Hudebně zábavný pořad. Zpívají: V. Neckář, P. Bobek, K. Zich, Paleček a Janík a další (1976). Režie R. Růžička
00:00:35 Ať si to chceme přiznat, či ne, mluví-li se o písničkách,
00:00:39 mluví se především o jejich interpretech,
00:00:42 tedy o zpěvácích. Známe jejich hlasy a dovedeme
00:00:45 je poslepu bezpečně rozpoznat. Nezapomínáme ale trochu na ty,
00:00:48 kdo jejich písničky vytvořili a přivedli na svět?
00:00:51 Ruku na srdce, kdo z vás by dokázal okamžitě
00:00:54 a bez rozmyšlení vyjmenovat aspoň 5 našich současných textařů
00:00:58 nebo skladatelů. A přitom právě tohle jsou lidé,
00:01:01 kteří podstatnou měrou vytvářejí to,
00:01:03 čemu potom tak vznešeně říkáme
00:01:06 "situace naší současné populární hudby“.
00:01:15 Modrej svět na 4 kolečkách, v něm si svůj 1. sen sním.
00:01:22 Modrej svět na 4 kolečkách, je 1. věc, kterou vím.
00:01:32 Nade mnou stojí táta a máma, První vlásky už mám.
00:01:39 Nade mnou stojí táta a máma, to jsou 1. lidi, které znám.
00:01:49 Pak jednou přijde teta na návštěvu k nám,
00:01:53 "hochu, z tebe voják musí být“. Pak jednou přijde teta
00:01:58 na návštěvu k nám a já se zrovna zkouším postavit.
00:02:06 Jó, poprvé jsem šel dneska do školy a poprvé jsem dívku políbil.
00:02:14 Poprvé jsem vyznal dívce lásku svou,
00:02:18 hned napoprvé jsem se jí zalíbil.
00:02:24 Jó, všimněte si toho, že poprvé, jen jednou,
00:02:29 jen jednou tento svět, všimněte si toho,
00:02:33 že poprvé je zároveň taky naposled.
00:02:41 A pak už to jede jako po másle, kolikrát pozdě do práce jdeš.
00:02:49 Pak už to jede jako po másle, můžeš proti tomu dělat, co chceš.
00:02:58 Jó, polykáš spoustu prášků pro spaní,
00:03:02 svoji oblíbenou knížku čteš.
00:03:06 Polykáš spoustu prášku pro spaní, přesto přese všechno neusneš.
00:03:16 Jó, až jednou se k té velké ráně přichystáš,
00:03:19 co otřese a převrátí svět. Až jednou se k té velké ráně
00:03:25 přichystáš, začnou ti už svíčky rozsvěcet.
00:03:33 Jó, proč dáváte mi ty svíčky k posteli,
00:03:37 teď, zrovna když jsem v nejlepším byl.
00:03:40 Proč dáváte mi ty svíčky k posteli,
00:03:44 teď, zrovna když jsem všechno pochopil.
00:03:50 Jó, všimněte si toho, že poprvé, jen jednou, jen jednou tento svět,
00:03:57 všimněte si toho, že poprvé je zároveň taky naposled,
00:04:04 je zároveň taky naposled.
00:04:17 Jméno Zdeňka Rytíře patří do galerie jmen
00:04:20 našich předních textařů populárních písní.
00:04:23 Kdysi byl aktivním hudebníkem, dnes už si na kytaru zahraje
00:04:27 jen občas v některém ze studentských klubů,
00:04:30 nebo doma, když právě píše melodii k podobné písničce,
00:04:34 jakou jste právě slyšeli. Jestliže vám teď nabídneme
00:04:36 další 3 písně s Rytířovými texty, není to pokus o jakýsi minirecitál
00:04:41 tohoto autora. Výběr tady vznikl vlastně náhodou,
00:04:44 ale zaposlouchejte se do těch slov, která vypovídají o situacích
00:04:48 nám všem blízkých a pokuste se najít,
00:04:51 co je Rytířovým textům společné.
00:04:57 Stále stejnou tmou svítí plátno bloudících.
00:05:01 Malíř půlnoc kreslí smích, ten obraz píseň zpívá pojednou.
00:05:08 Stíny na kopcích, ticho hnízd a moudrý sníh svál sem hřích
00:05:16 všech dětských cích v těch barvách,
00:05:20 které prosí tě: pojď k nám.
00:05:25 Já už vím a znám, co jsi tenkrát toužil říct
00:05:34 a jak jsi trpěl pro své nadání učit lidi vidět víc,
00:05:42 však nebyl nikdo, kdo by naslouchal,
00:05:47 snad dnes tu s tebou stál. Stále stejnou tmou
00:05:57 stejné louky tu hoří dnes, mraky láká do nebes,
00:06:06 kde Vincentovy modré oči sní. Jak jen pozmění
00:06:14 barvy žhnoucích slunečnic, vítr v tváři má pár skic,
00:06:23 to smýknul štětcem touhy van Gogh sám.
00:06:30 Já už vím a znám, co jsi tenkrát toužil říct
00:06:37 a jak jsi trpěl pro své nadání učit lidi vidět víc,
00:06:45 však nebyl nikdo, kdo by naslouchal,
00:06:51 snad dnes tu s tebou stál. A svět tě tak trýznil,
00:06:59 tvou lásku splácel zlým, jen černé vrány nad hlavou
00:07:07 ctí tvou mysl bolavou, svět nazval velkou vášeň šílenstvím
00:07:15 A já chci ti říct Vincente, že není nikde svět
00:07:19 pro lásku tvou, se kterou bdím. Stále stejnou tmou,
00:07:26 portrét v tichu muzejním, něžná dlaň - hold váženým,
00:07:39 všem očím, které nesmí rozumět. Prohlíží si prázdnou zeď
00:07:46 a chlápka v cárech nejchudších, v tvých růžích trn snad ostřejší,
00:07:55 než kord, co slouží srdci divným hrám.
00:08:00 A já už dávno znám, co jsi tenkrát toužil říct
00:08:09 a jak jsi trpěl pro své nadání učit lidi vidět víc,
00:08:18 však není nikdo, kdo by naslouchal,
00:08:24 tak hledat musíš dál.
00:08:47 Tvoje dlaně kreslí ticho v samotě 4 stěn,
00:08:52 v té kresbě já čtu otázku, proč žiješ opuštěn.
00:08:56 Vždyť všem dívkám v očích září dívčí svatozář,
00:09:01 proč tobě se to nepodaří dát jí svou tvář na oltář.
00:09:08 Ó, mámo, proč všechno končí, co začíná,
00:09:15 kdo to ví a zná lépe, než penzion blues a já.
00:09:26 Věř mi penzion blues je lepší než pohodlí všech železnic,
00:09:31 myslím, že každé velké nádraží tě spolkne jako nic.
00:09:36 A o tom jsi neměl zdání, že nádraží má velký hlad,
00:09:40 myslel jsi, že jen skrývá tajemství které nedá vlakům spát.
00:09:45 Ó, mámo, proč všechno končí, co začíná,
00:09:54 kdo to ví a zná lépe než penzion blues a já.
00:10:05 Jen pan Shakespeare znal tě kdysi dávno,
00:10:08 tvou lásku, samotu a strach, a možná, že znal i penzion
00:10:13 a tvé okno a na něm prach. Tak rád bys mu o tom
00:10:17 podal zprávu, tu nejkratší ze všech zpráv,
00:10:20 jenže pošta měla včera zavřeno a tak mlčel telegraf.
00:10:24 Ó, mámo, proč všechno končí, co začíná,
00:10:33 kdo to ví a zná lépe, než penzion blues a já.
00:10:44 Nebyl to rozvod z tvojí viny, jestliže vina něco znamená,
00:10:49 když na tvé židli teď sedí jiný a nezná tvá přání ztracená.
00:10:54 Jen slyší vysílačku noci v podpalubí svých snů,
00:10:59 jeho žena je stále útlá v bocích, i já se za ní ohlédnu.
00:11:04 Ó, mámo, proč všechno končí, co začíná,
00:11:12 kdo to ví a zná lépe, než penzion blues a já.
00:11:23 Pak to rychle letělo z kopce, vypil bys i hvězdy,
00:11:27 kdyby v nich byl líh. Namísto syna mi obětuj skopce,
00:11:31 tolik lidí bylo v ulicích a žádný neznal cestu zpátky,
00:11:36 všechno bylo naposled a jen penzion otevřel náruč
00:11:40 a nabídnul ti nový svět.
00:11:43 Ó, mámo, proč všechno končí, co začíná,
00:11:51 kdo to ví a zná lépe, než penzion blues a já.
00:12:02 V něm novomanželé tiše leží vedle v pokoji a sní,
00:12:07 jejich svědek je namol opilý chtěl by vážně ležet s ní.
00:12:12 A ty, ty chtěl bys totéž, tak hrozně jim závidíš,
00:12:17 že trháš knihu básní na kousky a lačně ji potom jíš.
00:12:22 Ó, mámo, proč všechno končí, co začíná,
00:12:30 kdo to ví a zná lépe, než penzion blues a já.
00:12:41 Někdo po tobě hází tvá psaní první lásce,
00:12:44 kde je vzal. Jen pár listů ještě schází,
00:12:48 ty, které jsi nenapsal. Jak vzdálené galaxie
00:12:53 míjíme se na schodech, kdo ví, jak někdo žije,
00:12:58 když ztrácí sílu, cit i dech.
00:13:01 Ó, mámo, proč všechno končí, co začíná,
00:13:08 kdo to ví a zná lépe, než penzion blues a já.
00:13:19 Nechtěj víc, než můžeš zvednout nepospíchej, není kam,
00:13:24 než ti začnou vlasy šednout, najdeš v uhlí drahokam.
00:13:29 Najdeš dopis v prázdné schránce s přesnou mapou ke štěstí,
00:13:34 je v tvém srdci jako v bance a získáš si ho pouze lstí.
00:13:39 Ó, mámo, proč všechno končí, co začíná,
00:13:46 kdo to ví a zná lépe, než penzion blues a já.
00:13:57 Ó, mámo, proč všechno končí, co začíná,
00:14:11 kdo to ví a zná lépe, než penzion blues a já.
00:14:30 Snad především proto, že slovo je nositelem myšlenky,
00:14:34 jsou písňové texty čas od času podrobovány ostré kritice.
00:14:38 Co víc, někdy je úroveň písničky hodnocena jenom podle úrovně
00:14:41 jejího textu. Samozřejmě hudební složku nelze oddělovat od textové,
00:14:46 ale známe z populární hudby příklady, kdy písňové texty,
00:14:49 ještě dříve než vyšly na deskách, byly vytištěny
00:14:53 v básnických sbírkách. Je tomu tak i se 2 příklady písní,
00:14:56 které byly napsány na básně Josefa Kainara.
00:15:24 Stříhali dohola malého chlapečka, kadeře padaly k zemi a zmíraly.
00:15:31 Kadeře padaly, jak růže do hrobu, železná židle se otáčela.
00:15:46 Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn
00:15:50 jenom se dívali, jenom se dívali, že už je chlapeček
00:15:54 chycen a obelstěn v té bílé zástěře kolem krku.
00:16:08 Jeden z nich, Kulhavý učitel na cello, zasmál se nahlas
00:16:13 a všichni se pohnuli, zasmál se nahlas a ono to zaznělo,
00:16:20 jako kus masa, když pleskne o zem.
00:16:54 Učeň se dívá na malého chlapečka, jak malé zvíře se dívává na jiné.
00:17:02 Ještě ne chytit a rváti si z cizího a už přece...
00:17:16 Ráno si staví svou růžovou bandasku na malá kamínka,
00:17:21 na vincka chcípáčka. A proto učňovy všelijaké myšlenky
00:17:28 jsou vždycky stranou a trochu vlažné.
00:17:38 Toužení svědící, jak uhry pod mýdlem,
00:17:42 toužení svědící po malé šatnářce.
00:17:46 Sedává v kavárně pod svými kabáty, jako pod mladými oběšenci.
00:18:00 Stříhali dohola malého chlapečka, dívat se na sebe,
00:18:06 nesmět se pohnouti, nesmět se pohnouti
00:18:10 na židli z železa,
00:18:13 už mu to začlo...
00:18:56 V dokách jsem pracoval, ó, verše jsem psal.
00:19:06 Bloumal jsem nazdařbůh, ó, jak pánbůh dal.
00:19:21 Pavadavadá...
00:19:26 Vlaky jely na jih, já volil sever,
00:19:28 kterej vlak zmeškal jsem, tím už jsem nejel.
00:19:31 Hladověl jsem, vál jsem a vánkem se živil.
00:19:33 Do vody jsem plival a broukům se divil.
00:19:36 Ááá...
00:19:45 Pavadavadá...
00:19:50 Boty samou díru, zázračnej klobouk,
00:19:52 šerif po mně zíral, vítr mě profouk.
00:19:54 Pro půl verše, kterej krásně mi nezněl,
00:19:57 sjel jsem řekou Smrti tu největší peřej.
00:20:00 Ááá...
00:20:16 Vlaky jely na jih, já volil sever,
00:20:21 kterej vlak zmeškal jsem, tím už jsem nejel.
00:20:25 Hladověl jsem, vál jsem a vánkem se živil.
00:20:30 Do vody jsem plival a broukům se divil.
00:20:35 Ááá...
00:20:53 Ááá...
00:21:00 V dokách jsem pracoval, ó, verše jsem psal.
00:21:06 Ááá...
00:21:10 Bloumal jsem nazdařbůh, ó, jak pánbůh dal.
00:21:16 Ááá...
00:21:24 Boty samou díru, zázračnej klobouk,
00:21:26 šerif po mně zíral, vítr mě profouk.
00:21:29 Pro půl verše, kterej krásně mi nezněl
00:21:31 sjel jsem řekou Smrti tu největší peřej.
00:21:34 Ááá...
00:22:01 Ááá...
00:22:28 Pochopitelně Josef Kainar není prvním ani jediným básníkem,
00:22:32 jehož verše současní skladatelé populární písní zhudebňují.
00:22:36 Pavol Hammel si například z poezie vybral slovenského autora,
00:22:41 zasloužilého umělce Miroslava Válka.
00:22:48 Plakal by som, ale nemám za čím, myslel by som, nemám na koho.
00:22:59 Po písmenku si tú pieseň značím, opíja ma ako alkohol.
00:23:10 Po písmenku, po písmenku ďalšie, ani toľkých v abecede niet,
00:23:16 koľko zrád a podlosti a falše, nepozeraj, nedívaj sa späť.
00:23:25 Plakal by som, ale nemám za čím, myslel by som, nemám na koho.
00:23:35 Po písmenku si tú pieseň značím, opíja ma ako alkohol.
00:23:48 Po písmenku, po písmenku ďalšie, ani toľkých v abecede niet,
00:23:55 koľko zrád a podlosti a falše, nepozeraj, nedívaj sa späť.
00:24:03 Medzi nami je už všetko jasné, aj tá láska, aj tie rozchody.
00:24:15 Kameň, kameň zahodený do vody, kameň, kameň zahodený do vody.
00:24:31 Populární hudbě bylo dlouho vytýkáno, že je jakýmsi pozlátkem,
00:24:35 které odvádí posluchače do jakéhosi napomádovaného
00:24:39 a pomyslného světa, že jí zkrátka chybí životní pravdivost.
00:24:43 Výsledkem bylo to, že vznikla celá řada skladeb,
00:24:47 pro které jsme si potom vytvořili termín "angažovaná píseň“,
00:24:50 ale opravdová angažovanost, to není jen opakování věčných pravd
00:24:54 a žonglérské výstupy s velkými slovy.
00:24:57 Angažovanost, to je i hledání samo o sobě,
00:25:01 a může jí být i výpověď o osudech lidí, o jejich chybách,
00:25:05 nedostatcích a všedních problémech.
00:25:15 Projděte dům do všech koutů, najdete stín a jen stín.
00:25:22 2 malá křídla tu nejsou, byla tu málem a nejsou,
00:25:30 kudy jen bloudí a kde jsou, hnízdo je prázdné, tichý klín.
00:25:48 Ááá...
00:26:00 Kdo viděl dívku něžnou jít ráno k náměstí.
00:26:08 Šla vrátit výhru, zamknout bránu ke štěstí.
00:26:15 Ta věc se zdála běžnou a teď se hříchem zdá.
00:26:23 Projděte dům do všech koutů, najdete stín a jen stín.
00:26:31 2 malá křídla tu nejsou, byla tu málem a nejsou,
00:26:38 kudy jen bloudí a kde jsou, hnízdo je prázdné, tichý klín.
00:26:52 Jen lékař napsal krátkou svou zprávu úřední,
00:27:00 o někom zmínka první, zmínka poslední.
00:27:08 Už nejsi, dívko, matkou a ptáček nezpívá.
00:27:15 Projděte dům do všech koutů, najdete stín a jen stín,
00:27:24 2 malá křídla tu nejsou, byla tu málem a nejsou,
00:27:31 kudy jen bloudí a kde jsou, hnízdo je prázdné, tichý klín.
00:27:45 Jdou mámy večer z jeslí, kol hřišť a nároží,
00:27:53 do bílých cích 2 bílá křídla uloží.
00:28:01 A dívka prstem kreslí psaní podivná.
00:28:08 Projděte dům do všech koutů, najdete stín a jen stín,
00:28:16 2 malá křídla tu nejsou, byla tu málem a nejsou,
00:28:23 kudy jen bloudí a kde jsou, hnízdo je prázdné, tichý klín.
00:28:37 Ááá...
00:29:05 Projděte dům do všech koutů, najdete stín a jen stín.
00:29:13 2 malá křídla tu nejsou, byla tu málem a nejsou,
00:29:20 kudy jen bloudí a kde jsou... Co já vím.
00:29:32 No tak projděte dům, z lásky tu zbývá jen stín.
00:29:41 2 malá křídla tu nejsou, byla tu málem a nejsou,
00:29:48 kudy jen bloudí a kde jsou, hnízdo je prázdné, tichý klín.
00:30:02 Hit může mít nakonec úspěch i s hloupým textem.
00:30:06 Pár týdnů je ho všude plno, pak vyhoří a je po něm.
00:30:09 My jsme tady dnes vybrali pár písniček,
00:30:12 o nichž si myslíme, že budou živé i po čase zkrátka proto,
00:30:16 že mají co říci. Tak a to je pro dnešek všechno.
00:30:18 Nashledanou.
00:30:38 Když na jevišti ztichne herců hlas a vůkol ticho půlnoční se rozhostí,
00:30:49 slábne a slábne ten pocit kolem rozviklaných
00:30:55 a hlav bolestmi stíhaných. Působivost ušlechtilých gest
00:31:05 a těžký parfém propocených kostýmů slábne a slábne,
00:31:14 pravidelně ruka líná lampu zhasnout zapomíná.
00:31:25 Jsme parta snů, růžovejch snů a ideálů bláznivých,
00:31:35 kam přijdu já, kam přijdu já, tam ozývá se smích.
00:31:45 Jsme parta snů, růžovejch snů a ideálů bláznivých,
00:31:56 hluk ovací se neztrácí tam, kam přijdu já.
00:32:08 Když na jevišti ztichne herců hlas a vůkol ticho půlnoční se rozhostí,
00:32:18 slábne a slábne ten pocit kolem rozviklaných
00:32:24 a hlav bolestmi stíhaných. Tuhle chvíli zažít bych vám přál,
00:32:34 když sáhnu do krabičky prášků pro spaní.
00:32:41 Slábne a slábne, pravidelně ruka líná lampu zhasnout zapomíná.
00:32:54 Jsme parta snů, růžovejch snů a ideálů bláznivých,
00:33:04 kam přijdu já, kam přijdu já, tam ozývá se smích.
00:33:15 Lalalá...
00:33:48 Skryté titulky: Dušková
00:33:51 .
Před více jak třiceti lety se natáčel v brněnském televizním studiu magazín věnovaný tehdejší popuární scéně. V tomto díle si připomenete některé písničky v podání Palečka a Janíka, Pavla Bobka, Karla Zicha, Heleny Vondráčkové a dalších. Hrají skupiny Bacily, C a K Vokal (1976).
- Život (Zdeněk Rytíř / Zdeněk Rytíř)
- Vincent (McLean Don / Zdeněk Rytíř)
- Penzion blues (Karel Zich / Zdeněk Rytíř)
- Stříhali dohola malého chlapečka (Vladimír Mišík / Josef Kainar)
- Doky, vlaky, hlad a boty (Jan Kubík / Josef Kainar)
- Po písmenku (Pavol Hammel / Miroslav Válek)
- Parta snů (Miroslav Paleček / Michael Janík)
- Dvě malá křídla tu nejsou (Charles Fox / Zdeněk Borovec, Norman Gimbel)
- Hráč (Josef Farkaš, Pavol Hammel / Kamil Peteraj)