Tradiční výrobu, lidová řemesla a zajímavé technické památky těchto dvou regionů představí Iveta Toušlová a Josef Maršál v premiérové řadě cyklu
00:00:19 Tentokrát se zatouláme na Ostravsko a zažijeme tam věci jinde nevídané,
00:00:24 třeba absolutní ticho, či ocelovou ohňovou show.
00:00:28 Vydáme se taky přímo do jícnu vysoké pece
00:00:31 a budeme svědky zrodu Toulavé kamery, ovšem pozor, z kovu!
00:00:36 Na Uherskohradišťsku nás pak čeká
00:00:37 exkurze do světa nafukovacích hraček,
00:00:40 které se tam vyrábějí v podstatě ručně.
00:00:42 Šikovné ruce zapojíme i v Tupesích, jež proslavila keramika,
00:00:46 no a nakonec se vydáme hodně proti proudu času,
00:00:49 abychom ochutnali život věrozvěstů Cyrila a Metoděje
00:00:52 v archeoskanzenu v Modré.
00:00:54 Takže nasedat, přátelé, startujeme!
00:00:59 Ať už v Ostravě vyšplháte na ochoz Nové radnice
00:01:02 nebo na její nejvyšší bod haldu Emu zvanou Etna,
00:01:05 pokaždé budete překvapeni tím,
00:01:08 jak je severomoravská metropole zelená,
00:01:10 i tím, jak jsou komíny hutí, pecí a chemičky na dosah.
00:01:14 Lidi se tam baví nejen v proslulé Stodolní ulici,
00:01:17 ale také v hornickém muzeu.
00:01:19 V něm se fárá v původní těžní kleci.
00:01:23 Oblíbený je i svět zmenšenin slavných staveb zvaný Miniuni.
00:01:28 Psal se rok 1828 a tady, v oblasti dolních Vítkovic,
00:01:31 začalo vyrůstat ocelové město.
00:01:34 U jeho kolébky stáli dva muži -
00:01:36 osvícený olomoucký arcibiskup Rudolf Jan Habsburský
00:01:40 a vídeňský profesor Franz Riepl.
00:01:42 A ještě k jedné pozoruhodné události v témže roce došlo,
00:01:45 ve Francii přišel na svět
00:01:47 budoucí slavný spisovatel Jules Verne.
00:01:51 No a když se tak dívám kolem sebe, tak mám pocit,
00:01:53 že jsem se ocitla v některém z jeho románů.
00:01:57 V roce 1828 tady žily necelé dva tisíce lidí.
00:02:00 Když se potom podíváme na rok 1900,
00:02:03 tak jenom v Ostravě žilo přes třicet tisíc obyvatel,
00:02:08 a i s tím zázemím, jako jsou Vítkovice, Přívoz,
00:02:10 to, co dneska tvoří velkou Ostravu, to už bylo sto tisíc lidí.
00:02:14 Od olomouckého arcibiskupství
00:02:16 koupil vítkovickou železárnu v roce 1843 Salomon Rothschild.
00:02:21 Propagoval totiž výstavbu železnice mezi Krakovem a Vídní
00:02:24 a Ostrava byla na trase, takže se tu mohly kolejnice vyrábět.
00:02:28 Dráha byla tehdy velmi důležitá,
00:02:30 byl to vlastně takový internet tehdejší doby.
00:02:33 Vítkovice tedy musely mít o zakázky postaráno.
00:02:35 Přesně tak! Však se sem za prací stěhovaly houfy lidí.
00:02:40 Je pravda, že Rothschildové byli dobrými zaměstnavateli?
00:02:44 Díky práci svého manažera, Pavla Kuppelwiesera,
00:02:47 si vlastníci uvědomili,
00:02:48 že mít spokojeného dělníka je hodně důležité pro to,
00:02:52 aby firma mohla prosperovat.
00:02:54 Od 70.-80. let se dá říci,
00:02:58 že pracovat ve Vítkovicích bylo určitě pro dělníka pozitivum.
00:03:03 Nabízely se tady benefity,
00:03:05 které rozhodně nebyly úplně běžné, běžným standardem.
00:03:09 Kolem fabriky se stavěly domy i penziony pro svobodné pány,
00:03:14 obchody, školky, školy, kostel, radnice,
00:03:16 čili celou tu infrastrukturu Vítkovice měly tehdy v majetku.
00:03:20 A já myslel, že první byl Baťa!
00:03:21 Kdepak, ten se inspiroval tady.
00:03:24 Za druhé světové války
00:03:26 se v železárnách vyráběla munice a součásti raket.
00:03:28 Po znárodnění pak velké Vítkovice rozdělili do několika menších částí,
00:03:33 takže dnešní podnik je zhruba desetinou z původní velikosti,
00:03:37 ale v halách, které pamatují Rothschildy, je cvrkot pořád.
00:03:41 Tohle je vlastně taková kovárna třetího tisíciletí,
00:03:44 protože je tady unikátní kovací stroj,
00:03:47 který kove úplně novou technologií ze všech čtyř stran.
00:03:51 Dochází k přetváření té struktury,
00:03:53 a je to stroj, který je o tři sta let dále,
00:03:55 než jsme byli zvyklí předtím na těch normálních bucharech a lisech.
00:03:59 Dnes už Vítkovice nejsou klasickými železárnami, ale spíše strojírnami.
00:04:03 Vyrábějí mosty, věže, části jaderných elektráren, plynáren,
00:04:08 turbínové hřídele, prostě cokoliv velkého z oceli.
00:04:12 -A viděla jsi, jak se ocel taví?
-To si piš!
00:04:16 Teď jsme se ocitli někde v pekle. Tady je to jak inferno.
00:04:18 Musím vás opravit, protože nejsme v pekle,
00:04:20 jsme na staré ocelárně ve Vítkovicích,
00:04:23 kde za námi hlučí pec.
00:04:25 Na začátku všeho je šrot.
00:04:27 Šrot vsadíme do pece, pustíme do něho elektriku,
00:04:31 pomocí uhlíkových elektrod šrot roztavíme
00:04:34 a po zhruba hodině a půl, dvou hodinách,
00:04:38 tuto hotovou tavbu odpíchneme do licí pánve,
00:04:41 kde setrvá asi dvě a půl hodiny.
00:04:46 A teď budeme svědky čeho?
00:04:47 Teď budeme svědky odpichu oceli do licí pánve.
00:04:52 Samotný odpich je záležitost velice krátká, asi dvou minut.
00:04:55 Opravdu velmi efektní podívaná!
00:04:57 Tu nabízí i zdejší smaltovna, kde dokonce dávají prostor výtvarníkům.
00:05:02 Zastavujeme provoz asi na osm dnů,
00:05:04 protože oni přijdou s nějakou přípravou,
00:05:06 realizují si svá díla přímo na tom plechu,
00:05:09 ten se potom vypálí při větší teplotě, než 900 stupňů.
00:05:12 Je to typický obraz a může na něj
00:05:14 svítit slunce, pršet, být mráz, sněžit
00:05:16 a je to jenom otázkou, kdy to vlastně spasí to výtvarné umění
00:05:21 a budou všichni dělat ze smaltu.
00:05:26 Do roku 1998 dýchaly v těchto prostorách plíce hutí.
00:05:31 Fungovala tady totiž dvě obří dmychadla,
00:05:33 která zásobovala vzduchem vysoké pece.
00:05:36 Dnes tu ovšem kraluje Jules Vernes téměř se všemi svými romány.
00:05:41 Vítejte ve světě vědy a techniky, který si geniální vizionář vysnil
00:05:45 a možná ani sám netušil, že se jednou stane skutečností.
00:05:50 My jsme si propůjčili pro jednotlivé části expozic
00:05:52 názvy románů Julese Verna,
00:05:54 tak, abychom k nim připodobnili tematicky ty jednotlivé vědní obory.
00:05:59 Takže například Cesta do středu země je o hornictví,
00:06:02 Cesta kolem světa o dopravě a železnici,
00:06:06 Robur Dobyvatel o tématice elektřiny a podobně.
00:06:10 Takhle nějak by se měla učit fyzika.
00:06:12 Děti si můžou samy vyzkoušet, jak funguje páka,
00:06:14 kladkostroj nebo fréza.
00:06:16 To je fakt, Iveto.
00:06:17 Jak praví známé rčení: Šedá je teorie, zelený strom života.
00:06:21 Přesně, drahý kolego! Takže jsem ani já neodolala
00:06:25 a vyzkoušela si jeřáb na lidský pohon, takzvaný Křečkostroj.
00:06:32 A radši dost! Už jsem na čtyřech, jako pes!
00:06:37 Úkolem tohoto exponátu je přiblížit návštěvníkovi,
00:06:39 jakým způsobem se vyrábí elektrická energie.
00:06:42 On vlastní silou si to může na vlastní kůži vyzkoušet.
00:06:46 Čili vidí potom krásně,
00:06:48 jak ta elektrická energie z elektrárny
00:06:50 jde přes transformovnu až do domácností do spotřebiče.
00:06:55 Ten, kdo ze soutěžících je rychlejší,
00:06:57 tomu zahraje jemu vybraná písnička.
00:07:00 Písnička už nám hraje, kdo vyhrál?
00:07:02 Tak vyhrál tady kolega Jakub.
00:07:04 -Gratuluju vítězi!
-Děkuji.
00:07:07 A tohle už je napodobenina modulu družice Vostok 1,
00:07:10 ve kterém přistál Jurij Gagarin
00:07:11 po vůbec prvním letu člověka kolem země.
00:07:15 A tohle je asi Nautilus, ponorka kapitána Nema.
00:07:19 -Pane kapitáne, kam plujeme?
-Plujeme vstříc lepším časům.
00:07:23 -Opravdu, slibujete?
-Slibuji.
00:07:25 -A kolik mil pod mořem jsme?
-Jak jinak, než 20 tisíc.
00:07:29 Samozřejmě, jak jinak!
00:07:31 Prý tu někde schováváte absolutní ticho.
00:07:33 Řekněte mi, kde, protože já bych ho po dnešním náročném dni
00:07:35 tuze moc potřebovala.
00:07:38 V našem akustickém tunelu, přesně v jeho středu.
00:07:41 Absolutní ticho vytvoříme díky tomu,
00:07:43 že použijeme velké množství akustické izolace,
00:07:47 které použijeme nejenom po stranách a na stropě toho tunelu,
00:07:51 ale samozřejmě i v jeho podlaze.
00:07:54 To je ale balzám na nervy.
00:07:56 Heleďte se, nemohla bych si tady u vás zaplatit týdenní pobyt?
00:07:59 Ode mě dostanete celoroční vstupné zdarma
00:08:02 a můžete tady strávit třeba celý rok.
00:08:04 Ticho dnes kraluje i kousek od světa techniky.
00:08:07 Sedmdesátimetrové věže vysokých pecí jsou už patnáct let mimo provoz.
00:08:11 Areál takzvaných dolních Vítkovic se proměnil v technickou památku.
00:08:16 -A slavnou! To se dá vyjet až nahoru? -Dá.
00:08:19 Prosklený výtah nás vyvezl po stejné trase,
00:08:21 po níž kdysi jezdívaly vozíčky s železnou rudou a koksem,
00:08:24 jenom nás naštěstí nahoře nikdo nevysypal
00:08:27 do útrob vysoké pece.
00:08:29 Do nich jsme se ovšem taky podívali, ale pěkně zezdola.
00:08:33 Teď mám pocit, že jsme se ocitli v jícnu nějaké sopky.
00:08:36 Nacházíme se uvnitř vysoké pece.
00:08:38 Jediná vysoká pec v Evropě,
00:08:40 která je takhle zpřístupněna zevnitř.
00:08:43 Tady vidíte celý ten vnitřní obsah, který má asi 760 kubických metrů.
00:08:48 Tady vidíte tu nataveninu,
00:08:50 která tady zůstala po poslední tavbě,
00:08:53 shluk toho vápence, železné rudy a koksu.
00:08:57 Železná ruda se vlastně tavila horkým vzduchem,
00:08:59 proto vedou k peci ty tlusté roury.
00:09:02 Další pak odváděly zplodiny a taky plyn do vedlejšího plynojemu.
00:09:06 Do toho, který je dnes přestavěn na originální multifunkční centrum.
00:09:10 To musí být zvláštní pocit, zažít koncert v místě,
00:09:12 kde se městnal plyn.
00:09:15 No, zvláštní muselo být hlavně to, pracovat vedle objektu,
00:09:18 ve kterém od války ležela stodvacetikilová bomba.
00:09:21 Cože?
00:09:23 To byla takzvaná chytrá bomba,
00:09:25 která nevybuchla hned, jak prorazila pancíř,
00:09:28 protože byla dělaná na ničení průmyslových objektů.
00:09:31 Tak až když prorazila halu, tak se odjistila,
00:09:34 a když dopadla do technologie, tak teprv vybuchla,
00:09:36 aby udělala co největší škodu.
00:09:41 Ale tady prorazila pancíř a spadla do vody,
00:09:44 jelikož to byl vodní plynojem, tak ona nevybuchla.
00:09:46 Po válce pravděpodobně nebyl čas,
00:09:48 takže jsme ji tady měli až do roku 1970,
00:09:51 když se čistil ten plynojem.
00:09:53 Takže jsme tady dvacet pět roků žili s funkční bombou.
00:09:56 Ideální představu o tom,
00:09:57 jak vlastně vysoká pec a tavení železa fungovaly,
00:10:00 si uděláš při návštěvě velína.
00:10:02 Na animaci je vidět,
00:10:03 jak se ze žhavé hmoty nejdřív odpouští struska
00:10:06 do vozíků zvaných koliba, protože se kolébají,
00:10:09 a poté železo do pojízdného mísiče, jemuž se říkalo Veronika.
00:10:14 -A proč? -Prý podle manželky jejího konstruktéra.
00:10:17 Podle jiné verze ale byla uvedena do provozu na svátek svaté Veroniky,
00:10:21 a tak to celé vzniklo.
00:10:26 Ve Vítkovických strojírnách kdysi pracoval
00:10:28 i umělecký kovář Martin Bundil.
00:10:31 Dokonce v oddělení výzkumu,
00:10:33 kde si mohl otestovat, jak se chovají různé druhy kovů.
00:10:36 Dnes se mu to náramně hodí
00:10:38 a na počkání vám vyčaruje prakticky cokoliv, třeba i Toulavou kameru.
00:10:43 Nevěříte? Tak se pojďte přesvědčit!
00:10:47 Mě oslovil kolega s tím,
00:10:48 že má lyžařskou školu a chce nějakou trofej.
00:10:52 Tak jsem mu udělal sošku na lyžích.
00:10:54 Tak tohle je lyžař.
00:10:56 Takhle vypadala první trofej, kterou jsem vyrobil,
00:10:59 akorát měla helmu.
00:11:02 Tady máme zase na bowling trofej,
00:11:06 tady je rytíř železné tradice a tady je tenista.
00:11:12 A co to svírá tahle trofej v ruce? To jsou pouta, nebo se mi to zdá?
00:11:16 Ano, jsou to pouta. Je to policista. Má i vlastně pistoli u pasu.
00:11:23 -Takže to je trofej pro policistu roku? -Přesně tak.
00:11:27 Každá výroba kovové sošky začíná pečlivým nákresem jednotlivých dílů.
00:11:30 Martin si taky předem vybere materiál,
00:11:33 který se pro jeho záměr nejvíc hodí. Ten pak opracuje a za tepla tvaruje.
00:11:38 A co všechno vytváří?
00:11:39 Kromě postaviček a zvířátek dělal pro jednu dámu dokonce pás cudnosti.
00:11:44 Prý si ho objednala pro sebe.
00:11:47 Možná jako překvapení pro manžela.
00:11:49 Tady vidím nějakého býka, to je taky vaše práce?
00:11:52 Jak jste dělal toho býka?
00:11:54 Já jsem si ho vymodeloval z drátu,
00:11:56 potom jsem nějaké části oplechovával.
00:11:59 Kopyta, rohy, uši a čumák, ten je vlastně kovaný z tvrdšího materiálu.
00:12:04 Ty sis taky určitě zkusila něco ukovat.
00:12:06 Mimochodem, dopadlo to líp, než loni v Polici nad Metují?
00:12:09 No, snažila jsem se. Měla jsem vytvořit ruku postavičky,
00:12:12 jenže jsem vykouzlila něco dočista jiného. Dívej se!
00:12:17 -Tak, blíž.
-Já se toho bojím.
00:12:19 Placatý je to dost, ale pořád ještě ne tak placatý, jako to vaše.
00:12:22 Co dělám blbě?
00:12:24 Těžko říct. Malá síla, špatný postoj.
00:12:29 Zase všechno špatně. Já to tam dám ještě jednou. To by v tom byl čert!
00:12:32 Větší ránu. Nebát se to kladivo opravdu zvednout.
00:12:35 Tak mu uděláme ploutev místo ruky.
00:12:38 Děkuji. No, tak to měla být ručička, je z toho ploutvička.
00:12:45 Nevadí, Iveto, ty to doladíš. Praxe dělá mistra.
00:12:48 No, bezpochyby. Už vidím, jak Martinovi fušuju do řemesla.
00:12:52 Ale nech těch jízlivých poznámek a raději se podívej,
00:12:54 jak se pod jeho fortelnýma rukama rodí Toulavá kamera.
00:12:58 Prosím? Naše Toulavka?
00:13:01 Ano, i s kameramanem. Během chvilky si připravil jednotlivé díly,
00:13:04 a pak už jen koval a ohýbal.
00:13:08 Kameraman má pokrčené nohy, tak si je musím trošku pokrčit.
00:13:14 A teď ruce, aby držel vlastně tu kameru.
00:13:17 Kameru ukoval na bucharu, mikrofon k ní přivařil, obrousil
00:13:20 a celé to pak snýtoval.
00:13:22 Takže, Ivetko, protože mám rád Toulavou kameru,
00:13:26 a nezapomínáte na umělecké kováře, tak bych vám chtěl předat tuto cenu.
00:13:31 Hmm, cena Toulavé kamery.
00:13:34 A těší mě o to víc, že jsem byla svědkem jejího zrodu.
00:13:38 Takže děkuju, a milý Pepo, to je cena i pro tebe,
00:13:41 tak si toho važ!
00:13:44 Vážím a touto cestou posílám poděkování,
00:13:46 ale teď už vás zvu na Uherskohradišťsko.
00:13:52 Na tváři Uherskohradišťska se podepsaly celé generace obyvatel,
00:13:55 od lovců mamutů přes hrdé Velkomoravany,
00:13:57 až po Tomáše a Jana Baťovi v minulém století.
00:14:00 Jejich dílo, známé jako Baťův kanál,
00:14:02 spojuje Rohatec na Hodonínsku s Otrokovicemi
00:14:05 a spolu s řekou Moravou
00:14:07 vetkl krajině pod Buchlovskými vrchy nezaměnitelný ráz.
00:14:11 Jméno Libuše Niklové patří do zlaté knihy českých designérů.
00:14:15 Její hračky si z dětství pamatujeme snad všichni.
00:14:16 Navrhla jich desítky a některé z nich najdete
00:14:19 i v nové expozici napajedelského muzea.
00:14:22 A nemohou tu chybět ty nejznámější - nafukovací buvol, žirafa či slon,
00:14:26 které se kousek odtud vyrábějí.
00:14:29 Z publikace, kterou sestavili výtvarníci,
00:14:31 seskupení kolem jejího syna,
00:14:34 tak se lze dočíst, že se nechala inspirovat nafukovacím nábytkem,
00:14:39 který v té době začal vznikat v Evropě,
00:14:41 ale ona ho dokázala zdokonalit a propojit funkci nábytku s hračkou.
00:14:47 Jinými slovy nafukovacímu objektu dala tvar zvířátka,
00:14:49 na kterém se dá i sedět, které dokáže i pískat,
00:14:52 takže daleko lépe zaujme děti, než samotný sedací nábytek.
00:14:58 Libuše Niklová nastoupila do Fatry v roce 1963
00:15:01 a červený buvol spatřil světlo světa a osm let později.
00:15:05 A od té doby se prodává nepřetržitě?
00:15:07 Nafukovací ZOO měla v porevolučním období třináctiletou pauzu.
00:15:11 Výroba byla obnovena až v roce 2010.
00:15:14 Základem je fólie, která vzniká ve vedlejší budově,
00:15:17 na tu se překreslí šablony, vyříznou se díly
00:15:20 a na ně se položí vytvarované formy.
00:15:22 Ty po zahřátí materiál spojí na správných místech,
00:15:25 prostě ho svaří.
00:15:27 Složíme obě dvě ledviny dohromady, tak, tak, tak.
00:15:34 -Ale toto ještě složíme.
-Ještě nahoru, jo.
00:15:36 A tak, jak to je. Toto dovrchu dáme!
00:15:40 Jo, supr.
00:15:42 Tak, dáme. Může být tak. Dobře, dobře.
00:15:46 A teďka tam dáme elektrodu.
00:15:50 A je to všechno.
00:15:51 -Takže můžu?
-Jo.
00:15:53 Koukám, Pepo, že je to docela hlavolam, viď?
00:15:56 Je, Iveto, ten systém je totiž trojkomorový,
00:15:58 aby vydržel nějakou zátěž.
00:16:00 Dvě komory tvoří tělo a třetí hlavičku.
00:16:02 Na to, jak důmyslné hračky se u nás vyrábějí,
00:16:05 prý svět přišel před dvěma lety, kdy se buvol a jeho parťáci
00:16:08 dostali na výstavy do Paříže, New Yorku nebo Soulu.
00:16:13 Jejich koncept se všude líbil. Je jednoduchý a přitom funkční.
00:16:17 Ty hračky mají obrovskou výhodu v tom,
00:16:18 že si je lidé pamatují ze svého dětství
00:16:20 a vědí, že pokud fungovaly tenkrát, fungují i nyní.
00:16:23 Navíc opravdu záruka české certifikované laboratoře je jasná.
00:16:28 Původ je také jasný, hračka je o něco dražší,
00:16:30 ale zákazník ví, za co platí. Není to věc na jedno použití.
00:16:35 Ukažte, já to zkusím nafouknout.
00:16:40 My to pomalinku nafukujeme, aby to vyšlo i do té hlavy.
00:16:45 Ještě možná trošinku.
00:16:46 Ono to asi neuchází!
00:16:47 Vidíte, jak jste šikovný!
00:16:50 No, nebýt vašeho vedení, tak se tam s tím ještě morduju.
00:16:53 Ve Fatře ale nevznikají jen hračky, že ne?
00:16:56 Kdepak! Ty tvoří jen nejmenší část produkce.
00:16:58 A ani v minulosti nebyla firma zaměřena pouze na ně.
00:17:02 Průmyslník Baťa založil firmu na výrobu prostředků civilní ochrany
00:17:05 a sortiment se postupně vyvíjel podle toho, co trh potřeboval.
00:17:09 Základ naší produkce tvoří podlahové krytiny,
00:17:11 pak jsou hydroizolační fólie,
00:17:13 pak jsou to technické fólie, paropropustné fólie
00:17:16 a speciální orientované pet fólie.
00:17:19 Vstupním materiálem je vlastně PVC v prášku.
00:17:22 Zahřeje se, zamíchá a válcuje.
00:17:24 Spojováním poloprůhledných a barevných vrstev
00:17:27 se navíc dají vytvořit iluze přírodních materiálů,
00:17:29 včetně struktury povrchu, kterou do lina otiskne další válec.
00:17:34 To jsou teda vychytávky!
00:17:36 I díky těmto imitacím získalo lino z Fatry hodně příznivců,
00:17:39 podobně, jako kdysi vázičky a talíře s iniciálami UT,
00:17:43 tedy Úředníček Tupesy.
00:17:45 Už téměř sto let se píše příběh vyhlášené tupeské keramiky,
00:17:49 kterou na první pohled poznáte podle typické červené růže.
00:17:52 U jejího zrodu stál Jaroslav Úředníček, vyučený zámečník.
00:17:57 I když hrnčířina v obci měla už dlouhou tradici,
00:18:00 on se možná trochu překvapivě nechal inspirovat slovenskou majolikou.
00:18:04 Toto je můj dědeček, který už ve stáří taky chodil do dílny stále,
00:18:12 nevydržel nic nedělat, byl tam denně.
00:18:17 Měl přátele na západním Slovensku, kde jezdil, Modrá, Pezinok,
00:18:20 a kde se s tou keramikou seznámil.
00:18:24 Byla to pro něho taková opravdu krásná věc,
00:18:27 která ho natolik upoutala,
00:18:29 že nakonec nechal té strojařiny a rozhodl se,
00:18:33 že bude vyrábět tu malovanou keramiku.
00:18:38 Zezačátku pro něj polotovary dělali místní hrnčíři.
00:18:41 Práci s hlínou a kruhem se totiž Jaroslav Úředníček učil
00:18:44 tak říkajíc za pochodu, na keramickém kurzu v Hodoníně.
00:18:48 Jaroslav Úředníček si tehdy vypůjčil
00:18:51 takzvanou bolerázskou růžičku z vesnice Boleráz,
00:18:55 protože on chtěl vyrábět tady tu dekorovanou keramiku,
00:18:59 ale svůj originální tupeský vzor si vytvořili až mnohem pozdějc.
00:19:06 A právě s ním se podnikavý hrnčíř dostal z jarmarků
00:19:09 až do obchodních center v Brně nebo v Praze.
00:19:12 A taky za moře, do Japonska, Ameriky nebo jižní Afriky.
00:19:15 I na světovou výstavu v Paříži, kde získal zlatou medaili.
00:19:19 Psal se rok 1925.
00:19:22 Ruce musí být proti sobě a mezi tím je ta hlína, a pomaličku, pomaličku.
00:19:27 Já nemám v těch rukách cit a nevím,
00:19:28 jakou tloušťku tý hlíny mezi těma prstama mám, takže...
00:19:32 To je právě taková ta zkušenost.
00:19:36 Kdybyste to dělal delší dobu, tak byste to už odhadl.
00:19:43 Nádhera, děkuju.
00:19:45 Ale docela to vypadá pěkně.
00:19:50 -Že byste ji vypálil opravdu?
-Samozřejmě.
00:19:53 Nejtypičtější je tady v Tupesích červená barva
00:19:56 a to jsou přesně tady tyto růžičky.
00:19:58 A to jsou kysličníky kovu.
00:20:00 Každý ten kysličník má svůj odstín, jak známe z přírody,
00:20:03 a potom, až po vypálení na 960 stupňů to dostane ten lesk
00:20:09 a ten správný glanc a barvu.
00:20:14 Teď ty barvy jsou velice takové světlé.
00:20:18 Začneme tou růží.
00:20:20 Nasadíte zde a poměrně rychlým pohybem uděláte švih.
00:20:25 Udělám švih, a úplně dokolečka?
00:20:27 Uděláte do půlky a z druhé strany uděláte, takto a takto.
00:20:34 No, to je tedy pěkná piplačka.
00:20:36 Promiň, Pepo, ale v tvém podání tomu chybí šmrnc.
00:20:38 Trochu se s tím pereš!
00:20:40 Já vím. Prostě jsou činnosti, na které je lepší se jen dívat.
00:20:44 Teď jsme na tom pracovali velice krátce,
00:20:45 ale myslím si, že za určitý čas klidně byste se to mohl naučit.
00:20:51 Tak já až budu mít cestu kolem,
00:20:52 tak že byste mi věnovala zase hodinu, další lekci?
00:20:54 -Určitě.
-Jo? Budu rád. Děkuju.
00:20:56 No, to jsem tedy na ty tvé pokroky zvědavá!
00:20:58 To si ovšem, milá Iveto, budeš muset nějaký ten pátek počkat,
00:21:01 teď nás totiž čeká další cesta. A pozor, až do 9. století!
00:21:10 Naše putování po Uherskohradišťsku zakončíme v Modré u Velehradu.
00:21:13 Letos si připomínáme 1150 let
00:21:16 od příchodu Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu.
00:21:19 Právě ve zdejším archeoskanzenu se můžeme vrátit do jejich časů.
00:21:23 Kde jsme se to ocitli?
00:21:25 S trochou nadsázky v 9. století,
00:21:27 na půdě velkomoravského opevněného centra,
00:21:29 jenom kousek od města Uherské Hradiště,
00:21:32 ještě menší kousek od Velehradu, v archeoskanzenu, který se nazývá
00:21:35 Opevněné velkomoravské sídliště středního Pomoraví.
00:21:40 Archeoskanzen byl dokončen v roce 2004 a je svým způsobem unikátní.
00:21:44 Všechny zdejší domečky totiž v Pomoraví kdysi stávaly.
00:21:47 Při tvorbě replik posloužily jako vzor základy originálů,
00:21:51 které archeologové vykopali v Modré, na Sadské výšině,
00:21:54 ve Starém Městě, nebo v Mikulčicích.
00:21:56 Koukám, Pepo, že v Modré to pěkně žije.
00:21:59 To vám tedy ten výlet do 9. století naordinovali se vším všudy!
00:22:04 Na oživování historie tu jsou zařízeni.
00:22:06 Považují to takřka za své hlavní poslání.
00:22:08 Taky by sis, Iveto, snáz zapamatovala,
00:22:10 co Velkomoravané jedli, kdybys ochutnala, ne?
00:22:13 Bezpochyby, svět přece vychutnáváme pěti smysly.
00:22:17 Vypadá už upečeně. Prosím...
00:22:18 -Tak já koštnu, jo?
-Určitě. -Schválně.
00:22:25 Hm, proč ne? Dobrý.
00:22:27 Postaru tady funguje i kovárna,
00:22:29 dokonce si tu sami v hliněných píckách taví železo.
00:22:32 Co z toho potom vyrábíte?
00:22:34 Když má výsledné železo větší obsah uhlíku,
00:22:37 tak můžeme nástroje, jako sekáče, nože,
00:22:39 prostě nástroje, které potřebují břit, aby něco vydržely,
00:22:43 a když je to měkký materiál,
00:22:45 tak používáme na běžnou zemědělskou techniku,
00:22:48 například pluhy, radlice, hřebíky.
00:22:51 No, konečně nějaký bytelnější domeček!
00:22:53 To je mocenský areál, kde bydleli velmožové, vládci Velké Moravy.
00:22:58 Ona ta drátěná košile není vůbec jednoduchá záležitost.
00:23:01 Mít to na sobě, nesete dvanáct kilo váhy a její výroba také něco trvala,
00:23:08 to znamená, tu si mohli dovolit opravdu ti elitní bojovníci.
00:23:12 No tak, to bych nechtěl nosit na těle, teda.
00:23:14 Ten kabát taky bezpochyby něco vážil.
00:23:16 -Přesně tak.
-Tak schválně!
00:23:17 No, ta helma taky.
00:23:19 Ještě, že meče tady vyměnili za stylusy, tedy psací pera.
00:23:22 V paláci nabízejí ukázku tehdejšího školství.
00:23:26 S předměty hlaholicí a staroslověnštinou.
00:23:28 Přesně tak. Díky ní se Moravané dostali
00:23:30 mezi nejvyspělejší národy tehdejší Evropy,
00:23:33 zvláště, když jim papež povolil sloužit mši v tomto jazyce.
00:23:38 No, to se asi německým kněžím moc nelíbilo!
00:23:41 To víš, že ne.
00:23:43 Přítrž jejich protestům učinil až další zásah papeže,
00:23:45 který z Metoděje udělal prvního moravského arcibiskupa.
00:23:49 Informací z 9. století mají odborníci opravdu hodně,
00:23:52 i když zdaleka ne všechno bylo objeveno.
00:23:56 Jenom kousek od nás, 40-50 metrů odsud,
00:23:58 nacházíme také maltu v takzvaných
00:24:00 velkomoravských kontextech, jak tomu říkáme,
00:24:02 takže zase nám to signalizuje,
00:24:04 že kromě toho zděného kostela tady, na tomto místě,
00:24:07 v tom 9. století mohl stát dokonce objekt podobného charakteru,
00:24:13 to znamená možná i dokonce nějaká stavba palácového tvaru,
00:24:16 asi menší, než toto.
00:24:18 Ale doufám, že ji ještě za svého života vykopu.
00:24:21 -Já vám budu držet palečky.
-Děkuju.
00:24:22 A já taky. Vždyť pokud chceme správně přečíst naši přítomnost,
00:24:26 musíme nejdřív poznat a pochopit minulost.
00:24:29 Bez toho to nefunguje, byť to zabere hodně času.
00:24:32 Stejně, jako putování po zajímavých místech.
00:24:35 Tak šťastnou cestu, přátelé,
00:24:36 a při svých toulkách po vlastech českých nespěchejte,
00:24:39 ať jimi jenom neproletíte,
00:24:41 ale náležitě a plnými doušky si je vychutnáte.
00:24:44 Na viděnou za týden!
00:24:47 Skryté titulky: Vlasta Malíková Česká televize 2013
Na Ostravsku se Iveta Toušlová vypraví do historie vítkovického železářství a ocelářství. V areálu Dolních Vítkovic, který se mění v centrum kultury a techniky vystoupá až na vrchol vysoké pece a pak nás pozve do místní interaktivní expozice nazvané Svět techniky. Prozradí nám, kdo a kdy stál u zrodu tohoto průmyslového odvětví v tehdy malém městě Ostrava a pak se samozřejmě společně podíváme, jak vypadá výroba a zpracování oceli dnes. Na závěr si ještě Iveta vyzkouší svou sílu a zručnost v dílně uměleckého kováře Martina Bundila.
Josef Maršál nás pozve na Uherskohradišťsko. Na dětská léta zavzpomínáme v Napajedlech, kde se rodí nafukovací žirafy, koníci a taky buvolové. Pak nás bude zajímat, čím dobyla svět tupeská keramika a Pepa si vyzkouší, jestli by mohl být hrnčířem nebo zda by uměl pestře ozdobit talířek. A vypraví se také do archeoskanzenu v Modré.
Dozvíme se tam spoustu zajímavostí o časech, kdy na Moravu přišli věrozvěsti Konstantin a Metoděj a světlo světa spatřila hlaholice.