Všichni blázní po lásce – ať už přináší radost, nebo bolest. Premiéra úspěšného italského seriálu. ### Hrají: E. Solfrizzi, S. Roccaová, N. Murgiaová, M. Brenno, C. Natoliová a další. Režie Riccardo Milani
00:00:02 Česká televize uvádí epizodu z italského seriálu
00:00:10 Laura - zelená
00:00:13 Paolo - modrá
00:00:15 Michele - bílá
00:00:18 Monica - žlutá
00:01:37 BLÁZNIVÉ LÁSKY
00:01:41 A zatím běží čas
00:01:43 -Víš, Filippo, maminka a Paolo říkají,
00:01:47 že tohle uvnitř je náš bratříček.
-Nino, přijdeme pozdě do školy!
00:01:51 -Ale proč ho ten čáp strčil naší mamince do bříška?
00:01:55 Taky myslíš, že by bylo pohodlnější, kdyby ho nechal venku?
00:01:58 -Nino!-Půjdu ji zavolat.
-Ne, miláčku, ty nesmíš vstávat.
00:02:03 Ona hned přijde. Víš, že se nesmíš stresovat.
00:02:08 -Teď ho budeme muset vytáhnout ven. Ale jak?
00:02:12 -Nepřeháněj to. Chtěla jsem jen zavolat svoji dceru
00:02:15 a ne odjet s červeným stanem na severní pól.
00:02:19 Jsem těhotná a ne nemocná.
-Koupelna už je volná. Jsem hotová.
00:02:24 -Ano, jasně, jsi hotová. Vypadáš, jako bys šla lakovat kradená auta.
00:02:28 Nemohla bys udržovat vzdálenost alespoň sedmdesát centimetrů?
00:02:32 Podle zákonů proximiky je menší vzdálenost
00:02:36 vyhrazena pouze blízkým osobám.
00:02:39 -Ty ji nepotřebuješ. Leda bys považoval za blízkou osobu zubaře.
00:02:43 -He-he-he.-Hezké tričko, Cristino.
-Ale mám ho celý zmačkaný.
00:02:48 -Já ti ho vyžehlím. To je hned.
-Ne, ne, ne.-Ne, ne, ne.
00:02:51 To je dobrý, už to není vidět. A spěchám, čeká na mě Davide.
00:02:55 Jdeme do školy spolu.
00:03:01 Tati? Tati, jdeme pěšky.
00:03:03 Motorku nechá tady. Klídek.
-Říkal jsem, že je to seriózní kluk.
00:03:10 -Já půjdu taky. Začínají mi trnout zuby z té přemíry cukru.
00:03:15 -Ahoj.
-Mami, a jak to miminko pak udělá...
00:03:18 -Ne, ne, ne. Beruško, nesmíme maminku obtěžovat.
00:03:21 Víš, že musí odpočívat. Na všechno, co tě zajímá, se ptej jenom mě, ano?
00:03:25 -Už nesmím ani odpovídat na otázky.
-Pšt. Neunavuj se.-Ne.
00:03:29 -Tak poslouchej, Paolo.
-Ano?
00:03:32 -Jak se k nám to miminko dostane bez čápa?
00:03:35 A jak to čáp potom udělá, aby ho mamince vytáhl z břicha?
00:03:39 -Jak to udělá? No jak. No, udělá to tak, že..
00:03:42 Už je moc hodin. Musíme běžet do školy, nebo přijdeme pozdě.
00:03:46 Ne, ne, ne, miláčku, seď, seď, seď. Musíš odpočívat.
00:03:49 -Paolo, přijdeme pozdě.
-Víš, co říkal doktor. Už běžím!
00:03:53 -Co když se bratříček narodí čápovi v břiše a bude mít peří a křídla?
00:03:58 A co když se narodí pod hlávkou zelí a bude zelený?
00:04:02 Kolik existuje čápů, kteří nosí miminka?
00:04:05 Mohl by můj bratříček vyrůst přímo v bříšku čápa?
00:04:09 -Do háje, táta.
00:04:12 STUDENTI TOHOTO ÚSTAVU ODE DNEŠKA PŘEBÍRAJÍ VEDENÍ
00:04:18 OKUPACE GYMNÁZIA BIANCIARDI
00:04:23 -Podívej, ten plakát jsem vyrobila já, ale...
00:04:26 Jo, stejně si myslím, že mohl bejt lepší.
00:04:35 -Tady už neplatí žádné hygienické normy.
00:04:46 -Jsi Emanuele Balestrieri?
-Ano, chodili jsme spolu do primy.
00:04:50 Ty jsi potom propadl a já ne. Pamatuješ? -No, po pravdě ne.
00:04:54 Fakt jo? -Ano.
-Říkali mi, že se mám zeptat tebe.
00:04:57 Můžeme na profesorský záchody? Naše jsou ucpaný. -Co já vím?
00:05:01 Zeptej se jí, ona to tady řídí.
-Řídila jsem.
00:05:05 -Jak ses to na okupační stávku vymódila?
00:05:08 Rozšíříme protest na severní pól?
-Mám spalničky, idiote.
00:05:11 Musím jít pryč, než nakazím celou školu.
00:05:14 Už jsem všem řekla, že teď to tady povedeš ty.-Já?
00:05:17 -Hele, jestli chceš, tak se na to vykašli.
00:05:20 Valerio říkal, že to vezme on.
-Ten má inteligenční kvocient améby.
00:05:24 Já jsem téhle okupaci propůjčil svoji tvář.
00:05:27 -Fakt jo? Vždyť tady nikdo neví, co jsi zač.
00:05:30 Ani spolužáci si nevzpomenou, jak vypadáš.-To není pravda.
00:05:33 Jenže je nás tady spousta, takže si nemůžou pamatovat všechna jména.
00:05:37 -Jasně. Ahoj.
-Krávo jedna osypaná! Jdi do háje.
00:05:53 -Co jste tu zapomněli? Tati! Ty jdeš na návštěvu?-Jo.
00:05:56 -To je fajn. Aspoň můžu něco dělat, když už jsem vstala.
00:06:00 Pojď, udělám kafe.-Upřímně řečeno, situace je složitější.
00:06:04 Sandrinne mě vyhodila z domu. Můžu zůstat na čas u vás?
00:06:07 -Ano, jistě.
-Děkuju.
00:06:10 Promiň.
-Tati a co jsi provedl?-Nic.
00:06:18 -Ty ještě žiješ?-Ještě trochu jo.
-Včera jsem ti volal celej den.
00:06:23 -Co se děje?-Dvě kila čokolády. Z Bolívie a Peru.
00:06:26 Bezva zboží, Michele.
-Jaký dvě kila?
00:06:29 -Volal jsem ti kvůli Monice.-Aha.
-To je jasný!-Běž do háje.
00:06:32 -Co ti mám říct. S Monicou je to jako čokoláda s čili.
00:06:36 Nejdřív cítíš hořkou chuť, potom sladkou a nakonec pikantní.
00:06:40 -Jdi do háje. Vyklop mi tu čokoládu tady.
00:06:43 -To byl symbolismus.
-Spíš metafora. To spíš.
00:06:46 -Michele, jdu ti poděkovat, protože s takovou ženskou,
00:06:49 jako je Monica, bych se sám nikdy neseznámil.-Jasně.
00:06:52 -Možná jo, ale bylo by to strašně těžký, chápeš?-Jasně.
00:06:56 -Zatímco díky tobě...-To nic. Mám z toho radost. Užij si to.
00:06:59 -Počkej, pojď sem. Jsme kámoši, společníci.
00:07:03 Chtěl bych ti poděkovat. Fakt, kámo.-Jo. Není zač.
00:07:06 -Jsi kámoš, Michele.
-Kámoš.-Kámoš.
00:07:10 Jsme společníci. Společníci na ženský.
00:07:13 -Jo, na ženský.
00:07:18 -Udělala jsi dobře, že jsi šla ven. Co se stalo?
00:07:22 -Vypadá to, že Sandrinne asi vyhodila mého otce z bytu.
00:07:25 Nevím proč. On říká jen "no comment".
00:07:28 -To je přece jasný. Je jen jeden důvod, proč vyhodíš chlapa z domu.
00:07:32 A já myslím, že všechny to dobře víme. Parohy.
00:07:35 Promiň, Leo, promiň.
-Ale vždyť on bydlí skoro na samotě.
00:07:39 Ani by neměl příležitost se s jinou ženou seznámit.
00:07:42 -Pokud jde o nevěru, muži mají schopnosti,
00:07:45 které se vymykají časovým a prostorovým zákonům.-Ahoj.
00:07:49 Omlouvám se za malé zpoždění, ale měla jsem problém s budíkem.
00:07:53 -Prej s budíkem. Ty ses zabývala sexem.
00:07:56 -Cože? Copak to je tak vidět?
00:07:59 -Máš přesně takový výraz jako Maya, když ráno přijde.
00:08:02 -Ráno, v poledne, odpoledne a v podvečer taky.-My rozumíme.
00:08:06 -Tak proto ještě nemáme představu o novém čísle.
00:08:09 Naše ředitelka začala po měsících se sexem.
00:08:12 -Ne, tohle není zpráva na první stránku.
00:08:15 -Hodila by se spíš do rubriky "Podivné, ale pravdivé".
00:08:18 -Vidím, že ani životní průšvihy nezmírnily tvou jedovatost.
00:08:22 To já jsem díky lásce ušlechtilejší. Mám pro tebe návrh, Leo.
00:08:26 Vzhledem k tomu, že musíme změnit strukturu časopisu,
00:08:30 chci ti nabídnout místo spoluředitelky.
00:08:33 Co ty na to?-Spoluředitelka?
-Zbláznila se?-Hm.
00:08:37 -Orgasmus jí stoupl do hlavy. Není zvyklá na tolik kyslíku.
00:08:41 -Ta totální neexistence výrazu je skutečná,
00:08:44 nebo jsi to přehnala s botulotoxinem?
00:08:46 -Nabízíš mi povýšení, protože mě lituješ? Zapomeň na to.
00:08:50 -Nelituju. Nelituju. Je to pouze zdravý egoismus.
00:08:53 V mém životě je teď Ermanno. Mám teď na práci něco jiného.
00:08:57 A zdá se mi, že teď máš dost času, který tomu můžeš věnovat.
00:09:01 Co říkáš?-Můžu se rozmýšlet?
-Ale ne moc dlouho.
00:09:05 Nebo si to rozmyslím. Cha!
-Myslíte, že mi dokážete říct,
00:09:09 jaké bude téma týdne dřív, než mi rupnou nervy, nebo ne?
00:09:13 MOBIL
00:09:18 -Nezvedneš to?-Nemám signál.
-Vždyť zvoní.
00:09:22 -Mám signál na zvonění, ale ne na mluvení.
00:09:25 Co je ti vůbec do toho?
-Tak to vypni, ne?
00:09:28 Rozčiluje mě to.
-Jen klid.-Už tak jsem vyřízenej.
00:09:31 Nestává se každej den, že načapáš dceru v chapadlech chobotnice.
00:09:35 -Nepřeháněj. Je to její kluk, Paolo. Jenom se s ním líbala.
00:09:38 -Líbala? To nebyl polibek. To byl genetický experiment.
00:09:42 Málem jim přitom narostly žábry. Mě to v jejich věku ani nenapadlo.
00:09:45 Zajímal jsem se o jiné věci.
-Ty jsi byl v šestnácti ještě horší.
00:09:49 -Já?-Ty. Tenkrát na parkovišti před školou s tou kočkou.
00:09:52 Kolik ti bylo?-Patnáct.
-Tak vidíš.
00:09:55 Takže tvoje dcera si může klidně dělat všechny genetické experimenty.
00:09:58 Akorát by si přitom měla dávat trochu pozor.
00:10:01 Podívej se na tu krásnou čerstvou zeleninu.
00:10:04 -Cos tím chtěl říct, že by si měla dávat pozor?
00:10:08 Ty si myslíš, že... Ty myslíš, že Cristina a Davide...
00:10:11 -C-C-Cristina. Proč? Co je na tom divnýho?
00:10:14 Tys to dělal v patnácti.
-Ale to prostě nejde.
00:10:17 To není možný. To je vyloučený.
-Nekřič.
00:10:20 -Moje dcera to nedělá!-A proč?
-Protože to je moje dcera!
00:10:25 VÍCE SEXU DO ŠKOLY
00:10:31 -Takže dnes v noci budeme spát spolu?-Jo.
00:10:35 -Určitě to chceš?
-Nevím, jestli zrovna dnes.
00:10:40 Musela bych se zeptat doma.
-Jak chceš.
00:10:46 Já s tebou chci spát.
00:10:52 -Doufám, že víš, že když Davide Palmieri řekne "spát s tebou",
00:10:56 nemyslí tím, že zavřete oči a budete hajat?
00:10:59 -A stejně. To není poprvé, co budeš mít sex, ne?
00:11:02 -Jasně.
00:11:05 Do toho vám nic není. Padejte. Kšá!
-Myslely jsme to dobře.
00:11:09 Chodí do páťáku. Když budeš kecat blbiny, všimne si toho.
00:11:15 -Krávy!
00:11:18 -Baví mě o tebe pečovat. Všechno nakoupil Michele, můžeš být klidná.
00:11:22 Všechno je čerstvé a bio. Seď, seď, seď.
00:11:26 -Tati, nemohla tě vyhodit jen tak. Je sice Francouzka, ale blázen není.
00:11:30 -Já o tom nechci mluvit. Je to moje věc.
00:11:33 Jen jsem požádal, jestli tady můžu pár dnů zůstat.
00:11:36 Neviděla jsi moje brýle?-Ne. Dobrý večer.-Ahoj. To je dobrota.
00:11:40 -Dáš si večeři?
-Ne, přišla jsem se inspirovat.
00:11:43 Zítra přijde sociální pracovnice, co má na starosti tu adopci
00:11:47 a já chci vědět, jak to funguje v normální rodině.
00:11:50 -Mami, nespím doma, potřebuji večeři.-Přinesu ti krabičky.
00:11:54 -Ne, ne, ne, to nemusíš. Já už z oddělených krabiček nejím.
00:11:57 Vezmu si tuhle a dám si do ní kousek kuřete.
00:12:00 -To je novinka. Takže už nepoužíváš ani roušku proti bacilům?
00:12:03 -No, tu zatím ano, zase tak moc to nepřeháněj.
00:12:06 -Mami?
-Miláčku, co se děje?
00:12:09 -Paní učitelka říká, že Filippo neexistuje a že je jenom v mé hlavě.
00:12:12 Ale jak by mohl být v mé hlavě, když je mu už 5 let.
00:12:16 Nevejde se tam, je velký.
-Broučku.-Neboj se.
00:12:19 Zítra s tebou půjdu do školy a promluvíme s ní o tom spolu, jo?
00:12:23 -Asi nejsem v té správné rodině.
-Ahoj.
00:12:26 -Filippo se urazil a říká, že půjde pryč.-Já ho přesvědčím.
00:12:31 My chlapi si rozumíme. Že, Filippo?
00:12:34 -Nesedí tady, ale tam.
-Předtím byl tady, přesedl si.
00:12:39 -Ne, vy nejste normální. Neprojdete žádným testem normality.
00:12:43 Máš štěstí, že jsi těhotná. Vám by dítě k adopci nedali,
00:12:48 ani kdybyste se modlili ve starohebrejštině. Čau.
00:12:52 -Kam jsem je dal?-To je otrava. Já musím vstát.-Ne!-Ne!-Ne!
00:12:56 -Proč já?-Já myslím, že jsi ten správný člověk.
00:12:59 Ten nejkvalifikovanější. Proto. Všechno jsem zorganizoval.
00:13:02 Stačí, když přijdeš a zeptáš se na mě.
00:13:05 Nebo ne. Sejdeme se rovnou ve třídě, ano?-Výborně.
00:13:08 -Tak zítra v jedenáct.
-Jsem na tebe pyšný.-Ahoj, tati.
00:13:16 Copak tu máme k jídlu?
-Ty jsi Emanuele Balestrieri?
00:13:20 Ten organizátor?
-Jo, to jsem já.
00:13:23 -Nikdy jsem tě neviděla. Ty ses přistěhoval až letos?
00:13:26 -Ne, chodím sem už od primy. Jo, letos.
00:13:30 -Co jsi teda vymyslel jako kulturní aspekt téhle okupační stávky?
00:13:34 -Kurz literárního jazyka,
00:13:37 srovnávací analýzu moderních spisovatelů a té nejmladší generace.
00:13:41 Na zítřek se mi podařilo pozvat Riccarda Balestrieriho.
00:13:45 -Ááá. -Toho slavného spisovatele.
-To je super.
00:13:49 -Co děláš?
-Můžu?
00:13:56 -Dobré?
-Hm.
00:13:59 -Nechceš ubrousek?
-Jo, třeba. -Na.
00:14:17 -Máš hlad?
-Jo.
00:14:20 Ale nikomu to neříkej, jinak mi řeknou, že se cpu ze stresu.
00:14:26 Neměla jsi spát ve škole?
-Možná zítra.
00:14:30 -Já jsem utíkala z domu, abych spala ve škole.
00:14:34 Moje matka nechtěla. Říkala, že je to nebezpečné. A měla pravdu.
00:14:39 -Proč?
00:14:41 -Nejsou tam dospělí, třídy jsou prázdné, všichni spí pohromadě.
00:14:46 -Rozumím.-No, zkrátka...
-Tobě bylo stejně jako mně, když...
00:14:51 S Riccardem ses poznala ve škole?
-Ano.
00:14:55 A poprvé to bylo při okupaci školy.
00:14:58 -Jaký to bylo?
-Byla jsem vyděšená.
00:15:02 Měla jsem strach.
00:15:05 Ale cítila jsem, že je to pravá chvíle.
00:15:09 Nebylo to žádné náhlé rozhodnutí. Naopak, dobře jsem si to rozmyslela.
00:15:14 Chtěla jsem, aby to bylo perfektní. A taky bylo.
00:15:29 -Myslím, že pro mě je pravá chvíle. Jenže nevím, co mám dělat.
00:15:35 Jasně, vím, že děti nenosí čáp, ale to ostatní...
00:15:46 -Nechceš trochu zmrzliny?
-Hm.-Hm?
00:16:00 Paolo, podle mě ten Davide Palmieri je slušný chlapec. Myslím chováním.
00:16:06 -Kdybys viděla dnes ráno jak byl slušný.
00:16:10 Moc se na ni lepí. Musím si s ním o tom ještě trochu promluvit.
00:16:14 -Myslím, že na rozhovor teď není moc vhodná chvíle.
00:16:17 Mluvila jsem s tvojí dcerou. Myslím, že se rozhodli, že se budou milovat.
00:16:21 -Kdo se rozhodl, že...-Pšt!
-Kdo se rozhodl, že se bude milovat?
00:16:25 Špatně jsi rozuměla!
-Pšt! Nerozuměla jsem špatně.
00:16:28 Sama mi to řekla.
-Jak to řekla? Co ti řekla?
00:16:31 Takový věci se přece neříkají. Vždyť Cristina je přece ještě dítě.
00:16:35 -Paolo, jak dlouho ses na ni nepodíval?
00:16:38 Vyrostla a potřebuje poradit, promluvit si.-Promluvit o čem?
00:16:42 -O sexu, o lásce, o normálních věcech, které se v životě dělají.
00:16:46 Já se s Riccardem seznámila v patnácti. A ty?
00:16:49 -To bylo něco jinýho. My jsme byli jiný.
00:16:52 A ona je moje dcera. Bože, je mi špatně.
00:16:55 Děti rostou strašně rychle.
00:16:58 Z punčocháčů rovnou do síťovaných punčoch. Uf, ah.
00:17:03 -Já vím, že je to pro tebe těžké, ale musíme jí pomoci.
00:17:07 -Já pomáhat nebudu.-Požádala mě.
-Zatracenej Davide Palmieri!
00:17:15 Takže Cristino, tady je včelka a tady kvítek.
00:17:18 A včelka vlétne dovnitř květu a tam udělá to, co má udělat.
00:17:23 Co má udělat? My dva si musíme promluvit, hm?
00:17:26 Co to má znamenat, že se chceš milovat?
00:17:30 Trochu moderněji, Paolo, trochu moderněji. Che-che. Ahoj, Cri.
00:17:35 Ty ses rozhodla milovat s Davidem? Výborně.
00:17:42 Ahoj.
00:17:44 Co to tady...
00:17:46 Chceš mi něco říct?-Ne nic. Chtěla jsem se ti omluvit
00:17:50 za včerejšek, jak jsi mě viděl s Davidem.
00:17:54 Nechceš se mě na něco zeptat?
-Já?-Jo.-Ne. Ne, ne. Ne. Ne.
00:17:59 Je vidět, že ten Davide Palmieri je slušný chlapec.-To jsem ráda.
00:18:04 Myslela jsem, že ti vadí. Tak to je fajn. Ahoj.-Ale kdepak.
00:18:08 To je normální, normální.
00:18:11 Bože, co to melu?! Cri?
00:18:14 -Leo, moje nabídka neplatí věčně a může podléhat radikálním změnám.
00:18:19 Tak jak ses rozhodla?
-Zvýšíš mi taky plat?
00:18:23 -Samozřejmě, že ne.
-Monico?-Ano?
00:18:29 -Tak dobře. Aspoň se můj zatracený manžel
00:18:33 nebude vymlouvat a bude muset platit alimenty.-Hm.
00:18:37 Vítám tě.
00:18:39 -To je dojemný. Můžu se teď dozvědět téma týdne?
00:18:43 -Dobrý den všichni. Mám zpoždění. Elio, co se mračíš?
00:18:46 Řekla jsem "všichni".
-Jak to, že jdeš pozdě?
00:18:49 Ty jsi přece neměla sex.
-Ne, nic tak vzrušujícího.
00:18:52 Ale dostala jsem nápad na téma příštího týdne. První milování.
00:18:57 -Takže moje poprvé bylo, když mi bylo 17 let.
00:19:02 Bylo to moc hezké, možná jen trochu rychlé.
00:19:09 Konec, to je vše.-To je celé?
-A co mám říkat?-Já nevím.
00:19:14 Třeba jak se po téhle zkušenosti změnil tvůj milostný vztah.
00:19:18 -Můj milostný vztah se změnil velmi radikálně.
00:19:22 Protože ten darebák někam zmizel. Dvě hodiny poté.
00:19:26 A jestli chcete vědět, jak jsem se cítila, tak tedy jako kretén.
00:19:30 Všechny moje nešťastné lásky jsou ovlivněny tím prvním sexem.
00:19:34 Ano, je to pravda.
00:19:37 Na tom není nic k smíchu!
-Děkuji, Leo. Děkuji.
00:19:45 -A teď to vybarvíte. Hned se vrátím. Dobře, má imaginárního kamaráda.
00:19:50 Ale celá věc s neviditelným Filippem nabyla znepokojivých rozměrů.
00:19:55 -Ne! To je moje pastelka!
-Promiňte na okamžik.
00:20:00 -Paolo, jenom aby tě nepřesvědčila.
-Ani náhodou.
00:20:04 Zkouším uplatnit svoji taktiku, chápeš? Ššš.
00:20:08 -To je moc hezké oranžové sluníčko. Vybarvi to a potom si můžete hrát.
00:20:14 Jsou jako z divokých vajec. Předevčírem Nina nechtěla,
00:20:18 aby si vedle ní sedl chlapeček, protože Filippo prý žárlí.
00:20:22 -Vy jste nikdy neměla imaginárního přítele?-Já osobně ne.
00:20:26 -Všiml jsem si, že máte moc hezký náramek. Jste pověrčivá?
00:20:31 -To zrovna ne, ale nic za to nedám, když ho budu nosit. A líbí se mi.
00:20:36 -Víte, já si myslím, že pro Ninu je to úplně stejné.
00:20:39 Ona v hloubi duše dobře ví, že žádný Filippo neexistuje.
00:20:43 Ale když ho má, cítí se jistější. Jako vy s tím náramkem pro štěstí.
00:20:47 Taky za to nic nedá.
-Ale ona dělí svačinu na dva díly.
00:20:51 A když něčemu nerozumí, tak se zeptá jeho a ne mě.
00:20:55 -Velmi dobře rozumím vašim obavám, ale Nina je úplně v pořádku.
00:20:59 Je to její způsob komunikace. Až bude trochu větší
00:21:03 a bude mít život zaplněný hezkými věcmi, Filippo zmizí.
00:21:08 -Jste si vždy tak jistý sám sebou?
-Ne, nikdy.
00:21:12 -Ale s dětmi to opravdu umíte.
00:21:15 -Ano, jenže když vyrostou, tak jim vůbec nerozumím.
00:21:18 -Tak teda moje poprvé. Nikdy na to nezapomenu.
00:21:22 Bylo to s moc hezkým klukem. Dobře stavěným. Měl ho...
00:21:26 -Ne, Mayo. Prosím tě.-Ne, Mayo.
-Ne, Mayo. Ne. -Tak jo. Byla tma.
00:21:31 To je velmi důležitej detail, to, že nic nebylo vidět.
00:21:35 A dělali jsme to celou noc.
-Celou noc hned napoprvé jste... -Jo.
00:21:41 Chápete? Vůbec nebyl unavenej. Bylo to neuvěřitelný.
00:21:45 A z mýho poprvý se stalo podruhý, potřetí, počtvrtý, popátý.
00:21:49 Jenom si odskočil a byl zase připravenej.
00:21:53 -Prosím tě, ty jsi ale měla kliku.
-To jsem si taky myslela,
00:21:57 dokud jsem ráno neodhalila, v čem byl ten háček.
00:22:00 On měl totiž dvojče.-Ne!
-No jo. Střídali se.
00:22:04 -Dodnes to na mně zanechalo stopy.
-V jakém smyslu, Mayo?
00:22:08 Jaké stopy?
-Jako ty Lorencovy husy.
00:22:11 První věc, co vidíš, si zapamatuješ.
00:22:14 Jako Lea: opuštěná poprvé, opuštěná navždy. Promiň.
00:22:21 No a já od té doby zase nemůžu jít pod určitou úroveň.
00:22:30 -Ahoj, Lauro.
-Ahoj.
00:22:37 Víš, že jsi jediná, kdo mě vidí něco dělat a nic neříká?
00:22:41 -Promiň, měla bych ti aspoň pomoct.
-Tak co? Jak to jde?
00:22:49 -Moje kámošky už to mají za sebou.
00:22:52 Myslím sex.
00:22:59 -Víš, jednou nám napsal do redakce jeden pán a vychloubal se,
00:23:04 že spí se svojí manželkou už deset let každičkou noc.
00:23:09 A týden na to nám napsala jedna paní
00:23:12 a stěžovala si na nedostatečnou touhu svého manžela.
00:23:16 Definovala ho jako poleno. A adresa odesílatele byla stejná.
00:23:21 Stejná ulice, stejný dům, stejné číslo.-No a?
00:23:24 -Padesát procent toho, co se říká o sexu, není pravda.
00:23:29 Dvacet pět procent je přehnané a možná ten zbytek je pravda.
00:23:34 Není to přece žádný závod. Nevyhraje ten, kdo je první.
00:23:38 Každý má svou chvíli, svůj čas.
00:23:44 Když někoho opravdu miluješ, přijde chvíle,
00:23:48 kdy ti už nestačí to, co máš, chceš víc.
00:23:52 A tak to vyplyne úplně přirozeně. To je milování.
00:23:56 Hlavní je, aby to byl ten pravý.
00:24:00 -No jo, a jak zjistím, že je to ten pravej?-To cítíš.
00:24:05 Za týden možná už pravý nebude, ale musí být pravý v té chvíli.
00:24:09 -Děkuju.
00:24:12 -Za co?
00:24:16 -Tomu nemůžu uvěřit. Už jste to dělali všichni?
00:24:19 -Ne, ne, ne, ne, ne. Ca-Capone, ře-řekni pra-pravdu.-Nech toho!
00:24:23 -Přiznej se, Capone.
-Vy jste dva špióni!
00:24:26 -Tys to nedělal? No výborně. Měli by z tebe udělat svatýho.
00:24:29 Schováváš si to pro tu pravou ženu.
-Nic si neschovávám.
00:24:33 Ale málem jsem to dělal s tou Američankou Jennifer,
00:24:36 ale vy jste zrovna ten večer přišli taky na bazén.
00:24:39 Trvalo mi to tři dny, trenére.
00:24:41 -A ste-stejně je pa-panic, je-je-jedinej.
00:24:45 Do-dokonce i Merloni už to dělal. I Me-Merloni.
00:24:48 -Neuvěřitelný, že, trenére?
-Jo. No tak, sedni si, Merloni.
00:24:54 Tak jo, můžete jít. Už běžte. Stejně mi nepomůžete.
00:24:58 -Och, och. -Och, och.-Och, och.
-Co je? Co se děje? Co to je?
00:25:02 -To jdou holky ze synchronizovanýho plavání na trénink.
00:25:05 -Je tam i ta Američanka.
-Krásná, že, trenére?
00:25:09 Už mi nedovolí, abych se k ní přiblížil.
00:25:12 -Dělá dobře. Protože nesmíš zneužívat bezbranné dívky, rozumíš?
00:25:16 -To já jsem bezbrannej. To já!
00:25:31 -To jsou věci.
00:25:36 Hej! Co je?
00:25:41 -Tvoje přednáška měla začít v jedenáct.
00:25:44 -To nevadí. Neboj se, někdo přijde.
-Doufejme.
00:26:06 -Je vidět už z dálky, že jsem si ten kostým koupila schválně.
00:26:10 Až tahle zkouška skončí,
00:26:12 půjdu ho vrátit a koupím si nějaké hezké lurexové šaty.
00:26:16 Prosím tě, podívej se na tuhle dečku.
00:26:19 Křičí už na dálku, jak je falešná.
-Dáme ji pryč, je ošklivá.
00:26:23 Dáme ji pryč, to není problém. Šup!
00:26:26 Máme přece byt, máme práci, jsme zdraví, krásní, sympatičtí,
00:26:30 milujeme se k zbláznění, to je vidět na kilometry daleko,
00:26:34 tak proč by nám neměli dát dítě, ne?
00:26:37 ZVONEK
00:26:41 -To je ona.
00:26:47 Jdi ty!
00:26:51 -Jdu tam. To není problém. Otevřu.
00:27:12 -Možná byl název málo přitažlivý. "Zrození nového literárního jazyka".
00:27:19 -Já vím. Mrzí mě to.
-Příště spolu zkusíme vymyslet
00:27:23 něco trochu jednoduššího a populárnějšího.
00:27:27 Víš, velmi často je důležité, jak se věci prezentují.
00:27:32 Musí vyvolat chuť, zvědavost, musí svádět.
00:27:36 -To říkáš tomu správnému člověku. O svádění nevím vůbec nic.
00:27:39 Z tohoto pohledu mě tu nikdo nevnímá.
00:27:42 -Je to, jak jsem říkal. Důležitý je taky obal.
00:27:46 Tenhle svetr ti v tom opravdu moc nepomáhá.
00:27:50 -Co se ti na něm nelíbí? Koupila mi ho máma.-Protože chce,
00:27:54 abys zůstal navěky svobodný, jako to chtějí všechny matky.
00:27:58 A taky ty vlasy a ty brýle. Zkrátka potřeboval bys celkově dát
00:28:02 trochu do pořádku, aby tě bylo víc vidět.
00:28:06 Jestli chceš, můžu ti pomoct.
-Ty? Do pořádku mě?
00:28:10 To je jako ten televizní pořad s pěti gayi, kteří řešili život
00:28:14 heterosexuálního kluka.
-Jo, akorát že já jsem tady sám.
00:28:18 Abychom z tebe udělali gaye, muselo by nás být nejmíň sto.
00:28:23 -Deset let jste spolu ve vztahu?
00:28:25 Dali jste si načas, než jste se vzali.
00:28:28 -Manželství je velmi důležitý krok, ne?-Posvátný závazek.
00:28:31 -Vy jste měli svatbu na radnici.
-Ano.
00:28:34 Ale oddávající byl velký katolík.
-Velký.
00:28:37 Víte, my jste chtěli mít jistotu, než ten velký krok uděláme.
00:28:41 A z úcty k tomu dítěti, které má přijít.
00:28:44 -Právě proto jsme čekali tak dlouho, než jsme se konečně vzali.
00:28:48 Abychom měli jistotu,
00:28:50 že jsme dospělí a připravení přijmout dítě, které k nám přijde.
00:28:54 -A teď si myslíte, že už jste dospělí?
00:28:57 ZVONEK
00:28:59 -Někdo zvoní.
00:29:03 Tak já tam půjdu. Radši.
00:29:08 -Giulio?
-Claro, teď ne, prosím tě.
00:29:11 -A jsi doma sám?-Ne.
-Můžeš mi říct proč?
00:29:15 Proč ses k ní po tom všem, co ti provedla, zase vrátil?
00:29:18 Musíš mi to vysvětlit, rozumíš?!
-Nekřič.-Proč?
00:29:22 -Protože tady zrovna...
-Ty tady nejsi sám.
00:29:25 Chci si s ní promluvit.-Ne.
-Pusť mě. Chci s ní mluvit.
00:29:29 -Claro, jak dokonalé načasování.
-Chci ti říct, co si o tobě myslím.
00:29:33 Promiňte, paní. -Zajímá mě to. -Mě ne.
-Říkáš, že ses změnila.
00:29:38 Ne, děvenko, ty jsi pořád ta povrchní a rozmazlená holka.
00:29:42 -Prosím tě.-Dostala jsi od života všechno, co jsi chtěla.
00:29:47 Jsi zvyklá věci jenom brát a odhazovat je, jak se ti zachce!
00:29:51 -Dáte si kávu?-Ne, děkuji.
-Tys to nepochopil.
00:29:55 Ona tě jen využívá a pak tě odhodí jako použitý kapesník.
00:29:59 Jenom se přetvařuje. Ta ženská je jen přetvářka. Tak.
00:30:04 -To už stačí.-Už jsem řekla vše, co jsem chtěla.-Ano.
00:30:13 -Myslím, že už taky půjdu.
-Ne.
00:30:16 -Poslyšte, jsem si jistá, že jsme se vám líbili.
00:30:20 Takže vás prosím, abyste tuto epizodu nebrala na vědomí.
00:30:24 -Pokusím se. -Děkuji.
-Doprovodím vás.-Trefím sama.
00:30:28 Mimochodem, máte na sukni kostýmu visačku.
00:30:31 Odstřihněte ji, než půjdete ven. Bude to lepší.
00:30:39 -Hezké. Co to je?
-Paolo.
00:30:42 Má superschopnosti a nese miminko, jako ho nosí čáp.
00:30:45 -Jo, porazil jsem učitelku.
00:30:48 Myslím, že tvoje dcera je z toho dítěte trochu zmatená.
00:30:52 Co bys řekla, kdybych ji vzal na venkov?
00:30:55 Ukážu jí farmu. Je tam spousta zvířat.-Skvělé.
00:30:57 -Podívej, dědo, to je Paolo.
-Já ho bez brýlí nevidím, beruško.
00:31:02 Vyprávěj mi o něm.
-Mluvila jsem s Cristinou.
00:31:06 Ani nechceš vědět, co mi řekla?
-Ne, to nechci.
00:31:11 -Ale měl bys.
-Já vím, ale nejde to.
00:31:14 Já to nedokážu.
-Vezmu si jídlo a poběžím.
00:31:19 -A to neřekneš ani "ahoj, jak se máte"?
00:31:26 -Co je?
-Co to máš? Moc ti to sluší.
00:31:29 -Á, jo. Díky mami. To nic. Táta přišel do školy a šli jsme ven.
00:31:34 Dal mi pár rad. Je to výhoda mít otce gaye.
00:31:37 -Jistě.
-Ahoj.-Ano.
00:31:40 -Tak co ještě potřebujeme? Ubrousky.
00:31:44 -A už nesmím dělat vůbec nic.
00:31:46 -Tady Michele, po signálu zanechte vzkaz.
00:31:50 -Michele, tady je Monica. Zmizel jsi a nezvedáš mi telefon.
00:31:54 Doufám, že pro to máš dobrý důvod. Aspoň tak dobrý jako já.
00:31:58 Když jsem konečně šťastná, tak si s tebou nemůžu ani promluvit.
00:32:02 Chtěla jsem ti poděkovat, protože s Ermannem jsi mě seznámil ty.
00:32:06 Vím, že přátelé jsou od toho, aby pomáhali lidem, které mají rádi.
00:32:10 Dlužil jsi mi to. Ne, dělám si legraci.
00:32:13 Posílám ti velkou pusu a doufám, že tě brzy uvidím. Zavolej mi.
00:32:21 -Jasně.
00:32:38 -Doktore Freissi, vy jste náš přední odborník na citové úniky.
00:32:43 Mohl byste nám říci něco o Cyranově syndromu?
00:32:47 -To je velmi jednoduché. Cyranovým syndromem trpí ten,
00:32:52 kdo nedokáže sám osobně prožívat citový vztah,
00:32:56 protože ho to děsí a tak na dálku radí někomu jinému.
00:33:00 A tito vědečtí manipulátoři s city obvykle nakonec umírají sami.-Hm.
00:33:08 -Rozumíme si?
00:33:16 -Jasně, že chci.
00:33:19 Ne, prosím tě, já nemám žádný flanelový pyžamo, ty pako.
00:33:23 -Nemá pyžamo.-Jo, zeptám se ho, ale nebude to žádnej problém.
00:33:29 Celou noc sami, ty a já.
-Oh.
00:33:34 -Ahoj. Čau, čau.
00:33:45 Co tady děláš?
-Co by?
00:33:48 Šel jsem ti dát dobrou noc.
-Aha. Tak dobrou noc.-Dobrou noc.
00:33:54 -Jo, a zejtra budu spát ve škole. Nebudeš kvůli tomu řádit, že ne?
00:33:59 -To teda budu řádit, to si piš! Protože jenom při myšlence,
00:34:03 že tě ten Davide Palmieri osahává, se mi zvedá žaludek, rozumíš?
00:34:07 A proto zítra v žádné škole spát nebudeš!
00:34:10 Sundej punčochy a vem si punčocháče! A spát budeš doma, ve své posteli!
00:34:15 A každou hodinu se ozveš, abych měl jistotu, že neutečeš!
00:34:18 -Tak můžu tam jít nebo ne?-Jasně. Snad si nemyslíš, že ti to zakážu?
00:34:23 -Tak fajn.-Běž. Čím dřív se oblíkneš, tím dřív to stihneš.
00:34:33 -Je vidět, že nám to osud nepřál.
-Ne, to neříkej.
00:34:38 Nedopadlo to tak špatně.
00:34:41 Katastrofa.
-Katastrofa na všech frontách.
00:34:45 Víš, co si myslím?
00:34:48 Že když při vší té lásce, která mezi námi dvěma je,
00:34:52 pořád nedokážu otěhotnět, tak asi dítě vůbec nemáme mít.
00:34:57 -To ne. To neříkej ani z legrace, ano?
00:35:04 -Ale já se s tím smířím, víš?
00:35:08 Protože ty pro mě nejsi použitý papírový kapesník, který vyhodím.
00:35:16 Ty jsi pro mě nádherný hedvábný kapesníček,
00:35:20 co bývá v kapsičce obleku.
00:35:27 -Lepší, než kravata.
00:35:34 Dobrou noc.
-Dobrou noc.
00:35:47 -Ahoj, Sandrinne.
00:35:50 Co se stalo?
-Ten tvůj otec!
00:35:56 -A vy taky, používejte víc modré, zelené a červené.
00:36:01 Prostě to, co najdete. Tak. Ano. Potom se na to podívám.
00:36:05 Ukažte?
00:36:08 To je hezký, fajn.
00:36:10 Myslím, že všechno postupuje podle plánu.
00:36:13 -Emanuele? -Co je? -Je to tak dobrý?
-Jo. Hezký, líbí se mi to. Jo.
00:36:19 -Pamatuje si tvoje jméno.-Jasně. Teď všichni znají i moje příjmení.
00:36:24 -Vždyť vypadáš skoro normálně. Co se ti stalo?-To víš.
00:36:28 Můj otec ale říká, že moje transformace není úplná.
00:36:31 Že potřebuju čas, abych ji dotáhl do konce.
00:36:34 Až si zvyknu na nové já.
-No jo, já si musím zvyknout taky.
00:36:39 Málem mě klepla pepka.
-Výborně, holky. Pěkný.
00:36:43 Tak jo. Fajn. Pojď, dám ti za to pusu.
00:36:49 A teď...
00:36:56 -Ten odporný parchant!
00:36:59 Ztratila jsem nejlepší roky života, než jsem toho burana převychovala!
00:37:05 -Sandrinne, táta není takový buran.
-Buran ve smyslu, že je Ital.
00:37:10 -Aha, v tom smyslu.
-A co udělá on? Co udělá tvůj táta?
00:37:14 -Co udělá?-Vyspí se s nějakou malou italskou kurvičkou.
00:37:19 Taková děvka, ta malá Italka! To jsem se dočkala!
00:37:24 Ten starý hnusný děvkař!
00:37:29 Adié, Pablo. Adié!
00:37:34 -Ale, Sa, Sa...
00:37:48 No, je to fakt. Bude tak trochu děvka.
00:38:04 -Jsi míň nesnesitelná než normálně.
00:38:07 Řekneš mi, co se stalo nebo tě mám předhodit vyšetřovací komisi?
00:38:11 -Nic se nestalo. To je právě to.
00:38:14 Ale má se něco stát. S Davidem, víš? A mám strach.
00:38:19 -Nenapadlo mě, že by mohlo jít o tohle.
00:38:22 Teda nenapadlo mě, že by mohlo jít o takovou intimní věc.
00:38:25 -Neříkal jsi, že ses změnil?
-Jo, trochu jsem se změnil.
00:38:30 Ale nejsem zas tak úplně oprsklý.
-No tak se prober.
00:38:34 Tady ve škole mluví o sexu úplně každej.
00:38:37 My dva jsme jediný, kdo to ještě nedělali.
00:38:41 Jenom ty a já.
00:38:44 -Popravdě, já jsem to už dělal, ale...
00:38:48 -Co?
00:38:52 -S chůvou, bylo jí dvacet devět.
00:38:55 Den předtím, než odjela do Bělehradu.
00:38:59 Bylo mi čtrnáct. Zrovna jsem se dostal do puberty.
00:39:05 Ale nebylo to nic moc. Opravdu.
00:39:09 -No jo.
00:39:13 -Elio? Prosím tě, mohl by sis sundat ty brýle?
00:39:22 -Takže moje poprvé bylo s kamarádkou mé matky.
00:39:27 -Uááá! Uááá-uááá-uááá!
-Mayo!
00:39:31 -Mayo, prosím tě, přestaň, nebo jdu pryč. Tak jo.
00:39:35 Byli jsme v kině a ona...
00:39:38 Zkrátka po mně vyjela a potom jsme pokračovali v autě.
00:39:43 -Klasika jako z erotické literatury. Dospívající svedený zralou ženou.
00:39:48 -Víceméně. Jak dlouho přesně trvá dospívání?
00:39:52 -Myslím, že tak do osmnácti let, Elio, víceméně.-Do osmnácti.-Jo.
00:40:00 -Ne, Elio, počkej. V kolika letech jsi to dělal? -Ale...
00:40:04 MOBIL Promiňte. Prosím?
00:40:11 -Je zapotřebí vzít v úvahu životní úroveň před nevěrou.
00:40:14 A jak to mám nazývat, pane doktore?
00:40:17 To je nejslušnější výraz, co mě napadá. Navíc se zdravotní sestrou.
00:40:22 Co by si o tom pomyslel ředitel nemocnice?
00:40:25 Přesně tak. Brzy na shledanou.
00:40:28 30 tisíc euro jako záloha dokud nerozhodne soud.
00:40:32 Moje klientka má porozumění, spokojí se s tím.
00:40:35 -30 tisíc euro? Ano, spokojím. Tvoje matka je génius.
00:40:39 Nikdy jsem nikomu neplatila s takovou radostí.
00:40:43 -Ne, ne, od toho je tady sekretářka.
-Ach ano, jistě. Moc vám děkuji.
00:40:49 -Na shledanou.
00:40:51 -Hned přijdu.
-Počkám na tebe.
00:40:58 -Muži jsou všichni stejní.
-Ano, to říkáš přesně.
00:41:01 Už víš, že se táta a Sandrinne rozešli?
00:41:04 -Jen běžné šarvátky.-Neřekla bych. Zdá se, že táta má jinou.
00:41:09 -Jakou jinou? To je směšné. Kdo to říkal?-Sandrinne.
00:41:12 Přišla ke mně domů dnes ráno. Byla bez sebe vztekem.
00:41:15 Říkala věci, které neměly smysl, jako by byla v šoku.
00:41:19 -Má podezření?-Ano. Vlastně nevím. Bude to nějaké dvacítka.
00:41:23 Trochu vulgární vzhledem k tomu, jaké nosí prádlo.
00:41:27 -Co to s tím má společného? Každý má jiný vkus.
00:41:31 -Jistě, ale nezdá se ti to divné, když si představíš tátu s dvacítkou?
00:41:36 -A proto to vylučuji. To je francouzská megalomanie.
00:41:40 Oni vidí všude citová spiknutí.
00:41:43 Pro ně je všechno hned "les liasons dangereuses", nebezpečné známosti.
00:41:47 Taková blbost.
-Ahoj, mami.-Ahoj.
00:41:55 Lauro?
00:41:57 -Ano?
-Zapomněla sis kabelku.
00:42:00 -A kde jsem ji nechala? To je jedno. Ahoj, mami.
00:42:06 -O svém poprvé bych řekla, že jsem to dělala a hotovo.
00:42:10 -Nějakou vzpomínku na to máš, ne?
-To jistě. Ano.
00:42:15 Byli jsme...
00:42:17 Byli jsme někde v kempu u moře. Byl večer.
00:42:21 Ne, bylo to odpoledne a byla jsem v horách u své tety.
00:42:27 -A jak se jmenoval si pamatuješ?
-Ano, jistě. Diego.
00:42:31 Die... Ne, ten byl až potom. Diego byl až potom.
00:42:36 Dario. Dario se jmenoval. Dario.
00:42:39 Začínalo to na "D", ale teď si nevzpomenu.
00:42:43 Myslím, že Dino, David, Donato.
00:42:46 Holky, já si svoje poprvé vůbec nepamatuju.
00:42:50 Nepamatuju si, kde jsem byla. Nepamatuju si, co jsem cítila.
00:42:54 Kdo vůbec říkal, že poprvé to musí být něco výjimečného?
00:42:59 Pokud mám mluvit o něčem výjimečném, tak spíš to, co bylo s Ermannem.
00:43:04 -Ne, díky.
-Ne.
00:43:08 -Doktore, jestli si nepospíšíte, tak ty snesený vajíčka neuvidíte.
00:43:13 -Á, už vím, maminka snese vajíčko.
00:43:17 -Ne, miláčku, řekl jsem jen, že to, co se děje s maminkou,
00:43:21 je podobné tomu, co se děje se slepicemi.
00:43:25 Ne stejné. Copak má maminka peří?
-Ne.
00:43:28 -Tak jak se to dělá?
-Tak jak se to dělá?
00:43:31 -Tak, že táta kohout a máma slepička se moc milují.
00:43:36 A tak se hodně mazlí a taky si dávají spoustu pusinek.
00:43:41 -Takže pusinky?
-Je to dítě!-No dobře.
00:43:44 Ale to jsou normální věci. Je to to hezký v životě.
00:43:48 -A potom táta kohoutek
00:43:51 strčí do bříška maminky slepičky malinké miminko, víš?-Jo!
00:43:55 -A to miminko roste.
00:43:58 Roste ne v bříšku, ale ve vajíčku, roste a roste, dokud se nenarodí.
00:44:02 -Takže žádný čáp?
-Žádnej.-Žádný čáp.
00:44:06 -A zelí?
-Žádné zelí.-Ne.
00:44:08 -A ty jsi dal mamince do bříška malinkého bratříčka?
00:44:13 -Výborně! Skvělý! Gratuluju! Vy to s dětma teda fakt umíte!
00:44:17 Tady si s malou klidně vykládáte o vejcích, vajíčkách, kohoutech,
00:44:22 slepicích, miminech a svoji dceru pošlete na takovej masakr!
00:44:27 Co jste to za otce? Styďte se!
-Co prosím?
00:44:31 -No, říkal jsem, že gratuluju, doktore.
00:44:35 Umíte to podat moc hezky.
-Děkuju.-Prosím.
00:44:41 -Moje poprvé, nebudu chodit kolem horké kaše,
00:44:45 bylo s mojí spolužačkou Lisou.
00:44:48 Proč se smějete? Je to častější, než si dokážete představit.
00:44:52 -Podle mě to neplatí.-Jak neplatí?
-Nemůžeš tomu říkat poprvé.
00:44:58 -Zbláznil ses? To bylo parádní poprvé.
00:45:02 Kéž by to takový bylo i jindy. O čem to mluvíš?
00:45:05 Co o tom víš, když jsi to dělal poprvé až v pětadvaceti? Co?
00:45:10 -Jak to víš?-Nevím. Jen jsem plácla a uhodla. Vidíš?
00:45:17 -To už je klinický případ.
-A co má bejt?-A hodně vážný.
00:45:27 -Capone?
00:45:33 -Panenko Maria, to je ta Američanka! Jenom klid.
00:45:39 Ahoj, Jennifer. Hi.
00:45:47 Co jsi říkala?
00:45:54 Já kiss you?
00:45:58 No jasně. Jasně, Jennifer.
00:46:05 Pojď, Jennifer, pojď! Dřív než sem někdo přijde.
00:46:21 -Budeme je muset konečně někam uklidit.-Hm.
00:46:25 Já jdu ven.
-V pořádku?-Jo.
00:46:29 -Užij si to.
00:46:45 Kolik jich tady je?
00:46:47 Čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset.-Tak pojď.
00:46:53 Cri? Kde je?
-Teď zrovna odešla.
00:46:56 Vy jste se nepotkali?
-A jela výtahem?-Nevím.-Sakryš.
00:47:00 Chtěl si s ní promluvit o slepičkách.
00:47:03 Říkal, že je to důležité.
-Já jsem s ní mluvila.
00:47:09 -"Divé noci, divé noci".
-Divé noci?
00:47:12 -Znáš tu báseň? -Prevert.
-Ne, Dickinsonová.
00:47:16 -Dickinsonová? Dickinsonová. Jasně, že znám. -Jo.
00:47:20 -Když jsem s tebou a milujeme se, tak všechno ostatní zapomenu.
00:47:25 -Zdá se mi, že tě znám odjakživa.
00:47:29 Pamatuješ na ten nádherný sonet... Ne, ne, musím ti ho říct, prosím tě.
00:47:33 -Monico, sonet je přece v našich tělech.
00:47:37 V tlukotu našich srdcí, slyšíš? To je jako sonet. -Hm.
00:47:47 -Panebože, to je horší než test v autoškole.
00:47:50 -Hm? Co jsi říkal?
-Ťukání. Ťu-ká-ní.
00:47:55 Ťu-ká-ní, ťu-ká-ní.
00:47:58 Mmm...
00:48:00 -Jo, jo, jsem rád, že tě Cristina požádala o pomoc.
00:48:04 Jenže jsem jí měl pomoct já.
-Dobře vím, jak se cítíš.
00:48:09 Když sis šel promluvit s Nininou učitelkou
00:48:13 a když jste dnes byli celý den spolu na venkově,
00:48:17 trochu jsem žárlila.
00:48:20 Víš, vždycky jsem se svými dětmi dělala všechno sama.
00:48:24 Byla jsem s nimi jen já.
00:48:27 Potom jsi najednou přišel ty.
00:48:31 A já se cítím zbytečná, protože všechno funguje i beze mě.
00:48:35 Ale tak to není, že ne? Naše rodina stojí na každém z nás.
00:48:40 Na mně, na tobě, Cristině, Nině, Emanuelovi,
00:48:44 na našich schopnostech být rodiči, a na jejich být dětmi.
00:48:49 Prolíná se to. A tak se mi to líbí.
00:48:53 I ten maličký to musí nějak zvládnout.
00:48:59 -Mně se to taky líbí.
00:49:03 Víš, že tě miluju?
00:49:10 Představ si, že už se mi zdá, že se Cristina vrací domů.
00:49:14 -To se ti nezdá, přišla.
00:49:17 Běž, pospěš si, to je tvoje příležitost.
00:49:20 -A co když mi řekne...
-Běž.
00:49:35 -Vzbudila jsem tě?
-Ale ne, stejně jsem nespal.
00:49:39 Proč ses vrátila? Co se stalo?
-Nedělala jsem to. Stačí?
00:49:47 Vím, že Laura ti to řekla.
00:49:54 Všichni říkají,
00:49:56 že to poprvé musí být výjimečný, abych si to navždy pamatovala.
00:50:00 Bojím se, že to bude jako vánoční dárky.
00:50:03 Strašně si je přeješ,
00:50:06 a když je potom rozbalíš, tak je to zklamání.
00:50:10 -Věděl jsem, že jsi jiná, než ostatní.-Dík za připomenutí.
00:50:13 -Ne, ne, ne. Chtěl jsem říct, že poprvé je poprvé, Cri.
00:50:18 A že určitě ještě přijdou další Vánoce a další dárky.
00:50:23 Ale já myslím, že je důležité začít dobře.
00:50:28 Mít jistotu.
00:50:31 Já bych sice toho Davida Palmieriho nejradši zabil, ale ty ho máš ráda.
00:50:37 Miluješ ho?
-Nevím, jestli ho miluju, tati.
00:50:41 Všechno se stalo tak rychle.
00:50:43 Nejvíc mě na tom děsí, že jsem vyrostla,
00:50:47 a že za chvíli už tady nebudeš, abys mě chránil a byl mým rytířem.
00:50:52 Musím si poradit sama.
-Cri. Maličká.
00:50:55 Zvládáš to výborně.
00:50:58 A není pravda, že tady nebudu. Jsem tady a jsem připravený.
00:51:02 Ať se stane cokoliv, i kdyby tu byl Davide Palmieri,
00:51:06 stačí, když zavoláš a já skočím do sedla a přijedu.
00:51:10 -Nemáš alergii na koňskou srst?
-Tak přijedu na oslu.
00:51:15 Na hezkém oslíkovi. Jen to bude trvat déle.
00:51:30 -Zlato, co tu děláš? Neměl jsi spát ve škole?
00:51:36 -Já vím, ale z těch spacáků se mi zvedá žaludek.
00:51:40 Potřebuju kolem sebe vidět pořádek. A rád se na vás dívám, když spíte.
00:51:49 -Tak pojď, udělám ti snídani.
-Dobře.
00:51:55 -Našel jsem je. Jo, konečně zase vidím.
00:51:59 -Dobré jitro, tati.
-Dobré jitro.
00:52:03 -Už několik dnů hledal brýle. Jak to, že jsi je měla ty, mami?
00:52:07 -Já jsem je neměla.
-Byly v tvé kabelce.-V mé kabelce?
00:52:15 Takže v mé kabelce.
00:52:18 -Zapomněla sis kabelku.
00:52:28 -Proboha! Máma a táta!
00:52:38 -Co?
00:52:42 Moje poprvé bylo s jediným mužem, kterého jsem v životě milovala.
00:52:47 A taky naposled před několika dny.
00:52:50 Ne, tuhle větu škrtneme. On už má tak dost problémů se svou ženou.
00:52:54 Nechtěla bych mu přidělávat další. Stejně už je po uzávěrce čísla, ne?
00:53:32 Připravili Překlad: Hana Fialová
00:53:35 Dramaturgie: Klára Mathé
00:53:38 Asistentka režie: Hana Zapletalová
00:53:42 Vedoucí produkce: Miloslava Herynková
00:53:46 Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
00:53:49 Šéfproducent: Vladimír Tišnovský
00:53:53 Dialogy: Mikuláš Pánek
00:53:56 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Vyrobila Česká televize, 2012
Lauřino těhotenství je pravděpodobně rizikové a rodina ji chová jako v bavlnce. Laura je z toho rozmrzelá, protože se necítí užitečná. Ještě, že u dveří zazvonil Mario, kterého Sandrinne vyhodila z domu a on teď hledá dočasné útočiště. Nechce však říct, jaký byl důvod jejich rozchodu… Cristina a Davide jsou po uši zamilovaní a pomalu směřují k prvnímu milování. Zjištění, že jeho dcera vede milostný život, s Paolem pořádně zamává (ostatně jako s každým otcem), a tak není divu, že se téma „tenkrát poprvé“ přetřásá nejen u rodinného stolu, ale díky Lauře i v redakci časopisu Žena.