Jako pavouk lapala své oběti do sítě utkané z dobra. Francouzsko-švýcarské kriminální drama.
### Hrají: I. Huppertová, J. Dutronc, A Mouglalisová, R. Pauly a další. Režie Claude Chabrol
00:00:12 Česká televize uvádí francouzsko-švýcarský film
00:00:31 André Polonski, berete si za manželku
00:00:34 zde přítomnou paní Marii-Claire Mullerovou?
00:00:37 Ano.
00:00:40 Marie-Claire Mullerová berete si za manžela
00:00:43 zde přítomného André Polonského?
00:00:47 Ano.
00:00:48 Oba jste před mnou vyslovili svůj souhlas.
00:00:51 A podle zákona jste tedy tímto vstoupili...
00:00:54 znovu vstoupili, smím-li poznamenat,
00:00:58 do svazku manželského.
00:01:01 Svědkové, pojďte se, prosím, podepsat.
00:01:06 Vyměňte si prstýnky.
00:01:13 Pořád stejné.
00:01:18 Připravili jsme pro všechny malou oslavu v našem salonku.
00:01:21 Je vidět, že jsi šťastná. Taky jsem.
00:01:24 I když jsme se brali jen kvůli němu.
00:01:27 Já bych to nechala tak. To mi nepovídej, Miko.
00:01:33 Čekali jsme, až bude Guillaume plnoletý.
00:01:35 Miko, znám tě, jako bys byla moje.
00:01:38 Já přece nejsem ničí.
00:01:40 Myslel si, že našel ideálního nástupce,
00:01:42 který převezme čokoládovny.
-To bylo naivní.
00:01:46 -Věděl, že André je umělec.
-A jaký umělec!
00:01:50 Byl už tehdy těžce nemocný. Nechápal moc, co se děje,
00:01:54 bojoval se smrtí.
-Mluvíte o mém tchánovi?
00:01:57 Chudák, myslel jen na ty svoje čokolády.
00:02:00 Měl právo na ně být pyšný. Vybudoval nevídaný podnik.
00:02:05 Nebyl jsem ten pravý zeť.
00:02:08 Bohužel zemřel právě včas, než se ve mně mohl zklamat.
00:02:12 Ušetřil si také zklamání z vašeho rozvodu.
00:02:15 Máte pravdu. Přinesu vám ještě sklenku vína.
00:02:19 -To budete hodný.
-Maličkost.
00:02:26 Skvělý klavírista, ale jako člověk ve mně budí nedůvěru.
00:02:30 Ale pane Dufreigne, vy prostě jen straníte Marii-Claire.
00:02:33 To se mýlíte.
00:02:35 Naopak jsem velmi rád, že se dali zas dohromady.
00:02:38 Mullerova dcera prostě nerada prohrává.
00:02:41 Oba jsou teď v jiném postavení.
00:02:44 Polonski se nemusí honit za slávou a Mika už není malá holka.
00:02:48 Je to žena, která ví, co chce, ta se mu jen tak nedá.
00:02:52 Tentokrát už jí není osmnáct.
00:02:55 Nevěděl jste, že ti dva spolu žijí? Slyšel jsem, že nejmíň 3 roky.
00:02:59 Pane Dubois, já nejsem příznivcem klepů.
00:03:01 Pšt!
00:03:03 Tohle vám posílá můj otec. Děkuji, hochu.
00:03:06 Jakže se jmenujete? Guillaume.
00:03:09 A také se věnujete hudbě? Ne, pane, nemám talent.
00:03:14 -Škoda že nejste hudebník.
-A čemu se věnujete?
00:03:19 Marii-Claire se odjakživa říká Mika.
00:03:21 Míříte do státní správy? Ne, to táta úplně nenávidí.
00:03:25 Tak budete s námi v továrně a jednou ji po matce převezmete.
00:03:30 Po jaké matce?
00:03:32 Marie-Claire je ode dneška vaše nevlastní matka.
00:03:35 Nějak si na to neumím zvyknout.
00:03:37 Máš pravdu, Jacquesi, hrál jinak než dřív.
00:03:40 Poslechl jsem si, co nahrál po Lizbethině smrti.
00:03:43 -Je slyšet, že truchlí.
-Chudinka Lizbeth.
00:03:46 Chtěl jsem vám říct, že ta výstava
00:03:49 fotografií vaší matky je skvělá pocta jejímu talentu.
00:03:52 To všechno Mika.
00:03:53 Jen díky ní jsem si uvědomil, jaká byla máma skvělá fotografka.
00:03:58 Když umřela, myslel jsem, že všechny mámy fotěj.
00:04:02 Udělala dobře, že uspořádala jen malou svatbu.
00:04:05 To si přál i André.
00:04:07 Ta první vystrojili se vší parádou. Bylo tam nejmíň 500 lidí.
00:04:11 A jak to potom dopadlo!
00:04:19 Tak co?
00:04:21 Jak je? A jak je tobě?
00:04:23 Jsem ráda, že jste rádi, ale je tu moc lidí.
00:04:29 Za chvíli bychom už mohli jít, ne? Copak tu máte za tajnosti?
00:04:33 Mika by se chtěla ztratit. Podle tebe, miláčku.
00:04:37 Ne, podle tebe.
00:04:39 Vedle mají nějaký klavír, ale je úplně rozladěný.
00:04:42 Chtěla bych vás požádat o malou laskavost.
00:04:46 O fotografii pro tisk. Byli byste tak hodní?
00:04:49 Vy jste ďábel, Marguerite.
00:05:00 DÍKY ZA ČOKOLÁDU
00:06:17 Tak kde jsou? To už hrajou tiebreak, ne?
00:06:23 -Tvůj syn je galantní.
-Tak jim to přej.
00:06:30 Jsem moc ráda, že jsi Axela u sebe zaměstnala.
00:06:33 Je úplně jak vyměněný. Poprvé ho něco opravdu zaujalo.
00:06:38 Prostě se našel. Vy byste pro Jeanne udělali totéž.
00:06:42 Jeanne to podle mě nepotřebuje. Ta už dávno ví, co ji zajímá.
00:06:47 Axel si vede dobře. Šéf jeho laboratoře
00:06:51 má stážisty rád, možná až příliš. Ale Axel si poradí.
00:06:55 Poradit si Axel umí.
00:06:57 Jsou tu! Už přijeli.
00:07:02 Radši dám ty rakety do kufru, ne? U nás ve Švýcarsku se nekrade.
00:07:07 Viktore! Konečně můžeme obědvat.
00:07:15 Dali jste si na čas. Kdo vyhrál?
00:07:19 Bojí se dát pořádnou ránu, protože jsem holka.
00:07:22 Nemáme čas, už je čtvrt na dvě.
00:07:24 Viktore, přineste mi míchaný salát s vejcem a slaninou.
00:07:28 Dnešní menu je síh po mlynářsku. Já si ho dám.
00:07:32 Nemáte něco masitějšího? Biftek pro 2 osoby.
00:07:35 Dobře. Spolu?Jak chceš. Krvavý, co?Jo, strašně krvavej.
00:07:43 Hm, presso dělají lepší tady než nahoře.
00:07:47 Ano. Jenže tou cigaretou si ho zkazíš.
00:07:51 Jaká je máma šéfová? Prohání vás?
00:07:55 Ne, rozumí svojí práci. A lidi to vědí.
00:07:59 Nepovídej.
00:08:01 Ani jsi mi neřekl, co tam vlastně děláš.
00:08:04 Co tam dělá? Manipuluje.
00:08:06 Konkrétní věci. Který k něčemu jsou.
00:08:09 Zkoumám jedy, odebírám vzorky, jsem nepostradatelnej.
00:08:14 Nechtěla bys jít večer do kina? Klidně. A na co?
00:08:19 Mám tady noviny.
00:08:28 Podívej se na to! Svatební rubrika.
00:08:32 Marie-Claire Mullerová a André Polonski uzavřeli sňatek.
00:08:37 Polonski? Není to ten z porodnice?
00:08:42 Kdo jako?
00:08:44 André Polonski je skvělý klavírista, vy ho vážně neznáte?
00:08:47 -Z jaké porodnice?
-Kde jsi porodila Jeanne.
00:08:50 Jak to myslíš?-O čem to mluvíš?
-Luiso, jak vám vyměnili ty děti.
00:08:55 Nikoho nám nevyměnili. Mě vyměnili?
00:08:58 Můj původ obestřen tajemstvím? Ona to nevěděla?
00:09:03 -Zlobíš se?
-Ne, vždyť to ani nestojí za řeč.
00:09:07 Mámě stojí za řeč všechno.
00:09:09 Chceš, abych ti to vyprávěla? No jasně!
00:09:13 Polonskému se narodilo dítě stejný den, jako ses narodila ty.
00:09:18 Jeho žena, ta předcházející, rodila,
00:09:20 zrovna když on měl koncert v Luzernu.
00:09:24 -Bylo to v Luzernu?
-Ano.
00:09:28 Hned po koncertě spěchal na kliniku a chtěl vidět své dítě.
00:09:34 Ještě než viděl matku. Ta ostatně spala.
00:09:37 Sestra s ním šla na novorozenecké oddělení
00:09:41 a ukázala mu tebe.
00:09:43 A řekla mu: "Máte pěknou holčičku."
00:09:46 On pak šel za svou paní. Asi přece jenom nespala.
00:09:50 A ta mu řekla, že mají syna. Hned se celý rozčertil.
00:09:54 Naštěstí tam byl tvůj otec a ten ho uklidnil.
00:09:59 Bylo to tak?
00:10:00 Já myslela, že dětem dávají v porodnici
00:10:03 náramek se jmenovkou, ne?
00:10:05 V té porodnici jim prostě už náramky došly.
00:10:08 Napsali vám na ruku první 3 písmena jmen.
00:10:12 Polletová a Polonski začínají stejně,
00:10:15 byla tma a sestra si to spletla. Je to hloupost.
00:10:19 A co když... jsem třeba dcera Polonského?
00:10:23 Jako v tom filmu "Život je dlouhá klidná řeka".
00:10:27 Prosím tě, Jeanne, holčičku a chlapečka nezaměníš.
00:10:31 Vážně?
00:10:32 Tvůj otec to vyřídil rychle i beze mě.
00:10:35 Mami, chápeš to? On je klavírista jako já.
00:10:40 Jestli pan Polonski je tvůj otec, tak já nejsem tvoje matka.
00:10:47 A ty hraješ na klavír a doufáš, že budeš klavíristka.
00:10:51 Promiň mi to, mami.
00:10:53 I tvůj otec byl velký umělec. Vždyť já vím, nezlob se.
00:11:01 To víš, že se nezlobím.
00:11:12 Můžu si vzít cigaretu, mami? Jistě, vezmi si.
00:11:16 Co mě to napadlo vykládat tyhle věci?
00:11:19 Vždyť přece už dávno o nic nejde. Ostatně ani tenkrát o nic nešlo.
00:11:24 Tvůj táta si mě pěkně podá. Tak mu to neříkej.
00:11:31 Musím do města. Půjčíš mi ty noviny kvůli kinům?
00:11:35 Jen si je vezmi.
00:11:38 Nejsi oblečená do města.
00:11:41 A neříkala jsi, že budeš cvičit na klavír 3 hodiny denně?
00:11:45 I v neděli?
00:11:48 Uvidíme se večer? Jo, zavolám ti.
00:11:53 Tak mám tě odvézt domů? Asi nemám na vybranou.
00:12:40 Jdu do města, dáš mi klíčky od auta?
00:12:44 Jistě, miláčku. Vezmi si je v kapse.
00:12:47 Papíry jsou v autě.
00:12:49 Máš hezké šaty. Ty mám od tebe.Vážně?
00:12:57 Ty se probíráš mrtvolama i v neděli, mami?
00:13:00 Mrtvoly nás živí. A kupodivu nepočkají.
00:13:36 Nic proti tomu, ale o židovských fondech se mluví každý rok.
00:13:39 A před každými volbami. Nevím, co z toho bude.
00:13:43 Homosexuální prokurátor v Ženevě.
00:13:47 Omluv mě. Samozřejmě.
00:13:55 Jak je? Neboj se, zvládnu to.
00:13:59 Jsi moc hodná.
00:14:06 No tak pojď.
00:14:35 (střílení z počítačové hry)
00:14:42 Guillaime.
00:14:43 Odnesu ti čokoládu nahoru. Já ji udělám.
00:14:47 Vyloučeno! O čokoládu se starám já.
00:14:50 Nedělej mi jí už tolik, včera jsem polovinu nechal.
00:14:54 Viděla jsem.
00:14:57 Neruší tě, když ti do toho hraju? Proč, tebe to ruší?
00:15:01 Ano. Nezlob se.
00:15:06 (někdo zvoní)
00:15:09 Co je zas?
00:15:11 Někdo zvonil. Čekáš někoho?Ne.
00:15:14 Nezvonil tu někdo? Co? Už jdu.
00:15:25 Dobrý večer.
00:15:27 Nezlobte se, mohla bych mluvit s panem Polonskim?
00:15:30 Dobrý večer, on o vás ví? Ano, vlastně ne, ale známe se.
00:15:35 Já mu o vás řeknu. Jak se jmenujete?
00:15:37 Jeanne Polletová. Řekněte z porodnice, bude vědět.
00:15:41 Tak jo.
00:16:12 Prý vás nezná. Mrzí mě to, ale nemůžu nic dělat.
00:16:16 Co jste chtěla?
00:16:18 Ale ano, zná mě. Já mu to vysvětlím.
00:16:21 Ne, počkejte!
00:16:27 Ale ne, Miko!
00:16:30 Já vás přece znám. Viděla jsem vás u galerie.
00:16:34 Dívala jste se dovnitř. Co vás sem přivedlo?
00:16:38 Nezlobte se, že obtěžuju,
00:16:40 je to směšné, ale musela jsem přijít.
00:16:45 Je možné, že já jsem vaše dcera. Moje dcera?
00:16:49 To je vtip, nebo jste se zbláznila?
00:16:52 Jsem ta holčička, co vám ji ukázali v porodnici.
00:16:57 Ano, vzpomínám si.
00:17:00 Ukázali mi holčičku.
00:17:03 Ale mně se nenarodila dcera. To spletla sestra.
00:17:07 Ano, já vím. Ale mohli nás přece vyměnit.
00:17:11 Nevyměnili vás, jak mi vysvětlil váš otec.
00:17:15 Skvělý člověk, jak se má? Zemřel.
00:17:18 To je mi líto. Už je to dávno.
00:17:24 Tak to jste byla vy? Držel jsem vás tehdy na rukách.
00:17:30 Nedáte si s námi něco k pití? Ano, ráda, děkuju.
00:17:35 Připadala jste mi nádherná.
00:17:38 To pořád jste, ale nepoznal bych vás.
00:17:40 Co si dáte k pití? Džus, bílé víno, whisky?
00:17:44 Džus, děkuju vám. Guillaume, obstaráš to?Jo.
00:17:49 Ne, Guillaume, džus máme v kuchyni.
00:17:53 A čím se zabýváte? Klavírní soutěží v Budapešti.
00:17:57 Jste klavíristka? To není možné! Spíš se snažím hrát na klavír.
00:18:04 Předloni jsem byl v Budapešti v porotě.Já vím.
00:18:08 Jsou tam velmi nároční. Co budete hrát?
00:18:11 Povinné je Bachovo preludium a Chopinova etuda.
00:18:15 To by mi ještě šlo.
00:18:17 Ale potýkám se s Lisztovým pohřebním pochodem.
00:18:20 To je dobrá volba. Je v tom takový chyták.
00:18:24 Nesmíte to hrát jako pohřební pochod.
00:18:27 Tedy ne úplně.
00:18:30 Ale jestli to vystihnete, máte vyhráno.
00:18:33 Je to efektní skladba.
00:18:42 A taky při tom musíte ducha zbavit jakékoli virtuozity.
00:19:01 Docela by mě to zajímalo.
00:19:06 Tady je ananasový džus. Děkuju.
00:19:09 Tak mi to zahrajte. Tati!
00:19:11 André, teď ne, za chvíli tu budeš mít hosty.Co?
00:19:15 Ano, máš pravdu. Už je pozdě.
00:19:20 Víte co? Jeanne se jmenujete, viďte?Ano.
00:19:23 Co kdybyste mi to přišla zahrát zítra?
00:19:25 Přijdu strašně ráda. Děkuju vám.
00:19:28 Dobře, ale napřed zavolejte. Neobtěžuje vás to?
00:19:31 Ne, bude mě to naopak těšit. Vypijte si ten džus.
00:19:35 Nechceš si dát něco k pití, Miko? Ne, jsi, moc hodný.
00:19:40 Za chvíli se napijeme.
00:19:49 Víte co, Jeanne?
00:19:52 Nechtěla byste vidět další Lizbethiny autoportréty?
00:19:55 Nahoře v pokoji. Ano, moc ráda.
00:19:58 Guillaume, můžeme jít k tobě? Samozřejmě, jen jděte.
00:20:02 Pojďte.
00:20:06 Bydlíte v Lausanne? Ano, Chemin de Languedoc.
00:20:10 Ty jí to věříš? Ano, věřím, bylo to tak.
00:20:16 Jsi můj a Lizbethin syn, nikdo vás rozhodně nevyměnil.
00:20:20 Ověřil sis to?Samozřejmě. A její otec mi to řádně doložil.
00:20:25 A co to hraní na klavír?
00:20:28 Kdyby se tohle dědilo, už bychom to dávno věděli.
00:20:32 No tak, neblázni.Chováš se, jako by patřila do rodiny.
00:20:36 Ne, to je něco jiného. Připomíná mi Lizbeth.
00:20:42 Je jí podobná?
00:20:45 Ani trochu, ale připomněla mi tu dobu.
00:20:48 Byli jsme šťastní, když ses narodil.
00:20:51 A pak už ne? Potom taky.
00:20:55 Nechápu, jak mohla usnout za volantem.
00:20:59 Určitě to nebyla sebevražda. To se už nikdy nedovíme.
00:21:03 Ale to pomyšlení je hrozné.
00:21:08 Byla krásná, viďte?
00:21:11 Pravá žena.
00:21:14 Opravdová žena! Víte, jak to myslím.
00:21:19 Věděla jsem, proč se do ní André zamiloval.
00:21:22 Taky jsem ji měla ráda, byly jsme jako přítelkyně.
00:21:25 Jako sestry.
00:21:29 Někdy se sestry rády nemají.
00:21:32 Asi máte pravdu, ale my jsme se rády měly.
00:21:52 Ááá! Jsem pořád tak nešikovná!
00:21:56 Zajdu do koupelny pro něco na utření.
00:22:07 Do háje, já jsem pitomá!
00:22:11 Nechte to, zničíte si kapesník.
00:22:15 V jednom kuse něco rozbíjím a pak slepuju.
00:22:19 Ještě že tu Guillaume nemá koberec.
00:22:25 Udělala jsem tu svinčík, viďte?
00:22:29 Dám vám ten kapesník vyprat. To nestojí za řeč.
00:22:32 Jen ho tu nechte.
00:22:35 Dám ho i s těmi hadry Marguerite a zítra vám ho vypere.
00:22:38 Ale to nemusíte. Za hloupost se platí, ne?
00:22:41 Moc mě to mrzí.
00:22:43 To nemyslíte vážně! Já to rozlila, ne vy!
00:22:57 Raději to odnesu do kuchyně. Máte uzávěr?Uzávěr?
00:23:01 Uzávěr k termosce. Nechaly jsme ho v pokoji.
00:23:04 Dojdu pro něj.
00:23:09 Měl by být na komodě.
00:23:12 Je tam, našla jste ho? Ano.
00:23:19 Ukažte, nasadím to. Děkuju, jste hodná.
00:23:23 Já mám prostě obě ruce levé. Já někdy taky, bohužel.
00:23:28 Někdo zvoní.
00:23:30 André, prosím tě, otevři, mám plné ruce.
00:23:33 Pozval si přátele a zapomněl, že je neděle.
00:23:36 Nemám tu posluhovačku. To je roztržitost klavíristů?
00:23:40 Občas na něco zapomenu, ale já ještě nejsem klavíristka.
00:23:44 Promiňte, zas jsem to vyvedla. Budeš se muset obejít bez čokolády.
00:23:48 Dobrý večer. Dobrý večer, Miko.
00:23:50 Dobrý večer. Dobrý večer.
00:23:54 Dobrý večer. Slečna Polletová, klavíristka.
00:23:57 My jsme se viděly na konzervatoři, jste dcera doktora Polleta.Hm.
00:24:01 Tatínek byl lékař? Ne, byl architekt.
00:24:05 Ale máma vede Ústav soudního lékařství.
00:24:08 To je významná osoba. Guillaume, vyprovodil bys Jeanne?
00:24:12 Musím si vzít boty. Nezapomeňte zítra přijít!
00:24:15 Ne, na to nemůžu zapomenout. Děkuju vám, na shledanou.
00:24:20 Zítra se uvidíme. Kapesník bude vypraný.
00:24:23 Tady máte telefon. Děkuju.
00:24:27 Na shledanou. Na shledanou.
00:24:29 Dáte si před večeří něco k pití? Ráda.
00:24:33 Zapomněl jsem, že je neděle, ale pro nás je to výhoda.
00:24:37 Tak co, jste spokojená?
00:24:39 Seznámit se s ním byl neuskutečnitelný sen.
00:24:42 A teď mu mám zahrát, chápeš to?
00:24:45 A co ta výměna na klinice? Co jako?
00:24:47 Věříš tomu? Myslíš, že jsi jeho dcera?
00:24:50 Prosím tě, co blázníš? Mám svoje rodiče.
00:24:54 Snad sis nemyslel, že nás tam vyměnili?
00:24:57 Jasně že ne. Myslel jsem, že spíš ty.
00:25:02 Narodili jsme se ve stejný den. Jo.
00:25:06 Tak možná zítra, ahoj. Možná, záleží na tom v kolik.
00:25:17 Přineseš mi vodu? Hned to bude.
00:25:23 Jak Tarzan!
00:25:28 Děkuju.
00:25:33 Tvoje máma si myslí, že jsme v kině?
00:25:37 No jasně, máma je ze starý školy.
00:25:40 Mohla bys jí to říct. Že spolu spíme?Ne!
00:25:44 Nemám rád, když se chováš cynicky.
00:25:54 Co znamená, když žena schválně vyleje termosku s čokoládou?
00:25:59 Bylo to schválně? Věděla, že ji vidíš?
00:26:04 Stála jsem zády a viděla jsem ji ve skle.
00:26:08 Nespletla ses? Nespletla, jsem si tím jistá.
00:26:11 Otevřela termosku a vylila ji. Co si o tom myslíš?
00:26:17 Co bych myslel? Nejsem inspektor Derrick.
00:26:21 Neblázni, seš fakt maniak!
00:26:23 Ta čokoláda byla pro ni? Ne, pro někoho jiného.
00:26:28 Nechtěla, aby to vypil. Jenže proč to neměl vypít?
00:26:32 Proč, proč, co já vím? Třeba... aby nebyl tlustý.
00:26:36 S tebou se nedá mluvit. Nechtěla mu dopřát rozkoše.
00:26:40 S takovou jednostranností u mámy dlouho nevydržíš.
00:26:44 Třeba ta čokoláda byla otrávená. Ty to bereš od zdi ke zdi.
00:26:50 Kdo ji připravoval? To nevím.
00:27:02 Co je ti?
00:27:04 Umazala jsem se od toho.
00:27:08 Seš špindíra. Neblbni.
00:27:11 Mohl bys mi udělat rozbor?
00:27:13 Dělám to teprve tejden, vlastně 2 tejdny, ale krátkou dobu.
00:27:18 Nedívej se na mě tak!
00:27:23 Dobře, ale nic neslibuju. Mohl bys mi to udělat do zítřka?
00:27:27 To je teda fofr.
00:27:30 Zkusím to udělat co nejdřív, co nejrychleji a co nejlíp.
00:27:35 Zavolám ti.Ne, já ti zavolám. Hned jak to bude.
00:27:43 Neotravovalo tě to moc? Vůbec ne, bylo to náhodou dobrý.
00:27:47 Půjdu si lehnout, jsem mrtvej. Mám ti udělat čokoládu?
00:27:51 Ne, Miko, už by se mi ani do břicha nevešla.
00:27:54 Dobrou noc. Dobrou noc.
00:27:56 Dobrou noc, tati. Dobrou, synu.
00:27:59 Napila bych se vody. Chceš taky? Výborný nápad.
00:28:22 Á,to je ono.
00:28:27 Co hraješ? Zkouším na zítra.
00:28:36 To je ten Lisztův pohřeb.
00:28:39 10 let jsem to nehrál.
00:28:42 Ne, to přeháním.
00:28:45 To má zítra přijít hrát ta Jeanne.
00:28:48 Moc se mi líbí. Je hezká, plná života, taková jemná.
00:28:54 Nebylo to pro ni snadné a zvládla to dobře.
00:29:19 (telefon)
00:29:21 Já to zvednu. Haló?
00:29:24 Ano.
00:29:26 Proč mi nevoláš na mobil? Neblázni.
00:29:29 Tak co? Přišel jsi na něco? V čokoládě je benzodiazepin.
00:29:33 A na co to je? To je na spaní.
00:29:37 A může se... na to umřít? Rozlišuj trochu.
00:29:42 Umřít můžeš na všechno. Ale při velké dávce ano.
00:29:47 Bylo toho tam hodně? Koncentraci nemám, jen přítomnost.
00:29:52 A ten svetr mi shořel.
00:29:54 Ještě že jsem tu byl sám, jinak by mě vyrazili.
00:29:57 Riziko povolání! A visíš mi svetr.
00:30:00 Ne, už byl starej, s tím si nemusíš dělat hlavu.
00:30:04 Řekni mi, jak se to jmenovalo? Ben-zo-dia-ze-pin.
00:30:10 Víš, co je to rohypnol? Znásilňovací droga.
00:30:13 O tom jsem četl.
00:30:15 Namícháš to holce, aby nevěděla, do nějakýho alkoholu
00:30:20 a pak ji znásilníš.
00:30:22 Nevzpomene si potom, co se s ní dělo.
00:30:25 Ani když při tom byla vzhůru. Má všechno vygumovaný.
00:30:29 Neblázni!
00:30:32 Doufám, ty prasáku, žes mi ten sajrajt nenamíchal.
00:30:35 A víš určitě, že tohle bylo ono?
00:30:38 Na sto procent ne, ale velmi pravděpodobně.
00:30:43 Musím už končit. A víš co? Zapomeň na to, čau.
00:31:10 Benzodiazepin.
00:31:16 Takže rok 1999 je uzavřený. Tím končím zasedání.
00:31:21 Promiň, Marie-Claire, ještě bych rád probral 3 body.
00:31:25 Nebude to na dlouho. Samozřejmě.Děkuji.
00:31:29 Chci zmínit, že se nám podařilo to, čemu říkám "mlékovod".
00:31:34 Je to originální řešení, které přivádí mléko ze statku
00:31:38 přímo do továrny. Naše mléko je tak naprosto čerstvé
00:31:42 a my tím získáme čas a ušetříme peníze.
00:31:46 Mluvíte jak z prospektu. Hned změním tón.
00:31:49 Protože musím konstatovat, že pouze prodej rozpustné čokolády,
00:31:53 který zahájil tvůj otec, se nadále zvyšuje.
00:31:57 S tím jistě souhlasíš. Pokračuj, prosím.
00:32:01 Všechny ostatní výrobky stagnují. A to už 4 roky za sebou,
00:32:06 přestože prodej na konci roku 99 byl pro nás výjimečný.
00:32:11 Stejně jako pro naši konkurenci.
00:32:14 Bohužel století nekončí každý rok a na příští rok se dívám s obavami.
00:32:20 Musíme si uvědomit:
00:32:22 Veškeré doprovodné výrobky, které nejsou z čokolády,
00:32:25 si vedou velmi špatně. My z toho musíme vyvodit důsledky.
00:32:30 Zákazníci pod značkou Muller kupují čokoládu a nic jiného.
00:32:35 To už je v tvé zprávě. Ale je dobré si to připomenout.
00:32:39 A pak se chci dotknout rozpočtu veřejného působení a sponzoringu.
00:32:44 Vzhledem k malému dopadu je nutno vše přehodnotit.
00:32:48 Marie-Claire, nemůžeš přece odmítat všechno, co se týká dětí!
00:32:52 Lidé si toho všímají a to nám neprospěje.
00:32:56 Vždyť je to náš obchodní fond. Na žádnou školu,
00:32:59 na žádný sportovní klub jsi nedala ani halíř.
00:33:03 A přitom by tě to stálo míň než ta tvoje centra.
00:33:06 Jsou to přece moje peníze, ne? Ty peníze jsou i naše, nezapomeň.
00:33:11 Já vím, že čokoláda pomáhá produkovat endorfiny,
00:33:15 ale to není důvod, abys financovala jen centra proti bolesti.
00:33:20 Navíc dvanáct!
00:33:23 A výstava fotografií té Lisbeth Polonské...
00:33:27 I když ji nezpochybňuju. To jsem ráda.
00:33:31 A jinak je to prosté. Nechci, aby lidi trpěli.
00:33:35 Děti taky trpí. Kdybys jim aspoň poslala čokoládu.
00:33:39 Tvá centra nám z hlediska publicity nepřinášejí nic a stojí moc peněz.
00:33:44 Ne, já centra prostě nezruším! Naopak.
00:33:48 Teď na jiné téma, musíme změnit obaly.
00:33:51 Nejprve si udělám svou studii.
00:33:54 Záleží jen na prezentaci.
00:33:58 Tak, končím zasedání.
00:34:02 Konečně to mám za sebou.
00:34:08 Ta schůzka je potvrzena. To jsem ráda, děkuji.
00:34:13 (někdo klepe)
00:34:19 Dufreigne.
00:34:22 Dále!
00:34:26 Promiň, že naléhám, ale je to důležité.
00:34:29 Musím s tebou mluvit. Jistě, Patou.
00:34:34 Nezapomeň.Slibuju. Domluveno.
00:34:40 Přeju ti, holčičko, pěkný večer. I tobě, Patou, a děkuju.
00:34:45 Na shledanou.
00:34:51 Začíná být otravný, náš dobrák Dufreigne.
00:34:58 V kolik tam mám být? Je to v půl, za 20 minut.
00:35:15 -Máte tady tu paní.
-Á, ano.
00:35:18 -Je u vás v kanceláři.
-Dobře.
00:35:20 Ať mě do šesti hodin zastupuje pan doktor Vernay.
00:35:24 -Řeknu mu to.
-Potom přijdu.
00:35:37 Doktorka Polletová?
00:35:40 Jsem Marie-Claire Polonská, děkuji, že jste mě přijala.
00:35:43 Přišla jsem kvůli Jeanne.
00:35:47 Kvůli Jeanne?
00:35:49 Ano, jistě víte, že nás včera přišla navštívit.
00:35:57 Doufám, že vás neobtěžovala. Ani v nejmenším.
00:36:01 Překvapila nás. Jsme moc rádi, že jsme ji poznali.
00:36:06 Posaďte se.
00:36:08 Mohu vám nabídnout čaj? A víte, že si ho dám ráda?
00:36:15 Nathalie, byla byste tak hodná a přinesla nám čaj? 2 šálky.
00:36:20 A mléko, ano? Potom můžete jít, děkuji vám.
00:36:28 Ano?
00:36:31 -Nezapomněla jste na mléko?
-Ne.
00:36:40 Myslíte, že bych mohla Jeanne nějak pomoct?
00:36:45 Žádala vás o pomoc? Ne.
00:36:48 Ale každému se dá nějak pomoct.
00:36:51 S mlékem? Ne, bez mléka, bez cukru.
00:36:58 Jeanne nepotřebuje pomoc, jen musí vyrůst.
00:37:02 Teď jí velmi schází její otec. Říkala, že tatínek zemřel.
00:37:09 Myslím, že ta záležitost s porodnicí ji rozrušila.
00:37:15 Mého manžela taky. Hm.
00:37:23 Mohla by být jeho dcera? Ne.
00:37:27 Po citové stránce ji můj manžel velmi miloval.
00:37:31 Ale z profese vím,
00:37:33 že se někdy stávají i nejméně pravděpodobné věci.
00:37:40 Máte tedy pochybnost? To ne, jen mluvím jako vědec.
00:37:46 A neměli jste si to ověřit podle krevních skupin a tak?
00:37:50 Já mám stejnou krevní skupinu jako váš manžel
00:37:53 a stejnou měla i paní Polonská.
00:38:01 Máte všichni stejnou krevní skupinu?
00:38:04 Tak je tu pochybnost. Pro mě ne.
00:38:08 Ale naši gynekologové možná pochybnost měli.
00:38:12 Krevní skupiny byly v chorobopise, jistě to věděli.
00:38:16 A vás pak nezajímalo pátrat dál? Máte přece laboratoř!
00:38:20 Tak jednoduché to není a tenkrát jsem laboratoř neměla.
00:38:25 A to, co tu naznačujete, je nezákonné.
00:38:29 Takové testy může nařídit jen soud.
00:38:33 A s manželem jsme vůbec nepochybovali.
00:38:39 Proto jste přišla? Ne.
00:38:42 André samozřejmě také nepochybuje.
00:38:45 Je moc rád, že se seznámili, a ostatně já taky.
00:38:49 Velmi ráda jsem ji poznala. To mě těší.
00:38:53 Ještě čaj?Ne, děkuji. Nechci vás zdržovat.
00:38:57 Jen jsem si dělala starosti o Jeanne,
00:39:00 muselo ji to hluboce poznamenat.
00:39:03 Vím, že se mě to vlastně netýká. Jste moc hodná, že jste přišla.
00:39:10 Váš ústav je dost impozantní. Financuje vás stát?Částečně.
00:39:15 Děláme ale také výzkumy pro soukromé organizace.
00:39:19 Mohla bych vás financovat. Jistě.
00:39:22 Jen nevím, co by pro čokoládovny
00:39:24 mohla zkoumat kriminologická laboratoř.
00:39:28 Moc to k sobě nejde, ale co víme? Kdyby něco, ozvěte se.
00:39:33 A nebojte se, Jeanne se z toho dostane sama.
00:39:38 A má taky matku.
00:39:47 (hra na klavír)
00:40:24 Teď už máš lepší tempo.
00:40:27 Hrála jsem to moc rychle. V tom to není.
00:40:30 Myslíš, že to musíš zahrát rychle, abys byla dobrá?Ne.
00:40:33 To je dobře. Slyšela jsi Arrauovu nahrávku?Neslyšela.
00:40:38 Guillaume?
00:40:46 Guillaume?
00:41:26 (hraje gramofon)
00:42:22 Jako by to ani nebyl pohřební pochod.
00:42:26 Je pohřební, ale jemně. Všimneš si toho až napodruhé.
00:42:33 Hlavně se to nesmíš snažit napodobovat.
00:42:37 Nezahraju to.Zahraješ, jenom to musíš hrát trochu jinak.
00:42:42 Liszt potřebuje průraznost.
00:42:44 Na teorie o měkkém zápěstí je u něho nejlepší zapomenout.
00:42:49 Hraj ho měkce, ale zápěstí měj jak z ocele.
00:42:53 Takže všechno ovládá paže a předloktí.Chápeš to přesně.
00:42:58 Tedy všechno... Část odtud vychází.
00:43:01 A můžeš to použít u Bartóka, Prokofjeva, Stravinského.
00:43:05 Petruška na klavír je úžasná.
00:43:08 Tak to zkusíme.
00:43:25 A teď ty. Pozor!
00:43:48 Nechápu, proč ji musíte vařit den předem.
00:43:52 Protože je tak lepší, Marguerite. To je tajemství.
00:43:55 Přišla na to představená kláštera. A čím to je?
00:44:03 Tím, že mléčné enzymy začnou pracovat.
00:44:06 Já chemii moc nerozumím.
00:44:25 Budu vařit aztéckou čokoládu s kurkumou, zázvorem, skořicí...
00:44:45 Mám to vzít? Já sama!
00:44:56 To už je lepší.
00:44:58 Ale poslední akord musí být úsečný, definitivní.
00:45:01 Rychle uvolni pedál a uhoď.
00:45:14 Nevyrušila jsem vás při práci? Nesu vám čokoládu.
00:45:18 Nerušíš, dneska jsme už skončili. Udělali jsme kus práce.
00:45:22 Viď, Jeanne?Jsem vám vděčná. Jak bych vám mohla poděkovat?
00:45:27 Cvič, jak jsme se domluvili a zítra mi to přijdeš zahrát.
00:45:31 Teď ochutnej čokoládu, která je osmá nejlepší na světě.
00:45:36 Nevíš, kde je Guillaume? Není ve svém pokoji.
00:45:41 Odešel asi kolem třetí, chvíli po tom, co jsi volala.
00:45:46 Ano, já jsem volala zhruba kolem třetí.
00:45:49 Užívá si prázdnin a dělá dobře. A co vůbec studuje?
00:45:56 Letos ho zajímají staré jazyky. Snad mu to vydrží.Určitě.
00:46:03 Jeanne, odpoledne jsem mluvila s vaší matkou.
00:46:09 Mluvila jste s mámou? Ano. Zapůsobila na mě.
00:46:13 Inteligentní žena, rozumná. Máte štěstí, má vás moc ráda.
00:46:20 Odkud se znáte s mámou? Zašla jsem za ní do ústavu.
00:46:25 Vyvedla jste nás z míry, viď André? Bylo to překvapení, velice milé.
00:46:32 Zvlášť pro Guillauma.
00:46:34 Myslím, že ho to dost zasáhlo. Proto na celé odpoledne zmizel.
00:46:39 To je přece hloupost. Je, ale s tím nic nenaděláme.
00:46:46 Ať vám čokoláda nevystydne.
00:46:52 Vaše matka, stejně jako André, nemá v té věci pochybnost.
00:46:57 Prý jste na to přišla teprve nedávno.
00:47:00 Jistě vás to také velmi zasáhlo. Ne, nijak zvlášť.
00:47:04 Je to jen náhoda. Že chci být taky klavíristka.
00:47:11 Ano, to je zvláštní.
00:47:15 Je dobrá, viďte? Je skvělá.
00:47:18 Pokaždé vám ji uvařím.
00:47:23 Tak Jeanne, zítra na shledanou.
00:47:26 Moje milá Jeanne, jak slyším, André vám už tyká.
00:47:30 Smím vám také tykat? Bude to pro mě velká čest.
00:47:36 Tak mi říkej Mika.
00:47:40 Budeme se těšit.
00:47:49 Tak co, předvedla ses?
00:47:52 Nejsi trochu velkej, aby sis hrál na schovávanou?
00:47:56 Nevykládej, že si o mě rodinka dělala starosti.
00:48:00 Chtěla jsem s tebou mluvit. Jsem zvědavej, o co ti jde.
00:48:04 Mně? O nic, já... Jsi trapná, když se snažíš
00:48:07 mluvit jako máma nebo když hraješ na klavír jako táta.
00:48:12 Ty pitomče, měls v čokoládě prášky na spaní.
00:48:17 Přeskočilo ti? Ne! Přísahám, je to pravda.
00:48:22 Kdo ti to řekl? Mámin laborant.
00:48:25 Ten rozbor dělala tvoje máma? Ne, ona o tom neví.
00:48:29 Ten laborant je náhodou můj kamarád.
00:48:32 Jak to vlastně zkoumal?
00:48:34 Dala jsem mu svetr, kde byl od toho flek.
00:48:37 Můžeš mi říct, z jakýho důvodu jsi mu ten svetr dávala?
00:48:41 Protože tvoje máma vylila tu čokoládu schválně.
00:48:45 Viděla jsem ji. Mika?
00:48:47 Mám dojem, že ti vážně přeskočilo.
00:48:50 Čokoládu vaří vždycky ona a jenom ona.
00:48:53 Nikomu jinýmu by to nedovolila. No a?
00:48:59 Podle tebe dala prášky na spaní do čokolády.
00:49:03 Já ti jenom říkám, co jsem viděla.
00:49:06 Proč by mi je tam asi dávala? Mysli hlavou.
00:49:13 Dá mi tam prášky na spaní a abych čokoládu nevypil, vylije ji.
00:49:18 A proč?
00:49:22 Mám na to vysvětlení. Seš prostě praštěná.
00:49:27 Víš co? Mysli si, co chceš, já jsem tě varovala.
00:49:32 Přeju ctěné rodině Polonských co nejvíc úspěchů.
00:49:36 Děkuju mockrát, mně to stačí. Počkej!
00:49:39 Proč by mi chtěla ublížit?
00:49:42 Tátu už zpátky dostala. Dosáhla svýho.
00:49:50 Jak umřela tvoje máma?
00:49:53 Usnula za volantem. Silnice jsou tu nebezpečný.
00:49:59 A dělali pitvu? Jo.
00:50:01 Třeba tu pitvu dělala máma. Já nevím.
00:50:07 Našli prášky na spaní a alkohol. Ten den mi bylo zrovna 10 let.
00:50:12 Táta měl odpoledne koncert.
00:50:15 Když jsme se večer vrátili k večeři...
00:50:19 Bydleli jste tady? V domě Mullerových?
00:50:24 Jo, my jsme v té době bydleli s tátou a mámou po hotelích.
00:50:28 Mika nám pak nabídla, abysme ve Švýcarsku bydleli u ní.
00:50:34 Říkala, že bez táty je klavírům smutno.
00:50:38 Smutno asi nebylo jen klavírům.
00:50:41 Měl jsem v pokoji připravený nádherný kolo.
00:50:45 Když jsem jí šel dolů poděkovat, spadl jsem ze schodů.
00:50:49 Vymkl jsem si při tom kotník a nemohl jsem na kole jet.
00:50:59 A máma si po večeři dala koňak.
00:51:02 Každý večer se vždycky po večeři napila koňaku.
00:51:09 Potom jsme si všimli, že tátovi došly prášky na spaní.
00:51:13 To by bylo strašný, protože bez prášků táta neusne.
00:51:18 Byl by vyřízenej. Tak mu je chtěla máma zajet koupit.
00:51:24 A spadla ze srázu.
00:51:27 A máma taky brala prášky?
00:51:30 Ne, vůbec ne. To je na tom všem divný.
00:51:43 Tátovi bude divný, když za ním zítra nepřijdeš.
00:51:47 Ty nevíš, co chceš, viď? Nemůžu to slíbit.
00:51:51 Samozřejmě s ním chci hrát. Musím si to rozmyslet.
00:51:56 Ahoj, dávej si pozor.
00:52:34 Dojdou mi prášky na spaní, tohle je poslední.
00:52:39 Neboj se, obstarám je. Taky mi už dochází aspirin.
00:52:52 Líbilo se mi, jak jsme dneska hráli s Jeanne.
00:52:56 Úplně jsem s ní omládl.
00:52:59 Měla jsem ten dojem. A hraje dobře?Má špatné návyky,
00:53:06 ale mohla by být dobrá, když jí nezkazí špatní profesoři.
00:53:10 Má štěstí, že tě potkala. To rozhodně.
00:53:14 Zítra uvidím, jestli pochopila, co jsem ji učil.
00:53:18 Zatím je to ještě otevřené.
00:53:24 Guillaume bude žárlit. A proč by měl žárlit na žačku?
00:53:30 Nepřišla jako žačka.
00:53:33 Ano, ta její historka... On to bere vážně?
00:53:37 A co ona? Nebere to vážně? Nemluvili jsme o tom.
00:53:43 Ale může být moje dcera.
00:53:47 Chtěl bych mít dceru.
00:53:51 Neuděláme si dceru? Dneska?
00:53:55 Hm, dneska můžeme začít. Kdepak, dneska ne, hlupáčku.
00:54:02 A proč ne dneska? Protože bys při tom usnul.Ale ne.
00:54:07 Ale ano. Vzal sis prášky na spaní moc brzy.
00:54:12 Tak zítra.Ano, zítra, když si vezmeš prášek až potom.
00:54:20 Jsi krásná i moudrá. Myslím, že už pomalu usínám.
00:54:30 Jsem jak dítě, viď?
00:54:34 Vždycky ne.
00:54:37 Klidně si čti, vůbec mě to nebudí.
00:54:40 Ne, ale jsi hodný. Budu už taky spát.
00:54:44 Tak dobrou noc. Dobrou noc.
00:54:48 A vyspi se.
00:56:13 Aby se něco naučila, měla by u nás pár dní bydlet.
00:57:47 (zvoní telefon)
00:57:56 Okamžik, prosím.
00:58:02 Musím se probudit.
00:58:04 Ano? Měla jsem mlíko na plotně.
00:58:08 Omlouvám se, tady je Mika Mullerová.
00:58:12 Manžel říká, že vaše dcera je velmi talentovaná.
00:58:22 To vám nemůžu říct, protože ještě spí.
00:58:28 Ocenění od takového umělce, jako je váš muž, ji potěší,
00:58:31 ale nevím, jaké má momentálně plány.
00:58:35 To nevadí, Jeanne se tu má stejně zastavit.
00:58:38 Jestli zůstane, má tu připravený pokoj.
00:58:41 S hudbou bude mít byt a stravu.
00:58:45 Nám to udělá opravdu nesmírnou radost.
00:58:53 Jsi bledá. Špatně jsem spala.
00:58:56 Snídaně je hotová. Ty se překonáváš.
00:59:00 Prostě jsem se vzbudila brzo. Dej dělat toasty.
00:59:08 To byla paní Mullerová.
00:59:11 Zvou tě k nim. Cože?Na dva dny.
00:59:15 Říkala, že máš talent a mohla bys tak u nich cvičit,
00:59:19 protože pak její manžel odjede do Německa.
00:59:22 To vím, ale... Cos jí řekla?
00:59:25 Že ti to vyřídím. A že nevím, jestli máš volno.
00:59:38 Co mi radíš? Jsi dospělá a víš, co děláš.
00:59:43 Možná nevím, co dělám, ale chtěla bych toho využít.
00:59:48 A máme jasno.
00:59:51 Nejsi moc nadšená.
00:59:53 Nejsem zvrhlá matka.
00:59:57 Jsem samozřejmě nadšená, když si Polonski myslí, že máš talent.
01:00:03 Jen se bojím, aby ti nenasadili do hlavy nějaké zbytečné iluze.
01:00:08 Je ti líto, že ti 2 dny nebudu k službám, viď?
01:00:12 Ty máš ale představy! Vždyť tě stejně sotva vidím.
01:00:19 Věčně jsi s Axelem na tenise nebo v kině.
01:00:26 Myslím, že toho využiju.
01:00:29 Využij. Ale nejsi jeho dcera.
01:00:32 To je přece vyřízené.
01:00:35 Tím si nejsem tak jistá. Mě neoblafneš.
01:00:38 Proč jsi na mě taková?
01:00:41 Budu na tebe taková, jaká budu chtít.
01:00:44 Tak se na 2 dny odstěhuju k Polonským.
01:00:52 Nebudu ti samozřejmě v ničem bránit.
01:00:57 Musím ti ale říct, že tvůj otec není tvůj otec.
01:01:01 Myslíš Polonského? Vždyť to říkám.
01:01:12 Nemyslíš jeho. Řeklas, že můj otec můj otec není.
01:01:29 Polonski není tvůj otec.
01:01:35 Můj manžel ale taky ne.
01:01:42 A to mi říkáš až teď! A kdo je tedy můj otec?
01:01:49 Jean mě prosil, abych ti to neříkala.
01:01:54 Slíbila jsem mu to, i když nerada. Jak vidíš, nemohla jsem si pomoct.
01:02:01 Jean byl neplodný.
01:02:04 Nemohl mít děti a musel se s tím smířit.
01:02:09 Pomýšlela jsem na adopci, ale nakonec rozhodl tvůj otec.
01:02:16 Chtěl, abych se nechala uměle oplodnit.
01:02:21 Hned se to podařilo. Takže...
01:02:26 jsi moje dcera a tvůj otec tě tolik miloval,
01:02:30 že tě ani nenapadlo, že nejsi jeho.
01:02:34 Chceš mě utěšovat?
01:02:38 Tolik se bál, že mu to budeš vyčítat.
01:02:44 Nechtěl vypadat jako impotentní muž.
01:02:47 A to nebyl. Nevěděli to ani v porodnici.
01:03:00 Bylo těžké mlčet. Měla jsem pocit, že tě podvádím.
01:03:08 A teď mám pocit, že jsem podvedla jeho.
01:03:17 Možná jsem ti to neměla říkat. Dost jsi mi toho neřekla.
01:03:29 Udělá mi dobře někam vyrazit.
01:03:32 Zůstanu u nich. A nedělej si starosti.
01:03:44 Guillaume?
01:03:46 Co to děláš? Sbírám tu šneky.
01:03:49 Šneky? A na co? Přece na jídlo.
01:03:52 Teď je na ně sezóna.
01:03:55 Budeme tu mít na 2 dny hosta. To tvoje dvojče.
01:04:00 Jeannne, jak ji tvůj otec vyučuje.
01:04:03 Ona tu bude? Nevadí ti to?
01:04:07 Ale ne, co by mi to vadilo? Vůbec ne.
01:04:36 Mohu mluvit s panem Dufreignem? Tady Mullerová.
01:04:42 Patou, tady je Mika. Ano, já taky.
01:04:46 Co kdybych se u tebe zastavila v neděli? Měl bys čas?
01:04:53 Odpoledne, dobře. To jsem ráda.
01:04:57 Bude to mezi námi.
01:05:00 Líbám tě, Patou. Tak ahoj.
01:05:06 Starej cvok.
01:05:14 Nezdá se, že by ses těšila.
01:05:17 To s tím nesouvisí. Prosím tě, na nic se neptej.
01:05:21 Štve mě to. Mám pocit, že jsem za vola.
01:05:26 Nejsem z toho nadšenej. Mohli jsme bejt celý 2 dny spolu.
01:05:32 Taky tvoje máma mi dala pořádný kapky.
01:05:35 Mluvil jsi s ní? Jo, potkal jsem ji.
01:05:39 A jak se tvářila?
01:05:41 Tak trochu jako ty. Byla naštvaná.
01:05:46 Nemohla bys mi laskavě říct, co jste si vy dvě udělaly?
01:05:50 Neptej se mě.
01:05:55 Prostě mě vodila za nos. Tvoje máma je skvělá.
01:06:01 Doprava. To se poškrábem někam na Vystrkov.
01:06:14 Moc ti děkuju.
01:06:18 Hele, nevím, o co ti jde.
01:06:20 Ale kdybys chtěla do civilizace, brnkni a já přijedu.
01:06:43 Tak tě u nás vítám. Půjdeme hrát.
01:07:13 Ne, Jeanne, není to ono. Je cítit, že na to moc tlačíš.
01:07:18 Posledně jsi to zahrála mnohem líp.
01:07:22 Jsem špatná, já to nezahraju. Ale nevykládej!
01:07:25 Podívej se.
01:07:50 Určitě chceš dneska hrát? Ano, chci.
01:07:53 Jen mi připadá, že to nesvedu.
01:07:56 To připadá ale každému, na tom se musí pracovat.
01:08:00 Tak se soustřeď a pracuj.
01:08:02 Zahraj to, jak to v sobě slyšíš.
01:08:17 To už je mnohem lepší.
01:08:26 Mika vzkazuje, že oběd bude dnes dřív,
01:08:28 protože Marguerite musí jít brzo domů.
01:08:31 Skončíme, jde se jíst. Doufám, že máš hlad.
01:08:36 Všichni hudebníci mají jednu společnou vlastnost. Rádi jedí.
01:08:48 Tak co, nelituješ, že jsi u nás? Ne, ani trochu.
01:08:53 Naopak jsem ráda, že jsem se mohla dostat z domova.
01:08:57 Maminka není proti? Nezakázala mi to.
01:09:05 Ne, položte to na stůl, obsloužíme se sami.
01:09:09 Dobře, přinesu omáčku a zeleninu. Pomůžu vám.
01:09:20 Vezmu zeleninu.
01:09:23 Otři ten omáčník, ukáplo to tam. Opravdu.
01:09:29 A potom už můžeš jít domů.
01:09:32 Jsi tak hodná, už jsem dlouho synovce neviděla.
01:09:35 Piškotový dort je v lednici. Dobře, poradím si.
01:09:39 A co Brittenův klavírní koncert? Znáš ho?Slyšela jsem o něm.
01:09:43 Není to jeho největší dílo, ale pro klavíristu je úžasné.
01:09:48 Celý klavírní part se doslova jen vznášíš po notách.
01:09:53 Je to opak pohřebního pochodu. Vůbec nic nemá být zdůrazněno
01:09:58 a přitom právě klavírní part rozehrává všechny nástroje.
01:10:03 Jeanne, nalož si pečeni, ať nevystydne.
01:10:07 Právě z toho důvodu se příliš často nehraje.
01:10:10 Klavíristi si na něm lámou zuby.
01:10:14 A vy jste ho hrál? Jednou nebo dvakrát.
01:10:18 Ale jsem jako ostatní.
01:10:20 Připadá mi, že je to moc práce s nejistým výsledkem.
01:10:26 Ale později bys ho měla zkusit. Jsi pro něj přímo jako stvořená.
01:10:32 Mám teď jiné problémy.
01:10:35 Pohádala ses s mámou, viď? Proč myslíš?
01:10:38 Protože vidím, že jsi naštvaná.
01:10:40 Guillaume, prosím tě, tohle je dost nezdvořilé.
01:10:44 Proč by se hádaly? Tvoje matka je úžasný člověk.
01:10:49 Nezlobte se, nechci o tom mluvit.
01:10:52 Mluvme o hraní. André, prosím tě!
01:10:55 Abys věděla, s rodiči se nemůžeme hádat.
01:10:59 Tak třeba já jsem adoptovaná. To sem snad nepatří.
01:11:04 Všichni to vědí, své rodiče neznám.
01:11:08 Ale mám tatínka a maminku, kteří mi dali svou lásku.
01:11:14 Měla jsem taky období revolty.
01:11:17 Hledala jsem se tím víc, když jsme s tatínkem zůstali sami.
01:11:22 Ale doopravdy jsme se vlastně nehádali.
01:11:25 Prostě to nešlo. Rozumíš?
01:11:31 Chutnalo ti? Moc.
01:11:33 Tak to zítra řekni Marguerite. Kdo chce kávu?
01:11:37 Jeanne, kávu? Děkuju, Miko, nedám si kávu.
01:11:40 Guillaume, pomůžeš mi sklidit ze stolu?
01:11:42 Já vám pomůžu. Ale kdež! To je vyloučeno.
01:11:46 Kávu si dáme vedle v pokoji. Jak chceš.
01:11:49 Proč jsi nezkusila soutěž Clary Haskillové?
01:11:53 Nebyla jsem připravená. No tak pojď.
01:11:59 Potom to uklidím. Umeleš kafe?
01:12:10 Není Jeanne podobná Lizbeth? Mámě? Ne.
01:12:15 Možná... možná v něčem ano. Třeba se do tebe zamilovala.
01:12:19 Já do ní ne. Škoda, slušelo by vám to.
01:12:23 Víš, co to povídáš? Jí umřel táta, tobě máma...
01:12:27 Jak to spolu souvisí?
01:12:30 Já chci, aby byli všichni šťastní. Jo, podle tvých představ.
01:12:38 Au! Proboha, co jsem to udělala!
01:12:40 Nezlob se, pojď si sednout, nezlob se, miláčku.
01:12:47 Nezlob se na mě, já nerada. Jsem příšerně nešikovná.
01:12:56 Nezlob se, Guillaume.
01:12:59 To je hrůza. Přinesu shora obvaz.
01:13:08 Na, chlaď si to. Hned jsem tu.
01:14:52 Našla jsem tam všechno. Obvaz na spáleniny a náplast.
01:15:02 Už je to lepší, už to bolí to míň.
01:15:06 Není to nic vážného, ale ošetřit se to musí.
01:15:09 Jsi hotová zdravotnice. Chtěla jsem být ošetřovatelka.
01:15:16 Co se stalo? Přišla jsem pro trochu vody.
01:15:20 Jsem nešikovná. Vylila jsem mu na nohu vařící vodu.
01:15:27 Mika mi to obvázala.
01:15:29 Bolí to moc? Teď už ne.
01:15:31 Jsem hrozná. Nepolila jste ho schválně.
01:15:34 Chceš se napít?Ne, André. Dám mu to.
01:15:45 Tak co, můžeš chodit? Jasně že můžu chodit.
01:15:50 Tentokrát to přehnala, nemyslíš? Buď zticha. Co blbneš?
01:15:57 Vylil sis na nohu vařící vodu?
01:15:59 Já jsem ji vylila. A on tam měl nohu.
01:16:02 Nedělej z toho drama. Půjdu si lehnout do pokoje.
01:16:05 Nemáme tě tam odvést?
01:16:08 Ne, to je dobrý, budu se koukat na televizi.
01:16:25 Vidíš, že to jde.
01:16:28 K večeři přinesu uzeného lososa, chcete?Já určitě.
01:16:32 Giullaume, chceš lososa? Jasně, Miko.
01:16:35 Pojedu to nakoupit. Chceš jet taky?
01:16:39 Jeanne tu není kvůli nakupování, ale kvůli klavíru.
01:16:43 Tak, milá slečno, do práce!
01:17:47 (TV)Neříkejte mi, že v těch krásně barevných jogurtech
01:17:50 nejsou žádná chemická barviva!
-Nejsou.
01:17:55 Naše barviva jsou zcela přírodní a také aroma.
01:17:59 Co je to přírodní aroma?
01:18:01 To je aroma, které je stejné jako v přírodě.
01:18:05 Vzniká ze stejných molekul jako přírodní aroma.
01:18:09 Jediný rozdíl je v tom, že tyto molekuly
01:18:12 nevyprodukuje příroda, nýbrž chemik v laboratoři.
01:18:48 Tak jsem koupila skvělého lososa a zásobu vody.
01:18:53 Pro žíznivé.
01:18:56 Guillaume je pořád u sebe? Neviděli jsme ho.
01:18:59 Jeanne hraje opravdu dobře. Nepochybně.
01:19:07 Ještě to bolí?
01:19:09 To víš že ne, Miko, už je to lepší.
01:19:19 Snad se ti budou líbit, tyhle ještě nemáš.
01:19:22 "Tajemství za dveřmi", Fritz Lang
01:19:25 a "Noc na křižovatce", to je Renoir.
01:19:27 Ty nemám. Dobře, tak to mám radost.
01:19:33 Takhle si namáháš oči. Zavolám tě k večeři.
01:19:42 Já vám s tím pomůžu. To budeš hodná.
01:19:57 Je to lepší? Už skoro nekulháš.
01:20:01 Trochu to ještě bolí, ale do rána to přejde.
01:20:04 Jeanne je dobrá klavíristka, zahráli jsme si na 2 klavíry.
01:20:08 Já vím, slyšel jsem vás.
01:20:16 A jak ty trávíš prázdniny?
01:20:19 Spíš jen tak odpočívám. To jsem si všiml.
01:20:25 Mika mi přinesla 2 skvělý filmy. Jako náplast.
01:20:29 Jo, takhle se nechám polejvat každej den.
01:20:33 Co je vám k smíchu? Ty.
01:20:37 A proč? Mámě tě rádi. Kde je Jeanne?
01:20:41 Umývá talíře. Myčku nám opraví až zítra.
01:20:45 Myje nádobí? Nabídla se.
01:20:48 Jsou to jenom 4 talíře a 4 příbory.
01:20:51 Chceš čokoládu? Ano, moc rád.
01:20:56 Guillaume, dáš si taky? Ne, Miko.
01:20:59 Já si dám kafe, když budeš tak hodná.
01:21:02 Kafe chceš?
01:21:04 Tak si dojdi pro šálek, vzala jsem jen jeden pro Jeanne.
01:21:37 Sedíš tu jak paša, miláčku.
01:21:41 Mohl jsem si to podat. Jsem úplně vyčerpaný.
01:21:47 Musím si už odpočinout.
01:21:49 Jeanne, ale jestli máš chuť, můžeš pokračovat.
01:21:53 Nikomu to nebude vadit, viď? Nebude.
01:21:57 Dáš mi rohypnol?
01:21:59 Cože? Můj rohypnol, miláčku.
01:22:02 Já na to úplně zapomněla!
01:22:08 Myslela jsem na to, jak jsem polila Guillauma.
01:22:12 Nevzala jsem ani recept. Co budeme dělat?
01:22:16 Tak budu muset znovu zajet do města.
01:22:18 Přece tam nepojedete? Co kdybych tam zajela já?
01:22:21 Zajela byste tam? To jste hodná.
01:22:24 Ale zvládnete moje auto? Samozřejmě, jezdila jsem i rallye.
01:22:28 Jen potřebuju recept. Dojdu pro něj.
01:22:31 Dopijte to kafe, to vás probere.
01:22:53 Vy berete na spaní rohypnol? Ano.
01:22:57 Mají ho zakázat a nevím, co si bez něj počnu.
01:23:01 Já pojedu s tebou. To nemusíš.
01:23:03 Já chci.
01:23:05 Bude to lepší.
01:23:09 Tady je. Je to od tebe milé, Jeanne.
01:23:12 U nádraží je otevřeno do půlnoci. Ukážu jí to, pojedu s ní.
01:23:19 S tím zraněním?
01:23:22 Srdce jsi mi přece neprobodla, Miko! A řídit bude Jeanne.
01:23:29 Bude lepší, když s ní pojede.
01:23:34 Kdyby tehdy... Co?Ale nic.
01:23:39 Nežeňte se jak blázni, chvíli to vydržím.
01:23:45 Na shledanou.
01:24:01 Jeanne nedopila kávu. Ale ano, dopila.
01:24:09 Takže Guillaume.
01:24:13 A proč nechtěl čokoládu?
01:24:44 Už odjeli.
01:24:47 Řídí asi dobře. Všechno dělá dobře.
01:24:54 Jistě má nějaké vady, jako všichni.
01:24:57 Ale ví, co chce v životě dělat.
01:25:00 A dosáhne toho, je nadaná a houževnatá.
01:25:03 Když vidím, jak se Guillame plácá a neví co se sebou.
01:25:09 Je mladý, dej mu ještě čas.
01:25:13 Od osmnácti je dítě zdrojem zklamání.
01:25:17 Co to povídáš!
01:25:27 Vážně řídíš dobře. Baví mě to.
01:26:00 Co děláš?
01:26:04 Co to děláš?! Myju šálky, myčka je rozbitá.
01:26:08 Proč myješ šálky? Přece protože jsou špinavé.
01:26:14 Co to děláš, Miko? To vidíš, ne?
01:26:18 To vidím, ano.
01:26:20 I ten večer, kdy umřela Lizbeth, jsi umývala sklenice!
01:26:25 Ano, umývala jsem sklenice.
01:26:28 Myla jsem sklenice.
01:26:32 Podívej, co jsi udělal!
01:26:34 Podívej se na mě!
01:26:41 Proboha!
01:26:43 Jaké číslo má její matka?
01:26:47 Napsala jsem ho k telefonu.
01:26:50 Proč jsi nám vyměnil šálky?
01:26:52 Zdálo se mi, že ti Mika dává něco do kafe.
01:26:57 Začínáš mě brát vážně.
01:27:11 Haló, doktorka Polletová?
01:27:14 Tady André Polonski, volám vám kvůli Jeanne.
01:27:17 Je v nebezpečí, zrovna řídí auto.
01:27:20 Zavolejte jí na mobil a řekněte jí, ať okamžitě zastaví.
01:27:24 Musí zastavit. Moje číslo je 616 10 07.
01:27:34 Pojď za mnou.
01:27:46 Pojď za mnou!
01:28:00 Já umím ubližovat.
01:28:09 Dávej bacha!
01:28:12 Promiň, jako by na mě šlo spaní.
01:28:32 Musím ničit to dobré.
01:28:36 Čím větší dobro, tím hůř pro mě.
01:28:41 Dávám a dávám a nemůžu pro sebe nic chtít.
01:28:45 Ani žít jsem nechtěla.
01:28:48 Miko, život jsme všichni dostali. To nemůžeš zpochybňovat.
01:28:57 Nerozumím.
01:29:03 Když mluvíš, nerozumím ti.
01:29:11 Já dobře vím, že nejsem nic. Tak co?
01:29:18 Cos udělala? Cos jim udělala?!
01:29:22 Giullaume je mi nejdražší na světě. Měls mu to říct.
01:29:30 Giullaume je jako já. A my nejsme jako ty.
01:29:37 Nepoznala jsem obdiv matky. Jsem přivandrovalec.
01:29:44 Miko, víš, jak jsi mi pomohla? Jen díky tobě jsem...
01:29:49 Já vím, všem pomáhám. Lizbeth tehdy taky.
01:29:54 Vždyť jsi ji přece měla ráda.
01:29:58 Pomohla jsem jí v tom, co chtěla.
01:30:04 Dala jsem jí rohypnol do koňaku.
01:30:07 Proč jsi to udělala? Mělas ji ráda!
01:30:11 Na tom přece nezáleží.
01:30:17 Já nemám ráda, jen to umím lidem namluvit.
01:30:25 Mám v hlavě velkou moc.
01:30:29 Propočtenou.
01:30:50 Z Boží milosti.
01:30:55 Potřebovala bych se občas taky unavit.
01:31:00 Chápeš?
01:31:04 Nevím, proč ti to vykládám.
01:31:08 Cos jim udělala?
01:31:12 A komu? Dětem.
01:31:16 Nic.
01:31:19 Proč bych jim měla něco dělat?
01:31:27 Dala jsem do kávy rohypnol.
01:31:34 Zlobíš se? Co je to za otázku?
01:31:38 Řekni, zlobíš se na mě? Ty umíš všechny uspat.
01:31:47 Někteří se uspávají sami.
01:31:50 (telefon)
01:32:01 Haló?
01:32:02 Ano!
01:32:06 Proboha...
01:32:10 Jsou mrtví!
01:32:19 Umřeli?
01:32:23 Ne. Tentokrát ti to nevyšlo.
01:32:26 Jen rozbili auto, jim se nestalo nic.
01:32:30 Jsou na komisařství, je tam s nimi matka Jeanne.
01:32:33 Brzy se vrátí.
01:35:22 Titulky: I. Trávníčková, Česká televize 2006
André, klavírní virtuos si po letech společného soužití bere Miku Mullerovou, generální ředitelku známých čokoládoven. André má z prvního manželství syna, jeho žena se zabila při autonehodě. Tehdy slavil Guillaume desáté narozeniny. Vyvrknul si kotník a jeho matka jela Andrému pro prášky na spaní. Po cestě měla smrtelnou nehodu. Od té doby vychovává Andrého Mika. Zcela neočekávaně se mezi dveřmi objeví Louise, která se právě dozvěděla, že se narodila ve stejný den jako Guillaume a že obě děti byly málem zaměněny. Luise chce poznat muže, který by klidně mohl být jejím otcem, ale především chce poznat světoznámého klavíristu, kterého velmi obdivuje. André rozpozná její nadání a přijme ji ve svém domě, dokonce ji připravuje na klavírní soutěž. Jeho syn Guillaume totiž nemá k hudbě žádný vztah. Dny plynou velmi poklidně, tak klidně, jak potřebuje klavírista ke svému soustředění a tiché zlo ke svému působení.
