Dokumentární cyklus o českých horolezcích na vrcholech zeměkoule (2001). Připravili: M. Kratochvíl, M. Slonek, M. Jasanský, J. Rakoncaj a Z. Gawlik
00:01:18 Horolezectví se zda datuje od roku 1897.
00:01:23 O Himálaje takový zájem nebyl, protože byly málo dostupné.
00:01:27 Ovšem konec 2.světové války
00:01:32 přinesl hromadu modernizace, technické modernizace,
00:01:36 výstrojové modernizace. Takže začalo se tady různě uvažovat
00:01:40 a vznikla iniciativa "Československý Himálajský klub"
00:01:43 pod vedením Aloise Krause a doktora Jelínka,
00:01:48 kteří se zajímali o to, jak proniknout do Himálají.
00:01:53 Ovšem ta iniciativa netrvala dlouho,
00:01:57 neboť ten výjezd nebyl možný.
00:02:00 Takže tyto myšlenky skončily v roce asi 1946 - 1947.
00:02:08 Když jsme lezli tady v Tatrách, snažili jsme se jet do Alp.
00:02:12 Z Alp jsme jeli na Kavkaz. A v roce 1965 byla zorganizovaná
00:02:16 první československá expedice do Hindukúše.
00:02:20 DOBOVÝ KOMENTÁŘ: Vrcholy tehdy slezené a pojmenované Čechoslováky,
00:02:24 a bylo jich celkem 17, začaly patřit všem.
00:02:30 Než je osmitisícovka, tak vždycky musí něco předejít,
00:02:35 protože se musí vytvořit představa, co taková osmitisícovka obnáší.
00:02:39 Takže v roce 1969,
00:02:43 což bylo teda po Hindukúši, se zorganizovaly dvě výpravy.
00:02:57 Česká iniciativa byla ve výpravě na Annapurnu 4, kterou vedla
00:03:02 liberecká skupina. Další skupina, která vznikla ve Vysokých Tatrách,
00:03:06 iniciovala první pokus výstupu na Nanga Parbat.
00:03:10 Ta expedice byla neúspěšná, museli se vrátit kvůli počasí.
00:03:14 A na tu Annapurnu 4 ta skupina, říkali si "staří dědci", vylezla.
00:03:33 Paradoxně je první vylezený osmitisícový vrchol
00:03:38 v současné době absolutně nejméně lezená osmitisícovka
00:03:43 a také má nejméně úspěšných výstupů na vrchol.
00:04:12 Tam je dost nebezpečná severní stěna,
00:04:16 kde vede normální cesta a holandská varianta.
00:04:20 Ta je nebezpečná z hlediska lavin.
00:04:59 Annapurna je bezkonkurenčně nejnebezpečnější vrchol,
00:05:04 proto tam je poměrně málo expedic.
00:05:12 Lidé, na které se díváme, žijí nedaleko Annapurny -
00:05:16 legendární osmitisícové hory.
00:05:19 Jsou jí takřka na dosah. Přesto jako by jim byla lhostejná.
00:05:24 Součástí jejich živobytí se stalo nošení břemen,
00:05:29 těžkých a neforemných, cestou necestou,
00:05:33 suchým údolím i po zasněžených stráních.
00:05:36 Ještě před půl stoletím ale jejich dědové nevěděli,
00:05:40 kde vlastně hledat onu Bohyni, která poskytuje úrodu,
00:05:44 jak Annapurnu často nazývali.
00:05:47 A stejně tak okolní svět nic nevěděl o zdejších lidech,
00:05:52 dokud Nepál po 2.světové válce opatrně neotevřel hranice své země.
00:05:59 Od té doby chápeme i my, kolik má život lidí
00:06:03 v himálajském podhůří podob, kolik má tváří.
00:06:07 Stařeny i děti, rododendrony i bambus,
00:06:11 kukuřice i rýže, horské kozy i jaci.
00:06:16 To všechno sem patří. Do domova, který neopouští chudoba,
00:06:21 všednost ani duch předešlých generací všech těch Gurungů,
00:06:26 Šerpů, Bhótiů, Tibeťanů, Nevarů
00:06:30 po staletí obdělávajících úrodnou půdu ve zdravém, teplém
00:06:35 a vlhkém podnebí. Mnoho podob, mnoho tváří.
00:07:14 Jako první Češka vystoupila na hlavní vrchol Annapurny
00:07:18 Věra Komárková. Stalo se tak 15.října 1978.
00:07:23 Byla tehdy členkou americké výpravy.
00:07:28 To byl první ženský výstup na Annapurnu
00:07:32 velmi těžkou holandskou cestou. Jedná se o Češku,
00:07:38 žijící v té době v Americe. Ona emigrovala někdy po 1968.
00:07:42 Věra Komárková, i když v té době už s americkým občanstvím,
00:07:46 se tak zároveň stala i první českou ženou na vrcholu osmitisícovky.
00:07:55 O 10 let později se k Annapurně vydává mezinárodní expedice
00:07:59 organizovaná ve Francii. Její vedoucí Benoit Chamoux,
00:08:04 přizval do šestičlenného týmu také Čecha Josefa Rakoncaje.
00:08:10 Je mi 37 roků
00:08:13 a jsem asi 10 let v tzv.reprezentačním družstvu
00:08:22 československého horolezectví. Byl jsem 8x v Himálaji,
00:08:28 vystoupil jsem na 6 himálajských vrcholů
00:08:32 a z toho jsou 4 osmitisícové vrcholy.
00:08:36 V této expedici jsou Italové, Francouzi,
00:08:40 je tady Američan. Je zde takový babylon jazyků.
00:08:44 Já si myslím, že to bude bez problémů jako vždy.
00:08:50 První silný zážitek čekal horolezce ještě v Paříži.
00:08:54 To bylo zajímavé.
00:09:00 Ještě před odjezdem jsem se setkal s Mauricem Herzogem,
00:09:04 který první vylezl na Annapurnu v roce 1050
00:09:08 a byla to první zdolaná osmitisícovka vůbec.
00:09:12 Setkání s tímto pánem byl pro mě dost velký zážitek.
00:09:17 Vybrali jsme si prvovýstup mezi Boningtonem a horským pilířem
00:09:22 v levé části stěny. Ale po úsudku a prohledání
00:09:29 a zjištění výstupové trasy jsme od toho upustili,
00:09:34 protože tam hrozilo padání kamení. A tak jsme byli donuceni
00:09:39 kopírovat cestu Angličanů, kteří to vylezli už v roce 1970.
00:09:44 Tehdejší úspěšný výstup expedice vedené Chrisem Boningtonem
00:09:48 vyvolal v horolezeckém světě senzaci. Stal se důkazem,
00:09:53 že i v extrémních výškách, ve strmých stěnách Himálaje,
00:09:57 jsou lidé schopni mimořádně náročného lezení.
00:10:02 Začátkem dubna se výprava se zvláštním názvem L'esprit d'équipe,
00:10:06 což znamená "Duch mužstva", vydává na cestu k základnímu táboru.
00:10:11 Navzdory nezvyklému vedru každý ze 120 nosičů -
00:10:15 mužů, žen a dokonce i dětí - nese na zádech 30 kg,
00:10:20 aby po šesti dnech pochodu dostal několik rupií mzdy.
00:10:53 Třetí den pochodu se u Josefa Rakoncaje ozve horečka,
00:10:57 zimnice a velké bolesti hlavy. Příznaky ukazují na tyfus
00:11:01 nebo zánět mozkových blan. Utěšuje ho jen to,
00:11:05 že před odjezdem se nechal proti tyfu přeočkovat.
00:11:09 Jeho zdravotní stav se nezlepší ani po příchodu do základního tábora.
00:11:14 Asi po třech dnech, kdy jsem v noci vůbec nespal
00:11:22 jsem sestoupil o něco níž a myslel jsem si, že to přejde.
00:11:27 Pak jsem zase vystoupil do základního tábora.
00:11:31 Následující den jsem si vzal ruksak a šel jsem do výšky
00:11:35 asi 4500 metrů. Tam se mi úplně zatmělo,
00:11:40 úplně jako když mám hradbu a chvíli jsem byl v bezvědomí.
00:11:44 Tak jsem ten ruksak tam nechal a sestoupil jsem na ledovec
00:11:49 a automaticky jsem šel po takových velkých sutích
00:11:54 až do základního tábora. Tam jsem se víc svěřil
00:11:58 svýmu kamarádovi Stevu Boyerovi, který byl expedičním lékařem.
00:12:03 Ten se spojil rádiem s dalším lékařem, který byl v Káthmandú.
00:12:07 Ten nám řekl, že by to mohl být paratyfus, tyfus nebo malárie.
00:12:14 Nasadili jsme nějaký léky a během asi dvou dní jsem byl v pořádku.
00:12:19 Zní to neuvěřitelně, ale zatímco ostatní osmitisícové hory
00:12:24 navštívili vojáci, geologové i horolezci už několikrát,
00:12:29 Annapurna zůstávala světu víceméně utajena.
00:12:33 Pak náhle její jméno obletělo svět. 3.června 1950
00:12:39 stanuli poprvé na vrcholu vyšším než 8000 metrů lidé.
00:12:44 Francouzi Maurice Herzog a Louis Lachenal
00:12:48 vystoupili na desátou nejvyšší horu světa bez jakéhokoli průzkumu.
00:12:54 Annapurna se tak stala první zdolanou osmitisícovkou.
00:12:58 Brána do extrémních výšek Himálaje se otevřela,
00:13:02 aby mohli projít desítky a stovky dalších.
00:13:08 Hodnotu výstupu L'esprit d'équipe má znásobit originální myšlenka:
00:13:13 všichni členové - Francouzi Benoit Chamoux, Nicolas Campredon
00:13:17 a Yves Detry, Američan Steve Boyer, Ital Soro Dorotei
00:13:23 a Čech Josef Rakoncaj - se pokusí vystoupit na vrchol najednou.
00:13:28 Horolezci se hned první den chtějí dostat co nejvýš.
00:13:32 Spodní část jako by vyvracela tvrzení o obtížnosti trasy.
00:13:36 Ale v šesti tisících o tom už nikdo nepochybuje.
00:13:40 Ve stěně jsou umístěny tři tábory. Postavit čtvrtý, poslední,
00:13:44 bude za odměnu - ale až po překonání nejtěžšího úseku.
00:13:49 Charakter té jižní stěny je v takových pásech,
00:13:55 které se různě prolínají v různých výškách.
00:14:00 Dopředu se vydají Boyer, Dorotei a Rakoncaj.
00:14:03 Během jediného dne vystoupí do třetího tábora,
00:14:07 stráví tam noc, a druhý den ráno pokračují k vrcholu.
00:14:11 Nejtěžší úsek byl kolem výšky 7400 metrů,
00:14:16 kde se musí prolézt skalní stěnou, která je velice nepříjemná.
00:14:20 Po překonání této obtížné partie je vybudován čtvrtý tábor.
00:14:26 Chamoux, Campredon a Detry vystoupí tentýž den sněhovým svahem
00:14:30 kolem obrovité ledovcové věže, tzv. seraku, do třetího tábora.
00:14:35 Je umístěn v ledovcové trhlině, dokonale chráněn před větrem
00:14:39 a lavinami. Obě trojice zůstávají v kontaktu vysílačkami.
00:14:56 Druhý den Rakoncaj s Doroteiem jen s velkou námahou zavěšují
00:15:00 fixní lana na strmých zledovatělých plotnách a v úzkém žlabu,
00:15:05 kterým nepřetržitě sjíždí sníh.
00:15:08 Dlouhých 7 hodin pracují ve stěně, aby pak mohli zbývající čtveřici
00:15:12 do nižšího tábora oznámit, že dalších 200 metrů trasy
00:15:16 je připraveno k závěrečnému výstupu.
00:15:23 Plán vypadá jednoduše: Za tmy, v deset hodin večer,
00:15:28 se vydají nahoru ze 3.tábora Chamoux, Campredon, Detry a Boyer.
00:15:33 Ten se pak přidá ke dvojici Dorotei - Rakoncaj,
00:15:37 která opustí nejvyšší tábor až dvě hodiny po půlnoci.
00:15:41 Každý si uvědomuje odpovědnost vůči celému týmu.
00:15:45 Nikdo nechce selhat.
00:16:14 Poslední noc - noc naděje.
00:16:18 Tempo udává tehdy patrně nejlepší italský horolezec Soro Dorotei.
00:16:22 Závěrečné metry jsou jeho velkým sólem.
00:16:26 Jako robot prošlapává v hlubokém sněhu stopu pro ostatní.
00:16:30 Jde jako stroj. Ani Josef Rakoncaj mu nestačí, aby ho vystřídal.
00:16:35 Vylezli jsme poslední strmou pasáž té stěny dostali jsme se
00:16:39 na takové předvrcholové plato. Stoupali jsme v hlubokém sněhu
00:16:43 a čtveřice, která postupovala za námi, vystupovala ze 3.tábora,
00:16:47 který byl asi o 300 metrů níž, nás ten den nedohonila.
00:16:51 Byli jsme nahoře asi o hodinu dřív.
00:16:54 V 9 hodin ráno je Dorotei u cíle. Rakoncaj se k němu přidává
00:16:58 o něco později a stává se tak 49. horolezcem,
00:17:02 který stanul na vrcholu Annapurny.
00:17:05 V 10 hodin dokončí výstup Chamoux, po něm i Campredon a Boyer.
00:17:11 První společná akce skupiny L'esprit d'équipe
00:17:14 a hned tak výrazný úspěch.
00:17:34 Pět lidí ze šesti vystoupilo na vrchol.
00:17:40 Jediný Yves Detry kvůli značnému vyčerpání vzdal svůj pokus
00:17:45 pouhých 70 metrů pod vrcholem.
00:17:50 To už je hodně dlouho, co jsme si o tom povídali.
00:17:54 Na podzim téhož roku se na Annapurnu chystala další expedice.
00:17:58 Rakoncajův výkon byl pro její členy jistě výzvou.
00:18:02 Ta stěna je jedna z největších stěn v Himálajích.
00:18:07 Je hodně z kopce a už to, že těch výstupů tam moc nebylo,
00:18:11 svědčí o tom, že to byla extrémní věc.
00:18:15 A taky ho znám, že jo. Když mi o tom vyprávěl,
00:18:20 tak si myslím, že to bylo dobrý.
00:18:33 Paralely mezi zkušenostmi, co člověk získal v horách
00:18:37 a prací, to je hodně široká otázka.
00:18:40 Když jsme začínali jednu stavbu, jeden tunel,
00:18:44 tak na portále jsem měl jasný pocit z toho,
00:18:49 že bych tam nikdy nevlezl, do toho terénu.
00:18:53 Měl jsem pocit, že to spadne. A pak se ty problémy ukázaly.
00:18:57 Mám v sobě cit pro geologii.
00:19:00 Vystudoval jsem ekonomiku a řízení stavebnictví.
00:19:04 Tento obor v sobě zahrnuje prvky pozemních staveb,
00:19:08 statiku, beton i prvky ekonomické.
00:19:12 Výstup na takový kopec je velký logistický problém.
00:19:15 S dopravou tam a pak samozřejmě při vlastním výstupu.
00:19:18 Aby se v jednom stanu nesešlo víc lidí, než kteří se do něj vejdou.
00:19:23 Najít logistiku mezi počasím a tím výstupem,
00:19:26 mezi fyzickými schopnostmi a rychlostí postupu.
00:19:30 Takových věcí, které jsou podobné v horách i v práci, je celá řada.
00:19:40 Vítr je jedna z hrůz, které na horách člověk může zažít.
00:19:45 Na Everestu v roce 1987 byl vítr, na Dhualagiri v roce 1985 byl vítr.
00:19:50 Nakonec neúspěch je většinou kvůli větru.
00:19:55 To je hrozný. Ty to fakt piješ?
00:19:59 Připrav se na slaný čaj. A teď už mi to chutná.
00:20:03 Pij to pomalu, nech to v hubě, nepolykej to hned.
00:20:07 Pěkně to promel hubou, a pak teprve polkni.
00:20:12 Když jste dobře aklimatizovaný, tak můžete nahoře jíst všechno.
00:20:16 Různý dehydrovaný jídla. Dříve - ještě v rajských dobách -
00:20:20 to bylo strašně hnusný. To se nedalo jíst.
00:20:24 Ale bylo to lehký. Na Annapurně jsme to udělali úplně jinak.
00:20:28 Koupili jsme si pytel nějaké té mouky.
00:20:32 Kukuřičná mouka smíchaná s žitem nebo něčím.
00:20:36 Protože jsme viděli, že to jedí ti nosiči. To je taková šlichta.
00:20:40 Taková kaše slaná, hnusná, ale zalepí vás opravdu na celý den
00:20:45 a nemáte potřebu celý den jíst.
00:20:48 Zkus další doušek.
00:20:52 Je to výborný. Opravdu jo.
00:21:01 Hnusný je, jak máš mastný rty, vole. Na to nejsme zvyklí. Copak?
00:21:05 Já nejsem kameraman. Nejhezčí záběry jsou, když je průser.
00:21:09 A to člověk pak musí řešit ty věci, který nastávají,
00:21:14 ne přemýšlet nad kamerou. Ale pravý kameraman je přesně opačný.
00:21:19 Když je průser, věnuje se kameře a nevěnuje se řešení těch problémů.
00:21:23 Proto nás štvou. Ale rádi bychom měli natočený ty jejich obrazy.
00:21:29 Jeden z důležitých momentů, kvůli kterým se přežije či nepřežije,
00:21:34 je udržet pozornost. Celou dobu toho měsíce nebo aspoň to,
00:21:38 co je člověk přímo na tom kopci, tak udržet pozornost.
00:21:42 Třeba v nebezpečí života jsem se cítil,
00:21:46 když jsem v Nepálu po cestě k Dhaulagiri narazil na hada.
00:21:51 Nevím, jestli byl jedovatý, ale cítil jsem se v ohrožení života.
00:22:06 Čistý vzduch tam nahoře způsobuje to, že několikanásobně se mění
00:22:11 pocity vzdálenosti. Když se člověk kouká ze stanu v táboře,
00:22:15 tak by odhadl, že to je na 3-4 hodiny, a ono to je na 3 dny.
00:22:19 Takže se dostáváme k tomu, proč je tolik případů,
00:22:23 kdy lezci zahynou proto, že místo aby šli dolů,
00:22:27 tak pokračují na vrchol a už se nevrátí.
00:22:32 Když jsme ve stanu a víme, že by mohla spadnout lavina,
00:22:36 tak já nevím jak ostatní, ale já si vždycky říkám,
00:22:40 jestli mě necháš přežít, nevím, komu to říkám,
00:22:43 tak už to víckrát neudělám.
00:22:47 Jak mu to jde, paní doktorko? Dobře tlačí?
00:22:57 Já mu zatlačím oči.
00:23:03 Je to simulant. Ten je zdravej!
00:23:06 Ale přijde ráno, udělá se pěkný počasí, člověk se z toho vykřesá
00:23:11 a jde zas dál. Je to prostě strašně moc hluboko.
00:23:14 Ta touha někam se vyštrachat. Na druhou stranu ty zážitky,
00:23:19 to prostředí je nádherný. Já jsem si uvědomil někdy později,
00:23:23 že když se vracím z hor, tak mám změněný hodnotový žebříček.
00:23:28 Člověk v horách si začne víc vážit rodiny nebo svojí ženský
00:23:33 nebo přátel, když mu chybějí. Ty hory jsou tak obrovský
00:23:38 a člověk si tam uvědomí svou malost. A to je prospěšný.
00:23:43 Já vždycky říkám, že by měla být povinnost všech lidí tam občas jet.
00:23:48 Zejména vrcholoví manažeři by tam měli jezdit,
00:23:53 aby si nemysleli, že jsou středem světa a jejich problémy
00:23:56 že jsou nejdůležitější na světě.
00:24:11 Půl roku po úspěchu Josefa Rakoncaje se k Annapurně vydává
00:24:15 československo-italská výprava vedená Petrem Schnablem.
00:24:27 My jsme tu expedici na Annapurnu měli rozdělenou na dvě části.
00:24:33 Tři jsme se původně chtěli pokusit o výstup na Fang
00:24:38 ze severozápadní strany.
00:24:41 To je vrchol přes 7000 metrů ve hřebenu Annapurny,
00:24:46 který má krásný tvar zubu. Proto se tak jmenuje.
00:24:52 Druhá část expedice se měla pokusit vystoupit na Annapurnu.
00:24:58 A bylo dohodnuto, že Sulovský, Martiš a já pomůžeme ostatním.
00:25:03 Ukázalo se, že o dramatické okamžiky nebude nouze
00:25:07 už během cesty do základního tábora.
00:25:21 Padající kamení v údolích horských řek
00:25:25 znamenalo sice překážku,
00:25:28 ale ne takovou, která by mohla způsobit vážnější zdržení.
00:26:33 Pozdější průběh expedice potvrdil,
00:26:36 jak důležitá byla promyšlená příprava.
00:26:40 Před vlastním odjezdem do Nepálu jsme odjeli na Ťan Šan.
00:26:44 To je takové pohoří mezi Čínou a Ruskem,
00:26:48 kde jsou hory přes 7000 metrů.
00:26:52 Tam jsme se potloukali 14 dnů a zvykali jsme si na výšku.
00:26:56 Tento způsob aklimatizace na pobyt ve výškách se rozhodně vyplatil.
00:27:03 Zjistili jsme to až v konfrontací s jinými lezci.
00:27:08 Tam byli náhodou Japonci ve stejným base campu.
00:27:12 Při výstupu ledopádem nahoru, když jsme budovali tábor číslo 1,
00:27:17 tak jsme si všimli, že dokážeme jít 3x rychleji nahoru než oni.
00:27:39 Postupně je vybudován první, druhý i třetí výškový tábor.
00:27:44 Byl tam dost problém se sněžením,
00:27:47 protože ten tábor 1 byl hodně ohrožován lavinami.
00:27:52 Nejnebezpečnější část výstupu byla vůbec přežít v táboře 1,
00:27:56 pak překonat do tábora 2 a nahoru do trojky.
00:28:01 Pak už byla trasa bezpečnější po takových hřebenech,
00:28:05 kde ty laviny nehrozily. My jsme pořád s Jindoru Martišem
00:28:10 byli vepředu. Bylo to proto, že jsme byli aklimatizovaní
00:28:15 a někteří kolegové ne. Budovali jsme trasu.
00:28:20 Ta trasa byla dost náročná, protože napadly spousty sněhu.
00:28:24 A ve velmi strmých terénech jsme touhle hroznou spoustou sněhu
00:28:28 museli se prohrabat nahoru.
00:28:31 K Jindřichu Martišovi a Josefu Nežerkovi, kteří se chystají
00:28:35 ve výšce 7300 metrů postavit další výškový tábor,
00:28:39 se v té chvíli přidává doktor Jiří Pelikán.
00:28:55 Čtvrtý tábor je bez větších problémů vybudován za dva dny.
00:29:00 Původní plán byl jít na Fang. Ale bylo perfektní počasí
00:29:04 a nikdo za námi nebyl, kdo by nás tak rychle vystřídal.
00:29:08 Předsunutá trojice se proto vysílačkou spojuje s táborem
00:29:12 a vznáší dotaz, jestli by za dané situace přece jen nestálo za to,
00:29:16 aby se i oni pokusili o hlavní vršek.
00:29:20 Na ten jim zbývá ještě 800 výškových metrů. Návrh je schválen
00:29:25 a Nežerka s Martišem a Pelikánem se rozhodnou jít nahoru úplně nalehko.
00:29:30 Vyrazili jsme ráno, hned jak začalo svítat.
00:29:34 Šli jsme v odstupech, který byly 50 - 100 metrů,
00:29:40 jak se vytvořily během stoupání. To už bylo blízko 8000 metrů.
00:29:45 Dorazil Jindra Martiš a začal mě jistit na laně.
00:29:50 Mezitím mi řekl, že poté, co jsem odešel,
00:29:54 se doktor rozhodl vrátit do tábora.
00:29:58 Nedělali jsme si z toho hlavu, protože do tábora
00:30:02 se dalo dorazit zhruba za 2 hodiny a on měl času asi 5-6 hodin.
00:30:06 Takže jsme byli v klidu. Ale než jsme vylezli
00:30:10 ten 30metrový výšvih, už byl večer. V 5 hodin se začalo stmívat,
00:30:15 takže bylo jasný, že se nestihneme vrátit dolů. Tak jsme vykopali díru
00:30:20 a do ní jsme si zalezli. A ráno, když začalo svítat,
00:30:24 tak jsme nevyrazili, protože byla hrozná zima.
00:30:28 Počkali jsme, až vysvitlo slunce. Pak jsme se asi za 3 hodiny
00:30:32 už celkem lehkým terénem doštrachali na vrcholový hřeben
00:30:37 a tím jsme šli tak dlouho, až se nám zdálo,
00:30:41 že ani na jednu stranu, ani na druhou stranu nic vyššího není.
00:30:46 Vrchol Annapurny je v tomhle nepříjemný, že člověk má nejistotu,
00:30:50 jestli opravdu už je na vrcholu, aby pak někdo neřekl,
00:30:54 že měl jít ještě 2 kilometry dál a tam je to o půl metru výš.
00:30:58 A když už jsme uznali, že jsme nejvýš, tak jsme se tam vyfotili.
00:31:30 Problém nastal, když jsme došli na asi 300 výškových metrů,
00:31:34 kde jsme se rozloučili s tím doktorem,
00:31:38 a našli jsme ve sněhu rukavice, ledovcovou skobu a batoh.
00:31:43 Tak to jsme se hodně lekli, co se přihodilo.
00:31:48 Mazali jsme dolů co nejrychleji, ale ve čtyřce nebyl,
00:31:52 takže to už jsme prožívali ty strašné chvíle,
00:31:57 že už jsme měli téměř jistotu, že tam asi spadl.
00:32:18 Druhý den jsme sešli do základního tábora.
00:32:22 Mezitím se naše obavy potvrdily.
00:32:25 Kluci našli jeho tělo dole na ledovci.
00:32:29 Chudák doktor se tam smekl při nepozornosti a přišel o život.
00:32:34 To samozřejmě vyvolalo spoustu nepříjemných debat
00:32:38 mezi námi a kolegy z expedice.
00:32:42 Měli jsme ho rádi my i oni, ale pravda je,
00:32:48 že nás vinili z toho, že jsme ho tam nechali.
00:32:54 Pořád jsou určité dohady v tom,
00:32:58 že si může někdo vykládat tu situaci nějak po svým.
00:33:05 S tím se samozřejmě nedá nic dělat.
00:33:08 My jsme mu tam vytesali desku na takový veliký kámen
00:33:12 a odjeli jsme domů.
00:33:38 Annapurna byla obtížná tím, že jsme ji šli hodně rychle
00:33:42 a že jsme hrozně dlouhý úsek šli opravdu poctivě alpským stylem.
00:33:46 Bez stanu, bez věcí na spaní.
00:33:49 Tam jsme vlastně bivakovali v osmi tisících.
00:33:53 A bylo tam pár metrů docela kolmého, těžkého lezení.
00:33:58 Opravdu v 8 kilometrech. To bylo taky vážný.
00:34:02 Když na to dneska vzpomínám, tak mě to zaujímá.
00:34:06 Z obecného hlediska je to hodnocení samozřejmě špatný,
00:34:10 protože se nám tam stalo neštěstí.
00:34:13 To by člověk radši byl, kdyby tam nelezl.
00:35:38 Nejvyšší hory světa a lidé pod nimi.
00:35:42 Nebylo snadné zapustit tady kořeny. Naučit se tu žít.
00:35:46 A snadné to není ani dnes. Zvyky i chudoba jsou hodně vzdáleny
00:35:51 přetechnizovanému pohodlí naší civilizace.
00:35:54 Úplně všechno je tu jiné. Drsné i romantické.
00:35:59 Místní obřady a slavnosti i potomci nejrůznějších
00:36:03 smíšených etnik, kteří rádi pózují před objektivem.
00:36:08 Není v tom zištnost, spíš laskavost a dobrota.
00:36:12 Jsou prostě takoví. Usměvaví, klidní a nevzrušení.
00:36:47 Změna nastane, když se objeví horolezecká expedice
00:36:51 a oni s ní odejdou až k vysokým zasněženým horám,
00:36:55 kterých se bojí, ale zároveň je zbožňují.
00:36:59 A pak se vrátí a pod dohledem himálajských velikánů,
00:37:03 kteří se natrvalo usadili v jejich duších,
00:37:07 se budou dál probouzet i usínat.
00:37:24 Osmá nejvyšší hora světa Manaslu leží v centrálním Himálaji.
00:37:30 První s jejím průzkumem začali v 50.letech 20.století Japonci
00:37:35 a okamžitě zpochybnili do té doby respektovaný názor,
00:37:39 že Manaslu je ze všech stran nepřístupná.
00:37:43 Dá se zdolat z východu, tvrdili.
00:37:46 Houževnatost, s jakou se pokoušeli třikrát neúspěšně vylézt na vrchol,
00:37:50 byla obdivuhodná. Japonci byli úspěšní až v roce 1956
00:37:55 výstupem v severovýchodní stěně.
00:38:02 Mezinárodní skupinu L'esprit d'équipe vede opět
00:38:06 Francouz Chamoux a ani tentokrát v ní nechybí Josef Rakoncaj.
00:38:11 U překrásných vodopádů, které míjejí cestou do základního tábora,
00:38:15 členové expedice neodolají a vykoupají se.
00:38:19 V té chvíli Rakoncaj nemůže tušit, že vzpomínka na teplou vodu
00:38:23 se mu vybaví o pár týdnů později, kdy o jeho dalším osudu
00:38:28 budou rozhodovat vlastní nohy omrzající v minus 30 stupních.
00:38:32 Výpravu dále tvoří Francouzi Yves Detry, Pierre Royer
00:38:36 a Frédéric Valet, Italové Soro Dorotei, Mauro Rossi
00:38:41 a ve funkci manažera Agostino Da Polenza a Angličan Alan Hinkes.
00:38:47 A stejně jako před rokem chce všech 8 účastníků na vrchol.
00:39:10 Zvolili jsme netradiční trasu z jihu.
00:39:14 Cílem byl prvovýstup jižním pilířem a jižním hřebenem.
00:39:22 Později jsme od toho upustili ve výšce asi 7000 metrů
00:39:26 a šli jsme ve stopách Messnera. Byl to třetí výstup jižní stěnou.
00:40:22 Do výšky 5000 metrů se musí prostoupit takový skalní obelisk,
00:40:27 který je velice těžký a který prakticky do Himálaje nepatří.
00:40:32 Když se tudy roku 1972 vydal k vrcholu Reinhold Messner,
00:40:37 vyhlásil pak do světa, že překonání jižní stěny
00:40:41 představuje absolutní vrchol himálajského lezení.
00:40:45 Hned na začátku si člověk musel vzít skalní lezečky a lézt.
00:40:50 Přelézt ty kouty a stěnu. S tím jsem se ještě nesetkal
00:40:55 v Himálaji, že takový problém je na osmitisícovce.
00:40:59 Leze se tam v převislých stěnách po žebřících.
00:41:03 Po přelezení 800 metrů se člověk zase přezul
00:41:07 a pokračoval dál normálně v těžkých plastikových botách s mačkami.
00:41:12 Musel se tam vynést do tzv. Údolí motýlů veškerý materiál,
00:41:18 který byl potřeba potom pro vybudování dalších táborů.
00:41:22 Na Manaslu se naskytla šance posoudit dva uznávané výroky,
00:41:26 o kterých se léta diskutovalo: Jednak zmíněný Messnerův
00:41:31 a jednak výrok Angličanů, kteří za vrchol obtížnosti v Himálaji
00:41:35 prohlásili Boningtonovu cestu v jižní stěně Annapurny.
00:41:40 Právě tu, kterou L'esprit d'équipe v loňském roce zopakoval.
00:41:45 Josef Rakoncaj si mohl na vlastní kůži vyzkoušet, kdo měl pravdu.
00:41:52 Bambusové tyče s modrými praporky hlídají směr v údolí dlouhém 5 km,
00:41:57 v němž není snadné se orientovat. Častá mlha,
00:42:01 blízkost serakových věží a sníh, pod nímž číhají zrádné trhliny,
00:42:06 představují stálé nebezpečí.
00:42:09 Přesto se podaří rychle postavit stany prvního výškového tábora.
00:42:13 Jen Šerpům, kteří sem začali vynášet materiál, se příliš nechce.
00:42:18 Ohromné seraky hrozící na cestě k sedlu v jižní stěně,
00:42:22 kde by měl stát druhý tábor, jim nahánějí hrůzu.
00:42:32 Tam se šlo přes tzv. jihozápadní sedýlko,
00:42:37 kde foukal vítr rychlostí přes 100 km za hodinu.
00:42:41 Čili vůbec jsme na hranu nevylezli a čekali jsme tam asi týden,
00:42:46 než se to umoudří. Ale to se nám nepodařilo.
00:42:56 Čas utíkal a horolezci se dostali jen do výšky asi 7000 metrů.
00:43:02 Všem je jasné, že se musí něco zásadního stát.
00:43:06 Tehdy přichází Soro Dorotei s nápadem upustit od prvovýstupu
00:43:10 a pokračovat stejnou cestou jako před 17 lety Messner.
00:43:14 Na jeho návrhu se všichni shodnou a odklánějí výstupovou trasu
00:43:19 směrem k západu. Později prohlásí Benoit Chamoux,
00:43:23 že možná právě tady promluvil duch mužstva, obsažený v názvu expedice.
00:43:32 Do podrobností se opakuje historie z Annapurny.
00:43:37 Dvojice opouští stan druhého tábora v deset večer
00:43:41 a v mrazu, doprovázena jen světlem čelových lamp,
00:43:45 se vydává vzhůru. Když dosáhnou třetího tábora,
00:43:50 oba už vědí, že před pár hodinami stanuli na vrcholu Manaslu
00:43:54 první dva členové výpravy - Chamoux a Royer.
00:44:06 Asi v 5 hodin ráno po tvrdé zimě a přelezení strmé stěny
00:44:11 vysoké asi 1000 metrů jsem začal dost značně omrzat.
00:44:15 Tak jsem zůstal hodinu v táboře,
00:44:20 kde jsem si uvařil čaj a masíroval jsem si nohy.
00:44:24 Soro Dorotei vyráží jako první. Před půl devátou je na vrcholu.
00:44:29 Sto metrů pod ním sbírá síly Josef Rakoncaj.
00:44:33 Cestou odkládá batoh.
00:44:35 Poslední metry půjde jen s kamerou, fotoaparátem a lyžařskou hůlkou.
00:44:40 V devět hodin ráno stojí první Čech na vrcholu Manaslu.
00:44:44 Příští den spatří stejné panorama i čtyři zbývající členové expedice.
00:44:50 Všech osm totiž dosáhne vrcholu.
00:45:09 Soro tam zanechal lyžařskou hůlku.
00:45:12 Já jsem tam nechal jen rychlosvorku z bundy.
00:45:17 Noční výstup Doroteie a Rakoncaje měl neuvěřitelné pokračování:
00:45:23 Oba dokázali ještě téhož dne sestoupit až do základního tábora.
00:45:27 Za pouhých 21 hodin tak překonali 1800 metrů převýšení nahoru
00:45:32 a poté, vyčerpáni a v náročném terénu, ještě 4000 metrů dolů.
00:45:38 Tehdy bylo zdolání osmitisícovky takovýmto způsobem
00:45:42 považováno za absolutně moderní pojetí.
00:45:48 Rakoncaj lezl z jihu přes to Údolí motýlů,
00:45:53 ale my jsme lezli ze severovýchodu. Ten poslední úsek je společný.
00:46:00 Na tom vrcholovém platu. To je taková ledová pláň,
00:46:04 kde je všechno v pořádku, pokud je počasí.
00:46:08 Pokud přijde špatné počasí, tak se tam člověk může ztratit.
00:46:12 Tam třeba Messner přišel o dva svoje spolulezce.
00:46:16 Nenašli cestu zpátky do stanu a zmrzli. A nikdy je nenašli.
00:46:26 K lezení jsem se dostal v Bystřici pod Hostýnem.
00:46:30 Nejednalo se ještě o alpinismus. K tomu došlo až později,
00:46:34 když jsem začal studovat ve Zvolenu na Vysoké škole dřevařské,
00:46:39 kterou jsem v podstatě vystudoval v Tatrách. Pracoval jsem totiž
00:46:43 jako nosič na Terryho chatě.
00:46:46 V roce 1990 jsem odjel do Států na takový delší výlet.
00:46:51 Pak jsem založil firmu, takovou cestovní minikancelář.
00:46:57 Ta funguje dodnes poměrně slušně.
00:47:01 Děláme takovou tu aktivnější turistiku.
00:47:05 Taháme lidi po horách, jezdíme s nimi do Tater, do Slovinska.
00:47:09 Děláme věci, o kterých jsem přesvědčený, že mají nějaký smysl.
00:47:14 Od roku 1991 žiju napůl ve Spojených Státech v Saettlu
00:47:19 a napůl se pohybuju v Evropě, v Nepálu atd.
00:47:25 V Calgary jsem se seznámil s mojí budoucí paní,
00:47:29 která taky leze a lyžuje, takže pro moje aktivity má pochopení.
00:47:33 To jsme se dohodli, že mi nebude bránit v odjezdech na expedice.
00:47:49 Kluci říkají, že v základním táboře kouří doutníky.
00:47:53 Já jsem nikdy k ničemu, co se kouří, vztah neměl.
00:47:58 Ale když byly ty narozeniny mojí dcerky Janičky
00:48:03 tak ten jeden doutník jsem si tam vykouřil.
00:48:11 Pojď mně zahřívat nohy, vole!
00:48:24 V extrémních výškách je chuť k jídlu hrozně malá.
00:48:28 Člověk se musí do jídla nutit. A teď na té poslední akci
00:48:32 jsme najeli na takovou klasickou stravu. Sýr, kus klobásky,
00:48:36 kus suchého chleba. To jsme jedli v těch velkých výškách.
00:48:40 A fungovalo to. Na lezení je krásné to,
00:48:44 že nejsou dána přesná pravidla. První expedice na osmitisícovky
00:48:48 měly mnoho nosičů, protože tehdy se vstupovalo do neznáma.
00:48:52 A když Hillary s Tenzingem vylezli na Everest,
00:48:56 tak je jasné, kdo šel první, kdo tu stopu prošlapával.
00:49:01 Určitě to nebyl Hillary. O tom jsem přesvědčený.
00:49:06 Šerpovi zbývá víc sil než člověku, který v těch výškách nevyrostl.
00:49:25 Nejdůležitější vlastností dobrého horolezce
00:49:30 je smysl pro fér hru.
00:49:33 Potom taková schopnost vyjít s ostatními.
00:49:37 Na poslední výpravě jsem byl 3 měsíce mimo kontakt s rodinou.
00:49:41 Ale na druhou stranu je samota součást toho zážitku.
00:49:47 Já jsem za poslední 3 roky strávil 7 měsíců v Nepálu.
00:49:52 Jen kvůli tomu, že tu zem mám rád. Bez ohledu na ty kopce.
00:49:57 Ti lidi jsou samozřejmě zformovaní těmi horami.
00:50:01 Když člověk vidí ty jednoduché kamenné mohyly
00:50:05 podle těch cestiček, tak zjistí, že život je tam hrozně tvrdý
00:50:10 a ti lidi jsou obdivuhodní.
00:50:13 A to je součást toho zážitku lezení v Nepálu.
00:50:23 To já nevím.
00:50:28 Já jsem vždycky věděl, co nechci.
00:50:31 A to jsem nějak odstraňoval a postupně jsem se dostával
00:50:35 k tomu, co asi je správné. Takže konkrétní cíl žádný nemám.
00:50:40 Samozřejmě se to dál bude točit kolem kopců. Lezu od 16 let
00:50:45 a těžko si dovedu představit, že bych toho měl nechat.
00:50:52 Byla to expedice pořádaná manželským párem z Kanady.
00:50:56 Bylo nás dohromady sedm. 3 Kanaďani, 3 Američani.
00:51:01 Byla to moje první expedice a byla to úžasná zkušenost,
00:51:05 protože jsem nevěděl, jak se dýchá v osmi tisících.
00:51:18 Manaslu není úplně nejjednodušší hora.
00:51:22 Nejezdí tam tolik expedic jako jezdí na jiné nižší osmitisícovky.
00:51:28 Objektivní nebezpečí lavin a pády seráků
00:51:32 tam hrozí neustále. Šli jsme cestou prvovýstupu.
00:51:39 Říká se tomu Japonská cesta nebo severovýchodní stěna.
00:51:44 Technicky to není složité, ale je to hrozně dlouhé.
00:51:48 Základní tábor je zhruba ve výšce 4600 metrů.
00:51:52 Vrchol je 8163.
00:51:55 Mezitím se staví se 3 - 4 tábory, my jsme stavěli jenom 3.
00:52:00 Musí se projít ledopádem, ve kterém pořád padají ledovce,
00:52:08 padají seráky.
00:52:10 Potom ten poslední tábor je na takové hraně.
00:52:17 Pořád tam foukalo a my jsme museli stan držet vlastní vahou,
00:52:21 aby nás to nesfouklo přes tu hranu dolů.
00:52:30 Přece jenom to evropské lezení je víc dobrodružnější.
00:52:34 Cesta je zajištěna fixními lany a lidi nejsou navázáni na laně.
00:52:38 Kdežto tady jsme byli navázaní. A každý tu rychlost má jinou,
00:52:43 každý jde jiným tempem, obzvlášť v těch vyšších výškách.
00:52:48 Nedělalo to úplnou dobrotu. Chvilku trvalo, než jsme si na sebe zvykli.
00:52:52 Vztahy nebyly úplně ideální. Ale nakonec po dost dlouhém boji
00:52:57 na tom kopci, kdy nám vyloženě nevycházelo vrcholové počasí,
00:53:02 kdy jsme pořád trčeli a čekali, tak až na druhý pokus to vyšlo.
00:53:08 I tak to bylo na poslední chvíli. Vylezli jsme čtyři.
00:53:13 Tři Američani plus já.
00:53:16 Z vrcholu jsem toho moc neviděl.
00:53:19 Byla dost mlha, takže jsem viděl jenom ten vrcholový hřeben.
00:53:24 Nicméně byl jsem skutečně na vrcholu, mám vrcholové fotky.
00:54:46 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
Zdolávání himálajských vrcholů Annapurna a Manaslu je námětem prvního dílu dokumentárního cyklu o účasti českých horolezců na dobývání všech čtrnácti osmitisícových vrcholů světa. Ústřední postavou je Josef Rakoncaj, který devětkrát stanul na vrcholcích himálajských osmitisícovek, a navíc je to výborný fotograf a kameraman. Na Annapurnu kromě něj vystoupili i další dva Češi – Josef Nežerka a Jindřich Martiš. Josef Rakoncaj je i hrdinou prvního českého pokoření vrcholu Manaslu. Dosáhl jej po rychlovýstupu s Italem Soro Doroteiem 10. května 1989 v extrémních podmínkách za pouhých jedenadvacet hodin. Filmové záběry z vrcholu Annapurny na vrchol Manaslu a naopak, které v dokumentu uvidíte, patří ke světovým unikátům.
