Království poezie Gabriely Vránové

O kráse veršů s herečkou Gabrielou Vránovou, která by v těchto dnech oslavila životní jubileum. Režie O. Kepka

Litujeme, ale video není dostupné
Litujeme, ale video není dostupné

Království poezie

Hodinový film je výrazným projektem herečky Gabriely Vránové, která se celý život věnuje interpretaci poezie. Kromě úryvku básní českých a slovenských autorů (recitace je doplněna hudbou a obrazem) propojuje Gabriela Vránová film svými vlastními fejetony a vyprávěním, ve kterých se snaží vyjádřit svůj osobní vztah k poezii v nejširším slova smyslu. Její postoje rozvíjí i několik hostů. Ve filmu se objeví mnoho krásných a neznámých exteriérů, česká a slovenská krajina i neznámá města a místa. Své názory nikomu nevnucuje. Snaží se však znovu objevit zapomenuté krásy a ukázat, že poezie je stále živá a moderní.

Film je rámován putováním, cestou. Prologem je ukázka souznění textu a slova. Uslyšíme báseň F. G. Lorcy s excelentním doprovodem kytary Štěpána Raka.

Začínáme na Slovensku, kde se Gabriela narodila. Od známého slovenského básníka a překladatele Ľubomíra Feldeka se dozvíme o vzniku rýmu, o poezii, která vznikla ze života samého. Podíváme se i na rozdíl mezi českou a slovenskou poezií. Cestujeme dále na Moravu, dotkneme se lidové písně, v podání Gabriely Vránové uslyšíme i maďarštinu (maminka byla Maďarka), přes Jiřího Pavlicu se dostaneme k překrásným veršům Jakuba Demla a Vítězslava Nezvala.

Klikněte pro větší obrázek Jedním z vrcholu filmu je videoklip s básní Otokara Březiny Nepřemožitelní rostem, kde souzní fotografie, hudba a text. Gabriela Vránová právě zde dokazuje, že je právem nazývána královnou poezie. V jejím podání se slova stávají skutečným královstvím.

Klikněte pro větší obrázek Kometa Jaromíra Nohavici je příkladem poezie v písni, což rozvede i mladý zpěvák a textař David Kraus, který velmi otevřeně hovoří o současných možnostech zhudebnění klasických básní. Příkladem je jeho píseň na text J. V. Sládka Širé lány.

Přes Vysočinu se dostáváme – slovem i obrazem – do jižních Čech, kde prostřednictvím Luďka Munzara potkáváme Františka Hrubína a Viktor Preiss nás přenese do Prahy k Janu Nerudovi. Luděk Munzar dokazuje, jaká je poezie bez falešného patosu, ze srdce, z hloubky. Šanson Viktora Preisse na slova Jana Nerudy je další ukázkou, jak může dnes poezie oslovit současného diváka. Malíř Ivan Svatoš se svými překrásnými obrazy Prahy a s texty Jaroslava Seiferta nás překvapí a rozšíří tak poznání o výtvarný rozměr.

Svoji filmovou cestu uzavíra Gabriela Vránová opět na Slovensku. Staroturanská zahrada je místem závěrečné úvahy: k čemu je vlastně poezie dnes?

Gabriela Vránová
herečka a divadelní pedagožka

Gabriela Vránová

* 27. 7. 1939

† 16. 6. 2018