Všichni blázní po lásce – ať už přináší radost, nebo bolest. Italský seriál. ### Hrají: E. Solfrizzi, S. Roccaová, N. Murgiaová, M. Brenno, C. Natoliová a další. Režie Riccardo Milani
00:00:02 Česká televize uvádí epizodu z italského seriálu
00:00:10 Laura - zelená
00:00:13 Paolo - modrá
00:00:15 Michele - bílá
00:00:18 Monica - žlutá
00:01:37 BLÁZNIVÉ LÁSKY
00:01:41 Je tak veselo
00:01:53 -Nazdárek.
00:01:57 -Nazdárek. Chtěl bych se tě na něco zeptat.
00:02:01 Vím, že se to nedělá, ale nemůžu odolat.-A na co?
00:02:06 -Nebyla to úplná katastrofa, že ne?
00:02:09 Nezkazil jsem všechno?
-Pšt.
00:02:12 Nic neříkej.
00:02:38 -Pane Giorgi?
00:02:46 -Promiňte.
00:02:49 Asi nemáte dobré zprávy.
-Bohužel ne.
00:02:55 Vím, že vás gynekolog upozornil, že jde o rizikové těhotenství.
00:03:00 -Tak co se stalo? To dítě...
00:03:04 -Máme tady výsledky vyšetření.
00:03:07 A to, co jsem viděla na ultrazvuku se mi teď potvrdilo.
00:03:11 Přerušení těhotenství. Jednalo se o spontánní potrat.
00:03:15 Je mi to líto. Je mi to moc líto.
00:03:23 -Mohl bych mluvit s Laurou?
00:03:25 -Dali jsme jí lehká sedativa, ale za chvíli by se měla probudit.
00:03:30 Pane Giorgi, paní Del Fiore ještě neví o tom, co se stalo.
00:03:34 Mysleli jsme, že byste jí to možná mohl říct vy.
00:03:39 -Ano, děkuji. Chci jí to říct sám.
00:03:42 -Dokážete najít ta správná slova.
-Tím si moc jistý nejsem.
00:03:48 -Bohužel je tu ještě jedna věc. Musíme provést zákrok.
00:03:52 Paní Del Fiore musí hned zítra ráno na operační sál.
00:03:56 Řekla bych už za několik hodin. Raději to nebudeme odkládat.
00:04:01 -Odstraníte jí...
00:04:25 -Povídej.
-A co?
00:04:28 -Všechny tvé obavy. Už od rána, co ses probudila, se koušeš do rtu.
00:04:32 -Vlastně jsem kvůli obavám ani nezamhouřila oči.-Mluv.
00:04:36 -Zaprvé nevím, jestli ho dokážeme vychovat.
00:04:39 Ty budeš možná skvělý otec, ale já vůbec nevím jak na to.
00:04:43 Já ani nevím, jak vzít malé dítě do náruče.
00:04:46 Giulio, řekněme si to upřímně. Já jsem ještě nedávno
00:04:50 trávila celé noci na diskotékách a nalévala se vodkou s džusem.
00:04:54 Umíš si představit, jak přebaluju dítě?-Naučíme se to.
00:04:58 Jako se to naučili naši rodiče a jako to dělají lidé tisíce let.
00:05:02 Zvládneme to, neboj se toho. To je všechno?-Jo. Ale počkej.
00:05:08 Mám pár poznámek.-Dvě?
-Nemohla jsem v noci usnout.
00:05:13 Takže. "Bojím se, že naše dítě nenajde po promoci práci."
00:05:16 "Bojím se, že mi bude nesympatické a že nebudu mít chuť s ním mluvit."
00:05:20 "Bojím se, že bude chtít ve čtrnácti motorku."
00:05:23 "Bojím se, že třeba vážně onemocní."
00:05:26 "Bojím se, že bude příliš tlusté a nebo příliš hubené."
00:05:29 "Bojím se, že se bude ve škole špatně učit,
00:05:32 ale taky že se bude učit moc dobře."
00:05:35 "Že se bude trápit kvůli lásce nebo třeba kvůli něčemu jinému."
00:05:39 "Bojím se, že to nezvládnu. Bojím se, že mě nebude mít rádo."
00:05:42 "Bojím se, že v osmnácti bude chtít odejít z domova,
00:05:45 ale bojím se i toho, že s námi zůstane až do čtyřiceti."
00:05:49 "A potom se bojím, že..."
00:05:51 Ne, tohle nemůžu přečíst, co jsem napsala. Možná jsem už usínala.
00:05:56 Určitě to byla nějaká další hrůza.
-"Že nebude umět jezdit na kole"?
00:06:01 -A ty? Čeho se bojíš?
-Já ničeho. Opravdu.
00:06:04 Nemůžu se dočkat, až se narodí. Jsem šťastný.
00:06:07 Konečně budeme mít vlastní dítě.
-Ne! To je velká chyba!
00:06:11 Děti nejsou naše. Musí být nezávislé.
00:06:14 Děti nepatří nikomu.
-No dobře, ale to dítě nikoho,
00:06:18 bude přece jen trochu víc naše než našeho souseda, ne?
00:06:24 Pojď sem.
00:06:29 -Jak to děláš?-Co?-Že se mi podíváš do očí a mě přejde strach.
00:06:34 -Jsou na to stáže. Chodil jsem do kurzu.
00:06:42 -Paolo.
-Jsem tady, lásko.
00:06:48 -Co se to stalo?
-Jak je ti?
00:06:52 Strašně jsem se bál.
-Já...
00:06:56 Bolí mě hlava. A bolí mě břicho.
00:07:02 A co dítě, jak mu je?
00:07:10 -Lauro, stala se strašná věc.
00:07:18 Naše dítě už nežije.
00:07:22 -Co to povídáš?
-Je mi to líto. Hrozně líto.
00:07:28 -To není možné. To není pravda. Jsem si jistá, že to tak není.
00:07:33 -Bohužel je to pravda.
00:07:36 -Říkám ti, že se doktoři museli splést. Není to tak.
00:07:41 -Doktoři udělali všechna vyšetření a říkají, že...
00:07:44 -Nezajímá mě, co říkají doktoři. Já ti povídám, že se pletou.
00:07:50 Říkám ti, že je to tak, že to dítě je živé.
00:07:53 To já ho nosím v sobě a vím, že je živé.-Miláčku, jsi v šoku.
00:07:58 -Jen buď v klidu, Paolo. Je mi dobře. Žije.
00:08:10 RACHOCENÍ
-Kdo je to?
00:08:14 Kdo je to?
00:08:18 Proboha, spala jsem se svým manželem.
00:08:25 -Dobrý den, moje zákonná choti.
-Kolik je hodin?
00:08:29 -Sedm čtyřicet pět. Už dvě hodiny jsem na nohou.
00:08:32 -Já nikdy nevstávám před desátou. Škodí to mé pleti.
00:08:35 -Kafíčko?-Ne, piju jenom čaj.
-Sušenky?-Cereálie.
00:08:40 -Ovoce?
-To mi překyseluje žaludek.
00:08:44 -Rozumím.
00:08:46 -Poslyš, Mario, pojď se na chvíli posadit.
00:08:53 -Nefunguje to?-Takhle ne. Byli jsme manželé víc než 20 let,
00:08:56 ale teď spolu už hodně dlouho nežijeme.
00:08:59 Máme odlišné zvyky. Musíme budovat všechno znovu.
00:09:02 -Dobře a co? Co má být?
-Co má být? Houby.
00:09:05 Nevyptávej se mě takhle před devátou hodinou ráno.
00:09:08 Já si myslím, že naše dcery mají pravdu.
00:09:11 Protože nedokážeme být jeden bez druhého
00:09:14 a naše odluka je jen fraška, musíme se zase naučit žít spolu.
00:09:17 Nejdřív to ale musíme zorganizovat tak,
00:09:20 abychom navzájem respektovali svůj vlastní prostor.
00:09:23 -Dobře, já s tím souhlasím. Jen mi dej konkrétní příklad.
00:09:27 -Tady je. Pokud mě někdy probudíš dřív než v půl desáté,
00:09:32 vlastníma rukama tě uškrtím. Je to dost konkrétní příklad?
00:09:36 -Postavím ti vodu na čaj.
-Myslíš, že jsem hloupá?
00:09:42 -Jenom trošku. Konec konců, vždycky jsi byla.
00:09:53 -Vidíš to?
-Jo, to znám to jsem četla.
00:09:56 -Nevšiml jsem si, že by dnes v noci nešel proud. -Ne, jasně, že ne.
00:10:00 -Já vím, nešel jenom ve třídě, kde jste spali s Cristinou.
00:10:03 Případ citové energetické krize.
-Jestli chceš, pomůžu ti to uklidit.
00:10:07 -To minimálně. Vzhledem k tomu, že protáhli okupaci
00:10:11 kvůli kopulaci mezi tebou a Cristinou.
00:10:14 Jistě, je to znamení dekadence doby.
00:10:17 Dřív se budovy okupovaly kvůli utopii a dnes kvůli sexu.
00:10:22 -Když tě slyším takhle mluvit o mně a o Cristině,
00:10:25 jsem trochu v rozpacích.
-No tak, probuď se!
00:10:28 Jsi Davide Palmieri, největší frajer ze školy,
00:10:32 kterého všichni kluci nenávidí a holky milují.
00:10:35 Nevěřím, že by tě tohle mohlo uvést do rozpaků.
00:10:38 Já nikdy nemluvím sprostě, ale co to, doprdele, vykládáš?
00:10:41 -Hele, Balestrieri, já... Já mám tvoji sestru rád.
00:10:45 -Palmieri, sleduj moji logiku.
00:10:48 Technicky není moje sestra, je to dcera muže,
00:10:52 do kterého se zamilovala moje matka a sdílíme bydliště.
00:10:55 -Jo, ale já ji mám fakt rád. Můžeš být klidnej.
00:10:58 Budu se k ní chovat jako k princezně.
00:11:00 -Zaprvé, není to princezna.
00:11:03 Je to jen trochu chlapštější verze přístavního dělníka z Janova.
00:11:07 Za druhé, chovej se k ní jak chceš, mně je to úplně jedno.
00:11:10 Ano, sdílíme společný byt.
00:11:12 To je skutečnost, kterou opravdu nemohu popřít.
00:11:15 Ale jsme si vzdálenější, než Leibnitzovy paralelní světy.
00:11:19 Chápeš?
-Ne, ale...
00:11:21 -Dojdi pro lavice do 3.L a dáme to tady do pořádku. -Tak jo.
00:11:33 -Milá Cristino...
00:11:36 PÍPÁNÍ MOBILU
00:11:41 ASI NEBUDEŠ TAK OŠKLIVÁ JAK JSEM SI MYSLEL,
00:11:45 PROTOŽE DAVIDE PALMIERI JE DO TEBE ÚPLNĚ BLÁZEN!
00:12:54 -Ahoj všichni!
00:12:58 Tati?
00:13:01 Lauro?
00:13:04 -Chci jít domů. Chci jít domů.
-Ne, Lauro. Musíš jít na operaci.
00:13:08 -Nechci na žádnou operaci.
-Ne, Lauro. Naše dítě nepřežilo.
00:13:13 Musíš jít na tu operaci. Je to pro tvoje dobro.
00:13:17 -Ty nic nechápeš.
00:13:20 Naše dítě žije.
00:13:22 -Miláčku.-Chci jít okamžitě domů.
-Miláčku.-Odvez mě domů.
00:13:26 -Miláčku, to nejde. Lež. Jen lež.
-Já chci jít domů.
00:13:30 -No tak. Musíš ležet.
-Cítíš? Cítíš, že žije?-Lásko.
00:13:34 -To dítě žije.-Lásko moje.
-Pusť mě domů. Chci jet domů.
00:13:41 -Lásko moje.
00:13:52 -A volali vám aspoň?
00:13:54 -Ne, přišli sem včera večer, nechali nám tady Ninu a odjeli.
00:13:58 -Dnes ráno jsme je neviděly.
00:14:01 -Je možný, že vstávali brzy a šli do práce.
00:14:05 -A neslyšely jste je náhodou v noci, když se vraceli? -Kdepak.
00:14:08 Copak máme pořád ucho na dveřích, abychom slyšely, kdo jde?
00:14:12 -No, kdysi dávno jsme to dělaly, ale teď už ne.-Filomeno!
00:14:16 -Řekla jsem "kdysi", ne?
-Každopádně si nedělej starosti.
00:14:20 Protože na všem se můžeme nějak domluvit.
00:14:24 Takže tuhle malou dneska odvedeme do školy my. Oh! Už bude osm.
00:14:28 Rychle, přijdeme pozdě. Filomeno, dojdi nám pro paleta.-Jo.
00:14:32 -Co jsou to paleta?
-To je takovej kabát pro starý lidi.
00:14:40 -Cri?
-Copak je?
00:14:43 -Filippo se taky bojí, že se mamince a Paolovi stalo něco ošklivého.
00:14:47 -Ne, buď klidná, mrně, nic se jim nestalo.
00:14:50 To jenom já to trochu přeháním.
-Dneska ti to hrozně sluší.
00:14:56 -Tak pojď.
00:14:58 -Když mě nepustíš vyčurat, dej mi aspoň trochu vody. -Ne! Nic!
00:15:02 Zůstanu tady do té doby, než se mi úplně ke všemu přiznáš!
00:15:07 -Říkal jsem to stokrát. Všechny knihy jsem odnesl do skladu,
00:15:10 protože tady by je zničila plíseň a Lelouchovy filmy má jeden kámoš.
00:15:14 -A co ta série Zagora?
-Patří mojí neteři.
00:15:17 -Před půlhodinou patřila tvému synovci! A co ti kývající psi?
00:15:21 -Já už to dál nevydržím.
-Tak víš co?
00:15:24 Přestaň mi lhát a vybal pravdu. Vybal pravdu! -Chceš pravdu? -Jo.
00:15:28 -Ty chceš pravdu? -Jo.
-Tak budeš mít pravdu.
00:15:32 -Dělej!
00:15:36 -Všechno to byl jenom podvod. Nejsem takovej, jak si myslíš.
00:15:41 Jsem ignorant, úplně nevzdělanej.
-Jak to?
00:15:45 -Například o filmu nevím vůbec nic.
-Lelouche?
00:15:49 -Kdo? Nevěděl jsem, že existuje.
00:15:51 -A poezie? -Naučil jsem se něco od Preverta, ale nerozumím tomu.
00:15:55 -A suši?
-Ze suši je mi na zvracení.
00:16:00 -Předstíral jsi, že jsi jiný, aby ses mi zalíbil. -Panenko Maria.
00:16:04 -Vytvořil sis novou identitu jen proto, abys mě svedl.
00:16:08 -Co je na tom špatnýho? Chtěl jsem se ti líbit.
00:16:11 -Jistě, protože jsi znal všechno, co mám ráda.
00:16:15 Moje záliby, moje oblíbené filmy, spisovatele i jídlo.
00:16:21 Je jasné, že sám jsi to všechno nemohl vymyslet. To ne.
00:16:25 A už mi pomalu dochází, kdo je za tímhle nechutným, podlým žertem.
00:16:29 To všechno ten odporný červ, kterého už brzo zašlapu do země.
00:16:33 Víš, co ti řeknu? Chci, aby ho sežrali červení mravenci.
00:16:37 Chci ho vidět zničeného! Chci ho vidět úplně bez života!
00:16:41 -Michele to myslel dobře. Udělal to, aby mi pomohl.
00:16:44 Byl tak trochu můj Cyráno.
-Říká se Syráno, idiote.
00:16:48 -Říká se to, co se říká, ale už toho nech.
00:16:51 Udělal jsem to proto, že ses mi líbila.
00:16:53 Chtěl jsem pro tebe být ten pravý. Chtěl jsem být na výši.
00:16:56 Muž tvých snů, Monico.
-Je škoda, že jím nejsi.
00:16:59 Jsi vybledlá fotokopie skutečného muže. To jsi.
00:17:02 -No tak, ty si ty věci nemyslíš. Říkáš je proto, že jsi rozzlobená.
00:17:05 -Nejsem rozzlobená, jsem ponížená. To je rozdíl. Jsem ponížená.
00:17:10 Už mi nechoď na oči. Vypař se a zmiz navždy. -Ale Monico. Monico.
00:17:15 Monico?
00:17:17 MOBIL
00:17:19 -Prosím?
-Ahoj. Cri, tady je Stefania.
00:17:22 Je Laura doma?
-Ne. Ne, není. Jsem doma sama.
00:17:25 -Díky, zavolám jí do redakce.
-Ona není ani tam. Volala jsem tam.
00:17:29 Nechala jsem jí vzkaz, aby mi zavolala, až přijde.
00:17:33 Dnes v noci vůbec nebyla doma.
00:17:36 -A co se stalo? Proč má vypnutý mobil?
00:17:38 -Asi bude někde s tátou. Ani on nebere mobil.
00:17:42 Možná spolu utekli, že už nás mají plný zuby.
00:17:45 -Ten, kdo s ní bude mluvit první, jí řekne, aby zavolala té druhé, jo?
00:17:48 -Tak jo, dobrá, jasně. Ahoj, Stefi.
-Ahoj, a neměj strach.
00:17:55 -Ahoj, tady Michele. Po signálu zanechte vzkaz.
00:17:58 -Michele, zvedni to, volám ti už popátý! Stala se strašná věc.
00:18:02 Monica všechno zjistila a je naštvaná na tebe, ne na mě.
00:18:06 Michele, musíš se schovat někde mimo Evropu. Hned mi zavolej!
00:18:14 -Dobrý den. -Dobrý den.-Ahoj.
-Ahoj.-Co tu děláš v tuhle dobu?
00:18:18 -Nic. Jenom jsem náhodou jela kolem, tak jsem tě přišla pozdravit.
00:18:23 -Dáš si kafe?
-Ano, děkuji.
00:18:26 -Hned ho udělám.
-Fajn, nikam nepospíchám. Takže...
00:18:31 -Prší?
-Ne. Naopak, je tam nádherný den.
00:18:36 Ty sis opravdu myslel, že jsem taková smolařka?
00:18:40 -Co jsi to říkala?
-Ptala jsem se tě,
00:18:43 jestli sis opravdu myslel, že jsem taková smolařka.
00:18:48 Taková smolařka, že si ani nedokážu sama najít pořádnýho chlapa.
00:18:52 -Promiňte. -Taková smolařka, že bych se měla raději spokojit
00:18:56 s nějakým podřadným chlapem, který plácá blbosti
00:18:59 a nemá v palici ani jednu vlastní myšlenku, protože tam nemá mozek.
00:19:03 Taková smolařka, že jsi dokonce musel krok za krokem
00:19:06 vycvičit Ermanna jako opici, aby mě dokázal svést!
00:19:10 Připadá mi to neuvěřitelně absurdní!
-Do háje.-Jo, do háje.
00:19:13 Odhalila jsem vaše triky. Možná trochu pozdě, že?
00:19:17 Výborně. Perfektní plán.
00:19:20 Napovídal jsi mu všechno, co mám ráda, každou maličkost,
00:19:23 a ten idiot bez mozku potom opakoval všechno jako nějaký stroj.
00:19:27 A co jste si mysleli?
-Mysleli jsme...
00:19:30 -Ne, ne, ne, já ti řeknu, co jste si mysleli.
00:19:33 Že tahle ubohá malá chudinka si sama nedokáže sehnat
00:19:36 žádnýho chlapa a tak jí vytvoříme fingovanýho a problém je vyřešený.
00:19:41 -Tak to není.-Řekni mi pravdu. Co tě k tomu vedlo?
00:19:44 Že by to byla sázka? Udělal jsi to jako všichni chlapi pro peníze?
00:19:48 Nebo to opravdu bylo ze soucitu?
00:19:51 To, že jsi mu pomohl v takovém těžkém úkolu?
00:19:55 -Tak dost, Monico. Poslyš...
-Ne. Ty mlč!
00:19:59 Nemám chuť tě poslouchat, takže buď zticha!
00:20:03 Jsem kompletně a definitivně ponížená.
00:20:07 A ty nedokážeš zastavit poníženou ženu, víš? -Panenko Maria.
00:20:12 -Monico, prosím tě.
-Ne, to ti neradím.
00:20:15 Neradím ti, aby ses do toho pletl.
-Do háje. -Rozumíš?
00:20:20 Jsem kompletně ponížená.
-Můžeme si o tom promluvit.
00:20:25 -Jsem schopná udělat cokoliv, víš? Opravdu cokoliv.
00:20:33 A oběd je na stole.
00:20:37 Je tady potřeba uklidit. Pořádně uklidit celý lokál, jo.
00:20:42 -Vybila sis vztek, tak si promluvíme.
00:20:45 -Jo, vybila jsem si vztek. Uhni! Ty podlej parchante! Hnusáku!
00:20:49 Příště si to dvakrát rozmyslíš!
-Ne, ne, ne.
00:20:53 -Ještě tohle! Ááá!!!
00:20:58 Tak. Co koukáš?
-Radši půjdu. -Jo, výborně!
00:21:04 Tihle zaměstnanci se vážně ničeho nebojí. Ničeho.
00:21:08 -Co s tím má Paul? -Je jako všichni kreténi, co za sebou táhneš.
00:21:12 -Ne, to je oregano. Oregano ne.
-A tohle.-Ne, ne.
00:21:17 -Ááá!!!
00:21:20 Ááá!!!
-Ne, ne. Ne, Monico.
00:21:26 Monico, počkej. Počkej. Ne.
00:21:31 Prosím tě. Ne, ne, ne. Kategoricky ti zakazuju...-Ááá!!!
00:21:40 Stoly za pár šupů!
00:21:44 Ááá!!!
00:21:49 Pomsta!
00:21:53 Ááá!!!
00:21:58 Ááá!!! Rozumíš?! Rozumíš?!
00:22:01 -Je blázen.
-Co?!
00:22:03 Kuchtíku, zalez! Zalez!
00:22:09 -Děkuju.
00:22:13 -Panenko Maria.
00:22:19 -Na něco jsem zapomněla!
-Už je tady zase!
00:22:30 -Zkoušel jsem jí to říct jemně, snažil jsem se jí to vysvětlit,
00:22:34 ale ona to odmítá pochopit a říká, že dítě je v pořádku.
00:22:38 Nechce ani slyšet o operaci a chce se vrátit domů.
00:22:42 Prosím, pomozte mi.-Odnesu kartu a přijdu za vámi.-Děkuji.-Dobře.
00:23:08 -Lauro?
00:23:47 -Paolo?
-Lauro?
00:23:53 Nahnala jsi mi strach.
00:24:00 -Já vím, omlouvám se. Pojď se na chvíli posadit.
00:24:17 -Lauro...
00:24:22 -Já jsem to dítě chtěla.
00:24:27 -Já ho taky chtěl.
00:24:30 Teď musíme udělat to, co je nutné. A myslet na tebe.
00:24:36 Nějaký čas počkáme a když budeš chtít, třeba to zkusíme znovu.
00:24:43 -Byla to pro nás příležitost mít spolu dítě.
00:24:47 Ale nevyšlo to. Nedokázali jsme to.
00:24:53 -Ale udělali jsme všechno, co jsme mohli.
00:24:57 -To dítě odešlo.
-Ale jsme tady my dva.
00:25:01 A Emanuele, Nina a Cristina.
00:25:04 Pět, to je velká síla. Jsme silná rodina.
00:25:09 -Já jsem chtěla mít dítě s tebou.
00:25:13 -Nebudeme na to teď myslet. Na přemýšlení o budoucnosti je čas.
00:25:19 -Udělám, co říkáš. Nechci myslet.
00:25:25 Nechci myslet.
00:25:31 Můžu tak zůstat ještě deset minut? Pak udělám to, co mám udělat.
00:25:44 -Upozornění všem! Kdyby volal ten bídný červ Michele, tak tady nejsem.
00:25:48 Nechci s ním mluvit za žádnou cenu!
00:25:50 Můžete ho urážet nejhoršími epitety, jaké vás napadnou!
00:25:53 Od A jako analfabet až po Z jako zbabělec!
00:25:56 Kdyby volal Ermanno, použijte vulgárnější nadávky!
00:25:59 -Co se ti zase stalo?
-Stalo se to nejhorší.
00:26:02 Víš, že muži mají zvláštní nadání, aby tě přinutili cítit
00:26:05 se jako nejbídnější člověk na světě?
-Ne.
00:26:08 -Mayo, občas si myslím, že existuješ jen proto,
00:26:11 abys vykompenzovala všechna neštěstí, která se stávají.
00:26:14 Jak je možné, že všechny ženy mají smůlu a jenom ty jsi na tom dobře?
00:26:17 -Já nemám.-Mayo.
-Nenávidím z celého srdce.
00:26:20 Je to silnější než já.
-Nemluvila jsi s Laurou?
00:26:23 Cristina volala už třikrát. Neví, co se s Laurou a Paolem stalo.
00:26:26 -Ne, nemluvila.
00:26:29 -Dobrý den.-Ahoj.
-Neviděly jste Lauru?
00:26:33 -Taky ji hledáš?
-Jo.
00:26:35 Je to asi hloupost, ale měla jsem ošklivý sen.
00:26:39 Byly jsme všechny spolu a bylo nám zle.
00:26:42 Hlavně Laura pořád jenom plakala a nedokázala přestat.
00:26:46 -Tady jsou obálky na příští týden.
00:26:49 Udělal jsem je světlejší, než jsme se dohodli.
00:26:53 Co si o tom myslíte?
-Podívej. Co ty na to?
00:26:56 Poslyš, připravila jsem ti tohle.
-Jasně.
00:26:59 -Musíš to změnit a poslat do tiskárny.
00:27:03 Tady jsou všechny korektury. Dám to sem.-Jo.
00:27:06 A je tam úplně všechno?
-Jo.
00:27:09 Tak jo. Na.
-Díky.
00:27:19 -Páni, kolik jich tady bylo?
00:27:22 -Tuhle spoušť dokázala za pět minut udělat Monica.
00:27:25 Vždycky jsem říkal, že je výjimečná, v dobrém i špatném.
00:27:28 -Počkej, pomůžu ti s tím.
-Ne, ne, ne, nech to být.
00:27:31 Udělám všechno sám, zasloužím si to.
00:27:34 Kdo měl ten skvělej nápad a všechno vymyslel? Já.
00:27:36 A vzhledem k tomu, že sám sobě nemůžu nakopat, aspoň to uklidím.
00:27:40 -Hele, klídek. Musí existovat něco, co ji obměkčí, Michele.
00:27:44 -Co chceš dělat? Má pravdu. Udělali jsme pitomost.
00:27:48 Byla nám pro legraci, i když jsme měli dobré úmysly.
00:27:52 -Já s Monicou chci zůstat, Michele. Mně s ní bylo výborně.
00:27:55 Patříme k sobě.-Nechtěj, abych ztratil trpělivost, jo?
00:27:59 Jak můžeš říkat, že se ti Monica líbí, a že se k ní chceš vrátit?
00:28:02 Neřekl jsi jediný vlastní slovo.
00:28:05 Nevyjádřil jsi jedinou vlastní myšlenku.
00:28:09 Neřekl jsi ani vlastní názor na počasí.
00:28:12 Všechno, co jsi řekl, jsem ti vložil do úst já.
00:28:15 Já jsem z tebe udělal dokonalého muže.
00:28:18 Beze mě byste se s Monicou nikdy nedali dohromady, rozumíš?
00:28:23 -No jo, máš pravdu. Ale chápeš, co tím říkáš?
00:28:27 -Jo, že ty a Monica nemáte žádnou možnost, jak se k sobě vrátit.
00:28:32 -Ne, že Monica se nezamilovala do mě, ale do tebe.
00:28:35 Do toho, co jsi mě nutil dělat, říkat, o čem jsi mě nutil přemýšlet.
00:28:39 -Co to plácáš?
-Já už nemám u Monicy šanci, jasně.
00:28:42 Ale ty v tom lítáš dál.
00:28:45 Zamilovala se do tebe přese mě a tebe teď nenávidí.
00:28:49 A ty k ní necítíš žádnou nenávist.
-Jak to, že ne? Zničila mi lokál.
00:28:54 -Řekni mi pravdu. Jako kámoš. Pamatuješ? Kámoši.-Jo.
00:28:58 -Když nám to s Monicou klapalo. Měl jsi radost?
00:29:02 Hrál jsi hru, kterou jsi vymyslel.
00:29:05 A co jsi za to získal? Zamilovali jste se do sebe,
00:29:09 ale nebudete spolu, protože jsi to přehnal.
00:29:12 -Myslím, že jsem tě přinutil moc číst. Stal se z tebe inteligent.
00:29:17 Máš pravdu.
00:29:20 -"Srdce má své důvody, které náš rozum nezná."
00:29:26 Pascal.
00:29:28 -Říká se Paskal, Ermanno. A zas tak moc to nepřeháněj, jo?
00:29:32 -Chtěl jsem tě jenom trochu pobavit.
00:29:36 Tak.
00:29:40 -Ano, mám tady vaši kartu a výsledky testů jsou v pořádku.
00:30:09 -Haló? Emanuele, tady je Paolo.
-Kde jsi? Všichni tě hledají.
00:30:15 -Něco se stalo, Emanuele.
00:30:19 Něco špatného.
00:30:35 -Tak co?
00:30:39 -To byli oni.
-Co říkali, Emu?
00:30:42 -Že to dítě...
00:30:46 Náš bratříček...
00:30:50 Už není.
00:31:04 Musíme to říct ostatním.
00:31:07 Tvůj otec chtěl, abychom to vyřídili.-Tak jdeme.
00:31:13 -Ne, Ermanno, ne. Nemůžu ti ji dát. Ne, nemá jednání.
00:31:16 Monica nás výslovně žádala, abychom tě nepřepojovaly.
00:31:20 Radši by si vybrala pomalou a bolestivou smrt,
00:31:24 než aby s tebou mluvila.
00:31:26 Ne, ne, mně o lásce nepovídej, protože já ani nevím, co to je.
00:31:30 Už musím končit. Měj se hezky. Ahoj, zlato. Ahoj, ahoj.
00:31:34 Panebože, není nic horšího, než zamilovanej chlap.
00:31:38 Drží se člověka jak veš. Co je?
00:31:42 -Co se stalo?
-Emanuele.
00:31:46 Laura je v nemocnici.
00:31:50 V noci přišla o dítě.
-Ne.
00:31:54 -To mě mrzí. Chudák Laura.
-Co teď můžeme dělat my?
00:31:59 -Ze všeho nejdřív musíme udělat jednu věc.
00:32:03 -Taky mě to napadlo. Musíme si pospíšit, už je dost pozdě.
00:32:06 -O co jde?-Ó, ta obálka. Proboha, musíme ji změnit.
00:32:10 -Počkejte holky, já vám rozumím. Bylo by hezký, kdyby Laura
00:32:13 nenarazila ve všech stáncích na časopisy s tou obálkou.
00:32:17 Ale jak to chcete udělat? Už jsem to dal do tisku.
00:32:20 -Zastavíš ho a hotovo. Bez velkých řečí.
00:32:23 -Když ho zastavím, hrozí, že nevyjdeme.
00:32:26 -Tak nevyjdeme.-Nevyjdeme.
-Vypadne celý číslo.
00:32:29 -Elio, ty tof vůbec nechápeš. Laura bude zničená.
00:32:31 Upřímně řečeno, já se necítím na to, abych nechala vyjít číslo časopisu,
00:32:35 ve kterém je 14 barevných stránek s fotkami těhotných žen,
00:32:38 které vyprávějí o tom, jak je krásné, že čekají dítě.
00:32:41 Nic nenaděláme, ale tohle ovlivnit můžeme.
00:32:44 -Máš pravdu. Tak jo. Zkusím všechno zastavit.
00:32:47 Pracuje tam Valentina. -Valentina?
-Jo, párkrát jsem si s ní vyšel.
00:32:51 Třeba mi pomůže. Ne, Valentina mi nepomůže.
00:32:54 Posledně to dopadlo špatně.
-Co dopadlo špatně?
00:32:58 -Chvíle paniky a nedokázal jsem to.
-Jen jí zavolej, neboj se.
00:33:01 Kdybychom měly být naštvané na všechny chlapy
00:33:04 neschopné v posteli, bylo by to 99 procent mužské populace.
00:33:08 -Zavolej. -Vážně?
-Zavolej, zavolej.-Tak jo.
00:33:15 -Nino? Pojď, přišly pro tebe.
-Ahoj.-Ahoj. -Ahoj.
00:33:23 -Á jé. Vidíš to, Filippo? Nepřišla ani máma, ani Paolo.
00:33:27 A tety se tváří nějak divně.
00:33:31 Prosím tě, jestli mají špatné zprávy, tak moc nezlob.
00:33:35 Ničeho se neboj.
00:33:38 Ahoj, tety. -Ahoj, maličká.
-Ahoj, broučku.-Ahoj.
00:33:41 -Jak ses dnes měla ve škole?
-Dobře.
00:33:44 Paní učitelka s námi hrála hru na ticho,
00:33:46 protože ji bolela hlava a musela vyřídit nějaké telefony.
00:33:50 -Tahle učitelka je dobrá.
-Hm.
00:33:53 -A ty jsi musela celou dobu mlčet.
-Čtyři hodiny.-Óóó.
00:33:58 -Jdeme?-Jdeme, jdeme.
-Tak pojď.
00:34:03 Poslyš, Nino, co kdybychom nejdřív šly do parku, než půjdeme domů? -Jo.
00:34:08 -Dobře.
-Máš radost? To je dobře.-Ano.
00:34:20 -Nechceš si povídat o něčem, co s tím nesouvisí?
00:34:24 Je to tak smutný.
-Dobře.
00:34:27 Chceš mi povídat o své noci plné lásky a sexu s Davidem Palmierim?
00:34:31 -To jsem ti naservírovala na stříbrným podnosu.-To jo.
00:34:35 Tak co?
00:34:37 -To chceš slyšet podrobnosti?
-Ne, díky.
00:34:41 Chci vědět, jestli jsi šťastná. Alespoň to.
00:34:48 -Jsem šťastná.
00:34:50 Bylo to nádherný.
-No jo, pro vás holky je to jiné.
00:34:55 Chci říct, že my kluci máme poprvé spoustu obav.
00:34:58 I když to člověk dělá brzo, ve škole o tom všichni mluví.
00:35:02 Je to vlastně taková povinnost, jako vytržení mandlí.
00:35:06 Máš radost, že to máš za sebou a jdeš na zmrzlinu. Ale je pravda,
00:35:11 že vy holky to uděláte, jenom když jste zamilované.
00:35:14 -Já nevím. No, možná jo.
00:35:18 Pro mě to tak bylo.
00:35:21 -Pro kluky přijde láska až potom.
00:35:24 Doufejme.
00:35:30 -Kdo je to?-A kdo?
-Ty ses s někým seznámil.
00:35:34 -No podívejme, ty máš přímo radar.
-Jméno, příjmení a zvláštní znamení.
00:35:40 -Tak jo. Chiara.
00:35:42 Příjmení nevím.
00:35:45 Zvláštní znamení: pracuje s Peterem.
-Pracuje s Peterem?
00:35:50 Kolik jí je?
-No, odhadem asi tak pětadvacet.
00:35:54 -Pětadvacet let? Vždyť je stará.
-Není stará.
00:35:58 A mně předpověděli, že se zamiluju do zralé ženy.
00:36:01 Vy holky v tomhle věku myslíte jenom na vystajlované herce,
00:36:05 na oblečení a na popovou muziku.
00:36:08 -Já taková nejsem.
-To je pravda. Promiň.
00:36:12 Ale normální holky v tvém věku to tak mají. A tak dále a tak dále.
00:36:18 -Myslíš, že jsem klinický případ?
-Jo.
00:36:23 Ale já zrovna tak. Jednou skončíme ve vědeckých časopisech.
00:36:32 Poslyš, pojďme někam ven.
-Jo.
00:36:43 -Za dvě hodiny prostě nedokážeme najít fotku na obálku.
00:36:47 -Nebuď hysterka, ano?! Musíme to dokázat a basta!
00:36:50 -Hysterik, hysterik. Jo? A jak to chceš zvládnout? -Už to mám!
00:36:54 Mám to! Okopírujeme obálku z Timu.
00:36:57 -Jak okopírujeme? A jakou?
-Tu slavnou se zrcadlem.
00:37:01 Uděláme krásnou stříbrnou obálku, pod to dáme nějakou hezkou větu.
00:37:05 -Rozumím, rozumím. Současná žena, to jsi ty.
00:37:08 Čtenářky se zrcadlí na obálce a poznávají se v našem časopise.
00:37:12 -Skvělý.
-Dobrý.
00:37:14 -A uvnitř bude článek s dopisy od čtenářek, které dostává Laura.
00:37:18 Vybereme jich dvacet. Vy napíšete redakční článek o současné ženě,
00:37:22 jak se jeví z dopisů čtenářek.
-Dobře, výborně. -Funguje to.
00:37:25 -Elio, ty běž připravit tu obálku. Mayo a Roso, zkopírujte si
00:37:29 z Lauřina počítače všechny maily a zprávy, které došly.
00:37:32 Leo, ty pojď se mnou. Domluvíme se na ten redakční článek.
00:37:35 -Promiňte, možná jdu nevhod, ale hledám svoji sestru.
00:37:39 Nevíte, kde je jí konec?
00:37:47 -Holky, Elio mi volal. Jak se má chudinka Laura?
00:37:50 Memluvily jste s ní? -Ticho. Ticho.
-Moje sestra?
00:37:57 Co se jí stalo?
00:37:59 -Když můj bratříček už není v maminčině bříšku, tak kde teda je?
00:38:04 -Odešel do nebe.
-A už se nevrátí?-Myslím, že ne.
00:38:08 Víš, tam nahoře je mu moc dobře.
00:38:12 Možná raději zůstane tam, kde má svatý klid.
00:38:18 -Ale já jsem chtěla bratříčka.
-Ano, ano, já vím.
00:38:22 A maminka taky a Paolo taky.
-Jo.-A taky Cristina
00:38:26 a taky Emanuele a taky Filippo, i když dělal jako že ne.
00:38:30 -No, možná přijde brzy další.
00:38:33 Ale teď musíme myslet na mámu, protože je jí to moc a moc líto.
00:38:37 -A kdy se vrátí domů?
-To ještě nevíme. Možná zítra.
00:38:41 A možná taky později.
-Tak to nesmíme ztrácet čas.
00:38:45 Musím si jít uklidit svůj pokojíček.
00:38:48 Nechci, aby tam našla nepořádek, až se nám vrátí domů.
00:38:52 -Och, jak je rozumná.-Jo.
-Kde je zase Filippo?
00:38:56 Já se z toho kluka zblázním. Filippo? Filippo?
00:38:59 Rychle, pomozte mi ho najít.
-Filippo?-Filippo?-Filippo?
00:39:04 Filippo?
00:39:10 -Lékaři tvrdí, že je to v pořádku. Teď musíš hlavně odpočívat.
00:39:15 -Odpočívat.-Bude lepší, když zůstaneš na noc tady.
00:39:20 A zítra se vrátíme domů.
-Ne, Paolo.
00:39:24 Já tady dnes nechci zůstat. Chci se vrátit k nám domů.
00:39:28 Potřebuju vidět děti. Ninu, Emanuela, Cristinu.
00:39:35 Potřebuju vědět, že je máme.
00:39:38 Cítím se tak sama.
-Jsem tady já.
00:39:42 -Já vím.
00:39:45 Ale chci se vrátit ke svým věcem. Běž za doktorkou a řekni jí,
00:39:50 že budu doma a budu pěkně odpočívat, ale chci být doma.
00:39:56 -Dobře.
00:39:58 -Ahoj.-Ahoj.-Co se děje?
-Nic, jenom něco vařím.
00:40:02 -Ne. Myslím, co se stalo, že jsi mi poslal zprávu, abych přišla domů.
00:40:07 -Tam na stole máš obálku. Je pro tebe.
00:40:11 Je tam několik otázek. Nevím o tobě nic.
00:40:15 Nevím ani, jak žiješ doma a tak. A pokud máme žít spolu...
00:40:19 -Takže. "Spíš radši v úplné tmě nebo chceš mít rozsvícenou lampičku?"
00:40:24 "Jak dlouho potřebuješ ráno koupelnu?" Kolik těch otázek je?
00:40:28 -315. Minimum nutné pro společné soužití.
00:40:31 -A napsal jsi, co máš rád ty?
-Víš dobře, že já se přizpůsobím.
00:40:35 -No jo, když jsi mohl celé ty roky žít s tou Francouzkou,
00:40:40 tak se přizpůsobíš všemu.
-Je to dobré, ochutnej.
00:40:44 -Co je to?-Omáčka s houbami. Uvařím k tomu těstoviny.
00:40:48 -Pozor! Pokud soužití s tebou znamená,
00:40:52 že přiberu 10 kilo za měsíc, tak ti okamžitě sbalím kufry.
00:40:56 Zapomněla jsem, jak dobře vaříš.
-No jistě. Brala jsi mě
00:41:00 jen jako milence a zapomněla jsi na moji nejsilnější stránku.
00:41:05 -Ne, ne, nepodceňuj se. Vaření není tvoje nejsilnější stránka.
00:41:11 Mluvil jsi s Laurou?-Ne, proč?
-Jen tak, myslela jsem, že zavolá,
00:41:16 aby zjistila, jak dopadla naše první společná noc.
00:41:21 -Fakt se se mnou nechceš projet chvilku na motorce?
00:41:24 To tě rozptýlí. Pojedeme do centra a zpátky.
00:41:27 -Víš, že nemůžu. Táta se o mě bojí. Počkám na něho tady.
00:41:33 -Jsi smutná, co?
-Hm.
00:41:36 Ale jsem ráda, že jsi tady se mnou.
-Já jsem taky rád, že jsem s tebou.
00:41:43 -Nesměju se tobě. Ale když jsou dva lidi spolu,
00:41:46 tak pořád říkají tolik kravin?
-Já nevím, nemám praxi.
00:41:50 Ostatním jsem říkal inteligentní věci, ale nebušilo mi tak srdce.
00:41:56 Další kravina, co?
-Jo. Ale docela hezká.
00:42:01 Zopakuj to.-Ostatním jsem říkal jenom inteligentní věci.-Pako.
00:42:06 Už jsou tady. Pak ti zavolám, jo?
-Tak jo.
00:42:10 -Ať ti srdce buší čím dál víc.
-Ahoj.-Ahoj.
00:42:18 -Ahoj.
00:42:22 Emanuele a Nina jsou nahoře?
-Hm.
00:42:32 -To já jsem přece neměla mít děti.
00:42:36 Mně doktoři řekli, že se to nikdy nestane.
00:42:39 Laura byla v klidu, všechno mělo dopadnout dobře.
00:42:43 Proč to dopadlo takhle?
00:42:46 -Ona má Ninu, Emanuela a teď i Cristinu.
00:42:49 Zvládne to.
00:42:54 -Ale já se stydím. Stydím se jí to říct.
00:42:59 Zrovna teď.
-Laura tě má ze srdce ráda.
00:43:03 Jsi její sestra. A bude ráda, když se stane tetou.
00:43:07 Hlavně proto, že to vypadalo, že k tomu nedojde.-Doufejme.
00:43:12 -Už jsi to řekla matce?
-Ještě ne.
00:43:17 Už několik hodin na to myslím. Musím jí říct o sobě a taky o Lauře.
00:43:23 -Mám nápad. Připravím ti něco k jídlu a pak to vyřídíme. Hm?
00:43:28 Pojď sem.
00:43:33 -Současná žena. Ale s mojí tváří. Trochu mě to bere.
00:43:37 -Tak se v tom neprohlížej, ne?
-Je to jenom kvůli práci.
00:43:41 Dělám to z profesionality.
00:43:44 -Nedělá ti náhodou radost představovat si sám sebe jako ženu?
00:43:47 -Neříkej takový kraviny.
-Ale na tom není nic špatnýho.
00:43:51 Podle jedné americké statistiky na to myslí šedesát procent mužů
00:43:55 a čtyřicet pět procent z nich to tajně dělá.
00:43:58 -Šedesát procent. Čtyřicet pět procent.
00:44:02 Co je to za statistiku? Kde ji zveřejnili?
00:44:06 -Pitomče, vymyslela jsem si to, abych tě trochu vyděsila.
00:44:09 -S těmi vtipy musíte přestat.
-Výborně.
00:44:12 -Tak už je to oficiální. Dole v baru už vědí, že jsme alkoholičky.
00:44:17 -To nám ještě chybělo.
-Pořád nevěřím tomu,
00:44:20 že jsme předělali celé číslo za sedm hodin.
00:44:23 -Já jsem hotová. Takhle mě nezničilo ani to ragbyový mužstvo.
00:44:26 A s těma jsem se pobavila.
-Elio.-Díky.
00:44:30 -Roso.
-Děkuju.
00:44:32 -Tohle je na nás. A hlavně na Lauru, aby se z toho brzy vzpamatovala.
00:44:36 -Na Lauru. -Na Lauru.
-Na Lauru.-Na Lauru.
00:45:13 -Máš se dobře?
-Jo.
00:45:18 A proč?
00:45:21 -No, včera večer jsi spala ve škole, tak jsem jenom chtěl...
00:45:28 Je všechno v pořádku?
-Proboha, tati.
00:45:31 Neříkej mi, že se ptáš, jak to dopadlo s Davidem?
00:45:34 -Ne, chtěl jsem, chtěl jsem... Chtěl jsem mít jistotu, že...-Co?
00:45:39 Klid, všechno je v pořádku.
-Fajn.
00:45:42 -Fakt jo.-Dobře.
-Víte jistě, že máma nebude jíst?
00:45:46 -Možná později. Teď ji necháme odpočívat, ano?
00:45:52 -Když sem přišla a objala mě, já nevím,
00:45:57 ale měl jsem pocit, jako by mě neviděla.
00:46:01 -Dáme jí trochu času. Stalo se to moc rychle.
00:46:04 -Má nás maminka pořád ráda, i když chce zůstat sama?
00:46:08 -Jistě, hlupáčku. Je to jenom dneska večer.
00:46:12 Zítra už s tebou bude maminka celý den.
00:46:15 -Tak teda dobře. Aspoň nepůjdu do školy.
00:46:19 Ta nová učitelka se mi vůbec nelíbí.
-Je nesympatická?
00:46:24 Tak šest minut v mikrovlnce a hotovo.
00:46:38 Cri, jak můžeš současně prostírat a posílat esemesky?
00:46:42 -Láska může pohnout sluncem i hvězdami.
00:46:46 Tvé dceři hýbe dokonce i prsty na telefonu.
00:46:54 UBĚHLY DVĚ HODINY A UŽ MI CHYBÍŠ...
00:47:06 -Chci ti jenom říct, že mě to mrzí.
-Škoda, že je mi ta lítost k ničemu.
00:47:10 Všechna rozhodnutí v týhle rodině se dělají beze mě.
00:47:14 -Musíme se přestěhovat. Je to moje práce.
00:47:17 Není to moje rozhodnutí. Zkrátka to musím udělat.
00:47:21 -Chceš říct "musíme udělat". Vždyť se to týká nás všech.
00:47:24 -Před měsícem jsi všechno nenáviděl.
00:47:27 Tenhle byt, svoji školu, dokonce i spolužáky.
00:47:29 -Copak nevíš, že my dospívající jsme náladoví, nevypočitatelní a nestálí?
00:47:41 CRIS, MUSÍM TI NĚCO ŘÍCT
00:47:51 TY MI TAKY STRAŠNĚ CHYBÍŠ
00:47:59 -Monico, odpusť mi.
-Už jsi zase tady?
00:48:03 -Ještě je příliš brzo.
-Byla to jen malá chyba.
00:48:06 -Co si o sobě myslíš? Vypadni! Nezkoušej to na mě!
00:48:10 Idiote! Co chceš? Nejsi nic jinýho než buran a loutka!
00:48:15 -Monico?
-Vypadni! Už tě nechci nikdy vidět!
00:48:19 -Hlupák.-Vypadni! Vypadni!
-Všechno pokazil.
00:48:23 -Co to děláš?
-Vypadni! Pitomec.
00:48:26 Buran a pitomec.
00:48:45 -Doktore Freissi, vy jste přední odborník
00:48:48 na fenomenologii traumatických událostí.
00:48:52 Vysvětlíte nám, jaké účinky může mít na dvojici
00:48:56 nebo třeba na celou rodinu, opravdu dramatická událost?
00:49:00 -Dramatická událost má nedozírné důsledky.
00:49:04 Na jedné straně dokáže posílit mezilidské vztahy, ale na druhé
00:49:08 existují zvláštní situace, v nichž osoba, která čelí nějakému dramatu,
00:49:13 cítí nepřekonatelnou potřebu být sama.
00:49:16 A to je důvod, proč odmítá i dřívější citové vztahy.
00:49:20 -Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
00:49:23 Protože já mám na mysli jednu speciální situaci a musím říct,
00:49:27 že upřímně řečeno, by mi bylo velice líto,
00:49:30 kdyby tak dramatická událost mohla narušit rovnováhu.
00:49:34 -Milá slečno, existují určité situace,
00:49:37 v nichž se věda vzdává a musí dát ruce pryč.
00:52:01 Připravili Překlad: Hana Fialová
00:52:05 Dramaturgie: Klára Mathé
00:52:08 Asistentka režie: Hana Zapletalová
00:52:11 Vedoucí produkce: Miloslava Herynková
00:52:15 Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
00:52:19 Šéfproducent: Vladimír Tišnovský
00:52:23 Dialogy: Mikuláš Pánek
00:52:26 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Vyrobila Česká televize, 2012
Tragédie, která se stala Lauře a Paolovi, změnila životy nejen jich samých, ale i jejich dětí a přátel. Spolupracovníci z redakce se proto rozhodnou pro krok, který má dát Lauře najevo jejich solidaritu. Život rodiny se ovšem navzdory smutné události řítí dál. Cristina je tak unesená prvním milováním s Davidem, že si v jejím pojetí poslechneme známou píseň „Bella“ od Jovanottiho. Clelia a Mario se po letech utajení učí opět žít jako pár, bez vytáček a tajemství. Zdá se však, že už zapomněli, jak na to. Monica se dozví pravdu o Ermannovi a rozhodne se ukázat Michelovi, že pomsta ponížené ženy umí být ničivější než tornádo.