Všichni blázní po lásce – ať už přináší radost, nebo bolest. Italský seriál. ### Hrají: E. Solfrizzi, A. Liskova, N. Murgiaová, M. Brenno, C. Natoliová a další. Režie Riccardo Milani
00:00:06 Česká televize uvádí epizodu z italského seriálu
00:00:10 Paolo - modrá
00:00:13 Laura - zelená
00:00:15 Adriano - bílá
00:00:18 Monica - žlutá
00:00:21 Maya - žlutá
00:00:24 Rosa - bílá
00:00:26 Elio - bílá
00:01:36 BLÁZNIVÉ LÁSKY
00:01:41 Když se dva rozejdou
00:01:44 -Doktore Freissi, podívejte!
-Co je zase? Co?
00:01:47 -Už jste četl, co je napsáno tam dole?
00:01:50 "Když se dva rozejdou."
-Jistě, že jsem to četl.
00:01:52 -Tak se jmenuje píseň Anny Tatangelové.-No a co?
00:01:55 -Jak no a co? Znamená to, že se Paolo a Laura rozejdou.
00:01:58 Znamená to, že ona se vrátí k exmanželovi do Spojených států.
00:02:02 -Kdoví.-Takže to znamená, že už není žádná naděje?
00:02:04 -Kdoví, kdoví.
-Kdoví, kdoví.
00:02:07 Přestaňte se chovat jako záludný, potměšilý kocour!
00:02:10 Odpovězte mi, prosím, na moji otázku,
00:02:12 drahý a milý doktore Freissi.
-Ano.
00:02:14 -Vy jako známý odborník na konce, které zanechávají mír v srdci
00:02:18 a nechávají nás klidně spát: můžete nám tedy prosím vás říct,
00:02:23 co se tu dneska stane?
-Dýchejte. Uklidněte se.
00:02:26 Protože do konce našeho seriálu chybí ještě dva díly.
00:02:30 Umíte si představit,
00:02:32 co se za těch sto minut ještě může stát?
00:02:34 -No dobře, sto minut je...
-Podívejte, uklidněte se. Jen klid!
00:02:38 NEVSTUPOVAT Z ŽÁDNÉHO DŮVODU
00:02:43 -Dobré ráno, zlato.
00:02:47 A je to.
-Už tři dny jsem neviděla Emanuela.
00:02:50 Co když vyjde z pokoje proměněný? Co když se mu třeba něco stalo?
00:02:54 -Neboj se. Nic se mu nestalo,
00:02:56 pořád ještě má před tou maturitní zkouškou.
00:02:59 Vždycky se chová takhle. V páté třídě i na druhém stupni.
00:03:02 Jo. Ale dnes už vyjít musí, má ústní zkoušky.-Stejně se bojím.
00:03:04 -Uvidíš, že za chviličku z těch dveří vyjde ven
00:03:07 a že bude stejný jako vždycky.
00:03:10 -Ecce homo!
-To je ale smrad.
00:03:13 Jak dlouho ses nemyl?
-Už celé tři dny. Ale mám to.
00:03:16 Maturitní práce.
-Ta je tedy obrovská.
00:03:18 -1 426 stránek. Vliv řecké a latinské kultury na západní svět,
00:03:21 můj vlastní referát. Dostanu Ugolina do kolen.
00:03:24 -Výborně, zlato, skvělé. Bravo!
-Nadešla chvíle pro estetiku,
00:03:27 neboli pro odvětví filozofie, zabývající se přirozenou krásou.
00:03:30 Zkrátka se musím oholit a vykoupat.
-Ano.-Oholit? Proč?
00:03:33 Vždyť ještě nemáš žádné vousy.
-Mlč, mimino.
00:03:36 -Poslyš, zlato, snídaně je připravená, možná bys mohl...
00:03:40 -(ze spaní) Kdo to je? Profesor Ugolino? Profesor ne...
00:03:44 -Tati?-Tititititi... Přišli Goblini. Jsem připraven!
00:03:48 -Tati!-Proboha! Co? Kolik je hodin? Co se děje?
00:03:52 Sarajevo 1914, nenaučil jsem se to! Jsem namydlenej. Kolik je hodin?
00:03:56 -7:10, tati.
-Panebože! Letos mě vyhodí.
00:03:58 Nechají mě propadnout, cítím, že mě nechají propadnout!
00:04:01 -Tati. To já maturuju!
-Jasně. Tak to je dobře. Bože!
00:04:06 -Vem si to.
-Nezlob se. Padl jsem do peřin.
00:04:10 V kolik hodin jsem usnul?
-Ve 3.-Spala jsi aspoň trochu?
00:04:15 -Ne, učila jsem se. Ale pět let flákání za jednu noc nedoženu, co?
00:04:19 -Poslyš, ať to dopadne jak chce, je to jen zkouška.
00:04:22 Ty nejdůležitější životní zkoušky jsou jiné.
00:04:25 -Ne, že by to bylo na jiných frontách lepší.
00:04:28 Co budeme dělat, až Laura odjede?
-To nevím.
00:04:33 Udělal jsem všechno pro to, abych to dal zas dohromady.
00:04:37 A teď se musíme podívat realitě do tváře. Ona už mě nechce.
00:04:42 Prostě jsem neuspěl. Až odjedou do Ameriky,
00:04:46 tak si najdeme jiný byt a přestěhujeme se, co můžeme dělat.
00:04:51 Teď se tím ale netrap. Máš na starosti jiné věci.
00:04:54 Odvezu tě tím novým autem.
00:04:57 -Ty budeš řídit?
-Jo.-To je smůla!
00:05:00 -Ahoj, zlatíčko. Uvidíme se později.
00:05:04 -Takže ty ses už rozhodla? I po tom tanci, po oslavě,
00:05:08 i přesto všechno chceš odjet?
-Stefi, nezačínej s tím zase, ano?
00:05:11 Já ti kdyžtak zavolám a pomůžeš mi se zavazadly.
00:05:14 Teď už musím běžet. Ema?!
00:05:18 -Teto? Víš o tom, že si máma nepřeje,
00:05:20 aby s námi jel Yang do Ameriky?
-Ano, zlato.
00:05:28 Hele, víš ty co? Když mi pomůžeš dnes dopoledne s tancováním,
00:05:32 řeknu ti, jak to uděláme, aby máma neodjela.
00:05:35 Takže, Laura a Paolo pak zůstanou spolu a ty s Yangem taky!
00:05:39 -Co uděláme?-Víš, je to věc, kterou tvoje teta dělala,
00:05:43 když jí bylo 15. Jmenuje se to: "Odpor do posledního dechu."
00:05:47 Jsi připravená: odporovat, odporovat, odporovat?-Jo.
00:06:04 -Ne, ne, nedělám si starosti. Do porodu je ještě času dost.
00:06:29 -(šeptá) Panenko Maria.
00:06:33 Roso! Už je to tady, je mi zle, je mi strašně zle,
00:06:37 musíte sem rychle přijet! Ne, ne, dělej,
00:06:40 co nejrychleji můžeš! Áh!
00:06:51 -Dobrý den, lásko moje.
-Co? Co se děje? V čem je podraz?
00:06:55 -Nic se neděje. Nesu ti snídani do postele, jako vzorná manželka.
00:06:59 -Jako Garry Grant, když přinesl otrávené mléko Joan Fontainové
00:07:03 v "Podezření." Ty mě chceš oddělat. Cos tam dala?
00:07:05 -Poslouchej mě pozorně, Mario del Fiore.
00:07:08 Teď se nemůžeš chovat jako idiot, když jsem se rozhodla,
00:07:11 že budu dělat manželku se vším, co k tomu patří.
00:07:14 Přinesla jsem ti snídani do postele, čeho se tak bojíš?
00:07:17 -Tohle je poprvé, co pro mě něco děláš za těch 45 let, co tě znám.
00:07:23 Trochu znepokojení je tedy na místě, to snad uznáš.
00:07:27 -Řekněme, že jsem se rozhodla, že začnu od dnešního dne
00:07:32 zbrusu novou éru. A to éru Vodnáře.
00:07:38 Éru harmonie a porozumění.
00:07:41 Protože když je Měsíc v 7. domě, už nemám na další boje energii.
00:07:47 Ty sis mě teď vzal za ženu a konec. Tak se snažme investovat fantazii,
00:07:53 která nám zůstane, do nějakých jiných věcí.
00:07:59 Bez té nenávisti.
-Bože, bože, tak to mě dojalo.
00:08:04 Hm? To snad ani nejsi ty. Vydrží ti to?
00:08:09 TELEFON
00:08:14 -Krucifix, kdo nás to otravuje tak brzy ráno?
00:08:17 -Tak jí to nevydrželo.
00:08:19 -Ano. Rozumím. Buďte v klidu, já tam hned přijdu.
00:08:26 -A řekl, že přijde. Přijde.
-Jo, no jo.
00:08:28 Já nevím, jak se to dělá. Už jsem zapomněla.
00:08:31 Bože můj na nebi, pomoz mi, jak se mám k mužům chovat.
00:08:35 -Sofie!-Co je?
-Tys to nevěděla nikdy.
00:08:38 -Jenomže ty taky ne!
-Co já?-A co teď?
00:08:42 Co mu teď jenom řekneme? Co mu nabídneme?
00:08:45 Jak jen to teď všechno zorganizujeme?
00:08:47 -Přestaň tady šílet!
-A co si asi tak oblečeme?
00:08:51 -Ještě ti z toho stoupne tlak!
-To je pravda.
00:08:53 Raz, dva, tři, čtyři, pět...
-Nech toho, nebo až přijdou,
00:08:56 tak tě tady najdou nataženou na zemi jak širokou tak dlouhou.
00:08:59 -Ale jdi. Na zemi? Bože, to tady ještě nebylo!
00:09:02 Poprvé nám do bytu vstoupí dva svobodní muži! Taková nádhera.
00:09:06 Takovou událost si nesmím nechat ujít! Taková událost!
00:09:09 -Úplně se mi z tebe točí hlava.
-Taková událost! Ježíši!
00:09:12 -Co? Jaká událost?
-Co?-Nechceš Diazepam?
00:09:17 -Juchůů! Chacha!
-Kdo se to tak řehtá?
00:09:23 -Poslyš, zlato, víš určitě, že je ti dobře?
00:09:26 Mohla bych ti udělat heřmánek, třeba by ti to pomohlo.
00:09:29 -Ale mně je výborně! Jsem nabroušený jako meč zabuza.-Cože?
00:09:33 -Zabuza, meč, který nikdy neseká dvakrát. Zabije hned napoprvé.
00:09:36 Matko, jsem ve stavu velmi bdělého vědomí!
00:09:39 Zabuza! Hurá! Všechno vidím a všechno vím!
00:09:42 ZATROUBENÍ
-Jasně. Jdeme.
00:09:44 -Ty sis ještě nevšimla, že nás sledují?-Kdo nás sleduje?
00:09:48 -Paolo a Cristina. Támhle.
-Uhněte!-Co to děláte, zbojníci?
00:09:51 -Když vy jste tam najednou skočila!
-Promiňte, paní profesorko!
00:09:55 Tys ji neviděl?
-Viděl, ale skáče jako veverka.
00:09:58 -Vždyť jsi ji málem přejel!
00:10:00 Vůbec neumíš řídit!
-Tak co tady poskakuje,
00:10:02 kdyby neposkakovala napříč ulicí, tak bych do ní nevrazil, ne?
00:10:05 -Je to jinak. Neumíš řídit. Nech toho! Ahoj, Lauro.
00:10:11 -Ahoj.
-Ahoj.
00:10:14 Tak už je to tady. Doufám, že to dopadne dobře.
00:10:20 Co to auto?
-Právě jsem ho koupil.
00:10:23 Stačí mi na něj můj řidičák.
-A proč zrovna teď?
00:10:28 -Jen tak. No a?
-Já tě znám, Paolo. Máš starost
00:10:31 o Emanuela a Cristinu, víš, že malá auta můžou být nebezpečná.
00:10:35 Tak ses rozhodl, že si taky jedno koupíš, abys je mohl sledovat.
00:10:38 Přiznej si to. Je to tak?
-Jo, myslel jsem si...
00:10:41 -Poslyš, Paolo, já se o svého syna dokážu perfektně postarat. A sama.
00:10:44 Vždycky jsem se o něj starala, bez strážného anděla,
00:10:48 který by ho sledoval v autě.
00:10:50 Opravdu nedokážu pochopit, proč se o něj zrovna teď tak bojíš.
00:10:54 O něj, o nás. Opravdu to nechápu.
-Lauro!
00:10:58 Dobře, už nejsme rodina. Není to ale moje vina.
00:11:01 Udělal jsem všechno pro to, aby se náš vztah znovu oživil.
00:11:04 Ale ty sis postavila hlavu. Jsi tvrdohlavá.
00:11:06 -Ne, nepostavila jsem si hlavu. Jenom to nedokážu.
00:11:09 Nedokážu se nad tu věc povznést. Navíc zítra odjíždím.
00:11:13 -Ano, no jo, já vím. Všichni to víme, vědí to i tyhle kameny.
00:11:16 Nemluvíš o ničem jiném. Chceš jet za Riccardem?
00:11:19 Jeď za ním! Jeď! Kdo tě tady drží? Jeď, jeď!
00:11:22 Budu svým majitelem, můžu si koupit auto, jaké chci.-Svým pánem.
00:11:26 -Co?-Říká se svým pánem.
-Je to moje auto?
00:11:29 Tak jsem jeho majitel.
00:11:34 -38 minut a 45 sekund. Tak dlouho vám to trvalo.
00:11:37 To je moc. Vždyť já bych to dítě prakticky porodila tady u stromu.
00:11:40 Porodila bych ho tady, jako Mojžíše.
00:11:43 -Mně se zdá, že se Mojžíš narodil na břehu řeky, ne pod stromem.
00:11:47 -Na podrobné probírání životopisů proroků není čas.
00:11:50 Chci tím říct, že jste pomalí! Pomalí!
00:11:53 Tohle má být ta pomoc, kterou jste mi slíbili?
00:11:56 Až přijde můj čas, můj přítel bude na Severním pólu, jak jsem chtěla
00:11:59 a Laura bude v Americe. Můžu počítat jenom s vámi.
00:12:02 Tak co budete dělat?
-Budeme dělat, co budeme moct.
00:12:05 -Moniko, je brzo ráno! Nejsme profesionální záchranáři.
00:12:08 -Pozor, Mayo! Bacha na věc, protože tohle není žádná hra na doktora.
00:12:12 Kdybyste jednou dokázali dělat věci pořádně!
00:12:15 Musíte se toho chopit, berte to jako poslání,
00:12:18 musíte být jako ty panny z bible!
-Panna je znamení zvěrokruhu!
00:12:22 -Díkybohu, zbývá ještě týden, tak co vyšiluješ, ne?
00:12:24 -To ne, Roso. Pozor! Musíte to stihnout za kratší dobu.
00:12:27 Já se půjdu převléct a potom pojedeme společně do redakce.
00:12:31 -Poslyš, hvězdičko, nechceš ještě jedno kafe?
00:12:33 -Ne, chci pusinku na dobré ráno.
00:12:38 -To je hezký, já chci taky.
00:12:41 -Roso, nemůžeš volat Tea! Nezapomeň, že máš poslání, zlato!
00:12:45 -Ta je otravná.
00:12:47 -Musíte ústním zkouškám čelit s jistotou.
00:12:49 Ukázat sebevědomí, svoje ego, sebejistotu a taky odvahu!
00:12:53 Rozuměli jste?-Ano!
-Tohle na komisi udělá dojem.
00:12:57 Nikdy nesmíte vypadat nejistě. Musíte odpovídat!
00:13:00 -Ano!-Musíte mluvit!
-Ano!-Vracet míč do hry!
00:13:04 -Ano, ano, ano!
-Pardon, paní profesorko, jaký míč?
00:13:07 -Cristino, pojď sem. Rychle!
00:13:10 Pokud by se tě někdo zeptal, třeba: "Co víš o Manzonim?"
00:13:13 No tak ty musíš s nevinným úsměvem odpovědět:
00:13:16 "Manzoni? Který Manzoni? Existuje Manzoni historik,
00:13:19 Manzoni autor knihy "Snoubenci", Manzoni lyrik
00:13:22 a Manzoni autor tragédií". Jasné?-Ano!
00:13:24 -Zažeň je do úzkých!-Ano!
-Musíš driblovat!-Ano!
00:13:27 -A mluvit!-Ano! Manzoni? Kdo? Který? Jo!
00:13:29 -Tak běž, běž. Jasně!
-Jo, jo, jo!
00:13:32 -Pšššt! Ugolino přijíždí.
00:13:41 Pojďte! Do třídy, rychle, rychle!
00:13:45 ZAKRÁKÁ
00:13:53 Zdravím, Ugo! Moc ráda vás vidím. Tak se uvidíme uvnitř?
00:13:58 -Jdeme na to, rychle se pustíme do práce!
00:14:00 -No to budeme muset.
00:14:14 -Je mi fuk, co mi chceš říct.
00:14:17 Doufám, že až do konce života neuslyším tvůj hlas! Jasný?
00:14:31 -Jmenuji se Clelia. Řeším problémy. To jsou moje pomocnice.
00:14:37 Vstupte, dámy.
-Co? Kam jdete? Pomalu, pomalu!
00:14:40 Vážně všechny?
-Zavřete dveře.
00:14:43 -A obujte si pantofle!
-Musíte si vzít pantofle!
00:15:04 -Giorgiová Cristina.
00:15:17 Odvahu. Pojďte k nám.
00:15:24 -Pojď, Cristino, pojď.
00:15:32 -Dobrý den.
00:15:36 GIORGIOVÁ CRISTINA. ÚSTNÍ ZKOUŠKA.
00:15:39 -Takže. Co víte o Manzonim.
00:15:48 -O jakém Manzonim?-Hm.
-Protože on existuje...
00:15:53 -Alessandro.
00:15:56 -Ano.
00:16:00 Alessandro Manzoni.
00:16:05 Narodil se v Miláně 7. března roku 1785
00:16:08 Giulii Beccariové, dceři Cesara Beccarii,
00:16:12 a hraběti Pietru Manzonimu, představiteli nižší šlechty v Le...
00:16:16 v Lu... v Le...ču. Ne...
00:16:20 V Lecce, ne? Tak v Lecce.
00:16:24 -V Lecce. -V Lecce.
-V Lecce. Jo.-Ššt!
00:16:27 -V prvních dvou letech svého života, tedy... 24 měsíce,
00:16:31 žil na statku v Costa di... Galbiate.
00:16:34 Jeho kojnou byla Catherina Panzeriová.
00:16:36 -Slečno, nás nezajímá ani kojná, ani statek. Řekněte nám něco víc.
00:16:40 Co ve vás Manzoni zanechal?
-(šeptá) Mně je špatně.
00:16:44 -Půjčíte mi to?
-Co je to za otázku?
00:16:47 -Co ve mně zanechal Manzoni?
00:16:51 -(šeptá) Dělej!
00:16:57 -Alessandro Manzoni byl od roku 1791 do roku 1803
00:17:00 vychováván v náboženské koleji. A od roku 1796 byl v klášteře
00:17:04 svatého Antonína Kongregace ze Somasca.
00:17:08 Nejdříve v Merate a pak v Luganu.
-Slečno, nás nezajímá,
00:17:12 že jste se naučila nazpaměť jeho životopis z Wikipedie.
00:17:16 Já bych chtěl víc, než tuhle zbytečnou odrhovačku,
00:17:20 jejíž smysl ani sama nechápete. No tak, řekněte něco,
00:17:24 nějakou svoji myšlenku. Máte v té své roztomilé hlavičce
00:17:28 i něco víc, než jen vzduch, slečno?
-To ne, promiňte!
00:17:32 Ta holka se přece snažila, musíte uznat, že vám to chtěla...
00:17:35 -Pšš. Paolo!
-Ne. Nene. Kdo jste?
00:17:37 -Já jsem, jsem...
-Její otec.
00:17:39 -Jsem otec.
-Mlčte. Ticho. Klid.
00:17:42 -Ano.-A seďte.
-Prosím vás, pane Giorgi,
00:17:45 ovládejte se trochu. Stačí, že máme menší problém tady, takže...
00:17:49 -Už toho nech. Přestaň.
-Tak, Cristino, pěkně od začátku.
00:17:52 -Alessandro Manzoni se narodil...
-Je úplně vydýcháno.
00:17:57 -...Giulii Beccariové, dceři Cesara Beccarii.
00:18:01 A hraběti... Pietru Manzonimu.
00:18:12 -Co je to za krásu? 50 let v naftalínu.
00:18:15 Nejmíň odporné jsou tyhle. Máte tady oblečení,
00:18:18 které by si nevzala ani Armáda spásy.
00:18:20 -Přišla jsi nám sem pomoct nebo si dělat legraci?
00:18:23 -Prosím tě, milá Clelie, už tak jsme v krizi!
00:18:26 -Uklidněte se. Svěřily jste se do správných rukou.
00:18:29 Já jsem si vždycky každého muže obtočila kolem prstu.
00:18:33 Tančili podle mě. A co ti dva, Giani a Pinoto,
00:18:36 kteří k vám přijdou...
-Jmenují se Guido a Gerardo.
00:18:40 -No jo, Giani a Pinoto, to je fuk. Nicméně, musíte je okouzlit,
00:18:44 musíte být svůdné, ale zdrženlivé. Vyzývavé, ale zdráhavé.
00:18:50 -Tolik věcí dohromady?
-Bože na nebi, vždyť my ani nevíme,
00:18:55 jak máme se svobodnými muži mluvit.
-Tak na tohle jsem myslela taky.
00:19:03 LIBONIOVÁ MARTINA, ÚSTNÍ ZKOUŠKA
00:19:08 -Vaše studijní výsledky jsou jako sbor čarodějnic z Macbetha.
00:19:12 Ty také nevěstí nic dobrého.
00:19:15 -Ale moje studijní výsledky jsou jedním z prvků,
00:19:18 podle kterých dnes mám být ohodnocená.
00:19:21 Žádám, abych byla hodnocená podle toho, co vím nebo nevím.
00:19:24 -B-b-bravo!
-Ticho!
00:19:26 Tak mi něco řekněte o vztazích Leopardiho s Kruhem z Vieusseux,
00:19:30 se skupinou literátů kolem Gina Capponiho,
00:19:33 Gian Battista Niccoliniho a Pietra Colletty.
00:19:36 Prosím.
-Ano... Ano.
00:19:39 Takže, Kruh z Vieusseux to byl takový jeden kruh a...
00:19:44 a v tom kruhu se... všichni spolu setkávali,
00:19:48 protože v tom kruhu byla ta...
-Byla zasazena...-B...
00:19:51 -B...-Brokolice.
-Brokolice?
00:19:53 -Ne.
-To asi ne.
00:19:55 Máte alespoň povšechní představu o tom, co to je Kruh z Vieusseux?
00:19:59 Slečno Liboniová, ano? Máte?
00:20:06 -Pane profesore, pane profesore, pane předsedo,
00:20:10 já mám totiž za sebou strašně těžký rok, víte?
00:20:14 Babička byla chudinka tak nemocná a můj dědeček ji šel navštívit
00:20:18 a ranila ho ubožáka mrtvice a bylo po něm.
00:20:22 Prosím vás, bylo to...
-Slečno Liboniová!
00:20:27 -Nevydržím to. Něco na uklidnění. Kam jsem to dala, kruci.
00:20:30 -...roku 1831, když kolem řádila smrtelná choroba...
00:20:33 -Zlato, nechceš kapku na uklidnění?
-Do háje, nic nechci! Je mi dobře!
00:20:36 Jsem jako meč zabuza! Zabuza! Jsem nabroušený meč!
00:20:40 -Ema, ty mě děsíš, prosím tě, vem si to.
00:20:43 -Jsem veliký, jsem legenda a ne jen tak nějaká legenda,
00:20:46 já jsem velká legenda! Zabuza! Zabuza! Zabuza!
00:20:48 -Jen 20 kapek.-Ne, já nic nechci!
-50? 51?
00:20:51 Tak si je vezmu já pár kapek.
-Zabuza, zabuza! Zabuza!
00:20:54 -Ale kdybys chtěl...-Jsem meč, jsem ohromná nabroušená kudla!
00:20:57 -Děkuji vám za váš zájem. Opravdu! Děkuji.
00:21:00 Tady jsou přihlášky, vezměte si je. Prosím.
00:21:03 -Proboha, tuhle hudbu nenávidím.
00:21:06 -Takže je to hotové. První lekce rodičů s dětmi
00:21:09 se bude konat příští pondělí v 18 hodin. Budete se tu bavit.
00:21:13 Budete se bavit jako ty dvě děti. Vidíte je tam?
00:21:16 Dětičky, jak se bavíte?
-Skvěle.
00:21:19 -Slyšela jste ji?
00:21:21 -Proč jsme na tuhle šaškárnu přistoupili?
00:21:25 -Protože teta Stefi nám potom pomůže, aby máma neodjela.
00:21:28 Strávíme prázdniny spolu. To přece chceš ze všeho nejvíc na světě!
00:21:32 -Ani náhodou. Ale pořád je to lepší než být sám
00:21:35 s těmi ubrečenými dvojčaty.
-Děti, nemluvte u toho!
00:21:39 Tančete, dětičky, tančete. Yangu, usměj se, úsměv!
00:21:43 Hezký úsměv! Tak, dobře!
00:21:53 -Balestrieri je výjimečný chlapec. Sama bych řekla: ideální student.
00:21:59 Nejlepší, jakého jsem za všechny ty roky své kariéry měla.
00:22:03 Jenže letos měl tak trochu zvláštní období. Srdeční problémy.
00:22:08 -A kdo je nemá, Caterino? Kdybyste věděla...
00:22:12 -Nezdá se ti, že se na ni Ugolino divně dívá?
00:22:15 -Jasně, vypadá, jako by ji chtěl sežrat.-Sežrat, říkáš?
00:22:19 -Osobní záležitosti se nás však netýkají.
00:22:21 Na životopisu mám napsáno, že je malou legendou.
00:22:24 To je snad přehnané.
-Uvidíte.
00:22:27 -To jsem opravdu zvědavý. Emanuele Balestrieri!
00:22:31 BALESTRIERI EMANUELE, ÚSTNÍ ZKOUŠKA
00:22:34 -Běž, zlato.
00:22:56 -A co jsi nám přinesl? Emanuele?
-To jako... jako tohle?
00:23:00 To je malý referát o vlivu latinské a řecké kultury všeobecně
00:23:04 na Západní svět a můj svět. Přesně 1427 stránek. Oboustranně.
00:23:08 Sice věřím v kulturu, ale také v záchranu lesů
00:23:11 a žádný referát, i takto brilantní, za smrt stromu rozhodně nestojí.
00:23:15 -V té bibliografii ovšem nevidím jméno Lesky.
00:23:18 Přesto jeho dílo považuji za podstatné
00:23:21 k pochopení řecké tragédie.
00:23:25 Nemyslíte?
00:23:28 -Myslím. Považuji Albina Leskyho za víc než podstatného.
00:23:32 Natolik, že jsem si ho dovolil zařadit pod písmeno "A" jako Albin,
00:23:36 jako autorita. namísto pod "L" jako Lesky.
00:23:39 Albin. Autorita. Společník. Mistr. Strávil jsem mnoho večerů čtením
00:23:45 jeho "Die tragische Dichtung der Hellenen, Göttingen 1972."
00:23:50 -Skvěle! Skvěle, zlato. Bravo, výborně!
00:23:54 -No, moje matka, odpusťte jí.
-Bezva!-Alma mater, vlídná matka.
00:23:59 Kéž bych mohl studovat s Leskym na vídeňské univerzitě roku 1949,
00:24:03 aniž bych se chtěl dotknout profesorky Mancusové,
00:24:06 která zde byla roky cennou oporou pro moje bádání.
00:24:08 -Děkuji, Ema, dělala jsem co jsem mohla.
00:24:12 -Dobře. Budeme pokračovat?
00:24:15 Pokud otevřete mou práci na straně 3,
00:24:17 promiňte, pane profesore... Můžeme se podívat tady,
00:24:21 po Kantově citátu, kde jsem to... Právě tady. Přesně.
00:24:24 -Pane bože, už je mi z toho na zvracení.
00:24:26 Dala je i do koupelny, chápeš to?
-Já vím, jsou všude,
00:24:29 ani mi to nepřipomínej.
-Ááááh!
00:24:31 -Proboha!-Co se děje?
-Už je to tady.
00:24:34 -Já zařídím auto!
-A já ji budu podpírat.
00:24:36 Ty vezmi tašku.
00:24:38 Je to dobrý? Jo? Je?
-Pojď, zlato, rychle pojď.
00:24:40 Ať neporodíš tady v kanclu.
-Počkej, počkej! Chviličku.
00:24:43 -Ty chceš jíst? -Mám hlad.
-Prosím tě, jak teď můžeš
00:24:46 myslet na sladkosti, to nechápu. Rychle do porodnice.
00:24:48 BALESTRIERI EMANUELE, ÚSTNÍ ZKOUŠKA STÁLE PROBÍHÁ
00:24:52 -Jak bychom mohli provádět srovnání mezi řeckou a latinskou kulturou
00:24:56 bez úvahy o všem tom, co nám dnes chybí a o co nás připravil čas?
00:24:59 To činí analýzu nás, vědců, zákonitě lakunární
00:25:02 a nutí nás to k pouze fragmentárnímu zkoumání,
00:25:05 k Res Falax.
-Já mám jasno.
00:25:07 -To by nám mohlo stačit.
-Přece se nemůžeme zastavit tady.
00:25:10 -Ne, ne.-Pokud otevřeme můj referát na straně 1221,
00:25:13 najdeme rekonstrukci, která nám dovolí zkompletovat
00:25:16 s dostatečnou jistotou chybějící obraz
00:25:19 a dodat lyrickou hypotézu konečné části Alkaiova verše
00:25:23 "Nun Kre Metusten", slavnému verši, který převzal Horatius
00:25:26 do svého Nunc est bibendum, což je óda 37 první knihy a...
00:25:29 Kam jdeš?! Ještě jsem neskončil!
00:25:33 -Já jsem šel na kávu, nechtěl jsem ru...-Ne!
00:25:36 Emoce nelze přerušovat! Tady se od základů mění filologie!
00:25:39 -To mi nikdo neřekl..
-Promiňte, to je správné,
00:25:42 posaďte se na místo. Jsme na stejné lodi, ne?
00:25:44 -Balestrieri, poslyšte, my jsme docela spokojeni, není třeba to...
00:25:47 -Ale já spokojen nejsem!
-Oooh!
00:25:50 -Vyžaduji spokojenost. Takže navážu na "Nium Kre"...
00:25:53 Jde o dvojici: Horatius vs Alkaios.
00:25:56 Stejně tak bychom mohli říci Sapfó versus Catullus.
00:26:00 Nemůžeme ovšem opominout píseň 51. "Ille mi par esse deo vidétur".
00:26:03 Taková jsou fakta.
-Připadá mi skoro jako bůh.
00:26:06 Jak jsem mohla být tak blbá. Hrozně blbá.
00:26:11 -Pomalu, pomalu.
-Rychle, ať si sedne.
00:26:14 Urychleně do nemocnice!
-Rychle, rychle! Ježišmarjá.
00:26:16 -Zavři to, zavři to! Tak už jedeeem!! Áááá...
00:26:20 -Nasedej Elio! Dobrý?
-Už! Tak dělej! Šlápni na to!
00:26:23 -Dost... Dost.
-Cože?
00:26:28 -Takže, 6 minut a 5 sekund na příchod k autu není tak špatný čas.
00:26:32 Zlepšujeme se. A když se budeme trochu víc snažit,
00:26:35 dáme do toho víc nadšení a snahy, tak ten čas ještě dokážem vylepšit.
00:26:39 Jdeme?
-Další falešný poplach?
00:26:42 -Nepřeháněj to, Elio. Maličký test. Musíme prostě nejdřív
00:26:45 všechno prověřit, včetně času. Jdeme, děti, no!
00:26:48 Příště se zlepšíme!
-Já ji uškrtím.
00:26:54 -Co když mě vyhodí?
-"Co když tě vyhodí."
00:26:56 Když tě vyhodí, stejně budeme šťastní.
00:26:59 -Hele, máš mě pořád stejně rád, i když jsme se zrovna moc neviděli?
00:27:03 -No, já ani...
-Vždyť přece víš, jak to bylo.
00:27:06 -Emanuele na tom nebyl moc dobře, protože jenom já,
00:27:09 jako jeho sestra, se o něho postarám nejlíp.
00:27:13 Ale ta tvoje pomoc už skončila.
-Jo. Už se vzpamatoval.
00:27:17 Jsem zvědavá, kdy mu to Viola poví.
-Pokud mu to poví.
00:27:21 Protože se mi zdá nějaká divná. Navíc po tom, co jí řekl,
00:27:25 si to možná rozmyslela. Nevím, jestli s ním bude mluvit.
00:27:29 SACCHETTIOVÁ VIOLA, ÚSTNÍ ZKOUŠKA
00:27:39 -Nedokážu si tento udivující výraz vysvětlit.
00:27:43 Co je, vy máte trému? No tak, prosím, otevřete pusu.
00:27:46 -Violo? Violo, řekni něco. Na co myslíš?
00:27:51 -Udělala jsem chybu, Emanuele. Ve všem. Proč jsem se tolik učila?
00:27:57 Myslela jsem, že všechno vím, ale nedokázala jsem poznat lásku,
00:28:01 která šla kolem mě. Můžeš mi to odpustit, lásko moje?
00:28:06 -Jestliže nehodláte odpovídat a ani jste si nepřinesla maturitní práci,
00:28:10 myslím, že se budeme muset rozloučit.
00:28:17 -To děvče má za sebou složité období.
00:28:21 -Ano. A především jsem připravila složité období jiným.
00:28:34 -Je mi líto.
00:28:42 -Dobré. Vynikající!
-Ano. Možná... trochu silné.
00:28:47 -Jo.-Já to taky pořád říkám, ale Filomena je z Neapole
00:28:50 a dělá ho takhle. Je to prostě drsná vesnická káva.
00:28:53 -Co to tady povídáš? To přece není moje vina.
00:28:57 Navíc ona je zvyklá pít jenom bylinný čaj.
00:29:01 Pořád by chtěla jenom čaj. Vždyť je to jenom teplá voda.
00:29:06 Nemá žádnou chuť! Je jak princezna z Walesu.
00:29:10 -Slepice, slepice! Nehádejte se a nechte mluvit je!
00:29:14 Ať je absolutní ticho. Mlčte!
00:29:19 -A co děláte, chodíte večer ven? Máte nějaké přátele, rodinu?
00:29:23 -Ale kdepak ven!
-Ticho! Tak ne!
00:29:25 Přátele... no, kdoví, možná...
-Hmmm, kdoví, možná.
00:29:30 -Možná občas ano.
-Jednou za uherský rok.
00:29:33 -Ticho!
-Ticho!-Co?
00:29:35 -Vy ne, nene.
-Vy klidně mluvit můžete.
00:29:39 -Protože my jsme mysleli, že bychom se mohli vidět
00:29:42 a zajít třeba na pizzu.
-Na pizzu.-Nebo do kina.
00:29:45 -Ano! A kdypak?
-Hlupačko!-Kdo je hlupačka?
00:29:49 -Prosím?
-Nesmíš hned říkat ano.
00:29:52 Na začátku se musíte více zdráhat. Musíte říct ne. -Ne. Ne. Ne.
00:29:56 -Ne!-Ale proč, vy byste si nechtěly někam vyjít?
00:29:59 -Podívám se do diáře na svoje povinnosti.-Aha.
00:30:02 -Přišel předseda vlády nebo...
-Přišel předseda vlády?
00:30:05 -Přišel předseda vlády?-Kde je?
-Kdo? Kde je?-Tak kde je?
00:30:08 -Jsi hluchá jak poleno! Neopakujte pořád, co říkám.
00:30:11 Usmívejte se.
-Usmívej se.-No...
00:30:15 -Nechte je víc mluvit. A nehýbejte se. Klid!
00:30:21 -Je... všechno v pořádku? Ano?
-Hehe, ano, je.
00:30:25 -Jistě, jistě.
-Takže, možná bychom mohli v úterý?
00:30:29 Můžeme v úterý. He?
-Jo, jo, jo.
00:30:31 -Ne! Zvyšte svou hodnotu. Ve čtvrtek. Musíte je zmást. Šup.
00:30:34 -Ve čtvrtek.
-Ve čtvrtek, ve čtvrtek...
00:30:37 -Ve čtvrtek ne, protože ty máš...
-Aha, ve čtvrtek ne,
00:30:40 musím vyzvednout vnoučata.-Jo.
-Hlavně se tím nenechte obměkčit.
00:30:43 Ve čtvrtek a basta.
-No dobře, tak to necháme na úterý.
00:30:46 -Ne, prodáváte se moc lacino.
-Nech nás sakra na pokoji!
00:30:50 Jenom by nás připravila o příležitost.-Jo.
00:30:53 -Chtěli jsme vám říct, že za měsíc jedeme na výlet lodí.
00:30:57 -Jo.-Po řece Nilu. Moc hezký.
00:31:00 A v cestovce nám řekli, že snad ještě mají volná místa,
00:31:03 tak jsme mysleli, že byste třeba...
-Moc brzy. Na to ať zapomenou.
00:31:06 -To je krása! Panenko skákavá, vždycky jsem si přála
00:31:10 vidět pyramidy, poušť a sfingy!
-To je pravda!
00:31:13 -Letíme do té cestovky!
-To bude nádhera.
00:31:17 -Ty ženské! Ať je jim kolik chce, jsou všechny stejné.
00:31:21 Tfuj! To je dílo!
00:31:34 -Monika na mě s porodem určitě počká.
00:31:38 ZAPÍSKÁ
00:31:40 -Oh!
-Běžím pro auto! Klíče. Rychle!
00:31:43 Nepřekážej tady.
-Tak dělej!
00:31:45 Moniko, už letíme, co je? Už jsme tady!
00:31:47 -Sedm sekund. Jste fakt dobří. To byl jen malý časový test,
00:31:51 dobře, teď se můžete zase vrátit ke své práci.
00:31:54 -Moniko, nezdá se ti, že to přeháníš?
00:31:57 -Jím za dva, jsem přece těhotná a hrozně mi to chutná,
00:32:00 nemůžu si pomoct.
-Já nemluvím o dortech.
00:32:03 Moniko, zlato, mluvím o těch neustálých pitomých testech.
00:32:06 -Pochop, že už jsme trošku unavení. Co blbneš, Moniko?
00:32:10 Máš nějaký problém? Není ti dobře?
00:32:14 Nebo tě jenom baví nás takhle honit jak nadmutý kozy!?
00:32:18 -Ne, holky, to není fér. Vlastně se ani moc dobře necítím.
00:32:21 Pochopte, když je Adriano daleko...
-Jo-..a Laura bude odjíždět pryč,
00:32:24 tak upřímně řečeno, mám občas tak trochu obavy.
00:32:27 -Jistě.-Konec konců jsem těhotná, tak co! Jsem hodně těhotná, ne?
00:32:30 -Jistě! -Nejtěhotnější!
-Jo.-Nech ji.
00:32:33 -Dobře, už vás nebudu obtěžovat.
-Mám těch jejích cvičení dost.
00:32:36 Nejsem cvičená opice.
-...ani malé cvičení.
00:32:39 ZAPÍSKÁ
00:32:42 To byl vtip.
-Už dost.
00:32:44 Stůj!-Bezva. To bylo rychlé.
-Koukej toho nechat!
00:32:47 -Bravo, bravo!
-Elio, drž mě!
00:32:50 -Huso, kde jsi!?
00:32:58 Nechal jsem doma svoji těhotnou ženu samotnou,
00:33:01 jenom abych tě viděl! Pospěš si!
00:33:05 Huso!!!
00:33:10 -Teď ještě musím jít pro Ninu a potom ještě musím dobalit kufry.
00:33:15 -Jo. A já se ještě zdržím.
00:33:18 Profesorka Mancusová slíbila, že přijde, až budou hotoví.
00:33:23 (v duchu) Mluv. Řekni, že neodjedeš.
00:33:26 Řekni, že ses rozhodla zůstat po mém boku,
00:33:28 že strávíme prázdniny společně, že zase budeme rodina.
00:33:32 -(v duchu) Proč neřekneš, abych neodjížděla?
00:33:35 Nevidíš, že váhám, ale že mám strach zůstat?
00:33:39 Bože, ty jsi tak hloupý.
00:33:42 -Otevři tu pusu, prosím tě.
00:33:44 -Jestli do 3 vteřin neotevřeš pusu, tak mě 4 měsíce neuvidíš.
00:33:48 Pokud ovšem nepotkám v Americe někoho jiného.
00:33:52 -Běž, běž, chci vidět, jak strávíš prázdniny se svým exmanželem.
00:33:56 -Takže, ahoj. Uvidíme se až se vrátíme.
00:34:00 -Dobře. Pozdravuj ode mě Riccarda.
00:34:05 -Děkuju.
00:34:12 -Ale ne! Dělala jsem si iluze. Proč si lidé některé věci jenom myslí
00:34:17 a neřeknou je nahlas? Bylo by to mnohem jednodušší.
00:34:20 -Evidentně se právě nacházíme v okamžiku "sevřených rtů",
00:34:23 což je věc v milostných vztazích klasická...
00:34:26 -Jakých rtů?-Sevřených rtů.
-Co to znamená?
00:34:29 -Když si například v nějakém románu nebo ve filmu, dva milenci
00:34:34 neřeknou věci přímo, ale kvůli nějaké hrdosti, která jim brání,
00:34:37 mají raději sevřené rty, vzniká syndrom sevřených rtů.
00:34:41 -Aha. Takže prakticky místo toho, aby si na rovinu řekli, co chtějí,
00:34:46 si to vlastně jen myslí.
-Přesně tak.
00:34:50 -(v duchu) Ty můj zbožňovaný cvalíku, podívej, jak ti to sluší.
00:34:55 -No...
00:34:57 (v duchu) Ty moje sexy krasavice, kdybychom nebyli v přímém přenosu,
00:35:01 co všechno bych s tebou dělal...
00:35:07 -Rozumí nám.
-Opravdu?
00:35:10 -Jen vtipkoval...
-Mňam.
00:35:14 -Klid, nenechají tě propadnout. Studovala jsi na výbornou.
00:35:19 Máš víc kreditů než národní banka.
-Můžeme si promluvit?
00:35:25 Někde o samotě.
00:35:28 -Jistě. Víc, než jsi mi ublížila doteď, mi už neublížíš.
00:35:32 -Ááá. Děti moje...
00:35:38 Je to tu!
-Nech toho, Moniko,
00:35:41 tady už ti nikdo nevěří. -Sim tě...
-Děti moje, už je to tady.
00:35:45 Pomoc! Je to tady.
-Jo, jo, no jasně.-Pff..
00:35:49 -Přestaň už s těmi testy. Vždyť už jsi s tím směšná.
00:35:52 -Tohle není žádné cvičení! Tohle není žádné cvičení!
00:35:55 Je to tady doopravdy. Pomoc, Elio!
-Bojíš se, co?
00:35:58 Cítíte, jak tady narůstají emoce, protože naše kamarádka
00:36:02 za chvíli porodí krásné děťátko?
-Jen si dolakuju nehty
00:36:06 a jsme u tebe. Vydrž chvíli.
-Pomoc, Elio. Pomoc.
00:36:08 Tentokrát je to doopravdy. Roso, pomoz mi, já mám strach.
00:36:12 -Národní divadlo, co?
-Roso, běž pro auto.-Už běžím!
00:36:17 -Moniko, nechceš nějaký zákusek?
-Nechci žádné zákusky!
00:36:21 Je mi zle, Elio! Je mi špatně!
-Tentokrát je to doopravdy! Jedeme!
00:36:25 Rychle, rychle! Naložte ji.
-Tak pojď! Odlep se.
00:36:28 -Proboha, klíče! Kam jsem je dala?
-Já mám strach! Já se bojím!
00:36:32 -Dýchej. Nádech a výdech.
-Pořádně!
00:36:34 -Já to věděl! Já věděl, že nemá nikam jezdit!
00:36:37 Do háje zelenýho, do háje!
00:36:40 -Prosíme hosty, aby dávali větší pozor na vybavení místnosti.
00:36:44 -Jaké zase vybavení? Musíte mi pomoct! Potřebuju pomoc!
00:36:49 Ne, nene, já nechci být v pořadí! Nenechávejte mě čekat!
00:36:54 -Už dva týdny jsem Sandrina neviděla ani neslyšela.
00:36:58 Už ho nikdy neuvidím ani neuslyším. Už nikdy.
00:37:02 Pochopila jsem sice pozdě, ale přece,
00:37:05 že chci jenom tebe, Ema. Ty jsi moje budoucnost.
00:37:08 Ani nevíš, jak jsi mi chyběl.
00:37:11 A jak jsem v posledních dnech trpěla, že s tebou nemůžu mluvit.
00:37:16 Ema?
00:37:18 Řekni něco, co je?
-Neustále jsem se modlil,
00:37:21 aby sis to uvědomila.
00:37:23 Modlil jsem se, aby ses ke mně vrátila a řekla přesně tohle.
00:37:26 Byl jsem na tom špatně a přál jsem si jediné: tohle.
00:37:30 Jenže teď jsem.. Teď, když se vracíš...
00:37:33 Já nevím. Už nevím. Nevím, jestli ti dokážu věřit.
00:37:37 -Počkej, ty mi musíš věřit. Udělala jsem chybu,
00:37:40 ale už ji nikdy neudělám! Už nikdy. To přísahám.
00:37:43 -Violo, teď sleduj moji logiku.
-Copak, Ema?
00:37:48 -Přemýšlel jsem, jak je krásné, že můžeme strávit
00:37:52 podzim našeho života společně. Viď?
-Poslyš, Ema, zrovna jsem o tom
00:37:57 s tebou chtěla mluvit. Já jsem si to rozmyslela.
00:38:00 Vrátím se k Sandrinovi, můj život patří jemu.
00:38:04 -Neeee!
00:38:08 Promiň, je mi líto, nedokážu to. Už to nedokážu.
00:38:13 Miloval jsem tě, ale teď... Promiň.
00:38:16 -"Důležité je... Důležité je milovat a poznávat.
00:38:21 Ne to, že jsme milovali, to, že jsme poznávali".
00:38:26 -Pasolini je rána pod pás, víš to?
-Ema, důležité je to, co je teď.
00:38:31 Náš společný život. To, co cítíme jeden k druhému!
00:38:35 Dej mi ještě jednu možnost, prosím tě.
00:38:38 -Já vím jen jednu věc: jestli bych měl znovu trpět,
00:38:41 tak tě rovnou zabiju!
-Už se to nestane.
00:38:47 Nikdy. Nikdy...
00:39:05 -Rychle! Rychle! Rychle!
-Pomalu, pomalu... Cože?
00:39:09 -Opatrně. Rychleji, rychleji!
-Tak... Tak pomalu, nebo rychleji?
00:39:13 -Pomalu! Pomalu! Rychleji!
-Hlavně opatrně, já už nevím...
00:39:16 -Roso!-Oh, bože! Já si nepamatuju, kde jsem zaparkovala!
00:39:20 -Kam jsi ten krám dala?
-Kam jsem ten krám jenom dala?
00:39:24 -Já porodím tady.
-Kam jsi ho dala, vzpomeň si!
00:39:27 Ty dýchej!-To ne. Já už ani nemůžu dýchat,
00:39:29 všechno mě bolí.
-Ona je to vážně pravda,
00:39:32 že se rodí v bolestech.
-Mayo, nezačínej i ty, prosím tě!
00:39:35 Roso! Najdi to zatracený auto!
-Jo! -Dobře.
00:39:41 -Paní profesorko!
-Giorgiová a Liboniová!
00:39:44 Vy jste se zbláznily? Vždyť mě raní mrtvice.
00:39:47 -Tak jak to vypadá?
-Řekněme, že spolu strávíme ještě
00:39:50 spoustu času. Celý příští rok.
-Oni nás nechají propadnout.
00:39:53 -Děvčata, já nevím, co mám dělat, zkusila jsem všechno,
00:39:56 ale nemůžu s ním hnout. Nakonec ty jsi přišla s tím nesmyslným
00:39:59 nabiflovaným životopisem. O tobě nemluvě.
00:40:01 -Musíte nám pomoci, jestli propadnu, tak mě otec zabije!
00:40:05 Vy ho znáte, je to blázen.
-Jo. Je to blázen.
00:40:08 -Tráví celé léto v horách a pozoruje apeninského medvěda,
00:40:11 je děsně agresivní.
-Copak se můžu zabývat
00:40:14 utkvělou vizí nějakého maniaka? Mám spoustu práce. Nevím, co dělat,
00:40:19 už jsem na Uga zkusila všechno.
-Ne. Všechno ještě ne.
00:40:22 -Co ještě ne?
-No, jestlipak jste si uvědomila,
00:40:25 jak se na vás dívá?
-Jo.
00:40:27 -Neříkejte hlouposti, jak se na mě dívá? Co vás nemá?
00:40:31 Dobře, tuším, že tu určitá sympatie ze strany De Magistrise je.
00:40:35 Vždycky to tak bylo, víte?
-Paní profesorko?
00:40:38 Vy si přece můžete dovolit všechno. Všechno.-Ale jdi ty!
00:40:41 Myslíte?
-Myslíme.-Myslíme.
00:40:44 -Nebudu se nabízet předsedovi komise!
00:40:47 -Nabízejte, paní profesorko, snažně vás prosím!
00:40:50 Neničte nám život. Pomyslete na mého otce!
00:40:52 -Marty, co to děláš, proboha, nech toho.
00:40:55 Ty ses úplně pomátla.
-Ale holky...
00:40:58 -Pomozte nám!
-Tak dobře. Já to zařídím.
00:41:00 Vraťte se na toalety. A ticho! Mlčte, nebo nás najdou!
00:41:03 -Pomozte nám! Prosím vás!
00:41:06 -Já to zařídím a teď už zmizte a přestaňte ječet.
00:41:15 Ugo? Teď my!
00:41:19 -Půjdeme chvíli na vzduch.
-Ano, prosím.
00:41:47 Takže, zůstala nám tu nevyřešená otázka Giorgiové a Liboniové, že?
00:41:55 Ugo...
00:42:05 -Víš to určitě?
-Teta Stefi má pravdu.
00:42:08 -Řekněme, že je to něco, co tvoje teta dělávala, když jí bylo 15.
00:42:13 "Odpor do posledního dechu," tak se to jmenuje.
00:42:16 -Chceš strávit léto s brečícími dvojčaty
00:42:19 a s těmi dvěma, kteří vedou kurz cha-cha, nebo se mnou?
00:42:22 -S tebou. Co mám dělat?
00:42:32 -Ještě tohle.
00:42:50 -Paní profesorko!
-Ano? -Tak co?
00:42:53 -Jak bych to řekla? No, radši nic. Ale podařilo se mi to.
00:42:59 I Giorgiová a Liboniová mohou jásat. Všichni jste prošli!
00:43:08 -Ne!!! Počkejte! Nechápete, jak je to odporné,
00:43:12 že jsme ji přinutili s tou zrůdou... Co jste mu slíbila?
00:43:16 -Komu? Ugolinovi? Zbláznili jste se? Za co mě máte?
00:43:20 A teď se podíváme na dvě jména: Giorgiová-Liboniová...
00:43:24 Zkusíme to vyřešit se vší vážností, ano, Ugo?
00:43:27 Já s těmi dětmi pracuji už 5 let, chápete to? Znám je jako své boty.
00:43:31 Vím všechno, co prožily, všechno! Když přišly ve třinácti letech
00:43:35 a strachy se třásly jako kuřátka zimou. Viděla jsem je bojovat,
00:43:39 smát se, trpět a snažit se. Viděla jsem je vyrůstat, dospívat
00:43:42 a čelit životu kolem sebe. Viděla jsem i jejich první polibky.
00:43:46 Viděla jsem je plakat nad básněmi Sandra Penny.
00:43:50 Den za dnem, měsíc za měsícem rok za rokem.
00:43:53 A nedovolím nikomu, ani tobě, abys sem přišel na pár hodin,
00:43:57 a potom rozhodnul, kdo je připravený.
00:44:00 Pozor. Z této třídy nevyjdeš dřív, dokud se nepřesvědčíš o tom,
00:44:04 že ta dvě děvčata si zaslouží postup.
00:44:06 Že si maturitu udělat zaslouží. Rozumíš?!
00:44:09 -Jóóó!
00:44:11 Mancusová, Mancusová, Mancusová...
00:44:16 -Proboha, Elio, já se strašně bojím!
00:44:19 -Au, né! Panebože!
-Dělej, Roso, šlápni na to.
00:44:22 Dej bacha, červená!
-Co je? Proč stojíme? Zahni!
00:44:25 -Ale kam? Kam mám jet? Doprava, doleva? -Rovně!
00:44:28 Jeď! Jeď, máš zelenou!
00:44:30 -Jsi statečná, jen dýchej.
-Já mám strach, mám strach!
00:44:33 Jenže Adriano chtěl, abych rodila přirozeně.
00:44:36 Tak budu rodit přirozeně!
-Tak jo, lepší je to přirozeně, ne?
00:44:40 -Ale houby je to lepší, příšerně to bolí,
00:44:42 netušila jsem, jak je to strašný.
-Je to příšerný.
00:44:45 -Já jsem taky chtěla mít dítě. Ale už ho nechci, ani za nic!
00:44:48 -Ale lásko. Proč ne?
-Díky, Mayo, to mi fakt pomohlo.
00:44:51 -Joooo! Hurá!!! Zvládli jsme to!
00:44:55 -Ne! Ne! Dejte mě na zem!
00:45:01 Ááh! Dejte mě dolů!
00:45:07 Dejte mě dolů!
00:45:14 Ááá! Až se vrátím do třídy nechám vás propadnout!
00:45:19 -Tak co? Jak to dopadlo?
-Špatně.
00:45:23 Nepodařilo se mi nechat propadnout ani jednoho.
00:45:26 Mrzí mě to. K smrti.
00:45:35 -To nejste vy. To nejste vy.
00:45:38 -Ano, vím. Tentokrát jsem narazil na skutečně tvrdohlavou učitelku.
00:45:43 Víc než jsem já.
00:45:59 -Mám nápad! Všichni teď budeme házet čepicemi, tak jako v Americe!
00:46:04 -Blbečku! Vždyť je léto!
-Tak házejte batohy!
00:46:29 -No tak. Řekni mi něco. Četl jsi to?-Jistě, že četl.
00:46:34 -Nelíbí se ti to?
-Nene. O tohle nejde.
00:46:37 Knížka "Bláznivě zamilované" se prodávala skvěle.
00:46:40 Vydat novou knížku teď by jistě znamenalo
00:46:43 pro naše nakladatelství obrovský kšeft.-Ale?
00:46:46 -Ale kdybych to udělal, uškodím ti. Napsaná je dobře,
00:46:50 je skvělá a inteligentní. Ale je plná lítosti a bolesti.
00:46:53 Není to text napsaný skvělou spisovatelkou.
00:46:56 Je to text psaný zamilovanou ženou,
00:46:59 která má vztek na svého muže a něco od něho čeká.
00:47:02 Je to neujasněné. Přesně jako jsi ty. Nevyjasněná.
00:47:06 -Aha. To je opravdu tvrdá kritika.
00:47:08 -Je mi líto, Lauro, tahle knížka nefunguje.
00:47:10 Ze stejného důvodu, z jakého to nefungovalo mezi mnou a tebou.
00:47:14 Protože miluješ Paola.
-Tak to přepracuju.
00:47:17 Dám si větší odstup, potlačím smutek.
00:47:20 Počkám, až to přejde, a přepíšu to.
-Tohle ale není chřipka.
00:47:25 Láska jen tak nepřejde. Ty se s tím musíš vypořádat jiným způsobem.
00:47:31 -Jenže to nedokážu. Nemůžu se dočkat až odjedu,
00:47:34 až nechám všechno za sebou, až za sebou nechám Paola.
00:47:37 Je to tak únavné.
00:47:40 -Odmaturovala jsem!
-Áááh!
00:47:43 -Nechali mě projít! Mám maturitu!
-Pojď sem, ať tě obejmu!
00:47:47 -Nechceš si radši vystoupit? Pojď.
-Jak se to... aha, už to jde.
00:47:50 -Fajn, pojď.
-Už lezu. Zlato, jsi skvělá!
00:47:53 -Jsem dobrá!
-Výborná! Skvěle. Zvládla jsi to.
00:47:56 -Maturita! Tak já jsem to dokázala.
-Musíme to oslavit.
00:48:00 Jak si to představuješ?
-Já nevím, tati,
00:48:02 já jedu s Emanuelem, on potom odjíždí. Už se neuvidíme.
00:48:05 -Jeho autem? Copak on umí řídit?
-Mám ti připomenout,
00:48:08 že jsi dnes ráno málem přejel tu profesorku?
00:48:11 -Vždyť mi tam sama skočila.
-Prosím tě, to ty neumíš řídit.
00:48:13 -Cristino!
-Co ty flašky? Co?
00:48:16 -To je na přípitek.
-Na jaký přípitek?
00:48:18 -Na normální přípitek. Uvidíme se potom, jo?
00:48:20 -Dobře. Zlato a co aspoň pusu? No tak.
00:48:23 -Jo. Ale jsou tady lidi. Dobrý?
00:48:25 Ahoj!
-Ahoj.
00:48:27 -Dali mi to! Dali mi to!
00:48:29 -Nenene. Moc se mi to nelíbí. A ty flašky... Budu vás sledovat.
00:48:36 Počkejte, tak počkejte chvilku.
00:48:48 -Proboha!
-Pozor na břicho. Neopírej se tak!
00:48:52 -Doktor Tormento. To je můj doktor. Můžete ho, prosím, zavolat?
00:48:56 -Tys chodila k doktorovi, jehož jméno znamená "utrpení"?
00:48:59 -Ano, chodila! A je skvělej, ať se jmenuje, jak se jmenuje.
00:49:01 Přece nepůjdu na matriku, aby mu změnili jméno.
00:49:04 -Už jsem zticha.-Ale uznej, když se tak někdo jmenuje...
00:49:07 -Co říkal?
-Linka je obsazená.
00:49:09 -To si děláte legraci? Áááá..
00:49:11 -(telefon) Ano? Copak?
-Halo? Potřeboval bych pomoc.
00:49:15 Je třeba zasáhnout. Ale fofrem.
-Nedá se nic dělat.
00:49:17 -Proč se nedá nic dělat?-Nedá.
-A co koncept všemohoucnosti?
00:49:20 To je jako reklamní výmysl?
-Co to říkáte?-Styďte se!
00:49:23 -Když se na to díváte takhle.
-Nene, neurážejte se,
00:49:25 ale musím zasáhnout. TÓN Z TELEFONU
00:49:27 Ne! Do pořadí ne! Harfa ne, harfa ne.
00:49:30 Dost, ne.
00:49:35 -(za dveřmi) Nino, prosím tě, určitě to zvládneš.
00:49:39 Yangu, ty se soustřeď, ano? Zvládneme to, klid. Připraveni?
00:49:44 -Nino!
00:49:47 -Ahoj.-Ahoj.
-Co se děje?
00:49:50 -Katastrofa, Lauro. Zavřeli se uvnitř.
00:49:53 -Zahájili protest.
-(Nina) Nikam nejedeme!
00:49:57 My odtud nevyjdeme, dokud nám nezaručíte, že budeme v létě spolu!
00:50:03 -Nino, hned s tím přestaň. Zítra jedem za tátou, tak to bude a dost.
00:50:07 -Ne! Já Yanga neopustím!
-Drahoušku, poslyš, to nechápu.
00:50:10 Jak to, že jste se najednou spikli s Yangem, když on byl ještě včera
00:50:14 zamilovaný do jiné ženy.
-To mi nevadí,
00:50:16 umím totiž odpouštět! Na rozdíl od někoho jiného!
00:50:20 -Zdá se, že je naštvaná.
-No, chápu.-Jo.
00:50:24 Nino, okamžitě vylez a přestaň trucovat! Přestaň, nebo se naštvu.
00:50:28 Já to vůbec nechápu, my dvě jsme si spolu přece vždycky rozuměly!
00:50:31 -Tak to je vidět, že už jsem velká!
00:50:34 Protože teď už si spolu ale vůbec nerozumíme!
00:50:37 -Necháme vás o samotě.
-Dvojčata pláčou.-Jo...
00:50:43 -Oh!-Tady je! Aleluja!
-Kde je Tormento? Kde je Tormento!
00:50:47 -No, to...-Je tady s vámi?
-Ano.
00:50:50 -Bože, říkal 5 minut, a už uběhlo minut 6
00:50:53 a 22, 23, 24, 25...
-Nech toho!
00:50:55 -To je moje! Vrať mi to!
-Schovej to!-Dej to do kapsy.
00:50:59 -Já mám strach. Oh, božíčku. Začala jsem se bát
00:51:02 a strašně mě to bolí. Cítím se sama.
00:51:04 A můj muž tady není.
-Ano, je na ledovci, my víme,
00:51:07 ale na ten ledovec jsi ho poslala ty!
00:51:10 -Jo. Byla jsem blbá. Jak jsem mohla být tak příšerně blbá?
00:51:13 Nevíte?
-My se na to ptáme taky,
00:51:15 ale zatím jsme nenašli odpověď.
-Elio!
00:51:18 -Oh, ty máš bebíčko.
-Tak, jestli tu Tormento není,
00:51:21 jdu s Teem na závody na skateboard, přijdu později.
00:51:24 -Roso! Zůstaň tady, ani se nehni!
-To byl vtip! Jen malý testík!
00:51:29 Jen malý testík!
-Jen malý testík, jen malý testík!
00:51:32 Co je?
-Proboha, zlato.
00:51:36 KÝHÁNÍ HUSY
00:51:41 -Co ty tady děláš?
00:51:44 Já čekám na sněžní husu, Anser caerulescens.
00:51:47 Ty tu nemáš co dělat. Ty jsi obyčejná husa.
00:51:58 Cože, ty mluvíš? A... já ti rozumím?
00:52:08 Teda, to je ale úžasné, senzační zjištění. Jsem určitě
00:52:12 první ornitolog na světě, který dokáže mluvit s ptáky!
00:52:24 Monika?
00:52:26 Jak to, vždyť mi říkala, že je ještě čas,
00:52:28 vždyť i ten profesor, Riccardo Tormento,
00:52:31 ten taky říkal, že mám jet, že ještě nebude rodit!
00:52:35 Ona jako Monika?
00:52:38 Ale proč?
00:52:47 Proboha, Monica! Moje Monica! Děkuju...
00:52:53 Ty jsi ale hodná husa, víš o tom?
00:52:57 Děkuju. Ahoj.
00:53:03 -Ano?-Už jsem tady!
-Tak co?-Jaké: tak co?
00:53:06 Je tohle normální?-Cože?
-Začínají tu najednou mluvit i husy
00:53:09 a já jako otec toho maličkého nemůžu nic dělat?
00:53:12 -Mám vás dát zase do pořadí, co?
-Ne, prosím, ne! Nedávejte.
00:53:15 Já na čekačce nezůstanu, jasný?
-Ne?-Tak vám to řeknu naplno.
00:53:18 Chcete slyšet, co si myslím?! Vy jste pěkní...
00:53:20 -Oh, ano, pochváleno budiž toto místo.
00:53:34 -Vůbec nechápu, proč si vybrali tak opuštěné místo?
00:53:39 -Tak co, pojedeš, nebo ne?
-Jasně, že ne!
00:53:42 Protože se rozhoduju se za sebe. Do Ameriky za tátou nepojedu.
00:53:45 On, moje matka, Nina: moc ženských hormonů. Nikam nejedu.
00:53:48 Domluvím se s Violou, pak se uvidí, co bude.
00:53:51 -My s Raulem pojedeme na motorce po celé Evropě.
00:53:57 Mohli byste jet s námi.
-Ne, děkuju.
00:54:00 Nás zajímají jiné věci. Chceme vidět výstavy, muzea,
00:54:03 hřbitov, kde je Kafka. A vy?
-To je nuda! My koncerty.
00:54:06 Stačí nám spacák a noc pod hvězdama.
00:54:09 -To je právě ono. jsou to paralelní světy.
00:54:12 Dotýkají se, ale nesetkávají.
00:54:15 -My dva jsme se ale setkali.
-Pořád zůstaneme sourozenci.
00:54:21 I když už naši rodiče nebudou spolu.
00:54:24 -Navždycky, no jasně... Obejmi mě, brácho.
00:54:28 -Oh. Co to dělají? Oni se líbají?
00:54:31 Ne! Huhu... huhu...
00:54:34 -Souro-zen-ci!
-Souro-zen-ci!
00:54:37 -Nenene! Tak proto se sem schovali! Zatraceně!
00:54:39 Jak se to odepíná, panebože na nebi!
00:54:42 Kruci! Já je... Oh, to auto se hýbe!
00:54:46 -Souro-zen-ci! Souro-zen-ci!
-Souro-zen-ci!
00:54:51 Brácho, na zdraví.
00:54:58 -Jedeme za ostatními.
-Dokážeš řídit?-Víš co?
00:55:02 Tohle je nezapomenutelný den. Život může být nádherný!
00:55:06 Vzhůru za Raulem a Violou!
00:55:09 -Souro-zen-ci! Souro-zen-ci!
-Souro-zen-ci! Souro-zen-ci!
00:55:52 Připravili: Překlad: Hana Fialová
00:55:56 Texty písní: Jaroslav Machek Dramaturgie: Klára Mathé
00:56:01 Asistent režie: Eva Maxová Vedoucí produkce: Pavel Fuchs
00:56:06 Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
00:56:10 Šéfproducent: Vladimír Tišnovský Dialogy a režie: Vladimír Žďánský
00:56:16 Skryté titulky: Stanislav Vyšín Vyrobila Česká televize, 2012
Nastává čas maturit. Předsedou maturitní komise bude obávaný Ugo de Magistris, přezdívaný Ugolino podle krvelačné postavy z Božské komedie. Ani tento proslavený kruťas však není odolný vůči lásce, a tak v celkovém hodnocení studentů sehrají důležitou roli jeho city k profesorce Mancusové. Tetičky mají poprvé v životě pánskou návštěvu a panikaří, na pomoc jim musí přijet Clelia. Monica trénuje s celou redakcí na porod pomocí falešných poplachů. Když je však poplach skutečný, nikdo si jí už nevšímá…