Origami, pobyt na venkově a samota ulehčují bývalému narkomanovi šanci začít znovu
00:00:51 Šéfíku! Odskočím si.
00:01:02 Já jsem asi odjakživa měl rád ženy.
00:01:05 A jednu jsem měl. Takovou šílenou.
00:01:10 Její maminka vykládala z karet.
00:01:13 Byla to taková čarodějnice, ta její máma.
00:01:16 Ale dost originální. I ta její dcera byla zvláštní.
00:01:20 Byla trošku blázen. S ní se nedalo jako...
00:01:25 Ona byla blázen prostě. Dělala různé zkraty.
00:01:29 Ale za to mohly drogy. A když jsem chtěl být s ní,
00:01:34 tak jsem prostě musel i já, chápeš?
00:02:02 Když jsem tam přijel, tak první dny jsem se tak otrkával,
00:02:07 poznával jsem lidi a tak.
00:02:10 A pak jednoho dne přišli a máme pro vás takové povyražení.
00:02:14 a že kdo chce, tak to může zkusit. A začali skládat origami.
00:02:18 Začali skládat jeřába.
00:02:22 To je taková nejzákladnější skládačka z origami.
00:02:27 A je teorie, že když jich poskládáš tisíc,
00:02:31 tak se ti splní jedno přání.
00:04:13 Tady na vesnici se nesetkáš s nenávistí.
00:04:15 Snad jen když tady někdo ukradne slípku sousedce,
00:04:21 tak to jí trošku naštve, ale vždy se to nějak spraví.
00:04:26 Tady neexistuje nenávist. Vždyť se podívej se, kde jsi.
00:04:29 Jsi v maličké vesničce uzavřené.
00:04:31 Jak by to tu vypadalo, kdyby se lidi neměli rádi?
00:04:34 Tady se lidi mají rádi. A to je na tom krásné.
00:04:37 Proto jsem rád na vesnici. Protože tu všichni spolu fungujou.
00:04:42 Já když nepřijdu ráno si koupit chleba,
00:04:45 tak teta mi ho dá stranou. Protože ví, že přijdu.
00:04:50 A o tom to je. Když nepřijdeš ve městě,
00:04:52 tak řeknou nemáme. O tom je vesnice.
00:05:04 Luxus není důležitý podle mě.
00:05:06 Já si nemůžu dovolit luxus. Ani nechci.
00:05:10 Protože co bys dělal, kdybys měl všechno
00:05:13 a byl bys úplně... Co by z tebe bylo? Nic.
00:05:16 Nevěděl bys, co radostí dělat. Jenom bys seděl a...
00:05:19 To je luxus, že nic nemusíš?
00:05:21 Sedím si v koženém křesle a koukám na mega obrovskou telku,
00:05:26 přepínám si 1800 kanálů.
00:05:28 A když zmáčknu knoflík, tak mi sem přijede kofola
00:05:31 a pak mi sem přijede pizza. To není život podle mě.
00:05:37 Luxus je zbytečná věc a je to výmysl člověka hloupej.
00:05:41 Když je člověk skromný, tak si víc váží sám sebe.
00:05:56 ZVONÍ KOSTELNÍ ZVON
00:06:08 Samota je léčivá.
00:06:12 Samota je velmi léčivá, ale jen po určitou dobu.
00:06:17 Protože když jsi moc dlouho sám, začne ti z toho trošku hrabat.
00:06:23 Protože člověk jako bytost potřebuje společnost.
00:06:29 Ale lze být sám podle mě.
00:06:32 Dokážou to v Himálaji guru,
00:06:34 kteří 2 - 3 měsíce nepromluví ani slovo.
00:06:39 A zvládnou to. Jsou tam někde v jeskyni.
00:06:43 Takže samota je podle mě léčivá, ale do určité míry.
00:06:46 Když je člověk sám, samotář, tak i lidi se na něj dívají
00:06:50 jako na vyvrhele. Ani s ním nechtějí komunikovat.
00:06:55 A potom už je těžké navázat kontakt s někým, když chceš.
00:07:00 Nebo ne?
00:07:13 V neděli jsem se těšil na oběd.
00:07:18 Neděle bývala taková odpočinková většinou.
00:07:21 Nebo jsme chodili na procházky.
00:07:23 Když bylo pěkné počasí, tak v neděli se rodina sebrala,
00:07:26 poobědvali jsme všichni u jednoho stolu,
00:07:29 protože přes týden jsme byli rozlítaní všichni,
00:07:32 tak v neděli jsme si všichni sedli ke stolu,
00:07:35 vždycky byla slepičí polévka a nějaké maso
00:07:39 nebo něco takového lepšího.
00:07:42 Potom jsem si najedli, dali jsme si šlofíka,
00:07:46 trochu si odpočinuli půlhodinku
00:07:48 a šli jsme se projít někam do přírody.
00:07:52 Někam na hrad.
00:07:54 Takže takové cestovatelská, plná zážitků.
00:07:57 Neděle byla skvělá. Dokud to fungovalo.
00:08:02 A co pro mě znamená neděle teď?
00:08:05 Asi nějakou sounáležitost. Nevybavuje se mi to správné slovo.
00:08:20 Miluju umění,
00:08:22 protože umění je vyjádření něčeho vnitřního z tebe.
00:08:26 Je to něco jako kdyby...
00:08:29 Já ti ti přirovnám k hlíně. Mně je hlína nejbližší.
00:08:32 Když máš hroudu hlíny a ty do ní dáš život.
00:08:37 Když je jen hrouda hlíny, tak je to je hrouda hlíny.
00:08:42 Ale svýma rukama ty dokážeš dát něčemu život.
00:08:45 Dokážeš něco vytvořit. Dát tomu tvar, dát tomu duši.
00:08:50 To je pro mě umění.
00:08:52 Něco vyjádřit a z něčeho mrtvého udělat něco živého.
00:08:56 To je stejný jako ten papír a to origami.
00:08:58 Máš čistý papír a ty z toho složíš ptáčka,
00:09:01 který hýbe křidýlkama. To je přece úžasné.
00:09:04 Dáš něčemu život, dáš něčemu ducha. Už to není jen papír.
00:09:08 A člověk je stejný. Člověk je jako ten jeřáb.
00:09:12 Nejdřív se narodíš a jsi jenom čistý papír.
00:09:15 A sám sebe skládáš. Můžeš být jeřáb,
00:09:18 nebo můžeš být, já nevím, had, zlý had, který jen dělá zlo.
00:09:24 Sám jsi strůjcem své boucnosti.
00:09:26 Pokud chceš být dobrým člověkem, tak budeš dobrým člověkem.
00:09:29 Budeš jeřáb, budeš krásný a bude to mít smysl.
00:09:33 Bude to mít duši. Anebo můžeš být špatný člověk.
00:09:36 Budeš úplný hlupák a nic z toho nebude.
00:09:40 Ale vždycky se dá ten papír znovu rozložit.
00:09:43 A já jsem si to prožil sám, když jsem byl už ten nejhorší člověk,
00:09:47 když jsem si o sobě myslel, že jsem ten nejhorší člověk na světě
00:09:51 za to, co jsem všechno udělal, jak jsem ublížil lidem a tak.
00:09:55 Tak jsem si řekl: Ty vole, stop! Teď to skončím.
00:09:59 Ale samozřejmě jsem potřeboval pomoc rodičů.
00:10:02 První dny, když jsem abstinoval, maminka mě hlídala.
00:10:05 Připoutala mě k posteli a řekla: Nepustím!
00:10:09 Budu s tebou, budu s tebou bojovat.
00:10:11 A právě proto si ji vážím, že se na mě nevysrala jako jediná.
00:10:15 Všichni moji kámoši byli stejní jako já.
00:10:20 A právě proto mě nepodrželi, protože sami nedokázali přestat.
00:10:23 Nebo nechtěli.
00:10:44 Já chci být šťastným člověkem. Muška.
00:10:48 Rodina je asi základ všeho. Štěstí.
00:10:53 Protože já nemám jako...
00:10:57 Brácha má mimino. Když to vidím, tak ho chci taky.
00:11:02 Protože to je něco krásného, něco úžasného.
00:11:05 Mně stačí, když jsem s malým Adamem hodinu
00:11:09 a prostě jsem nejšťastnějším člověkem na světě,
00:11:12 když jedu odtamtud. Od něho.
00:11:14 Takže určitě. Chtěl bych mít děti, rodinu,
00:11:17 chtěl bych mít perfektní ženu, s kterou si budu rozumět
00:11:20 a s kterou bych dokázal žít sám. Že bychom žili jenom my dva.
00:11:25 Já nepotřebuju společnost. Já potřebuju člověka,
00:11:27 který by se mnou dokázal být a s kterým bych dokázal fungovat.
00:11:32 A děti k tomu samozřejmě patří.
00:11:40 Musí nejdřív přijít jaro a musím to nějak vymyslet.
00:11:44 Chtěl bych nahoře to podkroví udělat.
00:11:47 Mohl bych tam třeba někoho ubytovat.
00:11:50 Vždyť tady to je turistické centrum.
00:11:54 Horolezci sem jezdí.
00:11:57 Takže kdybych to udělal, kdyby se mi to podařilo,
00:12:00 Pán Bůh dej, měl bych aspoň společnost
00:12:03 a nějaké korunky bych si přivydělal. To by bylo skvělé.
00:12:07 Uvidíme, no. Uvidíme, co se podaří.
00:14:11 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2011
Dokument slovenského režiséra Marka Janičíka je portrétem bývalého narkomana, který se uchýlil od civilizace na venkov, aby se v domku na půdě mohl věnovat japonskému umění origami. Právě umění a samota někdy ulehčují cestu k sobě a pomáhají udržet rozhodnutí začít znovu.