Jedna z nejúspěšnějších her oblíbeného tandemu L. Smoljak a Z. Svěrák ve vzpomínkách a úvahách členů Divadla Járy Cimrmana
00:00:44 Ale tak člověk samozřejmě dělá ten humor, protože je osvobozující,
00:00:48 ale tu Hospodu jsme psali ve šťastných šedesátých letech,
00:00:54 v tom roce 1968. A teprve v dubnu 1969
00:00:58 měla premiéru. No to byl den toho zlomu.
00:01:02 PÍSEŇ:
00:01:03 To je směšné cha, cha, cha, tuze směšné cha, cha, cha.
00:01:06 Odpusťte mi, cha, cha, cha, že se směju cha, cha, cha.
00:01:12 To je směšné cha, cha, cha, tuze směšné cha, cha, cha.
00:01:16 Odpusťte mi, cha, cha, cha, že se směju vám.
00:01:20 Ta premiéra byla nešťastná, protože pořád někdo odcházel
00:01:24 z tý Malostranská besedy a nesl nějaký zprávy,
00:01:29 co se venku děje, a lidi vůbec se nesoustředili
00:01:32 na to představení. A venku se dělo to,
00:01:35 že Dubčeka nahradil Husák ten den.
00:01:39 A zároveň hořelo rozhlasové studio A.
00:01:44 No. To bylo ten večer.
00:01:47 Vážení přátelé, dobrý večer.
00:01:49 Obsah první části našeho představení,
00:01:51 tedy vědeckého semináře, který předchází hudební komedii
00:01:55 Hospoda Na mýtince, ten by se dnes dal vyjádřit slovy
00:01:59 Nad operetním dílem Járy Cimrmana.
00:02:02 Když jsme se s kroužkem nadšenců rozhodli zasvětit svůj život
00:02:06 mistrovu géniu, netušil jsem, že v rámci své vědecké profese
00:02:11 budu muset i veřejně zazpívat.
00:02:15 Rád jsem se však tohoto úkolu podjal,
00:02:19 neboť jsem si řekl: Nejde přece o zpěv,
00:02:22 ale o pravdivý obraz Cimrmanova díla.
00:02:25 A tak prosím, přátelé, kdykoli dnes večer uslyšíte někoho z nás zpívat,
00:02:31 uvědomte si laskavě, nejde o zpěv.
00:02:35 PÍSEŇ: Jako ptáče světem sem a tam
00:02:39 smuten bloudím bez cíle a sám.
00:02:44 Přejdu hory, doly, vsi i města,
00:02:48 kam však vede moje cesta,
00:02:50 to já sotva znám.
00:02:54 A tak toulám se už dlouhý čas,
00:02:59 dnes mám bídu, zítra nouzi zas,
00:03:04 věru, kapsy moje chudé jsou tak,
00:03:08 pomalu že nezbývá v nich nic.
00:03:12 Na dosah.
00:03:14 A přec kupodivu někdy zdá se mi,
00:03:20 že jsem z nejbohatších lidí na Zemi.
00:03:31 Když zjara
00:03:35 první vonný květ
00:03:41 se začne rozvíjet,
00:03:46 každému štěstí na tváři
00:03:51 hned zazáří.
00:03:56 A vůně šeříků láká...
00:03:58 Tahle šťastná hra měla nešťastnou premiéru.
00:04:02 A netušili jsme, že to bude nejhranější věc,
00:04:08 kterou máme. Že bude mít...
00:04:11 No to by nás nenapadlo, že bude mít přes tisíc repríz.
00:04:16 Protože to byla opereta, tak jsme museli sehnat hudebníky,
00:04:20 kteří tomu trochu rozuměli.
00:04:23 A tak jsme přizvali Jana Klusáka, hudebního skladatele
00:04:29 a Pavla Vondrušku, který byl v té době dirigent
00:04:33 operetního divadla Karlín a taky Na Fidlovačce.
00:04:37 No, dneska budeme hrát 1079.reprízu.
00:04:41 -Židle, lavička...
-Bednu jsme nesli.
00:04:44 -Ludvíka jsi nesl ty.
-Kulisa, zelenina, slunečnice.
00:04:47 Kytky, pařez, cedule. Cedule tam je, Michale?
00:04:54 Johan Strauss, tehdy již jedenasedmdesátiletý...
00:04:58 Jako by to byl nějakej věk.
00:05:11 Přecházel nervózně po místnosti.
00:05:14 Statkář Kálman hryzl nehty a co chvíli opakoval
00:05:19 temné maďarské erömü.
00:05:23 Tak jak vzniklo erömü?
00:05:25 V den premiéry nám chybělo maďarský slovo.
00:05:28 A tak jsem říkali Vozábovi, který uměl spoustu jazyků:
00:05:32 Jardo, jakýkoliv maďarský slovo potřebujeme do semináře.
00:05:35 A on řekl: Tak maďarština, to je jedinej jazyk,
00:05:39 z kterýho já umím jediný slovo. A to je elektrárna.
00:05:43 -Ale to se vám asi nehodí.
-My jsme říkali: To je jedno.
00:05:46 Jak se to řekne? A on řekl erömü.
00:05:49 My jsme se dívali do slovníku. V překladu to znamená elektrárna.
00:05:54 A skutečně nevíme, proč to říkal. Vždyť se to tam vůbec nehodí.
00:05:59 No tak jsme tam dali erömü. Kdyby znal jiný, tak tam bude jiný.
00:06:03 Nedaleko skotského městečka Glasgow
00:06:08 se chudé rodině srbského vystěhovalce narodil
00:06:11 mladičký hrabě Nikolič.
00:06:14 Rodiče se před svým bohatým synkem styděli za svou chudobu,
00:06:22 a tak hrabě Nikolič prožil těžké dětství.
00:06:27 Naštěstí otec přišel o celé synkovo jmění tím,
00:06:31 že ho uložil do místního peněžního ústavu na heslo...
00:06:35 Cíl byl, aby to bylo
00:06:36 nezapamatovatelné heslo v srbochorvatštině.
00:06:40 Dobro je presietiti se da prividno pra v put preamciliu predstava
00:06:46 utstvari pravodlivo krivudanie, které zapomněl.
00:06:53 Dobré je přesvědčit se, zda zdánlivá přímá cesta
00:06:58 k cíli není ve skutečnosti oklikou. Jo?
00:07:08 První zájezd byl právě s hrou Hospoda Na mýtince.
00:07:12 To jsme se odvážili jet mimo Prahu.
00:07:16 A opravdu jsme měli strach, třeba že nepřijdou lidi.
00:07:19 Nebo že se jim to nebude líbit. My jsme nebyli ještě známí.
00:07:23 No tak jsme si vybrali Plzeň a Hospodu Na mýtince.
00:07:30 Divadlo Alfa tenkrát.
00:07:32 No a řekli jsme si, že zájezdy budou fajn,
00:07:35 že to budeme dělat, protože oni nás přijali dobře.
00:07:40 PÍSEŇ: Ech, co na řečech hloupých teď záleží?
00:07:46 Ona světem jen je mým.
00:07:50 Světem je mým!
00:07:54 Jediným, jediným.
00:07:59 Ta vnučka moje čistá
00:08:02 a líbezná.
00:08:05 Pro děvče své... NEDOKÁŽE ZAZPÍVAT
00:08:13 ZE ZÁZNAMU PROFESIONÁL: Pro děvče své
00:08:17 všechno bych učinil rád.
00:08:39 Tak tedy mladá vnučka říkáš? A kde vězí?
00:08:42 Proč nevítá hosta?
00:08:45 Před týdnem se vypravila děvenka moje starostlivá
00:08:48 do města pro šafrán a trochu toho zázvoru.
00:08:53 Pro šafrán? Pověz mi něco o ní.
00:08:59 Tak před týdnem se vypravila do města
00:09:03 pro šafrán a pro zázvor.
00:09:05 -Dál! Jen dál.
-Děvenka moje starostlivá.
00:09:09 Jak mi ji tak líčíš, před týdnem říkáš?
00:09:12 -Ano.
-Se vypravila? Á!
00:09:16 To musí být ženská! Víš, jak jsi říkal to...
00:09:20 -Do města? -Ne.
-Se vypravila? -Ne.
00:09:23 -Pro šafrán?
-To. Jů!
00:09:27 -Tak tedy blondýnka, říkáš?
-Ano.
00:09:30 Modré rtíky, růžové oči?
00:09:35 Ano, ano.
00:09:37 A ještě řekni, že je něžná.
00:09:41 Je něžná!
00:09:44 Františkovy Lázně. Tak tady je třeba,
00:09:48 aby ten obrázek jsi měl dokonalej, říct,
00:09:52 že Miloň Čepelka,
00:09:55 který hraje v tý Hospodě hraběte Zeppelina,
00:10:00 se těsně předtím v Chebu ženil.
00:10:05 Já jsem se 3.dubna ženil v Chebu
00:10:08 a 5.dubna jsme hráli ve Františkových Lázních tu Hospodu.
00:10:13 Pak na mou duši stačí jeden hled,
00:10:17 mě ďábel posedne a neštěstí je hned.
00:10:26 A na to představení do Františkových Lázní
00:10:29 vzal rodinu nevěsty, aby viděla, jak šťastně se provdala.
00:10:35 Že má herce z Prahy.
00:10:38 Ovšem netušil, že rodina bude svědkem katastrofy.
00:10:42 Bylo to opravdu tristní, protože samozřejmě že jsme
00:10:45 se chtěli předvést, především já tedy jsem se chtěl předvést.
00:10:50 A předvedli jsme se, no.
00:10:52 A že moje žena, která, z tý svatby hned jsme tam jeli,
00:10:55 taky seděla v publiku, že bude volat na lidi:
00:11:00 Ale v Praze mají úspěch!
00:11:09 To myslím Zdeněk neřekl, oni tam byli především
00:11:14 lázenští hosté, a to až z dalekého východního Slovenska.
00:11:18 Takže ty babičky, které tam seděly,
00:11:22 opravdu nemohly mít nejmenší zdání, o čem jim to povídáme.
00:11:27 My jsme prostě přišli před publikum, které se domnívalo,
00:11:30 že přijela klasická opereta z Prahy,
00:11:33 a bylo zaskočeno hodinou přednášek. Takže volali, že už to nechtějí,
00:11:39 že si to můžou přečíst v novinách a takový blbosti.
00:11:43 A marně jsme jim říkali, že ne. No a pak když ta opereta začala,
00:11:49 tak já tam na začátku dlouho jsem sám.
00:11:53 A jak jsem začal zpívat árii Tuláka,
00:11:56 tak se z první řady ozvalo: Ani zpívat neuměj.
00:12:01 No, my jsme tak rychle sbalili,
00:12:03 protože ti diváci na nás útočili a chtěli vrátit vstupný.
00:12:07 Nevím, jestli Zdeněk trošku nepřehání,
00:12:10 když říká, že po nás chtěli vrátit vstupné.
00:12:13 Takže jak technici, tak herci, všichni jsme nakládali.
00:12:17 A odfrčeli jsme.
00:12:18 Já si pamatuju, že chtěli hlavně režiséra.
00:12:22 Chtěli s ním mluvit, že si to s ním vyřídí.
00:12:24 A bušili na šatnu, kde my jsme byli zavření.
00:12:27 A Láďu jsme bránili doslova svými těly. Nechtěli jsme ho vydat.
00:12:31 A dlouho jsme ve Františkových Lázních
00:12:34 v Divadle Boženy Němcové nebyli.
00:12:59 Portály!
00:13:01 Tak mi řekni nějakej fór, kterej si na dnešek připravuješ.
00:13:06 No, já bych tady chtěl zkusit jeden,
00:13:12 kterej byl původně určenej do Dobytí severního pólu.
00:13:16 Ale my jsme ho s Láďou vyndali.
00:13:19 A já to mám rád, když na lidi poprvé něco zkouším.
00:13:23 To napětí, jestli to bude trapas, nebo jestli se zasmějou.
00:13:27 Já ti neřeknu, co to bude, ale řeknu ti, že je to o liškách.
00:13:32 Chceš, vědět, Ludvíku... PTÁCI HLASITĚ ZPÍVAJÍ
00:13:36 No proto. PTÁCI ZMLKLI
00:13:39 Chceš vědět, Ludvíku, můj starý a dalo by se říci,
00:13:42 ano, vlastně jediný dobrý příteli, jak jsem se zde
00:13:46 v této osamělé pustině uprostřed hlubokého lesa,
00:13:50 kde široko daleko nikdo nebydlí a kudy nevede ani pěšina
00:13:55 a kde by za celý boží den neviděl živáčka
00:13:59 nebýt těch zatracených vzducholodí, ocitl?
00:14:05 Vyprávím ti tento příběh... Co? Dobrou noc.
00:14:10 Vyprávím ti tento... Dobrou noc!
00:14:14 Vždyť už jste zdravily. To jsou lišky.
00:14:17 SMÍCH
00:14:19 My jsme spolu psali poprvé pro Divadlo Járy Cimrmana
00:14:25 právě tu hospodu. Akt jsem napsal já. Třídní knihu Láďa
00:14:30 a tu Hospodu, tam jsme se poprvé spojili.
00:14:33 No a tady jsme zjistili, že to je užitečné spojení.
00:14:37 Že vlastně jeden druhého obohacujeme tím,
00:14:40 že jsme rozdílní. Že jsme každej jinej.
00:14:44 A tím vzniká něco, co člověk nečeká.
00:14:49 Kde jste se tu vzal? Povězte, kdo jste a odkud přicházíte.
00:14:55 No kampak, kampak?
00:14:59 Jste mezi dobrými lidmi. Mé jméno je hrabě Ferdinand von Zeppelin.
00:15:03 Posaďte se u nás. Hospodo, přines pivo, jídlo. Já to platím.
00:15:09 No tak počkat! S tím hoštěním pomalu.
00:15:13 Na takový návaly tady nejsem zařízenej.
00:15:21 Celý léta nic, a najednou zájezd.
00:15:27 A taky začal v Hospodě Na mýtince hrát Petr Brukner,
00:15:32 který do té chvíle byl oponář a technik.
00:15:36 Kterej to hrál tak půvabně, že když to viděl režisér
00:15:40 Jaroslav Papoušek, tak řekl... Dal mu pět přívlastků.
00:15:46 Že to je největší český žijící naivní herec.
00:15:54 Tak tohle jsem neviděl ani nepamatuju.
00:15:58 -Ten voní!
-No, už je tam dva měsíce.
00:16:05 Pozor! Příteli, pozor! To je párek!
00:16:09 -Ano?
-No jo. To se kouše.
00:16:12 Ukousněte si ještě.
00:16:16 -Prosím vás, dobře, ale neplivat.
-A nezapalovat!
00:16:24 Jo aha!
00:16:33 A teď nám pěkně povězte, kdo jste a odkud přicházíte.
00:16:38 Odkud? Normálně tady tudy...
00:16:41 Tady je hospoda. Já jsem tak nešťastnej.
00:16:47 Při zkouškách to ještě šlo, ale když mě vystrčili při premiéře
00:16:50 před oponu, tak já myslel, že ze sebe nevydám slovo.
00:16:55 Jediný, co bych býval tenkrát řekl, bylo:
00:16:58 Já jsem nikdy divadlo hrát nechtěl!
00:17:00 Ale to jsem říct nemohl, tak jsem prostě tam vykoktal
00:17:05 ze sebe ten text a všichni říkali, že je to půvabný.
00:17:08 Tak jsem potom u toho zůstal.
00:17:11 Milosti, zle by vám tady nebylo, poněvadž v sobotu
00:17:14 já vždycky vydrhnu stůl, zbavím Ludvíka pavučin
00:17:19 a poveselíme se.
00:17:27 Ano. Takhle nějak.
00:17:31 Nejsem proti zábavě.
00:17:33 Mám pořád ne ten pocit, ale vím, že mě to baví. Skutečně baví.
00:17:38 -Čím to je? -Bůh ví. Snad že je to dobře napsané,
00:17:41 že člověk se raduje z toho, že se radují ti diváci.
00:17:46 Je to radost.
00:17:48 Promiňte, příteli, nerad bych vás znovu rozplakal,
00:17:52 ale jaký je váš poměr k ženám?
00:17:56 HUDBA
00:18:04 Pro mě existuje jediná žena na světě.
00:18:09 Chudák!
00:18:16 Spatřili jsme se pouze na okamžik, když mě vedli v řetězech.
00:18:22 Vidím ji stále před sebou,
00:18:25 jak odstrčila stráž, nabrala vody do dlaní
00:18:31 a řekla mně, neznámému člověku.
00:18:41 Pij!
00:18:43 S tím slovem dvojznačným... Tady to znamená rozkazovací způsob
00:18:48 od slova píti. A je to s měkkým i. Ale dá se to pochopit i jinak.
00:18:56 A protože jsme na tohle vsázeli s Láďou,
00:19:00 tak si vzpomínám, že... Bylo to v Prostějově.
00:19:05 Hráli jsme pro děti a když jsme se koukli do publika
00:19:09 před představením, tak jsme viděli, že vždycky je řada dětí, učitelka,
00:19:12 řada dětí, učitelka. A vím, že na záchodě jsem říkal:
00:19:16 Láďo, nebudeme s tím mít malér, s tím pij,
00:19:21 že jako říkáme sprosťárny na jevišti?
00:19:25 A on říkal: Hele, když jsou tady ty děti, já tam řeknu něco jinýho.
00:19:30 Ovšem zapomněli jsme to říct Miloňovi Čepelkovi,
00:19:33 kterej na to reaguje slovy: To že řekla? To musí bejt ženská!
00:19:38 To že řekla?
00:19:41 A Láďa místo pij řekl bumbej.
00:19:46 A Čepelka nevěděl co s tím tak pokračoval:
00:19:49 To že řekla? To musí bejt ženská.
00:19:51 To že řekla? Ú!
00:19:57 Saprment.
00:20:02 To že řekla? No to musí být ženská!
00:20:06 Já si myslím, že po těch 45 letech, co hrajeme,
00:20:10 my máme všude takovou obec věrných. A ať přijedeme s čímkoli,
00:20:16 tak oni přijdou. To je taková jistota.
00:20:20 Jednou takhle zamlada přijdu do jedný hospody
00:20:23 a jeden host mi něco povídá. A já mu povídám, že ne. Že ne.
00:20:28 Jindy zase takhle přijdu do tý hospody a ten host
00:20:31 mi zase něco povídá, a já mu povídám: To jo.
00:20:35 Vidíte? Kdepak, na mě si nepřijdou.
00:20:40 Že třeba kdyby někdo onemocněl a nasadili jsme něco jinýho,
00:20:44 tak zase přijdou a nevracejí lístky.
00:20:47 Protože to jsou lidi, kteří to mají rádi.
00:20:50 A přijdou se na to podívat, protože to mají rádi,
00:20:54 ne že by to byla pro ně novinka.
00:20:57 To je směšné, cha, cha, cha, tuze směšné, cha, cha, cha.
00:21:02 Odpusťte mi, cha, cha, cha, že se směji, cha, cha, cha.
00:21:08 To je směšné, cha, cha, cha, tuze směšné, cha, cha, cha.
00:21:11 Odpusťte mi, cha, cha, cha, že se směji vám. Cha, cha!
00:21:16 Asi i když to znají, tak nemají tak dobrou paměť,
00:21:22 že by si všechny vtipy pamatovali.
00:21:25 Čili je to pro ně radost stejně jako pro nás.
00:21:29 To je směšné, cha, cha, cha, tuze směšné, cha, cha, cha.
00:21:33 Odpusťte mi, cha, cha, cha, že se směji, cha, cha, cha.
00:21:40 To je směšné, cha, cha, cha, tuze směšné, cha, cha, cha.
00:21:49 S tímhle Ludvíkem jsme si užili moc hezkých příhod.
00:21:54 Třeba si pamatuju, že jednou, bylo to v Plzni,
00:21:58 Láďa šel někam na kafe a přišel za ním jeho spolužák.
00:22:02 A tady seděl takhle Ludvík před představením.
00:22:06 A já jsem říkal: Láďa je někde v kavárně,
00:22:09 ale počkejte tady. On přijde
00:22:12 A teďka jsem viděl, že on chvilku takhle seděl,
00:22:15 bylo příšeří, a řekl: No jo. Taky na někoho čekáte, viďte?
00:22:21 On mlčel. A on říkal: Není vám něco?
00:22:25 A on zase mlčel. A on udělal...
00:22:29 Fuj! To jsem se lek.
00:22:31 Göč! Mikloš Göč!
00:22:34 Pašerák Göč zvaný Dešťovka?
00:22:36 A já za něj 20 let nevinně trpěl.
00:22:40 U šlaka! Jsem prozrazen.
00:22:43 Stůjte, Dešťovko!
00:23:03 Nebo jsme jednou vzali stopem nějakou paní
00:23:07 a ona s ním seděla vzadu. A říkala: Není vám nějak špatně?
00:23:15 A on zase mlčel.
00:23:17 A ona říkala: Ten pán nemluví. Asi je mu zle.
00:23:21 A my jsme říkali: On je úplně vožralej.
00:23:25 Jsem policejní inspektor Trachta.
00:23:30 20 let tu na vás čekám a dočkal jsem se.
00:23:38 Půjdeme!
00:23:45 A oni to lidi už znají. Jsou lidi, kteří to viděli třeba...
00:23:49 Já mám známou, která to viděla asi dvacetkrát,
00:23:54 konkrétně tuhle jednu z nejstarších her.
00:23:56 A pořád je to baví, pořád na to chodí. Já nevím, co z toho maj.
00:23:59 -Viděla tu Růženka?
-Růženka? Zrovná vám to chci říct.
00:24:03 -Před chvilkou se vypravila.
-Ale, ale! A kam?
00:24:05 Děvenka moje starostlivá. Do města pro šafrán
00:24:09 a trochu toho zázvoru.
-Nevadí. Budu tady na ni čekat.
00:24:13 Ani se vám nedivím.
00:24:16 Víte, ty naše český holky...
00:24:22 Ty české panenky,
00:24:25 kdo z vás by neměl rád.
00:24:30 Tak věrné vlastenky
00:24:33 musí svět pohledat.
00:24:38 Tvářičky mají krev a mlíčko,
00:24:43 každého chytnou za srdíčko,
00:24:46 kdo na ně pohlédne,
00:24:50 celé jim ho musí honem dát.
00:25:55 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2012
Hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana měla premiéru v Malostranské besedě
7. dubna 1969.Stejně jako většina ostatních představení, se Hospoda Na mýtince sestává ze dvou částí – série odborných referátů, týkajících se života a díla Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování jeho díla – úryvku operety Proso.O tom, jak vznikala, a proč je dodnes tak úspěšná, vyprávějí její tvůrci a protagonisté v dokumentu Viktora Polesného.
Divadlo Járy Cimrmana
Hospoda Na mýtince
premiéra: 17. 4. 1969
počet repríz: 1080
režisér představení: Ladislav Smoljak
výprava a kostýmy: Jiří Benda