje babička! Zamlada.
00:18:33 Jako živá! A stejné šaty!
00:18:36 A tohle byl můj muž, král Vendelín. Fešák.
00:18:42 No, z tebe by měl taky radost, měl rád hezké holky.
00:18:46 Vendelínku, náš Kilijánek se bude ženit.
00:18:50 Tady ti představuji jeho nevěstu. Bohatou!
00:18:54 A ten Vavřinec bydlí ve vsi?
00:18:57 Jo. Taky si myslíš, že to není správný kamarád pro prince, viď?
00:19:02 -Kabát mu smrdí hnojem.
-A vám to vadí, královno Filoméno?
00:19:07 No aby ne!
00:19:09 Kiliján je princ! A bude král. A vůbec...
00:19:24 Jestli sis tam, milá Vohnice, někoho vyhlídla,
00:19:28 tak to s ním špatně dopadne. A s tebou taky.
00:19:30 A pročpak?
00:19:40 Ty nejsi z lidí.
00:19:43 Pamatuj si, člověk je člověk a ty jsi bosonožka. To nejde dohromady.
00:19:47 -A kdo to povídal?
-Je to psáno v pohádkovém zákoně.
00:19:50 -Dejte mi ten papír, já ho spálím!
-To by se ti nepodařilo. -Proč ne?
00:19:54 Podívej se kolem sebe. Je napsaný v čisté vodě rybníčka.
00:19:59 Je napsaný na hvězdné obloze, v zeleném háji, v trávě.
00:20:04 Kam se podíváš, všude je napsaný.
00:20:07 Ale já ho přečíst neumím. Přečtěte mi ho.
00:20:12 Žádný člověk tě nesmí políbit,
00:20:15 jinak se z vás dvou stanou obláčky a ty vítr na nebe rozfouká.
00:20:20 Budete putovat po obloze, až se rozplynete v mlhu.
00:20:23 Ta spadne na zem a promění se v rosu.
00:20:26 Ale to je nespravedlivé. Já to tak nenechám!
00:20:32 Co naděláš, holka, je s tebou jen samá starost!
00:20:43 Co mi dáte, když ji najdu? Byla to tato perlová náušnice?
00:20:51 Ztratila jsem ji na projížďce s Kilijánem. Sluší mi?
00:20:56 Aby ne! Zdá se mi, jako by se tu zastavil máj.
00:21:00 Kdybych mohl, dal bych vám do klína všechny májové kytky světa!
00:21:03 -Copak tu děláš?
-Peču si brambory.
00:21:12 -To jsem ještě nikdy neviděla. Hm, to voní. Dáš mi? -Rád.
00:21:22 Snad jste se nespálila, princezno. Bolí?
00:21:34 Hm, to je dobrota.
00:21:41 Napijte se mléka. Suché brambory škrábou v krku.
00:21:50 A kdy se chystá svatba?
00:21:53 Nevím. Snad po slavnosti Kilijánových narozenin.
00:21:58 Ale já si ho stejně nevezmu!
00:22:02 Ale vždyť je to takový hodný a hezký princ.
00:22:06 Je to docela dobrý kamarád. Ale nic víc!
00:22:13 Čekám tady na něj, chceme si vyrazit.
00:22:16 Paní královna Filoména mě tu totiž nevidí ráda.
00:22:18 A pročpak?
00:22:21 Nejsem princ. Svůj k svému, víte? Bylo mi to jedno, ale teď ne.
00:22:33 Nikomu ani muk!
00:22:50 Zde už ten čarodějný Radobejl musí být. Uvidíme, je-li to pravda.
00:22:57 Koně by tu neprošli, ještě že jsme je nechali na cestě.
00:23:12 -Vrátíme se, Kilijáne. Bude večer, v zámku vznikne poplach. -Tak ať!
00:23:19 -A co Krásotinka, tvoje nevěsta?
-Není moje nevěsta.
00:23:37 -Nezdá se ti, že tu někdo je?
-Ale nikdo tu není.
00:23:55 Netrefil jsi.
00:23:57 -Schválně. Ať žije, co žít má.
-Ty jsi princ, musíš umět střílet.
00:24:04 Copak neumím?
00:24:07 Jen se mi nechce strefovat.
00:24:15 Že by tohle bylo to čarovné místo? Tolik zvěře a ničeho se nebojí.
00:24:24 Ale rybníček, o kterém se tolik mluví, nikde.
00:24:27 A chalupa té čarodějnice taky nikde!
00:24:33 A moje krásná dívenka taky nikde!
00:24:38 Jdeme domů. A nějaká Háta nám může být ukradená.
00:24:45 Vždyť to říkám, jsou to všechno jenom povídačky.
00:24:52 Tak povídačky, říkáte?
00:25:00 A co je tohle?
00:25:08 A jsme v pěkné šlamastyce.
00:25:11 Ale vždyť jsme nic nezastřelili, nikdy! To my jen tak, z legrace.
00:25:17 Já vám dám z legrace, hošánkové.
00:25:19 Dejte se do práce a legrace vás hned přejde!
00:25:26 Musíte pracovat.
00:25:30 To je on! A bude můj!
00:25:41 Co máme dělat?
00:25:43 Vytahujte kamínky a házejte je na břeh, pěkně na kopečku.
00:26:01 -Vida, jak vám to jde!
-A jak dlouho to máme dělat?
00:26:05 Odtud se nedostanete nikdy.
00:26:09 Odnesete to za všechny ty troufalé lidské ničemníky.
00:26:12 -K těm my nepatříme!
-Víš vůbec, s kým mluvíš?
00:26:18 Aby ne! Na tu vaši familii bych tak pyšná nebyla.
00:26:22 Na svou familii pyšný nejsem, ale na sebe docela jo.
00:26:29 A bude můj. Můj!
00:26:38 Kamaráde, co když se odsud doopravdy nedostaneme?
00:26:43 To bych se na to podíval.
00:26:46 -Spi, zítra budeme vědět víc.
-Tobě se to řekne.
00:27:08 Tak jsem tě přece našel. Kdo jsi?
00:27:16 -Klidně spi.
-Sen, je to jen krásný sen.
00:27:34 -Kde jen může být, ten můj hoch?
-A kde je Vavřinec? -Co? Vavřinec?
00:27:41 Po tom mi nic není!
00:27:44 Ale můj Kilijánek, holoubátko moje, kde je?
00:27:53 Radobejl!
00:27:57 Stříbrná Háta.
00:28:02 Ta hadraburda.
00:28:08 -Byli jste už na Radobejlu?
-Nebyli, královno Filoméno.
00:28:14 -A proč ne?
-Je to začarované místo.
00:28:17 Kdo tam vkročil, už se nevrátil. Stříbrná Háta ho už nepustila.
00:28:21 Ta čarodějnice si zahrává, ale na vládkyni si hrát nebude!
00:28:26 Alou na Radobejl! A jestli se nevrátíte s Kilijánem, bude zle!
00:28:35 -A nezapomeňte na Vavřince!
-Co pořád máš s tím Vavřincem?
00:28:41 Ten ať zůstane třeba na Radobejlu, to není společnost pro prince.
00:28:46 Ale je to dobrý kamarád. A dobrého kamaráda těžko najdeš.
00:28:52 A co ty se ho pořád zastáváš?
00:28:58 Mám tě moc rád, ty moje královno.
00:29:03 Jak se může Kiliján oženit, když se ztratil?
00:29:06 To se nikdy nebudeme moci vzít, Josífku!
00:29:10 -Ale zase v tom neštěstí nejsme sami. -To mě neutěší.
00:29:31 -Tady by to někde mohlo být.
-Já se bojím.
00:29:58 Divočák! Kde se tu vzal?
00:30:03 Až se princ vrátí, upečeme mu ho k obědu.
00:30:35 Dneska jste byli nějak pilní.
00:30:37 Však potřebujeme oblázky na spravení chodníčku a kamen.
00:30:42 Stříbrná Háto, lidé ze zámku ukradli Honzíčka a chtějí ho upéct.
00:30:50 Tak to ti nedaruju, Filoméno.
00:31:00 Kilijáne, zítra zmizíme.
00:31:03 -To by bylo, abychom se odsud nedostali. -Ale já domů nechci.
00:31:08 U sta borových šišek, Kilijáne, čeká tě královna Filoména.
00:31:11 -Chystá slavnost tvých narozenin!
-Na to tak čekám...
00:31:16 Když nechceš ty, Kilijáne, já se domů dostanu sám.
00:31:19 Neruš mě, zdají se mi zde krásné sny. Doma by se mi nezdály.
00:31:34 Ty můj sedmikvítku, lásko moje.
00:31:52 -Ty nejsi sen?
-Ne, ale nikomu ani muk.
00:31:57 -Stříbrná Háta by se nám pomstila.
-Sám jsem si tě našel. Budeš moje!
00:32:05 -Ne, políbit mě nesmíš!
-Pročpak? Budeš moje nevěsta!
00:32:12 Ale já nejsem z vás.
00:32:15 Jsem bosonožka Vohnice a sloužím Stříbrné Hátě.
00:32:21 Se službou bude konec, protože teď budeš královna.
00:32:24 Já tě mám, Vohničko, doopravdy rád. A vezmu si tě.
00:32:33 -A co ta tvoje Krásotinka? Tvoje nevěsta? -Žádnou nemám.
00:32:41 Já tě mám, Kilijánku, taky ráda. Už dlouho.
00:32:53 Krásotinko, jdu za tebou!
00:33:00 Ne, Kilijána tu nenechám.
00:33:07 -Nikdy tě neopustím, Vohničko moje.
-Mluvíš pravdu?
00:33:11 Svatosvatou! Jako že se Kiliján jmenuju, zůstanu s tebou navždy.
00:33:16 -Proč nesmím?
-To nemůžu říct. Utekl bys ode mne.
00:33:20 Nikdy! Nikdy!
00:33:34 -Já už toho mám dost!
-Moje paní Stříbrná Háta taky.
00:33:40 Nabízí ti výměnu. Vrátí ti syna s kamarádem a ty vrátíš prasátko.
00:33:46 Prasátko? Zlaté?
00:33:55 Joska chytil divočáčka.
00:33:59 Žádné zlaté. Malého divočáka, co tví lidé ukradli.
00:34:03 A nesmí se mu zkřivit ani štětinka.
00:34:22 Řekni té své stříbrné čarodějnici. že si to spolu vyřídíme osobně!
00:34:47 Hou! Za tohle bude ta čarodějnice pykat.
00:34:55 Ale co když je to past?
00:35:00 Počkej tady s prasetem.
00:35:14 Hej, Háto, vylez!
00:35:19 Já, královna Filoména, jdu za tebou. Přišla jsem si pro syna!
00:35:26 Chovej se slušně, Filoméno, nebo odejdeš bez syna.
00:35:31 Ty si taky moc nevyskakuj, Háto, nebo už nikdy neuvidíš své prase!
00:35:36 Taková troufalost, prince za prase. To ještě nikdo nikdy neviděl!
00:35:42 Jo, tvého prince za prase! A čekat nebudu!
00:35:55 Neboj se, milé prasátko, hned tu bude lidského pachu míň.
00:36:00 A nebude, dokud nedostanu syna!
00:36:04 Paní naše milená, princ se nechce vrátit bez kamaráda.
00:36:11 Dám ti za prasátko prince i s kamarádem.
00:36:15 Toho si tu nech. Já Kilijánovi domluvím sama.
00:36:28 Ga-ga-ga-ga.
00:36:53 Meeee-meeee.
00:37:01 Tak co, královno, která z nás je mocnější?
00:37:07 Já! Jsem královna!
00:37:09 Všechno mi tady patří, ať děláš co děláš! Kde je Kiliján?
00:37:19 No tohle? Princ a pracuje vlastníma rukama?
00:37:28 Ale to je stříbro! Samé stříbro! Všechno zabavuju!
00:37:37 V tomhle království je každý pozemek a každičký kámen můj!
00:37:40 No prosím... Ale až na Radobejl.
00:37:45 Dobře. Dám ti tvé smradlavé prase a ty mi dáš syna.
00:37:50 -A za Vavřince přidáš pytel stříbra. -Třeba dva.
00:37:54 Hrome, chci víc! Chci všechno! A ty pojď domů.
00:38:01 Maminko, nech mě tady. Mně je tady dobře. Zdají se mi zde krásné sny.
00:38:08 Vidíš, vidíš, nechce se mu ode mne.
00:38:11 Rozum ti ta čarodějnice zamotala.
00:38:14 Kdo bude kralovat, Kilijáne? Nech si tu Vavřince!
00:38:17 Ne! Já tady nezůstanu!
00:38:20 -Já... já mám doma...
-A nic tam nemáš!
00:38:24 -Já vím moc dobře, na koho myslíš!
-Královna má pravdu.
00:38:28 Copak může být země bez krále? Víš, jak to bude vypadat?
00:38:33 Ale já jdu s tebou!
00:38:40 Tak si to rozmysli, synáčku, buď oni, nebo já! Jinak nemám syna.
00:38:45 A zruším slavnost tvých jedenadvacetin. A svatbu!
00:38:49 -A království přijde na buben!
-Tak já ti ty dva domů pustím.
00:38:55 -A stříbro?
-I se stříbrem.
00:38:59 Ale mám jednu podmínku. Pozveš mě na slavnost
00:39:03 a u tabule budu mít čestné místo, které mi přísluší.
00:39:13 Čestné místo je předem tvoje, to ti slibuju, slibuju.
00:39:19 Teď s vámi půjdu, ale vrátím se sem pro ni. Bez ní žít nechci.
00:39:41 Odjel. Stříbrná Háta měla pravdu.
00:39:46 To bylo slibů, nikdy tě neopustím, Vohničko moje. A přece odjel!
00:39:52 -Má tam tu Krásotinku. Bude svatba!
-Jdi si za Mučenkou!
00:40:00 To ti nedaruju, Kilijáne!
00:40:03 Vidím, že láska mezi lidmi opravdu není. Jen zrada a kulatá slovíčka.
00:40:24 Zůstali jsme tady ze služebnictva jen sami dva.
00:40:28 Všichni odešli do sousedních zemí, aby se mohli brát.
00:40:34 Mohli jsme jít s nimi.
00:40:38 Ale ty ne.
00:40:40 Slíbil jsem královně Filoméně poslušnost.
00:40:44 A já jsem vosk, co?
00:40:51 Uvidíš, že se teď princ ožení. Krásotinka je jako malovaná.
00:40:58 Ale vždyť kolem sebe chodí jako dva cizí. Nevezme si ji!
00:41:03 -Vezme!
-Nevezme!
00:41:07 -Vezme!
-Nevezme!
00:41:09 Slyšíš, koníčku, co Vavřinec říká, když na tobě jede?
00:41:15 Že má Krásotinku nade všechno rád.
00:41:18 -Ale...
-Jaképak ale?
00:41:22 Ale že není princ. A že Kiliján má povinnost ke své zemi.
00:41:29 Copak si může vzít bosonožku?
00:41:33 -Nikdy na tebe nezapomenu, Krásotinko. -Nech mě, pojedu domů!
00:41:45 Kilijáne!
00:41:50 Jedu domů, Kilijáne. Já si tě nevezmu. Ne a ne a ne!
00:41:54 -Já si tě taky nevezmu. Ne a ne a ne! -Můžu ti věřit?
00:41:59 Vždyť jsme kamarádi. Ale zůstaň do zítra.
00:42:14 Vohničko! Vohničko! Ozvi se!
00:42:31 -Kampak se chystáš?
-Přece s vámi. Hned to bude.
00:42:53 To tak, vzít tě s sebou. Ještě bys tam chtěla zůstat.
00:43:09 -Dobře si vybral Kiliján.
-Vypadá, že je hodná.
00:43:13 -Hlavně že je bohatá.
-Já už nemůžu.
00:43:18 Doplácíme na tvou dobrotu. Já už bych byla dávno pryč.
00:43:28 -Josko, kde je Vavřinec?
-Neviděl jsem ho.
00:43:31 -Snad jsi ho nepozval?
-Pozval.
00:43:34 Má rozum, že nepřišel. Co by dělal mezi panstvem?
00:43:43 -To je Stříbrná Háta!
-Ta čarodějnice z Radobejlu.
00:43:48 Tak jsem tady, královno Filoméno.
00:43:51 Kdepak mám ten svůj trůn? Na čestném místě. Žádný nevidím.
00:43:59 Tady měl být ještě jeden.
00:44:02 Co sis to vymyslela, osobo? Já tě vůbec neznám.
00:44:05 Tady je odjakživa jen jeden trůn, a ten je můj!
00:44:10 -Tak ty si na nic nepamatuješ?
-Ne! A ani nevím na co!
00:44:17 Ani na ten můj stříbrný dárek?
00:44:22 -O žádném dárku nevím.
-Vzpomeň si, maminko.
00:44:26 Odpusťte, paní Stříbrná Háto, sedněte si na mou židli.
00:44:34 Propadla jsi u mé zkoušky, královno. A vy taky.
00:44:40 Co se dá čekat od vás, lidí? Jste prožraní od červotočů.
00:44:46 Teď se ukáže, kdo z nás je mocnější!
00:45:11 -Tolik peněz to stálo, a je to fuč!
-A bude ještě hůř...
00:46:04 Tak co, královno, která z nás je mocnější?
00:46:21 Maminko, možná jsi Stříbrnou Hátu přece jen měla pozvat.
00:46:53 Vy jste připraveni na cestu a já si tu spím. Hned budu hotova.
00:47:00 Co je?
00:47:04 Co je tu k smíchu?
00:47:06 Všechno jsi zaspala, nebyla jsi k probuzení. Tak jsme šli!
00:47:11 Kšá, drobotino, vy smíškové!
00:47:19 Měli jste mě z postele vytáhnout.
00:47:22 Já jsem si tak přála jít s vámi. Jaká byla slavnost?
00:47:26 Prohnali jsme je pořádně. Hned tak se nevzpamatují.
00:47:29 -A nikdo se na mě neptal?
-Neptal.
00:47:34 Ani princ?
00:47:36 Princ byl ze všech nejveselejší a tančil se svou Krásotinkou.
00:47:44 Vidíš, milá zlatá, takoví jsou lidé.
00:47:48 Prý budeš tam mít trůn, jo, ale až bude pršet nahoru. Kdepak lidi...
00:47:56 Nevěděla jsem, že zrada tolik bolí.
00:48:00 Stříbrná Háta má přece jen pravdu.
00:48:04 Nikdy mu to nezapomenu a neodpustím!
00:48:25 -Paní královno, paní královno!
-Paní královno!
00:48:28 -Přijela k nám další princezna.
-Nevěsta. -Zdá se, že bohatá.
00:48:33 Padejte hory, štěstí nám vjelo přímo na nádvoří.
00:48:37 No co stojíte? Pojďte vítat naši budoucí královnu!
00:49:15 Aspoň budeme mít něco do začátku.
00:49:23 Vítám tě, princezno.
00:49:27 Jak to, že nevíš, jak se jmenuju? Jsem princezna Prezentýna.
00:49:33 Ó, takové krásné a vznešené jméno!
00:49:36 -Kde máte toho svého syna? Je ještě volný? -Je, jako ptáček.
00:49:44 -To je tak vybíravý, nebo ho žádná nechce? -Princ čeká na tu pravou!
00:49:57 To všechno bude tvoje, Prezentýnko. A Kilijánkovo!
00:50:01 Ten kopec se jmenuje Radobejl, je taky můj. Je tam hodně stříbra!
00:50:05 -Radobejl je tvůj?
-Bude! Pošleme tam vojsko! -Vojsko?
00:50:12 Oni tam žádné nemají! Já Hátě ukážu, kdo je mocnější.
00:50:22 Blaze tomu, kdo nic nemá, nebojí se, kam to schová.
00:50:27 Bohatství, to je největší trápení.
00:50:30 Já už ani spát nemůžu, pořád musím počítat.
00:50:41 Ještě že vás mám, milánkové mí stříbrní. Sem ona na vás nemohla.
00:51:28 Nic mi neříkej, Honzíku, já to všechno vím, dávno.
00:51:33 Máš pravdu, Vohnice je do Kilijána celá pryč.
00:51:38 Když tu byl, tajně se scházeli. Ona myslela, že nic nevím.
00:51:42 To bych přece nebyla Stříbrná Háta.
00:51:55 Jo, proč jsem je nechala? Ještě nepřišel čas, Honzíku.
00:52:01 Ať tedy sama pozná, co jsou lidi. Neboj, vrátí se brzy.
00:52:08 Držím ji pořád na špagátě. A pevně!
00:52:13 Rozumíš? Leda že by ten špagát sama přetrhla. To by bylo zlé.
00:52:20 Ale tak hloupá přece není.
00:52:25 Vezmeš si Prezentýnu, a basta!
00:52:27 Mezi tebou a Krásotinkou je to k ničemu.
00:52:30 A Prezentýna je prý nejbohatší ze všech princezen, co zde byly!
00:52:34 Takové štěstí... A co je proti ní Krásotinka, co?
00:52:37 A nevadí ti, že budeš mít nejošklivější vnoučata v zemi?
00:52:41 Nevadí. Moc krásy zrovna nepobrala, ale v kapse jí cinkají stříbrňáky.
00:52:46 -Třeba zlaťáky!
-Jdu chystat svatbu. Josko! Pavlo!
00:53:13 Slyšte, slyšte, slyšte! Náš princ Kiliján se bude ženit!
00:53:21 A naše královna Filoména ruší zákaz sňatku po celém království!
00:53:26 -Kiliján se žení, můžeme mít svatbu. -Svatba bude!
00:53:34 Chudák Kiliján. Takovou ošklivou si bere.
00:53:37 A co na tom? Hlavně že si vůbec někoho bere.
00:53:40 Jinak my dva zůstaneme na ocet.
00:53:53 My se k sobě moc nehodíme.
00:53:56 Všichni říkají, že jsem ošklivka. Ty to taky musíš vidět!
00:54:00 Ne, krása není všechno.
00:54:05 U nás je všechno pěknější. I když tady to taky není nejhorší.
00:54:13 -Ty si mě přece jen vezmeš?
-Musím mít za ženu princeznu.
00:54:19 Potřebujete tady stříbrňáky jako sůl. A já jich mám dost.
00:54:25 Každé království je potřebuje.
00:54:28 -Zvoní k večeři. Ty nepůjdeš?
-Ne, nemám hlad.
00:54:53 Vohničko, Vohničko moje...
00:55:37 Přistupte blíž, princi Kilijáne a princezno Prezentýno!
00:55:43 Ne, maminko, Vavřincovi vděčím za život, spadl bych ze skály.
00:55:48 A Joskovi vděčím za dobrou a věrnou službu.
00:55:51 Dám jim přednost. To je moje královská odměna.
00:55:57 -Kilijáne, nezlob maminku.
-Budoucímu králi se neodmlouvá.
00:56:19 Buďte šťastni.
00:56:26 -Kilijáne, jsi na řadě, synku můj.
-Teď je na řadě Joska s Pavlínou.
00:56:47 Buďte šťastni.
00:56:58 Pospěš si, Kilijáne, žene se bouřka!
00:57:03 -To se teda žene.
-Počkáme, ne?
00:57:06 Nepočkáme, i kdyby z nebe padaly trakaře!
00:57:41 Promiň, Prezentýno, zasloužíš si lepšího ženicha.
00:57:45 -Já jedu za svou Vohničkou.
-Za jakou Vohničkou?
00:57:50 Za svou nevěstou!
00:57:57 Kilijánku, kam bys jezdil? Vrať se!
00:58:15 -Vohničko, to jsi byla ty? Proč?
-Chtěla jsem vyzkoušet tvoji lásku.
00:58:22 Všude jsem tě hledal. Teď si všechno vynahradíme.
00:58:24 Ne, nedělej to, Kilijánku! Políbíš-li mne, zahyneš!
00:58:28 Ať! Takový polibek stojí za celý můj život.
00:58:50 Kilijáne!
00:59:08 Svatá korouhvičko, já chci za svým Kilijánkem!
00:59:17 Tři sta let jsem ten zázrak neviděla.
00:59:20 Ona ta láska mezi lidmi přece jen ještě neumřela.
00:59:24 Vohničko moje, vždyť ten hoch za tebe i život obětoval!
00:59:31 Já věřila zákonu jak provazu,
00:59:34 co pevně sváže vše, o čem rozum tolik káže.
00:59:39 To života je cena.
00:59:42 Má neposlušná, milovaná dcera mě však záhy poučila,
00:59:48 že zákon srdce má ctít každá víla. A tak vás prosím,
00:59:53 obloho, bouře, blesky, hromy, co jak snítky ohýbáte stromy,
00:59:58 vraťte mi ty dva, prosím vás o to, já, Stříbrná Háta.
01:00:06 Vohničko moje!
01:00:14 Děkuji vám, Stříbrná Háto, paní moje milená.
01:00:18 Už nejsem tvoje paní, Vohničko.
01:00:21 Jsi smrtelné děvče a patříš sem, do lidského světa.
01:00:25 Ale měla jsi pravdu. Královno Filoméno, svaž už jim konečně ruce.
01:00:34 Ať je tedy po vašem.
01:00:45 Buďte šťastni.
01:00:55 Víš, na co mám chuť, Vavřinečku? Na pečené brambory s mlékem.
01:01:02 Tak co, královno, která z nás je mocnější?
01:01:08 Nevím.
01:01:10 Zbytečně jsme se přely. Ani ty, ani já.
01:01:14 Láska. Je to láska.
01:01:17 Ani jsem netušila, že mezi lidmi je ještě tolik lásky,
01:01:21 ať v chalupě nebo na zámku.
01:01:28 Ať vám štěstí neuteče!
01:01:31 A buďte tu zdrávi!
01:02:03 V tom našem světě jen pohoda kvete,
01:02:07 z dubů a z lip dolů snáší se klid.
01:02:11 Láska je života solí, a i když občas i bolí,
01:02:18 svítí a hřeje, je tvář, co se směje.
01:02:23 Láska je měsíce stříbrná nit...
01:02:28 Skryté titulky Blažena Stráníková
Stříbrná Háta (J. Molavcová), co vládne kraji pod Radobejlem, už nevěří v lidskou dobrotu ani v lásku. Svoji nejmilejší kouzelnou lesní bytost, mladičkou a krásnou Vohnici s rudě zářivými vlasy (M. Hilmerová), za žádnou cenu nechce pustit mezi lidi. To, aby ji nezklamali a nezradili. Jenže Vohnice den co den vyhlíží lidský svět z toho nejvyššího stromu v lese. Zvědavost ji zkrátka přemůže a ona se tajně vydá přímo na zámek, kde žije princ Kiliján (V. Rašilov). Láska mezi těmi dvěma vzplane jako divoký oheň. Jenže Kiliján je následník trůnu a Vohnice tak trochu lesní kytka, tak trochu víla, tak trochu čarodějka…
