Volná biografie českého ex-prezidenta. Francouzský dokument v českém znění. Scénář a režie Jarmila Buzková
00:00:01 -Dobrý den!
-Dobrý den!
00:00:22 GONG
00:00:31 NESROZUMITELNÝ HOVOR
00:01:02 -Rodíme se s pláčem, jak poprvé si loknem vzduchu,
00:01:07 hned je z toho křik a pláč.
00:01:10 Náš celý svět je velké jeviště bláznů.
00:01:14 To proto pláčem, když se rodíme...
00:01:19 PLÁČ
00:01:27 -Když jsem byl zcela maličký,
00:01:31 můj otec amatérskou kamerou natočil sběry z mého dětství.
00:01:35 Když jsem nedávno ty záběry viděl, uvědomil jsem si,
00:01:39 že tyto okamžiky pravděpodobně ovlivnily můj životní pocit,
00:01:44 východiska mého vně.
00:01:47 Na těch filmech já jsem totiž malé dítě,
00:01:50 které je neustále středem všeobecné pozornosti.
00:01:54 Buržoazní potomek, který má stále kolem sebe nějaké vychovatelky
00:01:58 a příbuzné a známé a primátora města Prahy.
00:02:03 Všichni se mu obdivují, ale on je vlastně sám.
00:02:07 Je láskou celého světa, celého svého okolí.
00:02:11 Ta láska je tak překypující,
00:02:14 že dítě se zdá tím být zahlceno a formováno.
00:02:19 To ve mně asi v ranném věku
00:02:22 vyvinulo smysl pro pozorování světa.
00:02:26 -(dav) Ať žije Havel! Ať žije Havel! Ať žije Havel!
00:02:30 Havel na hrad! Havel na hrad! Havel na hrad! Havel na hrad!
00:02:34 Havel na hrad!
00:02:36 ZPÍVAJÍ PÍSEŇ KARLA KRYLA
00:02:59 -Tak, už mám nadpis. Stránka 1.
00:03:06 -V listopadu 89 se Václav Havel
00:03:09 stává hlavní aktérem Sametové revoluce.
00:03:13 V matně osvětlených podzemních prostorách Laterny Magiky,
00:03:17 sídla Občanského fóra, vládne nadšení,
00:03:20 únava a radostný chaos.
00:03:23 Mezi divadelními dekoracemi a ve vůni líčidel
00:03:26 se zde odehrávají vášnivé debaty mezi Václavem Havlem
00:03:30 a ostatními disidenty.
00:03:33 Havel je neustále ve zvláštním stavu euforie.
00:03:37 Bojí se, že se z něj jednoho dne probudí ve své vězeňské cele
00:03:40 a uvědomí si, že to všechno byl jenom sen.
00:03:44 ŘEV DAVU
00:04:08 -(Dav) V jednotě je síla! V jednotě je síla!
00:04:11 V jednotě je síla!
00:04:15 -Svobodu! Svobodu! Svobodu! Svobodu! Svobodu! Svobodu! Svobodu!
00:04:22 ZPĚV KARLA KRYLA
00:04:25 -Před deseti minutami Československá televize oznámila,
00:04:29 že všichni členové předsednictva ÚV KSČ
00:04:33 dávají své funkce k dispozici. NADŠENÍ DAVU
00:04:43 -Ať žije svobodné Československo!
00:04:50 ÓDA NA RADOST
00:04:57 -Už je to tady! Už je to tady! Už je to tady!
00:05:02 -Naše poklidná revoluce vznikla z odporu studentů
00:05:06 a posléze celého národa proti násilí, špíně, intrikám,
00:05:12 bezpráví, mafii, privilegiím a perzekucím.
00:05:18 -Václav Havel prožíval veřejné mítinky v revolučních dnech
00:05:22 jako ostřílený autor dramatik, který svým citem hned pozná,
00:05:26 zda publikum správně reaguje a z každého zašumění
00:05:29 je schopen odvodit rozpoložení lidí.
00:05:33 Při projevech se neustále zajímal o jejich reakce
00:05:35 a přizpůsoboval jim tempo i gradaci svého projevu.
00:05:39 -Nedopusťte, aby kdokoliv jakkoliv pošpinil
00:05:43 tuto krásnou tvář naší pokojné revoluce.
00:05:49 -Udržoval ve společnosti revoluční naladění
00:05:53 a posiloval atmosféru mírně infantilního optimismu,
00:05:58 jenž byl po 40-tiletém marasmu patrně tím nejlepším,
00:06:02 co bylo možné od zmatených lidí žádat.
00:06:07 -Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.
00:06:12 -Ať žije Havel! Ať žije Havel! Ať žije Havel! Ať žije Havel!
00:06:16 Havel na hrad! Havel na hrad! Havel na hrad! Havel na hrad!
00:06:25 SLAVNOSTNÍ FANFÁRA
00:06:46 -Slibuji na svou čest a svědomí...
00:06:50 To zvolení prezidentem je věc,
00:06:54 s níž aspoň u nás tradičně souvisí taková určitá obřadnost,
00:07:03 ceremoniálnost, slavnostnost.
00:07:06 A zvláště v této situaci,
00:07:09 kdy po dlouhé době byl nekomunistický prezident.
00:07:14 Tak to bylo obzvlášť takové slavné.
00:07:18 Mě to stálo dost takového sebeovládání,
00:07:24 protože jsem v podstatě plachej člověk
00:07:29 a být tak vystaven té obecné pozornosti
00:07:34 vyžadovalo ode mne určitou, určitou...
00:07:40 Na rozdíl od toho dětí v Laterně Magice,
00:07:44 kdy jsme byli ještě každý sám sebou, že.
00:07:49 -Václav Havel byl zvolen prezidentem 29. prosince 1989.
00:07:56 O 4 dny později, během jeho Novoročního projevu
00:07:59 se stala velmi neobvyklá věc,
00:08:02 nový prezident prohlásil, že nebude lhát.
00:08:04 -Ten projev jsem psal velmi rychle, asi za 1 noc jsem ho napsal
00:08:09 a bylo to všechno v takovém zmatku.
00:08:12 Ani jsem neměl možnost to dát někomu přečíst, či posoudit,
00:08:18 ale zdálo se mi, že je třeba pár důležitých věcí říct.
00:08:25 Jako že naše země nevzkvétá
00:08:29 a že nechci lhát.
00:08:34 Ono to souvisí s tím,
00:08:37 že z těch novoročních projevů se postupně stalo
00:08:41 takové hlášení o seznamu úspěchů.
00:08:48 Kolik se čeho kde vyrobilo, aniž by někdo dovedl posoudit,
00:08:53 jestli to je moc nebo málo a kolik jsme sklidili brambor.
00:09:00 Nechtěl jsem do tohoto stereotypu vpadnout.
00:09:06 -Země se vzpamatovávala ze 40 let lhaní.
00:09:10 Snad proto lidé paradoxně plakali radostí
00:09:13 slyšíc Havlova slova o neutěšeném stavu republiky
00:09:17 z hlediska politického, ekologického i morálního.
00:09:21 Nebyly to nic neříkající fráze, na které byli zvyklí.
00:09:24 Oproti loutkám předchozího režimu se Havel jevil jako živá bytost.
00:09:28 Uměl navázat okamžitý kontakt s lidmi
00:09:31 a jeho veřejná vystoupení na ně měla magický účinek.
00:09:36 -Pokouším se tedy býti sám sebou.
00:09:39 Samo sebou, že člověk třeba je okolnostmi,
00:09:46 situací donucen vyjadřovat se diplomatičtěji, někdy.
00:09:55 To ale vyžaduje určitý cit a vkus, že.
00:10:00 Ale rozhodně si nemyslím, že jsem někdy lhal,
00:10:05 nebo říkal něco jiného, než si myslím.
00:10:09 Spíš jsem to třeba zaobalil, nebo jsem o něčem pomlčel,
00:10:12 nebo jsem to řekl diplomatičtěji.
00:10:17 -A podařilo se vám to až do konce vašeho prezidentství?
00:10:22 -Snad ano. Doufám.
00:10:25 -Kdy jste se rozhodl psát si své projevy sám?
00:10:28 -Od vždycky jsem si je psal sám.
00:10:31 To by mě vůbec nenapadlo, že by je mohl psát někdo jinej.
00:10:34 -Vzpomínáte si, kdy jste vlastně začal psát?
00:10:39 -Já jsem psal od vždycky.
00:11:17 -Z Havlovy rodiny vyšli podnikatelé,
00:11:20 kteří změnili tvář Prahy.
00:11:23 Dědeček Havel postavil v hlavním městě několik desítek domů
00:11:27 a mezi nimi i ten na břehu Vltavy, kde rodina od té doby bydlela.
00:11:38 -Jak dědeček, tak náš otec
00:11:41 byli takovým příkladem podnikatelství,
00:11:44 které se už dneska neumí.
00:11:47 kdy ten podnikatel byl jednak poctivej,
00:11:50 zadruhé měl mnoho známostí a plno věcí, to mi vyprávěl otec,
00:11:54 si domlouvali jen tak na čestné slovo.
00:11:58 Nepsali se nějaký smlouvy a smlouvy o smlouvách budoucích
00:12:01 a takové věci.
00:12:03 Prostě si plácli a všechno šlo snáze.
00:12:12 -Po domech se dědeček pustil do svého životního díla.
00:12:16 Postavil první kulturní a zábavní centrum ve středu města.
00:12:20 Lucernu.
00:12:25 Jeho syn pokračoval v započatém díle
00:12:29 a měl velkou zásluhu na proměně Prahy
00:12:31 z provinčního města na evropskou metropoli.
00:12:40 V roce 1935 se seznámil s Boženou Vavrečkovou.
00:12:44 Láska na první pohled.
00:12:46 Požádal ji o ruku na balkóně velkého sálu Lucerny.
00:12:54 Mladí manželé se brzy stěhují do celého patra
00:12:58 rodinného domu na nábřeží.
00:13:01 Z oken mají krásný výhled na Pražský hrad.
00:13:09 Jejich první syn, který tam bude zastávat prezidentskou funkci,
00:13:13 přichází na svět v roce 1936.
00:13:18 -Maminka byla pozoruhodná bytost.
00:13:21 Ona byla taková velmi kreativní
00:13:27 a tehdy to bylo zvláště v těch buržoazních kruzích
00:13:32 trošku jinak než dnes.
00:13:35 Žena musela být doma, vládnout domácnosti,
00:13:39 říditi služebnictvo a nemohla chodit do práce.
00:13:45 To příslušelo spíš proletářským vrstvám, že.
00:13:49 No a moje matka cítila potřebu nějak tvořit.
00:13:54 Studovala na akademii výtvarný umění, malovala.
00:14:03 Učila se jazyky a hodně četla.
00:14:09 Vlastně byla jakýmsi způsobem,
00:14:13 pořád jako by nebyl její život naplněn.
00:14:17 Jako by něco pořád hledala.
00:14:21 Byla v tom určitá ambicióznost,
00:14:24 která se ale nejvíc promítala do přání,
00:14:28 abychom my potomci udělali kariéru a měli dobrý život.
00:14:36 V 60. letech se začali hrát mé hry v Divadle Na zábradlí
00:14:40 a byly i dost populární.
00:14:43 Bylo to dost vyhledávané místo, to Divadlo Na zábradlí,
00:14:47 to ona všechno sledovala, já jsem ji ovšem trochu odstrkoval,
00:14:52 protože jsem si připadal hloupě, že mám kolem sebe svou maminku.
00:14:59 Tak jako bych byl nesvéprávnej a trvale dítě, tak mi to připadalo.
00:15:05 A já vím, že jsem jel v roce 64
00:15:09 na premiéru své hry do Západního Berlína
00:15:14 a maminka chtěla se mnou a chtěla to vidět v němčině
00:15:20 a já jsem jí v tom zabraňoval.
00:15:26 Bylo mi trapný, že bych tam přijel s maminkou.
00:15:29 Ale když jsem tam přijel, ona tam byla.
00:15:34 Ona si to nějak zařídila.
00:15:40 Mě mrzí, že se nedožila toho, že jsem se stal prezidentem.
00:15:44 To by ji potěšilo, že dělám takovou kariéru.
00:15:56 -Mobilizace.
00:16:00 Procházíme se na Václavském...
00:16:02 Ah, několik dní potom,
00:16:05 úterý 11. října, narodil se Ivánek Havel.
00:16:12 Takhle zahnědla.
00:16:16 Tak to je 39, to už je o rok pozdějc.
00:16:26 -Narození Ivana Havla 2 roky po Václavovi
00:16:30 byla poslední radostná událost v rodině Havlových
00:16:33 na velmi dlouhou dobu.
00:16:36 Po válce a německé okupaci následuje komunistický puč.
00:16:40 Havlovi přicházejí o většinu majetku,
00:16:43 ale zdá se, že to berou s nadhledem.
00:16:46 -Já jsem pozoroval, že čím větší podniky někdo měl,
00:16:51 tím veseleji to nesl.
00:16:54 A nejvíc trpěli ti malí živnostníci,
00:16:58 kteří celej život věnovali tomu,
00:17:00 že vybudují nějakou pekárnu nebo něco
00:17:03 a teď jim to někdo ze dne na den vezme.
00:17:07 To bylo trauma pro ně, který přecházelo i na mladší generace.
00:17:11 To jsem já pozoroval i v podobě takové hořkosti, zatrpklosti.
00:17:17 Tím spíš, když to bylo spojené ještě s takovýma perzekucema,
00:17:21 že živnostník nic nesměl, jeho děti nesměly do školy a tak.
00:17:27 A u té velkoburžoazie, ta byla jaksi nad věcí
00:17:39 a jako by vycházela z ideje "Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal."
00:17:44 -Lucerna patřila komunistům, že.
00:17:47 Nicméně nikdo se neodvážil našemu otci říct,
00:17:52 tak už sem nechoďte.
00:17:54 Naopak mu tam udělali takové místo, které se jmenovalo poradce,
00:17:58 později to byl ekonom,
00:18:01 který radil co a jak dělat, jak podnikat.
00:18:05 Mám pocit, že to dělal poctivě a že se to vědělo.
00:18:10 Že ho to dokonce dál bavilo.
00:18:13 To možná dokládá takovou tu věc,
00:18:17 že ten jeho zájem o Lucernu byl spíš emoční, citovej,
00:18:21 než v tom špatném slova smyslu podnikatelskej.
00:18:27 Jako něco co má rejžovat peníze.
00:18:31 -Otec se nedokázal na někoho moc dlouho zlobit
00:18:36 a v těch svejch vzpomínkách tak roztomile,
00:18:43 to bylo psáno za komunismu,
00:18:46 to jsme ho k tomu s bratrem přiměli,
00:18:49 v těch vzpomínkách se tak roztomile omlouvá,
00:18:53 že v době soukromého podnikání musel podnikat soukromě.
00:18:58 -Ten začátek 50. let, to všichni naši známí a naši
00:19:03 jen mluvili o tom, kdy to praskne.
00:19:06 A vždycky se hádalo: "Příští měsíc to musí prasknout.
00:19:11 To nemůže vydržet tohleto."
00:19:15 Tak se celou dobu čekalo, kdy to praskne a ono nic.
00:19:19 BUDOVATELSKÁ PÍSEŇ
00:19:27 -Zájem o to, abychom byli vzděláni pokud možno vysokoškolsky
00:19:33 a pokud možno někde v Americe nebo někde jinde,
00:19:37 v tom byla samozřejmě matka.
00:19:43 A taky nesmírně těžce nesla, že jsme v 50. letech
00:19:46 ani jeden nemohli studovat.
00:19:49 -Havlova maminka alespoň zařídila,
00:19:52 aby její synové mohli studovat večerně při práci.
00:19:55 Oba bratři se pak vzdělávali systematicky
00:19:58 i přes různé zákazy režimu.
00:20:01 Byli v kontaktu s vynikajícími profesory a umělci,
00:20:04 kteří nevyučovali na vysokých školách,
00:20:07 jelikož byli většinou perzekvováni stejně jako Havlovi.
00:20:14 TELEFON
00:20:24 -Kdyby vám nějaká otázka vadila,
00:20:26 tak můžete vytáhnout tuhletu žlutou kartu.
00:20:28 -(smích) Dobře.
00:20:33 -Takže: Václav Havel a ženy.
00:20:38 -To bych měl dát tu žlutou kartu, ne?
00:20:43 No, Olga.
00:20:45 Olgu jsem poznal, když mi bylo 15 a jí asi 18
00:20:54 a pracoval jsem tehdy v laboratoři a tam byla laborantka,
00:20:58 která byla kamarádka Olgy
00:21:05 a jednou do kavárny Slávie přivedla i Olgu,
00:21:08 a pak jsme se tam častějc scházeli. A tak jsem ji dlouho znal.
00:21:12 Pak jsme spolu začali chodit a tak dál.
00:21:16 Ona milovala četbu, hodně četla a chodila do divadel a tak.
00:21:20 Do jisté míry byla takhle orientovaná ještě předtím,
00:21:24 než mě poznala,
00:21:28 protože už předtím hrála v ochotnickém souboru divadlo.
00:21:32 Olga byla taková moje celoživotní průvodkyně
00:21:36 a asi mi hodně dala svým takovým pevným postojem
00:21:41 a schopností čelit ranám osudu.
00:21:47 Ale i já jsem jí nepochybně něco dal,
00:21:50 protože se jakýmsi způsobem intelektuálně mohla rozvinout,
00:21:57 což by ji možná za jiných okolností nepotkalo.
00:22:28 -V 60. letech už Havlovi nemají téměř nic,
00:22:32 ale Václav začíná vydělávat vzácné devizy
00:22:36 díky svým prvním divadelním hrám uváděným v zahraničí.
00:22:40 Za velmi slušnou cenu si s Olgou kupují Hrádeček,
00:22:44 dům na venkově blízko polských hranic.
00:22:48 Každý je zde vítán a mnozí přátelé tu tráví celé týdny.
00:22:53 Diskutuje se, čtou se samizdaty, hrají se zakázané divadelní hry,
00:22:58 organizují se koncerty undergroundové hudby.
00:23:01 Václav občas vyvařuje své známé kořeněné speciality.
00:23:06 Ale nejvíce času tráví ve své pracovně psaním.
00:23:12 -Píšu různý eseje a leccos, ale jako takové sobě nejvlastnější
00:23:16 cítím to psaní těch divadelních her.
00:23:21 Bohužel mi to jde pomalu.
00:23:23 Napsal jsem jich málo, trvá mi to dlouho.
00:23:28 Furt to přepisuju. Nejsem ten spontánní typ autora.
00:23:31 Není mi to dáno, musím konstruovat,
00:23:35 furt to předělávat, stavět, přeskupovat, promejšlet,
00:23:40 zavrhovat, znova zkoušet jinak.
00:23:45 -Naproti domu Havlových se brzy objevuje
00:23:48 podivný domek na kuřích nohách, základna STB,
00:23:52 která nepřetržitě sleduje Václava, Olgu i jejich hosty.
00:23:59 -Kafkovský pocit jsem měl v životě často.
00:24:05 Jsem ve skrytu duše přesvědčen, že kdyby Franz Kafka neexistoval
00:24:10 a já uměl psát lépe, než umím, napsal bych celé jeho dílo sám.
00:24:57 Dnes jsem dostal 2 tvoje dopisy najednou.
00:25:00 První z nich mě moc potěšil a dal mi mimo jiné chuť do psaní.
00:25:05 Zato ten druhý mě trochu zneklidnil.
00:25:09 Psalas, že mi neposíláš pusu, prý vím proč.
00:25:13 Nevím proč.
00:25:16 Vím ale, že takové věci mi nemůžeš psát.
00:25:19 Vždyť jsem z toho byl pak několik dní špatnej.
00:25:23 Ty dopisy jsou jediné, co tady člověk má.
00:25:26 Čte je desetkrát, ze všech stran je promýšlí,
00:25:31 z každé maličkosti se raduje,
00:25:34 ale naopak se i trápí a uvědomuje si svou bezmocnost.
00:25:38 -Já i Olga jsme měli právo mu psát do vězení.
00:25:42 Takže já jsem se snažil se hodně rozepisovat,
00:25:46 i třeba filozofický úvahy a tak
00:25:50 a zdá se, že ho to dost drželo nad vodou.
00:25:56 Oba jsme měli zkušenost z vojny,
00:25:59 co to znamená být tak jako v tvrdým režimu a pryč od rodiny
00:26:11 a najednou začne každá drobná zajímavost být velmi důležitá.
00:26:20 Když byl ve vězení, tak jsme si byli vlastně nejblíže.
00:26:24 -Byly ten pocit, ta zkušenost z vězení, sdělitelné?
00:26:30 -Není to moc sdělitelné.
00:26:33 Člověk může vykládat celej den konkrétní příhody
00:26:37 a všechno, co si pamatuje, co a jak bylo,
00:26:41 ale tu atmosféru a ten pocit a ty zvyklosti
00:26:45 se těžko nějak vysvětlují
00:26:54 a to jsou takový věci jako ranní boj o sprchu,
00:27:03 nebo odpolední boj o sprchu po pracovní šichtě, kde je...
00:27:09 V ohromný hale v ocelárnách pracujem, že jo
00:27:13 a jsme celí špinaví.
00:27:16 A na 100 lidí tam je 6 sprch a nejde jen o to,
00:27:19 že jenom někdo se může osprchovat,
00:27:24 nebo že si někdo vybojuje to místo pod sprchou,
00:27:31 nebo někomu dávají, když je to takzvaný king,
00:27:35 tak mu dávají automaticky přednost v těch sprchách,
00:27:39 ale jde o to, a to jsem na sobě dost pociťoval,
00:27:44 že jak tam má každý ten vězeň trochu jiný statut
00:27:49 v tom kolektivním prostředí,
00:27:53 já jsem cítil, že k mému statutu patří míti sprchu.
00:27:58 Já jsem si ji nevybojovával násilím,
00:28:00 že bych se rval s těma klukama o svou sprchu,
00:28:04 ale jakousi jsem musel umět vytvářet atmosféru určité autority,
00:28:10 kterou museli oni cítit a sprchu mi přenechat.
00:28:17 POTLESK
00:28:27 -Že jsem moc ráda, že Vaška pustili, a že jsem to čekala.
00:28:31 Jsem to tušila.
00:28:34 -Chtěl bych poděkovat všem, kteří se účastnili...
00:28:37 Ty to nenatáčíš?
00:28:40 Za rodinu bych chtěl poděkovat všem 3300 a několika lidem,
00:28:44 kteří podepsali petici za propuštění.
00:28:52 -Ahoj.
-Ahoj.
00:28:58 Přátelé, večer je Večer otevřených dveří u nás doma.
00:29:03 HRAJE HUDBA
00:29:13 -Vašku!
-Ono se to sfouklo.
00:29:20 -Já měl několik zápalů plic, prosím.
00:29:45 Ten strach z toho najednou podivného
00:29:49 neznámého světa takzvané svobody.
00:29:53 Je to takový terén, ve kterém se člověk náhle boří,
00:29:56 protože na něj není zvyklej po tolika letech ve vězení,
00:30:00 kde má všechno svý přesný hranice pohybu.
00:30:04 Všechno má svůj řád,
00:30:07 člověk se v něm naučil nějak pohybovat,
00:30:11 tak najednou je vržen do terénu, kterému odvykl.
00:30:14 Je prostě obklopen strašným množstvím věcí,
00:30:18 zaplaven a obklopen předměty a ta nepřetržitá možnost volby,
00:30:23 ta nepřetržitá nutnost rozhodování,
00:30:27 to všechno tvoří tu situaci takové té postvězeňské vykolejenosti.
00:30:32 FANFÁRA
00:30:39 -Zvrat, který prožívá společnost je obrovský,
00:30:42 ale ten v životě Václava Havla je téměř neuvěřitelný.
00:30:46 Stává se prezidentem jen několik týdnů po návratu z vězení.
00:30:50 Na své první oficiální cestě navštěvuje Německo
00:30:53 a vyslovuje se kladně k myšlence jeho sjednocení.
00:30:57 Ve Francii vzpomínají s Francoisem Mitterandem
00:31:00 na proslulou snídani konanou
00:31:03 na francouzském velvyslanectví v Praze v roce 1988,
00:31:06 na niž jej francouzský prezident pozval spolu s dalšími disidenty
00:31:10 navzdory totalitnímu režimu.
00:31:13 Havel se také setkává s francouzskými umělci,
00:31:16 kteří hráli jeho hry během totality
00:31:19 a hlavně během jeho pobytu ve vězení.
00:31:22 Olga jej občas doprovází.
00:31:24 -Jak se cítíte, když jsou na vás upřeny oči celého světa?
00:31:28 -No, musím říct, že je to rozhodně příjemnější,
00:31:31 než když byl člověk vyšetřován státní bezpečností.
00:31:37 -Když Václav Havel přijal prezidentskou funkci,
00:31:41 chtěl jistě v první řadě posloužit své zemi,
00:31:44 zároveň tím šel vstříc vlastním ambicím.
00:31:48 Avšak závratné tempo jeho činnosti dávalo tušit,
00:31:51 že svým frenetickým snažením sleduje ještě jeden cíl.
00:31:55 Cítil potřebu být při své práci co nejblíže druhým lidem
00:31:59 a prorazit izolaci a samotu, se kterou se od mládí potýkal.
00:32:02 Tentokrát měl možnost reálně ovlivňovat životy lidí.
00:32:06 Václav Havel pochopitelně sledoval svou politickou vizi,
00:32:10 ale vnitřně primární pro něj bylo, aby jej lidé milovali.
00:32:14 -Ať žije Havel! Ať žije Havel! Ať žije Havel! Ať žije Havel!
00:32:19 -Ruší trest smrti, obnovuje vztahy své země s Evropou.
00:32:24 -... has become the president of Czechoslovakia.
00:32:28 -Navazuje přerušené diplomatické styky s Vatikánem a s Izraelem.
00:32:33 Zve do Prahy dalajlamu
00:32:36 a je triumfálně přijat v americkém kongresu.
00:32:39 APLAUS
00:32:48 -Pokud jsem to zvládnul, tak jsem to zvládnul,
00:32:51 protože jsem musel. Situace mě tlačila a doháněla.
00:32:57 Rozhodně jsem nikdy neučinil jakési rozhodnutí,
00:33:02 že budu statečným člověkem, nebo úspěšným člověkem,
00:33:07 nebo že budu prezidentem, nebo že budu disidentem.
00:33:13 To je řetězec souvislostí, událostí, alternativ.
00:33:18 A člověk v nějaké třeba nicotné věci se pro něco rozhodne,
00:33:23 ale to ho zavazuje k tomu, že v další už méně nicotné věci
00:33:27 musí opět zvolit jakousi alternativu
00:33:31 a tak to na sebe navazuje, až člověk posléze zjistí,
00:33:36 že je odbojář, nebo disident, nebo podobně
00:33:40 a ani neví, jak k tomu přišel. Ten tlak té skutečnosti
00:33:44 propojený s vlastním svědomím či úvahou ho tlačí.
00:33:51 Nutno ovšem také říct, že to byla jiná doba než dnes.
00:33:57 Tehdy se v této situaci odpouštělo člověku hodně.
00:34:06 Polovinu rozmanitých výroků a činů,
00:34:09 který jsem za 1 den udělal,
00:34:12 by dneska sklidilo horkou kritiku a možná i posměch.
00:34:19 Ale tehdy se zdálo to být samozřejmé.
00:34:22 Na pozadí té situace,
00:34:25 kdy se bortí celé politické uspořádání světa,
00:34:28 bipolární rozdělení světa,
00:34:32 tak to bylo všechno takové dobrodružné.
00:34:37 VOJENSKÝ POCHOD
00:34:46 -Konec bipolárního světa
00:34:49 poskytuje konečně zemím bývalého východního bloku
00:34:52 reálnou naději na vlastní nezávislost.
00:34:56 Václav Havel chce své zemi zaručit,
00:34:59 že znovu nespadne do područí Ruska.
00:35:02 Jeho prioritou je tudíž rozpuštění Varšavské smlouvy.
00:35:15 -Ten boj o to rozpuštění probíhal v 90 a 91 roce.
00:35:22 Ta hlavní jednání byla za Jelcina.
00:35:24 Já nejmíň dvakrát nebo třikrát v Moskvě byl
00:35:27 a mým partnerem byl Jelcin
00:35:31 a v roce 1991 tady v Praze byl ten poslední summit.
00:35:35 V tý době se o tom mluvilo a dokonce se mluvilo i o tom,
00:35:39 že chceme naopak do Severoatlantické aliance
00:35:44 a to bylo těžké sousto pro ně.
00:35:48 Taky byla velká výhoda, že tam seděl Jelcin
00:35:54 a ne třeba Putin nebo tak.
00:36:02 -Po době zbožštění Václava Havla jako národního hrdiny,
00:36:06 vůdčí osobnosti revoluce a později prezidenta filozofa,
00:36:10 přišla doba vystřízlivění.
00:36:26 Euforii Sametové revoluce
00:36:29 vystřídala tvrdá realita a deziluze.
00:36:33 Příslušníci bývalé nomenklatury
00:36:36 se stali jádrem nové podnikatelské třídy.
00:36:40 Korupční aféry, střet zájmů a různé zpronevěry neměly konce.
00:36:44 Ideál rychlého zisku a úspěchu zastínil snahu
00:36:48 o vytvoření spravedlivých pravidel hry.
00:36:51 Cynismus pozvolna prosákl celou společností.
00:37:04 Václav Havel dostal přezdívku "pravdoláskař".
00:37:14 Během tohoto nelehkého období Olga umírá
00:37:18 na těžký rakovinový nádor.
00:37:21 Václav Havel na veřejnosti nijak neprojevuje svůj zármutek.
00:37:25 Svému psaní však svěřuje svou bolest
00:37:29 a zvláštní pocit touhy Olgu následovat.
00:37:44 Na konci roku 1996 podstupuje několik operací plic
00:37:48 a těsně uniká smrti.
00:37:57 -A život uteče, člověk ani neví jak.
00:38:05 Všechno je pryč.
00:38:11 Slabost, není ve mně už ta síla.
00:38:18 A všechno je pryč.
00:38:23 Všechno.
00:38:25 -Jeden přítel mi doporučoval, aby tady ta hra skončila.
00:38:29 Jako Čechovův Višňový sad.
00:38:33 Mně se ale zdá, že tu ještě něco musí být, aby to bylo úplné.
00:38:37 Tak se příteli poradci omlouvám.
00:38:41 -Krátce před polednem
00:38:43 si dnes na Obvodním úřadě Prahy 3 řekli své "ano"
00:38:46 prezident Václav Havel a herečka Dagmar Veškrnová.
00:38:52 -Prezidentova svatba pár dní po návraty z nemocnice
00:38:56 s o 15 let mladší Dagmar Veškrnovou
00:38:59 rozděluje české veřejné mínění na 2 tábory.
00:39:03 Jeden se raduje z nového elánu v jeho životě,
00:39:06 druhý jej kritizuje a považuje sňatek za předčasný,
00:39:10 rok po smrti Olgy.
00:39:12 V zemi čerstvě zavedený bulvární tisk se pase
00:39:15 na každé chybě nové první dámy.
00:39:22 -V něčem jsou si s Olgou podobné.
00:39:26 Obě jsou takové jako dominantní, že.
00:39:33 A asi to je opět u mě, že si takové ženy vybírám,
00:39:38 je to u mě jakýsi ozvuk toho,
00:39:41 že jsme měli tu dominantní matku v dětství.
00:39:48 Tak jako bych byl zvyklej, že tím, kdo hlídá tu pevnost, je ta paní.
00:39:59 A vytváří mi jakýsi prostor,
00:40:01 abych se zabýval budoucností světa, že?
00:40:07 -Jeho 13-leté prezidentování skončilo v roce 2003.
00:40:13 Václav Havel se však budoucností světa opravdu zabývat nepřestává.
00:40:27 -Za čas t na letišti jsem zapomněl, kde jsem
00:40:32 a nedalo se to nikterak rozpoznat, protože ty mezinárodní hotely,
00:40:37 letiště, kongresová centra jsou si velmi navzájem podobné
00:40:43 a já jsem si uvědomil,
00:40:46 že globalizace znamená zároveň jakousi unifikaci.
00:40:53 Jakési zestejnění všeho všude. A ptal jsem se, kde se to vzalo.
00:41:01 Ono to vzniklo v Evropě.
00:41:06 Protože ta idea neustálé změny, pokroku, expanze, pohybu,
00:41:11 to je ve svých kořenech evropský vynález.
00:41:18 Od křesťanské ideje dějin spásy až po moderní ideu pokroku,
00:41:28 zdá se mi, že nastal čas, aby Evropa tuto ideu
00:41:33 a celý soubor hodnot, které s ní souvisejí,
00:41:37 aby znovu zreflektovala v jejich dvojsmyslnosti.
00:41:44 Oč běží, je zříci se té ideje, že svoboda, lidská práva
00:41:50 jsou jen jakousi ozdobou materiálního vývoje
00:41:55 a opět rehabilitovat jakýmsi způsobem ducha,
00:42:00 duši, mravní řád, svědomí.
00:42:12 "Děkuji hercům, že se nepitvořili.
00:42:15 Divadlo děkuje divákům, že měli vypnuté mobilní telefony.
00:42:20 Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.
00:42:27 Zapněte si telefony. Dobrou noc a hezké sny."
00:42:34 ÓDA NA RADOST
00:42:42 Skryté titulky: Stanislav Vyšín
00:42:45 Vyrobila Česká televize, 2011
00:00:01 -Dobrý den!
-Dobrý den!
00:00:22 GONG
00:00:31 NESROZUMITELNÝ HOVOR
00:01:02 -Rodíme se s pláčem, jak poprvé si loknem vzduchu,
00:01:07 hned je z toho křik a pláč.
00:01:10 Náš celý svět je velké jeviště bláznů.
00:01:14 To proto pláčem, když se rodíme...
00:01:19 PLÁČ
00:01:27 -Když jsem byl zcela maličký,
00:01:31 můj otec amatérskou kamerou natočil sběry z mého dětství.
00:01:35 Když jsem nedávno ty záběry viděl, uvědomil jsem si,
00:01:39 že tyto okamžiky pravděpodobně ovlivnily můj životní pocit,
00:01:44 východiska mého vně.
00:01:47 Na těch filmech já jsem totiž malé dítě,
00:01:50 které je neustále středem všeobecné pozornosti.
00:01:54 Buržoazní potomek, který má stále kolem sebe nějaké vychovatelky
00:01:58 a příbuzné a známé a primátora města Prahy.
00:02:03 Všichni se mu obdivují, ale on je vlastně sám.
00:02:07 Je láskou celého světa, celého svého okolí.
00:02:11 Ta láska je tak překypující,
00:02:14 že dítě se zdá tím být zahlceno a formováno.
00:02:19 To ve mně asi v ranném věku
00:02:22 vyvinulo smysl pro pozorování světa.
00:02:26 -(dav) Ať žije Havel! Ať žije Havel! Ať žije Havel!
00:02:30 Havel na hrad! Havel na hrad! Havel na hrad! Havel na hrad!
00:02:34 Havel na hrad!
00:02:36 ZPÍVAJÍ PÍSEŇ KARLA KRYLA
00:02:59 -Tak, už mám nadpis. Stránka 1.
00:03:06 -V listopadu 89 se Václav Havel
00:03:09 stává hlavní aktérem Sametové revoluce.
00:03:13 V matně osvětlených podzemních prostorách Laterny Magiky,
00:03:17 sídla Občanského fóra, vládne nadšení,
00:03:20 únava a radostný chaos.
00:03:23 Mezi divadelními dekoracemi a ve vůni líčidel
00:03:26 se zde odehrávají vášnivé debaty mezi Václavem Havlem
00:03:30 a ostatními disidenty.
00:03:33 Havel je neustále ve zvláštním stavu euforie.
00:03:37 Bojí se, že se z něj jednoho dne probudí ve své vězeňské cele
00:03:40 a uvědomí si, že to všechno byl jenom sen.
00:03:44 ŘEV DAVU
00:04:08 -(Dav) V jednotě je síla! V jednotě je síla!
00:04:11 V jednotě je síla!
00:04:15 -Svobodu! Svobodu! Svobodu! Svobodu! Svobodu! Svobodu! Svobodu!
00:04:22 ZPĚV KARLA KRYLA
00:04:25 -Před deseti minutami Československá televize oznámila,
00:04:29 že všichni členové předsednictva ÚV KSČ
00:04:33 dávají své funkce k dispozici. NADŠENÍ DAVU
00:04:43 -Ať žije svobodné Československo!
00:04:50 ÓDA NA RADOST
00:04:57 -Už je to tady! Už je to tady! Už je to tady!
00:05:02 -Naše poklidná revoluce vznikla z odporu studentů
00:05:06 a posléze celého národa proti násilí, špíně, intrikám,
00:05:12 bezpráví, mafii, privilegiím a perzekucím.
00:05:18 -Václav Havel prožíval veřejné mítinky v revolučních dnech
00:05:22 jako ostřílený autor dramatik, který svým citem hned pozná,
00:05:26 zda publikum správně reaguje a z každého zašumění
00:05:29 je schopen odvodit rozpoložení lidí.
00:05:33 Při projevech se neustále zajímal o jejich reakce
00:05:35 a přizpůsoboval jim tempo i gradaci svého projevu.
00:05:39 -Nedopusťte, aby kdokoliv jakkoliv pošpinil
00:05:43 tuto krásnou tvář naší pokojné revoluce.
00:05:49 -Udržoval ve společnosti revoluční naladění
00:05:53 a posiloval atmosféru mírně infantilního optimismu,
00:05:58 jenž byl po 40-tiletém marasmu patrně tím nejlepším,
00:06:02 co bylo možné od zmatených lidí žádat.
00:06:07 -Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.
00:06:12 -Ať žije Havel! Ať žije Havel! Ať žije Havel! Ať žije Havel!
00:06:16 Havel na hrad! Havel na hrad! Havel na hrad! Havel na hrad!
00:06:25 SLAVNOSTNÍ FANFÁRA
00:06:46 -Slibuji na svou čest a svědomí...
00:06:50 To zvolení prezidentem je věc,
00:06:54 s níž aspoň u nás tradičně souvisí taková určitá obřadnost,
00:07:03 ceremoniálnost, slavnostnost.
00:07:06 A zvláště v této situaci,
00:07:09 kdy po dlouhé době byl nekomunistický prezident.
00:07:14 Tak to bylo obzvlášť takové slavné.
00:07:18 Mě to stálo dost takového sebeovládání,
00:07:24 protože jsem v podstatě plachej člověk
00:07:29 a být tak vystaven té obecné pozornosti
00:07:34 vyžadovalo ode mne určitou, určitou...
00:07:40 Na rozdíl od toho dětí v Laterně Magice,
00:07:44 kdy jsme byli ještě každý sám sebou, že.
00:07:49 -Václav Havel byl zvolen prezidentem 29. prosince 1989.
00:07:56 O 4 dny později, během jeho Novoročního projevu
00:07:59 se stala velmi neobvyklá věc,
00:08:02 nový prezident prohlásil, že nebude lhát.
00:08:04 -Ten projev jsem psal velmi rychle, asi za 1 noc jsem ho napsal
00:08:09 a bylo to všechno v takovém zmatku.
00:08:12 Ani jsem neměl možnost to dát někomu přečíst, či posoudit,
00:08:18 ale zdálo se mi, že je třeba pár důležitých věcí říct.
00:08:25 Jako že naše země nevzkvétá
00:08:29 a že nechci lhát.
00:08:34 Ono to souvisí s tím,
00:08:37 že z těch novoročních projevů se postupně stalo
00:08:41 takové hlášení o seznamu úspěchů.
00:08:48 Kolik se čeho kde vyrobilo, aniž by někdo dovedl posoudit,
00:08:53 jestli to je moc nebo málo a kolik jsme sklidili brambor.
00:09:00 Nechtěl jsem do tohoto stereotypu vpadnout.
00:09:06 -Země se vzpamatovávala ze 40 let lhaní.
00:09:10 Snad proto lidé paradoxně plakali radostí
00:09:13 slyšíc Havlova slova o neutěšeném stavu republiky
00:09:17 z hlediska politického, ekologického i morálního.
00:09:21 Nebyly to nic neříkající fráze, na které byli zvyklí.
00:09:24 Oproti loutkám předchozího režimu se Havel jevil jako živá bytost.
00:09:28 Uměl navázat okamžitý kontakt s lidmi
00:09:31 a jeho veřejná vystoupení na ně měla magický účinek.
00:09:36 -Pokouším se tedy býti sám sebou.
00:09:39 Samo sebou, že člověk třeba je okolnostmi,
00:09:46 situací donucen vyjadřovat se diplomatičtěji, někdy.
00:09:55 To ale vyžaduje určitý cit a vkus, že.
00:10:00 Ale rozhodně si nemyslím, že jsem někdy lhal,
00:10:05 nebo říkal něco jiného, než si myslím.
00:10:09 Spíš jsem to třeba zaobalil, nebo jsem o něčem pomlčel,
00:10:12 nebo jsem to řekl diplomatičtěji.
00:10:17 -A podařilo se vám to až do konce vašeho prezidentství?
00:10:22 -Snad ano. Doufám.
00:10:25 -Kdy jste se rozhodl psát si své projevy sám?
00:10:28 -Od vždycky jsem si je psal sám.
00:10:31 To by mě vůbec nenapadlo, že by je mohl psát někdo jinej.
00:10:34 -Vzpomínáte si, kdy jste vlastně začal psát?
00:10:39 -Já jsem psal od vždycky.
00:11:17 -Z Havlovy rodiny vyšli podnikatelé,
00:11:20 kteří změnili tvář Prahy.
00:11:23 Dědeček Havel postavil v hlavním městě několik desítek domů
00:11:27 a mezi nimi i ten na břehu Vltavy, kde rodina od té doby bydlela.
00:11:38 -Jak dědeček, tak náš otec
00:11:41 byli takovým příkladem podnikatelství,
00:11:44 které se už dneska neumí.
00:11:47 kdy ten podnikatel byl jednak poctivej,
00:11:50 zadruhé měl mnoho známostí a plno věcí, to mi vyprávěl otec,
00:11:54 si domlouvali jen tak na čestné slovo.
00:11:58 Nepsali se nějaký smlouvy a smlouvy o smlouvách budoucích
00:12:01 a takové věci.
00:12:03 Prostě si plácli a všechno šlo snáze.
00:12:12 -Po domech se dědeček pustil do svého životního díla.
00:12:16 Postavil první kulturní a zábavní centrum ve středu města.
00:12:20 Lucernu.
00:12:25 Jeho syn pokračoval v započatém díle
00:12:29 a měl velkou zásluhu na proměně Prahy
00:12:31 z provinčního města na evropskou metropoli.
00:12:40 V roce 1935 se seznámil s Boženou Vavrečkovou.
00:12:44 Láska na první pohled.
00:12:46 Požádal ji o ruku na balkóně velkého sálu Lucerny.
00:12:54 Mladí manželé se brzy stěhují do celého patra
00:12:58 rodinného domu na nábřeží.
00:13:01 Z oken mají krásný výhled na Pražský hrad.
00:13:09 Jejich první syn, který tam bude zastávat prezidentskou funkci,
00:13:13 přichází na svět v roce 1936.
00:13:18 -Maminka byla pozoruhodná bytost.
00:13:21 Ona byla taková velmi kreativní
00:13:27 a tehdy to bylo zvláště v těch buržoazních kruzích
00:13:32 trošku jinak než dnes.
00:13:35 Žena musela být doma, vládnout domácnosti,
00:13:39 říditi služebnictvo a nemohla chodit do práce.
00:13:45 To příslušelo spíš proletářským vrstvám, že.
00:13:49 No a moje matka cítila potřebu nějak tvořit.
00:13:54 Studovala na akademii výtvarný umění, malovala.
00:14:03 Učila se jazyky a hodně četla.
00:14:09 Vlastně byla jakýmsi způsobem,
00:14:13 pořád jako by nebyl její život naplněn.
00:14:17 Jako by něco pořád hledala.
00:14:21 Byla v tom určitá ambicióznost,
00:14:24 která se ale nejvíc promítala do přání,
00:14:28 abychom my potomci udělali kariéru a měli dobrý život.
00:14:36 V 60. letech se začali hrát mé hry v Divadle Na zábradlí
00:14:40 a byly i dost populární.
00:14:43 Bylo to dost vyhledávané místo, to Divadlo Na zábradlí,
00:14:47 to ona všechno sledovala, já jsem ji ovšem trochu odstrkoval,
00:14:52 protože jsem si připadal hloupě, že mám kolem sebe svou maminku.
00:14:59 Tak jako bych byl nesvéprávnej a trvale dítě, tak mi to připadalo.
00:15:05 A já vím, že jsem jel v roce 64
00:15:09 na premiéru své hry do Západního Berlína
00:15:14 a maminka chtěla se mnou a chtěla to vidět v němčině
00:15:20 a já jsem jí v tom zabraňoval.
00:15:26 Bylo mi trapný, že bych tam přijel s maminkou.
00:15:29 Ale když jsem tam přijel, ona tam byla.
00:15:34 Ona si to nějak zařídila.
00:15:40 Mě mrzí, že se nedožila toho, že jsem se stal prezidentem.
00:15:44 To by ji potěšilo, že dělám takovou kariéru.
00:15:56 -Mobilizace.
00:16:00 Procházíme se na Václavském...
00:16:02 Ah, několik dní potom,
00:16:05 úterý 11. října, narodil se Ivánek Havel.
00:16:12 Takhle zahnědla.
00:16:16 Tak to je 39, to už je o rok pozdějc.
00:16:26 -Narození Ivana Havla 2 roky po Václavovi
00:16:30 byla poslední radostná událost v rodině Havlových
00:16:33 na velmi dlouhou dobu.
00:16:36 Po válce a německé okupaci následuje komunistický puč.
00:16:40 Havlovi přicházejí o většinu majetku,
00:16:43 ale zdá se, že to berou s nadhledem.
00:16:46 -Já jsem pozoroval, že čím větší podniky někdo měl,
00:16:51 tím veseleji to nesl.
00:16:54 A nejvíc trpěli ti malí živnostníci,
00:16:58 kteří celej život věnovali tomu,
00:17:00 že vybudují nějakou pekárnu nebo něco
00:17:03 a teď jim to někdo ze dne na den vezme.
00:17:07 To bylo trauma pro ně, který přecházelo i na mladší generace.
00:17:11 To jsem já pozoroval i v podobě takové hořkosti, zatrpklosti.
00:17:17 Tím spíš, když to bylo spojené ještě s takovýma perzekucema,
00:17:21 že živnostník nic nesměl, jeho děti nesměly do školy a tak.
00:17:27 A u té velkoburžoazie, ta byla jaksi nad věcí
00:17:39 a jako by vycházela z ideje "Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal."
00:17:44 -Lucerna patřila komunistům, že.
00:17:47 Nicméně nikdo se neodvážil našemu otci říct,
00:17:52 tak už sem nechoďte.
00:17:54 Naopak mu tam udělali takové místo, které se jmenovalo poradce,
00:17:58 později to byl ekonom,
00:18:01 který radil co a jak dělat, jak podnikat.
00:18:05 Mám pocit, že to dělal poctivě a že se to vědělo.
00:18:10 Že ho to dokonce dál bavilo.
00:18:13 To možná dokládá takovou tu věc,
00:18:17 že ten jeho zájem o Lucernu byl spíš emoční, citovej,
00:18:21 než v tom špatném slova smyslu podnikatelskej.
00:18:27 Jako něco co má rejžovat peníze.
00:18:31 -Otec se nedokázal na někoho moc dlouho zlobit
00:18:36 a v těch svejch vzpomínkách tak roztomile,
00:18:43 to bylo psáno za komunismu,
00:18:46 to jsme ho k tomu s bratrem přiměli,
00:18:49 v těch vzpomínkách se tak roztomile omlouvá,
00:18:53 že v době soukromého podnikání musel podnikat soukromě.
00:18:58 -Ten začátek 50. let, to všichni naši známí a naši
00:19:03 jen mluvili o tom, kdy to praskne.
00:19:06 A vždycky se hádalo: "Příští měsíc to musí prasknout.
00:19:11 To nemůže vydržet tohleto."
00:19:15 Tak se celou dobu čekalo, kdy to praskne a ono nic.
00:19:19 BUDOVATELSKÁ PÍSEŇ
00:19:27 -Zájem o to, abychom byli vzděláni pokud možno vysokoškolsky
00:19:33 a pokud možno někde v Americe nebo někde jinde,
00:19:37 v tom byla samozřejmě matka.
00:19:43 A taky nesmírně těžce nesla, že jsme v 50. letech
00:19:46 ani jeden nemohli studovat.
00:19:49 -Havlova maminka alespoň zařídila,
00:19:52 aby její synové mohli studovat večerně při práci.
00:19:55 Oba bratři se pak vzdělávali systematicky
00:19:58 i přes různé zákazy režimu.
00:20:01 Byli v kontaktu s vynikajícími profesory a umělci,
00:20:04 kteří nevyučovali na vysokých školách,
00:20:07 jelikož byli většinou perzekvováni stejně jako Havlovi.
00:20:14 TELEFON
00:20:24 -Kdyby vám nějaká otázka vadila,
00:20:26 tak můžete vytáhnout tuhletu žlutou kartu.
00:20:28 -(smích) Dobře.
00:20:33 -Takže: Václav Havel a ženy.
00:20:38 -To bych měl dát tu žlutou kartu, ne?
00:20:43 No, Olga.
00:20:45 Olgu jsem poznal, když mi bylo 15 a jí asi 18
00:20:54 a pracoval jsem tehdy v laboratoři a tam byla laborantka,
00:20:58 která byla kamarádka Olgy
00:21:05 a jednou do kavárny Slávie přivedla i Olgu,
00:21:08 a pak jsme se tam častějc scházeli. A tak jsem ji dlouho znal.
00:21:12 Pak jsme spolu začali chodit a tak dál.
00:21:16 Ona milovala četbu, hodně četla a chodila do divadel a tak.
00:21:20 Do jisté míry byla takhle orientovaná ještě předtím,
00:21:24 než mě poznala,
00:21:28 protože už předtím hrála v ochotnickém souboru divadlo.
00:21:32 Olga byla taková moje celoživotní průvodkyně
00:21:36 a asi mi hodně dala svým takovým pevným postojem
00:21:41 a schopností čelit ranám osudu.
00:21:47 Ale i já jsem jí nepochybně něco dal,
00:21:50 protože se jakýmsi způsobem intelektuálně mohla rozvinout,
00:21:57 což by ji možná za jiných okolností nepotkalo.
00:22:28 -V 60. letech už Havlovi nemají téměř nic,
00:22:32 ale Václav začíná vydělávat vzácné devizy
00:22:36 díky svým prvním divadelním hrám uváděným v zahraničí.
00:22:40 Za velmi slušnou cenu si s Olgou kupují Hrádeček,
00:22:44 dům na venkově blízko polských hranic.
00:22:48 Každý je zde vítán a mnozí přátelé tu tráví celé týdny.
00:22:53 Diskutuje se, čtou se samizdaty, hrají se zakázané divadelní hry,
00:22:58 organizují se koncerty undergroundové hudby.
00:23:01 Václav občas vyvařuje své známé kořeněné speciality.
00:23:06 Ale nejvíce času tráví ve své pracovně psaním.
00:23:12 -Píšu různý eseje a leccos, ale jako takové sobě nejvlastnější
00:23:16 cítím to psaní těch divadelních her.
00:23:21 Bohužel mi to jde pomalu.
00:23:23 Napsal jsem jich málo, trvá mi to dlouho.
00:23:28 Furt to přepisuju. Nejsem ten spontánní typ autora.
00:23:31 Není mi to dáno, musím konstruovat,
00:23:35 furt to předělávat, stavět, přeskupovat, promejšlet,
00:23:40 zavrhovat, znova zkoušet jinak.
00:23:45 -Naproti domu Havlových se brzy objevuje
00:23:48 podivný domek na kuřích nohách, základna STB,
00:23:52 která nepřetržitě sleduje Václava, Olgu i jejich hosty.
00:23:59 -Kafkovský pocit jsem měl v životě často.
00:24:05 Jsem ve skrytu duše přesvědčen, že kdyby Franz Kafka neexistoval
00:24:10 a já uměl psát lépe, než umím, napsal bych celé jeho dílo sám.
00:24:57 Dnes jsem dostal 2 tvoje dopisy najednou.
00:25:00 První z nich mě moc potěšil a dal mi mimo jiné chuť do psaní.
00:25:05 Zato ten druhý mě trochu zneklidnil.
00:25:09 Psalas, že mi neposíláš pusu, prý vím proč.
00:25:13 Nevím proč.
00:25:16 Vím ale, že takové věci mi nemůžeš psát.
00:25:19 Vždyť jsem z toho byl pak několik dní špatnej.
00:25:23 Ty dopisy jsou jediné, co tady člověk má.
00:25:26 Čte je desetkrát, ze všech stran je promýšlí,
00:25:31 z každé maličkosti se raduje,
00:25:34 ale naopak se i trápí a uvědomuje si svou bezmocnost.
00:25:38 -Já i Olga jsme měli právo mu psát do vězení.
00:25:42 Takže já jsem se snažil se hodně rozepisovat,
00:25:46 i třeba filozofický úvahy a tak
00:25:50 a zdá se, že ho to dost drželo nad vodou.
00:25:56 Oba jsme měli zkušenost z vojny,
00:25:59 co to znamená být tak jako v tvrdým režimu a pryč od rodiny
00:26:11 a najednou začne každá drobná zajímavost být velmi důležitá.
00:26:20 Když byl ve vězení, tak jsme si byli vlastně nejblíže.
00:26:24 -Byly ten pocit, ta zkušenost z vězení, sdělitelné?
00:26:30 -Není to moc sdělitelné.
00:26:33 Člověk může vykládat celej den konkrétní příhody
00:26:37 a všechno, co si pamatuje, co a jak bylo,
00:26:41 ale tu atmosféru a ten pocit a ty zvyklosti
00:26:45 se těžko nějak vysvětlují
00:26:54 a to jsou takový věci jako ranní boj o sprchu,
00:27:03 nebo odpolední boj o sprchu po pracovní šichtě, kde je...
00:27:09 V ohromný hale v ocelárnách pracujem, že jo
00:27:13 a jsme celí špinaví.
00:27:16 A na 100 lidí tam je 6 sprch a nejde jen o to,
00:27:19 že jenom někdo se může osprchovat,
00:27:24 nebo že si někdo vybojuje to místo pod sprchou,
00:27:31 nebo někomu dávají, když je to takzvaný king,
00:27:35 tak mu dávají automaticky přednost v těch sprchách,
00:27:39 ale jde o to, a to jsem na sobě dost pociťoval,
00:27:44 že jak tam má každý ten vězeň trochu jiný statut
00:27:49 v tom kolektivním prostředí,
00:27:53 já jsem cítil, že k mému statutu patří míti sprchu.
00:27:58 Já jsem si ji nevybojovával násilím,
00:28:00 že bych se rval s těma klukama o svou sprchu,
00:28:04 ale jakousi jsem musel umět vytvářet atmosféru určité autority,
00:28:10 kterou museli oni cítit a sprchu mi přenechat.
00:28:17 POTLESK
00:28:27 -Že jsem moc ráda, že Vaška pustili, a že jsem to čekala.
00:28:31 Jsem to tušila.
00:28:34 -Chtěl bych poděkovat všem, kteří se účastnili...
00:28:37 Ty to nenatáčíš?
00:28:40 Za rodinu bych chtěl poděkovat všem 3300 a několika lidem,
00:28:44 kteří podepsali petici za propuštění.
00:28:52 -Ahoj.
-Ahoj.
00:28:58 Přátelé, večer je Večer otevřených dveří u nás doma.
00:29:03 HRAJE HUDBA
00:29:13 -Vašku!
-Ono se to sfouklo.
00:29:20 -Já měl několik zápalů plic, prosím.
00:29:45 Ten strach z toho najednou podivného
00:29:49 neznámého světa takzvané svobody.
00:29:53 Je to takový terén, ve kterém se člověk náhle boří,
00:29:56 protože na něj není zvyklej po tolika letech ve vězení,
00:30:00 kde má všechno svý přesný hranice pohybu.
00:30:04 Všechno má svůj řád,
00:30:07 člověk se v něm naučil nějak pohybovat,
00:30:11 tak najednou je vržen do terénu, kterému odvykl.
00:30:14 Je prostě obklopen strašným množstvím věcí,
00:30:18 zaplaven a obklopen předměty a ta nepřetržitá možnost volby,
00:30:23 ta nepřetržitá nutnost rozhodování,
00:30:27 to všechno tvoří tu situaci takové té postvězeňské vykolejenosti.
00:30:32 FANFÁRA
00:30:39 -Zvrat, který prožívá společnost je obrovský,
00:30:42 ale ten v životě Václava Havla je téměř neuvěřitelný.
00:30:46 Stává se prezidentem jen několik týdnů po návratu z vězení.
00:30:50 Na své první oficiální cestě navštěvuje Německo
00:30:53 a vyslovuje se kladně k myšlence jeho sjednocení.
00:30:57 Ve Francii vzpomínají s Francoisem Mitterandem
00:31:00 na proslulou snídani konanou
00:31:03 na francouzském velvyslanectví v Praze v roce 1988,
00:31:06 na niž jej francouzský prezident pozval spolu s dalšími disidenty
00:31:10 navzdory totalitnímu režimu.
00:31:13 Havel se také setkává s francouzskými umělci,
00:31:16 kteří hráli jeho hry během totality
00:31:19 a hlavně během jeho pobytu ve vězení.
00:31:22 Olga jej občas doprovází.
00:31:24 -Jak se cítíte, když jsou na vás upřeny oči celého světa?
00:31:28 -No, musím říct, že je to rozhodně příjemnější,
00:31:31 než když byl člověk vyšetřován státní bezpečností.
00:31:37 -Když Václav Havel přijal prezidentskou funkci,
00:31:41 chtěl jistě v první řadě posloužit své zemi,
00:31:44 zároveň tím šel vstříc vlastním ambicím.
00:31:48 Avšak závratné tempo jeho činnosti dávalo tušit,
00:31:51 že svým frenetickým snažením sleduje ještě jeden cíl.
00:31:55 Cítil potřebu být při své práci co nejblíže druhým lidem
00:31:59 a prorazit izolaci a samotu, se kterou se od mládí potýkal.
00:32:02 Tentokrát měl možnost reálně ovlivňovat životy lidí.
00:32:06 Václav Havel pochopitelně sledoval svou politickou vizi,
00:32:10 ale vnitřně primární pro něj bylo, aby jej lidé milovali.
00:32:14 -Ať žije Havel! Ať žije Havel! Ať žije Havel! Ať žije Havel!
00:32:19 -Ruší trest smrti, obnovuje vztahy své země s Evropou.
00:32:24 -... has become the president of Czechoslovakia.
00:32:28 -Navazuje přerušené diplomatické styky s Vatikánem a s Izraelem.
00:32:33 Zve do Prahy dalajlamu
00:32:36 a je triumfálně přijat v americkém kongresu.
00:32:39 APLAUS
00:32:48 -Pokud jsem to zvládnul, tak jsem to zvládnul,
00:32:51 protože jsem musel. Situace mě tlačila a doháněla.
00:32:57 Rozhodně jsem nikdy neučinil jakési rozhodnutí,
00:33:02 že budu statečným člověkem, nebo úspěšným člověkem,
00:33:07 nebo že budu prezidentem, nebo že budu disidentem.
00:33:13 To je řetězec souvislostí, událostí, alternativ.
00:33:18 A člověk v nějaké třeba nicotné věci se pro něco rozhodne,
00:33:23 ale to ho zavazuje k tomu, že v další už méně nicotné věci
00:33:27 musí opět zvolit jakousi alternativu
00:33:31 a tak to na sebe navazuje, až člověk posléze zjistí,
00:33:36 že je odbojář, nebo disident, nebo podobně
00:33:40 a ani neví, jak k tomu přišel. Ten tlak té skutečnosti
00:33:44 propojený s vlastním svědomím či úvahou ho tlačí.
00:33:51 Nutno ovšem také říct, že to byla jiná doba než dnes.
00:33:57 Tehdy se v této situaci odpouštělo člověku hodně.
00:34:06 Polovinu rozmanitých výroků a činů,
00:34:09 který jsem za 1 den udělal,
00:34:12 by dneska sklidilo horkou kritiku a možná i posměch.
00:34:19 Ale tehdy se zdálo to být samozřejmé.
00:34:22 Na pozadí té situace,
00:34:25 kdy se bortí celé politické uspořádání světa,
00:34:28 bipolární rozdělení světa,
00:34:32 tak to bylo všechno takové dobrodružné.
00:34:37 VOJENSKÝ POCHOD
00:34:46 -Konec bipolárního světa
00:34:49 poskytuje konečně zemím bývalého východního bloku
00:34:52 reálnou naději na vlastní nezávislost.
00:34:56 Václav Havel chce své zemi zaručit,
00:34:59 že znovu nespadne do područí Ruska.
00:35:02 Jeho prioritou je tudíž rozpuštění Varšavské smlouvy.
00:35:15 -Ten boj o to rozpuštění probíhal v 90 a 91 roce.
00:35:22 Ta hlavní jednání byla za Jelcina.
00:35:24 Já nejmíň dvakrát nebo třikrát v Moskvě byl
00:35:27 a mým partnerem byl Jelcin
00:35:31 a v roce 1991 tady v Praze byl ten poslední summit.
00:35:35 V tý době se o tom mluvilo a dokonce se mluvilo i o tom,
00:35:39 že chceme naopak do Severoatlantické aliance
00:35:44 a to bylo těžké sousto pro ně.
00:35:48 Taky byla velká výhoda, že tam seděl Jelcin
00:35:54 a ne třeba Putin nebo tak.
00:36:02 -Po době zbožštění Václava Havla jako národního hrdiny,
00:36:06 vůdčí osobnosti revoluce a později prezidenta filozofa,
00:36:10 přišla doba vystřízlivění.
00:36:26 Euforii Sametové revoluce
00:36:29 vystřídala tvrdá realita a deziluze.
00:36:33 Příslušníci bývalé nomenklatury
00:36:36 se stali jádrem nové podnikatelské třídy.
00:36:40 Korupční aféry, střet zájmů a různé zpronevěry neměly konce.
00:36:44 Ideál rychlého zisku a úspěchu zastínil snahu
00:36:48 o vytvoření spravedlivých pravidel hry.
00:36:51 Cynismus pozvolna prosákl celou společností.
00:37:04 Václav Havel dostal přezdívku "pravdoláskař".
00:37:14 Během tohoto nelehkého období Olga umírá
00:37:18 na těžký rakovinový nádor.
00:37:21 Václav Havel na veřejnosti nijak neprojevuje svůj zármutek.
00:37:25 Svému psaní však svěřuje svou bolest
00:37:29 a zvláštní pocit touhy Olgu následovat.
00:37:44 Na konci roku 1996 podstupuje několik operací plic
00:37:48 a těsně uniká smrti.
00:37:57 -A život uteče, člověk ani neví jak.
00:38:05 Všechno je pryč.
00:38:11 Slabost, není ve mně už ta síla.
00:38:18 A všechno je pryč.
00:38:23 Všechno.
00:38:25 -Jeden přítel mi doporučoval, aby tady ta hra skončila.
00:38:29 Jako Čechovův Višňový sad.
00:38:33 Mně se ale zdá, že tu ještě něco musí být, aby to bylo úplné.
00:38:37 Tak se příteli poradci omlouvám.
00:38:41 -Krátce před polednem
00:38:43 si dnes na Obvodním úřadě Prahy 3 řekli své "ano"
00:38:46 prezident Václav Havel a herečka Dagmar Veškrnová.
00:38:52 -Prezidentova svatba pár dní po návraty z nemocnice
00:38:56 s o 15 let mladší Dagmar Veškrnovou
00:38:59 rozděluje české veřejné mínění na 2 tábory.
00:39:03 Jeden se raduje z nového elánu v jeho životě,
00:39:06 druhý jej kritizuje a považuje sňatek za předčasný,
00:39:10 rok po smrti Olgy.
00:39:12 V zemi čerstvě zavedený bulvární tisk se pase
00:39:15 na každé chybě nové první dámy.
00:39:22 -V něčem jsou si s Olgou podobné.
00:39:26 Obě jsou takové jako dominantní, že.
00:39:33 A asi to je opět u mě, že si takové ženy vybírám,
00:39:38 je to u mě jakýsi ozvuk toho,
00:39:41 že jsme měli tu dominantní matku v dětství.
00:39:48 Tak jako bych byl zvyklej, že tím, kdo hlídá tu pevnost, je ta paní.
00:39:59 A vytváří mi jakýsi prostor,
00:40:01 abych se zabýval budoucností světa, že?
00:40:07 -Jeho 13-leté prezidentování skončilo v roce 2003.
00:40:13 Václav Havel se však budoucností světa opravdu zabývat nepřestává.
00:40:27 -Za čas t na letišti jsem zapomněl, kde jsem
00:40:32 a nedalo se to nikterak rozpoznat, protože ty mezinárodní hotely,
00:40:37 letiště, kongresová centra jsou si velmi navzájem podobné
00:40:43 a já jsem si uvědomil,
00:40:46 že globalizace znamená zároveň jakousi unifikaci.
00:40:53 Jakési zestejnění všeho všude. A ptal jsem se, kde se to vzalo.
00:41:01 Ono to vzniklo v Evropě.
00:41:06 Protože ta idea neustálé změny, pokroku, expanze, pohybu,
00:41:11 to je ve svých kořenech evropský vynález.
00:41:18 Od křesťanské ideje dějin spásy až po moderní ideu pokroku,
00:41:28 zdá se mi, že nastal čas, aby Evropa tuto ideu
00:41:33 a celý soubor hodnot, které s ní souvisejí,
00:41:37 aby znovu zreflektovala v jejich dvojsmyslnosti.
00:41:44 Oč běží, je zříci se té ideje, že svoboda, lidská práva
00:41:50 jsou jen jakousi ozdobou materiálního vývoje
00:41:55 a opět rehabilitovat jakýmsi způsobem ducha,
00:42:00 duši, mravní řád, svědomí.
00:42:12 "Děkuji hercům, že se nepitvořili.
00:42:15 Divadlo děkuje divákům, že měli vypnuté mobilní telefony.
00:42:20 Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.
00:42:27 Zapněte si telefony. Dobrou noc a hezké sny."
00:42:34 ÓDA NA RADOST
00:42:42 Skryté titulky: Stanislav Vyšín
00:42:45 Vyrobila Česká televize, 2011
Věčný buřič je volnou biografií bývalého českého prezidenta, jehož životní příběh je spjat s půl stoletím české a evropské historie. Režisérkou je Jarmila Buzková, která už pres dvacet let žije a pracuje v Paříži jako nezávislá dokumentaristka a spolupracuje převážně s francouzsko-německým kulturním televizním kanálem ARTE. Film vznikl původně pro oblíbený cyklus biografií ARTE, ve kterém byly divákům nabídnuty portréty angažovaných intelektuálů (spisovatelé Paul Auster, Mario Vargas Llosa a Peter Härtling, nositelé Nobelovy ceny míru Dalai Lama a Wangari Maathai, filosofové Michel Onfray a André Glucksmann atd.).
Z dětství, mládí, disidentského, prezidentského a post-prezidentského období Václava Havla byly vybrány momenty, které vysvětlují jeho dnešní postoje a životni filozofii. Jde o jakýsi "Havlův testament", o dialog historie s naší současností, o výhled do budoucnosti. Osou dokumentu je rozhovor s Václavem Havlem na scéně Laterny Magiky nebo Archy. Rámec doplní i několik sekvencí z divadelní inscenace Odcházení v režii Davida Radoka.
