Zjevné i skryté tváře moderní doby zkoumá Iveta Toušlová. Připravili: B. Kubíková, P. Burian, J. Šajmovič, A. Müllerová a I. Toušlová
Obsah dílu
Génii byli ve starém Římě nazýváni ochranní bozi a strážní andělé. Až v 18. století začali Němci tímto slovem označovat mimořádně nadané jedince. Hranice geniality začíná u hodnoty IQ kolem 140. Té ale dosáhnou tak dva lidi z tisíce. A jak je poznáte? Prý podle toho, že se proti nim všichni hlupáci spiknou. Napsal kdysi autor slavných Guliverových cest Jonathan Swift. Ano, mít o kolečko víc je pro člověka možná větší zátěží, než opačná varianta. A ne vždy ho dokáže roztočit ku prospěchu svému a svého okolí, bohužel.
Výrazná inteligence se podle odborníků pozná už u malých capartů. Dřív sedí, chodí i mluví než jejich vrstevníci. Třeba Američan Greg Smith získal doktorát z matematiky ve 13 letech. Jenže mít doma takové dítě není jen radost, ale taky velká starost. Jen tak něčím ho nezabavíte a mezi spolužáky se cítí ztracené. A tak se nezřídka stává, že svůj talent přebíjí vzdorem. Ono je totiž zapotřebí včas rozpoznat jeho jinakost a začít ji rozvíjet. Trefně to kdysi vyjádřil jeden z největších géniů naší doby Albert Einstein, když řekl: „Pokud budete rybu posuzovat podle schopnosti vylézt na strom, bude žít pořád s pocitem, že je neschopná.“
V dnešním déle uvidíte třeba příběh doktorky Kateřiny Cajthamlové. Do vínku jí sudičky nadělily IQ 156. Ve školce ji ale kvůli její výjimečnosti děti přezdívali bláznivá Káča. Řeč bude taky o Albertu Einsteinovi, jemuž učitel řečtiny předpovídal, že z něj nic nebude. Nebo o ruském matematikovi Grigoriji Perelmanovi, který je považován za největšího génia naší doby. Dozvíte se, proč odmítl odměnu milion dolarů. A zapátráme po případech, kdy se mimořádná inteligence ocitla ve službách zločinu. Vzpomínáte si na sériové vrahy manžele Stodolovi? I o nich vám povíme víc.