Nikdy neucítíš chuť života, dokud si neuvědomíš jeho pomíjivost. Francouzské drama. ### Hrají: M. Poupaud, J. Moreauová, V. Bruni Tedeschiová, D. Duval a další. Režie Francois Ozon
00:01:00 ČAS, KTERÝ ZBÝVÁ
00:01:52 -Už s tím budete hotová?
-Ještě tak půl hodinky.
00:01:56 -A vlasy?
-Za 5 minut.
00:01:59 -Dobrý den.
00:02:02 -Tohle, Romaine, to musíš vidět.
-Ne, to je ošklivý.
00:02:06 -Bude v tom vypadat půvabně.
-To nemůžu fotografovat!
00:02:11 -Romaine, pojď sem, já tě představím.
00:02:15 -Mohu vám představit Romaina? Kana Miči.-Ahoj, těší mě.
00:02:20 -Změř mi to ještě jednou.
00:02:29 Ano, bezva...
00:02:34 Jo!
00:02:36 Pojďte blíž!
00:02:38 Už je to pryč, to je dobrý.
00:02:43 Dobře, dobře...
00:02:46 Jo, jo!
00:02:51 Skvělý, jo.
00:03:04 -Vstupte.
-Dobrý den.
00:03:13 -Posaďte se, prosím.
00:03:17 Tak... jak se cítíte, jak proběhly ty testy?
00:03:22 -Bolestivé, ale čekal jsem, že to bude horší. Teď je to lepší.
00:03:27 -Dobrá. Požádal jsem vás, abyste se stavil, mám vaše výsledky
00:03:31 a... nebudu skrývat pravdu, nejsou dobré.
00:03:35 -Mám AIDS?
-Ne. S AIDS to nemá nic společného.
00:03:43 Máte nádor, zhoubný nádor.
-Rakovinu?
00:03:48 -Jeden druh rakoviny, ano.
00:03:53 -Jsou zasažená játra a plíce?
-Ano. Je to tatáž nemoc.
00:03:58 -Co to znamená? Je už rozšířená všude?
00:04:03 -Ano, metastázovala.
00:04:12 Uděláme vše pro vaše vyléčení. Ale nebudu vám lhát.
00:04:17 Je zde značné riziko, že nádor bude léčbě odolávat a bude se rozvíjet.
00:04:23 -Nejde ho odstranit?
-Ne. Už jsem říkal,
00:04:26 nádor se vyvíjí v různých orgánech současně, nedá se operovat.
00:04:31 Navíc testy neumožnily lokalizovat primátní nádor, tedy výchozí bod.
00:04:36 -Tak jaké léčení?
-Infuze, radioterapie.
00:04:42 -Počkejte, infuze je chemoterapie, že?-Ano.-Říkám rovnou,
00:04:46 to nepřipadá v úvahu. Přítel rodičů zemřel na rakovinu.
00:04:51 Měl chemoterapii,vypadaly mu vlasy, nemohl jíst..-To nelze srovnávat.
00:04:57 Každá chemoterapie je jiná.
-Jakou mám šanci se uzdravit?
00:05:01 -Je slabá, ale je tu.
-Slabá je 50 %, nebo 5 % šance?
00:05:09 5 procent, je to tak...
-V tomto případě ano.
00:05:16 -A není to méně?
-Bohužel ano.
00:05:26 -A bez léčení, kolik mám času?
-Tak to je těžká odpověď.
00:05:31 Mluvíme o průměru. V případech, jako je ten váš...
00:05:38 3 měsíce.
00:05:40 Ale může to být také měsíc nebo rok.
00:05:46 -Nechci něco takového, jako je chemoterapie.
00:05:50 A stejně to nezabere.
-Nedovolil bych si vás soudit.
00:05:55 Ale jste mladý, byl bych raději, kdybyste... bojoval,
00:06:00 i když jsou šance slabé, i kdyby byla jediná šance, je třeba se jí chopit.
00:06:06 Ale rozhodnutí je jen na vás, já ho budu respektovat, ať je jakékoliv.
00:07:40 -Poletíš tedy 15. do Tokia, ve 2 hod. děláš snímky pro Vogue,
00:07:45 sérii plavek, večer odjedeš vlakem do Kióta.
00:07:49 Romaine, posloucháš mě?-A-ano.
-Víš jistě, že tam chceš jet?
00:07:54 -Ano, proč se ptáš?-Poslední dobou se mi zdáš divný.
00:07:58 Mám dojem, že už tě nic nezajímá.
-Ale jo, v klidu.
00:08:03 -Bylo by lepší, kdyby sis vzal dovolenou, vrátíš se ve formě...
00:08:08 -Říkala jsi, jak je to skvělý pro mou kariéru. Velký finanční vklad.
00:08:13 -Jestli to focení zkazíš...
-Dokázal bych to zkazit?
00:08:18 -Někdy je třeba umět odmítnout, abychom nezklamali.
00:08:22 -Už jsi nasadila někoho jiného?
-Jen jsem mluvila s Jean-Baptistem,
00:08:26 jel by v případě, že by...
-Ať si trhne! Do Japonska jedu já.
00:08:53 -Já bych vám chtěl říct, že vás mám rád, ale že jsem nemocný,
00:08:58 hodně, a že brzo umřu.
00:09:52 MATKA:Romaine! Je to hotové! Ke stolu!-Už jdu.
00:10:00 -Proč se tu zavíráš? Dřív jsi mě pouštěl dovnitř.
00:10:04 -S tím je konec.
00:10:06 -Chci tě o něco požádat.
-Co zase?
00:10:09 -Buď na svou sestru hodný. Víš, že jim to s Alainem neklape.
00:10:13 -Nestarej se.
-Nic mi do toho není,
00:10:16 ale sestra se trápí, že se o ni nezajímáš.
00:10:20 Nezatelefonuješ jí, nemluvíš s ní..
-To už jsi říkala!
00:10:24 -Tak se snaž, to je všechno.
-Tak jo.-Díky.
00:10:28 -Je opravdu kouzelný. Roztomilý.
-Je tak podobný Romainovi!
00:10:34 Má jeho nos.
00:10:37 -Ty po tom netoužíš?
-Přestaň, mami, prosím.
00:10:41 SESTRA: Nestačí ti 2 vnoučata?
00:10:44 OTEC:Matka měla vždy mateřské lásky na rozdávání.
00:10:48 -Vím, že Romain měl vždycky rád děti. Že je to pravda?
00:10:52 -Máš syna teplouše. Žádný potomstvo z mý strany.
00:10:56 -Za pár let bude adopce možná s jakoukoli sexuální orientací.
00:11:01 -Jdeme ke stolu? Hlady šilhám.
00:11:04 SESTRA: Podepíše se to příští týden, snad to vyjde.
00:11:08 Mám obavy. Ten chlap se dá těžko přesvědčit..-Nemám o tebe strach.
00:11:14 -Romaine, co je nového?
00:11:19 -Nic zvláštního.-A v práci vše v pořádku?-Jo, v pořádku.
00:11:24 -To Japonsko zrušili?
-Jo. Nebylo to zajímavý.
00:11:28 A mám toho moc tady.
00:11:31 -Škoda, já bych tam tak strašně ráda jela.-Ale tebe nepozvali.
00:11:35 -Nemám tvůj talent, miláčku.
-Máme v rodině fotografa,
00:11:39 a nikdy nevyfotil mý děti.-To je pravda, udělej nám fotky!
00:11:43 Otci a mně. Jako v tom anglickém časopisu, který jsi nám ukazoval.
00:11:49 -Neunavuj se, mami, nezajímá ho to. Nejsme pro něho dost vznešení,
00:11:53 má raději herečky a manekýnky.
-To neříkej, neměl příležitost,
00:11:58 jinak by něco udělal.
-Ne, má pravdu.
00:12:05 -Proč tohle říkáš?
00:12:07 -Nemám chuť fotit její haranty.
-Romaine, prosím tě!-Tati, ne...
00:12:12 -A víš,proč nemám chuť fotografovat tvý děti? Protože jsou tvý.
00:12:16 A i kdyby, byl by vedle ten tvůj ksicht. Z toho je mi na blití.
00:12:21 -Romaine, přestaň!-Není se co divit, že ti chlap zdrhnul.
00:12:25 Nenecháš mu prostor, člověk by řek, že sis je udělala sama.
00:12:29 -Zabiju ho!
-Sophie! Nech toho!
00:12:32 -Ona je blázen!-To fakt přehnal!
-Sophie, uklidi se!
00:12:37 -Proč s ní tak mluvíš? Nedaří se jí teď dobře. Je křehká.
00:12:41 -Já jsem taky křehkej.
-Nikdy jsem tě takhle neviděl.
00:12:46 -Poslyš tati, odvez mě domů, jsem namazanej.
00:12:50 -Sakra, ruply mi brejle.
00:12:52 -No tak, uklidni se.
00:13:17 -Se Sašou je to v pohodě?
-Normální. Ani dobře ani špatně.
00:13:26 Jistě se rozejdem.
-A sakra. A proč?
00:13:30 -Proč? Jako všechny dvojice, touha je pryč, jen zvyk.
00:13:35 -Pořád u tebe bydlí?
-Jo, už nemaká, nemá prachy.
00:13:39 -Jestli potřebuje bydlení, řekni mu o tom pokoji u tety.
00:13:43 To nebude drahý.
-Díky.
00:14:13 -Co je to, cos to koupil?
-To nic, jen trochu kokainu.
00:14:17 -Myslel jsem, žes už přestal!
-Nerozčiluj se, je to jen občas,
00:14:22 pomáhá mi to, aby se mi postavil.
00:14:27 -Ahoj.
-Víš, Romaine...
00:14:31 -Co?-Nedělej voloviny, matka to nevydrží.
00:14:36 -Ty bys to vydržel?
00:14:42 -Jistěže ne.
-Tak proč vždy mluvíš o mámě?
00:14:46 O jejích reakcích? Jako by se tě nic netýkalo?
00:14:50 -Nevím, ze zvyku.
-To je škoda, ne?
00:14:56 -Nenaučil jsem se mluvit o sobě.
00:15:05 -Vždycky jsem se tě chtěl na něco zeptat.-Ano?
00:15:09 -Proč jste se s mámou nikdy nerozvedli?
00:15:12 -Protože jsme se měli rádi.
-Ale vždyť jsi ji podváděl,víckrát.
00:15:18 -A co...
00:15:20 -Nevím.
00:15:23 Ale vzpomínám, jednou v noci, jako dítě, probudil jsem se
00:15:27 a překvapil mě váš hovor. Máma objevila dopis od nějaký ženský.
00:15:32 A plakala. A tys ji neutěšoval.
00:15:37 -Myslel jsem, že se rozvedete.
-Jak vidíš, pořád jsme spolu.
00:15:44 -Lituješ toho?
-Ne, nelituju toho, proč taky?
00:15:51 O tom všem mluvíš kvůli Sašovi?
00:15:54 -Jo, možná.
00:16:02 -Ne...
00:16:15 -Naháním ti strach?
00:16:17 -Někdy ano.
00:16:30 -Ahoj, synu...
00:17:03 SAŠA:Ahoj!
00:17:06 -Zase hraješ ty voloviny? Už ti není 12.
00:17:10 -Kde jsi byl?
-U našich.
00:17:13 -Bylo to dobrý?
-Jo, moc dobrý.
00:17:20 Tu máš.
00:18:27 SAŠA V PŘIDUŠENÍ CHROPTÍ
00:18:48 -Už mě nemáš rád?
00:18:51 -To už nevím.
00:18:57 -Taky už tě nemám rád.
00:19:01 -Na co si to hraješ?
00:19:04 -Nehraju, říkám ti pravdu.
00:19:08 Už nic necítím.
00:19:11 Trochu chtíč, to je všechno. A trochu něhy, občas.
00:19:16 -Proč mi to říkáš teď?
00:19:19 -Protože... je dobře říkat si pravdu, ne?
00:19:24 Neříkej, že tě to bolí, nevěřil bych.
00:19:28 -Chceš, abysme skončili? Abych odešel?
00:19:36 -Ano.
00:19:45 -Ale kam půjdu?
00:19:47 Co mám dělat?
-Na to kašlu, vypadni.
00:19:52 -Co je to s tebou? Nikdy jsi se mnou tak nemluvil.
00:19:56 -Už mám tý situace plný zuby! Nic neděláš, žiješ na můj účet.
00:20:01 -Co si o sobě myslíš? Že jsi lepší, s těma fotkama? Jsi se sebou spokojenej?
00:20:07 -Já už tě nepotřebuju, abych žil dál, tak si seber věci a vypadni!
00:20:28 Jsi silnější, spokojenej?
00:20:31 No tak dělej, zabij mě.
00:20:34 -Až jindy.
00:20:44 -Promiň. Promiň...
00:24:59 -Už jste dojedl?
-Ano.
00:25:04 Díky.
00:25:13 -Dnes tu není moc lidí.
-Ne, je tu klid.
00:25:17 -Pracujete každý den?
-To ne, 5 dnů v týdnu.
00:25:24 Od zítřka mám volno, odpočinu si.
-To je dobře.
00:25:29 -Vracíte se domů?
-Ne, jedu za babičkou.
00:25:33 -Je nemocná?-Ne...! Ta je v pořádku.-Promiňte...
00:25:37 -Ano, obvykle se jezdí na návštěvu k babičce, když je na umření.
00:25:42 -Já tam jedu, abych jí řekl, že ji mám rád.
00:25:46 -To jste hodný.
-Ne, nejsem hodný.
00:26:08 -Máte děti?
-Prosím...?
00:26:12 -Ne, řekla jsem to jenom tak.
00:26:16 -Ne, žádný děti.
00:26:19 -Svobodný a bezdětný?
-No jo, je to tak.
00:26:24 HOST: Slečno!
-Ano! Omluvte mě.
00:27:02 -Měl by sis o tom promluvit s rodiči.-Nepodařilo se mi to.
00:27:07 -A proč?
-Nikdo nemá chuť to slyšet.
00:27:11 A představ si mámu, dusila by mě ještě víc a táta by to nepřežil.
00:27:17 Líbí se mi, že to nikdo neví. Jak se budou tvářit, až se to dozví.
00:27:23 -A myslel jsi na výčitky, na pocit viny, který vyvoláš?
00:27:28 -No, někdy jo. Ale už tady nebudu, abych to viděl.
00:27:32 -Ale to je dětinské, sobecké. Na. Pomoz mi.
00:27:40 -Nedojíš to?
-Už nemám hlad. Bylo to dobré.
00:27:44 -Ale přinuť se, musíš jíst.
00:27:49 Tohle můžeš?
-Já teď můžu všechno.
00:27:53 -Dáš mi jednu?
00:28:04 -Tak s kým jsi o tom mluvil?
-S nikým. Jenom s tebou.
00:28:08 -S přáteli v práci?
-Ne, nic jsem neřek.
00:28:12 Odešel jsem, řekl jsem, že potřebuju dovolenou.
00:28:16 -A se sestrou?-Ne ne. Byla by strašně ráda. Mohla by mě litovat.
00:28:20 -Ale to není hanba, vzbuzovat soucit, něžnost,
00:28:25 třeba je to příležitost promluvit si.-Nestojím o to. S ní ne.
00:28:30 -A Saša?
-Neměl jsem odvahu.
00:28:38 -A proč jsi to potom... řekl mně?
00:28:42 -Protože jsi jako já.
00:28:45 Taky brzo umřeš.
00:28:54 -Vzal sis dnes léky?
-Ano.
00:28:58 -Tak dobře. Já si připravím vitaminy.
00:29:03 Jo, nezašli jsme do lesa. Tak tam půjdeme zítra ráno, ano?
00:29:08 -Nevadí. Jen jsem chtěl vidět místo, kde jsme se Sophií
00:29:12 postavili boudu.
-Ano, ještě tam něco zůstalo.
00:29:16 Tak se podívej, co vše musím brát.
00:29:19 Tohle... je antioxidant,
00:29:24 to je na kůži,
00:29:26 tohleto na vlasy,
00:29:29 tohle na kosti proti osteoporóze,
00:29:34 tohle je nějaká omega, a vidíš, s tímhle vším
00:29:38 budu moct umřít zdravá.
-Neříkej hlouposti.
00:29:42 -Ano, to je pravda.
00:29:48 Víš, Romaine, dnes večer...
00:29:53 ráda bych odešla s tebou.
00:30:21 -Nevím, co mám dělat, nevím, co je dobře.
00:30:25 Řídí mě instinkt.
00:30:32 -Po odchodu tvého dědečka jsem byla úplně zničená,
00:30:36 myslela jsem, že chcípnu.
00:30:40 Tak jsem odešla, utekla, opustila své dítě, tvého otce.
00:30:46 Už jsem se o něho nemohla starat, nešlo to.
00:30:50 V jeho úsměvu, v jeho pohledu jsem viděla Jacquese...
00:30:57 Chovali se jak ke špatné matce. Jako k děvce.
00:31:01 Tvůj otec mi neodpustil. Ale měla jsem pravdu.
00:31:06 Kdybych nebyla odešla, kdybych neměla ty milence,
00:31:10 byla bych mrtvá i já.
00:31:13 Můžeš tomu říkat sobectví, je to jenom instinkt přežít.
00:31:21 -Proč mi to vyprávíš?
00:31:24 -Že jsme si podobní.
00:33:28 -Dobrý den paní. Nemohla byste mi dát něco k jídlu?-A proč?
00:33:32 -Už 2 dny jsem nejedl a jsem moc chudý.
00:33:36 -Ale vždyť jsem vás nepozvala.
00:34:20 -Romaine, pojď sem.
-Co?
00:34:25 Králík!
00:34:28 Co mu je? Proč se nehýbe?
-Je nemocný.-Můžu ho vzít?
00:34:32 Budme ho doma léčit.
-To není k ničemu.
00:34:36 A mohli bychom chytit plno svinstva.
00:34:39 -Prosím tě, tati!
-Nezlob, tak pojď. Polož ho.
00:34:43 -Ale tady ho něco sežere!
-To je příroda, Romaine. Pojď!
00:34:52 Tak dělej!
00:35:03 DVEŘE VRZLY
00:35:08 -Probudil jsem tě?
-Ne...
00:35:12 Co se děje? Nemůžeš usnout?
-Ne, nedokážu to.
00:35:16 -Chceš si povídat?
-Ne, jen bych chtěl spát s tebou.
00:35:20 -Víš, že spím nahá.
-To nevadí. Nebudu se dívat.
00:36:05 -Jsem už hotov.
-Jistě nechceš zůstat na oběd?
00:36:09 -Ne, nemám hlad.-Až se cestou budeš cítit unavený, zastav.
00:36:14 -Dobře.
-Tohle je pro tebe.
00:36:17 Natrhala jsem je dnes časně ráno.
-To je na můj pohřeb?
00:36:22 -Až už je nebudeš chtít, zahoď je.
00:36:32 -Mám tě ráda.
-Já taky.
00:36:38 -Neplač, jinak to bude těžký.
00:36:42 -Romaine... nechceš tu chemoterapii zkusit, měla bych radost.
00:36:47 -Víš, že to není nic platný.
-Ale ne, vždycky se mohou stát...
00:36:52 -...zázraky?
-Ano.-Sama nevěříš.
00:36:55 -Ale věřím tobě.
-Jsi milá.
00:37:00 Škoda, že jsme se nepotkali dřív, byl bych se s tebou oženil.
00:37:10 -Kam půjdeš, až se vrátíš?
-Zůstanu doma.
00:37:13 -Zavoláš mi.
-Ano. Vyfotím si tě.
00:37:57 -7 euro, prosím.
00:38:03 Děkuji, hezký den.
00:38:48 -Dobrý den.-Dobrej!
-Poznáváte mě?
00:38:51 -No ano...
-Smím se posadit?
00:38:55 -Samozřejmě.
00:38:59 -Pracuji naproti, přišla jsem navštívit manžela.-Ach tak...
00:39:06 -Rádi bychom se vás na něco zeptali.
00:39:10 -Ano?
00:39:12 -Víte, totiž... Můj manžel má problémy.
00:39:17 -Ano?
00:39:21 -Je neplodný.
-Aha...
00:39:25 No a...?
00:39:27 -Oběma se nám moc líbíte...
00:39:32 a...
00:39:34 chtěli jsme se zeptat, jestli byste souhlasil s tím, že...
00:39:42 se se mnou vyspíte.
00:39:46 Protože jste mladý, řekli jsme si, že by vám to možná moc nevadilo.
00:39:56 On s tím souhlasí!
00:40:06 -Ale já...
-Nemáte AIDS...?
00:40:09 -Ne.
00:40:12 -No tak to můžem zkusit, chcete-li.
00:40:20 A taky máme stranou trochu peněz, můžeme vám je dát.
00:40:26 -Ne, to není třeba.
00:40:32 -Nechcete?
-Nezajímá mě to, nemám děti rád.
00:41:09 "Romaine, místo je volné, odnesl jsem si svoje věci, Ahoj, Saša."
00:41:59 ZVONÍ MOBIL
00:42:04 VYPNUL ZVONĚNÍ
00:43:00 PLÁČE
00:44:33 DOKTOR:...především víra v Boha, někdo říká v Ježíše,
00:44:38 ale myslím si, že i jiná víra...
00:45:06 -Zdá se mi hodně snů. Naposledy s vámi.
00:45:11 Spali jsme spolu. Bylo to něžný a moc smyslný.
00:45:17 Dělalo mi to dobře. Sranda, protože nejste můj typ.
00:45:23 Ostatně ve sných snech spím s kdekým. S otcem, s matkou,
00:45:27 dokonce sám se sebou. Bezpochyby si užívám, než chcípnu.
00:45:48 SESTRA:
00:45:50 "Říká se, že čas vše utiší, ale zdá se, že mezi námi to tak není.
00:45:55 V poslední době jsi byl vůči mě agresivní a pohrdavý.
00:46:00 Pokoušela jsem se tě tedy chápat. Posílat ti znamení,možná nešikovná.
00:46:05 Ale pokoušela jsem se. Nechápu tvůj postoj.
00:46:10 Co ti na mně tolik vadí...
00:46:15 Často myslím na naše dětské hry,
00:46:18 na to spiklenectví, které nás spojovalo,
00:46:22 na naše hašteření, na naše nadšení a na tu sourozeneckou lásku,
00:46:26 která zmizela a které tolik lituji. Doufám, že se mi ozveš.
00:46:32 Udělala jsem první krok a očekávám ten tvůj.
00:46:36 Tvoje sestra, která tě miluje. Sophie."
00:47:08 TELEFON. SOPHIE, ROMAIN: Haló?
00:47:15 -Ahoj, to jsem já.
-Romain?
00:47:18 -Jo.
-Je divné, že tě slyším.
00:47:23 -Chtěl jsem ti říct, že jsem dostal tvůj dopis.
00:47:27 -No a? Zdá se ti směšný.
-Ne. Dojalo mě to.
00:47:33 Udělalo mi to dobře.
-Tím lépe.
00:47:37 -Víš, Sophie, rád bych tě přišel navštívit, ale v téhle chvíli
00:47:42 nemám sil nazbyt.
-Moc pracuješ?
00:47:45 -Ano. Ano, to je to.-Chápu... Ale potěšilo mě, že voláš.
00:47:50 -Chtěl jsem ti jenom říct, že za nic nemůžeš.
00:47:53 V téhle chvíli mi není moc dobře, je toho na mě moc.
00:47:58 Nedělej si kvůli tomu starosti.
-Dobrá.
00:48:02 -Už nebudu zdržovat.
-Dobře.
00:48:06 Kdybys chtěl vidět děti, klidně zas zavolej.-Dobře.
00:48:11 Ale rád bych viděl tebe, ne tvý děti.
00:48:15 -Líbám tě. Čekám na tvoje zavolání.
-Líbám tě.
00:48:21 -Díky, Romaine.
00:49:58 HLASITÝ ŠEPOT: Otče náš, jenž jsi na nebesích,
00:50:04 posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé,
00:50:09 buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi.
00:50:13 Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny,
00:50:19 jakož i my odpouštíme našim viníkům...
00:50:23 KROKY BĚŽÍCÍHO DÍTĚTE
00:50:36 -Jsme moc malí.
-Vezmem si židli.
00:50:50 CRKOT DO VODY
00:51:52 -Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, amen.
00:52:20 -Ahoj!
-Ahoj.
00:52:23 -Čekáš na mě už dlouho?
-Ne, právě jsem přišel.
00:52:30 -No teda... pěkný, jsi v pořádku?
-Ano!
00:52:34 -Nevypadáš tak. Měl bys chodit víc na sluníčko.-Jo...
00:52:39 A ty, dobrý?-No jo! Už mě vzali.
-Tak to je skvělý.
00:52:44 -Jsem moc rád. A to díky tobě.
-Ale ne...
00:52:49 -Jo, je to díky tobě. Dozvěděl jsem se, žes tam zavolal kvůli mně.
00:52:54 -Tak ty o tom víš? Když tě vzali, tak jsi vyhovoval tomu, co sháněli.
00:52:59 -Jo. A co ty? Zdá se, že jsi toho nechal.
00:53:04 -Ano. Potřeboval jsem si vydechnout a...
00:53:08 -...a někoho jsi potkal?
00:53:12 -Proč to říkáš?
-Znám tě.
00:53:15 A nejsi schopnej zůstat sám.
00:53:21 Znám ho?-Ne.
-Kolik mu je?
00:53:25 -Jako mně.
-To je dobře. Tos potřeboval!
00:53:29 -A ty, potkal jsi někoho?
00:53:33 -Ne... Nic tak vážnýho.
00:53:37 Známosti na jeden večer.
00:53:40 To právě teď potřebuju. Neztratit hlavu.
00:53:48 Brzy nashle. Zavoláš mi?
-Ano.
00:53:53 Vlastně ne.
-Proč to říkáš?
00:53:59 Co ti je?
00:54:01 Není ti dobře?
-Zapomněl jsem ti něco říct.
00:54:05 -Co?
-Neříká se to snadno.
00:54:10 -Nepůjdeš na chvíli ke mně?
-Ano...
00:54:17 -Chceš vodku?
-Ty teď piješ přes den?
00:54:21 -Stává se mi to.
-Dobře. Tak vodku.
00:54:36 No tak?
-No tak...
00:54:40 Scházíš mi.-No tak... to už je trochu pozdě, ne?
00:54:46 -Ano, já vím.
00:54:49 -Chci tě o něco požádat.
-O co?
00:54:55 -Rád bych se s tebou naposled pomiloval.
00:54:59 Mám chuť se tě dotýkat. Cítit tvou kůži.
00:55:07 -Já... nemám chuť.
00:55:13 -Hnusím se ti, že?
-Ne...
00:55:17 Už nemám chuť. Je konec.
00:55:26 -Jenom jednou. Naposledy...
-K čemu by to bylo?
00:55:37 -K čemu by to bylo, to je legrační.
00:55:40 To je výraz, který si neustále opakuju.
00:55:45 Který se mi stále honí hlavou. Kromě dneška jsem na to myslel,
00:55:49 a řekl jsi to ty.
-Víš co?
00:55:54 Měl bych pocit, že jsem děvka, že to dělám,
00:55:58 abych ti poděkoval za tu práci, a tohle nechci!
00:56:03 -Chápu...
00:56:09 Dej mi ruku...
00:56:23 Cítíš mý srdce?
00:56:26 -Ano...
-Ještě bije.
00:56:52 -Dobrý den.
-Dobrý.
00:56:55 -Jsem tu...
00:56:58 -Prosím...?
00:57:00 -Už nechcete, je pozdě?
00:57:03 -Pozdě?
-Na to dítě.
00:57:06 -Ne ne, dobrý.-Tak jestli chcete, souhlasím, tak teď.
00:58:08 NESLYŠNĚ
01:01:34 -Níže podepsaná notářka v Paříži v přítomnosti paní
01:01:38 Jany Charonové a pana Bruno Charona náležitých listinných svědků
01:01:43 v souladu s čl. 971-972 Občanského zákoníku, vybraných a předvolaných
01:01:48 navrhovatelem panem Romainem Brochantem, fotografem, svobodným,
01:01:52 bytem Bd de la Villette 102, Paříž 19, rozeným v Paříži
01:01:56 30. března 73 převzala přítomnou vlastnoruční závěť:
01:02:00 Řečený navrhovatel, duševně zcela zdravý, jak se jevil notáři i svědkům,
01:02:05 nadiktoval svou závěť následujícím způsobem v přítomnosti obou jmenovaných svědků.
01:02:11 "Prohlašuji,že uznávám za své dítě, které čeká paní Jany Charonová,
01:02:16 jehož narození se předpokládá 9. dubna 2005, a ustanovuji ho
01:02:20 svým univerzálním dědicem." Vyjádřila jsem úplně vaši vůli?
01:02:26 -Ano, naprosto.
01:02:28 -Pokud jde o pohřeb, máte nějaké zvláštní přání?
01:02:32 -Zpopelnění.-Církevní obřad?
-Ne, to není třeba.
01:02:38 -Tak tady je listina,
01:02:41 parafujte první stranu a podepište druhou.
01:02:45 Totéž svědci.
01:02:52 -Na oběd vás nepozvu, jsem vyřízený, a nemám hlad.
01:02:55 -My taky ne...
-No tak já půjdu...
01:03:00 -Chcete odvézt domů?
-Ne, děkuji, vezmu si taxi.
01:03:04 -Tak díky, díky za všechno.
-To já děkuju vám.
01:03:09 -Řekneš to?-Zapomněli jsme se vás na něco zeptat,
01:03:13 ale netroufáme si.
-No co?
01:03:15 -Chtěli jsem vědět... kvůli té vaší nemoci, jestli je to dědičné.
01:03:21 -Ne, nedělejte si starosti, rakovina. S metastázami.
01:03:25 -Á... to jo. No, zavolejte, jestli budete chtít,
01:03:30 abychom se sešli, jestli budete potřebovat, cokoli.
01:03:36 -Dobrá. Taky bych moh o něco požádat?-Ano.
01:03:40 -Hýbe se?
-Ne... Jsem ve 2. měsíci.
01:03:46 -No tak až... se pohne, dejte mi vědět,
01:03:49 abych si přišel sáhnout.
-Dobře.
01:03:53 No tak... sbohem.
01:04:01 -Zvládnete to?
-Ano. Doufám.
01:04:06 -Hodně... štěstí.
01:04:32 -Kam jede?
-To nevím.
01:04:38 -Tak pojď.
01:04:43 Tam...
01:05:33 DĚTSKÝ PLÁČ
01:07:42 MOBIL
01:14:13 Dialogy: Martin Kolár
01:14:17 Titulky: Petr Dvořáček Vyrobila Česká televize 2012
Tvorbu Francoise Ozona (8 žen, 5 x 2, Bazén, Pod pískem, Angel) si připomínáme filmem Čas, který zbývá. Příběh mladého, atraktivního módního fotografa, který si vychutnává život plnými doušky a jehož kariéra stoupá strmě vzhůru. Pak přijde den, kdy při práci v ateliéru ztratí vědomí. Diagnóza zní: rakovina v posledním stádiu. Uvědomuje si svůj brzký konec, přehodnocuje Romain svůj život i vztah ke svým blízkým. „To, čeho se v životě nejvíc bojíme, nemusí být tím nejhorším v našem životě.“