Všichni blázní po lásce – ať už přináší radost, nebo bolest. Italský seriál. ### Hrají: E. Solfrizzi, A. Liskova, N. Murgiaová, M. Brenno, C. Natoliová a další. Režie Riccardo Milani
00:00:05 Česká televize uvádí epizodu z italského seriálu
00:00:09 Paolo - modrá
00:00:12 Laura - zelená
00:00:15 Adriano - bílá
00:00:18 Monica - žlutá
00:00:20 Lea - bílá
00:00:23 Maya - žlutá
00:00:26 Rosa - bílá
00:01:37 BLÁZNIVÉ LÁSKY
00:01:41 Vzdálenost
00:01:50 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
-Co?
00:01:53 Ááá! Dobrý den! Co jste mi to přinesly?
00:01:57 Skončila doba rozhlasu? Dejte to sem nahoru, sem nahoru.
00:02:01 Děkuju. Podívej, co ti dám.
00:02:03 Arigató, arigató. Ti Japonci. Ahoj.
00:02:09 No konečně, konečně tu máme technologii. Už je to tu. Skvělý.
00:02:16 Skvělý! Co to je za starej krám? O tohle jsem nežádal. Ne, ne.
00:02:22 Tak teď si mě poslechnou!
-Dobrý den, prosím.
00:02:25 -Ano, dobrý den. Tady je Ventoni, sektor 328.
00:02:29 -Já vím.
-Nejspíš došlo k omylu,
00:02:32 já jsem objednával barevnou televizi 72 palců, full HD.
00:02:35 A přišla tahle konzerva od tuňáka. To je pro mě?
00:02:38 -Ano.-Ale z jakého důvodu?
-Prostořekost a odmlouvání.
00:02:41 -Z důvodů prostořekosti a odmlouvání?-Ano.
00:02:44 -Stačilo mě upozornit. Dával bych si větší pozor.-Vážně?
00:02:47 -Mně to připadá jako hodně laciná schválnost.
00:02:50 Tohle si nezasloužím.
-Vážně?
00:02:52 Tak vám ji odneseme a zůstanete bez kontaktu se světem.
00:02:55 -Ne. Nenenene! To ne. Tak dobře, dobře.
00:02:57 Dobře, nechám si ji. Prosím vás, neodnášejte mi ji.
00:03:00 Děkuju. Děkuju vám. Děkuju mockrát.-Správně.
00:03:05 -Paolo, pospěš si!
-Jo, už jdu! Zatraceně!
00:03:09 -Tohle je číslo do hotelu, kdyby něco, seženete mě tam. Dobře?
00:03:14 -Jak dlouho budeš pryč tentokrát?
-Neříkej tentokrát,
00:03:17 jako kdybych odjížděla každých pět minut.
00:03:20 -Jenom jsem se ptal. To ty se cítíš provinile.
00:03:23 -Ne, necítím, už jen proto, že budu pryč jenom tři dny. Jasný?
00:03:27 -Minule to byl týden, příště jenom jeden den
00:03:30 a pak už nepojede nikam.
-Uvidíme, broučku. Pusu.
00:03:34 Paolo!
-Zatracená práce!
00:03:36 -Co jsi to říkal?
-Nic, už letím!
00:03:38 -Ema, pozdravuj Cristinu, nechce se mi ji budit.-Jasně.
00:03:41 -Pro mě je taky konec.
-Nech to, já to vezmu.
00:03:45 -Ale to nemusíš, já to... Ty ses...
-Jo, říznul jsem se.-Aha.
00:03:50 Dole čeká Marco, on mi pomůže.
-Tak tě doprovodím dolů.
00:03:53 -Ty ses...
-Jo, říznul, ano.
00:03:55 -A navíc má přetrženou tkaničku.
-Přetrhnul jsem si tkaničku.
00:04:00 -Dobrý?-Jo, v pohodě. Přivolej výtah.-Ano.
00:04:04 -Sbohem, grázle.
00:04:10 -Dobré ráno.-Ahoj.
-Zdravím, Paolo.-Dobrý den.
00:04:14 -Dovolíte? Díky.
-Děkuju.
00:04:21 -No tak teda.-Ano.
-Houby ano, Lauro.
00:04:25 Nemůžeš odjet s tímhle nafintěným měkkotou.
00:04:29 Řekni mi, že mě miluješ.
-Ty musíš něco říct.
00:04:32 Řekni mi, že ti už teď chybím. Nechci odjet takhle.
00:04:39 -No tak ahoj.
-Ahoj.
00:04:49 -Tady.
-Jo, řízl jsem se.
00:07:06 -Jeden sendvič s nutellou, pak se šunkou, vajíčko,
00:07:11 tady potřeby první pomoci, kdyby se něco stalo.
00:07:14 Figurky, aby ses skamarádil s ostatními, na výměnu.
00:07:18 Ne aby ses dal napálit.
00:07:20 Brambůrky. Které chceš? Tyhle menší.
00:07:23 Už tak máš spoustu věcí. Tady je zápisník s našimi čísly.
00:07:26 Kdyby něco, dáš ho paní učitelce, a ona nám hned zavolá. Jo?
00:07:30 Tak šup.
-A kam vlastně jdu?
00:07:32 -No, do školy. -Do normální školy a potom se vrátím sem?
00:07:35 -To víš, že jo.
-Jasně.
00:07:37 -Tady jsi doma. Ničeho se neboj, zlato.
00:07:41 Škola je krásná, hrozně zábavná.
-Já jsem chodil do školy i předtím.
00:07:46 -Zato pro nás, víš, je to poprvé. Jsme strašně rozrušení, chápeš?
00:07:50 -Půjdeme po škole za babičkou Clelií?
00:07:52 -Neříkej to. BREK MIMIN Už brečí.
00:07:57 -Jdi!
00:08:13 Běž, běž.
00:08:30 -Ahoj.
-Běž, běž.
00:08:46 Jo! Tadada! Tadada!
00:08:50 A už je pryč! Ooooh! Á, to je vzduch svobody!
00:08:56 Nazdárek, trumberové. Pořád jste u sebe?
00:08:59 No, vidíš, výborně. Á, přichystal mi snídani.
00:09:06 "Drahá Moniko, moc a moc mě mrzí, co se stalo.
00:09:10 Ujišťuji tě, že to bylo naposledy. Nebudu rušit.
00:09:14 Ještě jednou promiň, Adriano."
00:09:18 Nečekaně rozumné, co říkáte? Jo, zpívejte, zpívejte ptáci,
00:09:22 jen zpívejte, dnes je slavný den. Váš pán tu už není.
00:09:26 -Teď děti, přivítejte svého nového spolužáka Yanga.
00:09:29 -Ahoj, Yangu.
-Yangu. Vidíš? Už tě mají rádi.
00:09:33 -Rozluč se s tatínkem.
-S ním? S Giuliem? -Ano.
00:09:36 -Dej mi pusu.
00:09:38 -A teď si běž sednout. Podívej, Nina, sedni si k ní, ano?
00:09:42 -Jsou tak roztomilí. Já budu tady venku, kdyby něco.
00:09:46 Mobil mám. Takže... Ještě jednu fotku. Promiňte.
00:09:55 Je to můj první den. Vás taky.-Ne, mě ne.-Děkuju.
00:09:59 -Giulio!
-No? Co?
00:10:01 -Baťůžek.
-No jasně. Směšný tatínek.
00:10:07 Na. Tady ho máš. Čau.
00:10:11 Kdyby něco, jsem venku.
-Na shledanou, pane Pierantoni.
00:10:17 -Promiňte. Nechceš svačinu? Jasně. Takže... Kdybys měl hlad.
00:10:23 Promiňte.
-Hotovo?
00:10:26 -Promiňte. Promiňte.
00:10:28 -Yangu, já jsem skoro tvoje sestřenice.
00:10:31 Skoro, to je velmi důležitý,
00:10:34 protože kdyby ses chtěl se mnou zasnoubit, můžeš.
00:10:37 -Děti, vezmeme to od strany 10.
00:10:40 Cesmína má lesklé a pichlavé listy. Opakujte po mně.
00:10:44 -V té době byli antifašističtí Italové vězněni a mučeni.
00:10:46 -Violo, Violo! Proč tu nejsi? Řekni mi, co se děje?
00:10:51 Rozhodla ses zůstat se Sandrinem a mě nechat?
00:10:54 Já tě miluju, miluju tě.
-Emanuele, co si tam píšeš?
00:10:57 -Trapné milostné věty vaší neteři. Věci nedůstojné mého nadání.
00:11:01 Ale bohužel se nedokážu ovládnout. Kreslím dokonce i srdíčka.
00:11:05 Jako kdyby bylo Valentina. Taková ostuda.
00:11:08 Filosofii, své úvahy.
-Dobře.
00:11:20 -Tak co?
-Udělala jsem to.
00:11:22 Nechala jsem Sandrina. Nebyl z toho nadšený.
00:11:25 -On se s tím srovná.
00:11:27 A stejně mi nebyl moc sympatický. Tak...
00:11:30 -A ty?
-Já? co já?
00:11:33 -Nebyla jsem sama, kdo se měl rozhodnout, ne?
00:11:36 -Já už se rozhodnul dávno před tebou.
00:11:39 -Nerozhodnul ses srdcem. Proč to tentokrát nezkusíš? Raule!
00:11:43 -Nech toho, jdi, prosím tě. Jdi pryč!
00:11:59 -Adriano! Mám slabý signál.
00:12:02 Adriano, kam jedeš?
-Slyšíš mě?
00:12:05 -Prosím tě, kam to jedeš? Nerozumím, je tady slabý signál.
00:12:09 -Po tom všem, co jsem si nadrobil, musím...
00:12:11 -Krucinálfagot, jak se mi Laura dovolá?
00:12:20 -Ahoj.
-Ahoj.
00:12:23 -Co to děláš?
-Co asi? Hledám signál.
00:12:26 Hledám signál, abych viděl, jestli mi moje přítelkyně,
00:12:29 která je v Sorentu s tím troubou, zavolá.
00:12:33 Jen zkouším, jaký tu jsou vlny.
00:12:36 Protože některým tučnolistým rostlinám dělá takové záření dobře.
00:12:40 Zavolej mi, až řeknu tři. Raz, dva...
00:12:44 MOBIL
-Haló? Ahoj! Lásko, jak je?
00:13:05 -Raz, dva a volej!
00:13:10 KLEPÁNÍ NA DVEŘE Dále!
00:13:16 Ahoj.
-Ahoj.
00:13:18 -Díky za květiny.-Prosím tě!
-Rezervoval jsi restauraci?
00:13:22 -Terasa nad mořem.
00:13:23 Mají nejlepší těstoviny s mušlemi na celém pobřeží.
00:13:26 -A francouzský nakladatel?
-Schůzka se odkládá na večer.
00:13:30 Máme dost času, celý den pro sebe.
00:13:34 Čekám tě.
-Ano. Ano.
00:13:46 -Doktore Freissi!
00:13:48 Vy jste přece také odborník na zablokovanou komunikaci u páru.
00:13:53 Jak dlouho mohou vydržet muž a žena spolu nemluvit, nekomunikovat,
00:13:57 než tím způsobí nenapravitelné škody?
00:14:01 -Drahá slečno, to je otázka,
00:14:04 tady stojíme před převelice složitou rovnicí.
00:14:08 Existují na to komplikované výpočty. Zkusím to třeba...
00:14:17 -Zbožňuju, když dělá pózy. Je strašně sexy. Co říkáte?
00:14:24 -8 hodin, 26 minut.
-Tak málo?
00:14:26 -Slečno, je to komplikovaná rovnice, jak jsem uvedl.
00:14:30 Je třeba brát v úvahu "koeficient obtížného období",
00:14:33 "násobitele žárlivosti", to všechno umocněno na druhou "faktorem pýchy"
00:14:37 Takže 8 hodin a 26 minut. Začínáme odpočítávat.
00:14:41 -Ne, okamžik.
-Ani jedna navíc.
00:14:43 Pak budou létat třísky.
00:14:47 -No ne! Lásko moje. Tak tady to je. Nádherný dům, poklade můj.
00:14:53 -Ano a v něm budeme bydlet. Notting Hill.
00:14:56 -Ale lásko, ty jsi šílená. Pronajala jsi dům z filmu?
00:15:00 -Ne, lásko, to je čtvrť Notting Hill.-To je stejný.
00:15:06 Ó, bože můj, miláčku! Počkej a co je tohle za auťák?
00:15:13 -To je "cab".-No jo, ty hloupej! Dělá fantastický motory.
00:15:17 Já se díval na internet, kdo vyrábí cab.
00:15:20 Přijedeš do Londýna, jedeš rovně, chceš doleva,
00:15:23 ale nesmíš zapomenout, že volant je napravo.
00:15:31 -Miláčku, to je taxík.
-Taxík od cabu.
00:15:35 Lásko, ale co já s tím. Nemůžu řídit taxík cab,
00:15:38 ne, protože už jsem přišel o dva body.
00:15:41 -Nějak se to zařídí, pojď sem, neboj se.
00:15:45 -Ale já neumím ani slovo anglicky.
-Hm. A co je ti po angličtině?
00:15:56 -De?
-Th. Jako kdybyste šišlal.
00:16:00 -Th. Aha, šlapal si na jazyk, šišlal, měl na jazyku chlup.
00:16:05 No jasně, takže Tak znovu: D... eh...
00:16:09 -Th. Th.
-Thou.
00:16:11 -"Book".
-Bou.
00:16:13 -The book.
-Book. Bu.
00:16:16 Book is on tan...
-Table.
00:16:18 -Tambl.
-Table. Table!
00:16:21 -Tambol! Teda to je magořina.
00:16:25 Ta angličtina, ta angličtina je fakt těžká, že jo?
00:16:28 -Víte, pane, podle vaší úrovně a hlavně vaší schopnosti se učit.
00:16:32 -Za měsíc bych to měl zmáknout.
00:16:38 -Za půl roku.
00:16:42 -Uvidíš, lásko moje, bude to fantastický.-Fantastický.
00:16:45 ZVONÍ MOBIL
-Roso, vrať mi ten mobil!
00:16:48 -Ermanno, vezmi to, vezmi to ty.
-Ne! Říkám ti.-Já to nechápu.
00:16:51 Tommaso se jen vymlouvá, říká, že nechá manželku,
00:16:54 ale to se nestane. No, tak co bys mu ty nenamluvila,
00:16:57 že máš jinýho? Řekni mu, že máš něco s Mayou.
00:16:59 Dělej, dělej! Ššt!
-Promiň, Leo.
00:17:03 -Dobře, dobře. Who is e telefon? Co se sakra chechtáš?
00:17:07 Jasně. Ne, nespletl sis číslo. Klídek, on ti za chvilku zavolá.
00:17:13 -Děkuju.
-Jo. -Díky, Roso.
00:17:17 -Je to jasný, už mě nechce vidět. Je v jiné škole, v jiné zemi,
00:17:22 na jiném kontinentu. Mé polibky jsou jí odporné.
00:17:28 Jo, je to tak. Říká to i Leopardi.
-Co ti říkal Leopardi?
00:17:32 -Nic, já jenom přemýšlel nahlas.
-Poslyš, něco ti musím říct.
00:17:39 -Nenech mě zbytečně trpět, zabij mě rovnou.
00:17:42 Ano?
-Nechala jsem Sandrina.
00:18:03 -To je mi vážně moc líto.
00:18:15 -To snad ne.
00:18:18 No! Všichni kolem mě jsou zamilovaní. I náš Ema.
00:18:22 -Jo, ale tohle není halucinace.
-Ne.
00:18:25 -Ale kam šel?
-To nevím a ani mě to nezajímá.
00:18:29 Doufám, že se šel léčit k někomu dobrýmu. Chápete to?
00:18:33 Zkoušet to na těhotnou téměř vdovu svého bratra?
00:18:36 -No jo, ale když měl vypito...
-Tak to promiň.
00:18:39 To ho neomlouvá. Kdyby nějakej blázen
00:18:42 pomíchal řecký tragédie všechny dohromady, nedopadlo by to líp.
00:18:45 ZVONÍ MOBIL
-Ne!
00:18:48 Já to nevezmu, ale ty neměj zas nějaký velkolepý nápad.
00:18:51 Rozhodla jsem se vrátit k svému předchozímu životu.
00:18:54 -Blahopřejeme, Mayo, tak se nám líbíš.
00:18:57 -Večer si vyrazíme jako za starých časů? -Ne, ne, ne.
00:19:01 Se mnou nepočítejte, protože já si chci užít domova
00:19:04 v naprostém tichu a klidu. Nanejvýš utluču ty dva mazly,
00:19:07 nesnáším je. Tím to oslavím.
-Dobře.
00:19:10 Když jsme jenom my dvě, tak pozvu dva sympaťáky a...
00:19:13 -Kdybych šla já, pozvala bys protivný?-Jenomže já nemůžu.
00:19:18 Večer mám rande s Giannettem.
-S Giannettem,
00:19:21 co ji obléká od hlavy po paty.
-Hm.-Vkus má, ne?
00:19:24 -Krypto-gay. Vlastně ne, fetišista. Podle bot.
00:19:28 -Abychom to nezakřikly. Je perfektní.-Aha.
00:19:31 -Vodíme děti do stejné školky. Je asi dva roky rozvedený,
00:19:36 advokát, duchaplný.
-Takhle. Lepší.
00:19:40 -Máme toho tolik společnýho, holky.
00:19:42 -Žena mi je taky nechává každý lichý víkend.-Neuvěřitelný.
00:19:46 Pořád mě zahrnuje dárky, pozornostmi.
00:19:50 A představte si, že třeba dneska přišel se zásobou parfémů.
00:19:55 A k tomu mi dal všechny tyhle rtěnky.
00:19:59 -A tobě to připadá normální?
-Pro mě! Pro mě.
00:20:02 -Má drahá, parfém, budiž.
00:20:05 Všechny ty rtěnky stejný barvy, a ani to není tvůj odstín. -Ne.
00:20:08 -Horší by bylo, kdyby mi daroval bičík a pouta, ne?
00:20:13 -Záleží na úhlu pohledu.
-Už je zase jako dřív.
00:20:18 Velký návrat!
-Uhm.
00:20:25 PÍPÁ MOBIL
00:20:28 -To jsou Francouzi.
00:20:44 -Máš mě rád?
-Ty jsi celý můj život.
00:20:49 -A co ty? Máš mě rád, nebo ne?
-Já?
00:20:59 ZPÍVÁ ITALSKOU ROMANCI
00:21:29 -(Francouzsky) Vous-etes déja arrivé a Sorrento?
00:21:53 -Nic.
00:21:56 Capodistria. Copak to tam nezavřeli?
00:21:59 MOBIL
-Prosím?-Ahoj, Moniko.
00:22:03 -Lauro! Jak se máš? Jaký je Sorento?-Jako sen.
00:22:10 -Ah, rozumím. Takže jste se neusmířili, předpokládám.-Ne.
00:22:15 Ani jsme spolu ještě nemluvili.
00:22:18 -Ale Lauro, já si myslím, že je ta pravá chvíle.
00:22:22 Podívejme! Pojď, pojď! To je Paolo.
00:22:25 Paolo totiž za námi přišel do redakce. Já ti ho předám.
00:22:28 -Když bude chtít, zavolá sám.
-Zavěsila?
00:22:33 -Nevím, jestli to nevypadlo.
-Tobě zavolá a mně ne.
00:22:36 -Oh! Tady je!
-Přece na mě nebudeš žárlit, ne?
00:22:40 -Žárlit, to je přece projev lásky. Ale nezavolat, rozhodně ne.
00:22:44 -Dobře, ale teď mě poslouchej.
00:22:47 Důvěřuj mi, já celý život strávila tím,
00:22:50 že jsem se hádala, místo abych žila v harmonii.
00:22:53 A věř, že dokonce s jistým uspokojením.
00:22:56 Hádat se je ztráta času. Čas ti uteče a nikdo ti ho nevrátí.
00:22:59 Taková je pravda.
-Svatá pravda, Moniko moje. TELEFON
00:23:04 Ano?-No tak!-Co jsem řekl?
-Svatá pravda ne.
00:23:07 -Hádat se a urážet se je ztráta času.-Jo. Tak vidíš.
00:23:11 -A jí jsi to řekla?
-Ano, řekla, jenomže...
00:23:13 Víš, člověk někdy... A ty? Co jsi mi vlastně chtěl říct?
00:23:17 -No, přišel jsem se jenom zeptat na Adriana.-Aha.
00:23:21 -Dneska ráno jsem s ním měl divný rozhovor.
00:23:24 Moc jsem nerozuměl. Volal jsem mu, měl vypnutý mobil.
00:23:26 -Adriano se spakoval, odlétl, odešel. Po tom, co se stalo,
00:23:31 mi to připadá jako minimum. Ne?
-Ano.-Tak.
00:23:34 -Třeba jsi na něj byla moc tvrdá. Měl vypito.
00:23:37 -Dej mi pokoj s tím, že měl vypito.
00:23:39 Kdyby každý, kdo si trochu vypije hned skákal na druhýho,
00:23:43 brzy bychom žili ve světě akrobatů. A zvrhlíků, ne?
00:23:45 -No jo, jistě, dobře.-Tak vidíš.
-Adriano je velice citlivý člověk.
00:23:52 Moc citlivý. Přímo nesmírně.
00:23:57 Jen si představ, jak se pak cítil on.-Jo.
00:24:00 -Určitě chtěl umřít.
-Jak to, umřít?
00:24:04 -No jo, když mi ráno volal, mluvil takovým tónem, že...
00:24:07 -Jakým tónem?
-Hrozným.
00:24:10 -Nebudu rušit. Ještě jednou promiň, Adriano.
00:24:14 No dobře, no dobře! Nějak to překoná.
00:24:17 Nemůžu ho opečovávat. Ne?
-Tak já půjdu.
00:24:20 Kdybys s ním mluvila, dej mi vědět.
-Jistě. Jestli zavolá, ozvu se.
00:24:24 -Mám o něj starost. Ahoj.
-Ahoj.
00:24:34 Přece ten chlap nebude takový pitomec?!
00:24:37 -Jistě. promiň. Paolo, Paolo! Paolo!
00:24:41 -Ahoj.
-Nazdar. Jak se máš?
00:24:44 -Dobře. Ermanno!
-Pojď sem, ty kluku. Řekni mi,
00:24:47 jak to děláš, že jsi pořád takový svižný, udělaný, zatraceně?
00:24:51 -Trochu sportuju.-Jasně, chápu, určitě hraješ volejbal, ne?
00:24:54 -Ne, vodní pólo, hraju vodní pólo.
00:24:56 -Hele, když jsme u toho, musím ti něco říct.
00:24:59 Pamatuješ na tu dobu, kdy Laura uváděla svou knížku
00:25:02 a ty jsi byl tak trochu jako koule u nohy?-Koule u nohy?
00:25:05 -No jo, prostě tvoje žena dělala kariéru
00:25:08 a ty jsi důstojně a úctyhodně, to se musí nechat, nedělal nic.
00:25:12 Jaký je to?
-Blbý.-Jo.
00:25:15 -Blbý, blbý, hrozně blbý.
00:25:18 Prostě, asi by neměl být moc velký rozdíl v neprospěch muže.
00:25:21 -A nemá to všechno v sobě ani ždibek něčeho pozitivního?
00:25:24 -Blbý, blbý, blbý.-Blbý.
-Je to vážně blbý.
00:25:29 -Ne, tak už dost! Mějte trochu respekt. Jsou tu lidi, co trpí.
00:25:36 -Asi se zlobí na tebe.
-Na mě?
00:25:39 -Jsi sestra svýho bratra. Nevíš, proč se na ni vykašlal?
00:25:44 -Cristino! Cristino, poslyš...
-Co chceš?
00:25:47 -Nechci se do toho plést, ale Raul je totiž tak trochu...
00:25:51 -Trochu debil?
-Ne, on je jenom trochu uzavřený.
00:25:54 A někdy i pruďas, ale jenom proto, že neumí ovládat své city.
00:25:58 Asi jako postavy u Vergy, to snad chápeš?
00:26:01 -Děláš si legraci?
-Chci jen říct...
00:26:05 -Svými slovy a pokud možno bez citací.
00:26:07 -Je třeba na něj přitlačit, naléhat na něj.
00:26:11 -To mi jako napovídáš?
-Ano, ano, v určitým smyslu.
00:26:14 -Tak mi napověz pořádně.
-Nepřestávej.
00:26:17 Snaž se to pochopit. Ale mě do toho nezatahuj.
00:26:27 Tvoje sestra je dost tvrdá.
-Kdepak, je spíš natvrdlá.
00:26:33 -Poslyš a...
-Co?
00:26:35 -Dneska večer to oslavíme. Je to oficiální.
00:26:38 -Ano. A Sandrino ví, že ses s ním rozešla kvůli mně?
00:26:41 -Zbláznil ses? Kdyby to zjistil, zabije tě.
00:26:46 -Bude lepší se ze začátku na veřejnosti neukazovat.
00:26:50 Tak pojď, jdeme dovnitř, to bude jistější.
00:26:57 -Dneska jsme ale hodné holčičky.
00:27:01 -Nechce, abych si s ním hrál.
-Fakt je, že ti to moc nejde.
00:27:05 Ale jdi, dělám si legraci.
-Moc jsem se tomu nezasmál.
00:27:09 Já prostě nevím.
00:27:11 Jak se má člověk ze dne na den stát otcem devítiletého kluka?
00:27:15 Když to srovnám, ty dvě jsou jako procházka růžovým sadem.
00:27:19 Jsme jak reklama na auta: za 10 vteřin z nuly na tři.
00:27:26 -No právě. Je jenom potřeba se na to připravit. Ne?
00:27:32 Musíme dát Yangovi i sobě čas. Pak přijde den,
00:27:36 kdy si bude chtít hrát jen s tebou. Budeš jeho idolem.
00:27:40 Bude nám říkat mami a tati.
-Promiň, Giulio,
00:27:44 kdy půjdeme k babičce?
-Později, miláčku, později.
00:27:49 -Pochopím, že mi neříká táta. Ale že tvojí matce říká babička.
00:27:53 To jim taky vadí.
00:27:55 -Ne, mně je opravdu srdečně jedno, že se po mně ptá. Já tu mám práci.
00:28:00 Hele, varuju tě, Stefanie, jestli mi ho přivedeš,
00:28:03 pustím mu "Most přes řeku Kwai".
00:28:05 Dobře, dobře, Japonec, Číňan, Korejec, to je stejný.
00:28:11 -Ale jdi, trochu lidského soucitu.
-Ten jsem vypotřebovala na tebe.
00:28:18 -A co tady tohle? Na to jsi asi zapomněl?
00:28:21 -Myslel jsem, že tam dám něco pro muže.
00:28:24 -Ermy, tohle je ženský týdeník.
-Jo, já vím.
00:28:28 Ale třeba se dostane do rukou i chlapům, ne?
00:28:31 Když jde člověk na záchod a nemá nic po ruce, přijde vhod cokoliv.
00:28:36 -Pomineme-li barvitou představu, není to tak marná myšlenka.
00:28:40 -Vidíš. Mohli bychom nechávat malý prostor věnovaný mužům.
00:28:44 Jaký je téma týdne?
00:28:46 -Bože, vždyť jsi to před chvílí zalamoval.
00:28:49 -Mayo, já se soustředím na obraz, na formu, obsah je pro mě záhadou.
00:28:55 Ale záhadou, která mě inspiruje.
-Je to génius, nebo ne?
00:29:01 -Tak si představme, že tématem jsou "kopačky".
00:29:05 -Takže fotbal?-Není génius.
-Spíš: Odmítnutý muž.
00:29:08 -To je mnohem zajímavější.
00:29:11 Do toho předpokládanýho prostoru vložíme něco o tom,
00:29:14 jak to odmítnutý muž bere.
-A jak to bere?
00:29:16 -Nevím, protože to u mě funguje jinak.
00:29:20 Jenomže, samozřejmě, někdo to vezme klidně, jen se otřepe,
00:29:24 jiný je z toho sice špatný, ale ne moc.
00:29:27 Ale někdo je z toho opravdu na dně a udělá hloupost.
00:29:46 -Sbohem, Moniko!
00:29:49 -Ne! Ne!-Co je? -Fujtajbl.
-Myslím, že jo.
00:29:53 Teda to zkusíme, třeba je to dobrý nápad.
00:29:56 Máš moji důvěru. Děvčata, pojďte se mnou.
00:29:59 -To už je podruhý. Co to má znamenat?-Génius.
00:30:02 -Vydala jsi první knihu, která sklízí úspěch.
00:30:06 Dneska večer se sejdeme s francouzským nakladatelem,
00:30:09 který ji chce vydat. Co se tak tváříš?
00:30:12 -Ne, netvářím, vážně. Je mi fajn.
-Paolo se ti neozval?
00:30:17 Vidím to na tobě. Nakladatel svým spisovatelům rozumí.
00:30:22 -Zatím ne.
00:30:24 -Dneska si uděláme test.
-Dneska žádnej bazén?
00:30:28 -Na kvízy jsem machr, znám každou odpověď.
00:30:30 -Za prvé: do bazénu se jde potom, tak jako tak.
00:30:34 A za druhý: jsem řekl, že si uděláme test.-Test. Jo.
00:30:37 -Ano, test, ne kvíz. Hypotéza. Co je, Merloni?
00:30:41 -To vím. Hypotéza, jinak řečeno: domněnka, předpoklad.
00:30:45 -To by bylo v kvízu.
-Ano, v kvízu.
00:30:47 -A já řekl, že si uděláme...
-Test.-Test.
00:30:49 -Bylo to silnější než já.
-Sedni, Merloni.
00:30:52 -Hypotéza: pohádali jste se s vaší milovanou přítelkyní.
00:30:57 -Tre-trenére, a c-co když žádnou nemáme?
00:31:01 -Zapoj trochu fantazii, Valentini. Nebo už buď zticha,
00:31:05 ať neztrácíme čas. Je to jasný? Funguje vám? Máte signál?
00:31:10 -Pět čárek, trenére.
-Dobře.
00:31:13 -Já nevím, jen jsem čekala trochu pochopení.
00:31:16 Jak jsi sám říkal, je to pro mě výjimečná chvíle.
00:31:19 -Ale mně připadalo, že tě podporoval.
00:31:22 -Ano, ze začátku. Pochopení je něco jinýho.
00:31:27 -Tak teda, v tomhle choulostivým okamžiku,
00:31:30 a choulostivý okamžik to je, ona odjede pryč.
00:31:34 A odjede dokonce s jiným mužem.
-To ne, pardon, trenére,
00:31:37 ale my jsme možná troubové, ale úplně blbí taky nejsme.
00:31:40 Kdo by nechal odjet svou ženu s jiným chlapem,
00:31:43 když se s ní zrovna pohádal. Kdo, trenére?-Kdo, no kdo?-Kdo?
00:31:46 -Capone, sedni si. Proto se tomu říká hypotéza.
00:31:49 Hypotéza znamená, že budeme předpokládat.
00:31:53 -A budou taky nějaké scifi otázky?
-Kdo se tě na co ptal?
00:31:56 Sedni si, sedni si. Jde o předpoklad.
00:31:59 -O předpoklad.
-Signál?-Tři čárky.
00:32:03 -Prožívá všechno s výrazem, jako kdyby říkal:
00:32:06 "Pěkný. Moc pěkný. Kdy bude konec?".
00:32:10 Vidíš, od rána mi ještě nezavolal.
00:32:13 Aby se zeptal, jestli jsme dobře dojeli, jak to dopadlo.
00:32:17 Je to normální?
-Ne.
00:32:20 -Poslední údaj této pouhé hypotézy je ten,
00:32:23 že vaše žena odjela přibližně před osmi hodinami
00:32:28 a že vám ještě ani nezavolala. Ani jednou.-Pořád nic.
00:32:34 -A vzhledem k tomu, že vinu na té hádce nese ona, kladu otázku:
00:32:39 Co uděláte? Zavoláte vy?
00:32:41 -Dvě hodiny. Kvůli takový pitomosti?
00:32:44 To by byl lepší bazén.
-Co si to dovoluješ?
00:32:47 -To se rozumí, že jí zavolám, jasně.
00:32:50 A volal bych jí každý dvě minuty. A řekl jí, ať tleská a mluví
00:32:53 a ať mluví hodně, protože tak mám jistotu, že nic neprovádí.
00:32:56 -Dobře, chápu, ale co říká rozum a co principy?
00:32:59 -Jakej princip, trenére? Co s ním?
00:33:02 Budete chodit na večeři s principem, až vás nechá?
00:33:05 To budete radši spát s rozumem?
00:33:07 -Zavolej mu. Všechno si to vyříkejte.
00:33:11 Když to nepůjde, ty ses o něco pokusila
00:33:14 a můžeš na to zapomenout. Nenech si tak významnou chvíli zkazit.
00:33:20 -Tak dobře. Zkusím to.
00:33:22 -Takže podle vás bych měl... Vážně?
-Volejte.
00:33:26 -Mám jí...
-Volejte!
00:33:35 ZVONÍ MOBIL Ne!-Nééé!
00:33:40 -Trenére!
-Bože!
00:33:45 VOLANÝ HOVOR NEPŘIJÍMÁ
-Tak daleko to dospělo? Bezva.
00:33:48 -Kdo pro něj skočí?
-No.
00:33:51 -V pořádku?
-Jo, v pořádku, vyřešeno.
00:33:54 Můžeme se kochat tímhle nádherným místem.
00:34:00 -Babi.
-Babi? Jmenuju se Clelia.
00:34:03 -Babi, řekla bys mi, jakou práci přesně děláš?
00:34:07 -Jen odděluju to, co příroda vytvořila oddělené
00:34:10 a co chtějí lidské bytosti tupě spojovat, chápeš?
00:34:14 Rozvádím maminky a táty.
-To musí být hezká práce.
00:34:18 -Tohle dítě není normální.
00:34:20 -Pro něj je lepší mít rozvedený rodiče než je nemít vůbec.
00:34:23 -Holka, já tě nechápu. Odejdeš z domova a pak se vrátíš,
00:34:27 podaří se ti hodit ty dvě Barbíny na krk Giuliovi
00:34:30 a sobě na krk uvážeš tohohle mini-Maa.
00:34:33 Umíš vůbec něco dotáhnout do konce?
-Babi, tohle jsi byla ty?
00:34:37 -Kluku, já se jmenuju Clelia a ano, jsem to já.
00:34:42 -Ale teď jsi daleko hezčí.
-Poslyš, mini-Mao, mě si nekoupíš.
00:34:46 Víš? A teď všichni ven.
-Miláčku, půjdeme.
00:34:50 -Ahoj, babičko.
-Tak pojď. Ahoj, maminečko!
00:35:00 -Šup! Šup! Šup! Šup! Šup!
00:35:03 Šup! Šup! Šup! Šup!
00:35:05 -A je to v pořádku. Chceš ještě něco?
00:35:08 -Ne, díky, tety. To je dobrý.
-Skvělý, to jsem ráda.
00:35:10 Jsme tady od toho, abychom ti posloužily.
00:35:13 Můžeš toho využít.
-Já vím, ale už jste donesly
00:35:16 vyprané prádlo, večeři, škrobenku, kartáč.
00:35:18 Mám dojem, že jsme vás už využili dost. Ne?
00:35:21 -Co myslíš? Měly bychom jít?
-Hm.
00:35:23 -No tak dobře, nedá se nic dělat, už nám tedy nezbývá než jít domů
00:35:27 a kroutit palci u rukou. A moc smutně.
00:35:31 -Vezmeme hrnce a jdeme.
-Ano. Tak pojď.
00:35:34 ZVONEK
00:35:36 -Prosím?
-Vem to.
00:35:38 -Sandrino? Teď nahoru? Dobře, dobře. Čtvrtý poschodí.
00:35:45 Tety, nemohly byste zůstat a třeba chvilku zametat nebo něco takovýho?
00:35:50 -No?
-Co se zas děje?-Nevím.
00:35:54 -Já ti to dám sežrat! Tentokrát ti to neprojde.
00:35:57 Tentokrát ti to fakt neprojde.
-Jsi v pohodě?
00:36:00 -Ne, je mi hrozně. Pokračuj. Padej!
00:36:09 -Počkej!
00:36:20 -Prej je tak uzavřenej.
00:36:23 -Já jsem si jistej, že někoho má.
-Jak tě to napadlo? Jinýho?
00:36:28 -Lidi se rozcházej, jen když si myslí, že našli něco lepšího.
00:36:33 -Je tak smutné zůstat sám.
-Já naštěstí mám jenom ji.
00:36:37 Jinak jsem ji už dávno pustila k vodě.
00:36:39 -Slyšíš ty paní?
-Tety, prosím vás!
00:36:47 -Ty mi něco tajíš, Emanuele.
00:36:52 -Já? Co to říkáš, co sis to vymyslel?
00:36:56 Ty jsi pro mě jako bratr.
-Ty ji kryješ.
00:37:00 Ema, řekni pravdu, já na to stejně přijdu.
00:37:03 A až toho křiváka objevím, strašně moc mu ublížím.
00:37:07 -Ne! Žádné násilí! Nadávek, kolik chceš, ale násilí ne. To nesmíš.
00:37:18 -Drahá, nalíčením nedostatek nadšení nezakryješ.
00:37:22 Takže úsměv, večer tě čeká velký švihák.
00:37:25 -Jo, který se nejmenuje Tommaso.
-Tak sis měla vybrat Tommasa.
00:37:28 V adresáři jich máš jistě stovku. A když na to přijde, zavřeš oči,
00:37:32 zašeptáš jeho jméno, a jeden Tommaso jako druhý.
00:37:35 -Nestarej se o mě. Mysli na svýho "Giepeta" a jeho výstřednosti.
00:37:39 -Jmenuje se Giannetto a je naprosto normální.-Jistě.
00:37:43 -Budete mi chybět. Ale nechám vám tu svůj morální odkaz.
00:37:48 Ještě nedávno jsem byla na hadry, a podívejte. Kdo by to byl řekl.
00:37:52 Že pojedu do Londýna řídit časopis se svým miláčkem.
00:37:57 -No ale ten tvůj miláček by se měl rozhoupat a říct to Monice.
00:38:01 -Vždyť to právě dělá.
-Aha.
00:38:07 -Zatracená práce.
-Co chceš?
00:38:09 -No... Moniko, já... Já ti chci, Moniko,
00:38:12 strašně moc poděkovat za důvěru, kterou jsi mi dala.
00:38:15 -Ale prosím tě, já že bych tobě dala důvěru?
00:38:18 Vzala jsem tě jen, abych posmrtně udělala Michelovi radost.
00:38:21 -Nemusíš to zdůrazňovat.
-Naopak, je důležitý to zdůraznit.
00:38:25 Když jsem tě přijímala, počítala jsem s tím,
00:38:28 že po dvou dnech tě propustím. Dělalo mi to i radost.
00:38:32 Ale musela jsem uznat, že jsem se spletla.
00:38:35 Nápad na prostor pro muže je dobrý.
-Jasně. -A jako grafik koneckonců
00:38:40 nejsi vůbec špatný. Dost mě mrzí, že to musím uznat, ale bravo.
00:38:47 No? Cos mi chtěl říct ty?
-Nic. Chtěl jsem ti jen poděkovat.
00:38:51 Tak grafik! Dík.
00:38:55 -Máme v redakci komika.
00:39:02 -Neostříhal sis chlupy v nose. A v uších taky ne.
00:39:07 A leze ti další beďar.
-Kde?
00:39:10 -A kam vůbec jdeš v tý košili jak na přijímání.
00:39:16 -Cri, podívej se. Nezkoušej mě znervóznit.
00:39:19 Jsem platónská idea vyrovnanosti. Vybrala si mě.
00:39:22 -Jestli je ovšem jako Raul, tak tě dneska večer bude líbat
00:39:26 a zítra kolem tebe profrčí na skútru s jiným.-Prosím?
00:39:28 -No, já viděla Raula s jinou. A to se mi zdálo,
00:39:32 že je zamilovaný do mě. Bojíš se?
00:39:36 -Ahoj, mládeži. Jdeš snad na přijímání?
00:39:40 -Je tak roztomilý s těma očima.
-Miláčku, potřebuji telefonovat.
00:39:44 -Já mluvím s mámou.
-No tak tím spíš. Dej mi ji teda.
00:39:48 Nino! Nino! Nino!
-A ukázal mi, jak se mluví čínsky.
00:39:52 Činčulá činčulí.
-Musím s ní mluvit.
00:39:55 Spadl mi mobil do vody.
-Činčulá činčulá.
00:39:58 -Já ti ji pak zase dám.
00:40:02 -A máme tu závěrečných 30 vteřin. Může se stát cokoliv.
00:40:06 -Ale doktore Freissi.-15.
-I městská policie dává toleranci.
00:40:10 -Ne, tady se netoleruje nic. Tohle je exaktní věda. 10.
00:40:13 Podívejte se sem. 9. Podívejte tam.
00:40:17 Podívejte tamhle. 5. 4.
-No ale...
00:40:20 -Tři, dva, jedna.
-To snad...
00:40:24 -Čas vypršel!
-Teprve teď!
00:40:27 -Jo, bohužel, ale zablokovaná komunikace u páru je exaktní věda.
00:40:31 Takže, budou třísky lítat.
00:40:33 -Nino, prosím tě. Dej mi ji. Na chviličku.
00:40:36 -Já jdu ven.
-Řekni jí, ať mi dá mámu.
00:40:38 -Chceš mluvit s mámou?
-Jak se máš? Dobrý? Čau.
00:40:41 -Dej mi ten... Nino!
-Těším se, až ho zítra uvidím.
00:40:45 -Nino, jestli okamžitě nepůjdeš do postele,
00:40:49 tak tě zítra nevezmu do školy a Yang si sedne k jiný holčičce.
00:40:52 A sama víš, jak to může dopadnout.
00:40:55 -Ahoj, dám ti Paola.
-Děkuju.
00:41:00 Ahoj! Konečně.
00:41:02 -Konečně? To je výčitka?
-Ne, žádná výčitka.
00:41:05 -Nepřijal jsi můj hovor.
-Ne, spadnul mi mobil do vody.
00:41:08 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
-Počkej chvíli. Vstupte!
00:41:14 -Promiň, chtěl jsem ti jenom říct,
00:41:17 že schůzka s Francouzi se odkládá na zítřek.
00:41:19 Rezervoval jsem stůl jen pro nás. Měli bychom jít.-Ano, jdu. Díky.
00:41:26 Lásko? Promiň, to byl Marco.
-Kdo že?-Marco.
00:41:31 -Promiň, ale co dělal u tebe v pokoji?
00:41:33 -Nic, jenom mi přišel říct, že jdeme na večeři.
00:41:36 -No dobře, ale mohl klidně zatelefonovat, to mi promiň.
00:41:39 A na večeři? To jako kdo jde na večeři?
00:41:42 -Přece Francouzi, kvůli knize. No tak, Paolo, nech toho!
00:41:47 -No tak mi to řekni. "Chybíš mi, miluju tě."
00:41:50 -Proč nic neříkáš?
-Co ti mám říct? Hodně štěstí.
00:41:53 -Mohl jsi to říct přesvědčivěji. Dodat, že bys tu byl rád se mnou.
00:41:57 Díky. Co děláš ty?
-Já se chystám ven, jsem oblečený,
00:42:03 jdu na večeři s Valerií,
00:42:06 musíme něco probrat.
-Dobře.
00:42:09 -Řekl jsem, že jdu na večeři s jinou ženou, a tobě je to fuk?
00:42:13 -Tak se uslyšíme zase zítra.
-Jo.
00:42:16 -Tak hezký večer, lásko.
-I tobě.-Pa. Čau čau.
00:42:23 -Perfektní. Skvělý, ty blbče, blbče, blbče!
00:42:27 A teď musím ven.
00:42:33 -To ale zas nedopadlo tak špatně.
00:42:36 Možná ta vaše zablokovaná komunikace u páru
00:42:39 není zas až tak exaktní.
-Slečno, dozajista vám neuniklo,
00:42:43 že ta milá dáma právě zalhala. Titulek, prosím. Slečno!
00:42:49 Vidíte. Říkám vám to, protože jste právě učinila unáhlený závěr.
00:42:54 Titulek i pro slečnu.
00:42:56 A jak je známo, žena...
00:43:01 ...je nestálá.
00:43:04 -Máš toho ještě moc?
-Monika byla spokojená s mou prací,
00:43:09 tak ji nechci zklamat, víš?
-Vzala to dobře?
00:43:12 -To bych řekl, byla samý kompliment, nebralo to konce.
00:43:16 Takže...
-Myslím, že odejdeš z práce.
00:43:20 -No, já jsem to jen naznačil.
00:43:24 Teda, ne že bych...
00:43:28 -Cože? Co jsi jí vlastně řekl?
-Nic. Vlastně...
00:43:32 -Jak to nic? Proč?
-Protože...
00:43:41 Já do Londýna nepojedu, Leo.
-Proč ne?
00:43:47 -Lásko moje, já tě miluju. Miluju tě, hrozně moc.
00:43:51 Jenže poprvé mám práci, kterou umím. Vím to.
00:43:55 Je to věc, kterou dělám dobře a líbí se mi. Monika mě pochválila!
00:43:59 To je neuvěřitelný kompliment, prostě něco...
00:44:02 -Ale v Londýně můžeš dělat spoustu věcí.
00:44:08 -Ok, it's two capriccios and two calzons. Right?
00:44:12 -Yeah. Capriccios, jaký capriccios, já mu nerozumím.
00:44:18 Ale ne, Leo, nedělej si legraci. Sama víš, jak by to skončilo.
00:44:23 Budu na tebe čekat, začnu se nudit, půjdu ven,
00:44:27 do pubu, šipky, pivo, šipky, pivo, šipky, pivo, pivo, pivo, pivo.
00:44:31 Dva měsíce a budu jak měch, koule u nohy, taková ta!
00:44:35 -A já už nás viděla, jak se procházíme po Notting Hillu jako
00:44:39 Hugh Grant a Julia Roberts.
-A na kouli u nohy jsi myslela?
00:44:43 Představ si Evu Robins s koulí u nohy, tlustej alkoholik,
00:44:47 to už zdaleka není ta romantická filmová představa.
00:44:52 A tak je to i s tebou, Leo. Představ si mě jako kouli u nohy.
00:44:56 Poslouchej mě. Podívej, vždyť to uteče rychle. Hm?
00:45:00 Každý víkend jeden z nás.
00:45:03 Přijedu já a romantický procházky Big Beng, Monthy Pajzl, Big Beng,
00:45:07 Monthy Pajzl, Big Beng. Lásko.
00:45:23 -Ahoj. E, mohla bys, prosím tě, zavřít okno.
00:45:27 Jinak mi ten plyn uteče a mně se nepodaří umřít. Díky.
00:45:31 -Ty jsi jen moje představa. Jasný? Já tě nebudu poslouchat.
00:45:35 Nezajímáš mě. Ty jsi jenom představa a tohle je pocit viny.
00:45:39 Ale vlastně jaký viny? Já nic neudělala.
00:45:43 To ty sis to měl rozmyslet dřív a bylo by. Mohl sis to ušetřit.
00:45:47 -Tolik jsem miloval život. Ale měl jsem vypito.-Hmm.
00:45:58 Kšá! Pryč!
-To okno, prosím.
00:46:00 -Ticho! Na představy ti kašlu, ty mě nezajímají. Pryč!
00:46:06 Padej! Kšá!
00:46:10 Ticho! Potvory.
00:46:15 -No tak, Ermanno. Vždyť víš, jaká je Lea.
00:46:19 Pořád čeká, že pro ni přijede princ na bílým koni.
00:46:23 -Jenže v Londýně, tlustej jako prase.
00:46:26 Jakejpak princ, ani náhodou.
00:46:29 MOBIL-Tommaso. Hm. Jak na něj mám takhle zapomenout?
00:46:35 -Můžu na okamžik? Když dovolíš. Tommaso? Teď mě poslouchej.
00:46:40 Maya je teď se mnou. Jasný? Klidně ti to řeknu i anglicky.
00:46:45 Teď. Maya stay with Herman. Jasný?
00:46:50 -Tak je to pravda?
-Jasně, že jo.
00:46:52 Měl ses probrat dřív. Teď je konec.
-Mayo!
00:46:55 -Chm. Tak on si nedá pokoj!
00:46:58 Ty už nemáš volat. Žádná Maya, je konec!
00:47:00 Počkej!
-Tommaso.
00:47:04 -Všude tě sháním.
-Ne!
00:47:06 Já už nechci poslouchat tvoje výmluvy.
00:47:09 Ani po telefonu, ani osobně, takže...
00:47:14 -Dobře. Není tady někde nějaký penzion?
00:47:18 -Jo, jeden tu je. Na konci ulice doprava.
00:47:22 -Děkuju.
-Miláčku.
00:47:30 Já to věděla, já to věděla, já to věděla!
00:47:33 -Lásko moje, lásko moje.
-Ježiši..
00:47:38 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:47:40 -Jedině když to jinak nejde.
00:47:46 -Co to znamená?
-Vůbec nic.
00:47:59 -Jsi v pořádku?-Hmm.
-Ale nevypadá to.
00:48:03 -Nic, co by mohlo dělat starosti tobě.-Jak to?
00:48:06 -Žádný drogy, nejsem těhotná,
00:48:08 a ve škole to jde špatně jako obvykle.
00:48:11 Nemám se sejít s nikým, koho znám z facebooku. Klid.
00:48:14 -Rozumím.-Jo. Dobře.
-Takže se nic neděje?
00:48:17 -Jasně, všechno v pořádku. Copak bych jinak věšela visací zámky?
00:48:22 -Visací zámky? No dobře. Chtěl jsem se tě zeptat,
00:48:27 jestli bys nedohlídla na Ninu, protože já jdu pryč.
00:48:32 -Žádný problém, tati.
-Fajn. Já jenom, oblékl jsem se.
00:48:35 Nic, jen kdyby volala Laura, tak jí řekni:
00:48:38 "Táta někam šel, dost se na to voháknul."
00:48:41 -No tak jo, dobře.
-Že mám na sobě i sako. Díky.-Jo.
00:48:46 -Prostě jsem voháknutej. Kdyby volala.
00:48:52 -Jo, tati, jsi voháknutej. Jo, spolehni se.
00:48:55 -Fajn, moc ti děkuju. Díky.
00:49:05 -Sofie! Sofi!
-Co? Co je?
00:49:07 -Podívej, koho jsem přivedla.
-Paolino!
00:49:10 -Promiňte, tety. Děkuju.
-To je ale obrovské překvapení!
00:49:14 -Prý ještě nejedl.
-Ty jsi nejedl?
00:49:17 -To nevadí.
-Sedni si hezky, posaď se u nás.
00:49:21 -Jdu jen na chvíli.
-Posaď se. Jen si sedni.
00:49:24 Sedni si na zadek.
-Hned ti dojdu pro něco na zub.
00:49:26 -Dobře. Cokoliv, ale něco malýho.
-Jo, jen něco malýho.
00:49:30 -Zdržím se tady totiž jen 10 minut.
-Jak jinak.
00:49:33 -Vzal jsem si i sako.
-Dobrý večer. Zdravím.
00:49:35 -A tohle je Sandrino. Sandrino je bývalý chlapec Violy.
00:49:39 -Violy? Tý od Emanuela?
-Té Violy,
00:49:42 co chodí s Emanuelem do třídy!
-Do třídy.
00:49:45 -Bylo to moc dobrý, děkuju. Už se cítím líp.
00:49:48 -Už se to nese! Tady! Vezmi si. Papej, papej chlapče.
00:49:52 -Teto, já říkal něco malýho.
-Vždyť je to malý.
00:49:55 Vyprovodím tě, drahoušku, vyprovodím tě.
00:49:57 Pojď, já tě vyprovodím. A ty papej.
-Na shledanou.-Na shledanou.
00:50:01 Poslyš, co ten tady dělá?
-Potkaly jsme ho nahoře tam u vás.
00:50:05 A ten chudák byl zničený, byl v hrozným stavu.
00:50:09 Trápil se, protože ho jeho dívka nechala kvůli Emanuelovi.
00:50:12 -Emanuelovi? Našemu?
-Jo! Ale on to ještě neví!
00:50:17 -Neví to.
-Vážně náš Emanuele?
00:50:23 -Jenomže on to ještě neví!
00:50:26 Protože to je pitomec.
-No tak!
00:50:32 -Je to doopravdy pitomec!
-Filomeno.
00:50:36 -Tomu troubovi nedošlo, že Viola tráví celý dny s Emanuelem.
00:50:40 -Ano. Ano.-Ale jeho...
-Ale jeho vůbec nic netrkne.
00:50:44 Kdepak. To je přece jasný.
00:50:48 Je jasný, že když Viola pořád tráví celý dny s Emanuelem,
00:50:52 mělo by mu to vrtat hlavou, ne?
-Naprosto jasný, jednomu to dojde.
00:50:58 Ale jemu ani náhodou.
-Bože, bože!
00:51:03 Stál tam jak omráčený, když ho nechala.
00:51:06 -Ale až sem přijde zase, řeknu mu: Hele, ty jsi pitomec.
00:51:12 Pi-to-mec.
-Sandrino?
00:51:15 -No jo.
-Pitomec Sandrino.
00:51:17 -Ale jez už přece! Papej.
-Mě teď najednou přešel hlad.
00:51:32 -Tak zítra, dobrou.
-Dobrou, lásko.
00:51:35 Dobrou.
00:51:42 Kamaráde!
-Viděl jsem vás.
00:51:45 -Všechny velký romány jsou plný nešťastných lásek,
00:51:47 může to být příležitost.
-To tě spíš zmaluju.
00:51:50 -Ne, prosím tě, ještě mě bolí ten kotník.
00:51:53 -To, co se udělá z lásky, je mimo dobro a zlo.
00:51:56 -Nietzsche. Je úžasný. Promluvme si o jeho díle.
00:51:59 -Bolest je jenom předsíň násilí.
-To je pěkný. Sokrates?
00:52:03 -Ne. Sandrino.
-Bože!
00:52:04 -Ne, Martino, to nejde, nech mě.
00:52:07 Musím se s tím smířit, tak jak to je. Ne, Martino.
00:52:10 -Promiň, potřebuju telefon.
-Martino, ahoj.
00:52:12 Nejdřív zaklepej, než vejdeš. Proč nevoláš ze svýho?
00:52:15 -Utopil se. Dáš mi ho? Děkuju.
-Počkej. Stalo se něco?
00:52:18 -Nic, co by tě mělo znepokojovat. Na facebook nechodím,
00:52:22 ve škole to jde špatně jako obvykle, nefetuju,
00:52:25 nejsem těhotná a nebudu nikam věšet visací zámky.
00:52:31 -Ahoj.
-Ještě tě to bolí?
00:52:35 -Ne, je mi fajn, bezvadně.
00:52:37 -Jo, gratuluju, tety mi řekly...
-Jojo, díky.
00:52:41 -Ahoj, tady Laura. V tuhle chvíli nemůžu mluvit.
00:52:45 Nechte mi vzkaz, zavolám vám.
-Proč mi to nebereš?
00:52:56 -Nene, dost já už ne, dost.
-A proč ne?
00:52:59 Kdyby tu byli Francouzi, asi bych ti pít nedovolil.
00:53:03 Ale tohle je pohodový večer.
00:53:15 Je tu moc pěkně.
-Ano.
00:53:19 -"Za to, co mi ta žena udělala,
00:53:22 bych chtěl, aby se Měsíc oděl do smutku."
00:53:26 -Co to je?
-To je taková milostná píseň.
00:53:29 Jmenuje se Guaparia.
00:53:32 Zamilovaný muž chce, aby se Měsíc oblékl do smutku...
00:53:35 Bolí ho, co mu provedla milovaná žena. Neznáš to?
00:53:39 -Ne.
-Opravdu?
00:53:46 -Ahoj, tady Laura.
00:53:49 V tuhle chvíli nemůžu mluvit. Nechte mi vzkaz, zavolám vám.
00:53:55 -Tohle mi nemáš dělat. Nemáš.
00:53:58 HRAJE MILOSTNOU PÍSEŇ
00:54:20 -Já nemůžu, to nejde, já nemůžu. Nemůžu.
00:54:25 -To ne, to ne. Je mu mizerně, je mu z toho hodně špatně.
00:54:29 -Tohle se mi snad jenom zdá. I ty ho bráníš,
00:54:32 abych se já cítila provinile. I ty!
-Bodejť! Řekl jsem,
00:54:35 že budeš žít po boku někoho s jménem císaře.
00:54:38 -Po boku, ne že ho mít na krku.
-Nene, oh. Opatrně. Opatrně!
00:54:41 To nejde.-Dobře, aspoň mi řekni, co jsi viděl.
00:54:46 -Adriana. Stál na samým vrcholku.
-Na samým vrcholku čeho?
00:54:50 -Štítu smrti.-Štítu smrti. Co to sakra je, ten Štít smrti?
00:54:54 -Hora, cíl ornitologů.
00:54:56 Při troše štěstí tam můžeš vidět hnízdit orly.
00:54:59 -To je klika!
-Podle mě tam kvůli tomu nešel.
00:55:03 -To se někdo musí zabíjet jen proto,
00:55:06 že mu to nevyšlo se švagrovou těhotnou s jeho bratrem?
00:55:08 -Co když to udělá?
-Jsi tu ty, abys ho zachránil.
00:55:12 Zabráníš mu v tom.
-Ne, nemůžu.-Ne, ne, ne.
00:55:15 -A ty bys opravdu celý život žila s touhle výčitkou?
00:55:18 -Ne, ne, ne, ne.
-Moniko.
00:55:20 -Moniko!
-Tys ho tam dohnala.
00:55:24 -Miluju tě!
-A ty ho teď taky zachráníš.
00:55:28 -Ne, ne, ne! Za koho mě máte? Za Ramba?
00:55:31 Rambo jedna, Rambo dvě, Rambo tři. Já jsem těhotná.
00:55:35 A vždyť ani nevím, kde je Štít smrti je.
00:55:37 -V Abruzzách.-V Abruzzách.
-Běž, běž, zachraň ho!
00:55:40 -Já tam nechci jít, já ho nechci zachraňovat.
00:55:43 -Běž, Moniko.
-Já tam jít nechci!
00:55:46 Ááá! Adriano!
00:55:48 -Hrome, musím všechno oddřít já? Chm!
00:56:07 Co?
00:56:11 Ne!
00:56:15 Dej ruce pryč od ženy mého přítele! Darebáku! Fuj!
00:56:54 Připravili: Překlad: Kateřina Vinšová
00:56:58 Texty písní: Jaroslav Machek Dramaturgie: Klára Mathé
00:57:03 Asistentka režie: Eva Maxová Vedoucí produkce: Pavel Fuchs
00:57:07 Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
00:57:11 Šéfproducent: Vladimír Tišnovský Dialogy a režie: Vladimír Žďánský
00:57:15 Skryté titulky: Stanislav Vyšín Vyrobila Česká televize 2012
Monica se nemůže vzpamatovat z vyznání lásky, které jí neohrabaně učinil Adriano. Její stydlivý švagr po svém fiasku zmizel neznámo kam a děvčata v redakci nasadí Monice brouka do hlavy. Nehodlá si Adriano něco udělat? Monica se začíná vážně strachovat. Paolo žárlí na nakladatele, se kterým Laura odjela do Sorrenta. K žárlivosti má ostatně důvod, ačkoli Laura žádné hříšné myšlenky nemá, Marco se rozhodl ji za každou cenu svést. Ani ostatním hrdinům se nevyhýbají trable s láskou. Zatímco Maya může slavit, neboť její vyvolený se kvůli ní rozvádí, Rosa zjišťuje, že její nový objev by byl nejraději, kdyby se stala docela jinou ženou.