Večer komediálních příběhů o smolařích z pera A. P. Čechova. Inscenace pražské Violy, která letos slaví 50. výročí založení. ### Hrají: T. Medvecká, L. Malkina, M. Meduna a L. Jurek. Divadelní režie L. Engelová. Kamera P. Beňa. Televizní režie R. Tesáček
00:01:02 La, la, la, la, la...
00:01:45 Anton Pavlovič Čechov
00:01:48 Nějak se to zvrtlo
00:01:56 Rybí láska
00:02:00 Jediný karas v rybníce poblíž vily generála Pantalykina
00:02:06 se po uši zamiloval...
00:02:10 ...do Soni Mamočkinové,
00:02:12 která se chodila každý den ráno se svou tetou...
00:02:16 ...do rybníka koupat.
00:02:19 Zamilovaný karas
00:02:23 plaval těsně u břehu a pozoroval je.
00:02:28 Protože rybník sousedil se slévárnou Preclík a synové,
00:02:31 voda v něm měla hnědou barvu, ale přesto viděl karas všechno.
00:02:36 Viděl, jak se ženy svlékají, jak je z křoví pozorují mladíci,
00:02:44 jak tlustá teta, než vlezla do vody,
00:02:47 dobrých pět minut seděla na balvanu zálibně se hladíc a říkala:
00:02:54 Po kom jsem já takový slon?
00:02:58 To je hrozný pohled!
00:03:01 Soňa ze sebe shazovala lehké šatičky
00:03:05 a s pištěním skákala do vody, plavala a klepala se zimou,
00:03:11 ale už tu byl karas, připlouval k ní
00:03:15 a začínal dychtivě líbat její nožky, ramínka, krček.
00:03:23 Po koupání odcházely obě ženy domů pít čaj s máslovým pečivem.
00:03:28 -Tetinko, jdeme!
-Soničko, pojď!
00:03:31 Kdežto karas opuštěně plaval v rybníku a přemítal.
00:03:37 O nějakých vyhlídkách nemůže být řeč.
00:03:40 Cožpak by se mohla taková krasavice zamilovat do mne, do karasa?
00:03:45 Ne. Tisíckrát ne.
00:03:50 Nedělej si žádné iluze, bídná rybo.
00:03:55 Bídná rybo!
00:03:59 Tobě zbývá už jen jediné východisko - smrt.
00:04:05 Ale jak zemřít? Revolver ani sirky v rybníce nejsou.
00:04:11 Pro karasa je reálná jediná smrt.
00:04:18 V chřtánu štiky.
00:04:20 Ale kde vzít štiku?
00:04:22 V tomhle rybníce kdysi žila jedna stará štika,
00:04:26 ale i ta lekla nudou. Ach, já nešťastník!
00:04:35 A s hlavou plnou úvah o smrti
00:04:38 se ten mladý pesimista zavrtával do bahna na dně
00:04:43 a psal tam deník.
00:04:48 Jednou v podvečer seděla Soňa se svou tetou na břehu rybníka
00:04:52 a rybařily.
00:04:56 Karas rejdil kolem splávků a nespouštěl oči ze své milované.
00:05:01 Náhle projela jako blesk jeho mozkem idea:
00:05:05 Zemřu její rukou!
00:05:08 A vesele začal šustit ploutvemi.
00:05:13 Ach, to bude kouzelná, sladká smrt!
00:05:19 A prodchnut odhodláním, i když trošinku zbledl,
00:05:23 připlul k Sonině háčku a vzal ho do pusy.
00:05:29 Bere ti, Soničko! Bere!
00:05:30 Soňa vyskočila a vší silou škubla prutem.
00:05:34 Ve vzduchu se mihlo něco zlatavého,
00:05:36 ale hned to zase plesklo do vody a nechalo to na hladině velká kola.
00:05:42 -Utrhla se!
-Utrhla se!
00:05:44 Vykřikly obě ženy celé bledé.
00:05:47 Prohlédly si háček a uviděly na něm rybí pysk.
00:05:53 -Škubla jsem moc!
-Chudinka rybička. Teď nemá ret!
00:06:02 Poté, co se karas utrhl z háčku, byl otřesen.
00:06:07 Dlouho nechápal, co se s ním stalo.
00:06:11 Když se vzpamatoval, zaúpěl:
00:06:14 Žít!
00:06:16 Znovu žít!
00:06:19 Ach, jak krutě se mi vysmívá osud!
00:06:24 Ale pak si všiml, že mu chybí dolní čelist,
00:06:27 zbledl a nepříčetně se rozesmál.
00:06:31 Cha, cha, cha, cha...
00:06:40 Zešílel.
00:06:43 Ten nešťastník je dodnes živ.
00:06:46 Jinak karasi mají rádi, když je pečou na smetaně,
00:06:49 ovšem náš hrdina by vzal zavděk jakoukoli smrtí.
00:06:54 Mamočkinová se vdala za majitele lékárny,
00:06:59 kdežto teta odjela do Charkova k vdané sestře,
00:07:02 která má šest dětí a všechny mají tetu rády.
00:07:06 Sbohem!
00:07:10 Ve slévárně Preclík a synové se stal ředitelem inženýr Krysin.
00:07:17 Ten má synovce Ivana Ivanoviče, který jak známo skládá básně
00:07:21 a horlivě je uveřejňuje ve všech novinách a časopisech.
00:07:26 Jednou za parného poledne napadlo mladého básníka,
00:07:30 že se vykoupe.
00:07:37 Šílený karas v domnění, že je to Soňa Mamočkinová,
00:07:43 k němu připlul a něžně ho políbil na záda.
00:07:50 Soňo, Soničko!
00:07:59 Ten polibek měl svrchovaně zhoubné následky.
00:08:03 Karas nakazil básníka pesimismem.
00:08:09 Nic netušící básník vylezl z vody
00:08:12 a s posupným smíchem se odebral domů.
00:08:16 Za několik dní nato odjel do Petrohradu,
00:08:19 navštívil tamější redakce
00:08:21 a nakazil pesimismem všechny ostatní básníky.
00:08:27 A od té doby píší naši básníci ponuré a unylé verše.
00:08:35 POTLESK
00:08:46 ZPÍVÁ Ja, da, dam, ja, da, dam...
00:09:03 ZVUKY MOŘSKÉHO PTACTVA, HOUKÁ NÁMOŘNÍ LOĎ
00:09:09 Utopenec
00:09:12 -Hej, pane!
-Kdo je tam?
00:09:16 Haló! Kdo jste?
00:09:19 -Hej, pane!
-Kdo jste? Co chcete?
00:09:22 Nelekejte se, pane. Tak co?
00:09:25 Neměl byste chuť na malé povyražení?
00:09:29 Já vůbec nechápu, o čem to mluvíte.
00:09:31 Ale chápete, pane. Povyražení, takový malý rozptýleníčko.
00:09:39 Jestli teda chápete, co chci jako říct.
00:09:44 Myslím, že chápu, a nemám zájem.
00:09:48 A vy si dejte pozor, než takovýto návrh
00:09:50 předložíte příště nějakému slušnému člověku.
00:09:53 Počkejte, pane! Já mám pro vás něco speciálního.
00:09:56 Něco takovýho jste podle mě v životě neviděl.
00:10:00 Tak co? Ještě nejste zvědavej?
00:10:07 Jsem, ale snažím se udržet na morální výši. Promiňte, pane.
00:10:12 No jo. Na vás by to bylo stejně moc silný kafe.
00:10:14 -Počkejte.
-No?
00:10:16 O jakém povyražení to vlastně mluvíte?
00:10:20 Co kdybych vám ukázal utopence?
00:10:23 -Koho?
-Utopence!
00:10:25 Chlapa, co má plíce plný slaný vody.
00:10:29 Kolik byste dal za takovou podívanou?
00:10:30 Prosím vás, já bych se na utopence nedíval, ani kdyby platili mně!
00:10:34 -Běžte pryč, vy šílenče!
-Počkejte, pane, počkejte!
00:10:37 Tři ruble. Pouhopouhé tři ruble. Víc vás to stát nebude.
00:10:41 A uvidíte ho napřed, jak leze do studený vody,
00:10:45 pak jeho zápas se smrtí, až se bude topit,
00:10:48 a konečně to velký finále, to obrovský finále -
00:10:52 chlapa dočista utopenýho.
00:10:55 Prosím vás, co to melete? Copak ten člověk se ještě neutopil?
00:10:59 Ne, pane. Ten budoucí utopenec, jsem já.
00:11:04 Vy se chcete utopit pro tři ruble?
00:11:06 A to si myslíte, že vám zaplatím za sebevraždu?
00:11:10 Pane, vy to pořád nechápete. Já se přece utopím jenom jako.
00:11:14 Heleďte. Skočím do ledový vody, budu cákat kolem sebe,
00:11:18 mávat rukama, párkrát zařvu o pomoc, to se musí.
00:11:21 Pomoc! Pomoc!
00:11:24 Potom půjdu ke dnu a budu bublat.
00:11:28 Mimochodem bublám nádherně. A nakonec... Hele, hele!
00:11:37 A nakonec vyplavu s hlavou dolů jako mrtvola.
00:11:42 Mráz vám bude běhat po zádech.
00:11:45 To snad není možné. My se tu bavíme o vstupném za utopení.
00:11:48 Pane, vy to pořád nechápete. Zahrát utopence, to je drama
00:11:52 se smutným koncem, ale s veselým průběhem.
00:11:54 Prosím vás, co je na utopení veselého?
00:11:57 Kdybyste jen viděl, jak překrásně polykám andělíčky.
00:11:59 -Já už vás nebudu poslouchat.
-Letos mám báječnou sezónu.
00:12:02 V srpnu jsem měl co chvíli vyprodáno.
00:12:04 Vždyť to říkám. To je šílenec.
00:12:06 Počkejte. Za týden se už topím na Jaltě.
00:12:08 Támhle je policajt, dám vás sebrat!
00:12:10 Za co? Počkejte. Moment. To mi řekněte za co.
00:12:13 Starám se tu přece lidem u moře lidem o zábavu.
00:12:15 Pane, topit se, to není žádná zábava.
00:12:18 Vy jste postrach pobřeží. Pane strážmistře!
00:12:21 -Nadstrážmistře!
-Nadstrážmistře! -Co se děje?
00:12:25 Tady někde se potlouká jeden šílenec,
00:12:29 který mě neustále obtěžuje.
00:12:31 Tady si pobíhá hodně bláznů. Jak vás obtěžoval?
00:12:36 Představte si, chtěl po mně tři ruble, abych se díval na to,
00:12:40 jak se bude topit.
-No to není pravda.
00:12:43 -To je zloděj! Tři ruble?
-Tři ruble.
00:12:46 Nejlepší utopení, pane, stojí šedesát kopejek!
00:12:52 Ale, pane strážmistře, tedy nadstrážmistře,
00:12:54 vy jste mě asi nepochopil.
-Ale pochopil.
00:12:58 Tamhle jsou dva bratři, kteří vám za rubl ukážou utopení v páru.
00:13:04 Ale tady přece nejde o cenu!
00:13:06 Za tři ruble deset chlapů vám ukáže zkázu eskadry, pane!
00:13:11 Šedesát kopějek, a basta! Víc ne.
00:13:20 A je to tady. Celý svět zešílel!
00:13:25 -Co jste mu řekl, pane?
-Pravdu! Že jste šílenec.
00:13:28 Jenomže on byl ještě šílenější, než jste vy.
00:13:31 Heleďte, docela oceňuju, že jste mě do ničeho nenamočil.
00:13:34 Tak vám udělám cenu. Řekněme takových 80 kopějek.
00:13:41 -80 kopějek?
-Pouhopouhých 80 kopějek.
00:13:43 Vy zloději! Vy vydřiduchu. Dám vám 60, ale víc ani kopějku.
00:13:48 Za 60 kopějek vám můžu zazpívat, ale za profesionální utopení?
00:13:53 Kam bych přišel? Jenom 40 mi stojí ručník.
00:13:56 A dalších 40 ten chlap, co tam pro mě skočí.
00:13:58 Ne, pane. Kdepak by byl můj zisk? To ne.
00:14:04 -No tak dobře.
-Kam si mám stoupnout?
00:14:07 Tady kraj. Tady všechno krásně uvidíte.
00:14:09 Jo, prosím vás, hlavně nikomu neříkejte,
00:14:11 že jsem pro vás hrál tak lacino.
-Je tma. Bude na to pořádně vidět?
00:14:16 Nebojte se! To nejlepší se odehraje až v posledních deseti vteřinách.
00:14:20 Jo, abych zapomněl to nejdůležitější.
00:14:24 Až se vynořím potřetí, potřetí,
00:14:26 křičte z plných plic Cvrčkov, jo? Cvrčkov!
00:14:29 Cvrčkov. Cvrčkov. Kdo je to ten Cvrčkov?
00:14:32 To je ten chlap, co pro mě skočí. Já totiž neumím plavat.
00:14:37 Vy se budete topit, a neumíte plavat?
00:14:40 To je na tom právě to vzrušující. Cvrčkov vždycky čeká
00:14:43 do poslední vteřinky, než tam pro mě skočí.
00:14:45 Popíjí někde támhle v hospodě. Tak nezapomeňte to jméno, pane!
00:14:48 -Cvrčkov.
-Cvrčkov. Cvrčkov, ano.
00:14:51 Naše firma vám děkuje. Doufám, že se dobře pobavíte.
00:14:54 Tak jdeme na to.
00:14:58 Pomoc! Topím se! Neumím plavat!
00:15:04 Tam je na to špatně vidět. Trošku blíž sem ke mně!
00:15:09 Pomozte mi, nebo se utopím. Neumím plavat.
00:15:13 To je pěkné.
00:15:15 -Tak pomozte mi!
-To je moc pěkné.
00:15:18 Pomoc! Já neumím plavat.
00:15:23 -Pomozte mi!
-Teď už byste se mohl utopit, co?
00:15:30 MUŽ PŘESTAL KŘIČET
00:15:35 Nebylo to potřetí?
00:15:38 Jak říkal, že se jmenuje ten člověk?
00:15:41 Chroust? Ne. Kobylky?
00:15:45 Pane, prosím vás, jak se jmenuje ten člověk, jehož jméno mám zvolat?
00:15:51 Haló, pane!
00:15:55 Pane?
00:15:56 Pane!
00:15:58 Pomoc!
00:15:59 Pomoc!
00:16:05 Raskínulos móre širóko
00:16:10 I vólny bušújut v dali
00:16:15 Tovařišč, my jedem daljóko
00:16:20 Podalše ot nášej zemli
00:16:25 Tovařišč, my jedem daljóko
00:16:30 Podalše ot nášej zemli
00:16:35 Naprásno starúška ždjot sýna domój
00:16:40 Jej skážut, ona zaridájet
00:16:47 A volny bjegut ot vintá za kormoj
00:16:52 I sled ich v dali propadajet
00:16:58 I volny bjegut ot vintá za kormoj
00:17:06 I sled ich v dali propadajet
00:17:16 POTLESK
00:17:44 Ňouma
00:17:50 Jé!
00:18:08 -Julie!
-Už běžím!
00:18:15 Já jsem tady.
00:18:18 -Ach, bože!
-Co potřebujete, milostivá paní?
00:18:23 Ta moje migréna!
00:18:29 Dívejte se na mě, Julie!
00:18:32 Chci vám vidět do očí, když s vámi mluvím.
00:18:36 No tak! Zvednout hlavu!
00:18:40 Pokud se sama považujete za méněcennou,
00:18:44 bude s vámi okolí také tak zacházet.
00:18:49 Tak se pustíme do těch našich účtů, ne?
00:18:55 -Potřebujete přece peníze, ne?
-Ano, milostivá paní.
00:19:00 I když jste mi o ně sama nikdy neřekla.
00:19:04 Dohodly jsme se na třiceti rublech měsíčně, že?
00:19:10 -Čtyřiceti.
-Ne, ne, na třiceti.
00:19:15 Guvernantkám vždycky dávám třicet. Kdo vám slíbil čtyřicet?
00:19:20 -Vy, milostivá paní.
-Ale to je vyloučeno!
00:19:24 Možná jste měla dojem, že slyšíte čtyřicet,
00:19:28 když jsem řekla třicet.
00:19:31 Když budete držet hlavu vzhůru, tak se vám nic podobného nemůže stát.
00:19:37 Jak si přejete, milostivá paní.
00:19:42 Takže to máme dva měsíce po třiceti rublech,
00:19:47 dohromady šedesát rublů.
00:19:50 -Souhlasí?
-Ano, milostivá paní.
00:19:53 Minus devět nedělí. Dohodly jsme se, že budeme odečítat neděle, že?
00:19:57 Nedohodly.
00:20:00 Oči! Oči! Oči!
00:20:05 Zvedněte hlavu, Julie!
00:20:08 Dívejte se mi do očí! Dívejte se upřeně.
00:20:15 Už si vzpomínáte,
00:20:16 jak jsme se dohodly, že budeme odečítat neděle?
00:20:22 -Ano, milostivá paní.
-Neslyšela jsem vás, Julie.
00:20:26 Ano, milostivá paní!
00:20:30 No vidíte. Věděla jsem, že si vzpomenete.
00:20:35 -Takže minus devět. A minus tři svátky. -Dva.
00:20:41 A co vaše narozeniny? To jsou celkem tři.
00:20:44 Ale na svoje narozeniny jsem pracovala, milostivá paní.
00:20:48 Ale to jste neměla, Julie.
00:20:52 U mě žádná guvernantka nepracuje o svých narozeninách.
00:20:56 -Ale já doopravdy pracovala.
-Opravdu?
00:20:59 Tak výborně. Tak já vám odečtu jenom dva svátky,
00:21:03 pokud na tom trváte. Trváte na tom?
00:21:08 Ne.
00:21:11 Tak vidíte.
00:21:14 Takže to máme devět nedělí, tři svátky.
00:21:21 A tady, koukám, vyučování odpadlo.
00:21:26 Ano, vyučování odpadlo. Kolja byl nemocen.
00:21:29 Ale Váňovi jsem dávala hodiny. Váňovi.
00:21:34 Ale, Julie, já vás zaměstnávám, abyste učila dvě děti.
00:21:39 Ne jedno. To vám mám dávat celý plat
00:21:43 za poloviční práci?
-Ne.
00:21:46 No.
00:21:50 A prosím! Tady koukám, sedmého jste rozbila šálek s podšálkem.
00:21:56 -Jen talířek, milostivá paní.
-Jen talířek?
00:21:59 Ale k čemu je mi šálek bez podšálku? Byl ze servisu.
00:22:04 Takže ta ztráta je mnohem horší.
00:22:06 Ale prosím, no tak. Já vždycky na všem tratím.
00:22:11 Tak já vám odečtu 7 rublů za šálek.
00:22:17 Děkuji moc, milostivá paní.
00:22:21 Ano, prosím, tady! Třináctého Koljovi někdo ukradl boty.
00:22:26 Služebná, milostivá paní. Už jsme ji za to vyhnala.
00:22:31 Ale, Julie, vy dostáváte velice slušný plat,
00:22:37 abyste měla oči všude. Takže lituji.
00:22:41 Strhávám vám 13 rublů za boty.
00:22:49 A dále tady koukám, desátého jsem vám sama 10 rublů dala.
00:22:55 -Nedala.-Jak to, že nedala? Tak proč bych si to sem psala,
00:22:59 kdybych vám nic nedala?
-Já nevím.
00:23:02 Ale jestli vy říkáte, tak...
00:23:06 Takže to máme 46 rublů.
00:23:11 Takže dostanete 14 rublů.
00:23:19 Co se děje, Julie?
00:23:22 Já tohle nesnáším. Co ty slzy?
00:23:26 Milostivá paní, za celou tu dobu,
00:23:30 kterou jsem tady pracovala,
00:23:34 jednou mně váš manžel dal 3 rubly k narozeninám.
00:23:43 Ale to jste moc hodná, že mi to říkáte, Julie.
00:23:48 No tak to vidíte.
00:23:51 Já to svoje účetnictví trochu zanedbávám.
00:23:54 Takže odečteme další 3 ruble od těch čtrnácti,
00:23:59 takže dostanete 11. 11 rublů za dva měsíce.
00:24:09 -Prosím. Počítejte.
-Není třeba.
00:24:12 -Ale no tak, Julie!
-Není třeba.
00:24:14 Dobré účty dělají dobré přátele.
00:24:21 Jeden, dva, tři, čtyři, pět,
00:24:28 šest, sedm, osm, devět, deset.
00:24:34 Deset.
00:24:39 Deset.
00:24:42 Tady je deset, milostivá paní.
00:24:50 Jste si jista?
00:24:54 Ale to je v pořádku. Deset rublů mně stačí.
00:24:59 Děkuju vám moc. Jste velice laskavá.
00:25:04 Merci. Merci.
00:25:06 Julie, vraťte se!
00:25:11 -Za co jste mi děkovala?
-Za ty peníze.
00:25:17 Ale vždyť já jsem vás okradla! Já jsem si z vás vystřelila.
00:25:22 -A vy mi za to děkujete!
-Jinde bych nedostala ani to.
00:25:29 Víte, že já se vlastně ani moc nedivím.
00:25:35 Tady máte těch svých osmdesát rublů.
00:25:41 Ale copak to jde, takhle mlčet?
00:25:46 Se vším souhlasit. Neohradit se?
00:25:51 Copak dneska někdo může být takováhle ňouma?
00:25:54 Může, milostivá paní.
00:26:02 Bože můj! Jak je to snadné být v tomhle světě silný.
00:26:15 POTLESK
00:26:26 ZPÍVÁ La, la, la, la, la, la...
00:27:02 Tak tohle se nám nějak zvrtlo
00:27:23 Začem tebja, ja, mílij moj, uznála
00:27:31 Začem ty mne otvetil na ljubov
00:27:39 Ach lučše by ja gorjuška neznála
00:27:48 Nebylos by serdiečko majo vnov
00:28:05 Nebylos by serdiečko majo vnov
00:28:12 Varjuško!
00:28:17 Varjo!
00:28:24 Bože!
00:28:26 Jak mně se chce brečet! Věřte mi, že kdybych měl sílu,
00:28:30 tak bych řval, aby se mi ulevilo.
00:28:35 Poslala mi psaníčko.
00:28:37 Přijďte přesně v osm k našemu stromu.
00:28:41 Miluju vás. Jen nebuďte takový nešika.
00:28:46 Čekám netrpělivě na dnešní večer.
00:28:50 Miluju vás šíleně. Vaše V...
00:28:54 Vaše V. Už se mi chce zase brečet.
00:29:00 Pochopte. Celé to začalo tak.
00:29:04 Přiběhl jsem do Sokolnik a už z dálky jsem ji viděl.
00:29:09 Seděla na naší oblíbené lavičce
00:29:12 pod naším snad ještě oblíbenějším stromem.
00:29:16 Uvnitř jsem se třásl.
00:29:21 Duše doslova úpěla.
00:29:25 Přiběhl jsem do Sokolnik, aby se tu rozhodlo o mém osudu.
00:29:30 Varjuško!
00:29:33 Gríšo!
00:29:35 Gríšo!
00:29:38 Varja! Tady!
00:29:41 Gríšo! Gríšo!
00:29:44 Jak můžete být tak krutý?
00:29:47 Jak mě můžete nechat tak dlouho čekat?
00:29:50 Víte přeci, jak jsem netrpělivá.
00:29:52 Proč mlčíte?
00:29:55 Nádherný večer, viďte?
00:30:06 Varjuško...
00:30:09 ZPÍVÁ PTÁČEK
00:30:13 Není to slavíček? ZPÍVÁ PTÁČEK
00:30:16 Ano, je to slavík. ZPÍVÁ PTÁČEK
00:30:19 ZPÍVÁ PTÁČEK
00:30:21 Varvaro...
00:30:29 Co vaše maminka? Už se uzdravila?
00:30:32 Ano, díky bohu.
00:30:35 Tak to jsem opravdu rád. Varjuško...
00:30:42 -Říkala jste slavík?
-Ale ano. Slavík.
00:30:44 -Tak to jsem taky rád.
-Vy jste nedostal moje psaníčko?
00:30:48 Psaníčko? Ale dostal.
00:30:52 -Nešika!
-No ne, počkejte.
00:30:55 Tak vy mi nechcete říct ne?
00:30:57 Proč bych měla říkat ne?
00:31:01 Ach, bože můj! Moje milovaná Varjo! Vy jste tak úžasná!
00:31:04 Vaše očička, nosánek, pusánek! No prostě všechno!
00:31:08 Ach, moje milovaná Varjo!
00:31:13 A ve chvíli, kdy Varja byla úplně v mé moci,
00:31:15 kdy rozhodnutí, že mi bude vydáno třicet tisíc,
00:31:18 bylo připraveno k podpisu, zkrátka když jsem měl téměř zajištěnou
00:31:22 ženu, peníze a kariéru, mě nenapadlo nic chytřejšího,
00:31:27 než se začít vytahovat svými pevnými zásadami.
00:31:31 Prostě jsem si pustil hubu na špacír.
00:31:35 Sledujte, prosím.
00:31:39 Varjuško, ještě dříve, než od vás dostanu slovo,
00:31:43 abychom se vyhnuli, řekněme, případným nedorozuměním,
00:31:47 já považuji za svoji povinnost říci vám několik slov.
00:31:50 Ne, nemusíte se obávat. Budu stručný.
00:31:53 Ano.
00:31:54 Varvaro, víte vy vůbec,
00:31:57 co jsem zač a co všechno ve mně dřímá?
00:32:00 No tak jistě, jsem poctivý, jsem pracovitý,
00:32:03 jsem velice, ale skutečně velice hrdý.
00:32:06 Myslím si, že mám před sebou budoucnost.
00:32:09 Přesto však... Koneckonců vidíte sama.
00:32:13 -Jsem chudý. Nemám nic.
-Ale já vím.
00:32:17 Přece byste neměřil štěstí penězi.
00:32:21 To jistě ne. Kdo taky mluví o penězích?
00:32:25 Já jsem na svou chudobu pyšný. Těch pár krejcarů,
00:32:28 co dostávám za své literární opusy,
00:32:30 bych nikdy nevyměnil za ty tisíce, které... -Jistě. Chápu.
00:32:34 Ano. Dál?
00:32:36 Víte, Varjuško, já jsem na svou chudobu zvyklý.
00:32:41 Mně nijak nevadí. Já se prakticky bez chudoby už ani neobejdu.
00:32:46 Víte, já jsem schopen třeba týden neobědvat.
00:32:51 Často i nevečeřet.
00:32:54 Ale vy, Varjuško, která neuděláte ani krůček,
00:32:57 aniž byste si objednala drožku, vy, která si každý den
00:33:00 oblékáte nové šaty, vy, která tak rozkošně rozhazujete
00:33:05 peníze na všechny strany a nikdy jste nepoznala nedostatek,
00:33:08 vy, pro kterou je klobouček vyšlý z módy úplná katastrofa,
00:33:13 řekněte mi, Varjuško, ale upřímně,
00:33:16 vy byste byla ochotna rozžehnat se kvůli mně
00:33:19 se všemi těmi pozemskými blahy a rozkošemi?
00:33:22 Ale já mám peníze. Mám věno.
00:33:26 Ale to nepomůže! Na utracení několika desítek tisíc
00:33:29 stačí pár let. A pak? Až přijde krize, má drahá...
00:33:34 Věřte mým zkušenostem! Já to znám a vím, co říkám.
00:33:38 Aby člověk dokázal bojovat s chudobou,
00:33:40 musí mít silnou a pevnou vůli. Takový člověk musí mít silný
00:33:43 a pevný charakter. Takový člověk musí mít, řekl bych,
00:33:46 přímo nadlidský charakter! Takový člověk...
00:33:49 V této fázi jsem už věděl, že melu naprosté nesmysly,
00:33:53 SMÍCH
00:33:54 přesto však puzen ani nevím čím, SMÍCH
00:33:58 jsem srdnatě a bohužel i nadšeně pokračoval dál.
00:34:04 Sledujte, prosím!
00:34:07 Uvažujte, Varvaro. Uvažujte o tom, k jakému kroku se odhodláváte.
00:34:10 Ke kroku, který se přece už nedá vzít zpátky.
00:34:13 Jestli máte dost sil, prosím, jděte za mnou, následujte mne.
00:34:18 Ale pokud nejste schopna s tím zápolit, má drahá, odmítněte mě!
00:34:21 Ano. Klidně mě odmítněte. To ať raději já přijdu o vás,
00:34:25 než abyste vy přišla o svůj klid.
-Ale...
00:34:28 -Přemýšlejme, Varvaro, přemýšlejme.
-Ano.
00:34:36 Spolu přemýšlejme.
00:34:47 Přemýšlíte?
00:34:51 Kde je bezmoc, tam jsou hned také slzy,
00:34:56 výčitky, předčasné šediny.
00:35:03 Varuji vás před tím vším, Varvaro, protože jsem čestný člověk.
00:35:06 Řěkněte mi, ale upřímně, cítíte se být natolik silná,
00:35:09 abyste dokázala sdílet se mnou můj osud?
00:35:11 Osud, který se už na první pohled tolik nepodobá tomu vašemu
00:35:14 a je vám cizí?
-Ale já mám přece peníze, mám věno!
00:35:19 -Dobře. Tak kolik máte?
-Tak schválně.
00:35:22 Dvacet tisíc?
00:35:25 Třicet tisíc?
00:35:27 Milion? -Ne. -A můžu já si vůbec přivlastňovat něco, co mi nepatří?
00:35:32 Ne, Varjuško, to nikdy. Řekněte mi, Varvaro,
00:35:34 ale upřímně, víte vy vůbec, co to je hrdost?
00:35:38 -H...
-Správně.
00:35:42 Přemýšlíte správně. Život se mnou
00:35:45 a se všemi těmi strázněmi, nebo život beze mne, a bohatství?
00:35:51 Prosím, má drahá, vyberte si.
00:35:56 No. A v tomhle duchu jsem hlásal ještě dlouho.
00:36:02 Hodně dlouho.
00:36:04 Nesnesitelně dlouho. Ponenáhlu jsem se tím dokonce nadchnul.
00:36:09 Ano, to je to správné slovo. Nadchnul.
00:36:11 Mluvil jsem a zároveň i cítil, jak jedna polovička mého já
00:36:14 podléhá tomu, co říkám. A ta druhá jakoby roztouženě přemítá.
00:36:20 Jen počkej, děvenko, my si za těch tvých třicet tisíc
00:36:23 pěkně vyrazíme z kopýtka. To vystačí na dlouho.
00:36:26 Jak to dopadlo? Sledujte, prosím.
00:36:30 Mohl bych mluvit ještě dlouho, má drahá,
00:36:32 ale i hrdost má své meze.
00:36:35 Děkuji vám, děkuji, Grigoriji. že jste byl tak upřímný.
00:36:40 Máte pravdu. Já jsem tak zhýčkaná.
00:36:46 Vaši hrdost bych nevydržela.
00:36:52 Já nejsem žena pro vás.
00:36:54 Ale ne, počkejte, Varjuško. Já jsem to zas až tak nemyslel.
00:36:59 Já jsem vás chtěl pouze ubezpečit o svých pevných zásadách.
00:37:04 Neplačte, má drahá, prosím, nebo se rozpláču taky!
00:37:07 Gríšo, Gríšo, Gríšo! Já jsem tak rozmazlená!
00:37:12 V životě jsem nejedla dršťkovou polévku.
00:37:18 Chodit pěšky taky nemůžu. A pak ty šaty.
00:37:22 Vždyť bych se vlastně šatila z vašeho.
00:37:26 Máte pravdu, Gríšo.
00:37:28 -Varvaro, počkejte, já...
-Buďte sbohem!
00:37:31 -Sbohem! Sbohem.
-Varvaro, počkejte!
00:37:36 Než jsem se vzpamatoval, než jsem stačil vykřiknout
00:37:39 Varjuško, vrať se,
00:37:43 byla pryč.
00:37:45 No. A od těch dob se mi chce pořád brečet.
00:37:55 Začem tebja, ja milij moj uznala
00:38:02 začem ty mně otvětil na ljubov
00:38:09 Ach lučše by ja gorjuška neznala
00:38:17 nebylos by srdiečko mojo vnov
00:38:25 nebylos by srdiečko mojo vnov
00:38:32 Tak tohle se nějak zvrtlo.
00:38:37 POTLESK
00:38:50 Dobrý večer. Scházíme se v sezóně, která je 50.sezónou
00:38:55 pražského divadla Viola, a slavíme tohle výročí Čechovem.
00:38:58 Lído, jak se žije Antonu Pavloviči v době nekonečných seriálů?
00:39:03 No, zeptat se ho naštěstí nemůžeme, ale myslím, že bídně.
00:39:08 My, kteří ho milujeme, tak se jím stále zabýváme,
00:39:12 protože Čechova není nikdy dost.
00:39:15 Navíc tenhle génius napsal jednou,
00:39:22 že sestrou talentu je stručnost. Zatímco u seriálů sestrou peněz
00:39:27 je délka toho seriálu, tak my se snažíme,
00:39:30 abychom z toho Čechova vybrali ty oříšky,
00:39:33 které si zaslouží naši pozornost.
00:39:36 My jsme se na škole učili na Čechovovi dramatizovat.
00:39:41 Vlastně se on nabízí k tomu, jak ho dramatizovat,
00:39:44 ale každá jednoduchost má i svůj rub.
00:39:47 Jak to bylo s Čechovem u vás ve Viole?
00:39:50 No, Čechov napsal víc než 300 povídek.
00:39:54 Možná některý jsou ještě zdrojem zkoumání různých badatelů.
00:39:58 jestli je to Čechov, nebo ne, takže jich může být i víc.
00:40:01 Ale ty povídky jsou strašně nenápadný.
00:40:05 Ony jsou takové, že si řekneš:
00:40:07 To je vlastně taková humoreska. No se tam stane?
00:40:11 A pak najednou zjistíš, že každá ta povídka je jako oříšek,
00:40:15 na který zaťukáš, on se rozlouskne a to jádro je i hořký, i sladký.
00:40:21 A je tam několik plošek, které ti umožní, abys vlastně pochopil,
00:40:25 že každá tragédie se velmi snadno může převrátit v komedii
00:40:30 a každá komedie ústí do tragédie.
00:40:32 Občas slýchám, že Viola je vlastně takové divadlo nedivadlo.
00:40:38 Jak ty vnímáš Violu jako divadlo?
00:40:41 Jako divadlo. Protože divadlo je každý prostor,
00:40:45 kde někdo se na někoho dívá.
00:40:48 A tady se lidi na nás dívají a my máme za povinnost
00:40:54 starat se o to, aby slovo zase znovu získalo
00:40:58 svoji ztracenou hodnotu. A pak je mně úplně jedno,
00:41:01 jestli to je verš, nebo jestli to je dramatický útvar.
00:41:07 A Čechov, který uměl ta slova
00:41:09 vážit opravdu na lékárnických vážkách,
00:41:12 tak v tomto smyslu je básníkem, který absolutně do Violy patří,
00:41:17 ač je to dramatický autor.
-Děkuju ti.
00:41:36 Što stojiš kačajas
00:41:44 tonkaja rybina
00:41:51 golovoj skloňajas
00:41:58 do samovo tyna
00:42:06 A čeres dorogu
00:42:13 za rekoj širokoj
00:42:19 takže adinoko
00:42:26 dub stojit vysokij
00:42:33 Kak že mě jeřabině
00:42:40 k dubu perebraťsja
00:42:46 jab tagda nezačal bych
00:42:53 houpat se, kačat sa
00:43:00 Jab tagda nestala
00:43:10 gnuť sa i kačať sa
00:43:35 Anton Pavlovič Čechov
00:43:38 Nějak se to zvrtlo
00:43:43 Na motivy povídky O pomíjivosti
00:43:47 Na moc vzdálené motivy
00:43:54 Vdova po dvorním radovi Semjonu Petroviči Podložinovi
00:44:00 Serafina Aristarchovna Podložinová
00:44:04 se posadila ke stolu, hruď si přikryla ubrouskem
00:44:10 a zmírajíc netrpělivostí se jala čekat na okamžik,
00:44:14 kdy konečně začnou nosit...
-Bliny.
00:44:19 Lívance.
00:44:21 Jako před vojevůdcem obhlížejícím bitevní pole
00:44:25 se před ní prostírala tato scenérie.
00:44:28 Uprostřed stolu stály ve vyrovnané řadě švihácké lahve.
00:44:34 -Byly tu:
-Percovka -Pepřová.
00:44:37 -Rybinovaja
-Jeřabinová.
00:44:39 -Carska.
-Carská vodka.
00:44:40 Dál kyjevský likér, Chateau Larosse, rýnské
00:44:45 a dokonce baňatá nádoba s výrobkem otců benediktýnů.
00:44:50 Mieždu butylkami stajaly zakuski.
00:44:54 Mezi lahvemi se nacházely předkrmy.
00:44:56 -Selodočka v gorčičnom souse.
-Sleď v hořčičné omáčce
00:45:01 -Šproty.
-Šproty.
00:45:03 Mimochodem...
00:45:06 Za cara se šproty vozily z Pobaltí. Hlavně z Estonska.
00:45:11 -Hlavně město Revel.
-Revel?
00:45:16 -Revel!
-Aha.
00:45:19 Teď Tallinn. Mimochodem je to moje vlast.
00:45:22 Estonština je těžká a krásná.
00:45:26 Pár slov já vám prostě řeknu.
00:45:28 MLUVÍ ESTONSKY
00:45:36 To jsem tak krátce řekla, že já vás všech mám moc ráda.
00:45:40 POTLESK
00:45:45 Promiňte, to je trošku od tématu. Promiňte.
00:45:52 Tak.
00:45:54 Můžeš.
00:45:58 O pomíjivosti Dále tam byla...
00:46:01 -Smetána.
-Smetana.
00:46:04 -Smetána.
-Smetana. Smetána!
00:46:10 -Krásnyje i čornyje ikra.
-Červený a černý kaviár.
00:46:15 Mimochodem...
00:46:18 Kdo z vás jedl opravdový červený kaviár?
00:46:20 Ne takový, jak v těch plechovkách. Opravdový!
00:46:24 Když vezmeš velkého lososa, zřízneš jemu břicho, otevřeš
00:46:30 a tam v té bláně takový 2-3 kila toho kaviára.
00:46:35 Potom vezmeš kýbl horké vody, dáš velkú sklenicu soli.
00:46:39 -Potom... -Odstraníš.
-Odstraníš tu blánu, dáš tam
00:46:45 a za 5 minut zrníčko k zrníčku, zrníčko k zrníčku...
00:46:52 A potom vezmeš bílý měkký chleba,
00:47:00 dáš na to máslo
00:47:04 a potom dáš tam velké množství toho kaviáru.
00:47:12 A Rusové ke kaviáru co pijou?
00:47:15 -Šampaňské.
-Ale prosím vás! Vodku! Vodku.
00:47:19 Fascinuje mě u Čechů, když oni říkají:
00:47:22 Půjdeme na vínečko. Půjdeme na pivečko.
00:47:25 Půjdeme na kafíčko. Rusové říkají:
00:47:28 Dělají jedno gesto. A to znamená půjdeme na vodku.
00:47:32 A dělají to gesto od uklízečky po profesora.
00:47:38 Ale proč dělají to gesto?
00:47:43 Car Petr Veliký budoval nějaký kostel.
00:47:47 A tam nahoře chyběl jeden detail. On řekl:
00:47:52 Kdo udělá ten detail, ten dostane všechno, co bude chtít.
00:47:55 Jeden absolutní opilec řekl: Já to udělám.
00:47:59 A udělal to. Car říkal: No tak davaj, co chceš.
00:48:04 Chci, aby do konce života v každé hospodě dávali mně vodku zdarma.
00:48:09 Car řekl: Tak to je jednoduchý. Já ti napíšu papírku a budeš...
00:48:14 Ne! Papírku nechci, protože v první hospodě ztratím tu papírku.
00:48:20 Tak car Petr Veliký vzal pečeť a dal mu sem.
00:48:27 Tak on do konce života chodil po hospodách a dělal.
00:48:31 A dávali mu vodku zadarmo.
00:48:33 Promiňte, je to taky od tématu. Promiňte.
00:48:43 Můžeš!
00:48:46 O pomíjivosti Dále tam byla:
00:48:49 -Somka
-Losos.
00:48:53 Můžeš.
00:48:56 Podložinová se na to vše láskyplně dívala a polykala sliny.
00:49:02 Její oči se potáhly mastnou mázdrou a tvář se rozkošnicky sešklebila.
00:49:09 Máša! Gde že bliny? Skoro vot bliny nět, Máša.
00:49:13 Konečně se ve dveřích ukázala kuchařka s lívanci.
00:49:17 Podložinová bez ohledu na to, že by si mohla popálit prsty,
00:49:21 uchopila dva vrchní, tedy nejvíce horké
00:49:24 a labužnicky jimi mrskla do talíře.
00:49:26 Kakije že vy vkusniky, kakije že vy puchliky.
00:49:30 Jak jste dobroučké, jak jste nadýchané.
00:49:35 Podložinová se přívětivě usmála,
00:49:39 škytla blažeností a polila je přepuštěným máslem.
00:49:46 Poté, jako by ve snaze chuť k jídlu ještě vybičovat
00:49:49 a jaksepatří vychutnat slastné očekávání,
00:49:52 je pomalu a s přestávkami potřela kaviárem.
00:49:58 Místa, na něž se kaviár nedostal, polila... -Smetánoj.
00:50:03 Smetanou. Smetánoj, da.
00:50:08 Teď už skutečně nezbývalo než začít jíst.
00:50:11 Ne, ne, ne. Suda dajděm šprotu.
00:50:13 -Sem dáme ještě šport.
-Sardinku. -Sem sardinku.
00:50:16 -Somku.
-Sem lososa.
00:50:18 A těpjér svěrnom ich
00:50:22 v trubičku!
00:50:25 Svinula je do trubičky, procítěně vychutnala sklenku vodky,
00:50:32 vyhrkla, znovu vzala do ruky lívanec,
00:50:38 otevřela ústa...
00:50:42 Jenomže v tom okamžiku ji sklátila mrtvice.
00:51:05 Oj!
00:51:10 V dol po pitěrskoj
00:51:16 pa tvěrskoj, jamskoj
00:51:20 da och, po tvěrskoj
00:51:23 jamskoj da s kolokolčikom
00:51:28 Oj!
00:51:29 V dol po pitěrskoj
00:51:32 po tvěrskoj, jamskoj
00:51:35 da och, po tvěrskoj
00:51:37 jamskoj da s kolokolčikom...
00:51:43 -Pavle Ivanoviči! Pavle Ivanoviči!
-Co je? Co se děje?
00:51:46 -Anna! Anna Kuvaldina.
-Co je s ní?
00:51:50 -Umřela!
-Umřela.
00:51:54 -Anna Kuvaldinová?
-To říkám: Anna Kuvaldina.
00:51:57 -A jak se to...
-Zčistajasna.
00:51:59 Přejedla se pirohů, zapila to kvasem a šla se natáhnout a...
00:52:04 A už se neprobudila.
00:52:07 Takovou smrt jí může jenom závidět.
00:52:13 Proboha, a co Míša? Její manžel už to ví?
00:52:16 Neví. Sice s ní nežil, ale přeci jen ji měl chudinku, rád.
00:52:21 Tuhle přijel, klečel na kolenou a prosil:
00:52:23 Aňutko... Kdy už mi konečně odpustíš? To bylo je chvilkové poblouznění!
00:52:27 -Nic víc, nic víc!
-Nic víc.
00:52:31 -Musíme mu to říct.
-Jo.-Musíme mu to říct.
00:52:34 Někdo by mu to měl říct, že? Někdo z rodiny.
00:52:37 No právě. My jsme jenom jeho tety, na nás on nedá.
00:52:42 -My jsme jenom tety.-Vy jste byl nejlepší přítel jeho otce.
00:52:48 -Ano.
-A my jsme jenom tety.
00:52:50 Prosím vás, zajeďte za ním na ředitelství drah
00:52:56 a řekněte mu o tom neštěstí!
-Ale opatrně. Opatrně!
00:53:00 Nesmíte mu tu zprávu vpálit rovnou mezi oči. Mohl by omdlít.
00:53:04 -Citlivě. Citlivě.
-Ne. Tohle já nezvládnu.
00:53:08 Ale zvládnete.
00:53:12 Vy, takový diplomat!
00:53:18 Diplomat
00:53:20 Vy, takový diplomat.
00:53:24 Co by člověk neudělal pro syna nejlepšího přítele.
00:53:27 -Ale tohle já nezvládnu.
-Děkujeme vám jménem naší rodiny.
00:53:30 Nebojte se. My budeme stát za dveřmi.
00:53:32 Uvidíte, jaká pro vás budeme opora.
00:53:37 -Á, Pavle Ivanoviči, vítejte!
-Míšo!
00:53:42 Michaile.
00:53:46 Přišel jsem tě pozdravit, kamaráde.
00:53:54 Na těch ulicích je prachu, až hrůza!
00:53:58 Jen piš, piš. Já tě nebudu rušit.
00:54:02 -Opora!
-Opora!
00:54:09 Na chvilku si sednu.
00:54:13 Prosím.
00:54:18 Já jen tak, že jsem šel kolem, víš?
00:54:21 Tak si říkám: Tady přece pracuje Míša!
00:54:27 Tak se na něj podíváš, jak počítá ty svoje koleje a lokomotivy.
00:54:36 Projednáš jednu maličkost a zase půjdeš.
00:54:40 Poseďte, Pavle Ivanoviči, poseďte. Za chvilku jsem hotový.
00:54:50 Já jen, že jsem šel procházkou, víš?
00:54:56 Jenom dvě slovíčka a letím.
00:55:05 Ale máte tu dusno, kamaráde.
00:55:11 Zato venku, tam je ráj!
00:55:15 Sluníčko svítí, ptáčkové zpívají.
00:55:20 Větřík. Inu, je jaro.
00:55:25 Rozumíš, Míšo? Já si jdu po bulváru,
00:55:28 je mně báječně a...
00:55:32 A...
00:55:35 Aby taky ne, že?
00:55:40 Jsem člověk svobodný, ovdovělý.
00:55:46 Ovdovělý.
00:55:48 Míšo, to si můžeš jít, kam se ti zlíbí!
00:55:53 Chceš do hospody, tak jdeš do hospody.
00:55:56 A nikdo na tebe doma nekřičí.
00:55:59 Kdepak, Míšo. Jenom člověk svobodný ví,
00:56:03 co je opravdu život.
-Promiňte, Pavle Ivanoviči, takhle.
00:56:07 -Já to jen dodělám...
-Ne ne, ne! Jen piš, piš.
00:56:10 Já už jsem vlastně všechno řekl.
00:56:20 Víš, Míšo, někdo si manželství pochvaluje.
00:56:27 Ale pro mě to je horší než galeje.
00:56:30 Taky podívej se na sebe, že?
00:56:33 Dokud jsi byl svobodný, dalo se o tobě říct:
00:56:37 No, no, člověk!
00:56:42 Ale jak sis vzal tu svou, Míšo,
00:56:45 ty jsi začal chřadnout, padla na tebe melancholie.
00:56:50 Aby taky ne. Vykřičela tě po celém městě,
00:56:54 vyhnala tě z domu! Po takové ženě člověk ani nevzdychne.
00:56:58 -Za náš rozchod můžu já.
-Kdybys nepovídal, prosím tě!
00:57:02 Jako bych ji neznal! Co slovo, to jedovaté žihadlo.
00:57:07 Co pohled, rána nožem. A jak byla úskočná...
00:57:10 -Tak dost!
-Slovo žihadlo, pohled rána nožem.
00:57:14 A jak byla nebožka úskočná, se nedá ani vypovědět.
00:57:18 Nebožka?
00:57:22 Jak to?
00:57:24 Já jsem řekl nebožka? To jsem neřekl.
00:57:27 Ale řekl.
00:57:30 Ne. Já jsem řekl žihadlo, rána nožem, úskočná.
00:57:34 Nebožka? Prosím tě, poslouchej ušima, ne kolenem.
00:57:39 Jestli jsem řekl nebožka, leda jako fór.
00:57:44 Ráno jsem se u ní stavil, víš? Ona leží...
00:57:48 -Co?
-Ale v jednom kuse sekýruje!
00:57:52 Hned to, hned zas tohle. Nikdo jí není schopen vyhovět.
00:57:56 To je nesnesitelná ženská.
00:57:59 Až si tak někdy říkám: Kéž by si ji pánbůh vzal k sobě.
00:58:07 Míša by se osvobodil, našel by si jinou...
00:58:11 Vám se to mluví, ale láska není tráva, tu ze srdce nevytrháš.
00:58:15 Nezlob se na mě, Míšo, ale já jsem ji rád neměl.
00:58:19 Kdykoliv jsem šel kolem vašeho domu,
00:58:22 zavíral jsem oči, abych ji náhodou neviděl.
00:58:25 Ne, ne, ne. Dej jí pánbůh království nebeské
00:58:28 a lehké odpočinutí, ale já ji rád neměl.
00:58:31 Ale počkejte, Pavle Ivanoviči!
00:58:34 Už podruhé jste se prořekl. Bože, snad neumřela?
00:58:39 Kdo umřel? Ale nikdo neumřel, prosím tě.
00:58:43 -Já jen, že jsem neměl nebožku rád.
-Co? -Ne, nebožku!
00:58:47 -Tu tvoji Aničku.
-V kolik hodin?
00:58:50 -V kolik hodin co?
-V kolik hodin umřela?
00:58:55 Míšo, ty jdeš na to moc zhurta. Tobě se nedá v klidu nic oznámit.
00:59:00 Vždyť tam běž a podívej se na to, jak je živá.
00:59:03 Když jsem tam byl, zrovna se hádala s tetami.
00:59:07 Otec Matvěj se chystá sloužit zádušní mši,
00:59:10 ale ona křičí na celý dům.
00:59:12 Zádušní mši? Nač je všechna tahle diplomacie?
00:59:15 Vy mi to nechcete říct rovnou? Ona umřela.
00:59:21 No, kamaráde, já nevím, jak bych ti to řekl.
00:59:24 Takhle: Míšo, ne snad, že by přímo umřela, ale...
00:59:29 Ne! Míšo, proboha! Vzpamatuj se, Míšo.
00:59:33 Jak na to přišel? To mi vysvětlete. Vždyť jsem se ani slůvkem nezmínil.
00:59:37 Míšo, já tě ujišťuju, že nebožka je živá!
00:59:41 -Tak co?
-Tak co?
00:59:43 Připravujte si ho na tu zprávu samy!
00:59:46 Jen dvě slovíčka jsem řekl, a podívejte, co to s ním udělalo.
00:59:50 Já už s tou vaší diplomacií nechci mít nic společného!
00:59:54 Dvě slovíčka.
01:01:24 POTLESK
01:01:33 Námluvy
01:01:37 Oj, polnym polna korobočka
01:01:40 jesť v něj sitěc i parča
01:01:44 požalej moja zaznobuška
01:01:48 moloděckou fopleča
01:01:52 požalej moja zaznobuška
01:01:55 moloděckou fopleča
01:01:59 vyjdi, vyjdi v rož vysokuju
01:02:03 tam do nočky podaždu
01:02:06 až uvížu černookuju
01:02:10 vsje tovary rozlažu
01:02:14 až uvížu černookuju
01:02:21 vsje tovary rozlažu.
01:02:25 Zatracená práce! To je věčnýho sekýrování.
01:02:32 Nikoliv, vážený Štěpáne Štěpánoviči.
01:02:35 Nejdu nikam. Přišel jsem za vámi.
01:02:38 Aha. No! To mě těší. A proč v plné parádě?
01:02:45 Nevím, jak začít. Netroufám si.
01:02:47 Ale jen si klidně troufněte!
01:02:49 Moment! Nejde doufám o peníze?
01:02:53 Ale peníze. Chraň bůh. Jde o něco daleko důležitějšího.
01:02:57 -Jenom vy mi můžete pomoci.
-Tak už se konečně vyjádřete.
01:03:01 Jestli dovolíte, já přejdu rovnou k věci.
01:03:04 Sakra! Tak řekněte mi konečně, o co vlastně jde?
01:03:06 Nekřičte, Štěpáne Štěpánoviči! Prosím vás, jenom nekřičte.
01:03:10 Srdce buší, levá noha píchá.
01:03:14 Přišel jsem, přijel jsem, abych vás
01:03:18 jako jediného žijícího příbuzného a bratra Natálie Štěpánovny
01:03:24 požádal o její ruku.
01:03:30 Drahý Ivane, neproste, nežádejte.
01:03:34 Já si dávno přeju, aby z vás byl párek.
01:03:37 A co že jste se odhodlal k tomuto skoku?
01:03:40 Natálie Štěpánovna je znamenitá žena.
01:03:43 -Vynikající!
-Výborná hospodyně.
01:03:45 -Skvělá. -Samotnému bývá mně už někdy taky smutno.
01:03:50 -Vy lišáku.
-Taky mívám různé potíže.
01:03:53 -Ale?
-Srdce buší, v levé noze píchá.
01:03:57 -Taky špatně spím.-Všechno tedy mluví pro to, abyste se oženil.
01:04:01 -Ano.-Dej vám bůh oběma štěstí a zdraví.
01:04:06 Moment. Já ji přivedu.
01:04:10 -A smím doufat v její souhlas?
-Drahý Ivane! Proč byste nesměl?
01:04:16 Moment. Já sestru zavolám. Ta bude koukat.
01:04:20 -Ivane!
-Ano, ano.
01:04:23 Vážená Natálie Štěpanovno...
01:04:25 No tak, Štěpáne, jak dlouho bude čekat, co?
01:04:31 Pěkně vás vítám, Ivane Vasiljeviči.
01:04:33 Dlouho jste u nás nebyl na návštěvě.
01:04:37 Vážená Natálie Štěpánovno...
01:04:40 Ne, ne. Promiňte. Já jsem jenom tak podomácku.
01:04:45 My jsme právě přebírali hrách.
01:04:47 A copak, že jste nás tak dlouho zanedbával?
01:04:50 Dneska nám to musíte vynahradit. Zůstanete na oběd!
01:04:53 -Ne, děkuji. Já už jsem jedl.
-Tak si dáte vodku.
01:04:57 -Ne, prosím. Vodku zásadně nepiji.
-Tak si zakouříte.
01:05:03 -Když jinak nedá, že?
-Tady jsou sirky.
01:05:07 Aha. Ale já nekouřím.
01:05:10 Ne, tam byla ta...
01:05:12 Venku, co? Venku máme moc pěkné počasí.
01:05:16 Naštěstí už tam neprší jako včera.
01:05:19 My máme ještě seno na loučce. Hlavně aby se nám tam nezapařilo!
01:05:24 Tak to já už mám seno pod střechou díky bohu.
01:05:29 -Jo?
-No.
01:05:32 A kampak jste se tak vypravil ve fraku, co?
01:05:36 Jdete na svatbu, nebo na pohřeb?
01:05:39 Nikoliv, vážená Natálie Štěpánovno.
01:05:42 Já jsem přijel za vámi.
01:05:45 -Za mnou?
-Za vámi.
01:05:50 No tak se posaďte.
01:05:52 Matvěji, Dmitriji, hned jsem tam. Hned jsem tam!
01:05:58 -Tak.
-Tak... Ne, ne, vy se posaďte.
01:06:06 -Vážená Natálie Štěpánovno...
-No, to jsem já, to jsem já.
01:06:13 Jak jistě víte, naše rodiny odpradávna žily
01:06:18 v naprosté shodě,
01:06:20 a to tím spíše, že vaše pozemky sousedí s našimi.
01:06:24 Například moje Volská loučka sousedí s vaší Březinkou a tak dále
01:06:28 Promiňte, že vám skáču do řeči,
01:06:32 ale vy jste právě řekl moje Volská loučka!
01:06:35 -Kterou Volskou loučku myslíte?
-Vedle vašeho březového lesa.
01:06:39 Ta se sice jmenuje Volská, ale ta je naše!
01:06:43 Ne, ne, ne. Ráčíte se mýlit, vážená Natálie Štěpánovno.
01:06:47 -Ona Volská loučka je moje.
-Ale, ale! Odkdypak?
01:06:51 -To je pro mi novinka!-Odjakživa. Je přeci zakreslena v katastru
01:06:54 mého statku. Ne, já už vím.
01:06:58 Totiž jak jsem se dočetl z korespondence nebožtíka strýce,
01:07:03 tak kdysi se vedl o loučku jakýsi spor.
01:07:06 Totiž nebožka babička mého nebožtíka strýce
01:07:11 kdysi pronajala loučku jakýmsi mužikům.
01:07:14 A ti ji tajně pronajali vašemu nebožtíku dědečkovi.
01:07:19 Ale ještě za života mého nebožtíka strýce se to všechno vysvětlilo
01:07:23 a loučka je moje.
-Povídali, že mu hráli.
01:07:27 Volská loučka patřila ještě mému pradědečkovi.
01:07:31 Byla naše ještě před vaší tetičkou!
01:07:33 Ne, ne, prosím. Odjakživa byla naše.
01:07:36 -Mohu to dokázat listinami!
-Ale nedokážete nic.
01:07:40 Volská loučka je naše už přes 300 let.
01:07:44 To se najednou tady objeví Ivan Vasiljevič ve fraku
01:07:47 a začne vykládat, že Volská loučka je jeho.
01:07:51 Podívejte se, mně se vůbec nejedná o nějaký ten kus trávy,
01:07:55 ale hrozně nesnáším bezpráví a lež!
01:07:59 Natálie Štěpánovno, dovolte mi, ať vám to vysvětlím.
01:08:03 Totiž nebožka babička mého nebožtíka strýce
01:08:08 kdysi pronajala nebožtíku vašemu dědečkovi ano,
01:08:12 ale pouze trávu, pozemek pod travou byl vždycky náš.
01:08:16 Nebožka, babička, dědeček. Kdo se v tom má vyznat?
01:08:19 -Volská loučka je naše!
-Moje!
01:08:21 Naše! Vytáhněte na mě třeba deset strýčků,
01:08:25 neustoupím ani o píď.
01:08:28 Natálie Štěpánovno, prosím vás, nerozčilujte se.
01:08:31 Mně přeci nezáleží na nějakém mizerném kusu louky,
01:08:35 já hájím pouze svoje právo.
-No ano, právo.
01:08:39 -Natálie Štěpánovno.
-No?
01:08:43 Copak?
01:08:46 -Co se děje?
-Ne.
01:08:53 Natálie Štěpánovno.
01:08:55 Jestli vám na té loučce tolik záleží,
01:08:58 dovolte mi, abych vám ji daroval.
01:09:01 Vy mně chcete darovat Volskou loučku?
01:09:05 Ano, ano.
01:09:07 Co to je za hloupou nabídku? Darovat ji můžu jedině já vám.
01:09:13 Podívejte, já jsem vás vždycky měla za slušného člověka.
01:09:17 Taky proto jsem vám vloni půjčila mlátičku,
01:09:20 i když jsme se sami zdrželi s mlácením.
01:09:22 A vy mi teď nabízíte darem moji vlastní loučku?
01:09:27 -To je přece urážka.
-To není žádná urážka.
01:09:29 Já opakuji poznovu. Volská loučka je moje!
01:09:33 Naše! A hned vám to dokážu. Ještě teď tam pošlu naše sekáče!
01:09:40 Dimitriji, Matvěji! Volská loučka - sekat!
01:09:48 Moji loučku?
01:09:51 Vypráskám je odtamtud!
01:09:54 Jenom to zkuste. A pak mě teprve poznáte!
01:09:58 -Natálie Štěpánovno.
-Podívejte, neurážejte mě!
01:10:01 Kdyby mi tak nebušilo srdce, já bych vás naučil slušnému chování!
01:10:05 -Tady jste na návštěvě.
-Volská loučka je moje!
01:10:08 -Štěpáne!
-Štěpáne, Štěpanoviči.
01:10:10 Můj bože, co se děje? Proč na sebe tak křičíte?
01:10:13 -To je trochu brzo!
-Čí je Volská loučka?
01:10:17 -Proč se ptáte? Přece naše!
-Moje.
01:10:20 -Vy jste neviděl plán našeho statku
-Co je mi po vašich plánech?
01:10:23 -Volská loučka je moje, a hotovo!
-Klid, klid, klid.
01:10:26 Drahý Ivane Vasiljeviči, když vám na té loučce tolik záleží,
01:10:30 dovolte, já vám ji daruju.
01:10:33 Vy mně chcete darovat můj vlastní majetek?
01:10:36 To si myslíte, že jsem pařez, co ničemu nerozumí?
01:10:39 -Štěpáne!
-Nekřičte na mě!
01:10:41 Pošli naše sekáče na naši loučku!
01:10:45 Vy bezcitní hamižníci! Poženu vás k soudu!
01:10:50 Třeba k deseti soudům. Volská loučka zůstane nám.
01:10:54 Jen si jděte žalovat. Máte to v krvi.
01:10:57 Ve vaší rodině byli vždycky notoričtí sudiči.
01:11:00 Lomovi byli vždycky slušní lidé a žádní sudiči!
01:11:04 Zato vašeho dědečka odsoudili pro nemravné chování,
01:11:08 protože běhal nahatý po návsi.
01:11:12 Protože mu někdo ukradl šaty, když se koupal v rybníce!
01:11:15 -On se koupal v rybníce.
-A co vy ve vaší rodině?
01:11:19 Kdo se neuchlastal, skončil v blázinci!
01:11:21 -Všichni byli blázni!
-Váš dědeček byl notorik
01:11:24 a vaše mladší teta, ta mladší utekla za svobodna s cirkusákem.
01:11:28 Hnusní nactiutrhači jste!
01:11:31 Ven! Ven! Nebo vás vypráskám jako psa!
01:11:34 Ať jde k šípku. Přivlastní si naši loučku
01:11:38 a ještě nám tu huláká!
-Navleče se do fraku
01:11:42 a myslí si, že nás tím okouzlí!
-A nabízí ti sňatek!
01:11:48 Cos to řekl? Sňatek?
01:11:51 No ano. Proto si ten opičák navlékl frak!
01:11:54 Ty hlavo skopová, proč jsi mi to neřekl hned?
01:11:58 Já jsem na to při tom rozčílení zapomněl.
01:12:01 Jediný ženich široko daleko mi nabízí sňatek,
01:12:06 a ty ho vyženeš? Běž za ním! Přiveď ho!
01:12:10 -Takového držkatého paviána?
-Přiveď ho! Utíkej!
01:12:13 -Tak já pro něj zajdu, no.
-Já se z toho zblázním.
01:12:15 Já se oběsím ve višňovém sadu! Ne. Já skočím do studny.
01:12:25 No teda. Já vypadám.
01:12:30 Nevadí. Naštěstí je slepej jako patrona.
01:12:35 Tak jsem ho chytil. Už jde. Ale pamatuj si Natašo,
01:12:38 je to naposledy. Dávej si pozor na jazyk!
01:12:40 Neboj se. Kdyby ses mezi nás nemíchal, tak by nebyl neodešel.
01:12:45 No jo! Ženská logika.
01:12:55 Sotva stojím na nohou a vy mě ještě voláte!
01:12:59 Ivane Vasiljeviči, ani nevíte, jak mě to mrzí,
01:13:08 že jsem se před chvilkou drobátko pohádali.
01:13:14 Ale to víte. Takové věci se stávají i mezi těmi nejlepšími sousedy.
01:13:20 Jau, to bolí!
01:13:23 A víte, že teprve když jste odešel, tak mně došlo,
01:13:30 že ta Volská loučka skutečně je vaše.
01:13:43 Otéká mi levá noha!
01:13:46 Volská loučka je vaše, kolínko bude v pořádku.
01:13:56 No tak. Nechme toho už.
01:14:01 -Mluvme radši o něčem jiném!
-Jau!
01:14:11 Loučka je v pořádku, ale ta noha, víte, ta noha.
01:14:15 Chodíte ještě pořád na hony?
01:14:20 -Ano.
-Ano?
01:14:21 Je to moje nejmilejší zábava. Ale...
01:14:25 -Copak?
-Při posledním honu jsem měl smůlu.
01:14:28 -Copak?
-Můj křepelák si zlomil nohu.
01:14:31 -Ale no to je smůla.
-Já se bojím, že mně zchromne.
01:14:34 -To je smůla!
-Můj křepelák.
01:14:38 Nejlepší lovecký pes na okrese. Dal jsem za něj 200 rublů.
01:14:43 -Kolik? 200? -200.
-Tak to vidíte.
01:14:46 Náš fousek je mnohem lepší než váš křepelák,
01:14:50 a dali jsme za něj jenom 90.
01:14:56 -Váš fousek že je lepší než můj křepelák? -No jistě.
01:15:02 Vždyť je to podvraťák.
01:15:05 Lítá jako pominutý a všechnu zvěř akorát vyplaší!
01:15:08 Náhodou náš fousek je čistokrevný a při honitbě velice užitečný.
01:15:14 Myslíte si, že jsem pařez, co ničemu nerozumí?
01:15:17 -Ale to jsem neřekla.
-Váš fousek že je borec?
01:15:20 -Vždyť je to postrach revíru!
-Vy sám jste postrach revíru!
01:15:27 Jak můžete mířit na koroptve, když jste slepý jak patrona?
01:15:32 -Natálie Štěpánovno.
-Ještě jednou někoho postřelíte.
01:15:35 Vy mě neustále rozčilujete. Srdce mně buší,
01:15:39 div mně nepukne, ale vy mě pořád rozčilujete.
01:15:43 Mlčte už!
01:15:48 Nebudu mlčet, dokud neuznáte, že fousek je lepší než křepelák!
01:15:54 Horší! Horší! Stokrát horší!
01:15:56 -Štěpáne!
-Štěpáne Štěpánoviči!
01:15:58 Co se děje? Proč na sebe zase křičíte?
01:16:01 Který pes je lepší? Fousek, nebo křepelák?
01:16:03 -Křepelák, nebo fousek?
-Natašo, už zase?
01:16:06 Tak řekněme, že váš pes má řadu dobrých vlastností.
01:16:08 -Žádné dobré vlastnosti nemá!
-Zticha buď!
01:16:12 Váš křepelák výborně staví a aportuje,
01:16:15 ale náš fousek má v sobě víc ohně a chytí skoro každého zajíce.
01:16:19 Zpřerážel bych mu hnáty, kdyby to dělal!
01:16:22 A to by mu patřilo!
01:16:26 To je pěkný myslivec, co? Na jednu nohu kulhá
01:16:30 a když zafouká vítr, tak ho píchá u srdce.
01:16:33 Natašo, styď se! Ale vlastně má pravdu.
01:16:38 Jakýpak vy můžete být myslivec, když máte tolik neduhů?
01:16:41 Už se nedivím, že se všude hádáte, kam přijdete.
01:16:44 Měl byste raději sedět doma za pecí!
01:16:46 A vy si myslíte, že jste myslivec? Hrabě vás zve na hony jenom proto,
01:16:50 že jste patolízal a největší drbna na okrese.
01:16:53 Vy nejste žádný myslivec, vy jste intrikán!
01:16:56 -Já že jsem intrikán?
-Intrikán a vrtichvost.
01:16:59 Ven! Ven! Nebo vás vypráskám jako psa!
01:17:01 Fousek je lepší a Volská loučka je naše loučka!
01:17:06 Fousek je lepší a Volská loučka je naše loučka!
01:17:11 To se ještě uvidí, čí je Volská loučka!
01:17:16 A teď už chápu,
01:17:18 proč vás vaše nebožka maminka musela mlátit koštětem.
01:17:23 On uráží naši maminku!
01:17:26 Tak to ne. Vy chcípáku!
01:17:30 Chcípáku? Pomoc! Umírám.
01:17:33 Umři si. A zůstaň si pod pantoflem té své kuchařky!
01:17:37 -Nic lepšího si nezasloužíš!
-Pomozte mi!
01:17:39 Viděl svět většího drzouna? Přivlastní si naši Volskou loučku
01:17:42 a ještě nám tu huláká, chcípák. Je to chcípák.
01:17:49 Božínku!
01:17:52 On snad nedýchá.
01:17:54 On mi umřel.
01:17:58 Matrjono! Doktora.
01:18:01 Čevo tarjaš ty?
01:18:09 Vaň! Nataš! Vaň!
01:18:15 Štěpan!
01:18:17 -Co se zase děje?
-Doktor!
01:18:22 Haló! Haló, Ivane, slyšíte mě?
01:18:26 Napijte se! Honem. Tohle vás postaví na nohy.
01:18:32 Kde to jsem?
01:18:34 Prosím vás, já vás na kolenou prosím,
01:18:38 honem se ožeňte, nebo se zblázním! Ona souhlasí.
01:18:41 Já jí jako její bratr v zastoupení rodičů nebožtíků
01:18:44 dávám své požehnání. Ale už to, prosím vás, už to...
01:18:49 Už to ukončete!
01:18:53 -Co mám ukončit?
-No přece ty námluvy.
01:19:00 Aha.
01:19:04 Nataško, ženich jde.
01:19:12 Vážená Natálie Štěpánovno...
01:19:18 -Vy žijete?
-Ano.
01:19:23 Ano? Já souhlasím.
01:19:29 -Váňo!
-Nataško!
01:19:32 -Vaňko.
-Nataško.
01:19:35 Váňo!
01:19:43 Ale řekněte, že je fousek lepší než křepelák?
01:19:50 -Ne. Horší!
-Lepší.
01:19:53 -Horší.
-Lepší.
01:19:55 -Ale horší.
-Lepší! -Horší!
01:19:56 Tak a dost! Matrjono, šampaňské!
01:20:00 -Šampaňské?-Šampaňské?
-Šampaňské!
01:20:05 Novo!
01:22:06 La, la, la, la...
01:22:22 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2012
Drobné Čechovovy humoresky mají v sobě tragédie, které se zvrhly ve frašku, a frašky, které skončily jako tragédie. Příběhy o smolařích vyprávějí o našich vlastních karambolech s noblesou a humorem. Uvidíme nešťastně zamilovaného karase, který nakazí básníky pesimismem, dozvíme se, jak snadné je být v tomto světě silný nebo například jak se nevyplácí vytahovat se pevnými zásadami. Pražská Viola, pro niž je tato sezóna jubilejní padesátá, poskytuje prostředí k opravdovému hereckému koncertu o touze po lásce, o věčné lidské pošetilosti, o drobných klopýtnutích na naší cestě ke zmoudření, které možná ani nikdy nenastane.