Josef Abrhám, Hana Maciuchová, Lucie Vondráčková a Filip Tomsa v pohádce o víle, která s půvabem a elegancí překračuje veškerá pravidla správného chování (2001). Dále hrají: S. Skopal, D. Ouhrabková, V. Freimanová, V. Postránecký, M. Steinmasslová, R. Holub a další. Scénář J. Turnovská. Kamera P. Beňa. Režie D. Klein
00:01:01 Až se uleží, ostudu mi neudělá!
00:01:05 I na 21. velké slavnosti bude můj salát zlatým hřebem!
00:01:29 Hepčí!
00:01:32 Podívej, co děláš! Budu mít červené oči a zarudlý nos.
00:01:39 Na velké slavnosti musím být nejžádoucnější nevěsta já!
00:01:44 Ale nevěsty budete dvě!
00:01:47 A která bude nejžádoucnější to se teprve ukáže.
00:01:52 No dovol! Arna nemá naději. Takové tintítko! Ta nemotora!
00:02:09 Pořádně!
00:02:13 Mám svoje taneční vystoupení v malíku.
00:02:17 Ale Arna pořád někde lajdá. Na velkou slavnost kašle.
00:02:29 -Co to slyším!?
-Však to Arnoštka dohoní.
00:02:34 Ale já s ní tancovat nechci. Vystoupím sama!
00:02:40 Tak to ne, Emilko! Trvám na tom, že budete tancovat spolu. No!
00:02:54 Okamžitě najdeš Arnoštku a ručíš mi za to,
00:02:59 že se nehne z palouku a bude nacvičovat a nacvičovat...
00:03:02 A nacvičovat.
00:03:18 Hm!
00:03:20 Hm,hm. Jen aby se nám letošní slavnost vydařila.
00:03:54 Slib mi, Arnoštko, že na velkou slavnost nepůjdeš.
00:04:09 Letos je ohlášena spousta slavných hostů.
00:04:13 Taky mořský král. Co když se mi bude líbit.
00:04:18 -Víš přece, jak tě miluji.
-Ještě jsi mě nepožádal o ruku.
00:04:25 Udělám to, jen co bude správný čas.
00:04:30 -A kdypak to bude?
-Arnoštko, ty mi nevěříš?
00:04:48 Au!
00:04:50 -Řeknu tatínkovi, jaká jsi!
-Tak pojď! -Pusťte ji.
00:04:55 Do ničeho se nepleťte, mladíku. A utíkejte domů.
00:05:02 Arnoštko!
00:05:04 Přísahej, že se na mořského krále ani nepodíváš!
00:05:11 Přiznávám, že jsi byl lepší tanečník, Jindřichu.
00:05:16 -Ale v sedle jsem byl jistější.
-Nepamatuješ si už nic!
00:05:22 Na koni jsi jezdil mizerně, ale byl jsi králem plesů.
00:05:28 -Nepřeháněj, Jindřichu.
-Ondřejko, rozsuď nás ty.
00:05:36 Tančila jsi raději se mnou nebo s králem Janem?
00:05:40 Jak nádherně stárnou stromy. Lidé to tak neumějí.
00:05:47 Kmen toho starého dubu bych už neobjala jako zamlada.
00:05:54 Ty jsi krásnější a mladší než jsi bývala.
00:05:59 Ty lichotníku. Ale dávala jsem přednost tanečníkům,
00:06:05 kteří šetřily mé střevíčky.
00:06:08 -Měl jsem to zapotřebí?
-Dost vzpomínání.
00:06:13 Pojďme si raději připít, že jsme se zase shledali.
00:06:18 Ať se vám u nás líbí.
00:06:24 Ó, to je dost, že jdeš domů. Večeři jsme ti už snědli.
00:06:30 A záleží jen na mamince, jestli ti dovolí připít si.
00:06:36 To je náš Adam.
00:06:41 -Pospíšil bych, když máme hosty.
-Nevěřte mu, vyhýbá se hostům
00:06:48 stejně jako rodičům.
00:06:50 Ještě že aspoň přespat chodí na rodný zámek.
00:07:07 Takovou díru jako je tenhle palouk jsem ještě neviděl.
00:07:14 Tohle má být slavnost?! Kde je jídlo a pití?
00:07:20 A taky bych se rád pobavil!
00:07:42 Prosím.
00:07:49 O zábavu se postarají moje dvě dcery.
00:07:54 Víla Emilka a víla Arnoštka. Ovšem až se dostaví ostatní!
00:08:08 Inu, jídlo je dobré, ale jinak je tu nuda...
00:08:16 Vážím si vaší dochvilnosti, chlapče.
00:08:22 Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.
00:08:25 Začneme.
00:09:59 Arnoštko!
00:10:30 -Potřebuji se trochu svlažit.
-Sem, vaše Výsosti. Uleví se vám.
00:10:42 Moc se mi sem nechtělo.
00:10:48 Ale už je to lepší.
00:10:58 Tento den se zlatými písmeny zapíše do dějin
00:11:06 našeho lesního palouku...
00:11:10 Palouku.
00:11:12 Buď velebena chvíle, kdy nás navštívil sám hors...
00:11:17 hoř... Mořský král! Na slavnosti se vždy setkávaly osobnosti
00:11:26 z nekonečné říše nadpřirozených bytostí.
00:11:34 -Ale...
-Nejel jsem sem kvůli proslovům!
00:11:42 Řekli mi, že tu máte nejkrásnější víly.
00:11:46 Chtěl jsem je vidět.
00:11:50 To mají být ty dvě tamhle?
00:11:55 Já jsem víla Emilka, mořský králi.
00:12:00 Mám nejštíhlejší pas, nejdelší vlasy
00:12:07 a nelehčí krok.
00:12:16 Tamhleta se mi líbí.
00:12:22 Moje nejmladší a nejkrásnější
00:12:28 víla Arnoštka.
00:12:33 Tebe udělám mořskou královnou. Rozluč se a jdeme!
00:12:42 Dnes se vám líbím a zítra možná ne. Zůstanu tady!
00:12:48 Na drahoty nejsem zvědavý!
00:12:53 Nepůjde-li to po dobrém, půjde to po zlém!
00:13:04 Vezmu si vás.
00:13:07 Ale jen tehdy, když mi do tří dnů přinesete
00:13:11 kulový blesk,
00:13:14 hodinky s vodotryskem a...
00:13:20 dvousedadlový létající bicykl.
00:13:25 Všechno, co chceš, budeš mít.
00:13:32 -Velká slavnost se opět zdařila.
-No, zažil jsem už lepší.
00:13:41 -Tak se tu mějte.
-Počkejte! Mám dcerušky dvě.
00:13:48 Emilka je volná, vy jste volný... Není to hezká náhoda?
00:13:57 Tak...
00:13:59 Snad si nemyslíte, že se ožením s vílou, která zbyla?
00:14:08 Arnoštku nastrčili mořskému králi a mě nechce ani troll.
00:14:16 S tím hulvátem by tě stejně nic dobrého nečekalo. No.
00:14:27 Nevěsta mořského krále vám utekla!
00:14:31 Žofie, všeho nech a jdi hledat Arnoštku!
00:14:36 Už zase?
00:14:38 Ale to je naposledy.
00:14:42 No co je, co je?
00:14:46 To by byl malér, kdyby se nenašla.
00:17:16 -To mám štěstí, že jsem tě našla.
-Co tě to napadlo?!
00:17:22 Kdyby tě tu někdo viděl!
00:17:24 Ještě rád by viděl mořskou královnu. Za tři dny se vdávám.
00:17:32 Musím se chystat na svatbu. Sbohem.
00:17:37 Arnoštko! Arnoštko, vrať se! To bys mi přece neudělala!
00:17:43 Arnoštko!
00:17:47 Arnoštko!
00:17:55 Tohle mi nedělej, Arnoštko!
00:17:59 -Víš, jak jsem se o tebe bál?
-Taky jsem se bála.
00:18:05 Nikdy si nejsem jistá, že se mi kouzlo povede.
00:18:12 Mořského krále nechci.
00:18:19 Teď mě představíš svým rodičům a vpoledne může být svatba.
00:18:24 -Ale...
-Ale co?
00:18:27 Jen se přiznej. Ty se jim bojíš říct, že si chceš vzít vílu.
00:18:34 -Nebo už mě nechceš?
-Ne, to ne!
00:18:39 Myslel jsem jen, že by tě rodiče neradi viděli tak málo oblečenou.
00:18:46 Co kdybych ti sehnal nějaké pěkné šaty?
00:18:51 Tak dobře. Ale pospěš si. Bude mi tu bez tebe smutno.
00:19:35 Tak takhle hledáš Arnoštku?! Víš, co bys zasloužila?
00:19:43 -Nenašla jsem ji.
-Hledala jsi špatně.
00:19:51 Nechci vidět, co se stane, až se objeví mořský král s dary.
00:19:57 -Že ty víš, kde Arnoštka je?
-Zamilovala se do člověka.
00:20:05 -Jakého? Ty ho znáš?
-A k čemu bude, že ho znám?
00:20:11 Mělo by vás zajímat, jak to, že víla miluje člověka.
00:20:18 Ale to vy asi víte.
00:20:22 Ty jediná, Žofie, dokážeš přimět Arnoštku k rozumu.
00:20:28 -Svatba bude v každém případě.
-Na tebe je spolehnutí.
00:21:36 -Jako vždy, Adama se nedočkáme.
-Víš, jaké mívá migrény.
00:21:45 -To pak nepozře ani sousto.
-To znám. Bolívá mě hlava často.
00:21:54 Jako včera večer.
00:21:56 Teprve k ránu se mi ulevilo, když jsem sešla na terasu.
00:22:01 Jenže...
00:22:04 Co se stalo, Ondřejko?
00:22:08 Tam na trávníku tančila víla. Krásná, roztomilá...
00:22:14 -Tak krásná jako moje dceruška.
-Uklidni se, Ondřejko.
00:22:18 -To se ti jen zdálo.
-Ta víla se změnila v kuličku
00:22:22 a zmizela za oknem!
00:22:25 V ložnici prince Adama? To snad ne!
00:22:29 Krásnou vílu za snachu beru.
00:22:42 Adame!
00:22:44 Zvedni ten klíč. A ihned odemkni svou ložnici.
00:22:51 Já nechápu...
00:22:54 Nevím, co vás zajímá, maminko.
00:22:59 Nemáš-li co tajit, tak jistě otevřeš.
00:23:21 Že vy jste Adamova maminka?
00:23:27 Máte tak pěkné oči jako on.
00:23:33 Adame, vysvětli mi, proč tu vězníš tak milého chlapce.
00:23:42 -Nejsem žádný...
-Arnošt chce říct, že není vězeň.
00:23:47 -A kdo to tedy je?
-Můj přítel, maminko. Sirotek.
00:23:53 Výborně jezdí na koni, dobře si rozumíme...
00:24:00 Když je to tak, nechápu, proč svého přítele schováváš!
00:24:06 Kdybych ho nezamkl, utekl by.
00:24:08 Trochu jsme se pohádali, když jsem mu vyčetl,
00:24:12 že měl svůj příjezd ohlásit.
00:24:14 Jste zdaleka? Nevzpomínám si, že bych vás tu viděla...
00:24:22 Slib mi, maminko, že nikdo nebude Arnoštovi připomínat
00:24:27 -jeho nekrálovský původ.
-Ale jdi. Takoví přece nejsme.
00:24:32 Dám vám připravit pokoj. Proveď přítele parkem, Adame.
00:24:42 Nezapomeňte přijít včas k obědu!
00:24:47 -Aby se tatínek zase nezlobil.
-Ano, maminko.
00:24:54 To byl nápad, Arnoštko. Moc ti to sluší.
00:25:01 Teď nebudou mít tví rodiče nic proti tomu,
00:25:05 abychom byli pořád spolu!
00:25:07 -Za to ti...
-Pššt.
00:25:09 Za to ti ručím.
00:25:15 Copak je tohle?
00:25:26 Tak hezky to vypadá, ale jíst se to nedá.
00:25:30 Arnošte...
00:25:32 Když vám krůtí maso nechutná, tak ochutnejte náš jarní salát.
00:25:47 Hm.
00:25:50 Houbový salát v téhle úpravě jsem ještě nejedl.
00:25:55 Je velmi dobrý. U nás se taky nejí špatně.
00:26:02 Ale tolik plodů nemáme ani na velké slavnosti.
00:26:08 Podle vašeho vybraného chování soudím,
00:26:12 že jste často hostem na velkých slavnostech.
00:26:16 Kdepak. Jen jednou za rok. To se k nám na palouk sjedou...
00:26:25 Nevěděl jsem, že také slavíte návrat slunovratu.
00:26:30 Je to hezký zvyk.
00:26:39 Je tohle víno z noční nebo z ranní rosy?
00:26:50 Co byste myslel, chlapče?
00:26:55 Víte, že nevím.
00:26:58 No. Už jste nás dost pobavil svým klábosením!
00:27:03 Teď bych rád věděl, jak jste se sem dostal a co tu chcete?
00:27:14 Nechápu, proč jsi musel Arnošta tak ponížit.
00:27:18 Řekla jsem ti o něm dost, abys mohl mít ohledy!
00:27:23 Víš, jak mu teď je?
00:27:26 Být tebou, omluvila bych se mu!
00:27:30 Také myslíš, že jsem ublížil tomu sirotkovi prostého původu?
00:27:35 Já nevím. Ale něco mi na něm vadí.
00:27:41 Mně na něm vadí všechno. Sedí si u stolu v čepici.
00:27:46 V koruně, to ano. Ale v čepici?
00:27:57 Od té doby, co piju váš bylinkový čaj, spím celou noc.
00:28:04 To jsem rád. Bylinky mě naučila znát víla Žofie.
00:28:09 Víla Žofie?
00:28:13 Chtěl jsem říct... dobrá víla.
00:28:18 Tak jsme říkali Žofii, která mě vychovala.
00:28:23 Adame, počkej!
00:28:26 Neutíkej! Adame! Přece nám ten výlet nezkazíš!
00:28:34 -Adam s námi nechce na vyjížďku.
-Chtěli jsme si přece zastřílet.
00:28:40 Radši bych se projel na koni. Můžeš si zastřílet sám.
00:28:49 -Arnošte!Nebuďte na Adama takový!
-Nu, můžeme jet i zítra, že?
00:29:00 Nevidíte, jak je Adam zklamaný? No tak, utíkejte za ním.
00:29:11 -Zvláštní chlapec.
-Myslela jsem,
00:29:16 že bude Adam víc doma, ale obávám se, že má Jindřich pravdu.
00:29:24 -Na Arnoštovi je něco divného.
-Je takový zranitelný.
00:29:33 Vždyť Adama trápí!
00:29:37 Tak nešťastného jsem Adama ještě neviděla.
00:30:26 EMILKA ZPÍVÁ
00:30:28 -Nemůžeš být chvilku zticha?!
-Nemůžu za to, že je Arna pryč.
00:30:34 -A co? Na nic ji nepotřebujeme!
-Jak to že ne?
00:30:39 Zítra přijede mořský král!
00:30:48 Kde máš Arnoštku? Proč jsi ji nepřivedla?!
00:30:53 Víte stejně dobře jako já, že to nejde.
00:31:00 Tak je to. Už nad ní nemám žádnou moc.
00:31:14 Přesně tak. Budete se s tím muset smířit.
00:31:30 Je pozdě, Ondřejko. Měla by sis jít odpočinout.
00:31:36 Ty víš, jak se mi sem nechtělo.
00:31:39 Když jsem uviděla Adama a uvědomila jsem si,
00:31:43 že se naše dávná dohoda nestane, byla jsem zoufalá.
00:31:47 -Hned zítra odjedeme, Ondřejko.
-Souhlasím.
00:31:51 -Když s sebou vezmeme Arnoštka.
-Prosím?
00:31:56 -Připomíná mi naši Arnoštku!
-Vidělas ji naposledy v peřince!
00:32:05 Vzpamatuj se.
00:32:09 Budu se o něj starat jako o vlastního.
00:32:13 A jestli řekneš ne, tak asi umřu.
00:32:20 -Tak dobře.
-Děkuju.
00:32:22 Zítra si s Arnoštkem promluvíme. Bude-li chtít on, souhlasím,
00:32:28 Ale teď pojďme spát.
00:32:30 Hezky se vyspi, můj drahý. Ještě chvíli zůstanu.
00:32:42 A až bude padat hvězda, budu si přát,
00:32:47 aby naše rozhodnutí bylo správné.
00:33:17 Arnoštko, otevři! Všechno ti vysvětlím.
00:33:30 Musíme si promluvit. Víš, že nebyla vhodná chvíle.
00:33:37 Udělám to zítra.
00:33:43 -Kdyby tě tak viděli!
-To bych si právě přála!
00:33:49 Tak důležitý krok nemůžeme uspěchat! Ubližuje ti někdo?
00:33:55 Ano, ty! Arnoštka tu mají rádi, ale Arnoštce se tu nelíbí.
00:34:04 Dobře, ráno půjdeme za maminkou a všechno jí povíme.
00:34:10 Arnoštko, slyšíš?
00:34:14 Tak dobře. Když jsi taková...
00:36:23 Všechno, co chtěla moje nevěsta, tu je!
00:36:30 A navíc svatební šaty ze sta tisíc rybích šupin!
00:36:37 Kde je má nastávající?
00:36:42 Totiž...
00:36:44 Včera,když víla Arnoštka myslela, že už jdete, vyběhla vám naproti
00:36:52 -A zlomila si nožičku.
-a zlomila si nožičku.
00:36:57 Ukažte mi, kde leží. Odnesu si ji v náručí.
00:37:09 Poslyšte, mám toho dost!
00:37:16 -Tady jsem.
-Ukaž tu nožičku!
00:37:19 Ať ti ji pofoukám.
00:37:23 -Běháš jako laňka!
-Láska k vám ji uzdravila...
00:37:31 -Se mnou se objímej!
-Nevezmu si vás!
00:37:37 Tak to tedy ne!
00:37:40 Na svatbě trvám.
00:37:50 Bude mi chybět moje Arnoštka, kterou jsem tak dobře vychoval.
00:37:58 Jejímu štěstí však nechci stát v cestě.
00:38:02 Ať je ozdobou mořského království.
00:38:14 Kdo kdy viděl, aby víla brečela?!
00:38:18 To tedy máte odvahu vzít si člověka!
00:38:26 Arna je člověk!
00:38:28 Arna je člověk!
00:38:35 Snad byste nevěřil té pomluvě. Já přísahám...
00:38:41 Nechte si své přísahy!
00:38:44 Chci důkaz, že je víla!
00:38:47 -Jinak ji nechci.
-Není víla. Je člověk.
00:38:58 Nic...
00:39:00 Nic mi nemůžeš vyčítat, Ondřejko. Pečoval jsem o ni jako o vlastní.
00:39:11 Kolikrát mě napadlo, že jste to byl vy, kdo mě o ni připravil.
00:39:16 -Jak jste mohl být tak mstivý!
-Miloval jsem tě, odmítla jsi mě,
00:39:24 takovou urážku jsem nesnesl.
00:39:28 Nestačím se divit. Ukrást lidské mládě a vydávat je za vílu!
00:39:36 To je hanebnost!
00:39:41 Tak na co čekáte? Jestli je opravdu vaše, tak si ji odveďte.
00:39:56 Ukaž mi, holčičko, přívěsek na svém řetízku.
00:40:07 Stejného páva má tvůj otec, král Jan, ve svém erbu.
00:40:13 Ten řetízek jsem ti zavěsila na krk při tvém křtu.
00:40:21 -Tak já nejsem víla?
-Ne.
00:40:30 Půjdeme.
00:40:41 Mám vás ráda.
00:40:46 Vždycky se k nám můžeš vrátit, Arnoštko.
00:40:51 V lidském světě se mi líbí mnohem víc.
00:40:56 Žofinko, po tobě se mi bude stýskat.
00:40:59 Ale, ale. A buď si jistá, že si ohlídám, že ti neubližují.
00:41:10 Vezmi si ten krám. Už mi není k ničemu.
00:41:21 Ať se ti to povede, Emilko.
00:41:31 Jedeme, maminko.
00:41:44 Nemůžu se vrátit bez nevěsty!
00:41:50 Ručíte mi za to, že je tohle nefalšovaná víla?
00:41:54 -Ručím.
-Emilka je stoprocentní víla.
00:41:58 Vezmu si ji.
00:41:59 Jestli s ní nebudu spokojený, udělám z vašeho palouku rybník!
00:42:09 -A co hodiny s vodotryskem?
-Radši byste se měl učit plavat!
00:42:35 Jestli jedeš požádat o mou ruku, tak je to zbytečné.
00:42:40 Arnoštko! Ty už jsi vdaná?
00:42:45 O svatbě rozhodnou především její rodiče.
00:42:51 Ty musíš požádat o její ruku.
00:43:06 Buďte tam na Adama hodní.
00:43:10 Naše děti, které jsme zaslíbili už v kolébce jsou nakonec svoji.
00:43:16 Hotový zázrak!
00:43:19 Arnoštku... Arnoštko, mně se bude stýskat
00:43:24 Mně taky.
00:43:27 Slib mi, že vnoučata nebudou už Arnoštci. Pletou se nám.
00:43:40 Jestli je to k pláči, tak jsme tu svatbu neměli dovolit.
00:43:55 Šťastnou cestu... Ale! Kdo by řekl, co ta svatba udělá!
00:44:00 Nevíme už ani, kdo se loučí a kdo zůstává.
00:45:01 Bude tu prázdno a smutno.
00:45:11 Viděl bych to jinak. Těší mě, že si konečně odpočineme.
00:45:19 HUDBA Z PARKU
00:45:22 Ó!
00:47:21 Přejete si?
00:47:25 Hledáme Arnoštku.
00:47:28 Odcestovala s princem Adamem do svého nového domova.
00:47:37 Náš palouk je totiž pod vodou. Zachránili jsme jen holé životy.
00:47:43 Jsme lidé. Musíme si pomáhat.
00:47:47 My sice lidé nejsme, ale dokud u nás Arnoštka byla,
00:47:53 nezkřivili jsme jí vlásek.
00:47:57 -Mysleli jsme, že by nám mohla...
-Vy jste král lesního palouku?
00:48:05 Osobně.
00:48:07 O své království jsem ovšem přišel.
00:48:10 Zůstala mi jen dcera Emilka a víla Žofie. A služebnictvo.
00:48:18 Taky jsme chtěli vědět, jak se Arnoštce daří.
00:48:22 -Můžu vám věřit, že je šťastná?
-Nepochybně!
00:48:28 Totiž moje Emilka se obětovala
00:48:32 a místo Arnoštky si vzala mořského krále. Vyhnal ji.
00:48:40 Stejně bych mu utekla. Ve vodě se žít nedá.
00:48:45 -Nechápu stále, co od nás chcete.
-Ale, drahý, slyšel jste přece.
00:48:50 Všechno mají pod vodou, potřebují střechu nad hlavou
00:48:54 a u nás je místa dost.
00:49:35 Není rozkošná? Vždycky jsem si přála mít dceru.
00:49:42 Připadá mi, že je mi i trochu podobná.
00:50:17 Skryté titulky Alena Rubešová
Na lesním palouku je vše nachystáno k velké slavnosti. Rozpustilá víla Arnoštka (L. Vondráčková) by se měla co nejdříve co nejlépe provdat. Tu ale více než vdavky a nabízení nápadníci zajímá svět lidí. Co za tím bude? Jen víla Žofie (H. Maciuchová) pro ni má pochopení, ví totiž o tajné lásce Arnoštky k princi Adamovi (F. Tomsa). Zato Arnoštka si s tím hlavu neláme – s elegancí překračuje veškerá pravidla vílího chování a schází se s princem. Žofie přemýšlí, jak těm dvěma pomoci, víla Emilka (D. Ouhrabková) žárlí a král (J. Abrhám) zuří. Jak se ale nakonec ukáže – nemá vlastně proč…