„Zpívající nudle“ Le Quang Dao je vietnamský kuchař, který miluje český folk a lidovky. Rád je zpívá s kytarou a dokonce některé překládá do svého rodného jazyka. Živí se přitom smažením nudlí v pojízdném karavanu po různých akcích v České republice. ### Režie K. Koula
00:00:08 POTLESK
00:00:12 Dámy a pánové, tento večer je u konce.
00:00:14 A jako výjimečný večer by si samozřejmě zasluhoval
00:00:17 také výjimečné finále. V této chvíli by mělo přijít
00:00:21 něco takového, na co byste si ani neodvážili pomyslet,
00:00:26 že by se to vůbec mohlo na tomto jevišti stát.
00:00:30 A to se také za chvíli stane.
00:00:45 ZPÍVÁ VIETNAMSKY PÍSEŇ HOLUBÍ DŮM
00:01:01 Má nádherný hlas. Jako zvon. A vůbec by mě nenapadlo
00:01:04 podle toho poslechu, že by to mohl být Vietnamec.
00:01:07 Fakt nádherný. Líbilo se mi to.
00:01:11 Zpívám ptákům a zvlášť holubům.
00:01:16 To jeho vystoupení má ohromný půvab.
00:01:18 To je něco jako Rousseau v malířství, víte?
00:01:21 Když nastoupí prostě Le Quang Dao na scénu,
00:01:25 kde je pod ním 3 - 5 tisíc lidí a smete ze scény
00:01:29 jakoby počtem decibelů na aplausu a na řevu Anetu Langerovou,
00:01:33 která v tý době hodně frčí, tak si myslím,
00:01:37 že právem byl oceněn časopisem Filtr
00:01:40 Štikou českého šoubyznysu
00:01:42 a Štikou a objevem letní festivalové sezóny.
00:01:50 Dámy a pánové, vstupte do našeho intergalaktického veselého dění.
00:01:57 Ponořte se do reality, neboť realita je trojrozměrná.
00:02:00 Extra zážitek pro každého.
00:02:03 To víš, vařím nudle a zpívám písničky,
00:02:06 tak lidi říkají Zpívající nudle.
00:02:09 Mimořádný, všemi smysly vnímatelný jev.
00:02:12 PÍSNIČKA U stánků na levnou krásu
00:02:17 postávaj a smějou se času,
00:02:21 s cigaretou a s holkou, co nemá kam jít.
00:02:28 Chodili za mnou, nejenom že mám dobrý nudle,
00:02:31 přišli lidi i zazpívat se mnou. A to je nejlepší zážitek.
00:02:36 Něco vydělám a ještě zábavu.
00:02:40 Připravte se! Jdeme na to!
00:02:43 Až dohraje Gipsy, tak hned půjdeš na pódium.
00:02:46 A budeš hrát půl hodiny. Vyzkoušíme, jaký to je.
00:02:48 Všude jsi hrál čtvrt hodiny.
00:02:50 Na začátku Holubí dům. A čím to uzavřeme?
00:02:53 -Hymnou.
-Myslíš hymnou? Tak jo. Nazdar!
00:03:00 Já mám rád slova country, protože zpívaj o skutečným životu.
00:03:06 Takže ty písničky když někdo poslouchá,
00:03:09 tak může srovnávat jako se svým životem.
00:03:13 Každej něco takovýho zažil.
00:03:16 Dobrý večer! Ahoj!
00:03:21 -Počkej, to nejde!
-Severní Vietnam je...
00:03:27 To je dobrý. To je špatný. Je krutý? Severní Vietnam je krutý?
00:03:32 No. Počítej, lásko má s tím...
00:03:34 No počkej. Oni pak budou myslet, že myslím, že Vietnam jsou krutý.
00:03:39 -Protože severní Vietnam je...
-Jo takhle!
00:03:44 Krutý, jo? To je něco, že zabijou nebo co?
00:03:48 To je v prdeli.
00:03:50 Víš, jak jsi zpíval Na Okoř je cesta jako žádná ze sta.
00:03:53 Tak že bys zpíval "do Vietnamu".
00:03:58 Do Vietnamu je cesta jako žádná ze sta,
00:04:01 vroubená je stromama...
00:04:04 Jo? V letadle jak by to bylo, vroubená je stromama?
00:04:07 -Ale to je jedno.
-To bysme nabourali.
00:04:10 Do Vietnamu je cesta jako žádná ze sta,
00:04:14 vroubená je stromama.
00:04:19 Když jdu po ní v létě samoten ve světě,
00:04:23 sotva pletu nohama.
00:04:27 Na konci té cesty trnité,
00:04:32 stojí krčma jako hrad.
00:04:36 Tam zapadli trempi,
00:04:38 hladoví a sešlí,
00:04:40 začli sobě notovat.
00:04:45 Na hradě ve Vietnamu...
00:04:50 Počkej. To nejde.
00:05:16 Tak co myslíš? Bude to dobrý?
00:05:18 No určitě. To bude fajn.
00:05:27 Takže máme tu bagáž ve Vídni. Oni to zapomněli naložit.
00:05:38 -Ahoj!
-Ahoj.
00:05:40 -Tak co? Jaký byl let?
-Hrozně dlouhej. Strašný.
00:05:43 Můžeme si dát cigáro tady někde?
00:06:24 Nejtenčí barák světa.
00:06:29 Ten pozemek je strašně drahý,
00:06:31 tak on si mohl dovolit jenom takhle kousek pozemku.
00:06:35 A postavil z toho takovýhle barák.
00:06:37 A teď ten barák padá prostě dopředu.
00:06:43 Počkáme.
00:07:01 To víš. Ve Vietnamu už vaří každé dítě.
00:07:04 Jako já jsem začal asi tak v šesti nebo v sedmi letech. Už jsem vařil.
00:07:09 Maminka chodila na pole, takže já jsem byl doma,
00:07:14 tak jsem musel prostě ten oběd udělat.
00:07:18 Maminka přijde z práce, dá si oběd a zase jde na pole.
00:07:39 Hned první týden v červenci, jak jsem dostal telefonát,
00:07:43 že otec dostal mrtvici. Asi už je mrtvej,
00:07:47 protože nedýchá, nic mu nefunguje.
00:07:49 Všechno dělá ty stroje v nemocnici.
00:07:52 Druhej den ráno jsem hned letěl domů,
00:07:55 přiběhl jsem do nemocnice k otcovi, brečel jsem
00:07:59 a říkal jsem mu: Já už jsem tady, otče!
00:08:03 A viděl jsem, že z očí mu tekly slzy.
00:08:07 Tak jsem říkal, že je to dobré znamení.
00:08:10 Tak má naději. A já jsem měl radost.
00:08:13 Potom asi čtrnáct dní už začal tak nějak otevřít oči,
00:08:17 tak já jsem říkal: Tak to je dobrý.
00:08:19 Protože se zdá, že on se uzdravuje.
00:08:23 Nevadí tam ta prasklina?
00:08:45 Dneska už vypadá líp. Už vnímá.
00:08:50 Má teplotu. Špatně dýchá.
00:08:52 Ale zdá se mi, že má tu ruku moc...
00:08:55 On dýchá 5 minut,
00:08:58 pak přestane úplně dýchat třeba 2 minuty.
00:09:02 A pak zase hrozně dýchá.
00:09:07 Tady má srdeční má nateklý jako. Jak takhle tlačí.
00:09:18 -Sestřičky ho umývají a tak?
-Ne, to musím já.
00:09:22 Tady vedle něho večer vždycky dám postel
00:09:25 a ležím tady u něho.
00:09:28 -Tady přespáváš přímo tady?
-Přímo tady v místnosti,
00:09:32 protože musím ho otírat.
00:09:34 Protože oni mají hodně práci, protože tady hodně nemocných.
00:09:37 Málo jich je, těch sester a doktorů.
00:09:41 Takže oni tady akorát chodí měřit teplotu,
00:09:44 krevní tlak, pak jako píšou ty výsledky,
00:09:49 co oni usoudili. Takže takhle to dělají.
00:09:54 Co říkali doktoři?
00:09:57 Že už nemáme naději.
00:10:00 To už je otázka jenom dní anebo týdnů třeba.
00:10:12 Vlastně to je největší nemocnice v Hanoji.
00:10:15 A to je první nemocnice ještě z války.
00:10:19 Moderní. Tak proto je asi taky přeplněná.
00:10:27 Tady je tolik nemocných, že ta nemocnice nestačí.
00:10:31 Že lidi spí i venku v parku.
00:10:34 Každý má svoje lehátko nebo přenosnou postel.
00:10:38 Když doktoři hledají pacienty,
00:10:41 tak prostě normálně hulákaj v parku.
00:11:23 PÍSNIČKA: Od Tábora až k nám
00:11:27 cestička jako mlat.
00:11:31 Ti lidi prostě chodí sem relaxovat.
00:11:37 To nevím, proč jenom takovýhle pohyb.
00:11:43 PÍSNIČKA Po ní jsem chodíval,
00:11:46 za nocí vodíval svou milou častokrát.
00:12:10 Ze začátku já jsem byl vybrán ze školy,
00:12:13 abych studoval prostě nějaké řemeslo.
00:12:16 Jako zámečník jsem.
00:12:18 Protože ve Vietnamu nebyly zase ty prostředky.
00:12:23 Původně jsem Československo nevybral.
00:12:26 Prostě oni nás poslali tam, kam je volno.
00:12:30 Někdo jel do Německa, někdo jel do Ruska.
00:12:34 To je povinnost, když nás poslali někam.
00:12:56 Czech Republic. Poborský, Rosický.
00:13:04 Milan Baros.
00:13:05 Vedou 2:0 nad Čínou.
00:13:11 -Czech player Tomas Rosicky.
-Jé, Rosický!
00:13:25 Tihle bílí koně, co jsou tady, to není normálně běžný.
00:13:30 To ani nevědí, odkud to přicházelo.
00:13:33 Na celý stát teď jsou asi tak 300 kusů.
00:13:38 Ty koně musí mít prostě ten čumák růžový.
00:13:42 I přirození, jo, taky musí být růžový.
00:14:06 PÍSEŇ:Když se zamiluje kůň tam někde v pastvinách,
00:14:11 když se zamiluje kůň koňskou láskou,
00:14:17 zpívejte písničku, ta, ra, ta, ta, ta, ta...
00:15:10 Vezmeš koně, zabiješ ho, pak ho vaříš.
00:15:14 Vyvaříš ho...
00:15:15 Jenom kosti.
00:16:07 Sedm dní a sedm nocí to vaří.
00:16:09 -Aha!
-A kosti zůstávaj takhle.
00:16:12 Oni to pak jako rozdrtí a dávají koňům,
00:16:16 jako že dodávají jim... -Jasný. Jako se dávají slepicím skořápky,
00:16:20 tak se dává... Kolik je tak z jednoho koně kostí
00:16:24 jako na ty pytle?
-Asi tak kolem padesáti kilo.
00:16:26 Padesát kilo teda je jeden kůň?
00:16:32 Všechny mají podobné účinky,
00:16:34 ale nejlepší je ten výrobek z bílých koní.
00:16:40 Říkali, že je opravdu účinný.
00:16:42 I na tohle... Na sexuální...
00:17:49 -Co je to tvoje?
-To je moje dcera.
00:17:54 Opravdu?
00:18:25 To jsou měsíce bez spánku. Protože já jsem na to sám.
00:18:28 Já jsem jedináček, takže všechno to starání o rodiče.
00:18:34 Dá se říct, že já jsem čtvrtý.
00:18:37 Devětkrát maminka rodila, a zůstal jsem sám.
00:18:42 Všichni zemřeli po porodu. Jsem sám prostě zachráněnej.
00:18:46 PÍSNIČKA: Sbohem, lásko, nech mě jít,
00:18:49 nech mě jít, bude klid,
00:18:52 žádnej pláč už nespraví
00:18:56 ty mý nohy toulavý...
00:18:59 Tam u nás je takový, že rodiče starají o děti
00:19:03 a zase děti starají o rodiče.
00:19:07 Ten život není tak zase jako jednuduchý.
00:19:10 člověk může plánovat, ale...
00:19:14 Spoustu věcí jsem neměl dělat, a dělal jsem.
00:19:24 Dao, ty tady nejsi na tomhle rodokmenu?
00:19:30 Jo, jsem tam.
00:19:32 -Tady z levé strany.
-A Viet?
00:19:34 To je ten můj kluk, co je v Čechách.
00:19:39 Jejich touha je mít vnouče. Jako když vidí ostatní lidi,
00:19:45 že jsou tam všichni pohromadě, tak jim je úzko, že jo.
00:19:50 Hele, viděly se tvoje český a vietnamský děti?
00:19:54 Neviděly.
00:20:03 ZPÍVÁ VIETNAMSKY
00:20:12 To jako zpívá, abych jako dobře spal,
00:20:15 aby mohla jít sázet rýži a dělat domácí práce.
00:20:24 MLUVÍ VIETNAMSKY
00:20:32 To jako že je hodnej syn, že je obětavej.
00:20:35 Jak dobře staral o nás jako.
00:20:39 A kde maminka byla nejdál?
00:20:42 KOMUNIKUJÍ VIETNAMSKY
00:20:49 Nejdál, co zná, tak je nemocnice v Hanoji.
00:20:55 -A to je jak daleko?
-80 kilometrů.
00:21:12 Maminka byla v nemocnici a oni zjistili,
00:21:16 že ona má rakovinu krve.
00:21:19 Protože ona nemá ty krvinky.
00:21:23 Říkali, že už je v posledním stadiu.
00:21:27 Už jenom udělají transfúzi krve.
00:21:30 No a vrátila se potom domů.
00:21:34 Ale neříkal jsem jí, co se jí stalo.
00:22:32 Tady se říká, že pramaminka Vietnamu tady porodila sto vajec.
00:22:40 A z těch sto vajec prostě vyklubali jako Vietnamci.
00:22:45 To je prostě víra taková.
00:22:48 -A kdy to bylo?
-To už je dávno.
00:22:51 To ani není napsaný.
00:22:54 A jsou ty vajíčka ještě někde schovaný?
00:22:56 Prosím tě, to už se vyklubalo, ne?
00:22:59 Kdyby byly ještě někde schovaný vejce,
00:23:01 tak by nebyli žádní Vietnamci, že jo?
00:23:28 Člověk není jenom hmota. Člověk je tělo a duch.
00:23:34 Když zemře tělo, tak duch zůstane.
00:23:37 Kam to půjde, to nevím.
00:23:40 Já jsem křesťan,
00:23:43 tak taky vím, že to musíme nechat na Pána Boha.
00:23:51 Strašně lituju, že jsem je nechal tady samotný.
00:23:54 Já jsem tam zůstal v Čechách a oni obětovali svůj život pro mě.
00:24:03 A že ten život byl chudý. Tak to je, no.
00:24:43 Sapa. Tady je asi ta krajina. A tady žijou ty menšiny.
00:24:49 -Byl jsi tady někdy?
-Nebyl jsem tady vůbec.
00:24:52 To je poprvé. Jsem tady poprvé jako vy.
00:25:01 A jdeme. Musíme to brát nějak rychle,
00:25:04 protože se jinak posereme a nikam se nedostaneme.
00:25:07 S krajinkováním.
00:25:18 -Two hundred fifty.
-No!
00:25:25 No já nevím, co s tím budu dělat.
00:25:28 Kam bych si to pověsil?
00:25:38 Co jsi věděl o Sapě?
00:25:40 Akorát že tady je vysoká hora a že tady je zima.
00:25:46 PÍSNIČKA: Sedíme tu spolu a slova si jdou,
00:25:50 propletený prsty leží na kolenou.
00:25:53 Zeptám se, co děláš a jaký byl den,
00:25:56 ta, ra, ta, ta, ta...
00:25:59 Ty jsi tak hezká, tak hezká, kdoví,
00:26:02 jestli má touha tě neporaní.
00:26:06 Ty jsi tak hezká, pojď, ruku mi dej,
00:26:09 s tebou je celej svět vyměněnej.
00:26:14 Ty jsi tak jiná, tak jiná, kdoví,
00:26:17 jestli má touha tě neporaní.
00:26:20 Ty jsi tak jiná, pojď, ruku mi dej,
00:26:23 s tebou je celej svět vyměněnej.
00:26:37 Z čeho oni to vlastně jakoby barvěj?
00:26:39 Je takový strom, jmenuje se čam.
00:26:42 Oni to dají do vody a on vypouští takovou barvu.
00:26:47 Jednou namočí do toho, pak to nechá vyschnout.
00:26:50 Třikrát takhle musí udělat.
00:26:53 A nakonec tam vyleští voskem.
00:26:57 Tenhle pásek prej, jenom ten spodní pásek
00:27:00 pletou celej měsíc.
00:27:02 Kolik to stojí na naše celý ty šaty?
00:27:05 No, tady je za 70 korun. Celý šaty.
00:27:09 Tímhle způsobem prostě zabíješ tu kulturu.
00:27:13 Protože to už nevyplatí dělat takovou práci.
00:27:16 Jo?
00:28:04 Žlučník. Medvědí žlučník.
00:28:07 -Medvědí žlučník?
-To je léčivý.
00:28:10 Tady máš kobru. Takovou menší.
00:28:13 -Co se pak s tím má udělat?
-Pije.
00:28:16 -A pak se to má sníst?
-To můžeš.
00:28:19 Ale jinak se dělá, že se vypije alkohol, a zase se dolejvá.
00:28:22 -Želvy tam jsou.
-To je na ledviny.
00:28:25 Zaliješ tam líh a pak to vypiješ. To má nějakej účinek. Prostě léčí.
00:28:31 Na ledviny a naleješ tam alkohol?
00:28:34 Ne jako chlastat, jo? Dávejte pozor.
00:28:37 Pít, to znamená, že každej večer jednu štamprličku.
00:28:56 Ty jsi vlastně dneska přijel a hned zase odjíždíš.
00:28:59 No. Nedá se nic dělat.
00:29:03 Kluci, mějte se tu hezky. Mrzí mě to,
00:29:07 že nejsem tu s váma do konce, ale jsou důležitější věci.
00:29:13 -Takže užijte si tady.
-Ahoj.
00:29:17 -A uvidíme se zase.
-Držíme palce.
00:32:29 Udělám nějaký záběry, aby bylo vidět,
00:32:32 že vidíme akorát vlastně tam, kde jdeme.
00:32:39 Takhle tady je.
00:32:42 Máme 2 hodiny, 12 minut
00:32:45 a tady s Lamuam jsme vystoupili na nejvyšší horu Vietnamu.
00:32:53 -Jak se to tady jmenuje?
-Phan Xi Pang.
00:32:56 Akorát že neumí ani slovo. Nerozumíme si jako vůbec.
00:33:19 -Takže musíš zaplatit za dva dny?
-Ne.
00:33:22 -Why not?
-Proč ne?
00:33:24 Protože oni říkali, že se to za jeden den dá zvládnout,
00:33:29 což se zvládnout nedá, a nikdo to tam za den nechodí
00:33:33 z těch ostatních skupin, co jsme tam mluvili.
00:33:36 Proč dva dny?
00:33:40 Protože jsi prý pomalej a hodně jsi fotil.
00:33:43 A co jsi fotil, když tam byla všude mlha?
00:33:46 Takže se vracíme dolů z Phan Xi Pangu.
00:33:49 Teď bude vidět Lamuam. Támhle jde.
00:33:56 Nedám.
00:34:01 Vždyť on dostal 6 dolarů. Podívej se, jak je mokrej.
00:34:30 Zítra bude pohřeb. Dneska ráno byl obřad.
00:34:34 Lidi z celé vesnice se přišli s ním rozloučit.
00:35:05 Ve 4 hodiny jsme ho koupali, převlíkali do nových šatů.
00:35:09 V 7 hodin, 5 minut už jsme ho začali dávat do rakve.
00:35:16 Tatínek byl slabej, takže oni ho chtěli pustit z nemocnice domů
00:35:21 s tím, že je tady místní, A že když třeba umře v nemocnici,
00:35:25 tak ten jeho duch tam zůstane. Tak on pak neví, jako kam má jet.
00:35:29 Takže vždycky, i když už ten člověk je polomrtvej,
00:35:33 tak ti doktoři se snažili třeba jezdit
00:35:36 a mačkat takovým balónkem, aby dýchal,
00:35:39 aby byl ještě teplej a ten duch ho úplně neopustil.
00:35:52 Ztráta otce je pro mě bolestná.
00:36:00 Ale i prostě takový,
00:36:06 že takový ulehčení. Ne pro mě, ale pro něj.
00:36:12 Ale maminka nese to špatně.
00:36:15 No a to, že ona má taky tu nemoc, i když to neví.
00:36:20 Oni celý život žijou jeden pro druhého.
00:36:24 Oni spolu žili od svých sedmnácti let
00:36:28 a teď otci bylo 75 a mamince je teď 73 let.
00:36:41 Tatínek byl učitelem. Proto tu byli jeho žáci.
00:36:46 Jsou staří skoro jako on.
00:38:00 Už to dneska jenom já pamatuju dvě jeho písničky.
00:38:04 On je jako napsal.
00:38:18 Letecký modely, to byl jeho největší koníček.
00:38:23 Do dneška ještě po tom toužil.
00:38:26 On schovával pořád ten motůrek malinkej.
00:38:29 Tak malej jako palec na noze. No, palivový.
00:38:33 A udělal sám. Ručně.
00:38:35 A pak jako předvádí na každý slavnosti.
00:38:40 Jak letadlo letí kolem dokola, dolů a nahoru.
00:38:44 Takhle udělal pěkný show. Vždycky tu bylo hodně lidí.
00:39:46 Můj otec mě naučil číst noty.
00:39:50 Pak na kytaru mi ukázal kde, jak, jak se jmenují ty noty.
00:39:59 A já jsem se třeba učil podle toho brnkat písničku na kytaru.
00:41:02 To je štěně, ty vole!
00:41:04 PÍSNIČKA Někdo z vás, kdo ochutnal dálku
00:41:07 jeden z těch, co rozuměj,
00:41:11 ať vám poví, proč mi říkaj,
00:41:14 proč mi říkaj Toulavej.
00:41:20 Kdo mě zná a v sále sedí,
00:41:23 kdo si myslí "je mu hej",
00:41:27 tomu zpívá pro všední den,
00:41:30 tomu zpívá Toulavej.
00:41:37 Sobotní ráno mě neuvidí
00:41:40 u cesty s rukama stát.
00:41:43 Na půdě celta se prachem stydí a starý songy jsem zapomněl hrát.
00:41:48 -Jak se jmenuje tenhle?
-Ki.
00:41:52 A co by se stalo, kdybych já klepnul tady toho. Byl bys smutnej?
00:41:56 Byl bych smutnej. Já bych tě zabil.
00:41:59 Takhle?
00:42:01 Protože on má jméno.
00:42:04 Když už člověk pojmenuje to zvíře, tak už je jako domácí mazlíček.
00:42:09 Takže to se nezabije potom.
00:42:11 Sobotní ráno mě neuvidí u cesty s rukama stát.
00:42:14 Na půdě celta se prachem stydí a starý songy jsem zapomněl hrát.
00:42:25 Budou hvězdy jako tenkrát,
00:42:28 až tě v očích zabolej.
00:42:32 Celou noc vám bude zpívat jeden kuchař toulavej.
00:42:39 Zabíjení psa jako není můj styl. Takže já ani nevařím nikdy psa.
00:42:52 Jako já mám kuchařku vietnamskou
00:42:55 a tam není vůbec jako recept na psa.
00:42:57 Tohle je mezi lidma. Prostě lidi chtěj ochutnávat všechno.
00:43:02 -Tady jsou lepší.
-Jo?
00:43:04 -Měkoučký.
-Jsou dobrý?
00:43:13 A tohle jsou teda červi?
00:43:15 U vás říkají červi. Ale u nás říkají jako housenka.
00:43:19 A oni jsou různý druhy. Ne že každý...
00:43:23 Abyste nedělali tak,
00:43:24 že vidíte tam nějaký housenky, támhle na stromě,
00:43:28 vezmete je domů a uděláte jídlo. Protože jsou i jedovatý.
00:43:32 Dáme vařící vodu.
00:43:34 Oni tvrdnou a zároveň prostě vyčistíme.
00:43:38 Tak! Teď odstřihneme hlavu, nožičky.
00:43:44 Půlíme to.
00:43:46 -Půlíme to.
-Víš proč? Abyste se nebáli.
00:43:49 Když to rozpůlíme, tak už to nevypadá jako housenka.
00:43:55 To je docela pracný.
00:43:57 No. V Čechách je přísloví: Práce kvapná málo platná.
00:44:01 Citronová tráva,
00:44:03 Cibule.
00:44:04 Olej.
00:44:06 Citronový listy.
00:44:09 Rybí omáčka.
00:44:12 Koření polívkový vyráběný z kostí.
00:44:15 K tomu české pivo. Nejlepší plzeň.
00:44:20 A je to hotový.
00:44:29 -Je to hra koření, že jo taky?
-Hm.
00:44:33 No.
00:44:48 První cestu, co chci,
00:44:49 tak z letiště pojedu rovnou do Liberce za rodinou.
00:44:55 Já je už půl roku neviděl.
00:44:58 Takže stýská se mi po nich a jim se zase stýská po mně.
00:45:09 Pojedeš do Čech?
00:45:12 No. Vůbec nevím, jak mám se rozhodnout.
00:45:16 Mamince je teď trochu líp, ale prostě mám tam zase něco,
00:45:21 co musím vyřešit. Daně musím udělat.
00:45:25 Já už jsem tam čtyři měsíce nebyl, takže vůbec nevím,
00:45:29 jak to tam vypadá. Auto mám rozbité.
00:45:35 Peníze nejsou, takže nevím, na co se mám těšit v Čechách.
00:45:53 PÍSNIČKA Okolo Hradce v malé zahrádce
00:45:56 rostou tam tři růže.
00:46:01 Okolo Hradce v malé zahrádce rostou tam tři růže.
00:46:14 No photo?
00:46:16 No possible?
00:46:56 Co kupuješ?
00:46:58 Rýžovou kaši.
00:47:01 -Pro?
-Pro maminku.
00:47:03 Proč jí kupuješ jídlo. To nedostává nemocniční jídlo?
00:47:07 Ne.
00:47:10 Předevčírem jsme ji zase sem vzali.
00:47:12 Po smrti mého otce se zhroutila a byla slabá,
00:47:18 takže jsme museli ji sem zase vzít.
00:47:21 Dostala nějaké léky a už je jí líp,
00:47:25 ale stejně mi nedávají doktoři žádnou naději.
00:47:34 Je to smutný, no.
00:47:40 Nemám léky.
00:47:42 Zrovna jste tady a musel jste prostě vidět takovýhle situace.
00:47:53 PÍSNIČKA:Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou,
00:47:58 jsem chudý, jsem sám, nemocen.
00:48:03 Hlava mě pálí
00:48:06 a v modravé dáli se leskne a třpytí můj sen.
00:48:14 Zde leží ten blázen, chtěl dům a chtěl bazén
00:48:18 a opustil tvou krásnou tvář.
00:48:23 Mám plechovej hrnek, v něm pár zlatejch zrnek
00:48:27 a nad hrobem polární zář.
00:48:32 Severní vítr je krutý,
00:48:37 počítej, lásko má, s tím.
00:48:41 K nohám ti dám zlaté pruty,
00:48:44 nebo se vůbec nevrátím.
00:49:14 Hej! Žízeň je veliká, život mi utíká,
00:49:17 nechte mě příjemně snít.
00:49:21 ve stínu pod fíky poslouchat slavíky,
00:49:24 zpívat si s nima a pít.
00:49:28 La, la, la, la...
00:49:41 Lidi, Češi, já vás miluju.
00:49:46 Gia Ninh, to je jméno mojí vesnice. Vesnice, no.
00:49:52 Ale ne dnes. Tam je teď Then Ninh.
00:49:55 ale Gia Nihn, to je původní jméno, co byl ještě ten král.
00:50:03 Takže já chci to nosit kvůli tomu, že to je...
00:50:07 To už vám nikdo jako nekopíruje.
00:50:18 Maminka si přála, abych se vrátil domů.
00:50:21 Ne třeba teď, ale abych asi tady nezemřel.
00:50:27 Tady v Čechách.
00:50:30 Můj děda je náčelník celého kmene, otec taky,
00:50:35 teď zemřel, tak já jsem zase ten následující.
00:50:38 Takže celej ten náš kmen čeká na mě.
00:50:43 Protože teď nemají nikoho, kdo by jim dal nějakej pokyn.
00:50:47 Tak oni říkali, že po týhle situaci
00:50:50 určitě už jsem vyčerpanej,
00:50:53 tak musím zase tady nějak nabrat sílu.
00:51:14 ZPÍVÁ ČESKOU HYMNU VIETNAMSKY
00:51:28 ...zemský ráj to na pohled.
00:51:33 A to je ta krásná země...
00:51:41 DÁLE ZPÍVÁ ZASE VIETNAMSKY
00:51:58 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2011
00:52:02 Ještě musím to dodělat. To nemám hotový.
Protagonistou dokumentu, který ve vlastní produkci natočil režisér Karel Koula, je vietnamský kuchař Le Quang Dao, trvale usídlený v Čechách a známý jako interpret našich populárních country-songů. Činorodý muž, přezdívaný Zpívající nudle, v létě roku 2009 odcestoval do rodné země kvůli svému nemocnému otci, upoutanému na nemocniční lůžko. V listopadu téhož roku za ním odjel jeho český manažer Viktor Souček spolu s autorem filmu. Během návštěvy zaznamenávali Daovy kontakty s jeho nejbližšími a na různých místech mapovali vietnamskou každodennost.
Kuriózní cestopis ukazuje život v současné Hanoji i na vietnamském venkově. Diváky zavádí například na farmu unikátních bílých koní, jejichž kosti údajně mají léčebné účinky. Jiná zajímavá pasáž se odehrává v Templu Hung, ležícím 95 kilometrů severně od Hanoje, kam se Dao přijel modlit za zdraví svých rodičů. Další epizody přibližují pohraniční městečko Sapa, jež leží uprostřed malebné přírody na hranicích s Čínou a jehož obyvatelé se živí produkcí ručně vyráběných oděvů. V jedné z nejdramatičtějších pasáží autoři podnikli výstup na nejvyšší horu Vietnamu.
Mozaika, jež místy připomíná slavný dokument Vítejte v KLDR, se dotýká i politických poměrů ve společnosti, poznamenané komunistickou minulostí a vleklou válkou. Vietnam líčí jako zemi relativně svobodnou, kde však stále přežívá vliv uniformovaných i tajných policistů a totalitních ikon. Dokument, podmalovaný českými evergreeny v Daově podání (titul snímku parafrázuje název zlidovělého songu od tandemu Svěrák-Uhlíř) vypráví i o mentalitě obyčejných Vietnamců. Zabývá se také exotickými pokrmy a neobvyklými praktikami jejich příprav.
Autentický záznam asijské každodennosti nahlíží také do přeplněných nemocnic a ruchu na místních tržištích. Prolíná se s baladickým svědectvím o Daově vztahu k jeho umírajícím rodičům. Závěrečné pasáže filmu, na jehož finální podobě spolupracovala Česká televize (dramaturgem byl Antonín Trš), zobrazují pohřební rituál, následující po smrti jeho otce. Dotýká se i konce života Daovy matky a v epilogu zachycuje jeho návrat do Čech.