Všichni blázní po lásce – ať už přináší radost, nebo bolest. Italský seriál. ### Hrají: E. Solfrizzi, A. Liskova, N. Murgiaová, M. Brenno, C. Natoliová a další. Režie Riccardo Milani
00:00:03 Česká televize uvádí epizodu z italského seriálu
00:00:10 Paolo - modrá
00:00:12 Laura - zelená
00:00:14 Adriano - bílá
00:00:17 Monica - žlutá
00:00:21 Maya - žlutá
00:00:24 Rosa - bílá
00:00:27 Elio - bílá
00:01:35 BLÁZNIVÉ LÁSKY
00:01:41 Věřím ti
00:01:44 -Lásko, Adriano, Adriano...
00:01:48 "Ventoni Adriano a Lourdes Valdez Maria jsou manželé."
00:01:53 Adriano je ženatý! Adriano je ženatý!
00:01:57 Adriano je ženatý! Adriano je ženatý! Ženatý!
00:02:03 -Hahaha! Prosím, prosím, položte to sem. Položte to!
00:02:08 Konečně. Dobře. Tady je všechno?
-Ano, ano. Všechno, všechno.
00:02:12 Narození, smrt, manželství, dobré skutky i hříchy.
00:02:17 Až nadejde ta pravá chvíle, položíme všechno na váhu a...
00:02:21 To dobré sem...
-...a to špatné tam.
00:02:26 -A promiňte, ale proč tenhle výhrůžný tón?
00:02:30 Nic špatného jsem neudělal.
-To je věc názoru.
00:02:34 -Dobře, nicméně chtěl bych jenom prověřit situaci mého bratra.
00:02:38 Jen tak, pro jistotu, on je samozřejmě hodný,
00:02:42 nikdy nikomu neublížil. Tady! Ventoniová Adele.
00:02:46 Hele, moje teta Adele! Znala jen kostel a přitom s řezníkem...
00:02:50 -Ňo! Můžeš si prohlížet jen svého bratra.
00:02:54 -Tak promiňte. Tady to je.
00:02:57 Ventoni Adriano, copak tady máme? Co udělal?
00:03:00 Zachránil stehlíka, krmil kormorána, vrabce,
00:03:03 a tak dále... Och! Je ženatý...
00:03:08 s Marií Lourdes Valdez.
00:03:11 Valdez... Ona je Kubánka?
-Možná.
00:03:15 -Uvidíme. Valdez, Valdez... Takže... Co je? Ne!
00:03:20 Neodnášejte to, musím se podívat! Tohle... to ne, tohle se nedělá!
00:03:25 Vy nejste žádní andělé!
00:03:32 -Hezký den, že?
-Jo.
00:03:35 -Tak, jak se máš?
-Dobře.
00:03:39 A ty?
-Dobře, dobře.-Dobře.
00:03:46 -Poslyš, napadlo mě, že bychom si mohly trochu promluvit,
00:03:49 protože už jsme na to dlouho neměly čas, v téhle té...
00:03:53 tak komplikované době. Ale nechci, abys přišla pozdě do školy,
00:03:56 takže jsem si myslela, že bychom spolu mohly jít někdy na oběd.
00:04:01 -Jo. Dobře.
-Dobře.-Jasně.
00:04:06 -Ne.-Ne?
-Ne, není to dobře,
00:04:09 protože jsem si představovala, že sem přijdu, že budu klidná
00:04:12 a místo toho tady koktám, odkládám to.
00:04:15 -Lauro, promiň, jestli to neodložíš ty, udělám to já,
00:04:18 nebo přijdu pozdě do školy. Sice píšeme písemku...
00:04:22 Možná budu mluvit já, bude to rychlejší.-Fajn.
00:04:26 -Jsem si vědomá toho, co dělám a samozřejmě i rizik, která mi hrozí.
00:04:31 Ale vím, jak se jim vyhnout. A to je všechno.
00:04:34 -Dobře. A já tě za tohle všechno musím obdivovat. Ano.
00:04:40 V poslední době jsi neuvěřitelně vyrostla, už se z tebe stala žena.
00:04:45 A navíc odvážná.
-Děkuju.
00:04:49 Táta se z toho málem zbláznil a ty mluvíš tak rozumně.
00:04:54 Je to jednoduché, jsem zamilovaná, Raul je v pořádku, takže...
00:04:59 -Jasně, já vím. A jak to vzal táta?
00:05:03 -Táta?
00:05:06 -Chci ti říct, že tě obdivuju.
00:05:10 Neuvěřitelně jsi vyrostla, už nejsi dítě.
00:05:16 Je z tebe žena.
00:05:19 Odvážná žena.
00:05:24 A já tě mám strašně moc rád.
00:05:35 -Smířil se s tím.
-Skvělé.
00:05:37 -Jo. A navíc je všechno přece pod kontrolou
00:05:41 a já na to dokonce někdy zapomenu. Takže byste mi to možná
00:05:44 nemuseli pořád připomínat, ne?
-Jistě, máš pravdu, promiň.-Díky.
00:05:50 -Já jenom ti chci říct, že kdyby něco, jsem tady.
00:05:54 -Jestli jsi tady... Jestli jste při mně, mám z toho radost.
00:06:14 -Já se moc snažím, víš?
-Jasně.
00:06:18 -Tak se měj.
00:06:39 Ahoj.
-Ahoj.
00:06:50 Mám rád ranní vzduch. To ticho. Všechno začíná.
00:06:55 -Je tady hezky. Moc sem nechodíme.
00:07:00 -Nech mě hádat. Navrhla ti, že s tebou půjde k imunologovi,
00:07:03 který ti vysvětlí, co to obnáší a k psychologovi, který ti pomůže
00:07:07 ve tvém vztahu s nemocným, k léčitelce...-Ne.
00:07:09 Vlastně mi jenom řekla, že je tady. A že s ní můžu počítat.
00:07:13 A taky, že už jsem dospělá.
-Dospělá.
00:07:16 -Čehož si pravděpodobně všimne i Mancusová po dnešní písemce.
00:07:20 -Jsi sebejistá! Najednou umíš latinu. Co to je?
00:07:23 Neposkvrněné učení?
-Naprogramování.
00:07:26 S Martinou jsme totiž investovaly do překladačů.
00:07:29 Celý Seneca, celý Cicero a Cesar. Takže s trochou štěstí...
00:07:34 -Cri, poslouchej mě. Teď, když jsi dospělá, musíš vědět,
00:07:38 že štěstí neexistuje. Jenom smůla.
-Jasně! Troubo.
00:07:44 -Poslyš, napadlo mě, jestli se ti to hodí,
00:07:51 že bychom večer mohli jít na večeři.
00:07:59 -Joo! Joo! A je to! A je to! A je to! Paní!
00:08:03 Laura a já se k sobě vracíme!
-Koho to zajímá?!
00:08:08 -Pane strážníku! Pane strážníku! Vracíme se k sobě!
00:08:12 Všechno bude jako dřív! Všechno bude zase jako dřív!
00:08:16 -Jen bych nechtěla, aby sis to vyložil nějak špatně,
00:08:19 rozhodně tím neříkám, že jsem ti odpustila.
00:08:23 Jen jsem si myslela, že bychom mohli zkusit se k sobě přiblížit.
00:08:26 Zkusit to.
-Zkusit to, jistě.
00:08:29 -Ano, zkusit.
-Bez nějakých mylných představ.
00:08:31 -I proto, že nejsme sami.
00:08:34 Máme rodinu a jsou problémy, které musíme řešit.
00:08:37 -Ale je i spousta hezkých věcí. Když se k sobě vracíme,
00:08:41 zkoušíme to, neděláme to jenom kvůli problémům.
00:08:46 -Zarezervuješ restauraci?
-Jistě.-Dobře.
00:09:01 -(potichu) Jo, jo, jo, jo...
00:09:10 Strážníku?!
-Ano?
00:09:13 -Nino, rychle, máme zpoždění.
-Ale vyplatilo se,
00:09:16 mluvila jsi s Paolem.
-Ty jsi ale všetečná!
00:09:19 -Vždyť je to přece i moje věc, jestli se k sobě vrátíte.
00:09:22 Takže kam spolu půjdete?
-Do školy!
00:09:25 -Paolo se musel zbláznit.
-Ne, ty do školy. A rychle!
00:09:30 -Existuje.
-Kdo?-Ta Maria Lourdes.
00:09:33 Existuje, prostě žije, rozumíš? Není to výmysl.
00:09:37 -Já tomu pořád nemůžu uvěřit.
-Jo.
00:09:39 -Vždyť Adriano je tak čistý, až krystalicky, je průhledný,
00:09:42 -Krystalicky nebo nekrystalicky mi nic neřekl. Neřekl mi vůbec nic.
00:09:45 Je ženatý!-Ptala ses ho?
-Ne. Chtěla jsem to vypátrat sama.
00:09:50 A navíc ještě ke všemu odjel k nějakýmu kámošovi.
00:09:54 -Promiň, i kdyby to tak bylo, teď je přece s tebou.
00:09:57 Neřekl ti to, protože ta žena pro něho už zřejmě nic neznamená.
00:10:01 -Neznamená.-Ale jo. Třeba to byl jenom nějaký omyl,
00:10:04 který se dá odpustit, zkus o tom přemýšlet.
00:10:06 -Odpustit a proč? Pořád něco odpouštět!
00:10:09 Proč člověk nemůže mít normální vztah, krucinál.
00:10:12 -Přejete si?
-Ne, to nic. Nechme toho.
00:10:15 Já mu sbalím a vyhodím ho z domova, nakopu ho do zadku.
00:10:17 A ty bys měla udělat totéž s tím odporným Paolem,
00:10:21 protože i on je takový!
00:10:24 -No, ale já vlastně...
-Už se stalo, dobře!
00:10:27 To tě obdivuju, konec konců, on je nejodpornější ze všech,
00:10:31 protože to udělal i když má rodinu!
-Ne, chtěla jsem říct, že já jsem..
00:10:36 Rozhodla jsem se, že mu dám příležitost.-Aha!
00:10:40 Myslím "odporný" v pozitivním smyslu.
00:10:44 -Nedlužím ten pokus jenom jemu. Ale i dětem, Emanuelovi,
00:10:47 Cristině, Nině, já...
-Nezapomněla jsi na někoho?
00:10:52 -Dobře, i sobě.-Jo.
-Jo.
00:10:55 Myslím, že přes to všechno ho pořád miluju.
00:10:59 A konec toho vztahu mě bolí ještě víc, než jeho zrada.
00:11:02 -Když to dokážeš...
-To platí i pro tebe.-Tak jo.
00:11:07 Teď jsem se uklidnila, půjdeme do redakce, vrátíme se k časopisu, jo?
00:11:12 A pak tu Kubánku vlastníma rukama zavraždím!
00:11:15 -To jsem si mohla myslet. Uklidni se.
00:11:17 -Neuklidním.
-Přineste mi prosím účet.
00:11:28 -Jsem mrtvá. Včera jsem byla až do noci s Valentinim.
00:11:32 -Popros ho, ať míň mluví, jo?
-Ty náno, se mnou nekoktá.
00:11:35 -Ale bacha na to, protože jestli se to rozkřikne,
00:11:38 tak tady budeš mít frontu lidí, co budou chtít, abys je vyléčila.
00:11:42 "Martina se mě dotkla. Já chodím. Zázrak, už zase chodím. Zázrak!"
00:11:47 -Giorgiová, podařilo se ti přeložit tu větu?
00:11:51 -Budeme muset dokončit překlad.
-Pro nás je Seneca úplná brnkačka.
00:11:57 Podívej, čúza skončila.
-Jedna, dva, tři. Teď.
00:12:06 -Hotovo.
00:12:09 -Můžu jít ven?
-Ano, můžeš.
00:12:11 -Půjdu taky.
-Ne, ty ne. -Ne?
00:12:13 -Ztratil jsi smysl pro humor? Jen běž. -Aha, děkuju.
00:12:19 -Hele, tak vytáhni ten překlad.
-To je vtip? Senecu máš ty.
00:12:24 -Ne, máš ho ty.
-No tak.
00:12:28 To není možný.
00:12:32 -Můžu?
00:12:36 -Jistě.
-Už víš?
00:12:39 Ne, že bych na tebe chtěl tlačit, ale kdy vlastně hodláš odpovědět?
00:12:43 -Ema, já... já se opravdu nedokážu rozhodnout.
00:12:47 -To si uvědomuju. Ale tohle všechno nás od sebe vzdaluje
00:12:52 a navíc nevím, co se může stát. Dneska jsem tady, ale co zítra?
00:12:57 Kdo ví, co bude. Takový je život. Můžu potkat nějakou jinou.
00:13:03 -Musíme udělat spoustu věcí. Takže do nového čísla...
00:13:06 Co je, Elio?
-Hledáte už nástupce?-Jo, jo.
00:13:09 Takže, já jsem myslela...
-Ne, vy neberete ohledy
00:13:11 na moje citové utrpení a to jenom proto, že jsem chlap.
00:13:14 Je to diskriminace a to není...
-Ale né! Od muže se přece čeká
00:13:18 trochu víc sebeobětování, jak je známo. A trochu víc hrdosti.
00:13:23 -Možná je muž, který se pohybuje v prostředí ženského časopisu jiný.
00:13:27 -Nebo už možná měl určitou predispozici. -Běžte někam.
00:13:30 -Elio, prosím tě, vydrž to, ještě vydrž, ještě chvíli.
00:13:33 -Tadáá!
-Nazdar. Tadá.
00:13:35 -Měla bych jeden přímo fantastický nápad! -A jaký?
00:13:38 -Cítím, že chci mít s Tommasem dítě.
00:13:50 Co mu je?
00:13:52 Co je?
-Tohle musíme nějak vyřešit,
00:13:55 takhle to už dál nejde.
-Jakou věc? -Jakou věc? Žádnou.
00:13:58 -Vy přede mnou něco skrýváte.
-Že Laura to znovu zkusí s Paolem.
00:14:03 -Slyším dobře?-Slyším dobře?
-Promiň, nevím,
00:14:06 co mi to přišlo na jazyk.
-To nevadí, je to pochopitelné
00:14:10 u někoho, kdo právě zjistil, že je jeho chlap ženatý.
00:14:13 -Adriano je ženatý?
-Adriano je ženatý?
00:14:16 -Tady píšou domácí kuchyně, zařízení ve stylu kraje Marque.
00:14:19 -Dej mi tuhle, podívej, jak je krásná,
00:14:22 Stefanii se bude moc líbit.
-Ne, ne, nech ji na pokoji,
00:14:24 tu mám připravenou pro Lauru.
00:14:28 Víš, jdu s ní dnes na večeři. Po dlouhé době.
00:14:30 -To mám velkou radost, Paolo!
-Já taky. Co je?
00:14:35 -Velikost duše není v tom, že člověk nikdy neupadne, ale v tom,
00:14:39 že se vždy snaží povstat.-Hezký.
-Že? Kam ji vezmeš?-Do Cantinoca.
00:14:44 -Ne!-Proč ne?
-Takový večer a ty ji vezmeš
00:14:46 k těm buranům, kteří při roznášení jídel strkají palec do talíře.
00:14:50 -Stalo se to jednou...
-Ne! Potom si ho olíznou, věř mi!
00:14:53 Já jsem je viděl, fakt.
-Nedokázal jsem se rozhodnout,
00:14:56 nic vhodnějšího tu není.
-Kašli na ty průvodce, prosím tě.
00:14:59 Proboha, nezlob se, promiň.
-Jo, nech to, nech to, nech to...
00:15:02 -Tak ji pozvi do Al Veliero. Vynikající ryby, skvělá obsluha,
00:15:05 dokonce ti sami nalívají víno do skleničky.
00:15:07 -Mě určité podniky stresují, chápeš
-Oprašují tam drobečky se stolu.
00:15:11 A protože večer budeš nervózní, budeš pekelně drobit.
00:15:14 -Já i normálně udělám kopec drobků.
-Vidíš. Já tam mám kámoše.
00:15:17 -Jo. Dobře.-Fajn.
-Tak stůl pro dva.
00:15:20 Stranou, ale ne o samotě. Ne moc bokem. Jo?-Jasně. Počkej.
00:15:24 Franco? Tady je Giulio. Poslyš, nemáš tam volný stůl
00:15:27 na dnešní večer? Pro dvě osoby.
-Pro dvě, sice stranou, ale...
00:15:31 ne moc o samotě. Co?
-V kolik hodin?
00:15:33 -V osm, v půl deváté.
-V půl desáté.-Ne, v půl deváté.
00:15:36 -V osm, v půl deváté.
-Jestli by mohli uklidit
00:15:38 ty drobky trochu dřív.
-Tak dobře. Moc ti děkuju. Ahoj.
00:15:41 -Co drobky?
-Co?-Drobky.
00:15:43 -O drobcích mu to řekneš sám.
-To ne! Všechno musí být perfektní.
00:15:46 -Nedělej si starosti, všechno bude v pořádku a uklidni se.
00:15:49 -Dobře.-Vezmu si tuhle.
-Jo. Ne, nech to být.
00:15:52 -Senecu jsi měla ty.
-Ne, podívej. Ještě mám ten lístek.
00:15:55 "Cristina: Vergilius, César, Homér a Seneca."
00:15:58 -Homér je Řek.
-Vidíš to? Homér je Řek.
00:16:01 Já jsem ti to říkala.
-Běž do háje.
00:16:05 -Jsem ztracená.
-Napíšu ti referát, opravíš si to.
00:16:09 -Ne, napíšeš mi referát a taky jeho překlad.
00:16:12 A jak to nakonec dopadlo s tou káčou?
00:16:15 -Řekl jsem jí, že si to musí rozmyslet, že nebudu čekat věčně.
00:16:18 Že můžu potkat jinou dívku.
-Bravo.-Díky.
00:16:20 Lásky přicházejí a odcházejí, ale hrdost, tu má člověk jen jednu.
00:16:24 -Super.
-Díky.
00:16:26 -A v posteli budeš sám se svou hrdostí.
00:16:28 Víš, co bych si myslela já?
-Ne, copak?
00:16:30 -Kdo to tak rychle vzdá, nemiluje doopravdy.
00:16:33 -Ale já ji miluju! Půjdu jí to říct.
00:16:35 -Skvělý.-Díky.
-Jsi fakt idiot. Pak bude myslet,
00:16:39 že se může rozmýšlet tak dlouho, jak bude chtít
00:16:42 a že ty na ni počkáš klidně až do Vánoc, he?
00:16:48 -Budu tady. Budu se mlčky dívat a budu trpět.
00:16:53 Strašně trpět.
00:16:56 -Skvělý.
00:16:58 Jo.
00:17:02 -Víš, co je za den?
-Podle jakého kalendáře?
00:17:06 -Přece mého. Dnes je den, kdy teta Stefi a strýc Giulio jdou tancovat
00:17:10 a bratránek Yang jde k Nině.
-Já nevím, možná jindy,
00:17:14 dnes přijde babička.
-Babička se hned unaví,
00:17:17 pojď ke mně, minule to byla přece super zábava, ne?
00:17:20 Yangu, Yangu! Yangu!
-Co je?
00:17:24 -Přinesla jsem ti snídani.
-Já nemám hlad. Chci spát.
00:17:29 -Jenomže snídaně je nejdůležitější jídlo celého dne.
00:17:32 Dělej, rychle jez, ať máme trochu času pro sebe,
00:17:36 než půjdeme do školy.
-Hmmm...
00:17:38 -Dětičky, co tady děláte, vždyť jsou dvě hodiny.
00:17:41 -V Číně je den a Yang dostal hlad.
00:17:45 -Jasně, byla to zábava, ale dnes večer přijde babička.
00:17:51 -Můj milý Ježíšku, já jsem tě skoro nikdy o nic neprosila,
00:17:55 ale teď musím. Zařiď, ať se babička Clelia vrátí k dědečkovi.
00:17:59 Prosím, ať to udělá.
-Šššt!
00:18:06 -Věř mi, dcero, tvůj otec se dočista zbláznil.
00:18:10 Já nemůžu udělat nic, ale vy, jako jeho zákonití potomci,
00:18:14 máte povinnost odvést ho k nějakému doktorovi.
00:18:18 Mario je zoufalý případ.
-Mami, ale co to vlastně děláš?
00:18:22 -Co asi, třídím moje a jeho věci.
-Ale...-To taky.
00:18:26 -Ano, to vidím, ale co ti udělal, řekneš mi to?
00:18:29 -Chce, abych se za něho provdala. Grázl.-Ale to je přece úžasné!
00:18:33 -Vážně? V jeho věku? Ani v těch nejpokleslejších mýdlových operách
00:18:37 se nevidí podobné bláznovství. A potom, navrhovat manželství mně?
00:18:41 Copak to není ten nejjasnější důkaz vážné mentální poruchy?
00:18:45 -To asi jo.-To je jako navrhnout vegetariánovi,
00:18:48 aby snědl celého vola. Nebo rabínovi, aby šel k přijímání.
00:18:52 Pornoherečce, aby se stala jeptiškou.
00:18:55 Papeži, aby se...
-Chápu! Chápu, chápu, chápu!
00:18:59 -Konec, odešel. Možná není třeba ho někam vodit.
00:19:03 Nechte prozkoumat jeho mozek, až umře.
00:19:07 A ať napíše závěť, dokud vás poznává, protože by byl schopen
00:19:11 odkázat všechno tomu svému podělanému psovi!
00:19:13 -No jo, mami, je fakt, že žádat tě, aby sis ho vzala,
00:19:16 bylo možná tak trochu unáhlené, ale ty přece chceš, aby se vrátil, ne?
00:19:21 -Ne až do té míry.
-Dobrá. Dej na sebe pozor.
00:19:28 -Podívejme na to, dcera mi říká, abych dávala pozor,
00:19:32 jako bych snad byla stařena. Druhá dcera má zas parohy.
00:19:35 Bývalý manžel se dočista zbláznil. Che! Co jiného se mi ještě stane,
00:19:40 reinkarnuju se do švába?
-Čau, mami!
00:19:47 -Stará a šeredná. Jako noc. Je šeredná a stará. Bréca šeredná.
00:19:52 Cítím, že je to stará vyšeptalá rašple.
00:19:54 -Dobrý den.
-Zdravím, Marie.
00:19:56 -Proboha, je vysoká, je jak Naomi Campbell.
00:20:00 -Juniore?
00:20:02 -Ta je krásná! Mají spolu dítě. Mají spolu dítě.
00:20:08 -Připravíme tátovi překvapení, až přijde domů?
00:20:10 -Jaké překvapení? Tak šup, naskoč si.
00:20:13 -Vlasy má po otci. Jestli je tátou ten, co si myslím,
00:20:16 tak mu večer připravím ptáčky na roštu a pořádně propečený.
00:20:20 Všichni jsou stejní. Parchant!
00:20:28 -Kdyby mně nějaký muž daroval podobný stroj, tak bych se
00:20:32 domnívala, že si myslí, že jsem tlustá, víš?
00:20:35 -To jsem mu řekla já, že bych chtěla malý běžecký pás.
00:20:39 Rudgero je tak velkorysý.
-Jo, velkorysý.
00:20:43 -Stačí, abych řekla, že se mi něco líbí a šup, koupí mi to.
00:20:46 Škoda, že se mi ani trochu nelíbí.
-Možná bys od něho neměla
00:20:49 všechny ty dárky brát.-Jo.
-Možná mi to pomůže,
00:20:52 aby se mi líbil.
-Ne všichni mají to štěstí,
00:20:55 že mají někoho, kdo se jim líbí bez výhrad.
00:20:58 -A mimochodem, pokud jde o tebe, myslím, že by bylo dobře, kdybys
00:21:02 nejdřív uvážila své city k Tommymu, než si s ním pořídíš dítě.
00:21:06 -Ale proč, vždyť já to takhle uvnitř cítím.
00:21:09 -Koukni na mě. Taky jsem to uvnitř cítila, a teď jsem sama s trojčaty.
00:21:13 Napiš seznam.
-Co, seznam?
00:21:16 -Veškeré Tommasovy klady a zápory. Pomůže ti to uvažovat rozumně.
00:21:22 -Jasně, udělám to.-Fajn.
-Ale těžko najdu nějaké zápory.
00:21:28 -Nedá se nic dělat, je úplně zblblá.
00:21:30 -A naopak, ty by sis měla přečíst tohle.
00:21:35 Otevři to tam, kde jsem to založila.
00:21:38 Je to odpověď na dotaz jedné podvedené čtenářky,
00:21:40 která psala...
-Nevzpomínám si na ni.
00:21:43 -Mně to hrozně pomohlo. Když se Carlo chtěl vrátit domů,
00:21:46 tak mi to moc pomohlo.
-Vzít ho zpět
00:21:48 nebo ho vyhodit z domu?
-Jenom čti.
00:21:57 -A je to!
00:22:00 Běda tomu, kdo na ni sáhne.
-Je krásná.
00:22:03 -Ne, není na prodej. Ah, to jsi ty, promiň.
00:22:06 -Pro mě?
00:22:08 Dělám si legraci, Paolo, tak se uklidni.
00:22:11 Určitě se jí bude líbit. Je to lepší?
00:22:14 -Dnes večer si spolu vyjdeme.
-To držím palce.-Děkuju.
00:22:17 -Kam ji vezmeš?
-Ještě nevím.
00:22:20 -Znám jednu restauraci ve Villa Pamphili.
00:22:23 Louče, francouzská kuchyně...
-Myslím, že není zrovna vhodné,
00:22:27 abych ji vzal do restaurace, kterou doporučuješ ty.
00:22:30 -Můžeš říct, že jsi o ní slyšel, ne?
00:22:33 Pokud všechno dobře dopadne, já budu jenom ráda, opravdu.
00:22:37 Aspoň konečně přestaneme s těmi směnami a podobně.
00:22:40 -Jasně. Proboha. Už jsem přetáhl o 10 minut. Tak já jdu.
00:22:45 -Jistě, běž.
-Díky. Tohle si vezmu.
00:22:48 -Ahoj.
-Ahoj.
00:23:00 Dobrý den, potřebuju informaci. Je ve Villa Pamphili
00:23:03 nějaká restaurace? Znáte ji? Doporučujete?
00:23:08 Poslyšte, nevíte taky, jaká je tam třeba obsluha?
00:23:11 Je tam... je všechno v pořádku? Uklízejí ze stolu drobky? Nevíte?
00:23:17 Ah, výborně. Ano, díky.
00:23:22 -No, mí kamarádi schovávali kazety s pornem
00:23:25 a já musím kvůli ségře schovávat tyhle knížky.
00:23:28 -Aha.
00:23:31 Podívej se, jak jsou tlustý, nevíš, jestli neexistuje i nějakej výcuc?
00:23:36 -Nejsou. Ukaž. Neboj. Udělej si program a začneme.
00:23:40 Nejdřív musíš spočítat stránky, spočítat dny
00:23:44 a dostaneš počet stránek za den. Já budu vedle.
00:23:47 Ty buď hodná a soustřeď se.
-Tak dobře.
00:23:51 Musím dělat všechny ty věci dohromady?
00:23:54 Být hodná, soustředit se, udělat si program,
00:23:56 neměla bych ti taky dojít vysypat koš?
00:23:58 -Bože, bože, bože, bože...
00:24:03 -Ty se teda rychle unavíš, co?
00:24:06 První problém a hrozíš, že si najdeš jinou.
00:24:08 Víš, co ti řeknu? Nechám si Sandrina.
00:24:13 -Jdu jí říct, že to byla blbost. Musím jednat!
00:24:16 -Nikam nechoď, věř mi. Já se znám.
00:24:19 Když řekneš, že budeš čekat, budeš čekat celý život.
00:24:24 -Já na to kašlu. Budu čekat, a dokud čekám, doufám.
00:24:26 Ale když si vybere jeho, je konec! Jdu za ní!
00:24:29 -Určitě mě nechá propadnout.
-Já jsem na tom byl hůř než ty.
00:24:34 Nedokázal jsem sedět nad knížkou ani tři minuty.
00:24:37 Ale pak jsem to zvládl.
-Jak přesně?
00:24:40 -To je jedno jak, Cri. Fakt.
-Proč tak mlžíš?
00:24:43 Proč mi neřekneš jak?
-Nechci, abys měla špatné myšlenky.
00:24:46 -Nebudu je mít. Přísahám.
-Měl jsem kamaráda,
00:24:49 který znal někoho, kdo znal někoho dalšího,
00:24:52 komu se podařilo předem získat témata písemné části maturity.
00:24:56 Ne, já to věděl. Netvař se tak, protože je to hnus,
00:24:59 ještě teď se za to stydím.
-Ale prosím tě, o co kráčí,
00:25:02 trochu studu...
-Ne, je to nelegální, nemorální
00:25:04 a navíc ty k tomu nemáš důvod, protože jsi inteligentní,
00:25:07 stačí, když se budeš snažit, ne?
-No jasně.
00:25:10 -A budeš na sebe mnohem víc hrdá.
-Hm.
00:25:15 -Táta by měl chodit častěji,
00:25:18 abychom mu vždycky udělali výjimečnou večeři.
00:25:21 -Přijde vždycky, když může, proto je to výjimečné.
00:25:24 -Uděláme nějaký vtip? Co kdybychom koupili kuře?
00:25:29 -Myslím, že by to nevzal dobře. Před ním ani neříkej,
00:25:33 že my kuřata jíme, když tu není. My prostě ptáky nejíme nikdy, rozumíš?
00:25:41 -Vida, budoucí maminka.
-To je postřeh, jste vážně bystrá.
00:25:45 -Nepodíváte se, nabízíme nový krém proti striím.
00:25:48 -(pro sebe) Vem si ho na holení, ty náno.
00:25:54 -Promiňte, ten vozík je můj.
-Áh... Ty vozíky
00:25:57 jsou jsi si tak podobné. Spletla jsem se, navíc my tohle
00:26:01 taky pořád jíme, dělám je na pánvi. No, dávám to papouškům,
00:26:05 opražím je, je to křupavější. Hezoučký chlapec.
00:26:08 Kudrnatý, roztomilý kudrnáč. Jak je ten kluk starý?
00:26:11 -S dovolením.
-Ano. Potvora nedobrá!
00:26:15 Já ji zabiju!
00:26:17 -"Drahá Ženo v pokušení, ptáš se mě, zda děláš dobře,
00:26:21 když dáváš další příležitost muži, který tě podvedl.
00:26:25 Pokud si kladeš tuto otázku, už jsi překonala vztek a zklamání.
00:26:29 Ale já do budoucnosti nemám odpověď, jen samé otázky."
00:26:34 -Dobře, tak se nudíš. Ale aspoň mi odpověz.
00:26:37 Tommaso je ti nesympatický?-Jo.
-Jo?-Jasně.-Kreténe!
00:26:43 -Mayo, promiň, co ti je? Co se stalo?
00:26:46 -Ty jsi měl sluchátka? Tak já jsem mluvila sama se sebou?
00:26:50 -Kurz cizího jazyka. Chci emigrovat.
00:26:52 -Takže ti Tommaso není nesympatický?
00:26:55 Takže ti o něm můžu vyprávět? To je paráda!
00:26:58 -Ona ho mučí.-Ne! Prosím tě.
-Poslyš, sice tu není vzkaz,
00:27:03 ale něco mi říká, že je to pro tebe.
00:27:10 -"Pouze otázky. Ptám se sama sebe, zda se dokážeš, až budete
00:27:15 zase spolu, zbavit představy, jak on a ona byli spolu."
00:27:19 -Tobě to sluší!-Děkuji.
-Opravdu. Připomíná mi to,
00:27:22 jak jsi šel k prvnímu přijímání.
-To byla nádhera.
00:27:26 -Byl jsi prcek! Krasavec.
-Ale ne, tety, tohle mi nedělejte.
00:27:30 Máte říct, že jsem krásný jako George Clooney nebo Sean Connery,
00:27:33 když hrál agenta 007, nebo Orlando Bloom. Rozumíte?
00:27:36 -Ale Paolo, jsi takový, jaký jsi!
-Tak děkuju!
00:27:39 To jsou přesně ta slova, která jsem chtěl slyšet!
00:27:42 Když člověk potřebuje injekci sebedůvěry, přijde k vám.
00:27:45 -Poslyš, Paolíno, abys věděl, tak my jsme ti prominuly trest, že?
00:27:49 -No jasně.-Fandíme ti, vážně, ale pokud to půjde do kopru,
00:27:52 nesmíš potom říct, že je to naše vina.-Nesmí to jít do kopru,
00:27:55 vy mi musíte říct, že všechno bude v pořádku,
00:27:58 protože přesně to potřebuju slyšet. Teď nevím, jestli jsem to řekl
00:28:01 dost jasně.
-Počkej chvíli. Něco ti chci dát.
00:28:04 -Ah... Já taky.-Na. Ber.
-Co to je? To má být amulet?
00:28:09 -Normální talisman.
-Co jsem říkal? To je amulet.
00:28:12 Takže to...-A tohle to je svatý Josef z Copertina.
00:28:17 -Toho svatého neznám.-Tak hele, hochu, dotkni se pro štěstí hrbu.
00:28:21 -Polib svatého.-Dotkni se hrbu!
-Nejdřív políbíš svatého!
00:28:25 -Ne, ne, nejdřív ten hrb.
-Děkuju. Jste hodné.
00:28:28 Tak já ten hrb políbím.
-Polib svatého.
00:28:39 -Ahoj.
-Ahoj.
00:28:41 Věděl jsem, že jdeš za tetou, tak mě napadlo,
00:28:44 že ti přinesu druhý díl Bídníků. První díl jsem si nechal,
00:28:48 budu mít záminku, abych tě viděl. Chtěl jsem ti říct pokud jde o to,
00:28:52 jak jsem řekl, že nevím, jestli budu nebo nebudu čekat,
00:28:55 byla to jenom jedna z těch věcí, co se říkají v návalu vzteku,
00:28:59 jen tak, ale já... Já tady jsem.
-To je bezva, že je to tak.
00:29:02 -No tak to zopakuju.
-To není nutné.
00:29:06 -Ne, ale mně se líbí, jak hezky to zní.
00:29:09 Dělá mi to totiž radost. Já jsem tady.
00:29:12 -Já už jsem se rozhodla.
-Počkej. Pozor, nemusíš pospíchat,
00:29:16 máš tolik času, kolik budeš potřebovat, nemáme časové limity.
00:29:20 Co?
00:29:24 Chceš Sandrina?!
00:29:27 -Mrzí mě to, nikdy bych se nedokázala rozhodnout,
00:29:30 ale to ty jsi chtěl, aby se to stalo. Je mi líto, Ema.
00:29:34 -Takže je opravdu konec. Řekla jsi mi,
00:29:38 že ses s ním rozešla kvůli mně. Jako by to bylo včera.
00:29:43 -Se Sandrinem je konec.
00:29:55 -Ale dneska chceš jeho.
00:29:57 -Těš se jím, mé dítě: líbezným věkem.
00:30:00 Šťastnou sezónou jsou tyto chvíle.
00:30:03 Neřeknu víc, nelituj však,
00:30:06 že tvůj svátek nespěchá ještě se svým příchodem.
00:30:10 -Nech toho a ztrať se.
-Ema.-Ne! Prosím tě, ne!
00:30:14 Snažme se nebýt patetičtí, jo? Bylo to krásné. A teď běž.
00:30:19 Běž a buď si šťastná.
00:30:23 Buď si šťastná, běž.
00:30:26 Co jsem to krucinál řekl? Violo, ne! Violo!
00:30:30 Violo! Vrať se ke mně! Já tě miluju k zbláznění!
00:30:35 Já vím, že sis vybrala špatně, vrať se ke mně! Violo!
00:30:39 -Hravé a veselé dítě, Tvůj raný věk podobá se dnu naplněnému veselím,
00:30:43 dnu plnému... No dobře, jasně, chápu,
00:30:47 chápu, radši půjdu, už jdu. Dám si radši někde pár oliv.
00:30:52 -Já to nedokážu, tohle já nedokážu! Violo! Violo, lásko!
00:30:57 Violo, vrať se ke mně, třeba i s průšvihem, ale vrať se!
00:31:02 Já tě miluju! Áááá!
00:31:05 Já tě miluju!
00:31:10 -"Ptám se, zda dokážeš pohřbít myšlenku na to,
00:31:14 že alespoň na malou chvíli jsi pro něho nebyla dost dobrá.
00:31:18 Zda dokážeš přesvědčit sama sebe, že to byla jen chvilka,
00:31:21 jen ta jedna chvilka. Nic víc."
00:31:25 MOBIL
00:31:32 Moniko!-Lauro, já jsem ji viděla.
-Viděla koho?-Tu Kubánku!
00:31:35 Je to nádherná kočka, do háje zelenýho!
00:31:38 A ještě ti řeknu, že jsou spolu.
-Co to říkáš?
00:31:41 -Mně řekl, že odjíždí a zatím půjde na večeři k nim, chápeš to?
00:31:45 -Ale ke komu, kam, Moniko?
-K nim přece. Jasně, ty to nevíš?
00:31:48 Ta Kubánka má malé dítě, které mu říká táto, musí to být jeho syn.
00:31:51 -Moniko, zlato.
-Jak si tím můžeš být tak jistá.
00:31:55 Zklidni se!
-Protože jsem je sledovala.
00:31:57 Sledovala jsem je v supermarketu. A ten kluk jí v jedné chvíli řekl:
00:32:01 "Mami, koupíme na večer kuře." a ona mu odpověděla,
00:32:04 jestli se nezbláznil, že přece ví, že táta ptáky nejí.
00:32:06 A v košíku měli zrní.
-Poslyš, Moniko, mně se zdá,
00:32:09 že nejsi moc při smyslech.
-Není.
00:32:12 -Kde teď jsi?
-Jsem... jsem před jejím domem.
00:32:15 Počkám, abych je překvapila a potom zaútočím a...-Ne!
00:32:18 -Dám jí pořádnou ránu do hlavy a... Už jde, už jde, už jde.
00:32:22 Promiň, musím končit. Brnknu.
-Ne, Moniko!
00:32:26 -Šup, nasedej.
00:32:32 -Co to... Pane! Pšt!
00:32:35 Promiňte, mohl byste, prosím vás... popojeďte trochu dozadu.
00:32:39 -Moniko, prosím tě, Moniko. Moniko...
00:32:42 -O co jde? Co chcete?
-Popojeďte tím autem.
00:32:45 Laskavě popojeďte, je to urgentní.
-Běž někam, nevím proč! Trhni si.
00:32:51 -Promiňte, stojíte na místě vyhrazeném pro obyvatele domu.
00:32:56 -Nevšimla jsem si, že je to pro lidi, kteří...-Už zase vy?
00:32:59 -Zase my? To je ale náhoda!
-To ano.-Já bydlím tady.
00:33:02 Vidíte ten barák? Tamten šedý. Vzadu. Na rohu.
00:33:05 -A co dnes ráno? A v supermarketu?
-Bydlíme ve stejné čtvrti, takže...
00:33:09 -Vy mě sledujete. Zavolám policii.
-Ne, prosím vás.
00:33:11 Ne, to snad není... Paní... slečno. Já vám všechno vysvětlím,
00:33:15 nikoho nevolejte, to není...
-Ne, to je bordel, to je děsný.
00:33:18 Dost! Ticho! Ať se na ni dívají sami.
00:33:21 Dívejte se sami, já to vzdávám. Tak... Víš, co udělám?
00:33:24 Já se opiju, tak. A nashle, milí diváci.
00:33:30 -Ten odporný Sandrino! Já chci umřít.
00:33:34 -Zlato, kolik kapek jsi mu dala?
-Jen patnáct. Jak tam bylo napsaný.
00:33:39 -Běž do prdele!-Ššt!
-A ty se ke mně vrať!
00:33:42 -Dvacet.
-Ta kráva! Ten parchant!-Šššš!
00:33:45 -Třicet... Dobrá, třicet.
-Ta kachna nevěrná!-Šššt!
00:33:49 -Dobře. Čtyřicet. Nemohl se uklidnit, Lauro.
00:33:55 -Je mi to líto, zlato. V poslední době jsem tě strašně zanedbávala.
00:33:59 -No jasně, měla jsi plnou hlavu jiných věcí.
00:34:03 Vy dneska jdete na večeři?
00:34:07 Tak to jsem moc ráda. Sice nevím, proč udělal, co udělal,
00:34:11 ale myslím, že teď je... Chápeš, ne?
00:34:16 -Leopardi, běž do prdele, hrbáči!
-Pššššš, Ema!
00:34:20 -Chcípni, nebo tě zabiju!
-Ššššt!
00:34:23 -Leopardi, běž do hajzlu!
-Ticho!
00:34:26 -Michele? Michele!
-Eh mňo...
00:34:31 -Michele! Michele!
-Upozorňujeme vážené návštěvníky,
00:34:35 že pan Michele Ventoni byl přeložen jinam.
00:34:37 -Jak to? Potřebuju s ním nutně mluvit.
00:34:40 -Ale po zvukovém signálu mu můžete zanechat vzkaz, takže...
00:34:43 -Ahoj Michele...
-Ne. Počkejte na píp.
00:34:46 -Pardon.
-Píp.
00:34:48 -Čau Michele, tady je Paolo. Spoj se se mnou, potřebuju tvou pomoc.
00:34:52 Dnes večer se budu snažit dát se zase dohromady s Laurou.
00:34:55 A bojím se, že bez tvé pomoci to nedokážu. Jestli bys mohl.. ááh!
00:35:00 Co je to? Kdo je to? Málem jsem z tebe dostal infarkt.
00:35:03 Prosím tě, mám jen pár minut času. Vše jsem perfektně zorganizoval,
00:35:07 zrovna teď jsem v bazénu, nemáš tušení, jak těžko jsem usínal.
00:35:10 Kdybys mi mohl dát některou ze svých fantastických rad..
00:35:13 Ty jsi pil, Michele. Co to je? Ty jsi pil?
00:35:16 -Ale jenom kapičku.
-Kolik jsi toho vypil? Jsi namol.
00:35:21 Oh, nech toho, Michele! Tak co?-Co tak co?
00:35:24 -Co tak co? Jde o tu věc s Laurou.
-Je to snadný, Paolo,
00:35:28 musíš být sám sebou.
-Co musím být?
00:35:31 -Musíš být sám sebou.
-Jak sám sebou?
00:35:34 Když jsi byl s námi dole,
00:35:37 vzpomínáš si, když jsem se snažil získat Lauru,
00:35:40 tak jsi mi zakázal být sám sebou.
-Tehdy to bylo něco jinýho.
00:35:44 Kam ji vezmeš?
-Do jedné hezké restaurace a...
00:35:47 -Vem ji k Hanibalovi.
-K Hanibalovi? K Hanibalovi.
00:35:49 -Uděláš na ni dojem.
-Hanibal na ni udělá dojem.
00:35:54 -Nechám připravit pěkný stůl, zavolám jim tam..
00:35:58 -Ne uprostřed lidí, řekněme spíš intimní posezení.
00:36:00 Protože všechno musí být perfektní, tak...-Jo, jo, jo.
00:36:03 -Díky, Michele. Díky. Tak já půjdu, protože...
00:36:06 Že to všechno dopadne dobře? Řekni mi, že to dopadne dobře,
00:36:09 ať můžu klidně odejít.
-Kdepak, to ti nemůžu říct.
00:36:12 -Bude to fajn.
-Já ti můžu říct jenom jednu věc.
00:36:15 Jsi hovádko boží. Uvidíme, jak se naštveš, až se probudíš.
00:36:19 -Tiše. Řekl jsem tiše.
-Jauvajs! Jauvajs.
00:36:22 -Tiše!
-To přece není moje vina,
00:36:24 když nějaký blbec nechal otevřený všechny dvířka.
00:36:27 -Krucinál, kluci, co tady zase děláte?
00:36:30 -Ten nás teď vzteky sežere.
-Přesně tak,
00:36:32 začněte s nácvikem dýchání.
00:36:34 Proč je ta skříňka otevřená?
00:36:37 -No...
-Ukaž, já ji zavřu.
00:36:39 Protože ten blbec nechal uvnitř svůj nejlepší oblek.
00:36:43 Ještě pořád dýcháte?
-Jo.
00:36:45 -Já vám řeknu, kdy skončíte.
00:36:48 -Jauvajs.
-Ty jeden idiote!
00:36:55 -(TV) ...ostrov nemůže ignorovat skutečnosti,
00:36:59 že se jedná o jedno z mála míst, které v této oblasti přežily...
00:37:03 -Chudák chlapeček, nechtěl ani zavřít oči, protože se bál,
00:37:07 že když usne, tak někam odejdeme.
-Kdyby tady byla Clelia,
00:37:12 vyhodil by nás z domova a vyměnil zámek.-Jo, já vím.
00:37:17 Moje matka je v poslední době divná a já jsem neměla odvahu ji zavolat.
00:37:22 A pak, Giu, nemyslíš, že ho v poslední době zanedbáváme?
00:37:27 Kvůli tomu tancování. My dva jsme k sobě zase našli cestu,
00:37:31 jenomže zanedbáváme ostatní. A dvojčata taky.
00:37:38 -Ty myslíš, že jsme se pro to příliš nadchli?
00:37:41 -Možná jo. Půjdeme na tu soutěž a pak... zpomalíme.
00:37:45 -Ale pokud nebudeme trénovat, nemá cenu tam chodit.
00:37:50 Zatracení Kirikociovi... Jsou neustále na parketu
00:37:53 a trénujou jako blázni.
-Já vím.
00:37:56 Ale my máme tři nádherné děti, miláčku.-To je pravda.
00:38:00 Ti Kirikociovi! Vlastně, jestli vyhrají,
00:38:03 tak se na to můžeme vykašlat.
-Přesně, ano.
00:38:06 -Nemáme jenom tancování, že ne?
00:38:09 -Můžeme zavolat do sálu a říct, že je tam bomba,
00:38:13 pak taky nebudou trénovat.
-Ano, bomba. Správně, ano!
00:38:18 Bezva, jo! Dělej! Zavolej. Vezmi si to.
00:38:22 Změň hlas. Zakamufluj hlas.
00:38:25 ZVONÍ TELEFON
00:38:27 -Ehm... Prosím.-To jsem já.
-Můžu zavolat za chvilku?
00:38:31 -Jo. Najdeš mě v pekle. Je mi špatně.
00:38:34 -Mami, prosím tě, přestaň, nech toho.
00:38:36 -Říkám ti, že je mi špatně.
-Dobře, tak je ti špatně.
00:38:39 Zavolám později. Čau čau čau.
-Ale... ale... halo.
00:38:42 -Dělej. Dělej, zavolej. Bomba, bomba, bomba.
00:38:46 -Děti jsou tak kruté. Podívejme na ně.
00:38:52 -118, dobrý večer.
-Haló? Potřebuji záchranku.
00:38:55 -Co je vám?
-Já nemůžu dýchat.
00:38:58 -Kolik je vám let, paní?
-Na co asi potřebujete vědět,
00:39:02 kolik je mi let, ty jeden nevychovanče! To není možný...
00:39:12 -Já už to nevydržím, komisaři, jsem unavená a naštvaná.
00:39:15 Takhle žena mě sleduje už od rána.
-No, blbne.
00:39:17 -A potom v supermarketu se mi snažila ukrást vozík
00:39:20 a nakonec čekala před mým domem.
-Prosím vás,podívejte se,
00:39:23 já tu paní vůbec neznám, jsou to jenom její fantazie.
00:39:26 -Poslyšte, já vás a celou tu vaši hlučnou partu
00:39:29 vídá příliš často...
-To bude jen náhoda.
00:39:32 -Jestli chcete, podejte oznámení a potom uvidíme, ano?
00:39:35 -Tak vy mi nevěříte?
-Jo, podejte oznámení.
00:39:37 -Protože jsem černá a jsem cizinka!
-Proboha, jediný cizinec
00:39:40 jsem tady já, jsem ze Sardinie a navíc z vesnice.
00:39:43 -Tak něco udělejte, ta žena je blázen!
00:39:45 -Já a blázen? Kdo tady křičí? Kdo tu vznáší nepodložená obvinění
00:39:48 proti řádné občance, navíc v jiném stavu, naopak, podívejte...
00:39:52 Můžu vám říct, že já jsem trošku vyděšená tady slečnou
00:39:55 nebo snad vdanou paní, já nevím a ani to vědět nechci.-Dokonce.
00:39:59 -Takže já se teď radši odsunu do bezpečné vzdálenosti,
00:40:01 jestli vám to nevadí, sednu si tady sem.
00:40:04 -Poslyšte, mně ta paní připadá absolutně neškodná.
00:40:06 -Jo, neškodná, to určitě. ZAKLEPÁNÍ
00:40:09 -Vstupte!
-Marie, bože, co se stalo?
00:40:12 -Promiňte, kdo jste?
-Její manžel.
00:40:15 -Pojďte dál.-Promiňte...
-Ty jedno hnusný prase!
00:40:18 Ty čuně odporný! Já tě, ty kreténe, zabiju!
00:40:21 -Moniko! Uklidni se! Moniko!
-Děláte mi tu z toho kurník.
00:40:24 -Vy jděte taky do háje i s těma lejstrama!
00:40:27 Nech mě! Nech mě! Nesahej na mě!
00:40:30 A tu krasavici si klidně nalož do octu!
00:40:32 Já to věděla! Ty prase jedno, ty jeden nevděčníku! Ty ptáčníku!
00:40:36 -Ven! Tohle není žádnej chlívek! Panenkomarjá. Ženský...
00:40:44 -Hoši, vytáhněte ten oblek.
-Ja... jaký oblek?
00:40:47 -Vytáhněte ten oblek, který byl tady uvnitř, hezký oblek.
00:40:50 Kluci, teď opravdu není vhodná chvíle na žerty,
00:40:53 vy dobře víte, že jsem nervózní, jdu dnes na večeři,
00:40:56 tak ten oblek vytáhněte. Nechte si ty kasárenský fóry.
00:40:58 Půjdete do vody, rozumíte mi? Capone, jestli můžeš
00:41:01 za tenhle nejapnej fór, tak to vůbec není vtipný,
00:41:03 já mám sice kasárenský fóry rád, ale teď na fóry není vhodná chvíle!
00:41:07 -To není žádnej fór, to jsem nebyl já. Ale když teď vím,
00:41:10 že se vám takový fóry líbí, tak příště nějakej zorganizuju.
00:41:13 -To jste nebyli vy?-Ne.
-Ne.-Ne.
00:41:15 -Někdo mi ukradl oblek. Vždyť já jdu na večeři!
00:41:18 Jak tam mám jít bez obleku? Dnes večer, do háje.
00:41:22 Nemůžu tam jít bez obleku!
-Odvezu tě na motorce,
00:41:25 doma si vezmeš jiný, rychle.
-Merloni!
00:41:27 -Musel bych jet v teplákovce. Dnes večer nemůžu přijít pozdě!
00:41:30 -Trenére, já mám nápad.
-Moc dobrý nápad.
00:41:35 -Caponeho nápad podporovaný tvým. To je chyták?
00:41:38 -Ne, trenére, je to praktický. Každej z kluků se obětuje.
00:41:41 To znamená, že celý mužstvo se obětuje. Někdo vám dá kalhoty,
00:41:45 někdo košili, někdo sako, někdo šálu, čepici, já vám dám košili.
00:41:49 -Tre... tre... trenére ka... ka... kalhoty.
00:41:53 -Copak my dva máme stejnou velikost?-Trenére, a já sako.
00:41:55 Strašně mi na něm záleží. Měl ho na sobě můj děda když umřel.
00:41:58 Nezničte mi ho.
-Ještě šá... šá... šálu,
00:42:02 kterou mi dala Ma... Martina.
-Chlapci zlatí, já nevím,
00:42:05 jak bych vám poděkoval, jsem strašně dojatý.
00:42:07 Možná to sako radši ne.
-Ne?-Ne.
00:42:10 Tak jo, dej mi ho.-Děkuju.
-Poděkuj svému dědovi.
00:42:14 -Dobře.
-Děkuju. Děkuju. Děkuju chlapci.
00:42:19 -Jestli se probudí Marco...
-Šálek mléka ohřát na 34 stupně,
00:42:22 Lorenzovi na dudlík kapku medu a Guidovi plyšového králíka.
00:42:25 Já bych je zkusil tyhle zlozvyky odnaučit.
00:42:28 Postupně to není nic těžkýho. Tedy pokud budeš souhlasit.
00:42:31 -Jasně, že souhlasím, já ti přímo slepě důvěřuju.
00:42:34 Dělej si tu, co chceš, dobře? Áh! Málem bych zapomněla,
00:42:38 to je dárek pro tebe, posílá ti to Rudgero.
00:42:40 Vyprávěla jsem mu o tobě a tohle je jeho způsob,
00:42:44 jak ti poděkovat, protože když jsi tady,
00:42:47 já můžu jít s ním ven.
-Proboha, ale to neměl,
00:42:50 to opravdu nemůžu přijmout.
-On už je takový.
00:42:53 A ty jsi anděl, spadlý z nebe na zem. Ahoj.
00:42:58 -Bav se.
00:43:03 Nebo ne.
00:43:09 -Dobře. Hodně štěstí i vám.
-Děkuju. -Na shledanou.
00:43:13 Hodně štěstí.
-A promiňte. -Díky.
00:43:15 -Co se stalo?
-Všechno je v pořádku.
00:43:18 -Děkuju, Adriano.
-Ani není zač.
00:43:21 -A odpusť, že jsme obtěžovali.
-Ale ne.
00:43:23 -Hned jak jsi mi zavolal, tak jsem přiběhl.
00:43:25 Představ si, že jsem dokonce zapomněl zavřít harcké kanáry!
00:43:28 -Vážně?-Víš, jak mi na harckých kanárech záleží?
00:43:31 -Vždyť jsi o nich psal i diplomku.
-Jo. No právě.
00:43:34 Dělal jsem si starosti. I když...
-Jo, tak si je nedělej.
00:43:38 Už je to dobrý. Ahoj Marie. Jo a pozdravuj Juniora.
00:43:41 Některý večer bychom se mohli všichni sejít, ne?
00:43:44 -Jo, tak k nám někdy přijď.
-Tak dobře, dobře. -Ale sám.
00:43:49 -Jo.
-Díky, Adriano.
00:43:51 -Ahoj. Ahoj, Ugo.
-Tak půjdeme.-Jasně. Nashle.
00:43:55 -Je to blázen. Blázen. Chudák Adriano.
00:44:03 -Jak jsi to zjistila?
00:44:07 -Podle tohoto oddacího listu, který nechal jeden idiot
00:44:10 válet mezi jinými doklady. Takhle jsem to zjistila.
00:44:13 -Vzal jsem si Marii proto, aby dostala povolení k pobytu, víš?
00:44:16 -Něco takovýho jsem čekala.
-Ugo, její přítel,
00:44:19 je můj kolega už 20 let. Byl ženatý a nemohl si ji vzít,
00:44:22 tak jsem to udělal pro dítě, které se mělo narodit.
00:44:25 Jenom tak tady ta chudinka Marie mohla zůstat.
00:44:28 Ten oddací list jsem vytáhl z jednoho jediného důvodu.
00:44:31 Protože teď už se konečně Ugo může s Marií oženit
00:44:34 a je potřeba podat žádost o rozvod. O rozvod.
00:44:39 -To byl ale trapas.
-Jo, a nejen to.
00:44:42 Mohla jsi nám udělat průšvih, ale fakt vážný průšvih.
00:44:46 Proč ses mě na to nezeptala, já bych ti to vysvětlil.
00:44:50 -Protože jsem imbecil, proto. Jsem ubohý kretén,
00:44:54 který nedokáže být šťastný a nikomu nevěří.-Moniko...
00:47:08 -Ach...
00:47:11 Doktore Freissi...
-Povídejte.
00:47:14 -Vy jako velice známý odborník na teorii a praxi důvěry
00:47:18 v lidských vztazích, že...? Jak důležitá je důvěra ve skutečnosti?
00:47:22 -Hodně, slečno, přímo velice. Bez důvěry, jak dobře víme,
00:47:26 není možné vytvořit žádný vztah, hodný toho jména.
00:47:30 Ale...-Ale?
-Důvěra je velmi choulostivá věc.
00:47:34 Stačí malinká prasklina, která se rozšíří, rozšíří...
00:47:39 -Opatrně, he?
-...rozšíří, rozšíří a...
00:47:45 Je nerozbitná.
00:47:47 -Já jsem si myslela, že vedeš dvojí život.-Já?
00:47:50 -Dvojí život, že když jsi mi říkal o pozorování ptáků,
00:47:52 že jsi šel za ní a představovala jsem si všechno přesně do detailů.
00:47:56 Já jsem ale příšerný kretén, co?
-Ale, prosím tě,
00:47:59 už bys mě přece mohla trochu znát, ne?-Právě proto.
00:48:02 -Takže?
-Takže vím, že bys nikomu
00:48:04 nedokázal ublížit. Ty děláš jen dobro.
00:48:09 Jen dobro.
00:48:16 -No, Adriano je takový. On netoleruje nespravedlnost
00:48:20 a utrpení jiných. Myslím, že je to ten nejsilnější cit.
00:48:25 Neváhal ani vteřinu a nabídl, že si mě vezme,
00:48:29 aby mě dostal z té těžké situace. A s Monikou to bude stejné.
00:48:33 On nevidí ženu, ale humanitární případ, chápeš?
00:48:37 Mladá vdova s dítětem, které se za chvíli narodí,
00:48:41 je na tom hůř, než já. Myslím si, že by si Adriano zasloužil medaili.
00:48:44 -Oh!-Už půjdeme domů?
-Už půjdeme domů.
00:48:47 -Jdeme? Ano? Jdeme?
-Ano.
00:48:52 -Dobře, je to jasné. Teď můžeme poděkovat doktoru Freissovi...
00:48:56 -Ještě jsem neskončil.
-Který byl vyčerpávající jako vždy.
00:48:59 Jak to, že jsi neskončil? Přijde k nám na večeři maminka.
00:49:02 Tak to, prosím tě, moc dlouho...
-Jen minutu, jen minutku, prosím.
00:49:05 Taková důvěra je totiž instinktivní věc,
00:49:08 která závisí i na nevědomých vjemech. Ano!
00:49:11 Protože především otevřené, upřímné a komunikativní jednání
00:49:15 může přispět k odstranění řekněme ostnů nedůvěry,
00:49:18 které se v tu chvíli zdají dokonce nepřekonatelné.
00:49:21 -Výborně, pěkný závěr, děkuji.
00:49:24 A teď jdeme, Freissi, nebo se nám srazí suflé.
00:49:27 -Carlo? Carlo?
00:49:30 Carlo? Na shledanou.
00:49:35 -"Především se ptám, jestli mu dokážeš důvěřovat
00:49:38 a nepodezřívat ho pokaždé, když bude mít vypnutý telefon
00:49:42 nebo přijde pozdě, jestli mu budeš ještě schopná věřit."
00:49:45 -Lauro?
00:49:51 Ahoj. Já vím, že vypadám směšně, ale v bazénu mi ukradli oblečení
00:49:56 a protože jsem nechtěl přijít pozdě... Ty se za mě stydíš?
00:50:02 -Ne. Vůbec ne.
-Já ti to říkal, příteli.
00:50:05 Buď sám sebou.
00:50:08 -Skvělé, skvělé, tak to ihned napravím s tou restaurací.
00:50:12 Je to senzační místo, uvidíš.
00:50:16 Pojď. Myslím, že se ti tam bude moc líbit. Pojď.
00:50:20 -To ne! Já jsem ti řekl Hanibal, ne Scipion!
00:50:24 Hanibal, do háje zelenýho, čím posloucháš?
00:50:28 Ty neuděláš jednu věc správně!
00:50:31 -Změnil jsem stokrát rozhodnutí. Rezervovat, zrušit, rezervovat,
00:50:35 zrušit, tak jsem to popletl. Mělo to být nezapomenutelný.
00:50:40 -No, to se podařilo.
-Bude trvat měsíc,
00:50:43 než tě znovu přesvědčím, abys se mnou zase někam šla
00:50:46 a odpustila mi ten dnešní večer, kdy jsem chtěl...
00:50:50 kdy jsem tě chtěl moc poprosit, abys mi hlavně odpustila to,
00:50:54 co jsem provedl. Za tu večeři.
00:50:57 Musím dát pozor, abych nepokecal to sako po Merloniho dědečkovi.
00:51:04 -Poslyš, Paolo, říkala jsem si, že už se mi nikdy nepodaří
00:51:08 na to nemyslet, ale víš, dnes večer je mi dobře. Jo.
00:51:13 -To se budu pořád oblíkat takhle. A budeme pořád jezdit autobusem
00:51:17 a pak si budeme dávat sendviče. Moc tě miluju.
00:51:21 Tak, jak jsem žádnou jinou nemiloval.
00:51:24 A už nikdy nepřestanu.
00:51:28 -Excuse me, Piazza Navone?
-Tam. Its...
00:51:32 Its there... Its... behind the buildings.
00:51:37 Come with me! Počkej.
00:51:41 Where are you from?
-California.
00:51:45 -California? Do you know... skupinu Dik Dik?
00:51:48 A písničku "kalifornský sen," tu určitě znáte, ne?
00:51:52 You dont sing this song? No?
-No.
00:51:55 -Look at me!
00:51:57 -(v duchu) Proboha, co to se mnou je?
00:52:00 Proč mi vadí, když mluví s turistkami?
00:52:03 Nesnesu to. Nevěřím mu. Nedůvěřuju mu.
00:52:07 -On the left... On the right. Oukej?
00:52:10 -Oukej. Thank you very much!
-Not at all.
00:52:13 -Bye, bye.
-Bye, bye!
00:52:17 Hop, hop. Hrozně mě baví ukazovat turistům cestu.
00:52:23 -(v duchu) Už mu nevěřím.
-Všechno v pořádku?
00:52:26 -(v duchu) Už mu nevěřím.
00:52:29 Ano. Ale už bych šla, je mi zima.
00:52:33 -Lauro.
00:52:36 Lauro!
00:53:09 Připravili: Překlad: Hana Fialová
00:53:13 Texty písní: Jaroslav Machek Dramaturgie: Klára Mathé
00:53:18 Asistent režie: Eva Maxová Vedoucí produkce: Pavel Fuchs
00:53:24 Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
00:53:28 Šéfproducent: Vladimír Tišnovský Dialogy a režie: Vladimír Žďánský
00:53:34 Skryté titulky: Stanislav Vyšín Vyrobila Česká televize, 2012
Monica zjistila překvapivou novinku o Adrianovi a jak už je v její povaze, absolutně zpanikaří. Pátrá, pronásleduje, dělá hlouposti. Ve chvíli, kdy se vše uspokojivě vysvětlí, nazná i Monica, že problém možná bude v ní. Tedy že se bojí být šťastná a má problém komukoli věřit. Paolo a Laura jdou po dlouhé době společně na večeři. Navzdory zapomenutému telefonu, zbabrané rezervaci a lapálii s oblečením se vše vyvíjí příznivě, nakonec však zasáhne osud v podobě kalifornských turistek, aby Lauru upozornil, že její důvěra k Paolovi je definitivně podlomena.