Lásku obklíčí posedlost, pýcha, strach z hanby a vražda dítěte. Vášnivé drama Gabriely Preissové v antickém hávu Národního divadla moravskoslezského. Hrají: M. Logojdová, A. Gasnárková, F. Strnad, I. Orozovič, G. Mikulková, F. Večeřa, D. Viktora, A. Cónová, A. Mohylová, L. Čermáková a další. Divadelní režie M. Františák
00:00:02 DĚTSKÉ HLASY
00:00:03 Až já budu velký, zrobím vám, teťuška, pěknou almárku
00:00:06 a Jenůfce takovou šikovnou truhélku na šití, jako ji má naše mamička.
00:00:11 Já ti také, Jenůfka, zrobím pěknou truhélku.
00:00:15 Tomu Lackovi už věřím, že dokáže pěkné stolařské věci.
00:00:19 Ale ty, Štefko, asi neobstojíš.
00:00:22 Ty máš pěkné jablúčko, Jenůfka, tak jak líca.
00:00:26 Můžeš si aj ukousnút, Štefko. Pak si ale sním celé jablíčko já.
00:00:31 Ale ve mlýně máme tých renetek 2 plné opálky.
00:00:36 Mohla by sis jich nabrat, kolik chceš.
00:00:39 Jaké ty máš pěkné zuby, Jenůfka, jako by z křídy vykrájené.
00:00:46 To je svatá pravda. Jenůfka má krásné zuby.
00:00:49 Dívča, dívča, vlaštovička, vídal sem ťa odmalička.
00:00:53 A ještě tě kolíbali, když už mi tě slibovali.
00:00:57 -Co to je za písničku, Laco?
-To je svatá pravda.
00:01:02 Ty jsi, Lacko, divoň.
00:01:04 Cožpak děcko v kolébce něčemu rozumí, aby si ještě pamatovalo písničku?
00:01:11 FUJARA
00:01:29 ZAČÍNÁ HRÁT HUDBA
00:01:57 Josef Slonek! Josef Slonek!
00:02:01 Jano Buryja! Jano Buryja!
00:02:06 Peter Lagron! Peter Lagron!
00:02:09 Józa Želar! Józa Želar!
00:02:13 Štefan Buryja! Štefan Buryja!
00:02:18 Už se večer chýlí a Števo se ještě nevrací!
00:02:21 Hrůza se na mne věšala celou noc,
00:02:23 a co jsem se sotva ráno dočkala, znova. To je zlé znamení.
00:02:28 Panno Maria, jestlis mne nevyslechla, jestli mi frajera na vojnu sebrali,
00:02:33 naši svatbu překazili, život si musím vzít.
00:02:44 Hanba mne dožene k zatracení duše!
00:03:07 Jenůfka, pořád tě jen od práce šídla honějí!
00:03:12 Moje staré ruky to mají všecko pokrájet? Žádný nedbáte.
00:03:17 Ty býváš vždycky tak pilná a rozumná, a dnes jsi celá zjinačená.
00:03:24 Laca si poví, že mu to nepatří, že on je mládek.
00:03:29 Stárek, že musí cosi spravit,
00:03:32 děvečka s pacholkem si popravují dobytek.
00:03:36 Každý jen výmluvu, a ještě ty mi odbíháš!
00:03:41 Ke všemu na to staré oči špatně vidí.
00:03:46 Vy, stařenko, už tak na všelicos špatně vidíte!
00:03:52 A mne také zvete k pomahaji?
00:03:55 Nerobíte vždycky ze mne zbytečného člověka,
00:03:59 kterému dáte za to mládkovství a obhlížení hospodářství najest?
00:04:06 Však já vím, že nejsem váš, váš vlastní vnuk.
00:04:11 Připamatovali jste mi to pokaždé, když jsem se chlapčisko siré
00:04:15 za vámi přikradl, když jste na klíně mazlívali Števušku
00:04:18 a mě jste si ani nevšimli.
00:04:20 A já byl třeba už výrostek o 4 leta starší, také sirota.
00:04:28 Kdybyste mi vyhodili těch 1200 rýnských,
00:04:30 co mám upsáno otcovského podílu na Štefovém mlýně,
00:04:34 mohl bych si jít, kam by mne oči nesly ― viďte?
00:04:36 No, to už!
00:04:37 Ty, Laco, vždy tak neuctivo k stařence mluvíš,
00:04:40 potom tě mají mít rádi!
00:04:42 Ba že. Beztak jsem u něho jen výminkářka.
00:04:45 Nepovažuje mne za žádnou hospodyni, natož rodinu!
00:04:49 A Jenůfu voláte dnes k práci, když čeká Štefka od asenty?
00:04:54 Nebýt dnes pátku, že co chvíla dojde tetka Kostelnička pro máslo,
00:04:58 už by mu běžela naproti.
00:05:00 Kterak to poznal? On vidí člověku až do srdce těma pronásledujícíma očima.
00:05:06 Ani mu odpovídat nebudu ― zlochovi.
00:05:09 Stařenko, nehněvejte se, já vám to všecko vynahradím.
00:05:13 Vzpomněla jsem si na rozmaryju, že mi usychá. Šla jsem ji omočit k vodě.
00:05:18 A kdyby mi uschla, viďte, stařenko,
00:05:20 říká se, že potom uschne všechno štěstí v světě.
00:05:25 LACO SE JÍZLIVĚ SMĚJE
00:05:30 Tak pojď, Janku, pojď.
00:05:33 -Jano!
-Jenůfka!
00:05:37 -Jano!
-Jenůfka!
00:05:40 -Jano!
-Je-nůf-ka!
00:05:45 -Jano!
-Jenůfka!
00:05:49 JANO MLUVÍ ZPOMALENĚ
00:05:51 Jenůfka, už znám čítat, už jsem to potrefil!
00:05:58 Narysajte mi zas jiný listok.
00:06:03 Dočkaj, Jano, až půjdu do města, přinesu ti čítanku
00:06:09 a v té si budeš říkat.
00:06:12 Aji psát tě naučím, aby z tebe byl lepší člověk.
00:06:16 Včil si jdi po práci, aby nás stařenka nehubovaly.
00:06:19 -Jenůfka!
-Jano!
00:06:22 -Jenůfka!
-Bože...
00:06:26 RADOSTNĚ VÝSKAJÍ
00:06:31 Jenůfka!
00:06:34 Já už znám čítat! Jenůfka mě naučily!
00:06:40 Bože, děvče, co to máš za radost!
00:06:43 Barenu jsi také naučila... Dej pokoj! Vyšívat a čítat.
00:06:48 Ty máš mužský rozum po té tvojí pěstounce a učitelem jsi měla být.
00:06:53 Ba, stařenko, ten můj rozum už dávno tu někde do voděnky spadl.
00:06:58 Jáááj!
00:07:01 Jano!
00:07:03 -Jedém!
-Hyjá!
00:07:07 -Jedem!
-Hyjá!
00:07:13 HVÍZDNUTÍ
00:07:20 Může být pěkné bičiště!
00:07:23 Mám tupý křivák, abych se s tím dvě hodiny páral. Nabrus mi ho.
00:07:28 Nabrousím.
00:07:30 HVÍZDNUTÍ
00:07:37 Tys, Laco, odjakživa takový divoň.
00:07:42 Kdyby ti to Števa učinil, to by nevadilo, viď?
00:07:45 On by to tak neučinil.
00:07:47 Protože se mu vždy nablízko postavíš.
00:07:50 Co je ti po nás ― o sebe se starej!
00:07:52 HVÍZDNUTÍ
00:07:54 To bude pěkná švagrina, že? Všeho dobrého mi přichystá!
00:07:59 Sedí tam jak holba máku
00:08:03 a těma sivýma očima by duši z těla vytáhla.
00:08:08 Onehdy mi říkal mlynářův z Vrchního, že k nám dojde na šlehačku.
00:08:14 A jářku, však tu máme jen dvě mladé ženské, Jenůfu a děvečku.
00:08:20 A on na to: Však Jenůfa za sto jiných stojí!
00:08:24 Ale co to tobě povídám. Však tys těch jejích očí také zkusil.
00:08:28 Já?
00:08:31 Včil ses mohl přesvědčit, kterak ju lúbím.
00:08:34 Naříkala si tu nad rozmaryjou.
00:08:37 Netuší, že jsem jí k ní do hlíny zahrábl dvě žížaly,
00:08:41 aby jí zrovna tak povadla jako ta její svatba se Štefkem,
00:08:44 ke které se již chystají.
00:08:46 Vidíš, Laco. To je mi divné, co z tebe takového zlocha robí.
00:08:50 Však ty ― nezapírej ― nemáš věru takové srdce.
00:08:54 A pozdává se mi, že vždy jen tak před Jenůfou měníváš barvu.
00:08:59 Hlúpoty, běž si po svém.
00:09:02 Laco, ty dobře víš, že já jsem vždycky na tvé straně.
00:09:07 Nebýt tebe tady, že to všecko držíš,
00:09:09 jak by to vypadalo s hospodářstvím a s řemeslem?
00:09:13 Števo je mlynář, ale ničemu se nenaučil,
00:09:16 ten zná jen hospodařit v hospodách.
00:09:19 V nedělu u muziky platil zase za všecky šohaje-rekruty útratu.
00:09:23 To stařenka ani Jenůfka nevidí.
00:09:26 On už je z takové lehkovážné krve jako jeho otec.
00:09:30 Však tvoja mamička se do něho tak pobláznila,
00:09:33 že i mlýn dala na něj přepsat.
00:09:35 Ještě štěstí, že tak brzo za ní umřel.
00:09:38 A jeho bratr, Toma Buryja, to byl lunt, že mu nebylo rovno.
00:09:43 Klobouk z hlavy propil.
00:09:45 Jenůfka o něm nikdy špatně nepromluvila.
00:09:48 Jenůfka z nich není.
00:09:50 Jenůfa je po nebožce matce. A potom ji vychovávala Kostelnička.
00:09:56 Jenůfka Štefka při pořádku drží.
00:09:59 Není nadarmo tak hospodářská a rozumná.
00:10:03 Čerta naplat! Tvoja mamička muža neudržela a Kostelnička také ne.
00:10:08 Mojí mamičky chyba byla, že byla do otčíma silně zalúbena.
00:10:11 A Jenůfka Štefka silně nelúbí?! Láska jako láska.
00:10:16 Ale, stárku ― on ji ještě nemá.
00:10:20 Jestli ho dnes při poslední asentě odvedli, bude po svatbě.
00:10:31 Bože, po chlebu to šlape!
00:10:34 Neodvedli! Potkal jsem u strouhy poseláka.
00:10:38 Je jich odvedeno všeho všudy devět, a Števo ne.
00:10:49 -Neodvedli?
-Neodvedli.
00:10:52 -Neodvedli?!
-Neodvedli.
00:10:54 -Neodvedli!
-Neodvedli!!!
00:10:57 Laco.
00:10:58 -Neodvedli!
-Neodvedli!
00:11:02 Neodvedli!!!
00:11:05 Peter Lagron! Peter Lagron!
00:11:08 Józa Želar! Józa Želar!
00:11:12 Štefan Buryja! Štefan Buryja!
00:11:16 To je potom spravedlnost!
00:11:18 On šohaj jako skála!
00:11:21 Já byl v jeho letech slabší a musel jsem se tam tři roky soužit!
00:11:26 Števo na ní nic jiného nevidí než tu strojenú hlavu.
00:11:31 To je jen jeho další frajerka, ty prvnější dvě nechal tak!
00:11:35 Stárku, moji hlavu za to, že kdyby dnes Jenůfa dostala neštovice,
00:11:40 až by jí porapaly tváře, že ji Števa nechá a najde si jinačí!
00:11:44 Laco!
00:11:46 Na! Tu máš.
00:11:50 Zdá se mi, že sa to nedá dobře nabrúsit.
00:11:53 Hle, Kostelnička a rychtářka s ní.
00:12:20 Vítajte, mamičko!
00:12:23 -Pán Bůh rač dát dobrý večer!
-Dejž to Pánbůh, děvčico!
00:12:27 Nenadáli jste se mojí besedy.
00:12:30 Byla jsem se dívat na vršíčku, jak nám tam kdosi přižal ozimku,
00:12:34 a ida zpátky sešly jsme se s Kostelničkou.
00:12:37 Tož bych se s ní ráda vrátila, bude nám po cestě veseleji.
00:12:42 A co ty, porád sám jak múdrý?
00:12:47 Vzkazují ti naše děvčata, abys k nám někdy došel na besedu.
00:12:52 Pěkně děkuju, rychtářko.
00:12:54 Kdybych k vám došel na besedu, lidé by nadělali klebet,
00:12:57 že jste mne pozvaly za dcerama.
00:12:59 Kmotřenka rychtářka. No, pojďte se zatím posadit.
00:13:03 Když Kostelnička spěchá. Ona je jako vítr, nikde nemá stání.
00:13:07 Nerada postávám, bývají z postání klebety.
00:13:12 Potom je mi hájit živobytí.
00:13:16 Včera ke mně zašel na kousek oběda vandrovníček a ptá se tak všetečno:
00:13:21 Mnoho-li nese vašemu muži kostelnictví?
00:13:24 Jářku, nemám muža. To mi říkají Kostelnička,
00:13:30 že mám pod dozorem kapličku a vodívám družky na funusy a procesí.
00:13:34 Ale nemám z toho, leda tu čest.
00:13:39 Ten se divil, od čeho jsem živa.
00:13:42 Však vám za vaše múdré rady nanosí lidé dost,
00:13:45 nemusela byste k tomu ani krosnařit.
00:13:48 Vám se to snadno poví.
00:13:50 Koupila jsem ti dnes, děvčico, od Němkyně kousek kanafasu.
00:13:57 Nese se jako hedvábí.
00:14:12 Zrovna takový jsem viděla, jak za tím prodejem chodím,
00:14:16 v městě u velkých pánů. Peněz ti nepřidám,
00:14:20 ale za tvoju výbavku by se nemusela žádná bohačka stydět.
00:14:27 Netřeba se ti zastesknout za vlastní mámou v hrobě.
00:14:31 Zaplať vám to Pánbůh, mamičko.
00:14:34 Však ona tě, dcero moja, ctí jako vlastní.
00:14:37 Jenom se s tebou všade pýší.
00:14:40 Kostelniččina či krosnařčina pastorkyňa,
00:14:43 a ony se moje dcery musí za ní ve všem schovat.
00:14:48 Tou zdejší mlynářkou že prý už Jenůfa bude.
00:14:51 Znáte vy si to zaonačit, nejste nadarmo múdrá.
00:14:55 Moja pastorkyňa obstojí všude. Vy nám nemusíte chudobu předstírat.
00:15:02 Já pocházím ze spořádaného domu, dostala jsem peníze
00:15:06 a 6 těžkých vozů za mnou do mužova statku dovezli.
00:15:11 A jestli mne můj nebožtík ožebračil, k nikomu jsem si nechodila stýskat.
00:15:17 Sama jsem si to přetrpěla a krosnaření se chytila.
00:15:21 Ale mojí Jenůfě netřeba chudobu snášet.
00:15:25 Ona sem po právu do mlýna patří spíše než některá cizá!
00:15:32 No ― však jsem jen pravdu pověděla.
00:15:35 Honem jste ji sem před Vánocemi vypravila, jen co poručník,
00:15:38 můj rychtář z dobrého srdce vymohl Števovi plnoletost,
00:15:43 aby mohl ujmout mlýn. A tu Laca už se také z vojny vrátil.
00:15:49 Žeť se to děvčeti nepatřilo stavět se na oči dvěma svobodným mládencům!
00:15:53 -Nepatřilo, v rodině?
-Baže!
00:15:55 Jenůfa je Števova vlastní sestřenice a stařenčina vnučka!
00:16:00 Rodina se znala od malička.
00:16:04 Kostelnička!
00:16:07 JANO V ZÁCHVATU MRUČÍ
00:16:16 Vy mne, rychtářko, nebudete učit, co se patří.
00:16:19 Jenůfa se zaslúbila jenom po své hlavě ― z lásky.
00:16:23 A její bohatství? Vychovala jsem ji spořádanou a čistou.
00:16:29 To já také po tobě, dcero moja, říkám. A co ses dnes tak opozdila?
00:16:35 Shledávala jsem ve Voboře družky na funus kovářové děvčici.
00:16:40 -Ach, Bože.
-Měla záškrt.
00:16:43 Byla jsem tam do poslední chvíle.
00:16:47 Bože můj. Tys tak statečného ducha.
00:16:51 Dobře tě to ten tvůj nebožtík výminkář naučil.
00:16:55 Cos už všelijakých nemocí a smrtí přehlídla.
00:16:59 Och, já se nebojím žádného mrtvého a noc bych na krchově mohla strávit.
00:17:04 Dnes ta kovářova děvčina tak těžko umírala ― dusila se.
00:17:10 Matka se na to nemohla dívat.
00:17:13 No, ještě dobře, že kovářka má těch děvčic jako schůdků.
00:17:17 Ale nic naplat, lítost přece matce zůstane.
00:17:23 Souděná-li člověku chudoba a ponížení,
00:17:28 není-li tisíckrát lépe mu nebýt na světě?
00:17:32 Ale vlastní krev je vlastní krev.
00:17:35 Vám pánbůh, milá Kostelničko, děti nedal. Já dvě pochovala.
00:17:46 Nedal. Ale když jsem vídala naši vyhublou kočku,
00:17:50 jíž po každé něco na hůře snědlo koťata,
00:17:53 plížit se po domě a žalostně si stýskat,
00:17:57 vždycky jsem si myslívala: To je také máma!
00:18:02 Kdyby jí ta koťata byla zůstala, odchovala by to,
00:18:06 naučila je svému řemeslu a pustila na vlastní starosť.
00:18:11 Co tím chcete povědět? Že ženské jsou kočky?
00:18:15 Ne, ale že člověk je nad zvířetem jen duší, dobrou vůlí a rozumem.
00:18:26 Tu já jsem si vychovala! Nebyla to moje krev, kus mne samé,
00:18:31 ale já s ní noci probděla, pro ni si upírala každé lepší sousto,
00:18:37 za ni se modlila, jí žehnala, trestala, ku cti dochovala.
00:18:43 A mně řekli pan farář: Buryjovko, před takovouhle matkou já smeknu.
00:18:50 Je posud na živu, můžete se ho jít na to zeptat.
00:18:55 Vážnosti vám nikdo neupírá, však jsem to zle nemyslila.
00:19:01 Ale zdržuji se tady, zdržuji.
00:19:04 Čekají mne u hajných jako nebeského posla.
00:19:07 Hajná má zlou vůli na noze, nesu jí mazání.
00:19:10 Mnoho-li jste mi nachystali másla k roznesení?
00:19:13 Pět liber másla a tři libry tvarohu, ať ti to Barena vynese ze sklepa.
00:19:17 A v troubě máš nachystaný kousek tvarohové štrudle,
00:19:20 to Jenůfa dnes nachystala pro Štefka.
00:19:23 Zaplať Pánbůh.
00:19:24 Nejsem hladova a jídlo mne jakživo neudrží od pospěchu s pomocí.
00:19:30 Jenom co si seberu to máslo.
00:19:54 Jenůfka, co že dnes ani za mamičkou nevejdeš?
00:20:01 Jsi rozhněvaná ještě od minulého pátku,
00:20:05 jak ti vyčinili, že jsi zapomněla dojít s ostatními děvčaty na oltář
00:20:11 strojit Panně Maryji zahrádečku?
00:20:14 Och ne ― však jsem zasloužila.
00:20:20 Ale pro Boha vás prosím, stařenko, neposílejte mne za ní!
00:20:24 Děvčico, divnás mi jaksi.
00:20:28 No, každé frajerce se musí devětkrát rozum poplést, než dojde k oltáři.
00:20:36 HRAJE MUZIKA, KŘIK MLÁDENCŮ
00:21:05 Štefan Buryja! Štefan Buryja!
00:21:09 Štefan Buryja!
00:21:27 MLÁDENCI ZPÍVAJÍ
00:21:29 Všeci sa žení, vojny sa bojí.
00:21:36 Všeci sa žení, vojny sa bojí.
00:21:44 A já sa nežením, vojny sa nebojím.
00:21:51 A já sa nežením, vojny sa nebojím.
00:21:58 Břinky, břinky, podkověnky, vojny sa nebojím.
00:22:24 Stařenko moja, Števa neodvedli!
00:22:30 A já tím vojákem musím být, konec milování!
00:22:40 Pozor, jo! Pozor, jo!?
00:22:44 Pozor, jo!? Pozor!
00:22:54 ZPĚV
00:22:57 A já nebožáček musím být vojáček.
00:23:03 A já nebožáček musím být vojáček.
00:23:07 Břinky, břinky podkověnky, musím být vojáček.
00:23:13 Co ty, rychtáři, s nimi! Je tebe, starého, tu také třeba?
00:23:17 Však vyprovázím přece našeho rekruta.
00:23:23 Beztak kvůli mně ho nesebrali. Já za ním stál, a páni mě tu znají.
00:23:33 Nechali jsme se z naší dědiny vidět,
00:23:36 půl vědra starého vína jsme dali na propijnú!
00:23:40 Já su rychtář z Oboran, já su oboranský úřad;
00:23:46 tož ať to lidé viďá, že dáme na propijnú!
00:23:50 Ty nepotřebuješ, chmula starý, peníze utrácet.
00:23:53 Dočkaj, uvidíš doma! On se bude vodit s takovým rozhazovačným chlapčiskem,
00:23:57 se Števou, no dočkej!
00:23:59 Héééj!
00:24:01 Už jenom dej pokoj hubě, kdy jsi hlúpá!
00:24:04 To přece on Števa všecko platil, já neutratil,
00:24:07 co jen čtvertku za tabák a ještě jsem se sám s nima dobře napil.
00:24:12 Och, ty hlúpá, ty budeš, baba jedna, rychtáře úřada učit?
00:24:20 Tož už jenom ale pojď dom!
00:24:23 Nemíchej se mezi chasu, to se pro tě nepatří.
00:24:26 A já už také pospíchám.
00:24:28 Na Kostelničku čekat nebudem, ona si už vždycky myslí,
00:24:32 že je něco lepšího než já.
00:24:34 Dej hubě pokoj!
00:24:37 Tož mívajte se tu dobře. Dobrou noc.
00:24:41 -Dej hubě pokoj!
-Hybaj, hybaj.
00:25:01 Števo, tys zase už napilý!
00:25:06 Já napilý?
00:25:13 To ty mně, Jenůfka?
00:25:15 Víš, že já sa volám Štefan Buryja, že já mám půllánový mlýn?
00:25:26 Mně počká na dvě míle každý, co jen budu chtít?
00:25:31 Jak to řekl ― že to řekl ― Rótbérgr na šenku?
00:25:37 Páni to také všecko vědí, že možem platit, platit možem!
00:25:45 Proto mne také pustili a děvčata se všude na mě smějú.
00:25:56 Tuhle voničku jsem dostal, jak jsme jeli Oborany, od tej jednej.
00:26:06 Co nehrajete? Hrajte!
00:26:16 Hrajte!
00:26:19 Zlatá makověnka dolů s věže spadla,
00:26:27 moja galanečka do klína ju vzala.
00:26:33 Do klína ju vzala.
00:26:39 Ona ji má ráda, dušička.
00:26:44 Tož hrajte!
00:26:48 Já vám možu zaplatit. Tu máte, hladoví zajíci!
00:26:56 Pojď sem.
00:27:01 Jenůfka, pojď ke mně!
00:27:09 Pojď sem!
00:27:17 Takto půjdem na zdavky s muzikou, celou cestu musí nám hrát!
00:27:28 Aj Bože, chlapčisko jedno!
00:27:32 Mamičko, nehněvejte se.
00:27:35 Celý můj nebožtík s velkým statkem. Věrná jste si rodina!
00:27:43 Aji on byl tak černovlasý a pěkně vzrostlý.
00:27:49 K srdci mi přirostl, že jsem po něm toužila,
00:27:52 už než se po prvé oženil a za vdovce znovu.
00:27:57 Matka mi zrazovali, ale já neposlechla!
00:28:01 Ale potom jsem si jim nešla postesknout,
00:28:05 když se mi týden co týden a později co chvíla opíjal,
00:28:11 dluhy robil, peníze rozhazoval.
00:28:16 Já už to dávno tu cítím, že třeba voboranský mlynář
00:28:22 ještě není hoden se podle mojí pastorkyně postavit.
00:28:31 Laco, Laco!
00:28:35 Pořád jsem ještě mlčela, to tvému srdci k vůli, Jenůfo,
00:28:42 ale včil budu jednat za tvoji mladou hlavu
00:28:46 a aby lidé věděli, že se k takovému štěstí nedereš.
00:28:52 Zítra ráno mi odsud půjdeš dom.
00:28:55 Sebrala bych tě hned, ale chci, aby ses se Štefkem rozloučila,
00:28:59 až bude při rozumu, a ve vší dobrotě, jak se na zaslibenicu sluší.
00:29:06 Povíš mu, že já to nedovolím, abyste se prv sebrali,
00:29:10 až po zkoušce jednoho roku, když se Števo po celý rok neopije.
00:29:18 SMÍCH
00:29:21 Jste oba mladí, čekejte s trpělivostí.
00:29:37 Neposlechneš-li, Jenůfo, a dáš jeho slovům přednost před mýma,
00:29:46 Bůh tě tvrdě ztrestá ― uvidíš.
00:29:54 Mívajte se tady dobře!
00:30:01 Kostelničko, upadl vám šátek. A já bych vám ruku také políbil.
00:30:20 Kostelnička, dcera moja, je to ale přísná ženská!
00:30:27 Však on ten náš šohájek není tak zlý,
00:30:30 ani ten její nebožtík můj syn nebyl už tak nejhorší.
00:30:36 Co ju to popadlo?
00:30:40 No, však aji panáček se někdy přenáhlí.
00:30:44 Števuško, běž sa vyspat, běž.
00:30:48 Unáhlil sas, jsi mladý, kamarádi ťa svádí.
00:30:53 Co vy tady ještě děláte? Hybaj dom! Chlapca svádíte!
00:31:02 OPILÝ ZPĚV
00:31:04 Všeci sa žení, vojny sa bojí.
00:31:08 Všeci sa žení, vojny sa bojí.
00:31:15 Jenůfka, neplač, všechno se to zase napraví,
00:31:24 každý párek si svoje trápení musí přestát.
00:31:29 -A ty, Števo, pojď spát.
-Jen pohlaďte šohájka, pohlaďte!
00:31:45 Števo, já vím, žes to urobil jen z té radosti dnes,
00:31:48 ale jinda, Števuško můj, polepši se, nehněvej mamičku,
00:31:52 víš, jak jsem bědná!
00:31:53 Srdce se mi úzkosťú porád v těle třese,
00:31:56 že by mamička aj lidé mohli poznat moji vinu.
00:31:58 Bojím se, že na mne padne trest, celé noci nespím.
00:32:01 Pamatuj se, duša moja, když nám včil Pánbůh tím odvodem pomohl,
00:32:04 abychom se mohli honem sebrat.
00:32:07 Mně je tak úzko ― beztoho bude ještě výčitek od mamičky dost.
00:32:11 Víš, kterak si na mně zakládá, včils ju měl slyšet.
00:32:14 Nevím, co by pak udělala, kdybys ty si mne včas nesebral.
00:32:17 Nevím, co bych udělala taky já! Ach Kriste Ježíši ―
00:32:21 Neškleb se, vidíš, tetka Kostelnička mne pro tebe dopaluje,
00:32:30 a to všecko za moju lásku k tobě.
00:32:33 Však byste se mohly dívat, jak o mne všechny děvčata stojí!
00:32:37 Ale včil už na ně hledět nemáš, jenom já mám veliké právo k tobě!
00:32:45 Smrť bych si musila urobiť!
00:32:58 Ty mi takovým nesmíš být, Bože můj, slabým, směšným!
00:33:04 Ale Jenůfka! Však tě snad nenechám tak.
00:33:09 Už pro ty tvoje jablúčkovy líce jsi přece ty, Jenůfka,
00:33:16 ze všech nejpěknější.
00:33:19 Nechte hovorů, až zítra, až bude mět jasnú hlavu.
00:33:23 A ty, Števo, pojď už spat. No tak hybaj!
00:33:28 Bože, chlapčisko.
00:33:52 Jak rázem před Kostelničkou všechno to Števkovo vypínání schlíplo uši!
00:34:00 Přesto zůstane on vždycky stokráte lepší než ty!
00:34:04 Zůstane... Zůstane.
00:34:09 Jenůfka ― tuhle mu upadla ta vonička, co dostal od některé z těch,
00:34:18 co prý se na něho všude smějú. Okaž, já ti ji zastrčím za kordulku.
00:34:24 Dej ji sem! Takovou kytkou, kterou dostal můj frajer na počesť,
00:34:28 mohu se pýšit!
00:34:30 Budeš se jím pýšit
00:34:32 a on na tobě nevidí nic jiného než ty jablúčkovy líca.
00:34:36 Přesto zůstane stokrát lepší nežli já?
00:34:40 Tenhle křivák by ti je mohl pokazit
00:34:42 a o tvoji duši, o tvou sladkou, mně dávno zaslíbenou duši on nestojí!
00:35:23 Jenůfka, laštovička moja, tady máš to své pohozené kvítí.
00:35:33 Ale zadarmo ti tu voničku nedám!
00:35:37 Opovaž se, Laco ― uhodím tě!
00:35:43 Co proti mně máš?
00:35:47 (Jano zděšeně volá) Jenůfka! Jenůfka!
00:35:53 Jenůfka!
00:36:04 Co jsem to urobil!
00:36:07 Já ťa lúbil.
00:36:09 Já ťa od malička lúbil!
00:36:12 Vodu! Dajte sem vodu!
00:36:15 Co se děje?
00:36:24 Děvčica moja! Samou žalost mi, chlapci, děláte!
00:36:30 Co je to za rozum laškovat s nožem v ruce!
00:36:34 A děvčica je poznamenaná na celý život!
00:36:40 Laco, neutěkaj, tys jí to urobil naschvál!
00:36:45 Števo! Števo!!!
00:37:58 Nechám ještě dveře otevřeny, aby ti tam našlo dost tepla.
00:38:05 A co sa chodíš k té okeničce modlit jako bludná duša?
00:38:09 To ti není zdrávo, ty se máš pořádně vyspat.
00:38:14 Nemohu si pomoci, nemám pokoje v hlavě.
00:38:17 To ti věřím ― aj já ztratila pokoj!
00:38:23 Už od té chvíle, co jsem tě dovedla dom hojit si tu ránu na líci,
00:38:27 napadlo mě z tvého naříkání neštěstí.
00:38:30 Když potom Števa k nám za tebou nikdy nevyšlapal cesty
00:38:34 a já tě napadla, jak sis pro tu zradu chtěla zoufat,
00:38:37 a když ses mi přiznala se svým pokleskem,
00:38:39 myslila jsem, že i mne to musí do hrobu sprovodit.
00:38:45 Ale zatím tys mi přirostla už dávno k srdci,
00:38:50 že jsem ti musela život zachránit.
00:38:53 Schovávala jsem tě s úzkosťou a trápením v tvojí hanbě,
00:38:57 říkajíc lidem, žes ve službě ve Vídni až do té chvíle,
00:39:02 co Štefkův chlapčok uviděl svět,
00:39:05 a hodný jeho otec snad ani ve snu se o to nestará!
00:39:09 Svařila jsem ti trochu makoviny, abys nabyla pevnějího spánku.
00:39:14 Vždyť už jsi z těch bezesných nocí jako stín.
00:39:18 Pamatuj se, neutrať si zdraví, máš teď pro koho žít,
00:39:25 dítě tě bude potřebovat.
00:39:28 Bude beztak jenom na tobě jediné viset,
00:39:31 otce ― chlapa bezectného ― nepozná.
00:39:34 Nechci na lunta už myslit. Všecko si to vypij.
00:39:47 Tuším, že sebou Števuška zahýbl!
00:39:52 Ne, spí tiše.
00:39:57 Pořád se jen s tím děckem mažeš, místo abys Pánaboha prosila,
00:40:02 aby ti od něho raději odlehčil.
00:40:06 Však on je tak milý a tichúčký.
00:40:09 Co je těch osm dní na světě, nikdy nezaplakal.
00:40:12 Ale bude se ozývat, bude domrzat.
00:40:17 Krve, rozumu mně to upíjí.
00:40:20 Prozradí se to, že tě s tou hanbou schovávám a lidi jsem klamala,
00:40:26 žes ve službě ve Vídni.
00:40:28 Proč jste mě nepustila někam daleko odejít?
00:40:35 Nemusela byste nás mít na očích a sužovat se.
00:40:40 Aby sis byla opuštěná a někde zoufala, ne?
00:40:43 Anebo něco nerozvážného vyvedla, třeba odebrala se za Števou
00:40:48 a lidé se dozvěděli.
00:40:50 Řekla jste jednou sama ve mlýně, že někdy je člověku lepší mrtvému.
00:40:54 Co si myslíš, kdybys aj někde v cizině se světa uklidila,
00:40:58 že by sem hanba nedošla?
00:41:01 Lidé, noviny a úřadové všecko vypátrají a kraj světa donesou.
00:41:06 Mamičko, však já už sama tisíckráte nahledla svoji vinu
00:41:10 a povědět se to nedá, co jsem za ni vytrpěla,
00:41:13 ale když už se stalo, třeba raději nějaké nápravy,
00:41:16 než abyste se za moji vinu vy tak trápili.
00:41:19 Nápravy! Kdo to může napravit, že jsem v tobě, vychovaje tě,
00:41:25 všechnu čest a pýchu skládala a dočkala se této hrůzy!
00:41:31 Já si na tobě tak zakládala! Och, Bože můj!
00:41:35 Však jen kdyby Števa chlapčoka viděl, bylo by nám spomoženo!
00:41:39 Však se toho dočkáš, aj toho mého ponížení,
00:41:43 že ho musím ještě poprosit, aby si tě vzal.
00:41:47 A potom teprve si tě nevezme. Co by jen toho dítěte nebylo!
00:41:53 Ten ubohý červíček za nic nemůže.
00:41:56 Baže, je to červ, pravý červ, co mi srdce užírá!
00:42:00 Celý ten tvůj hodný frajer tomu hledí z očí.
00:42:03 Kdyby Števa to milé děcko spatřil, musel by se ustrnout.
00:42:09 Aby ses v něm nemýlila!
00:42:12 Celý čas nedošel se na tě zeptat, co v té Vídni děláš,
00:42:17 jenom Laca sem porád cestu šlapal, abych mu o tobě vyprávěla.
00:42:21 Bylo to od Štefka svědomí, když věděl, v čem jsi?
00:42:25 (omámeně) Snad se vás, mamičko, obával.
00:42:28 Kdo se z nás mohl spíše pokořit?
00:42:31 On, chasník nevážený, anebo já, které se už dost lidí nalíbalo ruce?
00:42:39 Je mi tak mdlo, mamičko. Půjdu už do komory si lehnout.
00:42:42 Ustláno již máš a kahánek jsem ti také rozžala.
00:42:48 Dobrou noc, mamičko!
00:42:56 Ba, ta tvoje okenička, děvčico, už je přes dvacet neděl zabedněna,
00:43:04 ten tvůj hodný frajer nenašel k ní cesty.
00:43:08 Jen dočkaj, nevíš, že jsem ho dnes pozvala, rozhodne se to.
00:43:16 A to děcko, to děcko,
00:43:20 celý bleďoch Števa, zrovna se mi tak protiví.
00:43:25 Och, co jsem se namodlila, napostila, aby to světa nepoznalo,
00:43:31 všechno marno.
00:43:33 Dýchá to už týden, smrti se nepodobá.
00:43:43 Nezbývá mi než Štefkovi dát Jenůfu k utrápení
00:43:48 a ještě snad se musím pokořit!
00:43:52 -Dej Pánbůh šťastný, dobrý večer.
-To jste vy, Kolušina?
00:44:01 A co se, Kostelničko, zavíráte na klíč?
00:44:05 Však jste ty dveře mívala vždycky jen na petličku,
00:44:08 třebaže jste tu na samotě.
00:44:10 Vás by si věru žádný netroufal okrást,
00:44:13 že vaše moudrá hlava všecko hned uhádne.
00:44:17 Okradou aji na faře, tož co by si také na mě netroufali?
00:44:21 Tahle truhla by jim za to stála. Podívejte se!
00:44:25 Plná výbavky pro Jenůfu, samý vzácný orkaf.
00:44:30 Má tady jen dvanáctery rukávce a některé až po desině.
00:44:36 Jaj Bože, to potom že je pastorkyňa.
00:44:40 Když si vzpomenu, jak kolikrát ženské vás poklebetily ― ale už dávno,
00:44:44 ještě za vašeho nebožtíka, když jste nebyla tak rozhlášena.
00:44:48 Smály se, že prý chodíte po poutích, abyste si vyprosila děti,
00:44:53 a povídaly si: Však on třeba Pánbůh ví, proč jí je nedává.
00:44:59 A na Jenůfce vždycky by byly rády nalezly chyby ― ale nemohly.
00:45:03 Jenom co pomlúvaly, že jste ji dala na pomahaj
00:45:07 stařence do mlýna mezi mužskou chasu.
00:45:11 Takovou pěstounku ale aby pohledal mezi tisíci!
00:45:16 A pro co jste došla, Kolušino?
00:45:20 Jestli pak pomohl vaší podruhyni od kašle ten svařený slad,
00:45:24 který jsem jí donesla?
00:45:26 Libuje si; ulevilo se jí a děkuje vám vstávajíc lehajíc.
00:45:30 Mně netřeba díků. Jen když se mi podaří něco obrátit k dobrému,
00:45:35 to je mojí největší potěchou.
00:45:39 Ulevilo se mi nějak. Zaplať vám to Pánbůh, Kostelničko.
00:45:44 Pošlu vám pěknou slípku. A co vy jste nějaká přepadlá, smutná?
00:45:51 Už na ne jdou léta. V tom věku jeden rok za deset.
00:45:56 -A potom se sužuju pro Jenůfu.
-A kde je v té službě?
00:46:00 Ve Vídni! Píše mi, že je porád chorlava,
00:46:03 má zrovna takovou nemoc jako vy, zimnici.
00:46:06 Psala jsem o ni, ale ta bude vyhlížet přepadlá.
00:46:10 Však vy jí pomůžete.
00:46:11 A tož ve Vídni že je? Vykládaly súsedky, že je v Brně.
00:46:16 Ve Vídni.
00:46:20 -V Brně!
-Ve Vídni!
00:46:25 To je veliké město, člověk se tam ztratí jako kapka v moři.
00:46:30 JENŮFA VOLÁ, KOSTELNIČKA SE JI SNAŽÍ PŘEHLUŠIT
00:46:32 Števo! Števo!
00:46:33 Huš, huš, huš! Jedeš!
00:46:37 Huš! Myši.
00:46:41 Ale ona přišla k velikým pánům a dobře si ji tam považovali.
00:46:46 Poslala jsem ji do Vídně, aby zapomněla.
00:46:53 Števa včil chodí s tou nejmladší rychtářovou.
00:46:58 Už prý jsou zaslíbeni.
00:47:02 Tak?
00:47:10 Však ten jeho nevlastní bratr Laca je spořádanější chasník.
00:47:18 A on den co den se chodí na Jenůfku ptát.
00:47:21 Vždycky ho to bolí, že jí tu chybu na lícu urobil.
00:47:25 A jak rád by si ji vzal! A slyšíte ― to sem jistě jde Števa.
00:47:29 Tak to jen, prosím vás, každému vykládejte, jak sem chodí prosit.
00:47:36 Však já budu. Šťastnou dobrou noc.
00:47:39 -Števo!
-Spí ― tvrdo spí.
00:47:43 Dobře jsem jí dala napít se makoviny, nebude aspoň vidět moje ponížení.
00:47:53 Tetko Kostelničko, poslala jste mi cedulku, abych k vám došel,
00:48:00 když nedojdu, že se stane hrozné neštěstí.
00:48:05 Co mi to máte povědět?
00:48:08 Vejdi dál.
00:48:11 No, co váháš?
00:48:15 Mně je úzko. Stalo se něco Jenůfě?
00:48:23 Ona už okřála a dítě je také zdrávo.
00:48:30 -Už je na světě?
-Už týden.
00:48:33 Ty ses jedinkráte nedošel na ni zeptat!
00:48:37 Já si na to mnohokrát vzpomněl a mrzelo mne to dost.
00:48:41 Ale když vy jste se, tetko, na mne tak osápla.
00:48:44 Pronásledovat jste mne chtěla,
00:48:46 a zrovna se Jenůfě krása pokazila, nemohl jsem za to.
00:48:50 Tož jenom vejdi.
00:48:52 Já se bojím.
00:48:55 Jenůfa spí. Sem po pět měsíců nikdo nevešel.
00:49:03 Jenůfa nebyla ve Vídni, tu se schovávala.
00:49:08 Tam se podívej na svoje dítě, chlapčok, také Štefan.
00:49:14 Sama jsem ho okřtila.
00:49:20 Chuďato.
00:49:22 Ba, chuďato. Ale stokrát bídnější je Jenůfa.
00:49:27 Já byla porád tak jista, že to dítě umře,
00:49:30 že bude tím jejím trápením slabé, neduživé,
00:49:34 že bych to v tichosti do svěcené země mohla uklidit
00:49:37 a nikdo by se o tom nedozvěděl.
00:49:40 Ale ono je zdravé, silné, chce žít!
00:49:43 A proto, jen proto jsem tě zavolala.
00:49:48 Já budu na ně platit,
00:49:50 tak jako se spořádal Jano Kapiců se svou frajerkou.
00:49:55 Jen to, pro Boha vás prosím, tetuška, mezi lidmi nerozhlašujte, že je moje.
00:50:01 Podívej se taky na ni, na Jenůfu!
00:50:06 Čím ti, bědná duše, ublížila, žes ji uvrhl do té hanby
00:50:09 a včil jí nechceš pomoci?
00:50:12 Když tys ani jedinkráte nevyšlapal k nám cesty, když přestala doufat,
00:50:17 že jen za mou přísnosť se hněváš, chtěla se mi jednou otrávit!
00:50:21 Naškrabala si sirek do mléka.
00:50:24 Ale já na to jako její strážný anděl došla
00:50:27 a tehdy, v ten hrozný večer, se mi na kolenou přiznala ku své hanbě.
00:50:32 Števo, v tu chvíli mi můj hořký osud podťal život.
00:50:38 Ale já se utíhnu ráda ze světa, jen co by se té nějak ulehčilo.
00:50:46 Vždyť já to mám na zodpovídání, že jsem ji k vám do mlýna dala!
00:50:52 Ale, tetuško, však je takových ženských tisíce na světě;
00:50:58 bar se s tím, když má nějakou pomoc, ještě dobře provdať může.
00:51:03 Ale za koho, jenom za tebe!
00:51:09 Víš, ona, chudera, mnohonáckrát chtěla tě volat nebo za tebou jít,
00:51:17 ale já nedopustila, prorokujíc stále, že to dítě umře,
00:51:22 že nebude za co tě prosit.
00:51:24 Už toho ponížení jsem se bála, dát ti Jenůfu přes vlastní svou zápověď,
00:51:30 však nešťastná s tebou bude dost.
00:51:34 Z tebe jakživ dobrý, spořádaný muž nebude.
00:51:39 Zas už mne chcete pronásledovat!
00:51:43 Však u rychtářů se mne nebojí, dají mi přece tu nejpěknější dcerku.
00:51:47 A kmotřenka rychtářka povídali, že ze mne, až se vybouřím,
00:51:51 bude teprve spořádaný muž.
00:51:53 Není jiné pomoci, musím tě uprosit!
00:51:56 Ač lidé si prstem na mne budou ukazovat!
00:51:58 To je ta nadnášlivá Kostelnička, jak ještě byla ráda,
00:52:02 že si Števa svou nepoctivou frajerku sebral!
00:52:05 Ta si tu svou pastorkyni vychovala a uhlídala!
00:52:09 Měla se s čím chlubit, dobře jí Pánbůh vlastních dětí nesvěřil!
00:52:13 Svěří děvčici do mlýna pod dohlídku dětinské stařenky ― Števovi do rukou.
00:52:19 Tetuška!
00:52:22 Však to není takové neštěstí, jenom když se to lidé nedozvědí.
00:52:32 Horší by bylo, kdyby to bylo Jenůfku život stálo,
00:52:36 jak jsem se zprvu lekl.
00:52:41 Včil by bylo nejlepší, kdybyste se někam do jiné krajiny odstěhovaly.
00:52:49 Samy bez tebe, Števo?
00:52:55 Vždyť přece vidíš, že chlapčok žije, je celý po tobě.
00:53:03 Pojď se přece naň podívat, Števo!
00:53:06 Na kolenou se toho včil musím dožadovat,
00:53:09 já, před níž pan farář pověděli, že smeknou.
00:53:12 Števo, seber si je oba svatým zákonem, neopusť moji pastorkyňu,
00:53:17 moji dcerku radostnou, ať si již s tebou snáší všechno neštěstí,
00:53:22 jenom ať v té hanbě nezůstane ona a moje jméno.
00:53:27 Števo! Ty pláčeš?
00:53:31 Pojď k nim, Števo, vezmi svého chlapčoka na ruce, potěš Jenůfu!
00:53:38 Števo, Števo!
00:53:40 Tetuška, já nejsem zlý člověk. Nejsem! Nejsem.
00:53:46 Povězte, abych jí dal polovic svého majetku,
00:53:49 já bych se na mlýn vypůjčil, co byste jen chtěly.
00:53:53 Povězte, abych si sebral život, já to spíš urobím,
00:53:56 ale vzít si ji nemohu, to by bylo neštěstí nás obou.
00:54:00 Proč také tvoje?
00:54:06 Protože já za to nemohu, protože se jí bojím.
00:54:12 Števo...
00:54:13 Ona bývala prv taková milá, veselá, takové ty jablúčkové líca měla.
00:54:21 A potom už ve mlýně už před očima počala se měnit.
00:54:28 Bývala na vás podobná, taková prudká, žalostná.
00:54:32 Takové smutné oči mívala, co já nemohu snést,
00:54:36 a když jsem ji tehdy po tom odvodě uhlídal, jak měla to líco rozťaté,
00:54:42 zprotivila se mi, chudera, všechna láska k ní mně odešla.
00:54:47 Nemohu za to, jak Bůh nade mnou, nemohu.
00:54:50 A vás, tetka, nehněvejte se za mou upřímnosť ― také se bojím,
00:54:54 vy mi připadáte tak divná, strašná jako nějaká bosorka,
00:54:59 která by za mnou chodila a mne pronásledovala.
00:55:02 Potom jsem už znova zaslíben s tou rychtářovou Karolkou,
00:55:06 -už je všemu konec.
-Števo!
00:55:09 -Mamičko, kámen na mě padá!
-Obudila se?
00:55:16 Znovu spí.
00:55:23 Utekl, duše bídná!
00:55:28 K dítěti se ani nepřiblížil, vlastní to jeho krev!
00:55:35 Oh, byla bych v stavu toho červíka uničit a hodit mu ho k nohoum.
00:55:43 "Na, ty to máš na svědomí!"
00:55:51 Ale co včil?
00:55:54 Kdo ji zachrání?
00:55:58 Oh, já to předvídala!
00:56:01 BOUCHÁNÍ NA DVEŘE
00:56:05 (Laca) To jsem já, tetko.
00:56:10 Obcházel jsem zde kolem, víte, jak rád k vám docházím se s vámi potěšit.
00:56:19 Ale viděl jsem vcházet sem nějakou súsedu a potom, co odcházela, šohaje.
00:56:50 Byl to Števo, poznal jsem ho, jak včil odsud utíkal.
00:57:11 Co zde hledal?
00:57:18 Vrátila se snad už Jenůfka?
00:57:28 Vrátila.
00:57:56 A bude přece jeho?
00:58:02 Ne.
00:58:06 Ona s ním ani nehovořila.
00:58:11 A mně ji dáte, tetuška ― mně, jak jste mne vždycky těšívali,
00:58:17 že se to ještě může stáť!
00:58:20 Říkala jste, že on nedbalého života nenechá,
00:58:24 a zase byl, tetuško, včera napilý a v hospodě hrál karty až do půlnoci.
00:58:28 A říkala jste, proto že mu ji nedáte, že on je její vlastní bratranec,
00:58:32 až z Říma by museli mít dovolení, a to že nebývá šťastné manželství.
00:58:41 Se mnou bude šťastná, já si ji budu považovat,
00:58:47 třebaže ten šrám na tváři měla, bude ze mne spokojený člověk.
00:59:01 Dala bych ti ji, Laco, a kdybych ji u tebe měla zaopatřenu,
00:59:07 ráda bych potom umírala.
00:59:10 Tetuška...
00:59:11 Ale až ti všechno povím, ty o ni potom nebudeš stát.
00:59:16 Nepopustím od ní, nepopustím za nic na světě!
00:59:21 A co by už nepěkná, starúčká byla jako věchýtek
00:59:28 nebo jinému se přece dostala, k jiné bych srdce přiložiti nemohl.
00:59:33 Proč jsem si jenom na ni tak od malička zvykl, nevím,
00:59:37 ani bych to nedokázal povědět.
00:59:44 Laco, ty máš všecko vědět, a potom zkoušej svoji lásku.
00:59:55 Tobě prvnímu to svěřuji, lidé se to nesmějí dozvědět, raději smrť.
01:00:07 Jenůfa, bědná děvčica, jakživa nebyla ve Vídni.
01:00:17 Já ji po celý čas tu v komoře schovávala.
01:00:24 Ona před týdnem dostala chlapca,
01:00:33 s ním ― se Štefkem.
01:00:43 Tetko ― to že by se stalo? Vy mne jen zkoušíte!
01:00:47 Jak Bůh nad námi, čistou pravdu ti v té těžkosti povídám,
01:00:53 protože vím, že to s ní dobře smýšlíš.
01:01:03 Tetko, těžkosť jste mi urobila,
01:01:11 jako by mne do hlavy kamenem.
01:01:17 A já bych si měl sebrat to její, Števovo děcko?!
01:01:25 Laco, věru, už to dítě nežije. On ten chlapčok ...
01:02:15 -On, Števa věděl?
-Věděl.
01:02:21 Proto on tu zase byl.
01:02:23 Chce si nadejít zas Jenůfu a nechat rychtářovy Karoly.
01:02:26 Nevím. Snad. Já ho už neznám, leda pomstu bych na něj svolala,
01:02:31 na celý jeho život!
01:02:32 Kde je Jenůfka? Doveďte mne k ní.
01:02:35 Když bych jen to dítě nemusel mít na očích, ať zví,
01:02:37 co jsem si předsevzal ― dokonám. Mne ani ta její vina od ní neodvrátí.
01:02:41 Dočkaj ― já sama jí to musím všechno dříve povědět.
01:02:44 Ona je tak smutná ještě, truchlivá.
01:02:47 Včera teprve jí ten chlapčok umřel a já ho sama pochovala.
01:02:55 Kam?
01:02:59 Na hřbitov přede dnem.
01:03:03 Zemi jsem vykropila svěcenou vodou a dítě v truhélce tam schovala.
01:03:10 Alespoň se nad ním lidská hanba nepostaví.
01:03:13 Také jsem ho sama okřtila, to se všechno smí v čas potřeby.
01:03:20 Dobře jste učinila, to jsem rád, že to nikdo neví, to jsem rád.
01:03:27 Chudák Jenůfka.
01:03:30 Števa, ten to nikomu nebude povídat,
01:03:33 a já mu ani nepověděla, co se s dítětem stalo.
01:03:37 Ale včil už bych mohl mluvit s Jenůfkou,
01:03:40 nebojte se, já už s ní budu mluvit přívětivo.
01:03:43 Řekněte jí to napřed, ať se mne nebojí,
01:03:46 a že jsem ji od malička věrně lúbil.
01:03:48 Ještě ne. Teď běž a dozvěď se dřív najisto,
01:03:52 kdy bude mít Števa veselí s tou rychtářovou.
01:03:55 Víte, že já s ním už přes rok mluvím jen to, co musím.
01:03:58 Však nemyslím jeho se zeptat. Běž třeba do dědiny k rychtářovům.
01:04:02 A dozvěď se, kdy chystají svatbu. Já to musím vědět ― běž!
01:04:08 Tož ano. Mívajte se zatím dobře, co chvíla budu zpátky.
01:04:18 Co chvíla... A já si mám zatím přejít celou věčnost, snad celé spasení.
01:04:29 Což kdybych raděj dítě někam zavezla na chování?
01:04:37 Ne... Jenůfa by nedopustila a lhát ona také nedokáže.
01:04:44 Jen ono je překážkou, hanbou pro celý život.
01:04:49 Já bych tím její život vykoupila.
01:04:53 Pánbůh ― ten nejlépe ví, jak to všecko stojí
01:04:58 a co má takový červík ve světě.
01:05:04 Já Pánubohu chlapce zanesu.
01:05:08 Bude to kratší a lehčí těžkost, nežli mají děti,
01:05:10 které se dlouho trápí, než je psotník či záškrt uničí.
01:05:15 K Pánubohu dojde, dokud to ničeho neví.
01:05:18 Do jara, než ledy odejdou, památky nebude.
01:05:22 Dorostlý život tím vykoupím. Jenůfčinu i svoji čest.
01:05:27 To by se lidé na Jenůfu, na mne sesypali.
01:05:35 Sesypali, sesypali!
01:05:37 Vidíte je? Vidíte ji, Kostelničku!
01:05:56 Z hříchu vzešel a věru i Števova bídná duše!
01:06:03 ZA KOSTELNIČKOU ZAKLAPLY DVEŘE
01:06:05 Mamičko, mám těžkou hlavu jako samý kámen, pomozte!
01:06:10 Kde jste, mamičko?
01:06:14 To je její jizba.
01:06:17 Já zůstávám v komoře, musím se tam schovávat, ať mne nikdo nespatří.
01:06:22 Porád mamička vyčítají, trním to bodá do duše.
01:06:28 Už je večer, smím odbednit okeničky.
01:06:37 Všude tma, jenom měsíček bědným lidem září a plničko hvězd.
01:06:46 Števa ještě nejde, zas už nedojde.
01:06:51 Kdyby tak chlapčoka uviděl, jak modré oči otvírá.
01:06:57 A kde je Števuška? Nepláče ― tak jako by se ozval.
01:07:05 Kam jste mi ho dali?
01:07:08 Kde je můj synek?
01:07:16 Kde je můj synek?! Můj chlapčok radostný?
01:07:23 Pláče, slabúnko sténá, ale já ho přece slyším.
01:07:30 Kam jste ho položili? Spadne, spadne tam!
01:07:35 Zima mu bude ― zima ukrutná! Neopúštějte ho, já ho přijdu bránit.
01:07:41 Dočkajte!
01:07:43 Kde to jsem? To je maminčina jizba.
01:07:48 Že ho šli mamička okázat do mlýna!
01:07:51 Aha, do mlýna, Števova synka!
01:07:56 Ale modlit se za něho musím.
01:08:04 Tu u mariánského oltářku.
01:08:08 Zdrávas, královno, matko milosrdenství,
01:08:11 živote sladkosti ― tys naděje naše!
01:08:15 K tobě voláme, vyhnaní synové Evy, k tobě vzdycháme,
01:08:18 lkající a plačící v tomto slzavém údolí.
01:08:22 Obrať k nám své milosrdné oči a Ježíše, plod života tvého,
01:08:27 nám po tomto putování ukaž,
01:08:29 ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria!
01:08:33 A Števuška mi ochraňuj, neopouštěj ho, matko milosrdenství!
01:08:38 BOUCHÁNÍ NA DVEŘE
01:08:40 -Kdo je to?
-Jenůfko ― tys to? Ty jsi vzhůru?
01:08:46 -Co chcete, mamičko, nesete Števuška?
-Tys mne viděla?
01:08:50 Neviděla, ale myslila jsem si to, když ho tu není.
01:08:53 Otevři dveře, otevři, já nemohu otevřít,
01:08:56 ruce se mi třesou zimou.
01:09:01 Byla jsem nasekat kousek ledu na zítra ― na prádlo.
01:09:06 Kde je Števuška, vy jste ho nechali ve mlýně?
01:09:10 Snad k nám s ním dojde Števa na besedu, viďte, mamičko,
01:09:13 pro to roztomilé děcko?
01:09:15 Děvčico, ty blouzníš.
01:09:19 Potěš tě Pánbůh, ty ještě o tom neštěstí nevíš.
01:09:24 Dva dny jsi spala v horečce.
01:09:26 A ten tvůj chlapčok umřel a já ho dnes zticha pochovala.
01:09:40 Tož umřel?
01:09:44 Umřel můj chlapčok radostný?
01:09:48 Mamičko, srdce mi bolí, ale vy jste vždycky říkávali,
01:09:52 že by mu to bylo k přání, že co mu Pánbůh nachystá,
01:09:55 já bych bědná nemohla.
01:09:58 Tož už mi umřel, už je andělíčkem?
01:10:03 Ale já jsem tak sirá bez něho, tak těžko je mi k pláči.
01:10:08 Poděkuj Pánubohu, poděkuj!
01:10:12 Tobě se odlehčilo. Jsi zase svobodná a můžeš být ještě šťastna na světě.
01:10:20 Dali jste mu obrázky do truhélky
01:10:22 a za moji bezvládnou ruku křížek jste mu udělaly?
01:10:25 A což Števa, mamičko, slibovali jste mi, že pro něho pošlete.
01:10:27 Ten to musí také vědět, bude se mnou tesknit.
01:10:29 Nevzpomínej ho, leda kletbu mu přej!
01:10:33 Což jsem ho dobře neznala!
01:10:36 Byl tady, když jsi ležela v tom spánku, dítě viděl,
01:10:40 já před něho na kolena padla, ale on to všecko chtěl jen zaplatit,
01:10:45 všechno jen zaplatit!
01:10:47 Och, Pánbůh mu odpusť!
01:10:50 Tebe že se bojí, že máš líco pošramocené,
01:10:52 a mne že se také bojí, že jsem bosorka.
01:10:57 A s tou rychtářovou už je zaslíben.
01:11:01 Nelámej si pro slotu opíjavého hlavu a važ si raději Laci.
01:11:07 On už to o tobě všechno ví.
01:11:10 Já mu všechno pověděla a on ti odpustil.
01:11:14 To máš pravou, spolehlivou lásku.
01:11:18 -Tetuško!
-Toť zrovna jde.
01:11:20 -Jenůfko!
-Tetuško!
01:11:29 Tetuško, nebyli u rychtářů doma.
01:11:45 Jenůfka!
01:11:48 Můj synek umřel.
01:11:52 Umřel? Potěš tě Pánbůh, Jenůfka. Jak jsi přepadlá.
01:12:04 Nepodáš mi ruky?
01:12:10 Děkuji ti, Laco, za všecko dobré, co jsi se o mně nasmýšlel
01:12:13 po celý čas, co jsem ti byla s očí.
01:12:16 Já jsem tě mnohokrát z komůrky poslouchala,
01:12:18 jak jste tu s mamičkou o mně hovořili.
01:12:21 Vidíš, já jsem tak bědná.
01:12:25 Však zase okřeješ. To svoje děcko oželíš.
01:12:31 Števa by si tě jakživ vážit nedovedl. Bez něho můžeš být šťastnější.
01:12:38 Víš, Laco, já jsem si ten život na světě zcela jinak myslila, než je.
01:12:43 Včil už jako bych stála u konce.
01:12:48 Jenůfka, a za mne bys nešla?
01:12:51 Půjde za tebe, Laco, půjde.
01:12:55 Ona včil už ztracený rozum našla a musí být ještě šťastná na světě.
01:13:04 Já vás požehnám. Och, ona neví, jak těžko jsem to postavila.
01:13:10 Mamička tak dětinsky hovoří.
01:13:13 Jak by sis to mne vzal, Laco, když lásky k tobě nemám
01:13:16 a jsem tak bědná aji už nepohledná.
01:13:21 Jenůfka, já nelúbil jen tvoji postavu,
01:13:28 ale tak jako by dávno Pánbůh mou duši k té tvojí přivázal.
01:13:35 Tak se mi to zdávalo na vojně, když jsem večer,
01:13:38 co druzí ještě hřmotili, zavřel oči.
01:13:40 Bývalo mi do pláče, že mne tak daleko od tebe odtrhli,
01:13:44 a skládal jsem si v hlavě všechno, co ti dojda domů, povím.
01:13:49 Ale dojda domů, tys už jenom Števu viděla.
01:13:52 Tu mne popadla závisť, vztek a těžko mi bývalo, duša moja, věř,
01:13:56 tak jako ztracenému člověku.
01:13:59 Vidíš Laco, tys tak divný člověk.
01:14:01 Říkávali o tobě, žes prudký a zlý, ale ty máš snad dobré srdce.
01:14:09 Nemám, Jenůfko, nemám, ale mohl bych ho mít, kdybys ty byla se mnou.
01:14:19 Když o mne stojíš ještě včil, věřím už v tvoji lásku.
01:14:23 A mamička si toho tak velice přeje, ona už dost pro můj nerozum zkusila.
01:14:30 Já bych za tebe šla a chtěla bych ti být hodnou, vděčnou ženou.
01:14:36 Rozvaž si to dobře!
01:14:38 Majetku a počestnosti nemám, krásy jsem pozbyla
01:14:44 a lásky, té pěkné nad všecko na světě, té také už nemám.
01:14:53 Chceš mne takovou?
01:14:58 Chci, Jenůfka, chci jen když budeš se mnou!
01:15:04 Hle, ta jizva, kterou já ti spravil, i s ní jsi líbezná, duše moja!
01:15:10 Pak budu s tebou už ráda snášet všechno dobré i všechno zlé.
01:15:15 A viď, Laco, že mne nějaký čas necháš samotnou.
01:15:19 Já bych byla, věř, tak ráda trochu sama.
01:15:21 Však já to chápu, Jenůfka. Nechám tě, jak dlouho budeš chtít.
01:15:26 Však se už potom stane mamičce k útěše, že nám bude moci požehnat.
01:15:31 Vidíte, že jsem to tak přece dobře učinila!
01:15:35 A já vám už včil z toho těžkého srdce žehnám:
01:15:40 ať vás Pánbůh vytrhne z každého trápení,
01:15:43 ať vám požehná na štěstí, spokojenosti i majetku.
01:15:48 Ale jemu, té příčině všeho neštěstí, kletbuju,
01:15:53 aby ta jeho žena, která si ho s takovým srdcem vezme,
01:15:59 spíše rozumu pozbyla, než překročí jeho práh!
01:16:04 Běda jemu se mnou!
01:16:08 Co to venku hučí ― naříká?
01:16:13 Držte mne! Stůjte při mně!
01:16:17 Tetuško, co je vám?
01:16:20 Ona se už po tolik nocí se mnou nevyspala a ve dne se znaví,
01:16:23 je tím přemožena, chudera.
01:16:25 Stůjte při mně! Laco, zůstaň!
01:16:28 Zavřete to okno!
01:16:30 Zaobal ji, Laco, do šátku, a já hodně zatopím.
01:16:33 Zdá se, chudera, zle chorá.
01:16:36 Nu, jaký je tam vítr a mráz, ale nebe samá jiskra.
01:16:44 Och, lépe je ti tam, chlapčok můj, než na tom smutném světě.
01:16:48 Vidíš, lépe je mu, dobře je mu!
01:16:54 Jenůfo, Laco, držte mne, jako by sem smrt načuhovala!
01:18:09 -Není ti teskno, Jenůfko?
-Není.
01:18:13 Proč by jí bylo tesklivo, však já jí jakživ neublížím.
01:18:17 To už ale tak bývá, že je děvčici líto svobody.
01:18:20 Bože, co já byla tak hlúpá, já se naplakala!
01:18:25 A dostala jsem zatím hodného, spořádaného člověka.
01:18:31 Jen žádné strachy z vdavek s hodným člověkem.
01:18:35 Co to šramoce za dveřmi?
01:18:38 Nelekejte se, Kostelničko, to je rychtář s rychtářkou.
01:18:45 To vy jste došli? Vítajte!
01:18:50 Dej Pánbůh štěstí. Což nás jste se polekala?
01:18:55 To je její nemoc, že se všeho tak leká.
01:18:58 Došli jsme oba za pozvanou.
01:19:00 Karolka už také, jen co se dočká Števy, přijdou spolu.
01:19:07 (zpívá) Mamko moja, já sa vydávat mám.
01:19:14 Mamko moja, já sa vydávat mám, chodí za mnú z Javoriny cigán.
01:19:29 Chodí za mnú z Javoriny cigán.
01:19:38 Cigán sa mi prevelice lúbí, cigán sa mi prevelice lúbí,
01:19:51 pretože má pekné, bílé zuby.
01:19:57 -Vítajte!
-Zdrávi došli!
01:20:00 Nevím, co se patří spíše.
01:20:02 Přišpendlit rozmaryju nebo podat zavdanou.
01:20:05 Já jsem tu dnes na pomahaj.
01:20:07 Kostelnička je pořád ještě po nemoci nějaká slabého ducha.
01:20:11 Vidět to po ní ― hyne jaksi!
01:20:14 Co vy jste bývala za ženskou statečnou, jen na vás všecko hrálo.
01:20:19 No, ať už nenaříkáte a všecko je v pořádku!
01:20:25 Vypravuju dnes Jenůfce svatbu, mně není do nářku.
01:20:34 Ale cítím to, hynu. Myslíte, že už brzy bude tomu konec?
01:20:43 Stonáte snad na prsa?
01:20:46 Také. Ale ještě víc v hlavě mi to vězí.
01:20:50 Och ― bývají to muka! Spánek nikdá neodlehčí.
01:20:54 Musím být vzhůru, musím, abych to všecko zažila.
01:20:59 Mamičko, však dá Pánbůh, že se ještě uzdravíte!
01:21:02 Nechci se uzdravit, nechci!
01:21:05 Dlouhý život by byl hrůzou, a jak tam...
01:21:13 Dnes je tvá veselka, Jenůfko, já se z ní těším.
01:21:19 Však jsme ji kvůli urychlili, jak jen jste si přála.
01:21:24 Když někdo špatně vypadá, to se mu nemá do očí povídat.
01:21:27 -Dej hubě pokoj.
-Však nevyhlížíte tak zle.
01:21:31 A co si to jen Jenůfka vzala do hlavy,
01:21:34 že jde ku zdavkám nastrojená jen tak jako múdrá vdova?
01:21:41 Ona... moje Jenůfa?
01:21:44 Zrovna tak jednoducho chodívají k oltáři největší páni.
01:21:48 Viděla jsem purkmistrovou dceru z Belovce v kostele u zdavek,
01:21:54 měla jen takové popelavé šaty a černý klobúček bez kvítků.
01:22:01 Tož co by jen na obyčejno nastrojená nemohla jít Jenůfa?
01:22:05 Páni si dělají všecko po módách, ale my tady na dědině!
01:22:10 Já bych byla bez věnce a pantlí k oltáři nešla,
01:22:13 kdyby mi to byl někdo tisícem rýnských nahradil ― nešla!
01:22:16 Proto ona přece zůstane pořádná a šikovná ženská.
01:22:20 Pojďte se podívat na její výbavku!
01:22:22 Rozložila jsem ji v komoře, aby vyvětrala.
01:22:25 Sama jsem to všechno pořádala, takovou výbavku hned tak nevidět.
01:23:06 Ještě?
01:23:12 Já to věděla, že to každému napadne, jak jsem to na zdavky ustrojena.
01:23:20 Jenůfka, já ti přece voničku donesl.
01:23:25 Je až z Belovce od zahradníka, tu by sis také nevzala?
01:23:31 Děkuji ti, Laco!
01:23:34 Och, Laco, takovéto nevěsty ty sis nezasloužil!
01:23:38 Dětino, už mi o tom nemluv.
01:23:42 Mne to jen ranou udeřilo v tu první chvílu,
01:23:45 jak mi to teta Kostelnička řekli ― ale potom hned jsem ti to odpustil.
01:23:49 Však já se na tobě také dost provinil,
01:23:52 celý život ti to musím vynahrazovat.
01:23:55 Já vím, žes nade všecko Števa lúbila, ale jenom když včil už naň nemyslíš.
01:24:03 A já se budu s tebou pýšit ― s takovou, jakou jsi!
01:24:08 Mně tak dnes srdce tluče, ale není mi do pláče.
01:24:13 Tak mi je líto tebe.
01:24:15 Tys při mně stál v neštěstí, ty, místo Števa.
01:24:19 Ale viď, Laco, my brzy se odtud odstěhujeme!
01:24:23 Daleko, do jiného kraje, však mamička také porád touží odsud pryč,
01:24:28 že se jí spíše v jiném kraji na zdraví odlehčí.
01:24:31 To víš, že všecky ty prvější hloupé plány pro tebe zahodím.
01:24:34 Ve mne nebylo dříve nic dobrého. Já nosil jen v srdci závist na Števa
01:24:38 a o všechno bych ho byl nejraději připravil.
01:24:40 Ale tys mi nakázala, abych se s ním udobřil,
01:24:43 a já už jsem to zlé všechno v sobě překonal ― všechno, že tys se mnou.
01:24:47 Števa jsem, jak se patří, pozval na naši svatbu.
01:24:50 Slíbil, že dojde jako bratr i s Karolkou.
01:24:54 Dobrý den!
01:24:57 (dívky zpívají) Ej, mamko, mamko, maměnko moja,
01:25:04 ej, mamko, mamko, maměnko moja,
01:25:12 kupte vy mně nové šaty, já sa budu vydávati.
01:25:21 Maměnko moja, hej!
01:25:29 Števa se tak dlouho zdržel se strojením,
01:25:31 jako kdyby se mu nohy k zemi lepily. Už jsem myslila, že zmeškáme.
01:25:36 Vinšuju vám, Jenůfo a Laco, aby vám dal Pánbůh štěstí a Božího požehnání.
01:25:42 Já se budu dnes na tebe, Jenůfo, zkormouceně dívat,
01:25:45 že už to na mne také brzy dojde jít k oltáři.
01:25:49 No, a přece se zase těším, že se na ten den alespoň hodně vytancuju,
01:25:52 každý musí nevěstu provést.
01:25:54 Škoda, že vy to jen jako staří múdří odbydete bez muziky!
01:26:04 To není žádná veselka!
01:26:08 My jsme, milá Karolko, náš záslib nepostavili na radovánkách.
01:26:13 Za všecko dobré, co nám přeješ, děkujem.
01:26:16 A včil, Števo, vinšuj ty!
01:26:20 No?
01:26:22 Já to tak neznám odříkat jak Karolka.
01:26:25 No, neškodí, Števo, tu s bratrem si podejte ruce.
01:26:28 Však každý z vás má něco pěkného.
01:26:31 Ty, Števo, pěknou tvárnost a tu Laca dobrou boží duši.
01:26:47 Jenom ještě ty Števovi napověz, že je pěkný,
01:26:51 on už beztoho proto neví, co vyvádět.
01:26:54 Taký dětina by ještě byl?
01:26:56 Zakládat si na pohledné tváři, která se co chvíla může pokazit,
01:27:00 povraštit, v zemi shnít?
01:27:03 To by bylo tak směšné a nerozumné, jako když já ještě před rokem
01:27:07 jsem se shora ze mlýna dívala do dědiny na střechu kapličky
01:27:10 a přitom si myslela,
01:27:12 že tam k oltáři v štěstí mohou chodit jen dva pěkní a nastrojení.
01:27:18 Kdy vy máte veselí?
01:27:20 Projdou-li v ty dva svátky dvě ohlášky, zrovna za čtrnáct dní.
01:27:25 Budu-li já jenom chtít.
01:27:27 Třeba tě ještě odpravím! Beztoho mne lidé straší s tebou!
01:27:31 Ty bys to odpravila, život bych si musel vzít!
01:27:34 Však já už včil kolik neděl kvůli tobě se držím spořádano.
01:27:38 Vidíš, Števo, to je tvoja pravá láska!
01:27:41 Bodajť by tě nikdy nezabolela!
01:27:45 Pořádně jste ji vybavila,
01:27:47 ta čest se vám jako jen nevlastní matce musí dát.
01:27:52 Však já také mou Jenůfu nedala ledajakému rozhazovačnému chlapčisku!
01:27:58 To mi připomíná, že jsem tak jednou pověděla o Števovi.
01:28:02 Chorlavá je, ale nadnášlivá porád ještě dost.
01:28:05 Števa je tu. Števa!
01:28:10 Došel zas urobit nějaké neštěstí.
01:28:13 Pán Bůh rač dát dobrý den!
01:28:16 Nepozvali jste nás, my vás dlouho zabavovat nebudem,
01:28:19 ale bar žádného veselí nestrojíte, nemohly jsme se zdržet,
01:28:22 abysme Jenůfce nešly vinšovat a zazpívat.
01:28:25 Tož my vám, Jenůfka aji Laco,
01:28:27 vinšujeme tolik štěstí, co je kapek v hustém dešti,
01:28:31 a zazpíváme vám tu pěknou veselou písničku.
01:28:35 Karolka, zpívaj!
01:28:37 Ej, mamko, mamko, maměnko moja!
01:28:44 Ej, mamko, mamko, maměnko moja!
01:28:52 Kupte vy mně nové šaty, já se budu vydávati,
01:29:00 maměnko moja! Ej!
01:29:04 JANO VLEČE TRUHLU A NAŘÍKÁ
01:29:07 Ej, dcerko, dcerko, dceruško moja! Ej, dcerko, dcerko, dceruško moja!
01:29:19 Nechaj toho vydávaňa, však si ešče hrubě mladá,
01:29:27 dceruško moja! Ej!
01:29:31 Ej, mamko, mamko, maměnko moja! Ej, mamko, mamko, maměnko moja!
01:29:45 Také jste vy mladí byli, rádijste se vydávali,
01:29:52 maměnko moja! Ej!
01:29:58 Děkuju vám, děvčata, z celého srdce! Tak milo mne to dojalo!
01:30:03 Moc hezky jste to zazpívaly, ale nic naplat, už táhne na devátou.
01:30:08 Pan farář nakázali přijít do kostela zrovna na devět.
01:30:12 Tož si jen popilte s požehnáním, už aby se šlo.
01:30:18 Uctivo vás prosím o požehnání jako stařenku za mou rodinu.
01:30:26 Tož já vám žehnám ve jménu Otce, Syna aj Ducha svatého.
01:30:34 -Amen.
-Amen.
01:30:37 Ty, Laco, mňa zle nevzpomínaj!
01:30:45 A včil vy, Kostelničko, vy to jistě dokážete odříkat jako velebníček.
01:31:00 HLUK, JAK JANO VLEČE TRUHLU
01:31:16 Sekáči z pivovaru našli pod ledem přimrzlé dítě.
01:31:23 Je tak celé chuďato jako živé dítě zabaleno v peřinku a v povijáku,
01:31:29 na hlavičce červenou pupinu.
01:31:34 To je hrůza, lidé nad ním naříkají!
01:31:40 (dívky zpívají) Také jste vy mladí byli...
01:31:42 JENŮFA KŘIČÍ HRŮZOU
01:31:51 Jenůfa, neodbíhaj, stůj při mne, to jdou pro mne!
01:31:56 Dcera moja, ty zase už z nemoci fantazíruješ! Dolekala ses.
01:32:02 Števo, to je ti strašné. Svatba tak pokažena.
01:32:05 Já být nevěstou, plakala bych!
01:32:07 Já tam stál celý ztrnulý, jako by mi ten křik byl nohy podťal.
01:32:11 A úzko je mi ještě včil.
01:32:13 Bože můj ― Bože! To je můj chlapčok!
01:32:20 Jenůfka, Jenůfka ― vzpamatuj se!
01:32:22 Co tě to hrozného popadlo! Lidé to slyší. Vzpamatuj se!
01:32:25 Pust mne!
01:32:28 To je můj Števuška, můj chlapčok!
01:32:30 Vidíte, to je jeho poviják, jeho čepčáček.
01:32:35 Sama jsem mu ho ze svých pantlí popravila!
01:32:38 Ej, lidé, kterak jste ho dopravili, bez truhélky, bez věnečku!
01:32:41 Ježíši Kriste!
01:32:43 Kriste Ježíši!
01:32:45 Co mu pokoje nedáte! Kdesi ve sněhu a ledu s ním gúlali!
01:32:50 Števo, mlynáři, pojď sem, pojď! Je to tvoje dítě.
01:32:56 Jenůfka, pamatuj se, to nemůže být tvoje dítě!
01:32:59 Mamičko, kterak jste ho to pochovali!
01:33:03 Slyšíš, rychtáři! Oni s Kostelničkou o tom vědí!
01:33:07 Já su první úřad!
01:33:11 A radši bych sa neviděl.
01:33:14 To se to tu převrátilo!
01:33:16 Kriste Ježíši! Tak utratila dítě!
01:33:18 Dovezla si to z Vídně! Kamením po ní!
01:33:21 Jen se odvažte někdo se jí dotknout!
01:33:25 Život vás to bude stát! Pěstí vás dobiju!
01:33:30 Jenom všechno po spravedlnosti, však páni už se pravdy dozvědí.
01:33:47 Jenůfka to neurobila! Já to vím!
01:33:53 Ona měla s bratrem Števou dítě, ale umřelo. Kostelnička ho pochovala.
01:34:03 Hlavou, duší vám za to stojím. Mě odveďte za ni, než se to dokáže!
01:34:09 Ona snad půjde dobrovolně. Však vidíš, že nezapírá.
01:34:16 Ještě jsem tu já!
01:34:23 Vy všickni, všickni ničeho nevíte!
01:34:36 To je můj skutek, můj trest Boží.
01:34:42 Netrestejte Jenůfy, Bůh jen mě volá k soudu.
01:34:48 Já jsem dítě Jenůfčino se Števou uničila ― já samotná.
01:34:54 Tiskla se na mne hrůzou ta hanba před lidmi,
01:34:58 že jsem si pastorkyni do zkázy dochovala.
01:35:03 Tys, Bože, to viděl, že to nebylo k snesení,
01:35:07 že by bývaly místo toho dítěte utratili životy dva.
01:35:18 Jenůfa ani nebyla ve Vídni, a toho večera byla náhodou omámena,
01:35:26 že jsem jí makovinou chtěla pomoci k lepšímu spánku,
01:35:31 dítě jsem jí vzala, k řece zanesla, u břehu byl v ledu prosekaný otvor,
01:35:39 tam jsem dítě vstrčila.
01:35:43 Bylo to večer. Ono se nebránilo. Ani nezapíplo.
01:35:50 Jen jakoby na rukou mne pálilo, aji v hlavě mojí byl oheň
01:35:56 a bez sebe jsem musila být.
01:36:00 Netrestejte Jenůfy. Slitujte se nad ní.
01:36:05 Ona je nevinná.
01:36:07 Mne odveďte, mne suďte, mne kamenujte, bídnou!
01:36:20 Mamičko ― pod led!
01:36:24 Nechte mne!
01:36:29 Jenůfko, och Bože můj, už ta kletba Kostelničky došla.
01:36:40 Já byl ta první příčina, já ti to líce naschvál zohavil,
01:36:45 aby tě Števa nechal, a tak to potom všechno došlo na neštěstí.
01:36:51 Jenůfka, ty mi přece ujdeš,
01:36:54 kletba mi tě uchytí, dřív než překročíš můj práh!
01:37:00 Já tě nad svůj život lúbil, já bych se byl stal tak hodným člověkem!
01:37:05 Števo!
01:37:08 Mamičko moja, vyveďte mne ven!
01:37:10 A já za Števa nepůjdu, raději bych do vody skočila. Pojďme dom!
01:37:14 Karolka moja, Karolka!
01:37:17 To je na něho trest!
01:37:19 Žádná děvčica za něho nepůjde, co by jen poctivá cikánka byla!
01:37:27 ŠTEVA KŘIČÍ, JANO VOLÁ JENŮFKU
01:37:31 Jenůfka!
01:37:34 Jenůfka!
01:37:39 Vstaňte, pěstounko moja.
01:37:43 Dosti smrtelného ponížení a muk vás ještě čeká.
01:37:47 Já vás nezatracuju,
01:37:50 ale vy jste mi život zachránila, aby mi byl do smrti těžkým.
01:38:01 Kam mne pozdvihuješ?! Víš, že mne povedou?
01:38:12 Ne! Já nesmím! Oni by tebe soudili, Jenůfo!
01:38:18 Nech soudí ― pěstounko moja. Není už na světě bolesti,
01:38:22 která by mne mohla podruhé k zoufání přivést, není.
01:38:29 Jenůfko, dcerko moje bolestná, však jen kvůli tobě jdu.
01:38:39 Mohla bych jen zaběhnouti do komory, vždycky jsem si to tak myslila,
01:38:44 kdyby ta chvíle došla, a tam udělat všemu konec.
01:38:47 Ale já musím k soudu, vždyť tebe budou také volat!
01:38:51 Mohli by tě podezřívat a to je ta největší oběť,
01:38:55 co jsem pro tě, pastorko moja, byla vstavu.
01:38:58 Odpusť mi jenom ty, včil už vidím, že jsem sebe milovala více než tebe.
01:39:05 Já dokázala pro tebe všecko si upírat, jen svoji pýchu ne.
01:39:11 Vlastní matka by byla dovedla pokoření i hanbu pro tě snášet.
01:39:16 Dobře včil už nemůžeš povědít: Mamičko! Aj, mamičko!
01:39:22 Ej!
01:39:25 Pánbůh vás potěš, mamičko!
01:39:45 Odešli. Laco, jdi také.
01:39:50 Však včil vidíš, že s mým bídným osudem svůj spojit nemůžeš.
01:39:55 Buď sbohem a pamatuj si, žes byl nejlepší člověk,
01:39:59 jehož jsem potkala na světě.
01:40:01 Žes mi zúmyslně poranil líco, to jsem ti už dávno odpustila.
01:40:06 To jsi hřešil jenom z lásky, jako já kdysi.
01:40:22 Jenůfka, ty odejdeš do světa za hodnějším životem
01:40:30 a mě nevezmeš s sebou?
01:40:34 Víš, že mne budou volat také k soudu,
01:40:37 že každý se na mne s opovržením podívá?
01:40:44 Já i tu zkoušku pro tebe snesu.
01:40:47 Co je nám do světa, když my dva si budeme na útěchu?
01:41:02 A víš-li, Laco, že vidění toho mého děcka mučedlníčka
01:41:06 nikdy se mým očí nespustí?
01:41:10 Dej si pozor, Laco, byl by to se mnou smutný život.
01:41:16 Budeš trpět ty, budu trpět s tebou!
01:41:36 Laco, duša moja... Pojď!
01:41:44 Včil teprve mne k tobě dovedla láska.
01:41:48 Ne taková, co očima mne k Števovi poutala,
01:41:52 ale ta větší, pro celý život, co sám Pánbůh je s ní spokojen.
01:42:00 Co jen to všecko ještě přetrváme, stanu se tvojí věrnou ženou,
01:42:05 a až půjdu včil mezi lid a bar k tomu soudu,
01:42:11 tvoje ruka musí moji vést.
01:42:15 Tu budu vědět k posile:
01:42:17 já nejsem bídná, můj muž stojí při mně!
01:42:30 HRAJE FUJARA
01:43:30 Skryté titulky: Věra Mikulenková Česká televize, 2012
Česká dramatička a spisovatelka, představitelka českého realismu, se pyšní hned dvěma vrcholnými dramaty: Gazdina roba a Její Pastorkyňa. Příběh krásné Jenůfy, vášnivého souboje Števy a Laca a krutost kostelničky Buryjovky se na dlouhá léta zabydlel na českých jevištích, třebaže v době svého vzniku rozdělil diváky i divadelní obec na dva nesmiřitelné tábory nadšených ohlasů i prudkého odsuzování. Bez příčin není následků, a když lásku obklíčí posedlost, pýcha a strach z hanby, události nezadržitelně ústí do mrazivé tragédie.
Režie strhujícího vesnického dramatu se ujal Martin Františák, jehož nesentimentální a „nefolklorní“ pohled je s to zprostředkovat tuto dnes již klasickou látku i mladému publiku.
V hlavních rolích se představí Gabriela Mikulková, Marie Logojdová, František Strnad, Igor Orozovič a další herci Národního divadla moravskoslezského, režie televizního záznamu se ujal Janusz Klimsza.
