Nejdůležitější konflikty musíme řešit ve svém svědomí. Polský film. ### Hrají: T. Bradecki, Z. Mrozowská, M. Zajączkowská, C. Morawski, W. Pyrkosz, J. Machulski a další. Režie Krzysztof Zanussi
00:00:22 -E, P, L.
00:00:26 -Levé oko.
-N, Z.
00:00:34 -Vidíte tu nějaké číslo?
00:00:37 -96, 35, 26.
00:00:43 -Tak další.
00:00:45 Nadechnout a zadržet.
-S nádechem to bude 92.
00:00:49 -A teď vydechnout.
-Bez 88.
00:00:57 -174.
-175, ještě jsem se nenarovnal.
00:01:06 -No dobře.
-Já sportuju, měřím se často.
00:01:12 -125 na 80.
00:01:14 Děkuji, další, prosím.
00:01:16 -S takovou výškou chcete k výsadkářům?
00:01:19 -Chtěl bych.
00:01:23 -Á, jste instruktorem alpinismu?
-Ano.
00:01:28 -Asi jsem o Vás četl. Něco o Himálajích, že?
00:01:31 -E... to o otci. Zahynul před 10-ti lety.
00:01:41 -Tak dobře, Partyko.
00:01:48 Podepište.
00:02:54 -Dobře, skáču.
00:03:10 Česká televize uvádí polský film
00:03:13 KONSTANTA
00:03:21 Witold - zelená
00:04:54 -Vlevo máš chyt.
00:04:59 -Padám!
00:05:05 -Co je?!
00:05:09 -Povol! Povol!
00:05:22 -Co je?!
00:05:32 -Já nikam nelezu! Nechci se zabít!
00:05:39 Dej mi pokoj!
00:05:44 -Lez, ty pitomče! Nebo tě shodím!
00:06:18 -Spěcháš?
-Ani ne.
00:06:28 -Vitamíny.
00:06:32 Tady máš.
00:06:41 -Promiňte. 84 zlotých.
00:06:44 Děkuju mockrát.
-To je na jízdenku.
00:06:47 Stěží ses utrhnul.
00:06:49 -Nějak jsem přijel, nějak se vrátím.
00:06:52 -Budou se ti hodit.
-Ale, mami. V žádným případě.
00:07:11 Ahoj.
-Buď zdráv!
00:07:36 -Tudy lezl tvůj táta?
-V šedesátým?
00:07:40 Nevím, předtím ještě chodil se Švýcarama.
00:07:45 Nevím kudy, ani máma si to nepamatuje.
00:07:48 -Počkej. Kolik mu tehdy bylo?
00:07:52 -24, když jsem se narodil, 36 když se zabil.
00:08:34 -Kolik si ještě musíš odkroutit?
-Dva měsíce.
00:08:39 -A potom?
-Do práce.
00:08:44 Chtěl bych něco našetřit, nemám bydlení.
00:08:49 Možná zkusím vejšku, dálkově, když to půjde.
00:08:56 -Chm! Tvůj otec byl taky zmrzlina. Taky se vždycky třásl.
00:09:01 -Opravdu? To jsem nevěděl.
00:09:17 -Kde budeš pracovat?
-Chtěl bych ve Varšavě.
00:09:21 -Ty jsi dodělal elektrotechniku, že jo?
00:09:24 -Jo.
-Jasně.
00:09:28 -Dá se něco udělat?
00:09:37 -Až skončíš vojnu, tak se ozvi.
-No!
00:09:44 -Děkuju moc.
00:10:17 -Občanský průkaz.
00:10:20 To kvůli vám sem volali?
-Určitě ano.
00:10:27 -Pane Mariuszi, personální. Přišel ten pán.
00:10:36 Víte, my tu začínáme. A máme silnou konkurenci.
00:10:41 Určitě jste u nich dělal.
-Kde?
00:10:44 -V Podniku zahraničních veletrhů a výstav.
00:10:47 -Ne, kdepak.
00:10:51 -Rád Vás poznávám.
-Dobrý den.
00:10:54 -Pán je vyučený elektrikář?
-No ovšem.
00:10:58 -Jsem velmi rád, když k nám přijde někdo mladý.
00:11:02 Pojďme.
00:11:08 -Víte, aby nedošlo k nějakému nedorozumění.
00:11:12 Za mnou opravdu nikdo nestojí, ani neznám toho pána,
00:11:15 který ohledně mě volal.
00:11:17 -Jak se jmenujete?
-Witold.
00:11:20 -Pane Wítku, pro mě za mě můžete být mužem z ulice,
00:11:24 jen abyste byl poctivý člověk.
00:11:28 -Mami? Mami?! Ano.
00:11:32 Víš, měl jsem hrozný štěstí. Plat nízkej... Haló?
00:11:37 Nízkej, ale budou služební cesty, po celým světě.
00:11:42 Haló?
00:11:44 Po celým světě.
00:11:46 Příští týden mám přinést papíry a zažádat o pas.
00:11:50 V nejbližší době pojedu pravděpodobně do Indie.
00:11:54 Ano, do Indie, do Bombaje. Ano.
00:11:59 Ale ne, dá se ušetřit, já stejně málo utrácím.
00:12:03 Ha... haló!
00:12:06 Ma... mami? Ano.
00:12:08 No, pravděpodobně si koupím nějakej foťák.
00:12:11 I když možná ne, možná si ho půjčím od kamaráda,
00:12:15 určitě si ho půjčím.
00:12:17 Ano, ale já teď spíš přemýšlím o univerzitě. Ano.
00:12:23 Ne, no, dávám pozor.
00:12:28 Běhám, trénuju.
00:12:33 No jo, jím ovoce a ha...
00:12:35 Došly mi drobný!
00:12:52 ZPĚV DĚTÍ
00:13:14 NENÍ SLYŠET
00:13:30 -Jste si jisti, že je to nehořlavé?
-Ale ano, ovšem.
00:13:34 Nehořlavé.
-Ale já mám pochybnosti.
00:13:37 Počkejte, vyzkoušíme to.
-Ale jaký oheň?
00:13:41 To nehoří. Nehoří.
-Já myslím, že hoří.
00:13:44 Tak ověříme, jestli je to hořlavé nebo ne.
00:13:47 Tak to vyzkoušíme a uvidíme. Tak co je to? Bavlna nebo len? Hm?
00:13:53 Bavlna nebo len? Uvidíme. Tak se na to podívejte.
00:13:58 Vidíte to? Je to hořlavé. Takhle to nemůže být.
00:14:04 Jsem si jistý, že to můžete nějak opravit.
00:14:07 Nemáte jinou možnost, musíte to opravit.
00:14:10 -Mohli bychom si o tom ještě promluvit?
00:14:12 -Co teď uděláme?
-Jaký "co"?
00:14:15 Sypte do města, kupte 50 metrů toho materiálu a je to vyřízený.
00:14:18 Máte nějaký dolary?
-Vlastní.
00:14:20 -Tak běžte. Kluci tu zůstanou přes noc a ráno to bude hotový.
00:14:23 -To ne, už jsou 3 v noci, to je...
-No co zíráš, seber to!
00:14:26 -To jsou výjezdy za všechny prachy.
00:14:29 Spíš uděláme výstavu ve Lhotě než tady.
00:15:36 NENÍ SLYŠET
00:18:05 TICHO
00:18:37 HINDSKY
00:20:10 -Prosím.
00:20:16 Máte něco?
-Ne, nic.
00:20:18 -Tak prosím.
-Děkuju.
00:20:22 -Kolik máte těch kůží?
-Čtyři.
00:20:25 Ale ne na prodej, vezu je pro ženu a pro tchyni.
00:20:36 -Kámo, nenechal bys mi jednu? Zaplatím ti.
00:20:41 Klidně v devizách.
-A proč? 1000 zlotých.
00:20:44 -Tak dobře.
-Až před vchodem.
00:21:29 -Otec vždycky dělal diáky, ty ne?
00:21:34 To je krása. To si to pověsím na zeď.
00:21:38 -Ztratil jsem někde foťák.
-Podrž to.
00:21:44 -Příště už je udělám.
00:21:47 -Zase tě někam posílají?
-Ano.
00:21:50 -Na dlouho?
-No, je šance jet do Států.
00:21:55 To by bylo tak na dva měsíce.
00:21:57 Spousta práce, ale zajímavé, a fůra peněz.
00:22:01 Mohli bychom tady vymalovat. A vůbec.
00:22:04 Neumím si to představit, 14 dolarů denně!
00:22:08 -A jak měníš ty dolary?
-No, ještě jsem je neměnil.
00:22:12 Ale bony se můžou.
00:22:15 Mami, já nedělám nic nepoctivýho.
00:22:20 -Teď jsou lichvářské ceny. Když lidi kupují léky za dolary,
00:22:24 platí za dolar tolik, že... Nevím, je to jejich svědomí.
00:22:29 -No ale...
-Sama jsem je kupovala, vím to.
00:22:33 -A jak se cítíš?
-Dobře.
00:22:39 A co studium?
00:22:42 -Už přemýšlím.
00:22:46 -Nemáš čas?
-Asi jsem ještě nedospěl.
00:22:51 Mám málo peněz, až našetřím víc, půjde to.
00:23:03 RACHOT NA MOSTĚ
00:23:53 -V Indii je teď horko?
-Ano.
00:23:58 -Vyprávěj ještě něco.
-Vždyť už jsem skoro všechno řekl.
00:24:04 To je těžký.
00:24:06 -Z táty bylo taky těžké něco vytáhnout.
00:24:13 -Mami, a jak ty to vnímáš? Proč vlastně zahynul?
00:24:18 Je to možný, že kvůli kamenu, že zakopl?
00:24:22 Nebo kdyby ten kámen...
00:24:27 Myslíš, že to tak muselo být?
00:24:33 -Myslím, že ano.
00:24:41 -A děda? Ten taky musel?
00:24:46 Mohl být na jiný ulici, jinde, než ve Varšavě.
00:24:51 Muselo se to stát?
00:25:17 -A co ty?
-Co by? Všechno jasný.
00:25:22 Poslyš, a proč on mě vlastně bere do těch Států?
00:25:26 -Kdo? Mariusz?
-Jo.
00:25:28 Za tu Indii mi mohl dát kázání.
-Prosím tě, vždyť ho máš v hrsti.
00:25:33 Viděl jsi, jak dává naše součásti na výstavách do frcu, ne?
00:25:37 Ví, že máš někoho nahoře, neublíží ti, kamaráde.
00:25:41 -Říkáš, že on si tak mastí vlastní kapsu?
00:25:43 -Já? Já nic neřekl, Wíťo.
00:25:47 -A co mrtvý duše? My makáme na tři směny bez odpočinku
00:25:51 a on nám pak udělá malej banket.
00:25:54 Sám to neplatí a "doláče" shrábne do kapsy.
00:25:57 Do vyúčtování napíše jména z telefonního seznamu.
00:26:00 -Bože! Mariusz je skvělej člověk!
00:26:03 Ještě jsem tu nepracoval a už jsem ho znal.
00:26:07 Chodil k naší staré sousedce, nosil jí léky, za vlastní prachy.
00:26:12 Ze zahraničí.
00:26:14 -Tři vteřiny do startu!
00:26:16 Start!
00:26:21 -Až nahoru, až nahoru!
00:26:24 -10 vteřin!
00:26:27 -Chytej! Na!
00:26:29 -Tři vteřiny ztráty. Kvůli šále.
-Dobrý, dobrý, dobrý.
00:26:37 -Jeď, jeď! Už máš víc než půl minuty!
00:26:41 -Za ucho, za ucho!
00:26:52 -No! Dobrý, máš to pod minutu!
00:26:56 -Sázíš lotto?
-Hm, hraju si.
00:27:01 Píšu si čísla při ruletě, počítám průměrnej rozptyl.
00:27:11 -Ty chceš jít na matiku?
-Ještě nevím.
00:27:15 -Nebojíš se, že čas běží?
-Ne.
00:27:23 -Já se trochu bojím.
00:27:27 -No, to je takovej způsob, jak nachytat osud přímo při činu.
00:27:32 -Jakej osud, když za tím nic není.
00:27:35 Nesázíš peníze, nemůžeš ani prohrát ani vyhrát.
00:27:38 -Můžu, sám se sebou.
-Jasně, i tak máš štěstí.
00:27:43 Já sháním stipendium do Francie, ale nic z toho nebude.
00:27:47 A ty máš tři měsíce ve Státech.
00:27:51 Koupíš si auto?
-Ne. Mně jde hlavně o byt.
00:27:55 Chci, aby se matka vrátila do Varšavy.
00:27:59 A kromě toho musíme šetřit na expedici.
00:28:05 -Myslíš, že fakt pojedem do Himálají?
00:28:14 -Jo.
00:28:39 -Vidíte ty tmavé skvrny...
-Promiňte.
00:28:56 Mami, co je ti?
00:29:00 -Nevím.
00:29:02 -A bolí tě něco?
-Hm.
00:29:06 Ruka mi dřevění.
00:29:11 -Táhne tady.
00:29:32 -Já vám naprosto rozumím. Říkáte, že je průvan.
00:29:36 -Ano!
-Ale co vám na to můžu říct?
00:29:38 Je průvan, tak se dneska staví. Vy to přece musíte vědět nejlépe.
00:29:43 Víte, každý si stěžuje, ale nikdo nevidí, že sám dělá totéž.
00:29:48 -Dobře, ale co můžeme udělat?
-Nic, pane.
00:29:54 Až se uvolní lůžko, přemístíme ji.
-Prosím Vás, musíte to udělat hned!
00:30:01 -Milý pane, já nic nemusím. TELEFON
00:30:05 Ano?
00:30:07 Ano, ano, mám to právě před sebou.
00:30:11 Už se dívám, už se dívám.
00:30:14 Ano, souhlasí, souhlasí. Děkuji.
00:30:17 Děkuji, ano. Děkuji vám.
00:30:21 -Kolik?
-Co, kolik?
00:30:23 -Kolik chcete?
-Prosím Vás, dám vám jednu radu.
00:30:28 Okamžitě odsud odejděte.
00:30:32 Nebo zavolám bezpečnost a paní je svědek.
00:30:35 -Tak si prostě řekněte nějakou částku a...-Ano, už jdu.
00:30:39 Prosím vás, jestli vás tu ještě zastihnu,
00:30:42 zavolám službu, aby vás vyvedli.
00:30:48 -Takhle ne.
-Co "takhle ne"?
00:30:51 -Takhle ne. V obálce a nejlíp v devizách.
00:30:54 On ví, že pracujete v zahraničí.
00:31:02 -No a jinak to nejde?
-Máš známosti ve Varšavě,
00:31:07 tak ať zavolají.
-Jo, jasně.
00:31:11 Udělám to.
00:31:13 A poslyš, zatím se postarej trochu o matku.
00:31:17 Nemám devizy, ale třeba ve zlotých.
-Chceš dostat facku?
00:31:21 -A jak mám vědět, jestli bereš nebo nebereš?!
00:31:24 -Podle tváře. Se pořádně dívej.
00:31:36 -Mám holku, jejíž otec má nějakej kontakt přímo u vojvody.
00:31:41 -Kámo! Hele, zavolej tam, jo?
-Spolehni se.
00:31:47 -Lešek měl volat přes ministerstvo zdravotnictví,
00:31:50 ale nevím, jak to dopadlo.
00:31:53 -To je ten z klubu?
-Jo. Děkuju.
00:31:56 -A teď jedeš na jak dlouho?
00:31:59 -Nevím, vypadá to vážně, pravděpodobně půjde na operaci.
00:32:04 Vzal jsem si neplacený volno, budu s ní.
00:32:07 -A máš za co?
00:32:08 Kdyby byl nějakej problém, můžu ti teď pár zlotých půjčit.
00:32:12 -Ne, děkuju, kdyby něco, tak ti řeknu.
00:32:14 -Lešek to je ten, co organizuje expedici do Himálají?
00:32:17 -Jo, ten.
-Jsi na seznamu?
00:32:21 -Jsem, ale co já vím, jestli pojedu, když padly ty Státy?
00:32:25 Ani nevím, jestli bych měl za co. Jak víš, že tam jsem?
00:32:29 -Taky se snažím.
-To je bezva!
00:32:33 -Nemám takový šance jako ty. Pojedu jako fotograf nebo tak něco.
00:32:42 -Ale zavoláš?
-Jasně.
00:32:53 -Vezmi mě odsud.
-Ale, mami.
00:32:56 -Prosím tě, vezmi mě pryč. Podej mi kabát.
00:33:01 -Ale co to...
-Obleču ho na košili.
00:33:05 A ty běž zavolat z náměstí taxík. Není to daleko.
00:33:10 No tak, synku, pomoz mi.
00:33:15 Řekni, že nemoc není nakažlivá. Schovej to.
00:33:18 -Ale, mami, proč jako?
-Podej mi tašku.
00:33:25 -To přece... Mami, tady máš klid.
00:33:27 -Já vím. Prosím tě, vezmi mě domů. Sousedky se o mě postarají.
00:33:35 Bude to lepší.
00:33:39 -Mami, ale tady máš péči.
00:33:43 -To je jedno.
00:33:47 Nic nepotřebuju.
00:33:50 Doktor říká, že mi nemůžou pomoct a má pravdu.
00:33:53 Podej mi boty.
00:33:57 Prosím tě, ať nemusím jít sama.
00:34:02 -Mami, já myslím, že by se to mělo nějak s doktorem...
00:34:05 -Řekni mu, že na vlastní žádost. Podepíšu to. Běž, synku.
00:34:14 -Pane doktore!
00:34:19 Pane doktore, promiňte, ale mohl byste mi pomoct?
00:34:24 Matka chce ihned odejít z nemocnice na revers,
00:34:27 a já myslím, že v jejím stavu to není...
00:34:31 Můžete mi něco poradit?
-Ano.
00:34:35 Udělejte, o co vás matka prosí. Neodporujte jí.
00:34:43 -To znamená, že nemá naději?
00:34:46 -Naděje je vždycky, ale šance je nepatrná.
00:34:55 -Mami!
00:34:58 Děkuju.
00:35:00 Pojď, pojď.
00:35:03 Tady si sedni, opatrně.
00:35:07 -Děkuju, děkuju.
-Já letím pro taxík.
00:35:27 Počkejte chviličku, přivedu nemocnou. Počkáte, ano?
00:35:33 Kam, kam to jedete?!
00:35:36 Dobytku!
00:35:45 -Děkuju.
-Já to vezmu.
00:35:47 -Musím si trochu odpočinout, naberu síly.
00:35:54 Wítku, vrať se do Varšavy. Nemůžeš nechodit do práce.
00:35:58 Vidíš, kolik tu mám přívětivých lidí?-Hodně.
00:36:02 -Jdi, synku. On ti pomůže. Běž, synku.
00:36:05 -Teď musíte ležet.
00:36:08 -Pomůžu Vám.
-Ne, ne, děkuji, určitě si poradím.
00:36:11 Poradím si s tím.
-Hned jsem zpátky.
00:36:13 -Nechte mě, teď si trochu sama poležím.-Dobře.
00:36:34 -Na, vezmi si ten oblbovák.
-Ne, nechci.
00:36:37 -Bude se ti po něm dobře spát.
-Děkuju, ne.
00:36:46 Přece... Přece vždycky se něco dá udělat.
00:36:49 Musí být nějaká šance! Musí být naděje! Co mám dělat?!
00:36:53 -Znám ve Varšavě jednu holku, ona má kontakt na chlápka,
00:36:58 kterej léčí přikládáním rukou. Mohlo by se to zkusit.
00:37:03 On sem teď často jezdí, tak bys mohl vzít mamku,
00:37:07 a zavézt ji k němu.
-Dáš mi adresu?
00:37:12 -A teď u tvý mámy někdo je?
00:37:16 -Jo, sousedky. Střídají se u ní.
00:37:20 -Tak bys třeba mohl zůstat tady, vyspat se.
00:37:24 No, samozřejmě, jestli chceš.
00:37:38 -A on stihne všechny přijmout, že dáváte tolik čísel?
00:37:41 -Je to jen chvilka, dotknutí ruky. Ovšem, že stihne.
00:37:44 -A to pomáhá, když se dotkne jen na okamžik?
00:37:47 -Když tomu někdo hodně věří, pomáhá.
00:37:50 Ale přivezte maminku přesně na danou hodinu.
00:37:53 Pak určitě nebude muset dlouho čekat. Pracujeme jako hodinky.
00:37:57 -A není nějaká šance, že by přijel ještě tenhle rok?
00:38:01 -Bohužel, už tu byl na podzim.
00:38:04 -Prosím, pane.
-Děkuji.
00:38:07 -Prosím Vás!
-Paní, čekám tady už od rána.
00:38:18 -Na.
00:38:22 -Ne.
00:38:30 A ty bereš peníze od pacientů?
00:38:33 -Prokurátor?
00:38:36 -Ne, ale berou je přece všichni.
00:38:40 -Všichni ne. Já ne, ten mladej doktor ne.
00:38:44 A ostatní jo.
00:38:50 -Ale berou proč? Protože nemají a potřebují?
00:38:57 -Protože chtějí.
00:39:00 SIGNÁL POHOTOVOST
00:39:11 Ale je hezký, že se tomu ještě divíš.
00:39:21 MATČINO VZDYCHÁNÍ
00:39:42 -Půjdu pro Gražinu, ona ti dá injekci.
00:39:46 Může sem přijít kdykoli.
00:39:52 Máš bolesti, vždyť to vidím.
00:39:58 No tak, to ti uleví.
00:40:04 No, to ti určitě uleví.
00:40:09 Dovol to.
-Nechci.
00:40:15 -Vždyť trpíš. Proč? Proč?
00:40:19 -To kvůli tobě.
00:40:28 HUČENÍ TRANSFORMÁTORU
00:40:47 -Chtěl jste se mě na něco zeptat?
00:40:52 -Ano.
00:40:55 Vysvětlete mi, otče...
00:41:02 Vysvětlete mi, otče...-
00:41:05 Vysvětlete, vysvětlete mi, otče!
00:41:22 Omlouvám se.
00:41:24 Matka chtěla, abyste přišel s posledním pomazáním.
00:41:29 -Tomu se teď říká svátost pomazání nemocných.
00:41:36 -Dokonce i církev se bojí mluvit o smrti.
00:41:50 -Na ramena.
00:41:54 -Prosím Vás, a matka vnímá to, co se před ní říká?
00:42:01 -Asi vnímá.
00:42:03 Nevíme, jak rychle nádor postupuje, co poškozuje, na co tlačí.
00:42:11 Podle mě to vnímá a proto před ní mluvte tak...
00:42:15 No, jakoby všechno slyšela. Tak se držte.
00:43:26 VZLYKÁ
00:43:43 -Promiň.
00:44:45 -Není třeba.
00:44:49 Není třeba, ne.
00:45:03 -Ale proč takhle?
-Takhle to chtěla.
00:47:39 -Musíš se oholit.
00:47:41 Musíme zajít do kanceláře. Rozumíš?
00:47:46 -Ano, samozřejmě, ano.
00:47:49 -Poslyš. Musíme jít do kanceláře a zařídit si bezplatnou dovolenou.
00:47:53 V Zakopaném je soustředění.
00:47:56 Auto a lyže už jsem zařídil.
-Jo.
00:48:00 -Tak jdem. Pojď.
00:48:03 Pojď, kámo, co je? No! Vstávej, pojď!
00:48:12 Přeskočilo ti z nedostatku kyslíku, nebo co?
00:48:18 Promiň.
00:48:22 -Víš...
00:48:24 Něco se ve mně porouchalo.
00:48:39 -No tak, co je?
00:48:43 Hodíme si? Na Himálaje?
00:48:52 -Ne.
00:49:57 ZAKLEPÁNÍ
00:49:59 -Co se stalo?
-Omlouvám se. Volali mi z práce.
00:50:04 Odvolávají mě z dovolené, musím jet.
00:50:08 Sejdu do Zakopanýho, snad ještě chytím vlak.
00:50:12 Promiňte.
00:50:15 Dobrý večer.
00:50:18 -Co se stydíš?
-Stefane!
00:50:27 -Je nějakej průšvih, že tě odvolali?
00:50:30 -Ne, služebka.
00:50:33 -Na Západ?
-Jo.
00:50:36 -No a co? To je dobře, ne?
00:50:39 -Co já vím, co je teď dobře, sám nevím.
00:51:03 -Přišly projektory.
-Jo, ráno, já vím.
00:51:06 -Ale sekli se a k jednomu není faktura.
00:51:08 Máme kupce, mohli bysme ho střelit.
00:51:10 Rozdělíme se, 20 dolarů na hlavu.
-Ty, zatřepej tou hlavou, jo?
00:51:14 -Co je ti? Jinak v pořádku? Zbláznil ses?
00:51:19 -Hele, o co ti jde? Přivezeš domů prachy, to se hodí.
00:51:23 -Kámo, máš z čeho žít?
-Mám.-Já taky, a dobře.
00:51:30 -To seš svatej? Myslíš, že tě zaměstnali proto,
00:51:33 že tak pilně utahuješ šroubky? Měl jsi tlačenku.
00:51:36 Modli se, abys tu dál pracoval, na tvý místo čeká 40 dalších.
00:51:40 -Tak ať.
00:51:48 -Řekni, co ti v té hlavě přeskočilo?
00:51:50 Nejdřív ta aféra s projektorem a teď nechceš podepsat.
00:51:54 Vždyť to tak dělají všichni. Dostaneme paušál na hotely.
00:51:58 Platíš míň, podepíšeš to na víc, nikdo netratí, to je tvoje věc.
00:52:03 -To je vaše věc, ne moje, dejte mi pokoj! Už toho mám po krk!
00:52:07 Pořád nějaký hotely, taxíky, pořád nějaký švindly.
00:52:12 Proč vlastně mám pořád myslet na to, kde jsem lhal a za kolik?
00:52:16 Proč, hm?
-A proč myslíš? Musíš?
00:52:20 -Co to zas je? Každej musí.
-Ano. No, dobře.
00:52:26 V tom případě to podepiš, jinak kolegové taky nevydělají.
00:52:36 -Ne, ne, nepodepíšu.
-No jo.
00:53:56 -Pssst!
00:54:45 Vstupte!
00:54:48 -Rychle otevři.
00:54:52 -Bylo otevřeno, ne?
-Jo?
00:55:04 -No tak, nech těch srandiček.
00:55:09 Přestaň dělat takový
00:55:23 -Pst! Tiše! Tiše!
00:55:32 HLUK ZÁPASU Z POKOJE
00:55:37 JAPONSKY
00:56:09 -Ahoj.
-Ahoj.
00:56:25 Ty čekáš dítě?
00:56:28 -Já? Zbláznil ses?
-Nechala sis ho vzít?
00:56:33 -Blázníš? Nikdy v životě.
-Tak proč jsi sem přijela?
00:56:40 -Jenom tak, podívat se na letiště.
-Eh...
00:56:46 -Dělám specializaci, bydlím u tety ve Varšavě.
00:56:49 Včera jsem byla u tvé bytné a ta mi řekla, že dnes přiletíš,
00:56:52 tak jsem přijela.
00:56:56 -No tak, co kdybychom zajeli ke mně, co říkáš?
00:57:03 -Ale ne, já pojedu autobusem. Tak zatím ahoj.
00:57:09 -Ahoj.
00:57:15 Promiňte.
00:57:17 -To nic. Už tě poslouchám.
00:57:44 -A ve jmenovateli suma
00:57:49 pro "en í"...
00:57:54 "W" z "en í".
00:57:59 Použijeme-li výsledků našich úvah,
00:58:02 můžeme konstatovat, že průměrné "en í"...
00:58:08 je téměř identické s "en í" nejpravděpodobnějším.
00:58:15 Čili: průměrné "en i"...
00:58:20 je stálé a rovná se konstantě.
00:58:27 Teď si uděláme přestávku na cigaretu a zkuste si všichni
00:58:30 v duchu znovu promítnout tok našich úvah.
00:58:36 To se týká také nekuřáků.
00:58:53 -Promiňte.
-Ano?
00:58:58 -Mě jen tak napadlo, jestli by se k tomu nedalo dojít
00:59:02 bez Lagrangeových multiplikátorů.
00:59:05 To znamená tímhle postupem: eliminujeme jedno "en í"
00:59:11 a zaměníme vyjádření pravděpodobnosti, tady tohle.
00:59:15 Čili hledání vázaného extrému je normálním hledáním extrému.
00:59:20 Nevím, jestli je to tak možné.
-Je to možné.
00:59:23 Ale proč myslíte, že to tak bude lepší?
00:59:26 -Možná ne lepší, ale jednodušší.
-Opravdu to bude jednodušší,
00:59:32 ale ne tak elegantní.
00:59:35 Bude vám platit pouze v případě velmi jednoduchých hodnot "en i".
00:59:41 Pokud budete mít příklady s vyššími mocninami
00:59:44 a složené výrazy, jste nahraný.
00:59:50 -No a já myslel, že jsem tak geniální.
00:59:52 -Je to zajímavá myšlenka.
-Hloupá.
00:59:57 -Vy jste náš student?
-Ne, nejsem.
01:00:01 -Vídám Vás na přednáškách.
-No, jsou volná místa,
01:00:06 mám čas, tak chodím.
01:00:08 -Kdybyste chodil pravidelně, dostanete zápočet.
01:00:12 -Děkuji, ale já to nedělám kvůli papíru.
01:00:15 -Zastavte se u mě po přednášce.
01:00:19 -Moc se vám omlouvám, ale už teď přijdu pozdě do práce.
01:00:23 Možná někdy jindy.
01:00:32 -Proč ses chytnul s klukama?
01:00:35 -Nechytnul, jenom tak nějak...
01:00:40 Nemůžu.
-Hm, protože nemusíš.
01:00:45 Kdybys musel živit ženu a děti, díval by ses na to jinak.
01:00:50 Pro tebe je lehký mít čistý ručičky.
01:00:54 Ale zašpiníš si je, určitě jo. Nebudeš žádná výjimka.
01:01:00 -Možná jo, možná ne.
01:01:05 -Možná, říkáš?
01:01:08 Vedení má takovou prosbu, diskrétní,
01:01:11 abychom provedli práci v jednom domě v rámci práce.
01:01:15 -A proč jako?
-Taková protislužba.
01:01:19 Ten chlap nám může pomoct. Uděláš tam elektriku.
01:01:22 -Ne, kdepak.
-Je to jednoduchý.
01:01:24 Už je to vysekaný. Šup, nataháš tam plastový trubky jako tyhle.
01:01:28 -Takový trubky? Ne, to neumím.
-Nehraj na mě divadýlko.
01:01:33 Je to nařízení. V rámci práce.
-Čestný slovo, neumím to.
01:01:38 -Ty nebudeš rozhodovat, smrade, mazej do auta!
01:01:41 A sepiš si materiál, kterej si bereš.
01:01:45 -Ne.
01:01:49 -Nepůjdeš?
01:01:53 Ale proč, člověče?
-Protože nemůžeme dovolit,
01:01:57 aby nějakej papaláš zneužíval svýho postavení
01:02:00 a čerpal soukromý výhody. To je proti zásadám demokracie.
01:02:05 Dokonce i slušnosti.
-Ty jsi tu na práci,
01:02:09 na myšlení máme chytřejší. Tak jdeš?
01:02:13 -Nejdu.
01:02:15 -No, za hranice taky nepojedeš.
01:02:19 Budeš tu žít za mizernej plat.
01:02:22 Poradili jsme si bez tebe ve Státech, poradíme si i v Kanadě.
01:02:26 -Ale jsem tu zaměstnanej.
-To nevadí. Jdeš?
01:02:32 -Ne. A s tou Kanadou uvidíme, tak lehce se vystrnadit nenechám.
01:02:46 -Co je?
-Ale nic.
01:02:51 CINKOT STŘEPŮ
-Pro štěstí!
01:02:57 Miluju jí.
01:03:00 Miluju jí a nebojím se to říct.
-A ona co?
01:03:05 -To jsou otázky.
01:03:09 Já nemám vilu, nemám otce ve funkci.
01:03:13 -Ale máš budoucnost.
-Zase seš proti?
01:03:18 -Já? Vůbec ne.
-Víš, poslední dobou
01:03:21 je z tebe takovej fanatik. Nevím, co se stalo?
01:03:24 -Ale, Stefane, nic se neděje, sám se ospravedlňuješ.
01:03:30 -Ospravedlňuju? Ať se ospravedlňuje tchán, odkud má ty prachy.
01:03:35 Jeho věc.
01:03:37 -A ty tady budeš bydlet, že?
-Prozatím.
01:03:43 Myslíš, že mi to koupili? Seš hloupej.
01:03:49 Když chceš někam dojít, musíš jít na kompromis.
01:03:53 Svět je takovej, jakej je a musíš ho tak prostě přijmout.
01:03:59 A to je právě dospělost.
01:04:04 Moc se, kámo, nesměj,
01:04:06 ještě se neví, jak skončíš ty.
-Strašíš mě? Sám se bojím.
01:04:12 -Nestraším. Wítku, nestraším.
01:04:19 Ale sám vidíš, že takhle daleko nedojdeš.
01:04:23 -A do Himálají?
-Tak to oba.
01:04:28 Tchán zařídil pro expedici náklaďák.
01:04:30 -Ale! Takže jedeš?!
-Ty taky.
01:04:59 -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:05:16 HLASITÁ HUDBA
01:05:23 TICHO
01:05:28 -A na druhý straně to máš prázdný?
-Hm.
01:05:34 -Na chvilku si ho vezmu.
01:05:46 No, lumpárna.
01:05:49 -A proč?
-A proč nejedu?!
01:05:53 Ještě dva od nás nejedou, ale jsou tam lidi z města!-Jsou.
01:05:56 -Jo.
01:05:58 Ale to není v pořádku!
01:06:00 -Ty sis blbečku myslel, že nade mnou vyhraješ?
01:06:04 -Odvolám se k podnikové radě.
-Ty mi můžou políbit prdel, víš?
01:06:09 -Nevím, jestli tohle rádi uslyší.
-Neuslyší.
01:06:13 Zato ty uslyšíš, jak strašně nemám rád takový sráče jako jsi ty.
01:06:17 -Mariuszi!
-Ty mi nebudeš tykat, ty sráči.
01:06:22 -Nedáváš si pozor, co říkáš.
-A před kým?
01:06:27 Á, ty hajzle, nahráváš to?
01:06:30 -Ano.
-Tak to si hned vyřídíme, sráči.
01:06:34 Dej to sem!-Ne.
-Dělej, dej to sem!
01:06:37 -Nedám.
-Tak dej to sem!-Ne.
01:06:40 -Nedáš?
-Ne.
01:06:42 -No tak dělej, dej to sem. Dělej.
-Hm? Hm? Nedám.
01:06:49 -Tak si jdi!
01:06:56 CVRLIKÁNÍ Z TOPENÍ
01:07:09 -Byla tu za váma slečinka.
-Á, děkuju.
01:07:12 -Pan Stefan přinesl tohle na výpravu.
01:07:15 -Děkuju mockrát.
01:07:27 -Vsadíte mi čísla?
01:07:30 V minulým tahu jsem měla tři čísla.
01:07:36 -Nevsadím. Já sám nevím, jak mám vsadit.
01:08:57 Proč mě nepodpoříte?
01:09:00 Proč neřeknete, že jeden člověk krade státní majetek v zahraničí,
01:09:03 že lže, a nahoře ho kryjí, protože je jejich člověk!
01:09:07 Poslyšte, svoláme schůzi. Řeknete to?
01:09:17 -Ne.
01:09:19 -Nevěříte mi?
-Ne.
01:09:23 -Ale proč, co je ve mně jinýho? Čteme stejný noviny,
01:09:27 chodil jsem do stejné školy jako ty!
01:09:30 Tak v čem jsem jinej?
01:09:35 Teď si mě na ředitelství podají. To se za mě nepostavíte?
01:09:42 -Ne.
01:09:46 -Protože já nejsem váš.
01:09:49 A ne proto, že na každýho z vás něco mají.
01:10:08 -A ty nám chceš dokázat, že seš lepší než my?
01:10:11 -A pohrdáš náma.
-Lidi, já že někým pohrdám?
01:10:15 -A ne? A na prachách ti nezáleží.
-Záleží, strašně mi záleží!
01:10:21 -Jo? Včera jsi říkal, že jsi ztratil 200 dolarů.
01:10:26 Ale dneska už je nehledáš.
-Hledám!
01:10:32 U nás se přece ještě z kapes nekrade. Najdou se.
01:11:31 -Prosím, posaďte se.
01:11:46 -Tak tedy.
01:11:48 Podáváte stížnost, že jste byl opomenut
01:11:51 při služební cestě do Kanady. Že jde asi o dobrý výjezd.
01:11:57 -Nejde jenom o to.
01:12:00 Jde o celou atmosféru, o...
01:12:07 O špatné vztahy, o prolhanost, o to, že všichni kradou.
01:12:14 -To jsou obecnosti. Taková nařčení musíte dokázat.
01:12:17 -Právě proto jsem chtěl schůzi zaměstnanců.
01:12:21 -Ano, ale co vím, nikdo ze zaměstnanců se do té schůze nežene.
01:12:26 Dokonce ani z Vaší sekce.
-Vím. Vím, proto jsem prohrál.
01:12:32 -No, a proč?
01:12:34 Prostě jste se zmýlil.
01:12:38 A co se týče Kanady, přehodnotili jsme svůj názor a pojedete.
01:12:46 -Ale o to vůbec nejde.
01:12:49 Chtěl jsem teď požádat o neplacenou dovolenou, měsíc.
01:12:53 Na ten mám právo ze zákona a druhý bych chtěl, protože
01:12:57 jedu na expedici do Himálají.
-Tak si napište žádost.
01:13:02 Ještě něco, kolego?
-Ne, já už nic nemám.
01:13:06 -Tak jsme hotovi. Děkuji vám.
-Musíme dořešit tu naši záležitost.
01:13:10 -Ano, jistě. Vím, vím. Půjdeme ke mně.
01:13:38 -Šlo to hladce proto, že se bojíte té kazety, co mám, že?
01:13:46 Nemusíte. Já jsem tu kazetu zničil.
01:13:54 Nevěříte?
01:13:57 -Věřím, věřím. Dávám Vám čestné slovo, že věřím.
01:14:04 -Čili, jak se říká: jsme si úplně kvit.
01:14:10 -Himálaje. Závidím Vám.
01:14:24 -Přejděte si na druhou stranu.
01:14:27 Ta zavazadla jsou vaše, paní?
-Ne, moje ne.
01:14:30 -Ne?
-Ne, ty dva bágly jsou moje.
01:14:33 -Dovolíte Váš pas?
01:14:47 Pojďte za mnou.
01:14:50 -A co zavazadla?
-Ne, ty nechte tam.
01:14:54 Pojď na chvilku.
-Co? Hned. Co se stalo?
01:14:58 Za chviličku se vrátím. Postarej se o toho pána, ano?
01:15:01 -Dobře. Prosím, paní, tady je váš pas. Prosím?
01:15:10 -Už je to všechno proclený?
-Jo, všechno. Kontejnery, bubny...
01:15:14 -A co tohle?
-A to je čí?
01:15:17 Aha, Wítka. Je tam jeho příjmení?
-Ne, ale můžeme to vzít sebou.
01:15:21 -No, to už je teď jedno.
01:15:40 -Pásek prosím.
01:15:42 To stačí.
01:15:47 Otočte se.
01:15:55 Co to je?
-Kapesník.
01:15:58 -200 dolarů nenahlášených při vývozu.
01:16:02 -Hm.
01:16:05 -Ale já to tam nezašil.
-Já taky ne.
01:16:10 Dobře, oblékněte se, prosím.
01:16:28 -Bude proti vám zahájeno trestní řízení.
01:17:09 -A s lepší prací počítat nemůžeš?
-S lepší ne. Spíš s horší.
01:17:15 Něco si najdu.
-Třeba ti někdo pomůže,
01:17:18 nejsi přece kriminálník.
-Ale skoro.
01:17:22 -A s bytem nic?
-Teoreticky jsem pořád v družstvu.
01:17:26 -Teoreticky! Ani jsi nedostal přihlášení k pobytu.
01:17:29 -To ne.
-Wítku?
01:17:35 Ale můžeš se přece pomstít.
01:17:41 -To určitě jo.
01:17:43 -No, můžeš mu nastrčit nějakou svini.
01:17:47 -Můžu.
-No? A chceš?
01:17:52 -Chci.
-Protože i z objektivních důvodů
01:17:55 by bylo na místě takovýho člověka zničit, ne? Tak proč to neuděláš?
01:18:01 Nechce se ti.
-Chce a jednou to udělám.
01:18:05 -To jen tak říkáš. Ve skutečnosti tě to vůbec netrápí.
01:18:09 Vůbec tě to nezajímá. Nic tě nerozhází.
01:18:12 -To si myslíš?
-Ano. Vůbec tě to netrápí!
01:18:16 -Co tím chceš říct? Že jsem lehkomyslnej,
01:18:18 že vůbec nechápu, co se stalo?
-Ano.
01:18:22 -No a co?
-No, kdybys na to myslel,
01:18:25 kdyby tě to trápilo, byl bys jinej.
-A ty bys chtěla,
01:18:29 aby mě to trápilo?!
-Ano.
01:18:31 -Ale proč?
-No ano! Protože tehdy,
01:18:35 tehdy bych opravdu cítila, že mě strašně potřebuješ, že...
01:18:43 -Já tě asi zbiju.
01:18:51 Ty... ty jsi taková... taková potvora.
01:18:54 -Tu máš.
01:18:58 Wítku?
-Co?
01:19:02 -Ožeň se se mnou.
01:19:05 Co?
-Mám snad málo starostí?
01:19:09 -Vezmi si mě.
01:19:12 Co, Wítku?
01:20:14 -Zdá se, že věříte, že ideální veličiny,
01:20:18 kterými se zabývá matematika, jsou pozoruhodné.
01:20:26 -A nejsou?
-Jsou, jsou.
01:20:30 -Nejde jen o to. Já si prostě myslím,
01:20:34 že díky téhle disciplíně mohu dosáhnout maximální svobody
01:20:40 i za velmi nepříznivých podmínek.
01:20:45 -Prosím Vás, matematika je hra,
01:20:49 u které si sami stanovujeme pravidla.
01:20:51 Je krásná, čistá, ale velmi často přináší zklamání právě proto,
01:20:57 že je tak vzdálená realitě, které chcete utéct.
01:21:00 -Ne, ne, špatně jste mě pochopil. Já vůbec nechci utíkat od reality,
01:21:06 právě naopak.
-Jak to?
01:21:09 Z toho, co jste říkal vyplývá, že jste řekl "pas" a složil karty.
01:21:15 -Ne, hraju dál.
-A jak?
01:21:19 Opravdu věříte tomu, že se svět zlepší,
01:21:23 když ve vás přibude jeden spravedlivý?
01:21:27 -Ano.
01:21:29 Pokud přibude.
-Víte, mám jednodušší argumenty.
01:21:34 Prostě poctivým se žije lépe, mají méně žaludečních vředů, infarktů,
01:21:39 ale to také není tak jisté.
-Ano, to vím.
01:21:44 Vůbec tu nejde o argumenty.
01:21:47 Prostě jsem pochopil, že jinak žít nemůžu.
01:21:50 -A proč?
01:21:53 -To jsem ještě nepochopil.
01:21:57 -Tak to se snažte. Vážně.
01:22:01 A zatím zkuste alespoň získat pár zápočtů z našich hodin.
01:22:07 -No, teď zrovna nemám moc šancí, že bych mohl studovat.
01:22:13 -Škoda.
-Škoda.
01:22:57 CVRKOT V TOPENÍ
01:23:06 -Wítku?
-Hm?
01:23:10 -Mám hroznej strach, aby se s tebou něco nestalo.
01:23:15 -Já mám taky strach, aby se se mnou něco nestalo.
01:23:20 Ale ještě větší mám strach, aby se nestalo něco s tebou.
01:23:24 -Cože, se mnou? A proč?
01:23:28 -Že se změníš.
01:23:31 Protože jinak všechno, co se může stát, je jenom osud.
01:23:37 -Tak čeho se máme bát, osudu?
01:23:40 -Ne, pořád o tom přemýšlím, ale osudu, toho ne.
01:23:45 Osud se dá spočítat, je to výpočet pravděpodobnosti, statistika.
01:23:54 A když se to dá spočítat, už nejde o žádný tajemství.
01:23:59 CVRLIKÁNÍ
01:24:08 Pozor! Nebezpečný přechod.
01:26:24 Připravili: Překlad: Martina Bořilová
01:26:27 Dramaturgie: Ladislav Kadlec Asistent režie: Hana Zapletalová
01:26:31 Vedoucí produkce: Pavel Fuchs
01:26:34 Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
01:26:37 Vedoucí realizace: Vladimír Tišnovský
01:26:40 Dialogy a režie: Mikuláš Pánek
01:26:43 Skryté titulky: Stanislav Vyšín Vyrobila Česká televize, 2012
Upoutávka 2
Film uznávaného tvůrce Krzysztofa Zanussiho je další zneklidňující, příznačně filozofující sondou do „současnosti“ sedmdesátých let minulého století v polské společnosti. Hlavním hrdinou je zásadový, přemýšlivý středoškolák Vít, který po ukončení základní vojenské služby u výsadkářů nastupuje do výhodného, prestižního místa. Jeho praxí zatím neprověřené ideály se ostře střetávají se zavedenými negativními praktikami: postranními, úhybnými řešeními problémů, bezohledným obohacováním se, zjednodušováním veškerých překážek rutinovaným podplácením a protekcí. Přitom se Vít musí vyrovnat také s prvními nemilosrdnými doteky vlastního osudu…
Konstanta představuje bezesporu jeden z vrcholů takzvaného „kina morálního neklidu“, stylem vyprávění je film velmi podobný Krátkému filmu o zabíjení proslulého filmaře Krzysztofa Kieślowského, se stejně laděnými úvahami o „správnosti lidského jednání“. Hudbu napsal skladatel Wojciech Kilar, kameru vedl významný polský kameraman Slawomir Idziak.
Konstanta očima Jana Jaroše
Hodnocení filmu: 70 %
