… ale víra uzdravuje. Americký film. ### Hrají: L. Wilson, R. Mitchellová, A. Barrazaová, G. Lopez, M. Lilyová, R. Seiferthová, R. Benjamin a další. Režie Mark Pellington
00:00:57 NA PRODEJ
00:01:00 -Ó, je. Doufám, že nečekáte dlouho.
00:01:03 Obvykle jsem tu první. Omlouvám se.
00:01:06 No tak myslím, že se vám tato nemovitost
00:01:10 se třemi pokoji bude líbit, pane Poole.
00:01:13 Hned tady. Tato koupelna byla kompletně zrekonstruována.
00:01:16 Nové dlaždice, nové umyvadlo.
00:01:19 A v každém pokoji jsou vestavěné skříně.
00:01:23 ZÁZRAKY SE NEDĚJÍ
00:01:26 A před vámi je kuchyň. Podívejte se na to střešní okno, jak je pěkné.
00:01:30 A ty skříně jsou, myslím, původní. Což se některým lidem opravdu líbí.
00:01:34 -A co ten druhý dům? Ten na konci ulice?-Ano. No...
00:01:38 Učinila jsem nabídku, jak jste žádal, ale nechtějí ho prodat.
00:01:43 Není na prodej.-Řekla jste jim, že zaplatím, cokoliv si řeknou?
00:01:47 -Ano. Jistě, pane Poole. Oni v něm žijí. Mají ho rádi.
00:01:51 Je to jejich domov. Nicméně, vraťme se k tomuto domu.
00:01:56 Pojďte, ukážu vám zahradu.
00:01:58 Jste z Kalifornie, pane Poole? Počasí je tam pěkné.
00:02:02 Mnoho Kaliforňanů tráví svůj čas na zahradě.
00:02:06 Podívejte, co je tu místa na bazén nebo na vanu.
00:02:09 -Kolik?
-Chtějí 325 dolarů.
00:02:13 -Promiňte. Mohla... Mohla byste to zopakovat?
00:02:16 Mám problém s tímhle uchem.
-Á, to je mi líto.
00:02:20 Oni chtějí 325 dolarů.
-Hm.
00:02:24 Dobře, beru to.
-Víte, pane Poole, jsem si jistá,
00:02:28 že bych je mohla přesvědčit, aby šli s cenou dolů o 30 dolarů.
00:02:32 Jen se podívejte. Potřebuje novou omítku a...
00:02:36 -To je v pořádku. Zaplatím, co žádají.
00:02:39 -Jen se podívejte. Myslím, že to potřebuje aspoň trochu barvy.
00:02:43 A venkovní úprava by toho taky ještě hodně potřebovala, ne?
00:02:47 -Rád bych zaplatil, co chtějí. Žádné smlouvání, žádné opravy.
00:02:52 -Ale pane Poole...-Paní Wyattová, zaplatím prostě to, co chtějí.
00:02:59 Dobře? Čím větší cena, tím větší provize pro vás, takže...
00:03:05 -Tak dobře.
00:05:30 ZVONEK
00:05:34 KLEPÁNÍ
00:05:37 -Dobrý den. Jsem vaše sousedka od vedle. Esperanza Martinezová.
00:05:42 Jen jsem vás chtěla pozdravit a přivítat vás v sousedství.
00:05:47 Tak dobrý den. Domácí tamales pro vás.
00:05:51 -Oh, děkuju.
00:05:54 -Bývali jsme dobří přátelé s tím mužem, co tu žil.
00:05:58 Ve skutečnosti jsem ho našla já.
-Našla kde?
00:06:02 -Ve vaší kuchyni. Chudák zemřel na infarkt.
00:06:10 Bylo to strašné.
00:06:12 Říkalo se, že ležel v té kuchyni deset hodin.
00:06:15 -Tady?
-Ano.
00:06:18 Byli jsme přátelé.
00:06:20 No. A odkud jste?
00:06:23 -Nejsem odsud.
-Aha.
00:06:28 -A díky za ty tamales.
00:06:33 -Nashle.
00:06:36 -Chcete se spálit?
-No jo.
00:06:40 -Nemáte opalovací krém?
00:06:43 No, zavolala bych, než jsem sem přijela, ale nemáte telefon.
00:06:47 -Nemám.-Ano, tak jsem nevolala. Víte, jen jsem se chtěla ujistit,
00:06:51 že se máte dobře a že se vám dobře bydlí.
00:06:55 A všiml jste si, že jsme nahodili omítku a natřeli ji?
00:06:59 -Jo, toho jsem si všiml. Nežádal jsem vás snad, abyste to nedělali?
00:07:03 -Jo. No, já si myslela...
00:07:06 -Jde jen o to, že se tady nezdržím dlouho, paní Wyattová.
00:07:10 Takže to byla jen ztráta času.
00:07:13 -Co tím myslíte, že se tu nezdržíte dlouho?
00:07:19 -A pro vaši informaci.
00:07:22 Ten, kdo to udělal, odvedl mizernou práci.
00:07:26 Všude jsou na té omítce skvrny.
00:07:29 -Aha.
00:07:33 Nechám to opravit.
-Ne. To je jedno. Neobtěžujte se.
00:07:43 Tak...
00:07:46 Mějte se.
00:07:58 -Chcete se spálit?
-No jo.
00:08:00 -Nemáte opalovací krém?
00:08:03 No, zavolala bych, než jsem sem přijela, ale nemáte telefon.
00:08:08 Ano. A tak jsem nevolala.
00:08:11 Všiml jste si, že jsme nahodili omítku a natřeli ji?
00:08:16 -Toho jsem si všiml. Nežádal jsem vás snad, abyste to nedělali?
00:08:20 -Jo. No, myslela jsem...
00:08:23 -Jde o to, že se tady nezdržím dlouho, víte, paní Wyattová.
00:08:27 Takže to byla jen ztráta času.
00:08:30 -Co tím myslíte, že se tu nezdržíte dlouho?
00:08:33 -A pro vaši informaci. Ten, kdo to udělal, odvedl mizernou práci.
00:08:37 Všude jsou na té omítce skvrny.
-Aha.
00:08:41 Nechám to opravit.
-Ne. To je jedno. Neobtěžujte se.
00:09:01 Co tady děláš?
00:09:33 -Bože můj.
00:10:24 Ano! Opravdu. Ano, opravdu. Ano! Ano!
00:10:29 Je to jako... Já nevím, ale... Nevím nic jistého, ale...
00:10:35 No, já... Ano, je to jako... Jako...
00:10:40 Prosím, prosím, prosím, prosím!
00:10:43 Dobře, dobře, dobře. Děkuju vám. Brzy nashle!
00:10:47 Pane Poole, stalo se něco velmi úžasného.
00:10:52 -Co jste dělala na mé zahradě?
-Vy jste to neviděl?
00:10:56 -Koukala jste mi do okna?
-Ááá, ne.
00:10:59 Jistěže ne. Vy jste to neviděl?
-A co jako?
00:11:05 -Bože.
-Já jsem viděl vás.
00:11:08 Proběhla jste kolem.
-Oh. Óóó!
00:11:12 -Chcete si něco půjčit?
-Oh.-Dobře. Uvidíme se později.
00:11:29 -No.
00:11:34 Nevidíte to?
-Jako co?
00:11:36 Všechno co vidím, je skvrna od vody z mizerné štukatérské práce.
00:11:40 -Vy se nedíváte.
00:11:49 -Já, já, já nic nevidím.
-Vy se nedíváte.
00:11:55 Es el rostro des Dios. Obličej Boha.
00:11:59 Obličej Krista. Je to... Je to jako znamení od Boha.
00:12:05 -Jediné znamení, které vidím, je, že jste trochu přecitlivělá.
00:12:09 To bude asi tím horkem. Myslím, že za to může to hrozné vedro.
00:12:13 -Dobře, dobře.
-Dobře?
00:12:17 -Já vím, že je těžké tomu uvěřit, ale důkaz je přímo tady.
00:12:21 Přímo zde.
-Dobře.
00:12:24 -Vy to budete ignorovat?
-Ne. Ne.
00:12:27 Já budu ignorovat jenom vás, protože se už nechci dohadovat.
00:12:40 A s kým jste to mluvila?
-S vámi.
00:12:43 -Ne. Myslím, na vaší zahradě po telefonu.
00:12:47 S kým jste to mluvila? No prosím.
00:12:50 ZVONEK
00:12:53 Zůstaňte tu.
00:12:58 Ano?-Ahoj. Hledám Esperanzu Martinezovou. Říkala, že bude tady.
00:13:02 Jsem otec Vincent Salazar z kostela svatého Raymonda.
00:13:06 Žádala mě, abych se s ní setkal ohledně...-Pojďte.
00:13:10 Promiňte. Je to na zahradě. Ukážu vám to.
00:13:14 Tady, tady.
00:13:18 -Hele, já nevím, proč jste přišli, ale neřekl jsem, že sem můžete jít.
00:13:23 Byl bych rád, kdybyste odešli.
-Vidíte?
00:13:27 -No, něco tam vidím.
00:13:30 Velmi se omlouvám za obtěžování, pane...-Henry Poole.-Pane Poole.
00:13:35 Omlouvám se.
-Tak vidíte to?
00:13:41 -Vím, že by to mohlo být interpretováno jako obličej.
00:13:45 -Bože můj.
-Je to zřejmé.
00:13:48 Ale obličej Krista? Nejsem si jist, zda můžeme učinit takový závěr.
00:13:54 -Děkuju vám. Díky. Vidíte? Rozumíte?
00:13:58 A teď, jak jsem řekl, bych byl rád, kdybyste odešli.
00:14:02 Mám tu dost práce.
-Ne, ne, ne, ne. Hele, hele, hele.
00:14:07 Můžete vidět oči tady a vousy tady. A hele, svaté rameno.
00:14:13 -Svaté rameno.
-Všechno.-Všechno.
00:14:17 -No všechno.
-Vím, jak by to mohlo být.
00:14:20 Tyhle věci by se neměly jen tak podceňovat.
00:14:23 Těmto věcem musíme přikládat určitou hodnotu. Nedělat si z nich legraci.
00:14:28 -Dobře. Hodnota tohohle je v tom, že je to skvrna od vody. Jasný?
00:14:33 Je to jasný?
-Pravděpodobně máte pravdu.-Ano.
00:14:37 -A v žádném případě církev nepřipouští
00:14:41 jakákoliv neodůvodněná tvrzení tohoto druhu, ale...-Ale už nic.
00:14:46 Víte, hra je u konce, jasný? Tohle není obličej Krista.
00:14:50 A já si chci užívat samoty!
-Máte pravdu.
00:14:54 Jistě, pane Poole. Omlouván se za zdržení.
00:14:57 Esperanzo, pojďme.
-Ne, ne. Počkejte, prosím.
00:15:02 Pane Poole, to nemůžete ignorovat, prosím.
00:15:08 (vzrušená španělština) Prosím vás.
00:15:14 Počkejte. Pane Poole!
00:15:17 Vy nevěříte v Boha? Prosím. Prosím!
00:15:20 Je to obličej Boha a jeho oči. Vy jste to viděl.
00:17:10 -Holčičko?
00:17:13 Ne, ne. Počkej.
00:17:45 (z kazeťáku)
00:17:47 FARÁŘ:-Tyhle věci by se neměly jen tak podceňovat.
00:17:51 Těmto věcem musíme přikládat určitou hodnotu.
00:17:55 Nedělat si z nich legraci.
-Dobře, já...
00:18:00 ŽENSKÝ PLÁČ
00:18:06 -Je mi to líto. Je mi to líto.
00:18:10 Je mi to tak líto, holčičko.
00:18:15 ZAKLEPÁNÍ
00:18:19 Ahoj.
-Ahoj.
00:18:21 Já jsem Henry. Bydlím hned vedle.
-Jo, ano.
00:18:24 Viděla jsem vás při stěhování. Jsem Dawn.-Ahoj. Těší mě.
00:18:29 No, víte, vaše dcera upustila tohle na mé zahradě.
00:18:33 -Bože, moc se omlouvám.
00:18:36 Pořád jí říkám, aby se držela dál od zahrad ostatních lidí.
00:18:39 -Ne, to není žádný problém. Jen se tam procházela.
00:18:43 -Nahrála vás?
00:18:46 -To nevím.
-Protože to někdy dělá, víte?
00:18:50 Promiňte.
00:18:53 -Proč to dělá?
00:18:58 -Já... Já nevím.
00:19:05 Už musím jít, ale velmi vám děkuju, že jste to Millie přinesl.
00:19:09 Postarám se, aby na vaši zahradu nechodila.
00:19:21 -Pořádáte další párty?
-Pardon?
00:19:24 -Už několikrát jsem vás tu viděla nakupovat stejné věci.
00:19:29 Myslela jsem si, že asi...-Aha.
-Bude to 155 dolarů.
00:19:33 Myslela jsem si, že pořádáte oslavy.
00:19:37 -Žádné oslavy.
00:19:40 -Tak to nevypadá na moc zdravou stravu.
00:19:44 -To je jen přechodný stav.
00:20:02 -Pospěšte si. Honem.
00:20:07 Pojďte, pojďte. Rychle.
00:20:09 Pospěšte si. Pojďte. Pospěš si, Margie. No tak.
00:20:16 Bože můj. Bože můj. Bože můj.
-Hej!
00:20:19 -Bože, pojďte. Margie, pojď. Utíkej, utíkej! Prosím, honem pojď.
00:20:24 -Vidím vás.
00:20:54 Hej! Hej! Svaté rameno.
00:20:57 -Dobře.
-Hej. Je tohle vaše?
00:21:04 Tady máte. Vemte si je.
00:21:07 Na něco se zeptám. Vypadá můj dům jako kostel?
00:21:10 Protože není. Je to můj dům. Soukromý majetek.
00:21:14 A já si nepřeju, abyste se vy čtyři u mě procházely, když nejsem doma,
00:21:17 s hromadou svíček a dělaly s nima cokoliv, co se s nimi dělá.
00:21:21 Jasné? A ještě dávaly tu barvu na moji zeď. Dobře?
00:21:24 To je vandalismus. Rozumíte?
-Prosím, pane Poole. Jen klid.
00:21:27 My jsme na vaši zeď nemalovaly vůbec nic.-Opravdu?-Opravdu.
00:21:31 -Ne? Nic?-Ne, ne, ne.
-Dobře. A co je tohle?
00:21:35 Neřeknete mi, co to je?
00:21:39 -Bože můj.
00:21:42 To není barva, pane Poole.
-Jasně.
00:21:45 -My jsme to tam nedaly.
-A co je to?
00:21:49 -Je to krev.
00:21:51 To je svatá krev.
-Krev?
00:21:54 -Ano.
-Aha.
00:21:56 -Ach můj Bože.
-Něco vám řeknu.
00:21:59 Všechny jste už dost staré, abyste to věděly.
00:22:02 A já jsem zklamán. Zejména z vás.
00:22:08 Nesmysly. Je mi z toho zle.
00:22:11 Prosím, jen... Jen mě nechte na pokoji.
00:22:14 Krev.
00:23:22 PŘED ŠESTI TÝDNY
00:23:24 -Děkuju.
00:23:29 Hups.
-Hups?
00:23:32 -Promiňte. Netrefila jsem se.
-Netrefila?
00:23:36 -Mohla bych to zkusit znovu?
-Ano. Dobře.
00:23:45 -Sakra! Ježíši! Promiňte.
00:23:48 -Víte co? Nechcete si to jít nacvičit a pak se vrátit?
00:23:53 Rozcvičit se třeba s pomerančem? Co to má být?
00:23:56 Teď se cítím jako žiletka a šálek na kafe.
00:23:59 Udělám to sám. Rozumíte mi?
-Ještě jednou.
00:24:02 Ježíši, už to bude.
-Jo?-Hm.
00:24:05 -Dobře. Jen se uvolněte. Dobře. Jasně?
00:24:08 -Teď to půjde.
00:24:14 A mám to.-Máte to?
-Hm.-Dobře.
00:24:19 -Kolikrát vás dnes píchla?
-No třikrát nebo čtyřikrát.
00:24:24 Ztratil jsem přehled.-Čtyřikrát? Už se zlepšuje.-Procvičovala to.
00:24:28 -Pojďme si projít standardní otázky a odpovědi.
00:24:31 Spíte dobře?
-No, mohlo by to být lepší.
00:24:34 -Strava dobrá?
-Jo, jím. Ano.
00:24:37 -Cvičíte?
-Víte, tu a tam.
00:24:41 -Tak ne.
-No...
00:24:43 -Až na tohle, pane Poole, si vedete dobře.
00:24:46 Pravděpodobně bych zkusil víc pohybu.
00:24:49 Možná třeba jógu nebo pilates.
00:24:52 Zavolám vám za pár dní, až přijde vaše krev a moč.
00:25:12 -Můžete jít ke mně.
00:25:15 Pojďte sem.
00:25:29 Snad to nepoužíváte jako ředidlo?
-Hm?
00:25:32 -Protože dnes nemáte vodku.
-Ano.
00:25:35 -Věděl jste, že v roce 1985 se Gorbačov poté, co se stal
00:25:40 generálním tajemníkem strany, pokusil vymýtit v Rusku vodku?
00:25:44 Lidé to nepřipustili. Není to zvláštní?
00:25:48 Víte, kolem 30 tisíc Rusů zemře každý rok na otravu alkoholem.
00:25:52 Ale co lidé chtějí, to mají.
-Jo.
00:26:09 -Co je to s vámi?
00:26:12 -Hm?
-Nechci být nezdvořilá,
00:26:15 ale je zřejmé, že s vámi něco není v pořádku.
00:26:18 Nevím, jestli jste smutný, naštvaný nebo oboje.
00:26:22 Ale nejste obvyklý. Nechtěl byste si o tom promluvit?
00:26:26 -Vy chcete, abych vám teď řekl, proč jsem smutný a naštvaný,
00:26:30 zatímco markujete láhve s bělidlem?
-Takže obojí. Smutný i naštvaný.
00:26:34 -Ne, to jsem neřekl.-Ano, řekl.
-Ne, neřekl.-Ano, řekl.
00:26:38 -Vyhověl jsem vám. Ano? Byl jsem zdvořilý.
00:26:42 -Dobře, ale neodpověděl jste mi. Tak co se děje?
00:26:46 -Proč prostě nemarkujete moje věci? Dobře? Ježíši.
00:26:50 Cením si vašeho zájmu, ale už bych chtěl radši odejít. Ano?
00:26:54 -Dobře.
00:26:59 Omlouvám se.
-Ne, nemusíte.
00:27:10 -Je v pořádku být smutný. Víte, dříve jsem byla hodně smutná.
00:27:15 Někdy musíte být smutný, abyste si připomněl, že jste naživu.
00:27:21 Lepší, než necítit nic, ne?
00:27:39 -Nejde to dolů, že?
-Ne.
00:27:43 Ne, nejde.
00:27:46 Já myslím, že jsem to ještě zhoršil.
00:27:49 Máte nějaký nápad?
-Ne.
00:27:52 Ne, ale jestli je to to, co Esperanza říká, že je,
00:27:56 pak si myslím, že to bude chtít něco víc, než jen láhev bělidla.
00:28:02 -Jo. No, Esperanza se mýlí.
00:28:05 -To máte tolik pochybností?
00:28:09 -Vy si myslíte, že je to tělo Krista?
00:28:13 -No, vlastně z tohohle úhlu to vypadá jako vy.
00:28:17 Chci říct jako abstraktní verze, myslím.
00:28:23 -Je to jen skvrna. Jen hloupá skvrna.
00:28:27 -Jestli se vám to nepodaří dát pryč,
00:28:30 pak to bude něco, co vás bude připomínat.-Cože?
00:28:32 -Vy tu nezůstanete nadlouho, že ne? Esperanza je tu jako místní noviny.
00:28:39 Myslím, že to ona vyzpovídala realitní makléřku.
00:28:43 A tak máme o vás informace.
-Aha. Jo.
00:28:48 -Co budete dělat? Nakoupíte, prodáte a vyděláte?-Jo.
00:28:55 Něco takového.
00:28:58 -Neprodávejte to žádným podivínům.
-Ne.
00:29:02 Neprodám.
00:29:05 -Hodně štěstí s tím tělem Krista.
-Díky.
00:29:09 -Nebo co to je.
00:29:20 (z televize)
-Následující program je
00:29:24 placenou reklamou pro systém "Proměny těla za 6 týdnů",
00:29:27 který přináší Organizace pro praktická řešení pro lepší život.
00:29:31 -Jím celý den a zhubla jsem 25 kilo.
00:29:35 -Jím víc, cvičím méně a zhubla jsem 46 kilo.
00:29:38 -Ztratil jsem 25 centimetrů v pase během pouhých 12 týdnů.
00:29:45 -Já jsem přešla z velikosti 10 na velikost 0.
00:29:49 Nikdy jsem neměla velikost 0. Teď jím více jídla než předtím.
00:29:53 -Poslouchejte mě. Ten muž je jasný ateista.
00:29:57 A není moc milý. To k sobě vždycky patří.
00:30:01 -No, lidé bez víry potřebují někdy trochu pomoci.
00:30:05 To je vše.
00:30:08 -Ps! Ps!
00:30:14 -Co to tu děláte?
-Váš trávník byl zanedbaný.
00:30:18 -Zanedbaný?-Ano.
-Poslyšte, to je absurdní.
00:30:22 Lidé přece nechodí jen tak kolem, aby pomáhali druhým bez důvodu.
00:30:26 Tak mi řekněte, co tu děláte? Co chcete?-Já nechci nic.
00:30:30 -Jen se ho zeptej.-A na co?
-Chce sem pozvat lidi z církve,
00:30:34 aby prozkoumali ten obličej Krista, aby se vědělo, zda je to zázrak.
00:30:40 -Děláte si srandu?
-Ne. Je pevně odhodlána. Že ano?
00:30:44 -Jo. Nepostřehl jsem vaše jméno. Každopádně...
00:30:51 Poslouchejte mě.
00:30:53 Můžete tu postavit třeba altánek, ale já nepustím vás,
00:30:58 ani vaše blízké církevní přátele do svého domu. Jasné?
00:31:02 Ten obličej, ať si myslíte, že je to cokoliv, je skvrna!
00:31:06 Není to žádný zázrak. Dobře?
00:31:09 -Jak to můžete říct?
-Já o tom už opravdu nechci mluvit.
00:31:14 Přišel jsem, abych vám dal tohle. Našel jsem ji, tak...
00:31:20 -Bože můj. Proč jste sem musel přijít a dávat jí to?
00:31:25 -Proč pláčete? Je mi to moc líto. Jen jsem to našel.
00:31:29 -To je Leo. Byl to její přítel, než zemřel.
00:31:33 Žil ve vašem domě.
-Byl to dobrý muž.
00:31:37 -U mě v domě pod dřezem je jich plná krabice od doutníků,
00:31:41 takže se můžete stavit a vzít si je, jestli chcete.
00:31:51 -Byl tak pěkný.
00:31:55 Nikdy jsem si nemyslela, že najdu někoho takového jako on.
00:32:00 Byla jsem připravena, že zestárnu sama.
00:32:05 Nebyla jsem vdaná a nikdy jsem s nikým nežila.
00:32:12 Jednoho dne, asi před pěti lety, přišel Leo.
00:32:23 A byly to léta samoty.
00:32:29 A jeden muž to nedokáže všechno změnit.
00:32:38 Život plný smutku a náhle...
00:32:43 Už jsem si ani nevzpomněla, jaké to je být moc smutný.
00:32:56 A pak zemřel.
00:33:03 Vzpomínám si, že jsem prosila Boha,
00:33:10 aby mi pomohl přestat cítit bolest.
00:33:21 A dal mi vědět, že je v pořádku.
00:33:28 A teď... se objeví ta tvář.
00:33:37 Ta jeho tvář.
00:33:48 -Víte, Esperanzo...
00:33:54 Chci, abyste teď ke mně byla upřímná. Dobře?
00:33:59 Vy si vážně myslíte, že ta skvrna venku je odpověď na vaše modlitby?
00:34:06 Vážně?
00:34:15 Tak co přesně chcete, aby církev udělala?
00:34:19 -Jen aby přišli, zkoumali zeď a taky tu krev.
00:34:24 Chci vědět, co to je.
00:34:27 A pokud to nic není, pak to nic není.
00:34:31 A už vůbec vás nebudu obtěžovat. Slibuji vám.
00:34:37 -Já...
00:34:43 Dobře. Jen jeden den. Nic víc. Opravdu. Jeden den.
00:34:51 -Děkuju vám, pane Poole. Děkuju.
-Nemáte zač.
00:34:55 -Velmi moc vám děkuju. Uvidíte. Uvidíte.
00:34:59 Všechno, co se děje, má důvod.
00:35:13 -Esperanzo?
-Tak pojďte se mnou.
00:35:16 -Kdo je ten muž?
00:35:19 -Musí tu zeď otevřít a podívat se, co je za tou skvrnou.
00:35:23 Aby bylo jisté, že není umělá. Opravíme to a bude to jako nové.
00:35:27 -Neopravujte to. To je v pořádku.
-Neblázněte, pane Poole.
00:35:32 Nenecháme díru ve zdi.
-To je jedno. Nezůstanu tu dlouho.
00:35:47 Víte, otče Salazare,
00:35:50 ten dům se nahazoval, než jsem se sem přestěhoval.
00:35:54 Tak tím to je. Opravdu není o čem mluvit.
00:35:57 -Možná ne o tom domě. Proč jste řekl, že se tu nezdržíte?
00:36:05 -Já o tom nechci moc mluvit.
-Ale chcete.
00:36:09 -Ne, nechci.
-Tak proč jste to zmiňoval?
00:36:13 -Chci se vás zeptat.
00:36:19 Proč si myslíte, že mě dobře znáte?
-To si nemyslím.
00:36:23 Ale ten kdo má dvě oči, může vidět, že něco není v pořádku. Vy jste...
00:36:27 -Smutný? Naštvaný?
00:36:30 -Ano. Něco takového.
-Jo.
00:36:37 -Jsem dobrý posluchač.
-Ano? Já také.
00:37:07 FARÁŘ:-Ale ten kdo má dvě oči, může vidět, že něco není v pořádku.
00:37:12 Vy jste...-Smutný? Naštvaný?
-Ano. Něco takového.
00:37:25 Ale ten kdo má dvě oči, může vidět, že něco není v pořádku. Vy jste...
00:37:30 -Smutný? Naštvaný?
-Ano. Něco takového.
00:37:53 -Co to tady děláš?
00:38:02 JAK ZPÍVÁŠ S VODOU VE SVÝCH ÚSTECH, TO MI POMŮŽE DĚLAT MOU PRÁCI.
00:38:25 Páni.
00:38:27 Je to tu moc hezké.
00:38:45 Ty nemluvíš. Že ne, Millie?
00:38:50 To nevadí. Někdy se mi také nechce mluvit.
00:38:56 Víš?
00:39:04 Můžu už jít?
00:39:07 Dobře.
00:39:09 Rád bych si tu poseděl a navštívil tě, ale nemůžu.
00:39:14 Já mám před sebou dlouhou cestu.
00:39:20 Moc rád bych tu zůstal a povídal si s tebou, ale nemám už moc času.
00:39:56 -Pane Poole? Já se omlouvám. Zvonila jsem, ale...
00:40:02 Něco tu pro vás mám.
00:40:13 -Jak jste věděla, že to byl tenhle?
00:40:17 -Vím úplně všechno o téhle čtvrti. To už byste měl vědět.
00:40:37 -To býval můj pokoj.
00:40:41 -Pane Poole, jste v pořádku?
-To býval můj pokoj.
00:40:46 Poslední místo, o kterém si vzpomínám, že jsem byl šťastný.
00:40:52 I když si sotva vzpomínám.
00:41:12 Tohle je pokoj, kde na sebe často křičeli.
00:41:28 Je to zvláštní pocit zase tu stát.
00:41:34 Ale vůbec nic to se mnou nedělá.
00:41:40 -Pane Poole, je mi líto, že to nebylo to, v co jste doufal.
00:41:45 -Nevadí. To není nikdy.
00:41:48 Děkuju vám. Bylo to velkorysé. Díky.
00:41:55 -Co jste očekával? Nemůžete se vrátit do minulosti.
00:42:01 -Mluvíte jako mladý mudrc.
00:42:05 -Já nejsem mudrc.
00:42:08 A teď to už aspoň víte.
00:42:13 -Co jako?
00:42:15 -Jaké to je, vrátit se, kde jste vyrůstal.
00:42:20 -Ano, teď to vím.
00:42:24 Není to nic. Člověk se nemůže nikde ukrýt.
00:43:48 -Millie?
00:43:52 Hej!
00:43:55 Vylez, zlato, už je pozdě hrát hry.
00:44:05 Tak kde jsi, Millie?!
00:44:08 Millie, kde jsi?!
00:44:15 Millie?
00:44:27 Millie?
00:44:50 Millie, co to děláš?
00:44:59 Zlato?
00:45:06 Copak je, Millie?
00:45:16 Millie?
00:45:22 Co je to?
-Mami.
00:45:27 -Millie, co jsi to řekla?
-Mami.
00:45:31 -Co?
-Mami.
00:45:38 -Co jsi to řekla?
-Mami.
00:45:43 Mami.
00:45:46 Mami, ty mě slyšíš?
-Ano, slyším.
00:45:53 Moc tě miluju. Moc.
00:45:57 Je mi to líto.
00:46:01 Je mi to tak líto, holčičko. Je mi to líto.
00:46:05 Maminka je tady. Maminka je u tebe.
00:46:11 Tak pojď, půjdeme.
00:46:14 Jdeme domů.
00:46:43 -Díky.
00:46:50 -Co se to tam stalo?
00:46:55 -To mi řekněte.
00:46:57 -Nepromluvila ani slovo už víc jak rok.
00:47:02 Co odešel její otec. Moc ho milovala. Tak moc.
00:47:08 A pro ni je to tak hrozně nefér.
00:47:12 Víte, já jsem ji ani nemohla dostat z postele, když to všechno začalo.
00:47:17 Ona se prostě uzavřela do sebe a nemohla najít cestu ven.
00:47:23 A já ji vzala ke všem možným doktorům,
00:47:27 terapeutům, psychologům, psychiatrům.
00:47:31 Nikdo jí nepomohl. Nikdo. Jen procházeli seznamem.
00:47:36 Deprese, posttraumatická reakce. Odevzdanost.
00:47:44 A po nějaké době se trošku zlepšila, ale nemluvila.
00:47:49 -Možná, že neměla co říct. Možná, že až do teď nebyla připravena.
00:47:54 -Možná. Ale dotkla se té zdi a potom...
00:47:56 -Vy si myslíte, že promluvila proto, že se dotkla té zdi?
00:48:00 -To netvrdím, ale tohle se stalo. Víte, dotkla se jí a promluvila.
00:48:05 A já se jen modlím, aby to tak zůstalo.
00:48:09 -Myslím si, že je ohromné, že Millie promluvila.
00:48:13 Ale myslím si,
00:48:15 že byste si měla uvědomit, že to byla naprosto náhodná událost
00:48:19 a že se věci v reálném životě takhle nikdy nestávají.
00:48:23 Kdyby se tak děly, pak bych nebyl...
-Co byste nebyl?
00:48:29 -Cítíte někdy, že se věci dějí bezdůvodně?
00:48:35 A vy se toho jen pasivně účastníte, a nemůžete s tím nic udělat?
00:48:48 Musím vám něco říct.
-Co?
00:48:53 -Nechci být jediný člověk, který to ví.
00:48:57 -Henry, to je tak vzácné tady ve Státech.
00:49:01 Stává se to, ale tato nemoc...
-Jaká nemoc?
00:49:09 -Ta nemoc postupuje celým ústrojím. Zastavit ji v této chvíli...
00:49:20 -Chcete říct, že zemřu?
00:49:23 -Ano.
00:50:42 ZAKLEPÁNÍ
00:50:44 -Pane Poole? Pane Poole, jste v pořádku?
00:50:48 Pane Poole?! Promiňte, dveře byly otevřené.
00:50:53 -To ale neznamená, že jimi můžete projít.
00:50:57 -Musím s vámi mluvit.
-Ne, nemusíte. Vážně.
00:51:00 Protože já vím přesně, co chcete říct.
00:51:04 -Ne, přesně to nevíte.
00:51:09 -Tak. Myslím si, že jste slyšela, co se stalo. A teď si myslíte,
00:51:13 že ta holčička promluvila, protože se dotkla té zdi?
00:51:17 A teď máme všichni věřit, že druhý příchod se děje na mé zahradě.
00:51:21 A druhá věc, kterou víte, je, že se tahle zatracená ulice
00:51:24 přemění v procesí, kdy všemožní svatí zapálení šílenci
00:51:28 v dosahu sta mil budou stát ve frontě kolem čtvrti,
00:51:32 aby si sáhli nebo se podívali na můj štukatérský výtvor.
00:51:36 Ne, to se nestane. A to, že Millie promluvila,
00:51:39 nemá nic do činění s tím, že se dotkla té zdi.
00:51:43 A vy to víte. To ví jenom Bůh.
00:51:46 A tuhle frázi používám velmi zlehka, to mi věřte.
00:51:49 Kdoví, proč vstala ve tři hodiny ráno,
00:51:52 šla sem a začala hladit tu zeď, jako by na tom závisel její život.
00:51:55 -To jsem byla já.
-Cože, vy?
00:51:58 -Řekla jsem jí, že ta zeď odnese její trápení, pokud jen bude věřit.
00:52:02 -Proč jste to udělala?
-Fungovalo to.
00:52:05 -Ne, zvládla to. Možná se k ní dostala
00:52:07 vaše povzbuzující řeč, ale dokázala to sama.
00:52:10 -Proč je pro vás tak těžké uvěřit, že by se něco takového mohlo stát?
00:52:15 -Proč je pro vás tak důležité, abych uvěřil, že se to může stát?
00:52:19 -Protože je to...
-Ne, ale já vám to řeknu.
00:52:22 Když přesvědčíte mě, pak se vaše víra stane reálnější. Že jo?
00:52:26 Čím více lidí se vám podaří přesvědčit,
00:52:30 aby naskočili na váš vlak "Bůh je na zdi",
00:52:33 tím více je naplněno vaše poslání,
00:52:37 dokud mě nepřimějete, abych věřil vašim slovům a všemu v co věříte vy!
00:52:41 Vy nebudete mít nikdy takovou víru, jakou byste chtěla mít.
00:52:45 Pořád budete sedět doma a čekat na toho muže,
00:52:49 že se navrátí ze světa mrtvých.
00:52:52 A to je smutné. To je opravdu moc smutné.
00:52:57 -Jen se snažím pomoci.
00:53:00 Pomáhám jim.
-Jo?
00:53:10 Esp...
00:53:12 Esperanzo?
00:53:48 -Ahoj.
-Ahoj.
00:53:50 -Jak se máte?
00:53:54 -Dobře. Je tady krásně.
-Jen jsem vám chtěla poděkovat,
00:53:59 že jste mi včera v noci pomohl s Millie.
00:54:03 A něco jsem vám upekla.
-Díky.
00:54:08 -Byl to nápad Millie.
00:54:13 -A jak se má?
-Opravdu dobře.
00:54:16 Modlím se, aby to tak zůstalo.
00:54:22 -Nechcete se projít?
-Ano.
00:54:32 Před 10 minutami jsem je vyndala z trouby.
00:55:32 Moc bych si přála, abys byl zase v pořádku.-To nejde.
00:55:50 A co teď?
00:55:57 -Teď půjdu domů a bude mi smutno.
00:56:51 -Ó můj Bože.
00:56:54 Bože.
00:57:14 Můj Bože.
00:57:20 -Patience?
00:57:23 Co tu děláte? Co se děje?
00:57:28 Jste... Jste v pořádku?
-Bože!
00:57:31 -Co se děje?
-Nic se neděje.
00:57:34 Všechno je v pořádku.
-O čem to, proboha, mluvíte?
00:57:39 -Dotkla jsem se tváře. Jen jsem položila ruku.
00:57:47 Celé mé tělo zaplavila vlna.
00:57:51 A pak jsem zavřela oči. Všechno jsem viděla bílé.
00:57:56 A pak jsem...
00:58:06 ... všechno viděla.
00:58:11 Já vidím!
00:58:26 Podívejte. Už vidím perfektně.
00:58:33 Čísla domů, značky aut.
00:58:43 Víte, je to úžasné!
00:58:46 Tohle je zázrak!
-Ne. To není.
00:58:49 -Co? Ten zázrak?
-Jo.
00:58:53 -No tak, pane Poole, co jiného to je?
00:58:57 -Prostě náhoda. Myslím si, že žádné zázraky neexistují.
00:59:02 Já v zázraky nevěřím.
00:59:05 -Představte si, že by bylo něco vám, pane Poole.
00:59:09 A udělal byste tuhle zdánlivě bezvýznamnou věc.
00:59:14 Položil byste ruku na zeď a byl byste vyléčen.
00:59:24 To je v pořádku, nemusíte nic říkat.
00:59:28 Musím jít domů. Jdu to oznámit mamince.
00:59:34 To je neuvěřitelné! Páni!
00:59:41 -Ahoj.
-Ahoj.
00:59:45 -Já vidím!
00:59:48 -Začíná to být těžký.
00:59:51 -A co?
-Předstírat, že se nic neděje.
01:00:23 ZVONEK
01:00:25 Ahoj.-Ahoj.
-Jsi doma.-Jo.
01:00:29 -Millie se ptá, jestli si s ní nechceš u nás hrát.
01:00:33 -Opravdu?
01:00:35 Myslím, že se na to necítím.
-Henry.-Já zůstanu.
01:00:39 -Ty máš opravdu v úmyslu říct té šestileté dívce, že nepřijdeš,
01:00:45 když si s tebou chce hrát a povídat?
01:00:48 -Dej mi minutku.
-Budeme na zahradě.
01:01:01 -Millie?
01:01:04 Dawn?
01:01:10 -Dostala jsem vás.
01:01:13 -Na něj!
-Na něj, mami! Dostaň ho!
01:01:18 -Ne, to neplatí.
01:01:40 Vyhrály jsme, hm?
01:01:44 Bože.-Vzdávám se. Vyhrály jste. Vzdávám se.
01:04:08 ZDE BYL HENRY POOLE
01:04:45 ZDE BYL HENRY POOLE
01:04:51 -Máš to přáníčko?
-Ano.
01:04:53 -Připravena? Dobře.
-Hej!
01:04:57 -Ahoj.-Dobrý den, pane Poole.
-Ahoj, Millie.
01:05:01 Ty máš ale pěkné šaty. Vypadáš moc hezky.
01:05:05 -Ale vy vypadáte nervózně.
-Ó, ne. Jen... Je mi fajn.
01:05:11 Já... Jen jsem trochu unavený. To je všechno.
01:05:15 Včera jste mi daly pěkně zabrat.
-Miláčku, sedni si do auta.
01:05:22 -No, já... Chtěl jsem ti vrátit ten talíř.
01:05:26 -Díky.
-Byly moc dobré. Děkuju vám.
01:05:30 -Jsem ráda, že ti chutnaly. Ale neměls jich sníst tolik najednou.
01:05:35 To není zdravé.
-Ó, ne. To už je jedno. Víš, já...
01:05:39 Ne, máš pravdu. Neměl.
01:05:41 Poslouchej, já... Přemýšlel jsem a já...
01:05:45 Já vím, že se to může zdát nefér vzhledem k mojí situaci.
01:05:49 Ale myslel jsem si...
01:05:51 Možná, kdyby se ti podařilo sehnat hlídání...-Ano.-Opravdu?
01:05:56 Počkej.-Co?-Můžu se tě zeptat?
-Vždyť jsi se mě právě zeptal, ne?
01:06:00 -Ne. Opravdu se tě zeptat, abych se přestal ptát.-Dobře.
01:06:05 -Chtěl bych tě pozvat na večeři.
-Nemůžu. Mám práci.
01:06:10 -No, vlastně...
-Ne. Ne, Henry. Dělám si srandu.
01:06:14 Přijdu moc ráda.
-Skvělé.
01:06:16 -Co třeba zítra?
-Výborně.
01:06:19 -A není to od tebe nefér. Jsem ráda, že jsi se zeptal.
01:06:24 -Díky.
-Dobře.
01:06:28 Tak zítra.
-Jo.
01:06:32 Užij si to.
01:06:58 Jenom protentokrát, ano?
-Dobře, slibuji.
01:07:02 Cokoliv řeknete, pane Poole. Díky.
01:07:07 -Co jí vlastně je?
-Bursitida.
01:07:11 -A co ta vedle ní?
-Té vlastně nic není.
01:07:14 -Jo tak, preventivně.
-Jen pro případ.
01:07:18 -Je pravda,
01:07:20 že ten muž v červené košili chce být jen lepším tanečníkem?
01:07:25 (španělština)
01:07:31 -No a co vy, pane Poole? Už jste se dotkl té zdi?
01:07:39 -Ne.
-Hm.
01:07:46 Ale dotknete se.
01:08:00 -Ahoj, Henry.
-Ahoj.
01:08:03 -Ráda vás vidím.
-Já taky.
01:08:06 Jak se vám vede?
01:08:09 Tohle jste si zapomněla. Chtěl jsem vám je vrátit.
01:08:12 -Díky.
01:08:15 Už je nepotřebuju.
-No...
01:08:18 -Budou dobrým suvenýrem mého předchozího života.-Jo.
01:08:22 Tak už jste mluvila se svým doktorem? S vaším optikem?
01:08:26 -Ještě ne. Návštěva u něj stojí 20 dolarů.-Jo.-Už vidím dobře.
01:08:31 -Myslím, že byste si to měla nechat zkontrolovat aspoň pro jistotu. Ne?
01:08:35 -Vám je pořád zatěžko všechno přijmout, že?
01:08:38 -Musím připustit, že to je pro mě...
-Víte, kdo je Noam Chomsky?
01:08:42 -Spisovatel?
-Ano. Je také lingvistou.
01:08:46 Jednou v jednom interview řekl: "Když vyvstanou otázky rozhodnutí,
01:08:51 důvodu nebo volby jednání, pak je lidská věda zcela v koncích."
01:08:56 -A vy tomu věříte?
01:08:58 -Chtěl tím říct, že ne vše je potřeba vysvětlit.
01:09:02 Některé věci se prostě dějí, protože se pro ně rozhodneme.
01:09:06 Já jsem se rozhodla věřit.
01:09:11 -Dobře.
01:09:15 Díky.
-Není zač.
01:09:51 -Myslím, že tohle je ta nejkrásnější věc, kterou jsem kdy viděla.-Jo.
01:09:57 -Nemůžu se dočkat, co je k večeři.
01:10:00 Ó, pizza.
01:10:04 Perfektní.
01:10:07 Tohle je velmi romantický, Henry.
-Díky.-Opravdu.
01:10:13 Plastové nádobí.
-Nová doba. Rodinné dědictví.
01:10:28 -Můžu se na něco zeptat?
-Jasně.
01:10:31 -Víš, jednou v noci jsi přišel domů dost pozdě a...
01:10:37 Víš co? To je jedno. Už nic.
01:10:41 -Chceš vědět, kde jsem byl?
-Ano.-To ti nemůžu říct.
01:10:48 Ne, já... Jenom jsem se šel projít a...
01:10:54 Je to legrační, protože jsem prostě šel z domu a jen se procházel.
01:11:00 Já si myslím, že jsem ani nevěděl, kam jsem vlastně chtěl jít.
01:11:05 -A kam jsi šel?
-K řece.
01:11:10 Já... Moji rodiče se hodně hádali, tak jsem tam chodíval.
01:11:18 I když to bylo takové zvláštní místo,
01:11:23 vždycky jsem se tam cítil v bezpečí a schovával se tam.
01:11:30 A proto jsem sem přišel.
01:11:36 -Tak ses chtěl schovat tady.
01:11:43 -Od té doby, co jsem se to dozvěděl,
01:11:47 každé ráno, když se probudím, je první věc na kterou myslím.
01:11:51 Chci říct poté, co zjistím, jestli jsem ještě stále tady, nebo ne.
01:11:56 První věc, na kterou pomyslím, je, kolik času mi ještě zbývá.
01:12:01 Vše, co můžu opravdu dělat, je čekat na konec.
01:12:07 Ale dnes, když jsem se probudil, tak jsem myslel jenom na tebe.
01:12:15 A na Millie.
01:12:20 Jen se pokouším říct, že si to užívám.
01:12:25 Tebe a toho, že jsem v tvé přítomnosti.
01:12:34 A já... Je to překvapivé,
01:12:38 protože nikdy bych si nepomyslel, že se budu takhle cítit.
01:12:49 -Mami?
-Millie, ty jsi ještě vzhůru?
01:12:53 -Já nemůžu spát.
01:12:56 -Kde je Esperanza?
-Na gauči. Dříme.
01:12:59 -Tak jo. Dobře. Jdeme dovnitř.
01:13:03 Udělej mi laskavost. Užívej si to.
01:13:09 Dobře, zlato. Tak pojď. Velký pytel brambor.
01:13:16 Jak to, že jsi tak dlouho vzhůru, Millie? Musíš spát.
01:13:24 Dobře. Chceš Jaspera?
-Hm.-Tady ho máš.
01:13:31 Dobrou.
-Dobrou.
01:13:53 -Omlouvám se ti. Jako by nechtěla o nic přijít, teď když...
01:14:02 -Já...
01:14:05 Myslím si, že bychom se už měli rozloučit, protože tohle není...
01:14:10 -Henry?
-No, je mi to moc líto. Víš, já...
01:14:14 -O čem to teď mluvíš?-Ty a já. Všechno. A tohle všechno...
01:14:20 Je mi to líto.
-Jak tohle můžeš říct?
01:14:27 Henry...
01:14:31 Já vím, že mi zemřeš, ale...
01:14:39 Ale všechno, co máme teď, je přítomnost.
01:14:45 A my bychom jí měli věnovat pozornost.
01:14:58 -Věnuju jí pozornost.
01:15:01 A to je ten problém.
01:15:11 Promiň.
01:17:26 -Henry!
01:17:28 -Co se děje?-Millie!
-Co je s ní?
01:17:33 -Tady je.
01:17:35 Taková je celé ráno. Vůbec se mnou nemluví.
01:17:39 Nepodívá se na mě. Nic.
01:17:51 -Millie? Ty mě slyšíš?
01:17:57 Millie, vzpomínáš si,
01:18:00 kolik legrace jsme si tehdy užili, když jsme si hráli? Vzpomínáš si?
01:18:06 Prosím. Prosím, řekni něco.
01:18:19 -Henry je tu. Přišel si s tebou pohrát.
01:18:23 Broučku?
01:18:26 Miláčku, slyšíš mě?
01:18:43 Henry, já vím, že mi zemřeš,
01:18:46 ale všechno, co máme teď, je přítomnost.
01:18:53 A jí bychom teď měli věnovat pozornost.
01:19:04 -Nezažila nějaké trauma?
01:19:07 Něco, co by ji vrátilo do tohoto stavu?
01:19:59 -Řekla jste mi, že jen jednou. Slíbila jste to.
01:20:02 -Pane Poole, Bůh je větší, než slib omezený pouze vůči vám, víte?
01:20:07 -Esperanzo, prosím.
-Ne, ne, ne.-Pusťte ho.
01:20:10 -Ne! Poslouchejte mě, prosím! Poslouchejte, pane Poole.
01:20:15 -Svatý kecy.
-Ne, ne, ne, ne, ne.
01:20:18 Žádné svaté kecy. Ne svaté kecy. Svatého něco jiného.
01:20:21 Pane Poole, ten test. Už přišel.
-A co? Neexistuje pro to vysvětlení.
01:20:24 Je to tak?!-Ne.-Je to tak. Máte pravdu.-Ne, prosím.
01:20:27 -Neexistuje vysvětlení. To je naprostá pravda.
01:20:29 -Nechcete mi říct, co se tu děje? Proč jsou ti lidé tady?
01:20:33 -Chtějí vidět něco nevysvětlitelného.-Ano?
01:20:36 -Jsou tu, aby nalezli naději.
-Neměl jsem vás sem pustit.
01:20:39 Je to šílené. Přiměli jste lidi modlit se ke zdi.
01:20:42 -Promiňte, ten dům je váš?-Ano. Je to můj dům.-Jste šťastný muž.
01:20:46 -Ano, jsem tak šťastný! Měl bych si koupit los, že ano?!
01:20:50 Vy všichni jen koukáte na tu pitomou zeď!
01:20:54 Naděje vás nezachrání. Rozumíte mi?
01:20:57 Nezachrání vás, nebo ji, nebo ji, nebo jeho.
01:21:01 Rozumíte vůbec tomu?! Naděje vás nezachrání! Vy to víte.
01:21:05 -Prosím, Pane Poole.
01:21:12 Ne, prosím, poslouchejte mě!
01:21:15 Poslouchejte mě! Je to zázrak! Bude to hřích! Ne, ne, ne!
01:21:19 Ne, to je dar od Boha! To je dar od Boha! Můj Bože!
01:21:23 -Chci všechno tohle pryč! Já nechci tuhle skvrnu na mé zdi!
01:21:31 Já chci...
01:21:36 To nezachrání životy.
01:21:41 -Prosím.
-To nezachrání životy.
01:23:14 -Pane Poole, ta krev byla skutečná.
01:23:51 -Ach můj Bože.
01:23:57 -Už jste vzhůru?
-Hm.
01:24:01 Co tu děláte?
-Čekám, až se probudíte.
01:24:05 Jsem ráda, že jste v pořádku.
01:24:14 -Na co se to usmíváte?
-Na vás.
01:24:19 Proč jste mi to neřekl, pane Poole?-Co neřekl?
01:24:24 -O vaší nemoci, kterou jste měl. Dawn mi to vysvětlila.
01:24:29 -Co myslíte tím "měl"?
01:24:32 Musím mluvit s doktorem. Musím mluvit s doktorem!
01:24:35 -Musíte se vrátit. -Pane Poole, ne. Neměl byste tady takhle chodit.
01:24:40 Musíte se vrátit. Hej! Hej, hej. Hej, Pane Poole. Prosím.
01:24:44 -Řekli mi, že umírám.-Měl byste se vrátit do svého pokoje. Prosím.
01:24:48 -Prý umírám.
-Pane Poole. Ne, ne, ne.
01:24:52 Podívejte se na svou paži. Pane Poole, krvácí.
01:24:57 -Pane Poole?
01:25:02 (vnitřní hlas)
-Prosím. Prosím.
01:25:25 -Pane Poole?
01:25:28 Probuďte se.
01:25:31 Pane Poole, probuďte se. Už nejste nemocný. Vstávejte.
01:25:42 -Millie, ty jsi mi něco říkala?
-Máma říkala, že už nejste nemocný.
01:25:54 -Já...
01:25:56 Já neumřu?
01:25:59 -Ne, Henry, neumřeš.
01:26:03 -Jak je to možné?
01:26:06 -Řekla jsem jim, co ti je a oni to ověřili.
01:26:09 Jsi v pořádku.
01:26:15 Nebyl jsi nemocný, Henry.
01:26:22 -Tak já jsem nikdy neměl umřít?
-Ne.-Ne.
01:26:26 -Ne, my všichni zemřeme. Jen ne hned teď.
01:26:31 A tohle je zázrak pro vás.
01:26:38 -Ale... Víte, po tom, co jsem udělal, ten zázrak zmizel, ne?
01:26:44 -Ne, ne, ne.
01:26:46 Nedělejte si starosti.
01:26:49 Bylo to tam tak dlouho, jak bylo potřeba.
01:26:53 -Ano?
-Ano.
01:26:56 Víte, všechno má přece svůj správný čas.
01:27:02 -Jsem ráda, že je vám lépe.
01:27:09 -Millie, jsem taky rád, že je ti lépe.
01:27:19 -Henry, měl by sis teď odpočinout. Souhlasíš?
01:27:24 Budeme venku, vrátíme se.
01:27:27 Pojď, miláčku.
-Tak nashle.
01:28:09 VÍTEJ DOMA, HENRY
01:28:44 -Jsi zpátky.
-Ano.
01:28:49 Jsem doma. Co z toho zbylo?
01:28:56 -Co s tím vším uděláš?
01:28:59 Budeš žít, Henry.
-Ano.
01:29:03 -Je to dar.
-Ano.
01:29:06 -Není to zázrak?
01:29:10 -Já nevím. Já nevím, co to je.
01:29:14 Nevím, jestli to byl omyl. Já fakt nevím.
01:29:24 -Nemyslím si, že by něco z toho byl omyl.
01:29:33 Tak co teď?
01:30:04 ZDE BYL HENRY POOLE
01:30:18 ZDE JE HENRY POOLE
01:34:24 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2012
Asi pětatřicetiletý uzavřený muž Henry Poole (Luke Wilson) koupí domek ve čtvrti, kde kdysi vyrůstal. Nezáleží mu na ceně a nevadí mu ani poněkud zanedbané stavení. Jediné, o co mu jde, je být sám. To se mu však příliš nedaří, neboť prosakující vlhkost na jedné z jeho zdí vytvoří skvrny, které panbíčkářská sousedka Esperanza (Adriana Barrazaová) považuje za zázračné zjevení Ježíšova obličeje. Proti Henryho vůli se na jeho pozemek začnou sjíždět věřící lidé z okolí. Muž je přesvědčuje, že se žádný zázrak nekoná, avšak marně: kdo se totiž „posvátné“ zdi dotkne, je zázračně vyléčen ze svých neduhů. Týká se to i „němé“ holčičky ze sousedního dvorku Millie, s jejíž matkou Dawn (Radha Mitchellová) se Henry stačil sblížit. Muž přesto ztratil poslední zbytky víry. Přitom právě on by zázrak potřeboval ze všech nejvíc: podle lékařů totiž umírá na nevyléčitelnou nemoc…