O lásce ve světě lesních pasek a nepřesné mušce hajného Vrubela. Napsal M. Šotek. Druhá část večera Cabaretu Calembour z Divadla Kampa. ### Hrají: J. Suchý z Tábora, L. Polišenská, I. Orozovič, K. Klepáčková a M. Šotek. Divadelní režie M. Šotek. Kamera D. Hahn. Televizní režie V. Moravec
00:00:05 Už od gymnázia jsem dělal nějaký písničky
00:00:07 a ani jsem to neměl kde uplatnit.
00:00:09 Nemohl jsem ani najít lidi, a to je asi pro nás všechny
00:00:12 nejdůležitější, že jsme našli stejný lidi,
00:00:15 kteří chtějí dělat stejný humor.
00:00:17 -Nás spolu drží hlavně ta chuť něco dělat.
00:00:20 A nevadilo nám ze začátku dělat to zadarmo,
00:00:22 dělat to z vlastních peněz, dokud jsme nedostávali od města granty.
00:00:26 -To se nějak tak zvláštně stalo, že je ta kvidoule
00:00:29 spojením takových nesourodých prvků.
00:00:34 A dohromady to dává něco, co by nevzniklo,
00:00:37 kdybychom u toho nebyli my tři.
00:00:39 -Humor se nám líbí, že třeba není vulgární,
00:00:42 neděláme politický humor.
00:00:45 A to jsou věci, který se musejí sejít.
00:00:47 -Tak bylo to těžký, zkoušeli jsme po nocích,
00:00:49 protože všichni jsme chodili do školy
00:00:52 a hrajeme v divadle, Jirka s Klárkou s Ivanem
00:00:55 jsou teď v Olomouci, takže bylo to těžký, byli jsme unavení,
00:00:58 ale nikdy mě to ani nenapadlo, že bychom to mohli vzdát.
00:01:00 -Jsou momenty, kdy si třeba říkáme
00:01:03 ne moc lichotivé věci, ale to je při právě důležitý,
00:01:06 aby to bylo na férové rovině, aby to prošlo.
00:01:10 Milan Šotek napsal aktovku, takže má právo
00:01:12 do toho velice zasahovat, ale myslím,
00:01:16 že nám dal velký prostor, abychom se v tom vyblbli.
00:01:19 Děláme to sami pro sebe, pro srandu,
00:01:21 takže proč bychom si kladli nějaká pravidla.
00:01:25 Tam, kde roste lesní limba
00:01:27 Myslivec zas v stínu stromů klimbá
00:01:32 Z kostelíka slyšet zvony bim bam
00:01:36 Ani muk, zvoníku, když tu klimbám
00:01:40 Zařezává - heleme se
00:01:44 Jaký div diváci, když jsme v lese
00:01:49 Náhle se však cosi mihlo ve křoví
00:01:52 Vězí tam hovězí nebo vepřový
00:01:57 Nimrod zprvu skuhrá - ach ne
00:02:01 Šramot však přetrpí, pak si dáchne
00:02:05 Vysmýkne se mu zpod hlavy kláda
00:02:09 Přijde dom, tam toho navykládá
00:02:35 -Tak si to představ! Kulovnici nemám!
00:02:42 Leží doma v truhlici.
00:02:51 Brokovnici nemám! Leží doma v truhlici.
00:02:58 Vedle té kulovnice.
00:03:03 A truhlice?! Ta je právě taky doma!
00:03:08 Dávám do ní kulovnici a brokovnici, jak jsem o nich prve mluvil.
00:03:16 A kolem mě břízy! A mezi těmi břízami - březí bachyně!
00:03:23 Bezbřeze rozzuřená!
00:03:25 -A kromě slovní hříčky se ti stalo co?!
00:03:28 -Říkám si: Buďto vylezeš na strom,
00:03:30 anebo - a to je také možnost - uděláš něco úplně jiného.
00:03:37 Rozhodl jsem se pro to druhé.
-Hezký.
00:03:41 -Ale nic mě nenapadlo, a tak šup na strom.
00:03:45 A jak tak lezu, je mi jasné, že to prase ví
00:03:49 o těch dvou možnostech taky.
00:03:52 Podívám se dolů a dole vidím, že si vybralo tu první.
00:03:58 -To snad ne?!
-Jo!
00:04:00 Drápe se za mnou na ten strom. Šplhám výš a výš
00:04:03 a ne a ne ho setřást, je stále blíž a blíž,
00:04:07 až na půldruhým kilometru, tam, co žijou horský veverky,
00:04:12 pošimrá mě rypákem a rypákem na patách!
00:04:18 Co se tak koukáš?
-Tak velký stromy nejsou!
00:04:22 -Měl jsem kliku. Jasně, že ostatní stromy už dávno skončily,
00:04:27 ale ten náš, úplnej solitér, sahal až k nebi.
00:04:32 Celé naše bachyně jsem odtamtud měl jako na dlani.
00:04:35 -Tak to bychom z našich bachyní měli vidět ten strom.
00:04:38 -Dávno ne! Řekové ho tu vloni porazili.
00:04:41 Prý na nějaký prezent. No, funění se stupňovalo.
00:04:45 Nevydržím to, otočím se - a ta bachyně lítá!
00:04:49 -Ne!
-Jaký ne?
00:04:52 -Tak velký stromy vážně nejsou!
-Vždyť ti říkám,
00:04:54 že si pro něj byli Řekové! Achillova pata mého příběhu.
00:04:59 -A bachyně létala, jo? Vrubeli?!
00:05:03 -Kdo říká, že lítá? Nevydržím to, otočím se -
00:05:08 a to prase líté nelítá, to prase plave.
00:05:13 To prase není prase, to prase je vlk!
00:05:16 -Vlk?!
-Vlk.
00:05:17 -Cos dělal?
00:05:19 -Oddech jsem si. Si vem, že by to fakt bylo prase. Ty bláho!
00:05:22 -To mně přijde horší ten vlk.
-Ale to mně taky.
00:05:26 Ale před ním jsem musel dělat, jako že se víc bojím prasat.
00:05:30 Rozumíš? To je logický.
-A jak jsi to dělal?
00:05:34 -Ty mi nevěříš, že do toho furt tak rejpeš?
00:05:37 -Já chci jenom vědět, jak jsi vlka přesvědčil, že se víc bojíš prasat.
00:05:40 -Oddechl jsem si ostentativně.
-A vlk?
00:05:43 -Kousnul mě do zadku!
-Takže tě pochopil!
00:05:45 -Pochopil a hrozně se namích. A hele, kdo mi nechtěl věřit minule
00:05:48 ty kruhy v obilí, a pak byl u nich pečenej vařenej?
00:05:50 -To je něco jiného!
-Jiného?
00:05:52 Celé noci jsi vysedávala na posedu, abys je měla na očích.
00:05:54 -A měla.
-Měla, jenže ráno pod očima.
00:05:57 A na poli se nepohla ani myš. A jéje.
00:06:00 Zkrátka vzal jsem šutr a to prase umlátil hlava nehlava.
00:06:03 Totiž, myslím, třikrát hlava a jednou nehlava, pro sichr.
00:06:08 Tak, ženo, přines pušku, už je čas. -Jo. Jo.
00:06:12 A ten šutr ležel kde?
-Na zemi. Přines pušku. Spěchám.
00:06:17 -Ten šutr ležel na zemi. A ty ses shýbl
00:06:20 ze stromu plného horských veverek, abys pak umlátil létající bachyni.
00:06:24 Chachacha! Vedle jak ta jedle!
00:06:32 -A kdo říkal, že jsem byl na stromě?!
00:06:34 -Kecka Vrubel. Celou dobu to tvrdil!
00:06:37 -Tak to vidíš. Napálil jsem tě jak tu svini!
00:06:44 Protože, panenko, já na ten strom lezl jen jako.
00:06:49 "Rafingovaně"!
-Jo, rafingovaně!
00:06:54 -Předstírám, že lezu na strom, a přitom od toho stromu
00:06:57 pomaloučku, potichoučku zdrhám. Čím dál od toho stromu jsem,
00:07:02 tím výš ve větvích se tomu praseti zdám.
00:07:05 -No to jo!
-Na mě si nikdo vyskakovat nebude.
00:07:09 -Vyskakovat? To mi něco... Panenko skákavá, vždyť já ten koláč spálím!
00:07:15 -Ale bylo by to krásné, kdyby létala!
00:07:17 Moh jsem, moh jsem! Kdyby prase mělo křídla.
00:07:23 Na podzim bych vždycky třikrát vystřelil, ale jen do vzduchu,
00:07:27 a prasata by se rozletěla do teplých krajů,
00:07:31 nějaké to termitiště rozrochala, zakousla dva tři klokany
00:07:34 a já bych seděl doma, cpal bych se borůvkovým koláčem
00:07:38 a koukal do borůvkových očí své Elišky
00:07:41 a škodná by mi mohla vlézt na záda!
00:07:43 Škodná. Škodná, to my už nesmíme říkat.
00:07:52 Dneska je to "zvěř, kterou lze obhospodařovat lovem"!
00:07:56 Protože škodí, pochopitelně.
00:07:58 Ale dobře mi to nedělá, to si nemyslete.
00:08:01 Stačí dva výstřely a už mě bolí tady - u srdíčka.
00:08:05 Jak mi tam vždycky narazí ta pažba!
00:08:10 -Tak pravda, má trochu tvrdší kůrčičku,
00:08:12 ale ostravská babička dělala zrovna takovej.
00:08:15 -Ženo, kulovnici. Už je čas. BUŠENÍ NA OKENICE
00:08:18 -Co to?
00:08:20 -Jestli myslíš to bušení teď, tak jsem žádné neslyšela.
00:08:23 -A vylekalo tě co?!
-Lekla jsem se ostentativně.
00:08:27 -Že tě kousnu! BUŠENÍ NA OKENICE
00:08:30 -To nic. To jen Pepka naklepává řízky.
00:08:33 -Proč je Pepka naklepává o naše okenice? A vůbec, která Pepka?
00:08:38 -Pepka od vedle. Od Hrycejů. Panečku, jak ta klepe!
00:08:44 -Máš recht. Žádnej tak neklepe jako Hrycejovic Pepka!
00:08:48 -Z toho by jednou mohlo být moc pěkný přísloví.
00:08:50 -Jako když starej Šlak trefil tu kunu! -Přesně!
00:08:55 -Poslechni, jedí ti Hrycejovi také něco jiného než řízky?
00:08:59 -Hlavně stará Hrycejka se po nich může utlouct.
00:09:02 Pepka je tu s nimi každý den.
-No právě.
00:09:05 Taky bych ji rád poznal, když dokolečka natírám ty okenice...
00:09:39 -Tak co? Byla Pepka, viď?
-To bylo naposledy, to si pamatuj!
00:09:44 Aby tak začal něco větřit!
-Vrubel? Chacha!
00:09:47 Vrubel a něco větřit? Taková šťastná povaha.
00:09:49 Odcházel s písničkou na rtech. Zpíval si:
00:09:52 "Za mou milou mi courá celé polesí..."
00:09:58 A hrome! Aby tak začal něco větřit!
00:10:02 -Hryceji, dlouze jsem o tom přemýšlela.
00:10:06 Ať to stojí co to stojí, přestanem s tím stůj co stůj!
00:10:09 Není o co stát!
-Takhle nemluv, Eliško.
00:10:12 Nevím potom, kterého slovesa se mám chytit.
00:10:16 -Taky zabušíš, zrovna když svému muži upevňuji kulovnici na bedra.
00:10:19 To je, jako bych řekla mu: Běž a zastřel ho jak škodnou!
00:10:22 -Eliško!
-Kterou lze obhospodařovat lovem.
00:10:30 -Já si dávám dobrý pozor, abych ťukal poprvé až po osmé.
00:10:33 -Můžu snad za to, že nad tím ranním kafíčkem krapánek kafráme?
00:10:38 Mám ho snad úderem osmé vyhnat na mráz?!
00:10:41 A ani nepřibalit nic na zchlazení?!
00:10:48 -A co já? A co já?!
00:10:51 My každý ráno mlčíme s Hrycejkou nad tím naším kafíčkem
00:10:56 a já už koukám, koukám, já už koukám, abych už byl u tebe!
00:11:07 Vždyť mě, koželuha poctivýho, dočista sedře z kůže.
00:11:12 Vařit přestala!
-Ale jdi ty!
00:11:16 Vendula, že by?!
-Rozhodně skrouhla porce.
00:11:21 -Já pamatuju vždy pořádné.
-Vendula pořádný porce?
00:11:26 Vždyť to její "knedlo vepřo" zelo prázdnotou!
00:11:29 -Na...
-Nechci.
00:11:32 -Na. Vem si. Vem si.
-Hm, hm, hm.
00:11:43 -S černým rybízem?
-S černou krustou.
00:11:50 -Zdrcla se.
00:11:59 Ta je!
00:12:04 Tududududu... Uf!
00:12:15 Ale čert vem jídlo. Horší je, že doma nemám stání.
00:12:19 -Zase ten dvojsmysl?
-Žádnej dvojsmysl!
00:12:21 Prostě mi doma nestojí, no!
00:12:24 -A vidíš. Stejně ji neopustíš, jako já neopustím Vrubela.
00:12:28 Už kvůli dětem. Probírali jsme to stokrát.
00:12:31 -Kdo ví. Láska hory přenáší!
-A taky nemoce! Nech toho!
00:12:39 -Eliško, Eliško, neřvi pořád. Vždyť my k sobě patříme.
00:12:48 My k sobě patříme jako ten, jako Orfeus a "Eurodika".
00:12:56 Jako Apollón a "Dafnis", jako Aksamit a Kala!
00:12:59 -A jaký to vzalo konec?! Ne, ne, nikdy víc. Ne.
00:13:03 -Když konec, tak konec.
00:13:08 Vidíš, pugéte, a to ses na dnešní večer tolik těšil.
00:13:14 No, slečna Rozárka tě načechrala jedna báseň, ale co naplat,
00:13:18 páníček ostrouhal, cestou domů tě pohodí do rybníka,
00:13:23 nikdo tě ani nezalije...
-Hryceji, nemáš kouska citu!
00:13:27 Na koho myslíš, že myslím, když peku svůj borůvkový koláč?
00:13:34 Kdo vyčinil tu liščí kůži, již si noc co noc dávám pod polštář?
00:13:42 -Tak proč si nedáš říct?
00:13:44 -Copak jsem ženská tak povětrnostní,
00:13:48 abych z tebe strhla košili, sotva se za Vrubelem zapadnou dveře?
00:13:53 Hm?
-Pugéte, buch bác do kouta!
00:14:02 -Ty starej kanče, ať už je ta košile dole.
00:14:10 -Jé!!!
00:14:26 -Zdravíčko, sousede. Cože tak předčasně?
00:14:33 -Hrycej tu hledá Jeníčka, sousede. Manželi!
00:14:43 -A koukám, že tady není.
-Bohužel.
00:14:46 Jé,je, tamhle leží tvoje košile.
00:14:53 -Jéje, to mám radost. Aspoň nemusím chodit do půl těla nahý.
00:15:04 Kde ten syčák vězí?
-Však ho najdeš.
00:15:08 Tu košili jsi taky našel.
-Pravda, pravda.
00:15:12 Teď mě to napadlo, teď, že on by mohl být u nás doma.
00:15:18 Tak já se tam skočím podívat!
-Panenko skákavá, koláč!
00:15:26 -Leží na stole. Užranej!
00:15:31 -Dám péct novej. Borůvkovej!
-Jedeš mi s borůvkama!
00:15:36 To to ale vzalo obrat, jen co je pravda.
00:15:39 Jak už si žádá zářijový čas, vyšel jsem také dnes snižovat stav.
00:15:43 Aspoň na tři dva. A zítra že to dorovnám. V remízku!
00:15:51 Ráno bylo vlahé a já se šoulal jen v lehkém anoraku.
00:15:56 To je taková lyžařská větrovka.
00:16:00 Z lesa ještě stoupala mlha a obřadnost oné chvíle
00:16:03 kalila jen nepřítomnost Boka po mém boku. Psa vedle kyčle.
00:16:10 Odhodlané kroky nesly mne revírem a ze všech stran
00:16:14 lesní živáčkové posílali mi svá pozdravení.
00:16:18 Tu na klobouk, tu na kabát. Konečně jsem vešel v místa,
00:16:22 kde bujné borůvčí se vzmáhá a trsy jeho mocné obzor zhola zaplňují!
00:16:27 Tu sluch můj poškádlil zvuk,
00:16:30 jenž sluch můj poškádlil už tolikrát. Nebylo pochyb!
00:16:33 V černých jahodách prohání se zvěř ze vší zvěře nejčernější.
00:16:38 Heuréka, divočák! Dneska za tebou, pacholku,
00:16:42 nepoštráduju až ke kalištím. Myslivecké štěstí.
00:16:50 Co je štěstí? Muška jenom přiložená k oku.
00:16:58 Výhled kryjí husté křoviny. Za nimi tušit kance.
00:17:02 Ne a ne ukázat se hajnému v plné polní, v plné parádě.
00:17:06 Nu což, pif ho! Uááá. Zvíře řve jak střelené.
00:17:12 Pouštím pušku. Je to ještě zvířecí křik?
00:17:18 Ošálil mne větříček, či...? Vrubeli! Ty idiote!
00:17:23 Beru nohy na ramena. Co se má co schovávat za keřem?
00:17:26 Taková zákeřnost!
-Už kyne.
00:17:29 -Ela, všeho nechej a radši mi pověz: co naše Mařenka?
00:17:34 Neměla by se pomalu vrátit ze školy?
00:17:36 -Co tě napadá. Vždyť je sotva půl dvanácté.
00:17:39 Pokud to ovšem nevzala přes borůvčí! To už by tu dávno byla.
00:17:44 -Jeníček se doopravdy ztratil.
-Co tím myslíš - doopravdy?
00:17:52 -Je, to předtím ber jenom jako preventivní obhlídku.
00:17:56 -Dokud seš do půl těla, úplně jistý si být nemůžeš.
00:17:59 -A doma není ani Vendula.
00:18:01 Tak si říkám, že snad šli na borůvky.
00:18:13 -Poslechni, na ty borůvky, jo, to choděj do borůvčí?!
00:18:24 -Ano!
-Jako navedený!
00:18:28 -Teď, jak jsme se ráno chytli, tak si říkám,
00:18:31 aby nevzala kluka a nevzala roha. Což o to.
00:18:33 Ve tvým rajonu o ně strach nemám, kamaráde!
00:18:37 Ale aby se mi někam nezaběhli.
-A ptal ses Pepky?
00:18:42 Jeníček, nebo Mařenka? Toť otázka!
00:18:48 Tak radši bych, aby Jeníček, že jo. Ten je sousedovic.
00:18:52 "Vrubeli, ty idiote!" To nemohla být naše Mařenka.
00:18:56 Ta by mi nikdy neřekla Vrubeli!
-Co je ti po Mařence?!
00:19:00 -Jak? Je po Mařence?!
00:19:02 -Nechápu, proč se po ní ptáš v takové chvíli.
00:19:04 -Třeba si to jenom namlouvám.
00:19:07 Třeba jsem neprolil krev, ale jen barvu. Ta nejistota!
00:19:10 Táhne mne to zpět na místo osudného výstřelu.
00:19:14 Ještě že jsem si ho označil krážem. Kříž byl příliš nápadný!
00:19:19 Dojdu ještě zkontrolovat školku. Tam u té vysoké.
00:19:24 -Nač s sebou béřeš tu zbraň?
-Chceš mi v tom zbraňovat?
00:19:27 -Ty mu něco uděláš!
-Komu? Ty o tom víš?
00:19:29 -Ty snad ne? Musel bys být slepý!
00:19:31 -Co si to jen namlouvám? Napálil jsem to do mladého Hryceje.
00:19:33 -Ano, Hrycej! Ale já za nic nemůžu.
00:19:36 To on pořád s těmi pugéty, to on dokola: kůžičko sametová.
00:19:42 -Nejen soused, ale i souložník!
00:19:46 -Ono od sedu k lehu není tak daleko.
00:19:50 Jeden cvik na tom založili.
-Nevěrnice! A s Hrycejem!
00:19:57 A s Hrycejem! Nebesa. Takové nepříčetné jednání
00:20:01 u soudu jako když najdeš! Rudo před očima.
00:20:04 Starej jako mladej.
-Borůvkovej. -Ano, ten koláč.
00:20:08 Jen se na něj, Ela, podívej!
00:20:13 Ještě ráno u něj seděl jeden spořádaný manželský pár.
00:20:18 A ani se nenaděješ, manželský pár v čoudu a spořádaný je ten koláč!
00:20:26 Ne, vážně, já toho Hryceje zastřelím.
00:20:29 A když ne jeho, tedy aspoň jeho syna!
00:20:36 -To on jistě jen tak. Zahudruje a přestane.
00:20:40 Ale dvakrát klidná z toho nejsem.
00:20:42 Vtrhne sem, oči navrch hlavy a člověk aby mu ještě napověděl!
00:20:48 Dvakrát klidná z toho nejsem. Půjdu za ním.
00:20:51 Ženská urovná i jinčí. Á!!!
00:20:54 Jeníčku, ty krvácíš?!
-Ale, zasral jsem se od borůvek!
00:20:58 -Kámen mi spad ze srdce. Takovej!
00:21:01 -To bych rád věděl proč? Musíte mi to přemáchnout,
00:21:04 jináč bude malér. To už je tenhle týden potřetí.
00:21:07 V pondělí - rajská na triku. Ve čtvrtek - kuře na paprice.
00:21:11 Na triku! Teď ty pitomý čučorietky!
00:21:14 Táta mě zabije.
-Kdyby táta.
00:21:16 -Říkám si: nasbíráš hrneček, dva, tatínka potěšíš. Táta mě zabije.
00:21:21 Ten auťák předevčírem.
-Co je s ním?
00:21:24 Snad jsi ho, Jendo, neškráb!
-Neškráb. Utopil.
00:21:28 V tůni tady za tratí.
00:21:30 V celém okrese teď nenajdete vytůněnější auto.
00:21:36 Mařenka už je doma?
-Co s ní dneska všichni máte?!
00:21:40 -Tak já nejsem jedinej, kdo s ní něco má?
00:21:44 -Jeníčku, poslyš, ona se ti líbí, viď?
00:21:47 -Tsss. Ani za mák, ani co by se za nehet.
00:21:52 Vůbec. Je mi šumák, putna a ukradená!
00:21:56 Ať táhne k šípku, husa jedna pitomá. Nanicovatá.
00:22:00 -Ukaž, borůvky zrovna?
-Uá!
00:22:13 Nevěřím vlastním očím. Tak ty seš na mladý zajíčky, jo?
00:22:19 Pantáta Hrycej ti není dost dobrej?!
00:22:22 Dvaapadesátník v nejlepších letech! Kejhák kvůli tobě riskuju!
00:22:28 Půlden se za tebou tahám po lesích
00:22:31 a ty se tu necháš obstarávat starou kobylou!
00:22:34 -To já zas ráda pomůžu.
-Ouvej, ouvej, tatínku.
00:22:38 Kdybys jen věděl, co mě dnes potkalo.
00:22:40 -Copak, chlapče?
00:22:42 -Vstal jsem za kuropění a že splaším pár borůvek.
00:22:44 Říkám si: nasbíráš hrneček, dva, tatínka potěšíš. Táta mě zabije!
00:22:48 -To si piš!
-A jen co vejdu do lesa,
00:22:50 proti mně obrovský zlý jelen. Dvanácterák!
00:22:53 A už je ve mně. A bodá a bodá...
00:22:56 Hergot, vstal jsem za kuropění, abych splašil borůvky,
00:22:59 tatínka potěšil, ne abych plašil jeleny, tatínka nepotěšil.
00:23:02 Tatínku, ten "dvanáctník" mě nabral na parohy a probodl mi dvanácterák.
00:23:08 -Obráceně!
-Já nabral toho jelena!
00:23:13 -To jsem z toho úplný cvok.
00:23:17 Něco mi na té tvé povídačce hapruje.
00:23:20 -Ještě řekni, že dnes nebylo kuropění!
00:23:25 -Krev jsi měl vždycky sladkou.
-Říkala paní doktorka: skupina B.
00:23:29 -Borůvková, víš?
00:23:33 -Aha, aha, aha! A dvanáctník máš jak řešeto?
00:23:40 -Dobrá, to s tím bodáním jsem si vymyslel.
00:23:42 Ale jinak všechno ostatní je pravda pravdoucí.
00:23:45 -Od čeho potom ta krev?
-Tak dost, pane detektiv!
00:23:47 Ty si to běž si opláchnout.
00:23:50 My tu teď máme s tatínkem nějaký povídání. Šup!
00:23:52 -Spratek jeden. Až k borůvčí se za ním ženu,
00:23:56 hulákám tam jak na lesy!
-Tys byl v borůvčí?
00:23:59 -No, byl. Pamatuješ si loni na ty kruhy v obilí? -No.
00:24:06 -Tak dneska jsem jeden viděl i v borůvčí.
00:24:10 To mi řekni! Marťanům asi chybí vitamíny, nebo co!
00:24:14 -Ještě že ses nesrazil s Vrubelem.
-Vidíš. Jak to vzal?
00:24:18 -Jak se to vezme. Nejdřív se bůhvíproč ptá,
00:24:20 kdy se Mařenka vrací ze školy, a hned na to ti chce
00:24:23 prohnat hlavu kulí kvůli mně!
-Mně bude hrozit flintou.
00:24:25 Mně, Vrubel, který trefí jednoho zajíce z dvaceti! Tak to asi těžko.
00:24:29 -Tak, pravda, není zrovna čarostřelec.
00:24:32 -To teda není.
-Ale jak říkají afričtí divoši:
00:24:34 Lepší Holub v hrsti než Livingstone na střeše.
00:24:36 -V češtině pro to máme úplně jiný výraz.
00:24:39 -Jaký?! Tak jaký výraz, dělej!
00:24:45 -Jedna dvacetina!
-Přece...
00:24:47 -V tom případě bych tě rád upozornil,
00:24:50 že jsem právě minul 19 zajíců.
00:24:54 -Tak teď už to bude tak padesát na padesát.
00:24:57 -Vrubeli, ty přece nemáš to srdce!
00:25:00 -Teď už ne. Vrátil jsem se na místo činu.
00:25:02 Rozhrnu keřík - a nic. Jen tratolišťátko.
00:25:06 Krve tak akorát, co by se do Jeníka vešlo.
00:25:09 Nebylo pochyb, leží tu přede mnou Jeníček bez tělíčka,
00:25:12 Jeníček bez hlavy. Nejspíš někam popošel a pak někde pošel.
00:25:16 Jedeš! Nebo neručím za svou ručnici!
00:25:21 -Ale no tak, kamaráde. Přece bys mě nestřelil.
00:25:28 Kvůli jedný maličkatý nerozvážnosti svojí ženy.
00:25:36 -Vrubeli, střel ho!
-Ne, ne, ne.
00:25:40 To já za nic nemůžu. To ona pořád s těmi pugéty.
00:25:44 To: kůžičko moje sametová.
-To by moh říct každej!
00:25:47 -Ale lhal by. Bůhví, co dala do těch koláčů!
00:25:49 -Co bych dávala? Borůvky, ne?!
-Tak borůvky, ha!
00:25:52 -Tak dost!
00:25:57 Násilí na vaší rodině bylo dneska až hanba.
00:26:04 -Jak to myslíš?
-Tak, jak to říkám.
00:26:14 -Ale ty nic neříkáš.
00:26:26 -Střelil jsem ho. Střelil jsem ti chlapce, sousede.
00:26:31 Ale v afektu, to si pamatuj. Ze žárlivost, ta mi zastřela oči.
00:26:34 -Koho jsi střelil?
-Zavolejte strážníka.
00:26:37 Zasloužím oprátku. Střelil jsem Jeníka.
00:26:42 -Tys byl vedle?
00:26:44 -Eliška mi přiznala, žes to s ní koulel.
00:26:46 Popadl jsem kulovnici a vrhl se do lesů.
00:26:48 Divoké zvíře se ve mně probudilo a já prolil krev Hrycejů.
00:26:51 Ale já za nic nemůžu. Do pekla nepřijdu. Za všechno si můžeš sám!
00:26:55 -Že to ale dalo fušku!
-Dvacátý zajíc.
00:26:59 -Ježkovy voči, vidíte to co já?
00:27:01 -Vidím svýho syna v mokrém tričku. Zázrak!
00:27:04 -Jak ses z toho dostal, chlapče?
-Dobrej je na to citrón.
00:27:10 -S kůrou, nebo bez?
-Bez.
00:27:13 -Bez! -Bez.
-Stejně mám radši borůvky.
00:27:17 -Borůvky jsem na to nepatlal. Přišlo mi to kontraproduktivní.
00:27:22 -Študiós!
-Hlavně že je živ a zdráv.
00:27:26 Ale moment. Jestli tu Jeníček křepčí s citrónem bez,
00:27:30 koho jsem to potom... Mařenko moje!
00:27:34 -Tak prrr! Začínám v tom mít pěkný maglajz.
00:27:38 Ještě před chvílí se tady prolévala hrycejská krev
00:27:41 a teď tady leží vrubelská hromádka neštěstí.
00:27:45 Vzpomeneš si vůbec někdy na svoji starou mysliveckou hrdost, co?
00:27:49 -Ne tak úplně.
-Jak - ne tak úplně?
00:27:51 -Občas vzpomene na svou starou mysliveckou!
00:27:55 -Udělal jsem dnes strašnou věc. Ráno jsem vystřelil na kance.
00:28:00 -No!
-A kance jsem zasáhl.
00:28:03 -Výborně. Pašák. -Ale tou dobou už to nebyl tak úplně kanec.
00:28:08 -A kdo to byl, probůh?
-Vlk?!
00:28:12 -Ten, kdo dnes nepřijde domů.
-Víš to jistě?
00:28:21 -Které zvíře dělá: "Vrubeli, ty idiote!"
00:28:25 -No, přece ta, jak se jmenuje! Ne, žádná.
00:28:30 -Vraha známe, teď ještě najít oběť.
-Ale hlouposti. Nikoho nehledáme.
00:28:35 Vždyť je to jasný jako facka. Odkrouhl jsem vlastní dceru!
00:28:40 Ale hned ji pomstím!
00:28:44 -Jeníčku, vidíš v dálce ten bod?
-Ty myslíš tu tečku tamhle?
00:28:49 -Ne. Já myslím ten puntík.
-Tak ono se to přibližuje?
00:28:53 -Dávej mi pozor na o Elišku, Hryceji. Žehnám vám.
00:28:58 Sbohem, má myslivno. Jdu za tebou, Mařenko!
00:29:05 -To brzy! Táhnu se s tím přes půl lesa,
00:29:10 přes práh už to přenesu!
-Mařenka!
00:29:14 A přivedla si kamaráda! Dáte si koláč, děti?
00:29:18 -Kdepak, paní Vrubelová, ten už si nevezme.
00:29:20 -Drží dietu? Drží kance!
-Lovu zdar!
00:29:25 -Houby lov. Zhasnul přímo přede mnou.
00:29:27 Skoro vám to vypadalo, že u mě hledal pomoc.
00:29:30 Ten se musel trápit. To je tak, když někdo nemíří na komoru.
00:29:33 -Viď?
-Není to ten tvůj mluvící přízrak?
00:29:37 Řekni něco, obludo.
00:29:39 -Svatý Eustach, patron všech ministrů mě vyslyšel!
00:29:43 A pak že má zalehlou trubici.
00:29:46 -Kolikrát jsem ti říkala, abys nechodila přes les!
00:29:49 -Neboj, mami. Kanci mi lehaj malátní přímo do náruče.
00:29:52 Ti mi neublíží.
-Copak kanci, viď, táto?
00:29:58 -Holka z myslivny a bude trajdat po asfaltce.
00:30:01 -Ano. Cestou lesem si zopáknu, co jsme probrali ve škole.
00:30:05 Zrovinka dneska. V mlází se mihne liška obecná
00:30:09 a já si pomyslím: latinsky Vulpes vulpes.
00:30:19 -Jak je ta čeština bohatá! Vulpes vulpes - liška obecná.
00:30:25 -Si vem, že by běžela celá smečka.
00:30:28 Vulpes vulpes, Vulpes vulpes, Vulpes vulpes...
00:30:30 A to přeběhly teprv tři!
00:30:33 -Vyčiněná Vulpes vulpes.
00:30:36 -A jen co minu borůvčí - Vaccinium myrtillus -
00:30:39 natrefím na divočáka - Sus scuofa.
00:30:43 V tomto případě: Sus scuofa mortuum.
00:30:46 Tos ho načal ty, taťko?
-Já, Mařenko.
00:30:49 Ale dlouho se ke mně nehlásil.
-To nevadí.
00:30:51 Aspoň to překvápko vyšlo. Jeníček by mi býval pomohl,
00:30:55 ale musel ještě urovnat borůvčí.
-Jeníček tam byl s tebou?!
00:31:03 -Co by ne? Také on si potřebuje procvičit latinu. -To se rozumí.
00:31:07 -Tak se ukaž, mladej. Liška obecná latinsky?
00:31:14 -Vůl? Pes? Kočkopes.
-Študiós!
00:31:22 -Cos tam rovnal, bude to?
-Rovnal jsem borůvčí. Zvalchovaný.
00:31:26 -Ufon!
-Počkejte, chcete říct,
00:31:29 že ty záhadné kruhy v obilí, o kterých píše magazín
00:31:32 "záhadné kruhy v obilí", takže tyhle záhadné kruhy v obilí
00:31:35 má na svědomí jeden neukojený chlapec z Bachyň?
00:31:39 -Byli jsme na to dva.
-Tři?
00:31:52 -Já tě přetrhnu jako hada!
-Všechno se samozřejmě vysvětlí.
00:32:03 -Vy jste se zbláznil, sousede! Ty jsi se úplně zbláznil!
00:32:10 Po operaci kolene... JEDEN PŘES DRUHÉHO
00:32:26 Máš sekat latinu a ne abys po nocích pletl hlavy
00:32:28 holkám a záhadologům! A holkám. A záhadologům.
00:32:33 -Synáček se holt potatil!
-A tatínek zesinal.
00:32:40 Mařenko, zastaň se nás.
-Tak v lese, pane Hryceji,
00:32:43 možno procvičit více předmětů, nejenom latinu.
00:32:47 -Děti stárnou. To nezastavíš.
-Však i my stárneme. Jako děti.
00:32:54 -Co na to tata?
00:33:02 -Nu, tedy dobrá, ale chrujte se mi jenom v obecním.
00:33:07 A teď šup, šup, snad už nám maminka dotrucovala.
00:33:11 -A já abych chystala k obědu.
-Že bychom se trošičku zdrželi?
00:33:15 -Bodejť. Pojďte, děti, pojďte mi pomoct do kuchyně.
00:33:20 -Víš, sousede, správně bych ti měl dát jednu do zubů.
00:33:24 Ale seběhlo se toho dneska tolik, že z té tvé prasárny
00:33:27 zbyla jen matná skvrna na tom dnešním dni.
00:33:31 Slib mi, že už se na Elišku ani nepodíváš.
00:33:34 A Pepce vyřiď, ať to doklepe o dům dál.
00:33:40 -Spolehni se, sousede. Dělal jsem hlouposti.
00:33:48 Ale povím ti, když se dnes rozrazily ty dveře
00:33:53 a v nich stála Mařenka a svírala v rukách toho Bivoje,
00:33:58 kamaráde, já ti jsem měl slzičku na krajíčku.
00:34:03 -Kdepak Bivoj. Divoká Šárka!
-Jé!
00:34:08 -A jakou má hebkou srst. S tou nebude moc práce,
00:34:11 koželuhu Hryceji. A tady má něco jako...
00:34:15 -Našel jsi kulku?
-To není kulka. To je zip.
00:34:23 -Hm.
00:34:35 -Zip?
00:34:38 -Zip.
00:34:49 -Zip?
00:34:51 -Zip.
00:34:55 -A... A zipem myslíš zip?
00:35:04 -Zip! -Zip? -Zip! Ukaž!
00:35:09 Ježišikriste, to je Vendula!
-Zip?!
00:35:12 -Co tam dělá zip?
-Co tam dělá Vendula?
00:35:14 -To je náhodou první věc, která mi dneska dává smysl.
00:35:18 Ona totiž Vendula už dlouho tušila, že se Jeníček
00:35:23 tajně schází s Mařenkou v borůvčí, a proto je sledovala
00:35:26 v tom borůvčí ukrytá právě v té kůži.
00:35:28 -To mi přijde trošku kontraproduktivní, ne?
00:35:30 -Ani bych neřekl. Víš, jak mizerně ona vařila.
00:35:33 -Když to srovnáš s Eliškou, tak určitě.
00:35:35 -Hele, pamatuješ, jak jednou pleskla kusem masa o zem?
00:35:38 -A já myslel, že se nahlas zasmál kulhavý učitel na cello.
00:35:41 -Jako kuchařka byla hrozná!
-Počkej.
00:35:44 Za to se přece nestřílí. Jeden nedostatek!
00:35:47 -Jeden nedostatek. Stačí tak dva tři a máš tak tři čtyři.
00:35:52 -To je pravda, to je pravda!
-Vrubeli, kamaráde.
00:35:57 Já ti ženu sváděl, tys mi ženu střelil!
00:36:03 -Co jsme si, to jsme si.
-Co jsme si, to jsme si. Jo, jo.
00:36:07 -Kdo mi s tím pomůže do kuchyně?
-Ale, ale...
00:36:10 My jsme se na to koukali.
-Je nemocná. Řekni, že je nemocná.
00:36:14 -Eliško, nám se zdá ňáká nemocná.
-Takový boláky.
00:36:18 Má boláky na bříšku.
-Ale prosím tě!
00:36:21 -Ne, ne, ne. Já bych ji stejně nechal maličko zamřít,
00:36:24 paní Vrubelová. Trošičku zamřít, no.
00:36:26 -Chcete baštu, nebo ne? Jeníčku, buď tak hodný.
00:36:29 -Jé, teď jsem si vzpomněl, že jsem naposled takhle táhnul naši mámu,
00:36:35 když se jí zamotala hlava.
-Spratku, jak to mluvíš?!
00:36:39 -No ne, máma byla těžší.
00:36:42 -A vůbec, nemám skočit pro paní Hrycejovou?
00:36:44 -To je nápad!
-Ani nápad!
00:36:47 -Jako bys nevěděl, že jsme se s maminkou ráno pohádali.
00:36:51 Maminka je toho plná!
-Skoč radši pro Pepku!
00:36:56 -Pro koho?
-Pro Pepku. Vaši hospodyni.
00:36:58 Řízky naklepává.
-Nikdy jsi mi neříkal,
00:37:00 že máte hospodyni.
-Nikdy jsem žádnou neviděl.
00:37:03 A řízky jsme teda, tati, taky neměli ani nepamatuju.
00:37:05 -Pantátu omluv, Jeníčku. Je to popleta.
00:37:08 Říká: "Skoč pro Pepku" a myslí tím:
00:37:10 "Tady buď, nechoď nikam, a už vůbec ne pro Pepku!"
00:37:14 -Moje řeč!
-Tak já ji zahrabu a bude to, ne?
00:37:17 -Tak tomu říkám ironie osudu.
00:37:19 Narodíte se jako člověk a pohřbí vás jako kance.
00:37:23 -Vrubeli, ty idiote!
-Já jsem to řekl nahlas?!
00:37:27 -Tak teď už toho mám vážně dost! Co se to tady děje, pánové.
00:37:31 Tak ven s tím!
00:37:33 -Já bych to tady nerad vytahoval, paní Vrubelová.
00:37:37 -Tak si ho sním sama. Pěkně ho spařím, ať jdou chlupy líp dolů.
00:37:44 -Dobrej je na to citrón!
-Jo!
00:37:48 -Tak a jsme v kaši.
-To jo, ale ve vtipné kaši.
00:37:52 Víš, co jsem jí ráno řekl, než jsem šel z baráku?
00:37:55 "Jdi se vycpat!"
00:37:57 -Halali. Já už slyším halali posledního soudu!
00:38:01 -Hele, rozumnější ženu, poslušnější, abys pohledal.
00:38:06 "Jdi se vycpat" a ona se hned zazipuje, že jo?
00:38:10 -Halali, halali. Trubte tanec smrti!
00:38:13 -Vrubelová, ty krávo!
00:38:17 -Takhle přece dělá ta, jak se jmenuje?! Naše maminka!
00:38:22 -Halali. Halali. Trubte nám do skoku!
00:38:26 -Panenko skákavá, pod srstí Hrycejová a koláč na troud!
00:38:32 -My vám skočíme do borůvčí!
-Hurá!!!
00:39:40 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2012
S písní „Za mou milou mi courá celé polesí“ odchází ráno hajný Vrubel střílet škodnou a jeho místo v domě vystřídá jako vždy v tu chvíli soused, koželuh Hrycej, který mu chodí za ženou Eliškou. Půvabná hříčka, postavená na slovním humoru a na prudkých proměnách situací, vznikla ještě na pražské Divadelní fakultě AMU a studenti ji začali hrát v Divadle Kampa. Dnes už nejsou studenty, ale členy souborů velkých českých divadel, ale jak to jde, hrají spolu Borůvčí stále, i když je od sebe dělí stovky kilometrů, které musejí ze svých angažmá překonat, aby se na Kampě sešli. A pozorný divák si jistě všimne, že inspiračním zdrojem se zde stala poetika Semaforu nebo Divadla Járy Cimrmana. Ale pouze inspiračním zdrojem. Humor Borůvčí je neotřelý, původní a velmi nakažlivý.