Magazín plný úžasných přírodních jevů, fascinujících záběrů z živočišné říše, velkolepých vizí a jedinečných vědeckých výzkumů
Jsou dnes předškoláci lepší v práci s technologiemi a přitom nedokážou udělat kotoul? Bez problémů zprovozní smartphone nebo herní konzoli, ale pexeso jim nic neříká? V zajímavém pokusu se utkají děti z lesní a městské školky, a my zjistíme, jestli se nejedná o pouhou paniku! Předsudky a mýty jsou opředeny taky takzvané hotové domy. Jeden takový v rekordním čase postavíme a odhalíme, jak je to doopravdy. A protože je Svět zázraků vždy plný tipů – Veronika Boleslavová tentokrát poradí, co (ne)dělat při žaludečních potížích.
Chcete bydlení na míru? Nechte si jej poskládat!
Taky jste jako malí skládali domy ze stavebnice? Dnes si můžete jako skládačku nechat postavit opravdový dům. Montované bydlení je hit, každý rok takových staveb přibývá i u nás. Svět zázraků se na vznik skládaných domů podíval zblízka a přitom zboural některé negativní stereotypy, které se k nim váží.
Sascha a Desiree Schneiderovi si svůj první vlastní domov vybrali ve čtvrti, kde mají všechny domy jedno společné – jsou montované. Byli jsme u toho, když si Schneiderovi vybrali z desítek modelových domů. Sledovali jsme také mravenčí proces skládání a montování asi 2200 kusů, které tým čtyř stavebníků proměnil jen za pomoci jeřábu ve vysněný dům podle jejich přání.
Jednotlivé díly domů obvykle vznikají přímo v továrnách výrobců. Většinou jde o konstrukce ze smrkového dřeva. Více dřevěných vrstev dělá stěny stabilní. Nehořlavé sádrokartonové panely zajišťují ochranu proti požáru. Skelná vata uvnitř stěn je složena ze skla, písku a vápence a chrání před chladem. Výroba dílů na jeden dům trvá tři až čtyři dny. Tepelná izolace z továrny je zpravidla na nejvyšší úrovni a dům o 150 m² má náklady na ohřev vody a topení mezi 8 – 13 000 Kč za rok. Většina výrobců nabízí majitelům pevnou cenu a často přebírá kompletně organizaci výstavby, což je oproti klasickým domům výhoda.
A jak je to s odolností? Montované domy jsou mnohem lehčí než zděné. Nicméně svou konstrukcí jsou stejně pevné a stabilní. Jde u nich o velmi solidní tesařskou práci, jakou známe u roubených domů z předchozích staletí. S odborníky Institutu pro výzkum dřeva v Mnichově jsme prověřili pevnost dřevěných trámů, které se používají jako nosníky u montovaných domů. Aby dokázali, co tyto trámy vydrží, vyvinuli zkušební technici na dřevo silný tlak za pomoci lisu. Mělo by vydržet zatížení deseti tun, ve skutečnosti vydrželo o padesát procent víc, než je předepsáno. Na těch místech v domě, kde je zatížení příliš velké i pro ty nejsilnější trámy, vyztužili stavebníci prostor ještě ocelovými nosníky.
Dům Schneiderových je mezi rodinnými montovanými stavbami klasika, nabídka je ovšem mnohem pestřejší. Zájemci mohou například dát přednost rotorovému domu, ve kterém se po zmáčknutí tlačítka ložnice změní v kuchyni nebo koupelnu. Místo šetří dům s přízviskem létající. Při stěhování ho prostě vezmete s sebou. Nebo můžete bydlet na stromě, kde zaručeně pocítíte absolutní souznění s přírodou. A kdo nemá rád těsné prostory, tomu nabízí německý výrobce montovaný dům Deluxe. Přikoupit k němu lze na míru ušitý bazén nebo třeba hangár pro letadlo. Podle vybavení stojí luxusní varianta i několik desítek milionů korun. Stavba Schneiderových o rozloze sto padesát metrů čtverečných stála zhruba 4,5 milionu korun.
Podíl montovaných dřevostaveb v Česku roste. V současnosti je na hranici 10 %. Přesto je to v evropském měřítku málo. V Německu je to dvojnásobek, v Rakousku 35 % a ve Švédsku se trend odhaduje na rekordních 96 %. Výsledek práce týmu montérů v naší reportáži stál za dvanáct hodin hotov včetně zimní zahrady a přístřešku pro auto. Za pár týdnů bude připraven k nastěhování.
Nejdřív kotrmelce, až pak playstation! Lesní školky jako alternativa k městským zařízením.
Tablet, mobil nebo herní konzole. Věci, které mnozí z nás jako děti neznali. Pro ty dnešní jsou součástí života odmalička. Zajímalo nás, jak velký vliv mají tyto moderní výdobytky na výchovu, a jestli kvůli nim dnešní děti tráví míň času venku, což omezuje jejich motoriku. Rozhodli jsme se to otestovat. V naší reportáži jsme také porovnali běžný den dětí navštěvujících městské školky s jejich alternativou – lesními školkami.
Je 9 hodin. V městské školce se děti setkávají při ranním kruhu. Zpívají si a hrají. Ve stejné době v lesní školce dělají děti to samé. S podstatním rozdílem – děti z lesní školky jsou neustále venku. Každý den, celý rok, za jakéhokoli počasí. Alternativní výchovný model lesních školek se zavedl na začátku devadesátých let podle dánského vzoru jako jedna z mnoha variant fungování tradičního zařízení. Více nám o lesních školkách řekla Renate Zimmerová, ředitelka dolnosaského Institutu pro rané vzdělávání a vývoj: „Zcela jistě se dítě v lesní školce naučí něco jiného, než v té městské. Obzvlášť pokud jde o motoriku. Příroda nabízí výzvy, které jsou skutečné, jako je například počasí. V městské školce je to úplně jiné. Ven se jde, jen když se chce, když je odpovídající počasí.“
Když děti začínají v lese společně snídat, teploměr ukazuje teplotu čtyř stupňů. Hlavní pravidlo zní: neexistuje špatné počasí, existuje jen špatné oblečení. Děti jsou dobře vybaveny podle cibulového principu oblékání. V případě příliš chladného počasí, deset až patnáct stupňů pod nulou, mohou vychovatelé a děti jako nouzové řešení využít maringotky. To se ale stává zřídkakdy.
V té samé době začíná snídaně v městské školce. Do této chvíle je průběh v obou školkách skoro stejný. Největším rozdílem je zatím přirozené prostředí v prvním zařízení, omezený prostor v druhém. Spousta expertů v tom vidí příčinu rozdílného rozvoje motoriky a myšlení dětí. Renate Zimmerová se domnívá, že jsou městské děti trochu zdatnější v používání přístrojů a ty z lesa mají zase lepší motorické schopnosti. Její domněnku jsme si v reportáži chtěli ověřit.
Proto jsme z každé školky vybrali skupinku čtyř dětí stejného věku. Děti z lesní školky tvořili modrý tým, děti z městské školky představovali tým žlutý. Na jejich zápolení dohlížel psycholog Heinz Krombholz, vědecký pracovník z bavorského státního institutu pro ranou pedagogiku. Nejdříve jsme vyzkoušeli pohybovou šikovnost dětí. Děti čekalo prolézání obručí, skákání panáka, chůze po čáře dopředu a dozadu. Výsledky testu motoriky: největší výzvou pro obě skupiny bylo skákání panáka. Zbylé úkoly zvládly děti z obou skupin stejně dobře.
Oba týmy jsou z hlediska koordinace pohybů na stejné vývojové úrovni bez ohledu na zařízení. Pro experty je určující spíš doba nástupu do školky. Empirické výzkumy říkají, že pokud dítě navštěvuje jesle, má lepší šance na vzdělání než dítě, které přijde do školky pozdě. To platí dvojnásob pro rodiny migrantů, protože brzký nástup do mateřské školy podněcuje děti k mluvení. K tomu se přidává brzké uvědomování si sama sebe. Děti poznávají, že jejich tělo a mysl jsou pojítkem mezi nimi samotnými a okolím. V prvních šesti letech života stráví ratolesti patnáct tisíc hodin hraním. I v obou našich školkách je volná hra na prvním místě.
Druhá část testu měla zodpovědět otázku, jestli jsou mezi těmito dětmi rozdíly ve schopnosti myslet a v zacházení s elektronikou. Děti dostali za úkol hrát pexeso, namalovat mrkev, hrát hru na tabletu a obsluhovat smartphone. A výsledek? Děti z lesní školky byli při pexesu trochu rychlejší a prokázali lepší vztah k našemu přirozenému prostředí. Děti z městské školky naopak lépe znali elektroniku a uměli bez problému ovládat přístroje.
Ve výchově by měly existovat jasné priority. Nejdřív musí přijít kotrmelce a až pak playstation. Děti pohybem skutečně získávají základní zkušenosti, které jsou pro vývoj velice důležité. Zacházení s elektronikou nemůže něco takového nahradit. Používání tabletu sice může rozvíjet jemnou motoriku, ale mnohem víc záleží na reálných zkušenostech. Ty mohou děti nasbírat stejnou měrou v obou zařízeních. Formování motoriky je ve výchově velmi důležité. I když není na škodu udělat si postupně povědomí o tom, jak se ovládají elektronické přístroje.
Nejdůležitější především je: Učit děti příkladem. Pokud já, jako rodič, sleduji televizi a vysedávám u počítače, co to jen jde, nemůžu od svých dětí očekávat, že budou samy od sebe v každodenním životě aktivní a nebudou se o elektroniku zajímat. Všechno, co od nich očekáváme, musíme nejdřív dělat sami.
Co na bolesti břicha?
Někteří lidé řeší bolesti břicha a střevní potíže v duchu známých mýtů – za pomoci koly nebo tyčinek. Je to opravdu tak?
Kola má doplnit tekutiny a cukr. Obojí je v nápoji obsaženo. Ale zdání klame. Kyselina uhličitá totiž nadýmá a může podnítit bolesti žaludku. Kofein navíc stimuluje činnost ledvin. Oslabené tělo tak ztrácí ještě více tekutin. Obsah cukru v kole je extrémní. Lépe pomáhá hodně neperlivé vody nebo lehce oslazený čaj.
Sůl na křupavém pečivu má tělu údajně dodat minerální látky, které ztrácí. Ale není sůl, jako sůl. Tělu chybí především draslík. Ten tyčinky neobsahují. Draslík je obsažen v banánech a meruňkách. Od bolestí žaludku nepomůžou, ale tělo dostane to, co potřebuje. Na kolu a slané tyčinky raději zapomeňte.
