Volný pád znamená euforii nebo smrt… Příběh Kariny Hollekimové. Norský dokument
00:00:02 Česká televize uvádí
00:00:14 Problém je v tom, že nikdo není připraven umřít.
00:00:18 Ale my se tím, co děláme, velmi blížíme možnosti zemřít
00:00:24 a přijímáme to jako fakt.
00:00:39 A to není normální.
00:01:11 Právě jsme na Exitu 5. A Exit 5 má několik lavic,
00:01:16 což znamená, že je tam několik výstupků.
00:01:21 Tady odtud vypadají hodně velké. Takže když se na ně díváte shora,
00:01:25 tak to dost nahání hrůzu a říkáte si:
00:01:29 Oh, dokážu přes to vůbec skočit?
00:01:34 Ale to není žádný problém. Je důležité mít bundu zastrčenou
00:01:38 do kalhot, protože tak vás nijak nebrzdí.
00:01:42 Kdybyste ji měli venku, mohla by se vám omotat
00:01:44 kolem výtažného padáčku.
00:01:47 Pak člověk nemá za co zatáhnout, a neotevře padák.
00:01:50 A to se vám nesmí stát.
00:01:56 Base-jumping zabíjí lidi velice rychle.
00:01:59 Je to jeden ze sportů, při kterých každá chyba znamená
00:02:02 rychlou smrt. Takhle.
00:02:05 -Extrémní sporty si v podstatě zahrávají se smrtí,
00:02:08 ale neřekl bych, že jsou spojeny s touhou po smrti.
00:02:12 Myslím, že ti lidé milují život.
00:03:15 20 vteřin štěstí
00:03:25 Někteří lidé to považují za náboženskou záležitost,
00:03:29 za extrémně spirituální zážitek a téměř to spojují s modlitbou.
00:03:33 A říkají lidem, že pokud člověk není tak šílený,
00:03:37 pokud neprožívá život až do krajnosti,
00:03:40 tak vlastně nežije.
00:03:42 Setkala jsem se s mnoha lidmi, kteří mi říkali takové věci jako:
00:03:44 Tvůj život je strašně nudný. Pořádně nežiješ,
00:03:48 dokud se nepokusíš zemřít. Myslím, že je to pořádný nesmysl.
00:03:52 To mě skutečně rozčiluje.
00:03:55 Ale respektuji způsob, jak to dělá Karina.
00:03:59 Respektuji její volbu, že se do toho dala.
00:04:02 Protože ona to dělá mnohem intelektuálnějším způsobem.
00:04:06 Bere to čestně. Říká, že ji to přitahuje,
00:04:09 že jí to přináší vzrušení a že ten pocit miluje.
00:04:12 Že to dělá kvůli tomu a že je v tom skutečně dobrá.
00:04:16 Možným vysvětlením extrémních sportů je to, že pomáhají
00:04:19 vyrovnat se s obavami, s nimiž se potýkáme v každodenním životě.
00:04:26 -Víte, jakmile se naučíte překonávat strach ze smrti
00:04:30 a z toho, že si natlučete a zraníte se,
00:04:33 tak se všechny obyčejné každodenní obavy, které všichni prožíváme
00:04:38 v každý den svého života, zdají najednou malé a nevýznamné.
00:04:42 Není třeba se jimi stresovat.
00:04:47 Narodila jsem se v Oslu, kde jsem vyrostla a žila celý svůj život.
00:04:51 Pár let jsem možná byla tady nebo tam, ale vždycky jsem
00:04:56 se do Osla vracela. Protože tady mám přátele
00:04:59 a hlavně tady mám rodinu. Myslím, že jsem se vždycky
00:05:02 považovala za holku z města, ale ve městě vydržím tak 2, 3 dny
00:05:06 nebo možná i týden.
00:05:13 Myslím, že průměrně 300 dní v roce nejsem doma.
00:05:16 Takže tady ve svém bytě strávím celkem asi 2 měsíce.
00:05:21 Ano, má to svoje klady i zápory. Je to jako se vším ostatním.
00:05:26 Ale člověk musí být připraven být hodně sám a sám cestovat.
00:05:29 A někdy se stane, že když nejvíc potřebujete mít přátele nablízku,
00:05:34 tak s vámi nejsou. Protože jsou na opačném konci světa.
00:05:49 Pro mě je důležité být s přáteli, kteří nelyžují ani se nevěnují
00:05:54 base-jumpingu, protože když se vrátím domů,
00:05:58 tak se chci bavit o něčem jiném, než je base-jumping.
00:06:01 Chci mluvit o normálních bežných věcech.
00:06:05 Je skutečně velice upřímný člověk a záleží jí na lidech,
00:06:08 kteří jsou jí blízcí. To jsou přátelé a zejména rodina.
00:06:13 Ona je moje nejlepší kamarádka a znám se s ní od svých 7 let.
00:06:16 Ale nemáme stejnou profesi.
00:06:20 Ona je možná jediný člověk, který toho o mém base-jumpingu
00:06:24 nebo lyžování ví nejméně. Nemá o těchto věcech ani páru.
00:06:28 A to je dobře, víte?
00:06:31 Nejsem ráda, že se věnuje base-jumpingu.
00:06:34 Nejsem ráda, že je pořád pryč, ale dělá to, co sama chce.
00:06:37 Takže jsem šťastná, když je tady.
00:06:43 Tonia je jednou z mých bývalých spolubydlících.
00:06:47 Ona to vždycky nenáviděla. Považuje to za strašné.
00:06:51 Přesto se rozhodla, že zůstane dál mou kamarádkou.
00:06:55 Nechce to vzdát jen proto, že jsem se rozhodla dělat tady tohle.
00:07:03 Člověk se nechce lišit, víte? A když přijdu sem do Osla,
00:07:07 tak někdy uvažuju o tom, jestli budu někdy schopná
00:07:11 vrátit se k tomuto způsobu života.
00:07:14 Budu někdy schopná prostě hladce proplouvat takovýmto životem?
00:07:19 Nebo už můj život nikdy nebude takový?
00:07:24 Lidé kolem mě, mí přátelé, kteří nemají ke Karině tak blízko,
00:07:29 si vždycky mysleli, že Karina příliš arogantní.
00:07:32 Ale to je jen vnější fasáda. Vypadá tvrdě a tváří se tak,
00:07:36 jako že má všecko pod kontrolou. Ale někdy to tak není.
00:07:40 Ale ona to nechce dávat najevo před ostatními.
00:07:44 Pokud mám říct, jaká je, tak je super pozitivní,
00:07:47 super kamarádská, super příjemná. Ale to víte, má v sobě také něco
00:07:51 temného jako my všichni.
00:07:53 Na této planetě neexistuje jediný člověk, který temnou stránku nemá.
00:07:57 Pokud má člověk touhu vystavit svůj život takovému riziku,
00:08:01 ať už by to chtěl udělat z jakéhokoliv důvodu,
00:08:04 vyžaduje to velmi zvláštní typ člověka.
00:08:09 Pokud je to něco, co musím udělat, tak to udělám.
00:08:13 Ve skutečnosti to není tak těžké. Pokud jde všechno dobře,
00:08:17 tak to fyzicky není nic těžkého. To, co je na base-jumpingu těžké,
00:08:21 je psychická stránka věci. Je to hodně děsivé, hrůzostrašné,
00:08:25 a pro mnoho lidí je velmi těžké překonat ten strach,
00:08:29 který je s tím spojený.
00:08:38 Je to celé jednoduché. Skočíte z útesu, máte vytažený padáček,
00:08:42 uděláte jednoduchou věc: sáhnete dozadu, uchopíte poutko
00:08:45 a zatáhnete. A to je zvláštní, protože spousta lidí si řekne:
00:08:48 Na tom přece nic není. Sáhnu dozadu a vytáhnu ho.
00:08:51 Já jsem viděl 4 lidi zemřít, protože to neudělali.
00:08:55 -Vysoce rizikové sporty jsou výhradně o kontrole.
00:08:58 O kontrole situace, o kontrole vlastních schopností a strachu.
00:09:01 -Tito lidé svůj strach neposlechli. Nedbali na to, co se děje.
00:09:05 Prostě vypnuli. Ale takhle Karinin mozek nepracuje.
00:09:08 Když se objeví strach, přinutí ji fungovat lépe.
00:09:13 Tento druh strachu vám pomáhá. Bojíte se smrti a nechcete zemřít.
00:10:01 Teď jsme v malé vesničce Lysebotn. Asi 2 hodiny cesty od Stavangeru.
00:10:06 Je to západní část Norska. Když se dostanete na konec fjordu,
00:10:10 jste v Lysebotnu. A za námi jsou útesy Kierag.
00:10:14 To je vlastně úplný konec Lyser-fjordu.
00:10:22 Když jsem sem přišla poprvé, měla jsem za sebou asi stovku
00:10:26 base-skoků. To je úžasné i na Norku.
00:10:35 Zdejší base-jumping velmi usnadňuje fakt,
00:10:38 že stavangerský base-club má autobus.
00:10:42 Sedneme do autobusu, vyvezou nás na vrchol kopce,
00:10:45 my tady vystoupíme a skočíme dolů.
00:10:48 A oni tam dole mají loď, která je připravena nás posbírat.
00:10:51 Takže zpátky se vracíme lodí.
00:10:55 Člověk tady nikdy není sám. Ale to je na tom taky dobré, víte?
00:10:59 Já jsem společenský člověk. Ráda se dívám, jak skáčou ostatní.
00:11:02 Mám tuhle komunitu ráda. Mám ráda tu atmosféru.
00:11:06 Je to moc dobré. Je to takové naše hřiště.
00:11:14 Neznám žádnou jinou organizaci ani klub, který by fungoval tak,
00:11:18 jak fungujeme my. Base-club se stará o to,
00:11:21 aby hora zůstala otevřená. Máme tady zavedený takový systém,
00:11:25 že lidé přijdou a zaregistrují se u nás.
00:11:28 Poskytnou nám osobní informace koho kontaktovat,
00:11:31 kdyby se něco stalo, když jsou tady.
00:11:33 A také se staráme o to, aby tady lidé neskákali,
00:11:36 když nejsou vhodné podmínky, zajišťujeme dopravu nahoru a dolů.
00:11:40 Když jsme v roce 1994 začali skákat na Kieragu, myslím,
00:11:44 že jsme byli vůbec první, kdo tam skákal.
00:11:47 Tak v roce 1994 jsme provedli asi 4 skoky.
00:11:50 Ale v roce 1995 se to zvýšilo asi na 400 skoků.
00:11:55 Tato zpráva se šířila jako požár v suché trávě.
00:12:00 Bylo to jako pfff! Na Kierag přijela spousta skokanů
00:12:03 a začalo to tady být divoké. Proto jsme se museli pokusit
00:12:06 začít to nějak kontrolovat.
00:12:09 Když tady někdo na Kieragu chce skákat, musí mít za sebou
00:12:12 minimálně 250 seskoků z letadla. Musíte si jen trošku upravit
00:12:15 dráhu letu, ale musíte to udělat. Takže když se podíváte ze stěny
00:12:19 přímo dolů, odkud skáčeme, tak je tam vyschlé řečiště.
00:12:24 Jeď! Jo!
00:12:29 Skákalo se tedy dost živelně, ale dnes už je to -
00:12:33 Ještě než jdou lidi na útes a absolvují první skutečný skok,
00:12:36 tak už vědí, jak mají bezpečně skákat.
00:12:40 Tím se nám podařilo výrazně snížit počet nehod.
00:12:44 Kdybychom to dělali od začátku, tak bychom zachránili minimálně
00:12:48 3 životy.
00:13:04 Řekla bych, že Kierag je jedno z nejbezpečnějších míst,
00:13:08 odkud se dá skákat. Myslím, že je tak bezpečné proto,
00:13:12 že je tady asi 1000 metrů vysoký útes. A čím déle letíme
00:13:16 volným pádem, tím dál od stěny se dostaneme.
00:13:19 Při letu využíváme vlastní tělo. A když pak otevřeme padák,
00:13:23 jsme už v dost velké vzdálenosti od stěny.
00:13:26 Takže když uděláme 180 a padák se otevře směrem ke stěně,
00:13:30 máme dost času to zkorigovat. Ale super bezpečný útes neexistuje.
00:15:10 Myslím, že jsem nebyla plánované dítě.
00:15:13 Můj táta se naplno věnoval hraní. Byl - je stejný jako já.
00:15:18 Vůbec si nedovedl představit, jak by do jeho způsobu života
00:15:21 mohla zapadnout dcera. Ale když už jsem byla
00:15:24 trochu starší, tak si uvědomil, že dceru může vychovávat.
00:15:28 Myslím, že pak byl rád, že mě má.
00:15:34 V roce 1980 se máma s tátou rozešli.
00:15:38 Ale rozhodli se jet se mnou na letní dovolenou.
00:15:41 Myslím, že tato dovolená nám všem změnila život.
00:15:47 Navždy.
00:15:54 Jeli jsme zpátky domů a to auto najednou vyjelo do protisměru.
00:16:00 Předek auta na pravé straně byl úplně rozmačkaný
00:16:03 a právě tam seděla Karinina matka. Ta to odnesla nejvíc.
00:16:11 Byla měsíc v komatu a nikdy se z toho úplně nezotavila.
00:16:16 To se stalo, když byly Karině 4 roky.
00:16:19 Od té doby je její matka stále v ústavech, v pečovatelských domech
00:16:25 a tak podobně.
00:16:31 Máma byla dlouho v komatu. A když se v nemocnici konečně
00:16:34 vzbudila, nepoznala mě.
00:16:37 Když jsou vám 4 roky, tak tomu nerozumíte.
00:16:40 Jak to, že vás máma nepoznává, když vy ji ano?
00:16:50 Paměť jí neslouží dodnes. Nemá vůbec žádnou krátkodobou paměť.
00:16:55 Takže má všude poznámky. Všude má papírky s poznámkami.
00:17:00 Nepamatuji si 10 let před nehodou. To všechno je pryč.
00:17:11 Bojíš se, že skončím v podobné situaci jako ty?
00:17:18 Na to jsem naštěstí nemyslela. Jeden v rodině už stačí.
00:17:26 Jo.
00:17:29 Taky si myslím.
00:17:33 Ona skáče. To je jediné, co vím.
00:17:37 Líbí se vám to?
00:17:43 Musí.
00:17:45 Musí. Nelíbí se mi to.
00:17:50 Ale já jsem v životě dělala taky spoustu věcí,
00:17:56 které se mámě nelíbily.
00:18:03 Když člověk vyrůstá s mámou, která má poškozený mozek,
00:18:07 je to jiné. Protože vy jste člověk, který se stará o mámu.
00:18:12 Máma se nestará o vás. Ale ona byla úžasná!
00:18:16 Snažila se, jak jen mohla. Ale já jsem byla vždycky tím,
00:18:20 kdo kontroloval, jestli je vypnutý sporák, jestli je v pořádku,
00:18:25 když si šla lehnout. Byla jsem vždycky nervózní,
00:18:29 protože jsem mámu nechtěla ztratit. Už jsem ji jednou ztratila
00:18:31 a bála jsem se, že když nefunguje jako opravdová máma,
00:18:36 tak kdyby se někdo dozvěděl, jak to je, že by mi ji zase vzali.
00:18:44 Rodinná minulost byla pro Karinu velmi těžká.
00:18:48 Ale ona se s tím vždycky dovedla poprat, jestli se to tak dá říct.
00:18:53 Nikdo jiný v jejím okolí nevěděl, jak těžké dětství měla.
00:18:58 Nikdo to nevěděl, protože ona nikdy nepožádala nikoho o pomoc.
00:19:02 Nepatří k lidem, kteří se svěřují se svými bolestmi
00:19:06 a pláčou někomu na rameni. Vždycky to zvládala sama.
00:19:09 Patří k lidem, kteří pomáhají všem kolem, ale nechtějí,
00:19:12 aby někdo pomáhal jim. To je sice hezké, ale někdy je těžké
00:19:16 být kamarádkou někoho, kdo si nechce nechat pomoct.
00:19:28 Jako dítě byla neposedná. Vždycky v sobě měla spoustu energie.
00:19:32 Hrály jsme spolu fotbal. Karina byla velká hvězda
00:19:36 a já jsem byla velká obránkyně.
00:19:46 Ona byla tvrdé děvče a vždycky vyzývala kluky,
00:19:50 aby dělali tvrdé věci.
00:19:53 Vě škole jí to šlo, ale o učení neměla zájem.
00:19:57 Vždycky se nejvíc zajímala o sport, o fotbal nebo o lyžování.
00:20:05 Její otec byl velmi přísný. Já jsem se ho bála.
00:20:11 Nastavil spoustu pravidel, a nebylo snadné je neporušit.
00:20:15 A proto s ním měla hodně konfliktů.
00:20:19 Protože jsem neposlouchala, řekl mi, že s ním nepojedu na hory.
00:20:24 Tak jsem se ho ptala, kde budu slavit Vánoce.
00:20:26 A on řekl: To nevím. Nezajímá mě to.
00:20:29 To mi bylo asi 15.
00:20:31 Tak mi máma dala jako vánoční dárek pobyt na horách.
00:20:35 A já jsem se tam s tátou potkala.
00:20:41 Po vánočních prázdninách jsem přišla samozřejmě domů.
00:20:45 K tátovi.
00:20:48 Ráno jsem se vzbudila, že půjdu do školy.
00:20:52 Na batohu jsem měla žlutou kartičku a na ní stálo:
00:20:55 Tohle už není tvůj domov. Björn.
00:21:01 Tak jo, stručné, jasné, výstižné.
00:21:05 Ona měla vždycky svou hlavu. Nikdy moc neposlouchala.
00:21:10 A pak jsem se s tátou 3 nebo 4 roky vůbec nestýkala.
00:21:15 Myslím, že všechny ty konflikty, které jsem s tátou měla,
00:21:19 když jsem byla mladší, nám ve skutečnosti pomohly
00:21:22 vybudovat si silnější vztah v současnosti.
00:21:25 Jsme totiž úplně stejní. Ale dnes už se kvůli tomu nemusíme hádat.
00:21:31 Milovala jsem lyžování. Lyžování bylo můj život.
00:21:35 A lyžováním jsem strávila každou volnou minutu.
00:21:39 Utíkala jsem ze školy, abych mohla lyžovat.
00:21:41 Na zkoušky jsem se vracela s opálenými brýlemi.
00:21:45 Veškeré volno, které jsem měla, jsem věnovala lyžování.
00:21:51 Chodila vždycky s kluky, protože tak dobře lyžovala.
00:21:55 No, my ostatní holky jsme tak dobře nelyžovaly,
00:22:00 proto potřebovala lyžovat s kluky. Měla jenom pár kamarádek.
00:22:04 Ale spoustu kamarádů.
00:22:35 Studovala jsem 3 roky počítače, programování počítačů.
00:22:39 A pracovala jsem jako programátorka databáze asi 4 měsíce.
00:22:46 Byla šťastná, když skončil podzim a mohla zase začít lyžovat.
00:22:51 Je to outdoorové děvče, to bezpochyby.
00:23:18 Myslím, že to bylo asi tak před 10 lety, kdy jsem uviděla poprvé
00:23:23 base-jumping.
00:23:25 A když jsem to viděla, okamžitě jsem si řekla:
00:23:28 To je něco pro mě. Tohle bych chtěla dělat.
00:23:31 Přesně tohle!
00:23:33 -Přemýšlely jsme, co bychom jí daly k 25. narozeninám.
00:23:37 -Hodně lidí to dostane jako dárek pak to absolvují, a dělají něco
00:23:40 jiného. Vrátí se zpátky do práce. Dostala darem tandemový seskok.
00:23:46 A já jsem tandemový seskok vyměnila za kurz sky-divingu.
00:23:52 Řekl jsem jí, možná bys měla nějakou dobu počkat,
00:23:55 získat trochu víc zkušeností s parašutismem, než začneš.
00:23:59 Ale absolutně vůbec na to nedbala.
00:24:07 V Jihoafrické republice jsem se seznámila s Jebbem Corlisem.
00:24:11 Je to profesionální base-jumper. Vydělává si tím na živobytí.
00:24:16 Bavili jsme se o base-jumpingu a myslím, že hned poznal,
00:24:19 že je to můj velký sen.
00:24:23 I když zatím neskákala, neabsolvovala zatím žádný
00:24:26 skutečný skok z budovy, její mozek už tím způsobem pracoval.
00:24:30 Byla jsem připravená. V duchu jsem vůbec nepochybovala o tom,
00:24:34 že jsem připravená začít s base-jumpingem.
00:24:37 Tak jsem řekl, víš co, ukaž mi svoji knihu seskoků.
00:24:40 A ona měla v obličeji ten legrační výraz.
00:24:42 Tak jsem se zeptal: Máš přece knihu seskoků?
00:24:45 Bez toho přece nemůžeme začít. A ona na to: No jo, mám.
00:24:48 A já: No tak mi ji ukaž. Ona mi ji podala,
00:24:50 a když jsem ji otevřel, tak -
00:24:54 Myslím, že aby člověk mohl začít s base-jumpingem, chtějí,
00:24:57 aby měl za sebou 250 seskoků z letadla, což je určitě užitečné.
00:25:01 Ale já jsem jich měla 25. A ona se na mě jenom tak dívala
00:25:06 jako: tady jsem. A já na to: Tak jo, děvče. Půjdeme skákat
00:25:09 a začneme nejdřív se sky-divingem.
00:25:12 Ale upřímně řečeno, nevím, jestli tě mám hned tak pustit
00:25:16 k base-jumpingu.
00:25:19 Tak jsme šli na letiště a myslím, že jsme absolvovali
00:25:22 4 nebo 3 seskoky. Chtěl mě vidět ve vzduchu,
00:25:26 aby poznal, jak si poradím s volným pádem.
00:25:30 Bylo to neuvěřitelné, protože vůbec neměla strach.
00:25:33 Myslím, že byla lepší skokanka než já.
00:25:37 Absolvovali jsme pár seskoků a on: Jsi dobrá, jdeme na to!
00:25:40 A tak to všechno začalo. Musím říct, že do té doby
00:25:43 jsem nepotkal člověka s větší motivací.
00:25:46 Ona prostě chtěla dělat base-jumping.
00:25:55 Už se těším. Bude to super.
00:25:59 Chystáme se na její první base-jump s kruhovým padákem a do vody.
00:26:03 To má dát člověku příležitost okusit ten pocit, jaké to je,
00:26:07 takhle skákat. Tak, Karino, jak se cítíš?
00:26:09 Právě teď se cítím bezvadně.
00:26:12 Skočím tam dolů.
00:26:16 Oči jsou okno, kterým se dá zahlédnout, co se člověku odehrává
00:26:20 v mysli. A v obličeji a v očích je dobře vidět,
00:26:23 že člověka ovládá hrůza a zatemňuje mu mozek.
00:26:27 A když jsem se jí podíval do očí a snažil se tam zahlédnout strach
00:26:30 nebo něco takového, nic tam nebylo. Bylo tam jen: Teď jsem připravená.
00:26:38 Vzpomínám si, jak jsem přelezla to kovové zábradlí.
00:26:42 Když jsem tam stála, cítila jsem se trochu nesvá.
00:26:46 Přece jenom máte skočit z mostu vysokého 150 metrů.
00:26:50 Zdá se trochu nepřirozené prostě tam skočit.
00:26:53 Ale na druhé straně jsem byla v pořádku. To jsem chtěla udělat.
00:26:57 Byla jsem na to připravená.
00:27:07 Tak - tři, dva, jedna, skoč!
00:27:21 Skočila naprosto perfektně. Přistála ve vodě, vylezla
00:27:24 a byla připravená na další skok.
00:27:29 Strávili jsme spolu následující rok, cestovali jsme po světě,
00:27:32 věnovali se base-jumpingu. Pokusil jsem se pro ni udělat
00:27:36 jakýsi kurz, naučit ji všechno, co jsem uměl.
00:28:11 Jo, je velký rozdíl v tom, jakým způsobem přistupuje
00:28:15 ke strachu ona a jakým způsobem já.
00:28:17 Pro mě je to strašné, a já ten pocit nemám ráda.
00:28:20 Ale ona ho miluje. Myslím, že miluje ten pocit vítězství
00:28:24 nad strachem, že to zvládla a má nad tím kontrolu.
00:28:50 Ostatní lidé se vyhýbají situacím, kterých se bojí,
00:28:54 s nimiž se nemohou vyrovnat. Ale ti, kdo vyhledávají vzrušení,
00:28:58 jsou jiní.
00:29:00 Oni vidí nebezpečí a možnost selhání, ale vždycky touží po tom,
00:29:03 aby měli situaci pod kontrolou. Je to o tom, nenechat strach
00:29:08 zvítězit, ale ovládnout ho. Mají tedy pod kontrolou situaci,
00:29:11 pocity a schopnost vyrovnat se s nimi. To je důležité.
00:29:20 -Když se ničeho nebojíte, je to proto, že jste blázen.
00:29:24 Něčeho se bojíte, jenom o tom nechcete mluvit.
00:29:27 Ale ve skutečnosti se lidé, jako jsme my, naučili ovládat
00:29:29 strach, a nedovolí, aby strach ovládal je.
00:29:49 -Strach je podmínkou toho, aby se člověk plně koncentroval
00:29:52 na situaci a zaměřil se na vlastní výkon.
00:29:56 Koncentrace je jako meditace. Pokud jsme schopni se na něco
00:30:00 plně soustředit, můžeme dosáhnout meditativního stavu mysli.
00:30:04 A to může přinést intenzivní pocit štěstí.
00:30:10 Ale to trvá pouze omezenou dobu.
00:30:33 -Vzpomínám si, že když jsem ji začal učit, tak jsem ji seznámil
00:30:37 s pravidly base-jumpingu se všemi fakty.
00:30:40 Když se člověk chce věnovat base-jumpingu,
00:30:42 musí počítat s tím, že ho čekají zranění,
00:30:44 že bude mít polámané kosti. To je fakt. To se zkrátka stane.
00:30:47 Neskočíte dobře, zlámete si kosti. Když se člověk tomuto sportu věnuje
00:30:51 dost dlouho, tak vidí lidi umírat. To je realita.
00:30:55 Musí se s tím vyrovnat, jinak tenhle sport nemůže dělat.
00:30:58 A ti lidé, co bys řekla, ti lidé budou pravděpodobně tví nejlepší
00:31:02 přátelé. To je realita. Jestli se s tím nedokážeš vyrovnat,
00:31:05 tak se do base-jumpingu nepouštěj. A pak za třetí - možná nemá cenu
00:31:09 o tom teď mluvit - ale ty umřeš taky. To je realita.
00:31:12 Pokud to budeš dělat dost dlouho, tak tě to zabije.
00:31:24 První 2 vteřiny to je pohádka! Všechno kolem vás je takové tiché.
00:31:29 Je to nádhera! A vy jen padáte a říkáte si: Tohle chci prožívat
00:31:34 znovu a znovu a znovu!
00:31:49 Když začínáte skákat ve speciální kombinéze, připomínající křídlo,
00:31:54 skáčete nejdřív z letadla.
00:31:56 Já jsem s tím právě začala a absolvovala jsem pár skoků.
00:32:00 Ale je pouze hrstka dívek, myslím, že 2 na celém světě,
00:32:04 které ve wingsuiteu zkusily skákat z útesu.
00:32:08 Byly 3, ale ta poslední to nezvládla.
00:32:11 Vím, že tohle dokážu. Nikdy nepůjdu do skoku,
00:32:15 u kterého si nebudu jistá, že ho zvládnu.
00:32:43 Teď se dá ve vzduchu dělat víc věcí. Můžu si víc hrát.
00:32:55 Zatím jsem skákala z útesu. Mám pocit, že jsem to dělala
00:32:59 už mockrát, a chci jít o kousek dál.
00:33:02 Chci dělat něco jiného. Už mě neuspokojuje skákat
00:33:05 jen rovně a bez pohybu z útesu.
00:33:12 Když si uvědomíme, že lidé, kteří se pohybují v takovýchto
00:33:15 extrémních situacích mají jednoduše mnohem vyšší úroveň
00:33:19 aktivace a potřebují větší vzrušení, aby se cítili dobře,
00:33:24 tak je jasné, že riziko musí být stále větší a větší.
00:33:28 Když to dělají podruhé, potřetí, popáté nebo podesáté,
00:33:33 tak už to není tak vzrušující jako poprvé.
00:33:36 To je možná jeden z hlavních důvodů, proč zvyšují náročnost,
00:33:40 a tím pádem také riziko.
00:33:57 Člověka už neuspokojují bezpečné skoky.
00:34:01 Tenhle druh base-jumpingu. Aby dosáhl stejné intenzity pocitů,
00:34:05 stejné intenzity vzrušení, musí se posunout, musí jít dál.
00:34:19 Jela jsem s Geraldinou a Sebastienem do Mali,
00:34:22 abychom si splnili sen, že vylezeme na Ruku Fatimy
00:34:26 a seskočíme z ve wingsuiteu.
00:34:29 Když se na to teď dívám zpět, vím, že jsme udělali spoustu rozhodnutí,
00:34:33 která mohla být jinak.
00:34:39 Tento skok je nepochybně mnohem riskantnější než kterýkoliv jiný
00:34:44 skok, který jsme absolvovali doma v Evropě.
00:35:07 Cítila jsem vítr, a vzdala jsem to.
00:35:10 Protože jsem se bála. V prvních vteřinách letu jsem si myslela,
00:35:14 že určitě umřu.
00:35:19 Bála jsem se, že rychlostí volného pádu narazím do stěny,
00:35:23 protože mě vítr hnal zpátky na stěnu.
00:35:26 Snažila jsem se s ním bojovat a letět dál od stěny.
00:35:30 Podařilo se mi wingsuite otočit a letět dál,
00:35:33 ale v tom okamžiku už jsem neměla čas. Ztratila jsem možnost letu.
00:35:37 Nakonec jsem se rozhodla otevřít nízko.
00:35:54 Byla jsem naštvaná, že jsem udělala takovou chybu.
00:35:57 Byla jsem otrávená a měla jsem na sebe vztek.
00:36:01 Ale zároveň jsem byla šťastná, že jsem odsud mohla odejít
00:36:05 po svých. A právě takhle se na to dívám dnes.
00:36:08 To, že člověk přežije tak velkou chybu, se nestává příliš často.
00:36:18 Je to hrozné. Mám příliš mnoho času na přemýšlení.
00:36:23 Můžu analyzovat svůj život a taky svůj base-jumping
00:36:27 a svoje lyžování a to, jak trávím život. To je můj útěk.
00:36:33 To je můj únik.
00:36:35 Protože já právě teď nežiju skutečný život.
00:36:39 Žiju v tomto světě snů. To je všechno, co teď dělám.
00:36:43 A v úniku jsem hodně dobrá.
00:36:47 Když začínáte s base-jumpingem, máte jakoby dvě nádoby.
00:36:51 V jedné nádobě je vaše štěstí a v druhé nádobě vaše zkušenosti.
00:36:55 Když začínáte, je vaše nádoba se štěstím plná a vaše nádoba
00:36:58 na zkušenosti prázdná. A s každým seskokem,
00:37:01 který absolvujete, uberete trošku z nádoby na štěstí
00:37:04 a dáte do nádoby na zkušenosti. Nakonec bude nádoba na štěstí
00:37:07 prázdná. Jediné, s čím si můžete zachránit život,
00:37:11 jsou vaše zkušenosti.
00:37:15 Vždycky jsem věděla, že v Dolomitech je obrovský
00:37:19 nádherný útes na červenavě vypadající hoře
00:37:23 a vždycky jsem do Dolomit chtěla jet.
00:37:26 Jela jsem do Corvari se svým kamarádem Sabbem Colombo-
00:37:31 Rossem. Kvůli ski-baseingu.
00:37:35 Vzpomínám si, že při posledním skoku, který absolvoval před rokem,
00:37:38 narazil do skály. Uděla perfektní front-flipp,
00:37:42 a pak se přetočil a 2x narazil do skály.
00:37:45 A nezranil se, byl v pořádku. Měl modřiny, ale naštěstí se nezranil.
00:37:50 Jenom ho to hodně vyděsilo. To chápu, protože jeho flipp
00:37:54 byl perfektní. Poloha jeho těla byla perfektní,
00:37:56 a přesto se přetočil a narazil do skály.
00:38:08 To mě potěšilo. Ale udělal to jen proto,
00:38:12 aby mě donutil skočit z útesu jako první. Chce si mě koupit.
00:38:19 Před tímto skokem jsem absolvovala asi 25 ski-baseingových skoků.
00:38:24 Myslím, že tak náročné je to proto, že hrozně záleží na startu,
00:38:28 ten musí být perfektní. Držení těla musí být perfektní.
00:38:32 Jinak vám vítr podebere lyže a donutí vás udělat nedobrovolný
00:38:36 back-flipp nebo front-flipp nebo něco takového.
00:38:39 A jste tak blízko stěny, že když dojde k nějaké
00:38:42 nedokonalosti, hodí vás to okamžitě na stěnu.
00:38:45 A to, že máte na nohou těžké lyže, každý váš sebemenší špatný pohyb
00:38:49 zhoršuje. Tu celou věc ještě zhorší.
00:38:53 Je to poměrně nebezpečné.
00:39:02 Je to hrozivý útes. Je to děsivé. A samozřejmě ten sjezd,
00:39:06 to traverzování támhle nahoře to nijak neusnadňuje.
00:39:11 Vyškrábali jsme se támhle kolem toho nahoru
00:39:15 na ten super strmý svah a zajistili jsme se lany a postroji.
00:39:21 Pod sněhem je totiž vrstva ledu, takže nemáte ani kousek
00:39:24 bezpečného sněhu, na kterém by se dalo stát.
00:39:27 Takže tam nahoře je to pořádně nebezpečné, to je jasné.
00:39:31 A když navíc víte, že budete skákat z útesu,
00:39:34 tak vám to na pocitu bezpečí nepřidá.
00:39:37 Pokud se něco pokazí, tak se to fakt pokazí.
00:40:49 Neuvěřitelné!
00:40:58 Úplně jsem se klepala.
00:41:02 Je to fakt bezva.
00:41:05 Můj vůbec první front-flipp při ski-basingu.
00:41:09 Když se tam nahoru dostanete poprvé, je to super hrůzostrašné.
00:41:14 Je to strašně vysoko a ta lavice je fakt strmá.
00:41:17 Když stojíte tam na vrcholku a-
00:41:24 Kde je konec? Nevím.
00:41:27 Víte, to se taky často ptám sama sebe, kde je konec.
00:41:32 Bude to konec, když spadnu na zem? To by mohl být konec.
00:41:37 Nebo bude konec tehdy, až toho nechám?
00:41:41 O tom pochybuju. Pochybuju, že s tím někdy skončím.
00:41:45 Možná už nebudu pociťovat tuhle touhu, nevím.
00:41:49 Myslím, že pro mnoho lidí leží odpověď na tuto otázku
00:41:54 3 metry pod zemí.
00:41:59 Ale já ne, já takhle nechci skončit.
00:42:03 To pro mě není odpověď na tuto otázku.
00:42:08 Průměrná životnost base-jumpera je asi 6 let.
00:42:11 A za těch 6 let se člověk buďto začne bát, a nechá toho,
00:42:16 nebo se zraní, a musí toho nechat.
00:42:20 Nebo taky zemře.
00:42:26 Myslím, že její otec byl vždycky úplně stejný.
00:42:30 On její rozhodnutí vždycky podporoval.
00:42:33 Myslím, že možná teď, když stárne, tak víc myslí
00:42:37 na rizika a víc se bojí ztráty své jediné dcery.
00:42:45 Na začátku jsem možná měl obavy, když jsem na to myslel
00:42:49 a často jsem jí telefonoval, abych neztratil její stopu
00:42:52 a abych aspoň věděl, kde je. Říkal jsem jí:
00:42:55 Chci po tobě jen jednu věc. Když skočíš, tak mi potom zavolej.
00:43:02 Samozřejmě, že mám strach. Mám velký strach.
00:43:06 Ale nechci jí říkat, jak moc se bojím.
00:43:12 Nechci ji tím zatěžovat.
00:43:15 Nechci mluvit o stinných stránkách toho, co dělá.
00:43:18 Ale já vím, že o nich ví. Není sporu o tom, že -
00:43:22 Chci říct, že už se zranila. Už to ví, že tenhle sport může
00:43:27 zabíjet. Viděla lidi umírat. Můžeme to říct takhle:
00:43:29 Z toho, co jsem řekl, zažila 2 věci: sama se zranila
00:43:33 a viděla lidi umírat. Neprovozuje base-jumping tak dlouho.
00:43:38 Je to tak drsné, že si od toho musíte držet trochu odstup.
00:43:42 Ale pak se dostanete na dno a jenom sedíte a říkáte si:
00:43:46 Co to sakra dělám? Je to absurdní. Je to šílené!
00:43:50 A někdy je to pravda. Máte pocit, že to, co děláte,
00:43:53 je šílené. Díváte se, jak vaši nejlepší přátelé umírají,
00:43:58 a pak se ptáte: Stojí to za to?
00:44:06 Oni si říkají, mně se to nestane. To se stává ostatním.
00:44:11 Viděl jsem některé z nich umírat. Možná to zní trochu ošklivě,
00:44:15 ale já myslím, že každá smrt, každý kamarád,
00:44:18 pro kterého truchlíte, vás utvrzuje ve vašich činech.
00:44:22 Kdyby nikdo nezemřel, tak by celá ta věc nebyla tak riskantní.
00:44:26 Pak byste nemohli prokázat, jak jedineční a schopní jste.
00:44:30 Ztratilo by to pro vás to kouzlo.
00:44:36 -Samozřejmě svou dceru miluji. A to je důvod, proč o ni mám
00:44:41 stále velkou starost. Já jsem jí řekl, že není možné,
00:44:46 aby odešla dřív než já.
00:44:50 To už jsem někde viděl a to rozhodně není dobré.
00:44:55 Víte, hodně statistik mluví proti ní.
00:45:01 Však víte.
00:45:06 A rozhodně to není hezké čtení.
00:45:12 Já bych chtěl udržet rodinu pohromadě trochu déle.
00:45:20 Dělám, co můžu. Jasně, jo.
00:45:37 Nikdy nás neuspokojí něco, co je bezpečné.
00:45:41 Pokud byl skok zhruba před stovkou seskoků považován za bezpečný,
00:45:45 my z tohoto bezpečného skoku uděláme teď nebezpečný tím,
00:45:49 že letíme déle nebo blíž ke stěně.
00:45:54 Už neletíme daleko od stěny, ale úplně těsně u ní.
00:46:03 Je to trochu nižší? Je to trochu nižší, ale ne o moc.
00:46:07 Ten druhý má možná 290 metrů. A tenhle 270 metrů. Co myslíš?
00:46:16 Poletíme k té bílé věci? Jasně. Přímo támhle.
00:46:20 Vlastně ve skutečnosti nepoletíme. Neuděláme otočku na pětku
00:46:24 a pak druhou takhle. Poletíme rovně.
00:46:27 Rovně je tímhle směrem. A pak to otočíme.
00:46:32 Je mnohem nebezpečnější, když skočíte z útesu,
00:46:35 a pak se otočíte k němu a padáte těsně vedle stěny.
00:46:38 Když provádíte akrobatické prvky. Všechno je velice rychlé
00:46:41 a vy jste velice blízko stěny. Takže když se s ní v té rychlosti
00:46:44 dostanete do kontaktu, zabije vás.
00:46:49 Celý problém je v tom, že když letíte takhle,
00:46:52 místo abyste letěli dál od stěny, tak je to mnohem větší vzrušení.
00:46:58 Je to čerstvá vzpomínka, a ta tě trápí, že?
00:47:01 Jo.
00:47:03 Neskočil jsem vůbec špatně. Ten skok by pravděpodobně fungoval.
00:47:07 Je to jenom na osmičce. Jen chci, aby to bylo dobré.
00:47:18 Jsme tady 3 skokani na exitu 4.
00:48:34 Doufám, že za 10 let budu mít manžela nebo přítele.
00:48:40 Možná taky jedno nebo 2 děti. V současné době by mě mohla
00:48:45 zastavit snad jediná věc: kdybych byla na vozíku. Ochrnutá.
00:48:53 Kdybych z útesu nemohla skočit. To by mě pravděpodobně zastavilo.
00:49:02 A pak - na druhém místě - by to bylo to, kdybych měla
00:49:07 vlastní rodinu. Odpovědnost.
00:49:14 Myslím, že riziko, že přijde o život, je něco,
00:49:18 co Karina dokáže přijmout. Nemyslím, že by dokázala přijmout
00:49:22 riziko, že z ní bude mrzák. Protože život s tělesným postižením
00:49:26 by pro ni nebyl život. Ona je přímo chorobně posedlá tím,
00:49:30 že má fungující tělo.
00:49:32 Do háje se statistikou! Statistiku dokážu přežít.
00:49:35 Pravděpodobně jsem ji už přežila. Při svém počtu base-jumpingových
00:49:40 skoků jsem možná už na nepříznivé straně statistiky.
00:49:45 Ale já to potřebuju dělat. Protože když to dělat nebudu,
00:49:49 nebudu šťastná. Nebudu celý člověk.
00:50:53 Kdybych to mohla vrátit, tak bych asi dělala přesně to samé.
00:50:58 A všechno by perfektně vyšlo. Nebyla to moje chyba.
00:51:03 A nemůžu to ani na nikoho svést.
00:51:08 Moje poslední myšlenka byla: A je to.
00:51:12 Skutečně jsem si myslela, že to mám za sebou.
00:51:18 Záchranáři tam byli okamžitě, protože to byla akce.
00:51:22 A to mě, jak se zdá, zachránilo. Protože za tu chvíli, za tu hodinu,
00:51:28 než mě dopravili do nemocnice, jsem ztratila 3 litry krve.
00:51:33 A měla jsem 21 fraktur pravého stehna.
00:51:37 Měla jsem úplně rozdrcenou stehenní kost.
00:51:40 Z otevřené zlomeniny mi čouhalo koleno.
00:51:43 Ale to bylo všechno. Všechna moje zranění byla odtud potud.
00:51:48 A neptejte se mě, jak je to po takovém nárazu možné.
00:51:53 Asi za 2 týdny ke mně přišel doktor, kterého jsem nikdy předtím
00:51:56 neviděla, a řekl mi, nebyli jsme si jistí,
00:52:00 jestli ty operace nohou zvládnete.
00:52:07 Do Laussanne jsem přijel několik dní po tom úrazu.
00:52:12 Od té doby až do dneška je to nekonečný příběh operací
00:52:17 a reoperací. A samozřejmě spousty a spousty bolesti.
00:52:27 Po jedné operaci jsem se vzbudila a přišel za mnou doktor a řekl mi:
00:52:33 Karino, už jsme vás mockrát operovali,
00:52:37 máte těžce poraněnou pravou nohu a s velkou pravděpodobností
00:52:42 už nebudete chodit.
00:52:45 V tom okamžiku jsem si uvědomila, že tohle je skutečně nehoda,
00:52:49 která mě ovlivní na celý zbytek života.
00:53:04 Celou dobu se ji snažím vést k tomu, aby cvičila, aby jedla
00:53:09 a odpočívala. A ona mi pak řekne: A proč mám cvičit?
00:53:13 A já jsem jí řekl: Musíš cvičit, abys na tom byla líp,
00:53:17 abys vydržela další operaci. To je teď tvoje práce,
00:53:20 to je tvůj úkol!
00:53:23 Není toho zrovna moc, na co se můžeš těšit.
00:53:27 Ale tak to prostě je.
00:53:30 Musíš to vydržet. A třeba to bude dobré.
00:53:52 Moje tělo nechce jít znovu do nemocnice.
00:53:56 Při operaci, kterou mám teď podstoupit, mi mají vrátit,
00:53:59 11 centimetrů stehenní kosti, která mi schází.
00:54:04 A od toho okamžiku to už bude na mně a na mém těle,
00:54:08 aby se mnou spolupracovalo.
00:54:11 Nemůžu říct, že už se nikdy nebudu věnovat base-jumpingu.
00:54:17 Protože zatím nejsem v takovém stavu,
00:54:20 abych na tuto otázku dokázala odpovědět.
00:54:25 Ale vím, že právě teď se bojím, protože nevím,
00:54:29 jestli ještě budu skákat. Protože můžu udělat všechno dobře,
00:54:34 a přesto to dopadne špatně.
00:54:38 A víte, tenhle život příliš miluju, než abych chtěla umřít.
00:54:52 Člověk se diví.
00:54:55 Je skutečně tak důležité skočit z útesu a užít si 20 vteřin štěstí?
00:55:01 A já vím, že jsem řekla "ano" pokaždé, když se mě na to dřív
00:55:07 někdo zeptal.
00:55:09 Možná řeknu ano zase, ale právě teď to jediné,
00:55:13 na čem mi záleží, jsou lidé, lidé, které mám kolem sebe.
00:55:21 Protože jsem viděla,
00:55:25 jak moc -
00:55:31 jak moc mi dávají.
00:55:38 A jak moc je zraňuji.
00:55:43 A já nevím,
00:55:50 jestli chci být zase tak sobecká.
00:56:02 Nejdůležitější je laterální pohled na pravou stehenní kost.
00:56:06 Podle něho rozhodneme o jejím formování.
00:56:10 Nevypadá to tak špatně.
00:56:15 To je dobře.
00:56:21 Jde to shora. Tady to je velice dobré.
00:56:24 Vypadá to nadějně.
00:56:26 Bude možné, abych se vrátila ke sportování?
00:56:32 Ne?
00:56:34 Víte, tahle kost nebude tak stabilní jako levá noha,
00:56:37 a i ta levá by se mohla zlomit. je mi líto, ale nechci vám nějak
00:56:42 rozhodně dávat - Dávat falešnou naději.
00:56:46 Ano.
00:56:48 Já vím, že pocit, který jsem zažila včera a který pravděpodobně mám
00:56:53 ještě dnes, je velice sobecký.
00:56:56 A vím, že je to velmi destruktivní pocit.
00:57:00 A vím, že zase zmizí. Vím jistě, že existují i jiné věci
00:57:04 než lyžování a base-jumping, a že je spousta věcí,
00:57:08 které bych mohla dělat.
00:57:10 Tohle je možná čas na to, abych si našla něco jiného,
00:57:14 co budu dělat.
00:57:15 Stalo se to o rok nebo možná o 2 dřív, než jsem chtěla,
00:57:20 ale to není konec světa.
00:57:23 Když se ohlédnu zpátky na uplynulých 5 let,
00:57:26 nebo jak dlouho jsem se věnovala base-jumpingu,
00:57:29 tak nelituju jediné vteřiny.
00:57:32 Dívám se na obrázky a jsem šťastná.
00:57:34 Nutí mě to usmívat se.
00:57:37 Dnes ráno jsme vstala o půl čtvrté a potmě jsem se vydala na túru.
00:57:41 Potmě je dost špatně vidět. Ale je to dobré.
00:57:45 Už jsme tady dřív byli a teď se zdá, že to stojí za to.
00:58:08 Vaše tělo má naštěstí schopnost zapomínat.
00:58:12 Člověk si vzpomíná, že prožil hodně tělesné bolesti,
00:58:16 ale nepamatuje si, jak silná ta bolest byla,
00:58:19 když ležel 12 hodin jako placka v agonii a řval,
00:58:22 protože ho nedokázali zbavit bolesti.
00:58:25 A teď?
00:58:27 Teď už je - už je to skoro pryč.
00:58:37 Věnováno památce E. Krause. 9. 12. 1969 - 27.12. 2006
00:58:47 Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2011
Na začátku filmu je Karina Hollekimová sebevědomá mladá žena, jedna z mála v Evropě, která bravurně zvládá adrenalinovou disciplínu zvanou base jumping. Ví, že vrhat se z útesu a pár desítek vteřin si užívat volného pádu není zrovna nejbezpečnější zábavou, ale ona je tak šťastná. Na smrt příliš nemyslí. Její blízcí se o ni bojí. Postupně vychází najevo, že boj s vnitřním strachem pomáhá Karině zvládat řadu traumat utrpených v dětství a mládí. A i když jeden ze seskoků nedopadne pro atraktivní blondýnku dobře, nejedná se v žádném případě o konec jednoho bohatého, neskutečně pestrého a houževnatého života …