Deset let v životě hokejisty, který svou kariéru započal jako úspěšný juniorský reprezentant
Zbyněk Irgl
Pondělí 2. 2. 2015 po půlnoci na ČT sport
Přehrát
00:00:08 Ten tým, já myslím, že se skládal od těch 17 let,
00:00:13 kdy si myslím, že jsme měli výborný tým
00:00:16 už na mistrovství Evropy do 18 let.
00:00:18 Ten tým byl hodně podobný potom na těch dvacítkách.
00:00:21 A i na osmnáctkách jsme skončili 4. jen díky skóre.
00:00:25 Jinak měli všechny čtyři první manšafty stejný počet bodů.
00:00:31 Takže i na ty dvacítky jsme jeli, nechci říkat jako favorit,
00:00:35 ale myslím si, že ta vnitřní síla kolektivu byla obrovská.
00:00:39 Tak, jak možná veřejnost a vůbec všichni až tak nám nevěřili
00:00:44 nebo nějakou váhu tomu nepřikládali, tak si myslím, že ten manšaft,
00:00:48 to mužstvo uvnitř cítilo svou sílu a vědělo do začátku,
00:00:51 že má šanci na medaili.
00:00:54 Hodně kluků z toho týmu působilo v juniorských soutěžích v Americe
00:01:00 nebo v Kanadě, takže ten tým, kdy jsme jezdili na turnaje
00:01:03 tady po Evropě, tak možná neměl takovou sílu, chyběli tam možná
00:01:08 ti největší lídři.
00:01:10 O to víc nám to potom dalo, když všichni ti kluci přijeli,
00:01:13 ten tým se složil a měl tu kvalitu, jakou měl můj první sraz
00:01:18 za reprezentaci.
00:01:20 Byl to poslední sraz do 17 let, kdy jsem měl docela dobrou sezonu
00:01:26 v dorostu a trenéři mě vybrali do toho výběru,
00:01:30 kdy se jelo do Voskresenska, to si pamatuji jako dnes,
00:01:34 protože nás zavřeli na nějakou bázi za městem někde v lese.
00:01:40 A dá se říct, že ten týden, co jsme tam byli, nebo těch 5 dní,
00:01:44 tak jsme byli na salámech.
00:01:49 Tomu jídlu se tehdy moc nevěřilo, každý se toho bál,
00:01:53 tak každý si povinně musel přivézt štangli salámu.
00:01:56 V té době tam byla ještě zima, takže štangle salámu byla za oknem,
00:02:00 a když se přišlo na pokoj, tak hned se šlo na salám.
00:02:04 TO bylo de facto takové jídlo, co nás drželo nad vodou.
00:02:07 Myslím si, že jsme měli dobrou partu kluků jako vždycky.
00:02:11 Tam byli kluci, kteří hráli juniorku v Kanadě, už byli draftováni,
00:02:17 všechno, tak ti kluci byli jakoby v klidu.
00:02:21 Hodně tomu pomohlo to mistrovství Evropy do 18 let,
00:02:25 kde jsme se znali, kde jsme, nechci říkat úspěch,
00:02:30 ale myslím si, že to byl úspěch, mít stejný počet bodů
00:02:34 jako všechny čtyři první týmy.
00:02:36 Takže to nás tak nějak semklo a ten tým, si myslím,
00:02:40 že měl opravdu takovou pohodu, dobrou vnitřní atmosféru.
00:02:46 Já jsem se hodně bavil s Honzou Nedorostem už v té době.
00:02:51 Samozřejmě s Kotlim.
00:02:55 Možná Kotli, no, s Kotlim jsme opravdu prošli od těch 17 let
00:03:01 všechny ty výběry, takže s Kotlim jsme měli k sobě asi nejblíž.
00:03:06 Kotli, to je...
00:03:09 To je, jak to říct, no, to je člověk, který si myslím,
00:03:13 že po skončení kariéry si může otevřít nějaký zábavný pořad
00:03:16 a tam mluvit a mluvit a mluvit, ten opravdu, když začne mluvit,
00:03:21 tak neví, kdy skončit, vede si svůj monolog
00:03:25 a všichni koukají a smějou se.
00:03:28 Tam bylo hodně kluků, co byli tahouny.
00:03:31 Pepa Vašíček, Milan Kraft, Martin Havlát, Petr Svoboda.
00:03:36 To byli asi největší lídři toho manšaftu.
00:03:40 A opravdu i Pepa Vašíček z těch prvních čtyřech zápasů
00:03:44 byl vyhlášen vždycky nejlepším hráčem zápasu.
00:03:47 Vždycky skončil zápas, tak se všichni dívali na Pepu.
00:03:50 A Pepe, běž si pro to.
00:03:52 A Pepa hrál výborně vždycky pro mužstvo, jak dopředu,
00:03:55 tak dozadu odvedl svoji práci a myslím, že vždycky to ocenění
00:04:00 dostal poprávu.
00:04:02 Moje role se trošku změnila od těch turnajů,
00:04:05 když jsme hráli v Evropě, když tam nebyli ti kluci
00:04:08 z kanadských juniorek.
00:04:10 Samozřejmě ti patřili k lídrům a ty přesilovky stály,
00:04:14 dá se říct, na nich.
00:04:18 A já si myslím, že tam každý hráč měl svou roli.
00:04:23 To se potom podepsalo na tom výsledku.
00:04:25 Na začátku jsme hráli s Vencou Nedorostem
00:04:28 a s Tomášem Hornou a potom s náma hrál Libor Pivko.
00:04:32 Myslím si, že opravdu velký dík nebo velkou zásluhu
00:04:35 na tom mají trenéři.
00:04:38 Jak pan Holík, tak Radim Rulík odvedli, si myslím, opravdu maximum
00:04:43 pro ten tým, co mohli.
00:04:45 Radim Rulík připravil na každý zápas takovou poradu,
00:04:50 že opravdu my jsme šli do zápasu s tím, že ten soupeř
00:04:53 de facto nevěděl, co hrát.
00:04:55 Když jsme hráli proti Americe semifinále, tak nám trenéři řekli,
00:05:00 že 80 % útoků rozjíždějí takhle, a ono to tak opravdu bylo.
00:05:06 A my jsme tam byli, dá se říct, dřív než ten soupeř,
00:05:10 připravení na tady to.
00:05:12 A najednou ten soupeř nevěděl, co má hrát.
00:05:15 A to bylo pro nás obrovské plus a z toho jsme strašně těžili.
00:05:19 Jak jsme viděli průběh turnaje a celkově ty hráče v našem týmu,
00:05:23 tak my jsme opravdu tu sílu měli.
00:05:26 Myslím si, že i u ostatních soupeřů jsme ten respekt měli,
00:05:31 protože ti hráči znali naše hráče z kanadských juniorek
00:05:36 a věděli, že ve všech týmech patří k lídrům, nejlepším hráčům soutěže.
00:05:41 A těch hráčů tam bylo možná 5, 6.
00:05:45 A myslím si, že to opravdu je už velký počet a respekt soupeřů.
00:05:51 Já si nepamatuji, že bychom šli do zápasu s Kanadou.
00:05:54 Kanada se bála nás, což na tom mistrovství bylo.
00:05:58 Kanada šla na led, my jsme všichni stáli ve dveřích,
00:06:02 všichni jsme hulákali.
00:06:04 A najednou všichni Kanaďani chodili, koukali na nás
00:06:07 a my jsme cítili, že najednou máme nahoru před nimi,
00:06:12 což nebývalo zvykem.
00:06:13 Obrovskou roli hráli maséři, kteří vytvořili takovou atmosféru,
00:06:19 že si myslím, že to člověk už ani nezažije během toho hokeje.
00:06:24 Oni před každým zápasem připravili nějakou show.
00:06:28 My jsme přijížděli autobusem a člověk šel na ten zápas
00:06:33 prostě v takové náladě, že to bylo neuvěřitelné.
00:06:37 Když jsme hráli finále s Ruskem, tak v tom mrazu ve Švédsku
00:06:41 si vytáhli bednu, tu klasickou stříbrnou převozku
00:06:48 a najednou stáli skoro nazí, kdy jeden byl zahalen
00:06:55 jen do srpu a druhý do kladiva.
00:06:59 S tím jsme my přejeli, zároveň s Rusama, a ti koukali
00:07:02 a vůbec nevěděli, co se děje.
00:07:04 A najednou z bedny vyskákal Libor Kuchyňa s Mikem
00:07:09 a najednou my se koukáme, že v té zimě jsou nazí
00:07:13 a mají jen srp a kladivo.
00:07:16 To byly opravdu takové zážitky, že si myslím, že to člověk
00:07:19 v té kariéře už ani nezažije.
00:07:21 Trenéři nám dali taktiku, že musíme výborně bránit.
00:07:25 A celý obraz té hry tak vypadal, že Rusové měli ten zápas
00:07:30 postavený na obraně, tak my taky.
00:07:35 A pro fanouška, si myslím, že ten hokej byl otřesný,
00:07:39 koukat se na to, protože to bylo opravdu jen o tom,
00:07:42 přijet k červené čáře, nahodit puk a stáhnout se dozadu.
00:07:45 Jak my, tak Rusové.
00:07:47 Ten výsledek tomu taky odpovídá, že tam nebylo moc šancí.
00:07:50 A já si nepamatuji, že by Rusové měli
00:07:53 nějakou vyloženou šanci a my taky.
00:07:56 Nevím, jestli jsme hráli přesilovku nebo něco,
00:07:59 protože myslím, že jednou Krastev střílel takovou šílenou nahrávku,
00:08:03 já jsem to tam tečoval a říkal jsem si,
00:08:06 Ježíši Maria, to mohl být gól.
00:08:09 A možná tento jediný moment se mi vybaví, že jsem se dostal
00:08:13 nějak k bráně soupeře.
00:08:15 Opravdu oba dva týmy jen bránily.
00:08:18 A pak tam došlo k tomu, že přišly ty nájezdy.
00:08:22 Já si myslím, že trenéři ty hráče znali, věděli,
00:08:26 kdo je na nájezdy šikovný.
00:08:29 Já si myslím, že my jsme věděli, že obránce máme Zdeňka Šmída,
00:08:33 který ten turnaj chytal v neuvěřitelné formě.
00:08:37 A to se potvrdilo i při nájezdech.
00:08:39 A naopak jsme měli hráče, co ten gól uměli dát.
00:08:42 Ti první dva dali, pak byl hráč, který kdyby dal,
00:08:45 tak bylo rozhodnuto.
00:08:47 Ten bohužel nedal.
00:08:49 Ne, ale prostě já jsem věřil, i když jsem nedal ten nájezd,
00:08:54 tak jsem věřil, že Zdeněk to chytne.
00:08:56 Já jsem mu okamžitě skákal na led, protože jsem věděl, že máme zlato.
00:09:01 A pro nás to byla obrovská radost, obrovský úspěch,
00:09:05 protože pro většinu kluků to byl vůbec první
00:09:08 nějaký úspěch v kariéře, o kterém odmalička snil.
00:09:14 Takže ty vzpomínky jsou na to nádherné, radost se nedá popsat.
00:09:20 Člověk je v takové euforii, prošel jsem draftem,
00:09:26 takže člověk se cítil výborně.
00:09:28 Bohužel ten rok na to byl vůbec nejhorší v mojí kariéře
00:09:33 a dá se říct, že jsem spadl opět úplně dolů
00:09:36 a dostával jsem se z nuly opět zpátky nahoru.
00:09:41 Já jsem byl člověk, který na sobě vždycky hodně pracoval.
00:09:45 A díky tady tomu si myslím, že se mi to povedlo.
00:09:50 Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2013