Mistrovské dílo o posedlosti, jež vedla až za hrob. James Stewart a Kim Novaková v hlavních rolích klasického amerického filmu. ### Dále hrají: B. Bel Geddesová, T. Helmore, H. Jones, R. Bailey a další. Režie Alfred Hitchcock
00:04:20 -Dejte mi ruku!
00:04:25 Dejte mi ruku!
00:04:30 VÝKŘIK
00:04:52 -Au! Au...
00:04:55 -Vždyť jsi říkal, že už bolesti nemáš.
00:04:57 -Ten hroznej korzet je jako krunýř.
-Není snad z latexu? Elegantní?
00:05:02 -To víš, policejní doktoři nemají o módě ani ponětí.
00:05:08 No, zítra přijde den D.
00:05:10 -Co bude zítra?
-Zítra mi to konečně dají dolů.
00:05:15 Budu se zas moct pěkně podrbat a tuhle věc vyhodím z okna.
00:05:20 Budu zas... Budu volný.
00:05:23 Midge, nosí korzety hodně mužů?
-Hm, docela dost.-Vážně?
00:05:28 A to víš z vlastní zkušenosti?
-No tak.
00:05:33 A co bude po zítřku?
-Co myslíš?
00:05:36 -Co budeš dělat, když jsi odešel od policie?
00:05:41 -Copak ty s tím nesouhlasíš?
-Je to tvůj život. Tys věřil,
00:05:45 že jako schopnej mladej právník to dotáhneš na policejního šéfa.
00:05:49 -Musel jsem jít.-Proč?
-Přece kvůli strachu z vejšek.
00:05:54 Tý akrofobii. V noci se probouzím a vidím ho, jak padá ze střechy.
00:05:59 Snažím se ho zachytit, ale...
00:06:01 -Není to tvá vina.
-Já vím. To mi říkají všichni.
00:06:05 -Doktor ti přece vysvětlil...
-Já vím. Já vím.
00:06:09 Trpím akrofobií, takže mám závratě, točí se mi hlava.
00:06:14 A zjistil jsem to tam.
-Trpíš tím a hotovo.Za nic nemůžeš.
00:06:19 Proč odcházíš?
-Mám tam sedět za stolem? Co pak?
00:06:23 -Patříš tam.
-A co má akrofobie?
00:06:26 Řekněme, že sedím za stolem.
00:06:30 Tady je stůl, a najednou mi na zem upadne tužka.
00:06:33 Já se pro ni shýbnu, a bum ho, dostanu závrať.-Ale Johnny.
00:06:38 Co chceš dělat?
-Nějakou dobu teď nebudu dělat nic.
00:06:43 Prosím, nezapomínej, že jsem už finančně nezávislý.
00:06:47 Víceméně.
-Hm.
00:06:50 Dobře. A co kdybys někam jel?
-Abych zapomněl?
00:06:54 Midge, nebuď tak mateřská. Já se nesložím.
00:06:59 -Měl jsi v tomhle týdnu závrať?
-Zrovna teď ji mám.
00:07:04 Ta hudba. Nepřipadá ti to trochu jako...
00:07:10 Co je to, prosím tě?
00:07:14 -Podprsenka. To přece znáš. Už jsi velkej kluk.
00:07:19 -Ale takovou jsem ještě neviděl.
-Novej model. Revoluční vynález.
00:07:24 Bez ramínek a s holými zády. Svou funkci splňuje dokonale.
00:07:29 Je založena na principu mostních podpěr.-Vážně?-Hm.
00:07:33 Zkonstruoval ji leteckej inženýr. Jenom tak, ve volným čase.
00:07:39 -Má koníčka.
00:07:42 Všechno si dělá sám.
00:07:47 A co tvůj milostný život, Midge?
-Pěkná asociace myšlenek.
00:07:51 -No?
00:07:53 -Normální.
00:07:56 -Ty se vážně nevdáš?
-Víš,že pro mě existuje jediný muž.
00:08:00 -Já vím. Já. Jednou jsme už byli zasnoubeni, viď?
00:08:05 -Tři týdny.
-Ta zlatá střední škola.
00:08:09 Ale zasnoubení jsi zrušila ty. Pamatuješ?
00:08:13 Jsem pořád k mání. Nezadaný Ferguson.
00:08:16 Poslyš, nepamatuješ se ze školy na Gavina Elstera?
00:08:21 -Gavin Elster?-Jo, divný jméno.
-Asi bych měla. Ne.
00:08:27 -Dneska mi najednou zavolal. Zvláštní. Za války někam zmizel.
00:08:31 Říkalo se, že někam na východ. Asi se vrátil. Volal z misie.
00:08:35 -To je charitativní útulek?
-Možná je.
00:08:39 -Třeba je bez práce a čeká, že ho pozveš na panáka.
00:08:43 -Já jsem bez práce. Koupím dva a řeknu mu o svých problémech.
00:08:46 Ale dneska ne. Co kdybychom zašli někam na pivo?
00:08:49 -Promiň, ale mám práci.
-No nic. Půjdu domů.
00:08:56 Midge, co jsi myslela tím, že se nedá nic dělat?-S čím?
00:09:02 -S akrofobií.
-Jo tak. Řekl to doktor.
00:09:07 Zbavil by ses toho zase jen citovým otřesem. Ale spíš ne.
00:09:10 Nebudeš znovu skákat ze střechy, aby sis to ověřil?
00:09:13 -Vím, jak na to.
-Jak?-Mám teorii.
00:09:17 Myslím si, že když si na výšky budu zvykat postupně.
00:09:20 Kousek po kousku, krok za krokem...
00:09:24 Počkej chvilku. Hned ti to předvedu. Moment.
00:09:29 Dívej se na mě.
00:09:32 Začnu s tímhle.-Proč?
-Mám začít hned na mostě? Dívej.
00:09:38 Počkej. Vidíš?
00:09:40 No?
00:09:44 Nahoru a dolů.
00:09:47 Nahoru a dolů. Nic to není.
-Tohle je směšný. Počkej.
00:09:50 -To je hračka.
00:09:53 -Vem si tohle.
-To je skvělý.
00:09:55 Dej to sem. Moc dobře.
00:10:00 Tak. První schod.
00:10:03 Máme.
-Výborně. A teď druhý.
00:10:08 -A na druhý schod.
00:10:12 A je to. Vidíš? Nahoru a dolů. Nahoru.
00:10:17 Hned si někam dojdu koupit vysokej žebřík.
00:10:20 -Jde ti to lehce.
-A jdeme dál.
00:10:24 Nádhera.
00:10:29 Jasně. Tak na to musím. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů.
00:10:34 Nahoru a dolů.
00:10:44 -Johnny? Johnny.
00:11:04 -Kde jsi vzal tenhle podnik, Gavine?
-Vyženil jsem ho.
00:11:10 -Je to zajímavá práce?
-Ne. Popravdě je to dost otrava.
00:11:15 -Vždyť se tím živit nemusíš.
-Ne, ale nese to zodpovědnost.
00:11:20 Žena už nikoho nemá, tak musím zastupovat její zájmy.
00:11:25 Společník jejího otce má loděnice na východě.V Baltimore.
00:11:30 Rozhodl jsem se, že když už se tím mám zabývat, vrátím se.
00:11:34 Líbí se mi tady.
-Jak dlouho jsi tu?-Téměř rok.
00:11:39 -Tak líbí.
-Víš, San Francisco se mění.
00:11:44 Všechno, co pro mě tohle město znamenalo, teď rychle mizí.
00:11:50 -Třeba tohle?
-Ano. V té době bych rád žil.
00:11:55 Barvy. Vzrušení. Moc. Volnost.
00:12:00 Nesedneš si raději?
-Ne. Ne. V pořádku.
00:12:05 -Četl jsem o všem v novinách. Odešel jsi od policie.
00:12:10 Budeš mít trvalé následky?
00:12:12 -Ne. Ne. Nic to není. Jen nemůžu do moc příkrých schodů.
00:12:17 Nebo lézt do výšek, jako u toho baru na útesu.
00:12:20 Ale ve městě je spousta pouličních barů.
00:12:23 -Nedáš si pití?
00:12:25 -Ne. Ani nedám. Je to pro mě ještě moc brzy.
00:12:32 Tak jsme to vlastně všechno probrali, ne?
00:12:36 Já jsem pořád svobodný,
00:12:37 s lidmi ze střední školy se moc nevídám,
00:12:39 jsem bývalý detektiv a ty stavíš lodě.
00:12:44 Co máš na srdci?
00:12:46 -Zavolal jsem ti, Scottie, i když vím, že u policie už nejsi.
00:12:51 Jestli bys pro mě ze známosti přece jen něco neudělal.
00:12:56 Chci, abys sledoval mou ženu. Ne, tohle ne. Jsme šťastný pár.
00:13:00 -A proč?
-Možná, že jí hrozí nebezpečí.
00:13:04 -Od koho?
-Od mrtvého.
00:13:10 Scottie, věřil bys, že někdo, kdo zemřel,
00:13:14 vystoupí z minulosti a zmocní se duše živého?-Ne.
00:13:21 -A když věřím,že tohle se jí stalo, co bys řekl?
00:13:26 -Abys ji vzal k psychiatrovi či psychologovi,
00:13:30 neurologovi, psychoanalytikovi.
00:13:32 Prostě k doktorovi a dal se taky prohlédnout.
00:13:37 -Pak mi nepomůžeš. Promiň mi tu troufalost.
00:13:41 Díky, žes přišel, Scottie.
-Dobře.
00:13:45 Promiň, že jsem na tebe tak vyjel.
-Ne. Já vím, zní to hloupě.
00:13:51 A ty jsi pořád stejně tvrdohlavý jako jsi býval.
00:13:54 Copak si vymýšlím?
00:13:59 -Ne. Ne.
00:14:00 -Nevymýšlím si. Ani to neumím.
00:14:05 O něčem se mnou mluví a najednou přestane.
00:14:09 Prostě ticho.
00:14:11 V očích se jí objeví takový zvláštní výraz.
00:14:15 Jakoby byla jinde. Daleko ode mě.
00:14:19 Volám ji. Vůbec mě neslyší.
00:14:22 Pak zhluboka vzdychne. Konec.
00:14:25 Směje se. Mluví. A vůbec nic neví. Nedokáže mi nic říct.
00:14:31 -Stává se to často?
-Poslední týdny stále častěji.
00:14:37 A taky se začala toulat. Bůhví, kam chodí.
00:14:41 Jednou jsem ji sledoval. Viděl jsem, jak vyšla z domu.
00:14:46 Jako někdo jiný. Měla i jinou chůzi.
00:14:51 Sedla do auta a jela do parku Zlatá brána. 5 mil.
00:14:57 Seděla u jezírka a dívala se přes vodu
00:15:00 na sloupy na druhém břehu zvané Brána minulosti.
00:15:05 Seděla tam dlouho bez pohnutí. Neměl jsem čas. Jel jsem pryč.
00:15:11 Když jsem přišel domů, zeptal jsem se jí, co dělala.
00:15:14 Řekla, že jela do parku a seděla u jezírka.
00:15:19 -No a?
00:15:22 -Podle údaje na tachometru ale ujela 94 mil.
00:15:26 Kam jela? Chci to vědět, Scottie.
00:15:31 Kam chodí a co dělá. Dříve, než ji vezmu k doktorovi.
00:15:34 -Mluvils o tom s nějakým doktorem?
-Ano, ale opatrně.
00:15:38 Než ji některému svěřím, chci o tom vědět víc. Scottie...
00:15:42 -Dobře. Seženu soukromé detektivy. Budou ji sledovat.
00:15:45 Jsou to spolehliví hoši.
-Chci tebe.
00:15:48 -Ale tohle já nedělám.
-Potřebuji přítele. Tobě důvěřuji.
00:15:54 Je to pro mě těžké.
-Dal jsem přeci výpověď.
00:15:57 S touhle věcí nechci mít nic společného.
00:16:00 -Večer jdeme do divadla na operu a před tím k Erniemu jíst.
00:16:04 Viděl bys ji.
00:16:08 -K Erniemu?
00:16:17 ŠUM HLASŮ
00:21:49 VARHANY
00:26:05 Prosím vás.
00:26:09 Promiňte. Můžu se na něco zeptat? Ta dáma, co tam sedí.
00:26:13 Kdo je na portrétu, na který se dívá?-To je Carlotta.
00:26:17 V katalogu jako Carlottin portrét.
00:26:20 -Mohu si to nechat?
-Jistě.-Děkuji.
00:28:17 -Prosím?
00:28:21 Mohu vám nějak pomoci, pane?
-Ano. Vy ten hotel vedete?-Jistě.
00:28:26 -Mohla byste mi, prosím, říct, kdo má rohový pokoj v druhém patře?
00:28:31 -Ne. Takové informace, bohužel, nepodáváme, pane.
00:28:34 Naši hosté mají právo na soukromí.
-Jistě.
00:28:38 -Je to myslím i protizákonné. Chápejte mě.
00:28:41 To opravdu nemohu, pane. Leda, že by snad...
00:28:46 Bože můj. Snad něco neprovedla?
-Odpovězte mi, prosím vás.
00:28:50 -Neumím si představit, že by tak milé děvče...-Jméno, prosím.
00:28:54 -Valdesová. Snad Španělka.
-Křestním Carlotta.
00:28:59 -Ano. Přesně tak. Hezké jméno, že? Cizí, ale hezké.
00:29:02 -Jak dlouho je tady?
-Dva týdny. Zítra má zaplatit.
00:29:07 -Zůstává tu i přes noc?
-Ne. Chodívá jen přes den.
00:29:11 Dvakrát, třikrát do týdne.
00:29:13 Na nic se hostů neptám, když se chovají, jak se patří.
00:29:17 -Až přijde dolů, nic jí neříkejte.
-Ale ona tu dnes vůbec nebyla.
00:29:22 -Před chvilkou jsem ji viděl vejít.
-Kdepak. Dneska tu vůbec nebyla.
00:29:27 Musela bych ji vidět. Celou dobu jsem tady.
00:29:30 Voskovala jsem olivovým olejem květiny.
00:29:34 Prosím. Vidíte? Klíč od pokoje tu visí.
00:29:39 -Šla byste se tam podívat?-K ní?
-Prosím.-Jistě, když chcete.
00:29:46 Ale je to zbytečné.
-Děkuji.
00:30:06 -Pane detektiv?
00:30:11 Nechcete se podívat sám?
00:30:40 -Kde je auto?
-Jaké auto?
00:31:13 -Midge, neznáš někoho,
00:31:16 kdo se dobře vyzná v historii San Francisca?
00:31:19 -Takový pozdrav se mi líbí. Žádné: "Ahoj, dneska vypadáš báječně."
00:31:23 Ty se zeptáš, jestli neznám někoho, kdo se vyzná...-Pití?-Ne. Díky.
00:31:28 -No a znáš? Ty znáš kdekoho.
-Profesor Saunders. Z univerzity.
00:31:33 -Ne, to nemyslím.
00:31:35 Mně jde spíš o historky o lidech, které nikdo nezná.
00:31:40 -Jo. Myslíš skandální historky ještě ze starých časů?
00:31:45 Pikantnosti jako: "Kdo to střílel v přístavu v srpnu 1879?"-Přesně.
00:31:51 -Pop Leibel.-Kdo?
-Pop Leibel. Co má knihkupectví.
00:31:56 Co chceš vědět?
00:31:57 -Kdo to střílel v přístavu v srpnu 1879.
00:32:01 -Počkej.Vždyť už detektiva neděláš. O co ti jde?
00:32:06 -Znáte se?-S kým?
-S tím Leibelem.-Jistě.
00:32:10 -Zajdeme tam a ty mě s ním seznámíš.
00:32:13 Vem si klobouk.
-Nepotřebuju ho.
00:32:18 Johnny? A co to má znamenat?
00:32:23 -Hej. Kam spěcháš?
00:32:33 -No jistě, pamatuji. Carlotta. Krásná Carlotta.
00:32:40 Smutná Carlotta.A co má s Carlottou Valdesovou společného
00:32:44 ten starý dřevěný dům na rohu Eddyho ulice?Ten patřil jí.
00:32:48 Před mnoha lety ho pro ni dal někdo postavit.
00:32:51 -Kdo?
-Kdo?
00:32:55 Kdo?
00:32:56 Ne. Na jméno si nevzpomenu.
00:33:01 Bohatý, vlivný člověk.
00:33:05 Cigaretu?-Ne.
-A vy, slečno?-Ne, dík.
00:33:09 -Není to tak neobvyklý příběh.
00:33:13 Přišla sem prý z nějakého městečka na jih odsud.
00:33:18 Prý z nějaké katolické mise. Jako mladé děvče. Moc mladé.
00:33:24 Pak ji v kabaretu, kde tančila a zpívala, našel ten bohatý člověk.
00:33:30 Byla jeho milenkou.
00:33:33 On pak pro ni dal postavit ten dům v západní čtvrti.
00:33:39 A...
00:33:41 Ona měla dítě.
00:33:43 Ano jistě. Dítě. Dítě.
00:33:48 Jak dlouho to trvalo a jaké to mezi nimi bylo, to vám nepovím.
00:33:52 To bych opravdu sám rád věděl. Pak Carlottu vyhnal.
00:33:58 S ženou děti neměl, tak si tohle nechal.
00:34:02 Ale tak to udělal. Prostě ji vyhnal.
00:34:07 Víte, tenkrát si to mohl muž dovolit.
00:34:10 On měl moc, svobodu.
00:34:14 Z ní pak byla smutná Carlotta.
00:34:18 Žila v tom domě sama.
00:34:21 Pak bloudila po ulicích ve špinavých šatech,
00:34:25 neupravená, ztrhaná.
00:34:29 Také bláznivá Carlotta.
00:34:34 Zastavovala lidi a ptala se jich: "Kde mám dítě?"
00:34:40 "Neviděli jste mé dítě?"
00:34:43 -Chudinka.
00:34:45 -A zemřela?
-Zemřela.-Jak?
00:34:49 -Sebevražda.
00:34:53 Podobných historek je mnoho.
-Děkuji mockrát.-Není zač.
00:34:59 Sbohem.-Díky.
-Počkej na mě!
00:35:03 Děkuju mockrát. Nashle.
-Na shledanou.
00:35:12 -Tak počkat. Něco mi dlužíš.
-Za co?-Přivedla jsem tě sem.
00:35:16 Tak povídej.-Nevím, co mám říct.
-Řekni, nebo zase dostaneš korzet.
00:35:20 No tak, Johnny, prosím.
-Pojď, odvezu tě.
00:35:32 Jsme tu.-Neřekl jsi mi všechno.
-Řekl jsem ti dost.
00:35:37 -Kdo je ten chlápek a ta žena?
-Už běž. Mám práci.
00:35:40 -Já vím. To je ten, co ti volal. Tvůj spolužák Elster.-Běž už.
00:35:45 -Takže podle tebe se bláznivá Carlotta vrátila ze záhrobí
00:35:48 a její duše vstoupila do Elsterovy ženy?
00:35:51 Ale Johnny. Vážně. No tak.
-Přece neříkám, že si to myslím já.
00:35:56 To si myslí on.
-Co myslíš ty?-No, já...
00:36:00 -Je hezká?-Carlotta?
-Ne Carlotta. Elsterova žena.
00:36:05 -Jo. Hezká je. Řekl bych, že by se dala...
00:36:11 -Asi se na ten portrét půjdu podívat. Ahoj.
00:36:13 -Midge, kam jdeš? Midge?
-Ahoj.
00:36:45 -Výborně, Scottie. Skvělá práce.
-Carlotta Valdezová.-Ano.
00:36:50 -Hodně jsi mi neřekl.
-Věděl jsem jen něco.
00:36:54 -O tomhle ano.
-Ano.
00:36:57 Vidíš, jak si češe vlasy?
00:36:59 A ještě něco. Moje žena Madeleine
00:37:03 má několik šperků, které patřily Carlottě.
00:37:06 Zdědila je. Zdály se jí staromódní. Až teď.
00:37:12 Když je sama, tak je vyndá.
00:37:16 Jemně se jich dotýká.
00:37:18 Zkouší si je a dívá se do zrcadla.
00:37:23 V tom je v jiném světě. Je z ní někdo jiný.
00:37:27 -Carlotta Valdezová byla co? Babička tvé ženy?-Prababička.
00:37:34 To dítě, které jí vzali a kvůli kterému se Carlotta zbláznila.
00:37:38 To byla babička Madeleine.
00:37:41 V tom domě, kde je hotel, Valdezovi bydleli.
00:37:46 -Tím se to všechno vysvětluje. Když tohle všechno vezmeš v úvahu,
00:37:49 není divu, že je tak posedlá minulostí.
00:37:53 -Ona nikdy o Carlottě neslyšela.
00:37:56 -Ona tedy neví o hrobu v misii Dolores?
00:37:59 Ani o tom domě na Eddyho ulici?
00:38:01 Neví o tom portrétu v galerii?
-Neví.
00:38:06 -Ale když na ta místa chodí...
-To už je z ní někdo jiný.
00:38:11 -A jak tohle všechno víš?
00:38:14 -Většinu z toho mi řekla před smrtí její matka. Zbytek jsem vypátral.
00:38:19 -Proč to neřekla své dceři?
-Ze strachu.
00:38:23 Její babička přece spáchala sebevraždu.
00:38:26 Z její krve je Madeleine.
00:38:34 -Tys mi ale dal.
00:41:56 Madeleine? Madeleine?
00:42:42 -Neviděli jste mé dítě?
00:42:45 Mé dítě.
00:42:47 Neviděli jste mé dítě?
00:42:53 ZVONÍ TELEFON
00:42:59 -Ano?
00:43:02 Všechno je v pořádku.
00:43:04 Zavolám ti potom. Dobře.
00:43:09 Dobře.
00:43:12 Je vám líp?
00:43:15 Vemte si tohleto.
00:43:54 Pojďte ke krbu, ať se zahřejete.
00:44:02 -Co tady dělám?
00:44:05 Kde jsem?
00:44:08 -No, vy... Spadla jste v zálivu do moře.
00:44:14 Snažil jsem se vám vysušit vlasy.
00:44:17 Šaty máte v kuchyni. Za chvilku budou suché.
00:44:21 Sedněte si u krbu.
00:44:32 Dám vám pár polštářů.
00:44:37 Tady máte.
00:44:46 Dáte si kávu?
00:44:50 Udělá vám dobře. Nebo snad něco k pití?
00:44:57 -Já jsem opravdu spadla do moře?
-Přesně tak.
00:45:03 -Děkuju vám.
00:45:05 -Vy to nevíte?
-Ne, já...
00:45:10 -Víte, kde jste byla?
00:45:14 -Ano.
00:45:16 Jistě, to si pamatuju.
00:45:20 Asi se mi zatočila hlava a omdlela jsem.
00:45:23 -Kde to bylo?
-U Staré pevnosti.
00:45:28 U Prezídia.
00:45:30 Na to se pamatuju. Chodím tam často.
00:45:33 -Proč tam chodíte?
-Moc se mi tam líbí.
00:45:38 Je tam nádherně při západu slunce.
00:45:44 Děkuju za oheň.
-A kde jste byla předtím?
00:45:47 -Kdy?
-Myslím dneska odpoledne.
00:45:52 -Jenom tak.
-Já vím. Ale kde jste byla předtím?
00:45:59 -Nakupovat.
00:46:03 -Napijte se trochu kávy. Ještě bude teplá.
00:46:10 -Vyptáváte se přímým způsobem.
-Tak promiňte. Nechci být dotěrný.
00:46:16 -To ne. Jste přímý.
00:46:21 A co jste vy dělal u pevnosti?
00:46:24 -Tak. Jen jsem se potuloval.
00:46:29 -Tak vy taky?
-Ano.
00:46:32 -A kdepak jste byl předtím?
-V Paláci Čestných legií. V galerii.
00:46:39 -To je překrásné místo. Viďte?
00:46:41 Nikdy jsem vevnitř nebyla, ale zvenku vypadá nádherně.
00:46:51 Měla jsem štěstí, že jste tam byl. Děkuju.
00:46:56 Způsobila jsem vám potíže.
-Vůbec ne.
00:47:00 -Když jste...
00:47:08 Měla jsem nějaké sponky.
-Sponky. Jistě. Támhle jsou.
00:47:12 Donesu vám je.
-A ještě kabelku.
00:47:20 -Tady to je.
-Děkuju.
00:47:24 Vy... Nemusel jste mě sem vozit.
-Nevěděl jsem, kde bydlíte.
00:47:30 -Kouknul jste se do auta? Nevěděl jste, které je moje?
00:47:35 -Ale jo, to jsem věděl. Stojí tady před domem.
00:47:38 Myslel jsem, že byste tak nechtěla přijet domů.-To je pravda.
00:47:42 Jsem vám za to vděčná. Děkuju vám. Díky.
00:47:48 Jak se vlastně jmenujete? Já jsem Madeleine Elsterová.
00:47:52 -Jsem John Ferguson.
-Důvěryhodné.
00:47:56 Přátelé vám říkají John?
-John. Vlastně...
00:47:59 Dobří přátelé mi občas říkají Scottie.
00:48:03 -Já vám budu říkat pan Ferguson.
-Propánakrále, to přece ne. To ne.
00:48:08 Po té vaší dnešní příhodě byste mi snad mohla říkat Scottie.
00:48:12 Možná i John.
-John se mi líbí víc.
00:48:19 Tak a je to. Co vy děláte, Johne?
00:48:23 -Jen se tak toulám.
-To je příjemné zaměstnání.
00:48:27 Bydlíte sám?
-Hm.
00:48:30 -To byste neměl.
-Někomu to vyhovuje.
00:48:35 -Možná.
00:48:39 Já jsem vdaná.
00:48:46 -Můžu se vás zeptat... Už se vám tohle někdy stalo?
00:48:50 -Co?
00:48:51 -Že byste někdy spadla do moře.
-Ne.
00:48:56 Ne. To se mně ještě nikdy nestalo.
00:48:59 Párkrát jsem vypadla z loďky do jezera, ale to jsem byla malá.
00:49:04 Jednou jsem dokonce spadla do řeky, když jsem přeskakovala kameny.
00:49:08 Do moře jsem nespadla ještě nikdy.
00:49:12 Vám se to už stalo?
-Ne. Mně se to stalo poprvé.
00:49:19 Ještě vám naleju kávu. ZVONÍ TELEFON
00:49:36 Haló?
-Scottie, co je? Ještě tu není.
00:49:38 -Všechno je v pořádku. Ještě je tady. Za chvíli tam bude.
00:49:42 -Co se vlastně stalo?
-Spadla do moře.
00:49:48 Haló? Haló?-Nestalo se jí nic?
-Ne. Nic se jí nestalo.
00:49:52 Nedělej si starosti. Ale ona o ničem neví.
00:49:55 Rozuměl jsi? Vůbec neví, co se stalo.
00:50:01 Scottie, Madeleine je 26.
00:50:04 Carlotta Valdesová spáchala sebevraždu, když jí bylo 26.
00:50:08 ZAKLAPNUTÍ DVEŘÍ Gavine, počkej chvíli.
00:50:39 -Ale no tak, Johnny. Tohle, že je duch?
00:50:43 Bylo to fajn?
00:53:08 -Dopis pro mě?
00:53:15 -Dobrý den.
-Dobrý.
00:53:17 Měl jsem o vás včera starost. Proč jste tak rychle zmizela?
00:53:20 -Připadala jsem si strašně hloupě.
-Chtěl jsem vás odvézt.
00:53:25 Jak se cítíte?-Dobře. Všechno v pořádku. Žádné následky.
00:53:30 Ale jak si vzpomínám, voda byla studená.-To tedy byla.
00:53:34 -Bylo to ode mě opravdu hrozné. Byl jste moc hodný.
00:53:39 Je to jenom takový formální dopis. S poděkováním a omluvou.
00:53:43 -Nemáte se za co omlouvat.
-Ale ano, mám.
00:53:46 Muselo to pro vás být velmi trapné.
-Ne. Bylo to příjemné.
00:53:51 Popovídat si s vámi.
00:53:55 -Pro mě to bylo taky příjemné.
00:54:01 -Vyzvednu si tedy poštu.
00:54:05 Půjdete na kávu?
-Ne. Děkuju.
00:54:11 Omlouvám se, nevěděla jsem adresu. Ale cestu jsem našla.
00:54:15 Pomatovala jsem si, že je to hned u věže.
00:54:17 -To je poprvé, co jsem za tu věž vděčný.
00:54:23 Já taky doufám.
-Co?
00:54:27 -Že se sejdeme.
-Stalo se.
00:54:32 Nashle.
-Nashle.
00:54:49 Kam teď jedete?
-Ani nevím.
00:54:53 -Nakupovat?
-Ne.
00:54:55 -Tak kam máte namířeno?
-Nikam. Asi se budu toulat.
00:55:01 -To jsem chtěl taky.
00:55:04 -Jistě. Já jsem zapomněla. To je vaše zaměstnání.-Ano.
00:55:09 Není škoda, abychom se toulali...
-... každý zvlášť?-Ano.
00:55:13 -Toulat se člověk může jen sám. Když jsou dva, tak někam jdou.
00:55:17 -To myslím není tak docela pravda.
-Máte otevřeno.
00:55:23 -Hned jsem zpátky.
00:56:06 -Jak jsou staré?
-Nějakých 2 tisíce let. Možná i víc.
00:56:10 -Nejstarší organizmus.
-Ano.
00:56:13 Už jste tu někdy byla?
-Ne.
00:56:16 -Na co myslíte?-Na lidi, kteří se narodili a zemřeli,
00:56:21 zatímco ty stromy žily dál.
00:56:23 -Správný název je Sequoia sempervirens.
00:56:26 Věčně zelená a živoucí.
-Nemám je ráda.
00:56:29 -Proč?
-Připomínají mi, že zemřu.
00:56:48 -Podívejte se, tady je jeden strom pokácený.
00:56:59 BÍLÝ KRUH ZNAČÍ ŠÍŘKU STROMU A DATA NÁSLEDUJÍCÍ UDÁLOSTI
00:57:02 1215: PODEPSÁNA MAGNA CHARTA
00:57:04 1066: BITVA U HASTINGSU
00:57:07 909: PO KRISTU
00:57:10 1492: OBJEVENÍ AMERIKY 1776: DEKLARACE NEZÁVISLOSTI
00:57:11 1930: STROM PORAŽEN
00:57:17 -Tady jsem se narodila.
00:57:22 A tady zemřela.
00:57:25 A pro tebe to byl jen okamžik, který prošel bez povšimnutí.
00:57:38 -Madeleine?
00:58:22 Madeleine?
00:58:25 Madeleine, kde to jste?
00:58:28 -Tady s vámi.
-Kde?
00:58:31 -Ty stromy.
-Už jste tu byla?
00:58:34 -Ano.
-Kdy?
00:58:37 Kdy jste se narodila?
00:58:40 -Dávno.
-Kdy?
00:58:42 Kde? Řekněte. Madeleine, prosím.-Ne.
00:58:47 -Kam odcházíte? Za čím to jdete?-To nemůžu.
00:58:50 -Když jste skočila do moře, ani jste nevěděla, kde se to stalo.
00:58:52 -Já jsem neskočila. Spadla jsem.
-Proč jste tam skočila?
00:58:56 -Nemůžu vám to říct.
-Co vás k tomu přimělo?
00:58:58 -Ne, prosím.-Co to bylo?
-Prosím,neptejte se mě. Prosím vás.
00:59:04 Odvezte mě.
00:59:07 -Jedeme domů?
00:59:10 -Někam za světlem.
00:59:12 A něco mi slibte. Slibte, že už se nebudete ptát.
00:59:50 Co se děje?
00:59:51 -Cítím se teď za vás zodpovědný. Víte, že čínské přísloví říká,
00:59:56 že když někomu zachráníte život, jste už za něj navždy zodpovědný?
01:00:00 Musím to vědět.
-Sama toho vím málo.
01:00:09 Mám pocit, jako bych procházela nějakou dlouhou chodbou,
01:00:15 ve které byly dřív zrcadla a teď z nich zbyly jenom střípky.
01:00:20 A když dojdu až na její konec, je tam jenom tma.
01:00:27 A vím, že když do ní vstoupím... že zemřu.
01:00:36 Ještě jsem na konec nedošla. Vždycky jsem se vrátila.
01:00:41 Jen jednou.-Včera. O ničem jste nevěděla.
01:00:45 Nevěděla jste, co se s vámi stalo. Nevěděla jste nic.
01:00:49 Ale na drobnosti, na něco ze střípků zrcadla se pamatujete?-Matně.
01:00:53 -A co tedy?
-Na nějaký pokoj.
01:00:57 Kde sedím sama. Pořád sama.
01:01:01 -Co ještě?
-Hrob.
01:01:03 -Kde?
-To nevím.
01:01:06 Je čerstvě vykopaný.
01:01:09 Stojím vedle něj a dívám se dovnitř.
01:01:12 Můj hrob.
-Ale jak to víte?-Vím to.
01:01:16 -A je na kameni napsáno nějaké jméno?-Ne. Není.
01:01:21 Je čerstvý. Jen do něj někoho uložit.
01:01:25 -A co ještě?
-Dál už je, myslím, sen.
01:01:31 Vidím v něm věž, v ní zvon a dole je zahrada.
01:01:36 Je to jako ve Španělsku. Jako vesnice.
01:01:42 Pak všechno zmizí.
-Co portrét?
01:01:46 Nevidíte portrét?-Ne.
-Kdybych jen k tomu našel klíč.
01:01:50 Nějaký začátek, který by tomu dával smysl.-Klíč k vysvětlení?
01:01:56 Ale pro to vysvětlení je.
01:02:00 Třeba jsem blázen. Tím by se to vysvětlilo, ne?
01:02:06 -Madeleine?
01:02:12 -Scottie, já nejsem blázen. Nejsem blázen. Nechci umřít.
01:02:17 Ale cítím, že mi někdo říká, že musím.
01:02:21 Nenech mě umřít, Scottie.
-Neboj se. Jsem u tebe.
01:02:26 -Tolik se bojím.
01:02:38 Neopouštěj mě. Zůstaň tu.
-Navždycky.
01:03:08 -Ahoj, Johnny.
-Ahoj.
01:03:10 -Dostal jsi vzkaz?
-To víš, že jo.
01:03:14 -Přinesu ti pití.
-Fajn.
01:03:17 Poslyš, odkdy chodíš strkat pánům pod dveře dopisy?
01:03:21 -Od té doby, co se jich nemůžu dovolat.
01:03:24 Na to, že jsi bez práce, jsi opravdu pilný jak včelička.
01:03:27 Kam to pořád chodíš?
-Jen se tak toulám.
01:03:32 -Kde?
-Tak různě.
01:03:37 -Aha.
01:03:38 -Co měla znamenat ta tvá naléhavá potřeba mě vidět?
01:03:42 -Vždyť jsem jen napsala: "Co je s tebou?"
01:03:45 To nezní naléhavě.
-No, zaznělo mi z toho něco víc.
01:03:52 -Napadlo mě, že když tě pozvu na drink a na večeři,
01:03:55 že mě pak třeba z vděčnosti vezmeš do kina.-Fajn. Proč ne.
01:04:00 O čem si budeme povídat?
-Tak různě.
01:04:04 -O tom, co dělám?
-Jen když budeš chtít.
01:04:09 Nebudeme mluvit o tom, o čem mluvit nechceš.-Jak jinak.
01:04:16 -A co tedy děláš?
01:04:18 -Toulám se.
01:04:22 A co děláš ty? Děkuju.
-Já se mám teď báječně.
01:04:28 Vrátila jsem se ke své lásce, k malování.
01:04:30 -Dobře jsi udělala. Já ti říkal, že s tím spodním prádlem maříš čas.
01:04:35 -To mě živí. Ale tohle mi dělá ohromnou radost.-Co je to? Zátiší?
01:04:41 -Ne. To zrovna ne.
01:04:44 Podíváš se?
-Jo. Rád.
01:04:47 -Dokonce jsem uvažovala o tom, že ti to dám.-Jo?
01:05:02 -Johnny?
-To nebylo moc vtipné, Midge.
01:05:06 -Johnny?
-Ne.
01:05:08 -Johnny, myslela jsem...
-Ne.
01:05:12 To ne.
01:05:14 To kino necháme na jindy.
01:05:23 Johnny?
01:05:30 Bože, já jsem ale pitomec!
01:05:32 Idiot!
01:05:41 Stupidní idiot!
01:06:05 DOMOVNÍ ZVONEK
01:06:22 Madeleine, stalo se něco?
-Měla jsem zavolat. Já vím.
01:06:26 Chtěla jsem tě vidět.
-Co se stalo?
01:06:28 -Měla jsem ten sen. Zase se mi to zdálo.-To nic. Neboj se.
01:06:34 Počkej, naleju ti trochu koňaku.
01:06:37 Vypij to.
01:06:39 Ber to jako lék.
01:06:43 No vidíš. Byl to jen sen. Procitla jsi.
01:06:47 Teď už ti bude dobře. A teď povídej.
01:06:52 -Zase se mi zdálo o té věži a o zvonu v té vesnici.-A dál?
01:06:56 -Všechno jsem viděla úplně jinak.
-Co jsi viděla?
01:07:01 -Bylo tam náměstí, prostranství se stromy
01:07:04 a obílený španělský kostel s klášterem.
01:07:07 Na druhé straně veliký šedivý dům s verandou, okenicemi a balkónem.
01:07:12 Taky zahrádka. Vedle ní stáje, kde byly seřazené bryčky.-A dál?
01:07:18 -Pak tam byl bílý dům z kamene a u něj stál krásný pepřovník.
01:07:23 -A taky starý dřevěný hotel, jaké se dřív stavěly.
01:07:26 A hostinec. Tmavý, s nízkým stropem a petrolejovými lampami.-Ano.
01:07:33 -To vše tam je. To nebyl sen.
01:07:38 Tys tam už jistě byla. Tys to viděla.
01:07:42 -Ne. Nikdy.
-Asi 100 mil od San Francisca je
01:07:46 stará katolická misie San Juan Bautista.
01:07:49 V ní se zachovalo vše přesně tak, jak to bylo před sto lety.
01:07:53 Přemýšlej, drahoušku. Zkus to. Určitě jsi tam už někdy byla.
01:07:58 -Nebyla jsem tam. Scottie, co se to se mnou děje?
01:08:01 -Vzpomeň si. Co jsi v tom snu ještě viděla? Co tě vylekalo?
01:08:05 -Stála jsem na trávníku a něco hledala.
01:08:09 Pak jsem šla ke kostelu,
01:08:13 ale obklopila mě tma a já se v ní ocitla sama.
01:08:17 Něco mě táhlo do tmy. Chtěla jsem se vzbudit.
01:08:22 -Teď se nemusíš ničeho bát. Už konečně vím, z čeho mám vycházet.
01:08:27 Ještě dnes odpoledne tě tam odvezu.
01:08:30 Až to uvidíš, vzpomeneš si, kdy jsi to předtím viděla.
01:08:33 Tím ten sen skončí jednou provždy. Slyšíš?
01:08:40 Pojď, odvezu tě domů.
-Ne, ne, ne. Už je mi líp.
01:08:44 -Přijď pro mě kolem poledne.
01:10:02 Madeleine, kde jsi teď?
01:10:07 -S tebou.
-A všechno je skutečné.-Ano.
01:10:10 -Vidíš. Je to tak jako před sto lety nebo před rokem nebo před půl rokem.
01:10:14 Prostě jako tehdy, kdy jsi tu byla. Zkus si vzpomenout, kdy to bylo.
01:10:21 -Tenkrát tu nebylo tolik bryček.
01:10:25 A byli tu koně.
01:10:28 Hnědák, dva černé, šedivý.
01:10:33 Naše oblíbené místo.
01:10:36 Nemohli jsme si tu hrát. Sestra Tereza se na nás zlobila.
01:10:47 -Podívej. Tady máš svého šedáka.
01:10:52 Teď by to s ním bylo trochu těžší. Musel by se ze stáje vystrkat.
01:10:56 Tak vidíš. Na všechno existuje odpověď.
01:11:02 Madeleine? Zkus to.
01:11:10 Kvůli mně.
01:11:31 Miluju tě, Madeleine.
-Já tebe taky.
01:11:34 Ale je pozdě.
-Není. Jsme spolu.
01:11:37 -Ne. Už je pozdě. Teď musím něco udělat.
01:11:40 -Ne. Nic nemusíš udělat. Vůbec nic nemusíš dělat.
01:11:47 Nikdo tě nemá ve své moci. Se mnou jsi v bezpečí.
01:11:56 -Pochop, je pozdě.
01:12:09 Tohle se nemělo stát! Tohle se nemělo stát!
01:12:14 -My dva se milujeme a na ničem jiném nezáleží.-Nech mě jít!
01:12:17 -Ne. Slyšíš, co říkám?
-Prosím, pusť mě!-Poslouchej mě.
01:12:24 -Věříš mi, že tě miluju?
-Ano.
01:12:28 -A když mě ztratíš, budeš vědět, že jsem tě chtěla milovat navždycky?
01:12:34 -Já tě neztratím.
01:12:37 -Nech mě jít do kostela. Samotnou.
-Proč?
01:13:02 Madeleine?
01:13:06 Madeleine?
01:13:15 Madeleine?
01:13:24 Madeleine!
01:13:50 VÝKŘIK
01:15:21 -Protože se pan Elster domníval,
01:15:24 že duševní stav jeho ženy je poněkud nevyvážený,
01:15:28 požádal z opatrnosti pana Fergusona,
01:15:31 aby ji sledoval a zabránil tak případnému nebezpečí.
01:15:35 Rovněž jste vyslechli,
01:15:37 že pan Elster měl v úmyslu svěřit svou ženu do ústavní péče,
01:15:41 kde by o její duševní zdraví pečovali odborníci.
01:15:44 Dalo se předpokládat, že pan Ferguson, jakožto bývalý detektiv,
01:15:48 se své role ochranného dohledu zhostí úspěšně.
01:15:51 Jak je vám známo, bohužel se tak nestalo.
01:15:54 Jistě budete souhlasit s tím, že pan Elster nenese vinu.
01:15:58 Hospitalizaci své ženy odkládal pouze z důvodu,
01:16:01 že se snažil získat o jejím chování informace,
01:16:03 které jak doufal, mu poskytne právě pan Ferguson.
01:16:07 V péči své ženy nezanedbal nic. Nemohl předpokládat,
01:16:11 že handicap pana Fergusona, totiž jeho strach z výšek,
01:16:14 mu zabrání zasáhnout právě v rozhodujícím okamžiku.
01:16:18 Jde-li o pana Fergusona, slyšeli jste také výpověď
01:16:23 jeho bývalého nadřízeného kapitána Hansena, který oceňoval
01:16:27 skvělé charakterové vlastnosti i schopnosti pana Fergusona.
01:16:30 Kapitán Hansen byl přesvědčivý.
01:16:33 Skutečnost, že pan Ferguson již jednou za podobných okolností
01:16:36 nezabránil smrti svého kolegy,
01:16:38 označil kapitán Hansen za pouhou velmi nešťastnou náhodu.
01:16:43 Je chvályhodné, že pan Ferguson zachránil této ženě život,
01:16:48 když se při jedné ze svých duševních krizí vrhla do moře.
01:16:53 Je však zároveň škoda, že vědom si jejích sebevražedných sklonů
01:16:57 se nepokusil o totéž i podruhé.
01:17:03 Nejsme zde proto,
01:17:04 abychom soudili iniciativu, kterou pan Ferguson neprojevil.
01:17:08 To, že neučinil nic, se ale zákonem nedá postihnout.
01:17:12 Rovněž i jeho podivné chování bezprostředně po té tragédii
01:17:18 neovlivní rozhodování.
01:17:21 Pan Ferguson se totiž z místa tragédie vzdálil.
01:17:25 Tvrdí, že utrpěl nervový otřes a že se na nic nepamatuje,
01:17:29 až na to, že se později ocitl doma ve svém bytě v San Franciscu.
01:17:34 Věřit můžete, nebo ne.
01:17:38 Když opět nezabránil tragické smrti další osoby,
01:17:42 nedokázal se vyrovnat s následky vlastní slabosti a proto utekl.
01:17:49 To však s vaším rozhodováním nesouvisí.
01:17:53 Je to jen jeho věc.
01:17:57 Jelikož víte, v jakém duševním rozpoložení se
01:18:02 paní Madeleine Elsterová před svou smrtí nacházela,
01:18:05 znáte i okolnosti, za jakých zemřela,
01:18:07 jakož i výsledek lékařské zprávy, který příčinu smrti potvrdil.
01:18:11 To je vše, pánové. Můžete se poradit.
01:18:38 -Zde je verdikt.
-Děkuji.
01:18:44 Porota shledala, že Madeleine Elsterová
01:18:47 spáchala sebevraždu v duševní nepříčetnosti.
01:18:50 Váš výrok bude takto zaznamenán. Prohlašuji řízení za skončené.
01:18:58 -Tak pojď, Scottie.
-Mohl bych s ním mluvit? -Jistě.
01:19:03 -Scottie?
01:19:09 Promiň, to bylo drsný. Neměl právo ti to říkat.
01:19:14 Byla to moje zodpovědnost. Zatáhl jsem tě do toho.
01:19:18 -Ne. Nic mi, prosím, neříkej.
01:19:21 -Dnes odsud odjíždím, Scottie. Tady nezůstanu.
01:19:26 Zařídím všechny záležitosti a pak hned odjedu.
01:19:31 Snad do Evropy. Už se nikdy nevrátím.
01:19:37 Sbohem, Scottie.
01:19:40 Můžu ti ještě nějak pomoci?
01:19:45 To se jim nedalo vysvětlit. My dva víme, kdo zabil Madeleine.
01:19:58 -Pojď, Scottie, jdem.
01:22:03 HUDBA
-To je Mozart. Wolfgang Amadeus.
01:22:08 Mluvila jsem s tou paní z hudební terapie, Johnny.
01:22:11 Říkala, že Mozarta potřebuješ. Koště, co vymete všechny pavučiny.
01:22:19 Tak to říkala.
01:22:24 To bys nevěřil, jak je to zajímavé. Mají tam hudbu, jakou jen chceš.
01:22:30 Hudbu pro dipsomaniaky, hudbu pro melancholiky.
01:22:35 Co by se asi stalo, kdyby se jim ty desky pomíchaly?
01:22:47 Přinesla jsem ti i další. Můžeš si vybrat.
01:22:52 A vypíná se to automaticky.
01:23:00 Johnny? Johnny, prosím, snaž se. Zkus to, Johnny.
01:23:06 Nejsi přece sám. Máma je tu.
01:23:13 Už?
01:23:15 Dobře.
01:23:18 Brzy zase přijdu. Mám ti to vypnout?
01:23:43 Johnny, vždyť ty ani nevíš, že tu jsem.
01:23:50 Ale jsem tu.
01:24:06 Můžu mluvit s panem doktorem?
01:24:09 -Doktore, slečna Woodová. Prosím, jděte dál.
01:24:15 -Ano, slečno?-Pane doktore, kdy myslíte, že bude v pořádku?
01:24:21 -Těžko říct. Bude to trvat nejméně 6 měsíců. To záleží na něm.
01:24:26 -Vůbec nemluví.
-Vím.
01:24:29 Trpí právě akutní melancholií spojenou s pocitem viny.
01:24:34 Klade sám sobě za vinu to, co se té ubohé ženě stalo.
01:24:38 Víc nevíme.
-Jednu věc vím jistě. Miloval ji.
01:24:43 -Tím se to jen komplikuje.
-A stále ji ještě miluje.
01:24:49 To vím jistě. A víte, co si myslím? Že mu ten Mozart nepomůže.
01:26:22 -Jak jste přišla k tomu autu?
-Prosím?-To auto?
01:26:25 -Koupila jsem ho od člověka, který tu bydlel.
01:26:28 Nějaký pan Elster. Prodal mi ho, než se odstěhoval.
01:26:32 Aha. Vy jste ho znal. I jeho ženu. Chudinka malá. Já jsem ji neznala.
01:26:37 Je skutečně pravda, že...
-Promiňte, prosím.
01:26:55 -Souhlasíte s tou značkou?
-V pořádku. -Děkuji.
01:27:00 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
01:27:27 Dejte mi skotskou a sodu.
01:28:10 -Dobře. Jak myslíš.
01:28:14 Myslíš v sedm?
01:28:17 Mně to nevadí.
01:30:01 Co je? Co chcete?
01:30:03 -Můžu s vámi mluvit?-Kdo jste?
-Jmenuju se John Ferguson.
01:30:08 -To je nějaká anketa?
-Ne. Ne.
01:30:11 Chci se vás jen na něco zeptat.
-Bydlíte v hotelu?-Ne.
01:30:15 Viděl jsem vás sem vejít, tak...
-Vy mě chcete sbalit.
01:30:19 To je drzost jít za mnou do hotelu až sem do pokoje.
01:30:23 Vypadněte! Koukejte vypadnout!
-Ne. Prosím vás. Chci s vámi mluvit.
01:30:26 -Vypadněte, nebo začnu křičet!
-Nic vám neudělám. Opravdu.
01:30:30 Chci jen s vámi mluvit. Prosím, chci s vámi mluvit.
01:30:35 -A o čem?-O vás.
-Proč?-Někoho mi připomínáte.
01:30:41 -Tohle už jsem taky slyšela.
01:30:43 Nepřipomínám vám náhodou někoho, do koho jste byl zamilovanej?
01:30:48 Ale ona vás zřejmě opustila.
01:30:51 A když jste mě viděl, tak vám to došlo, hm?
01:30:55 -Nejste tak daleko od pravdy.
-Na to já nenaletím.
01:30:58 Takže jděte.
-Pusťte mě dovnitř.
01:31:01 Můžete nechat otevřené dveře. Chci s vámi jen mluvit. Prosím.
01:31:07 -Ale varuju vás.Umím křičet nahlas.
-To nemusíte.
01:31:13 -Na Jacka Rozparovače nevypadáte.
01:31:18 Co chcete vědět?
-Vaše jméno.-Judy Bartonová.
01:31:21 -A kdo jste?
-Obyčejné děvče. Prodavačka.
01:31:23 -Jak to, že bydlíte tady?
-Někde člověk bydlet musí.
01:31:27 -Ale dlouho tu nebydlíte.
-Asi tři roky.
01:31:30 -Kde jste bydlela předtím?
-V Salině v Kansasu.
01:31:34 Co to má znamenat? Co chcete?
-Jen vědět, kdo jste.
01:31:39 -Vždyť vám to říkám.
01:31:42 Jmenuju se Judy Bartonová a jsem ze Saliny v Kansasu.
01:31:46 Pracuju v obchodním domě a bydlím tady.
01:31:50 Mám vám to snad dokázat?
01:31:57 Podívejte, tady je můj řidičský průkaz.
01:32:01 Judy Bartonová, číslo Z296794. Adresa: Javorová 5. Salina, Kansas.
01:32:10 A vidíte tuhle adresu? To je tady kde bydlím.
01:32:14 Je to kalifornský průkaz vydaný v květnu 1954.
01:32:20 Nechcete snad ještě vidět otisky prstů?
01:32:24 Tak co? Jste spokojen, vážený pane?
01:32:32 Teda, vás to ale vzalo, že jo?
01:32:37 To jsem jí tak podobná?
01:32:44 Ona je mrtvá, že jo?
01:32:50 Tak promiňte. Mrzí mě, že jsem na vás tak vyjela.
01:33:00 To jsem já s matkou.
01:33:04 A tohle je můj otec. Už umřel.
01:33:08 Matka se pak vdala znovu, ale já jsem ho neměla ráda.
01:33:11 Tak jsem si řekla, že se podívám, jaký je to v Kalifornii.
01:33:15 A jsem tady tři roky. Vážně.
01:33:28 -Šla byste na večeři?
-Proč?
01:33:31 -Mám pocit, že jsem vám po tom všem něco dlužen.-To vážně nejste.
01:33:35 -Šla byste se mnou?
-Večeře? A co dál?-Jen na večeři.
01:33:41 -Protože jsem jí podobná?
-Protože bych šel rád na večeři.
01:33:45 -No... Nebude to teda poprvé.
01:33:51 Když mám bejt upřímná, občas jsem se nechala pozvat.
01:33:56 Tak jo.-Fajn. Přijedu pro vás autem za půl hodiny.
01:35:49 (vnitřní hlas)-Drahý Scottie, přece jen jsi mě našel.
01:35:53 Tohoto okamžiku jsem se obávala a zároveň v něj doufala.
01:35:56 Nevěděla jsem, co bych ti řekla, kdybychom se ještě setkali.
01:35:59 Tolik jsem si přála tě ještě jednou vidět.
01:36:03 Tak tedy odejdu a tvé hledání tak skončí.
01:36:06 Přeji si, abys konečně dosáhl duševního klidu.
01:36:09 Nemáš si co vyčítat. Byl jsi jen obětí
01:36:13 a já nástrojem Elsterova plánu, který zosnoval k vraždě své ženy.
01:36:17 Vybral si mě proto, že jsem jí byla podobná.
01:36:19 Oblékl mě jako ji. Byl si úspěchem jist,
01:36:22 protože jeho žena žila na venkově a do města nejezdila.
01:36:25 Z tebe potřeboval udělat svědka její sebevraždy.
01:36:29 Carlottin příběh byl zčásti skutečný, zčásti vymyšlený tak,
01:36:32 abys mohl dosvědčit, že se opravdu chtěla zabít.
01:36:35 Věděl, že trpíš závratěmi a že bys po schodech do věže nevystoupil.
01:36:40 Jeho plán byl dokonalý. Bez chybičky.
01:36:44 To já jsem se dopustila chyby, že jsem se do tebe zamilovala.
01:36:47 To součástí plánu nebylo.
01:36:49 A miluji tě stále a přeju si, abys i ty miloval mě.
01:36:53 Kdybych měla tu odvahu, zůstala bych tady
01:36:56 a lhala bych ti dál v naději, že se do mě zamiluješ znovu.
01:36:59 Že mě budeš milovat pro mě samou. Pro to, jaká jsem.
01:37:05 A že zapomeneš na tu druhou a na vše, co bylo v minulosti.
01:37:08 Ale nevím. Nevím, jestli tu odvahu v sobě najdu.
01:39:20 -Počkejte. Pomůžu vám. Pusťte mě k tomu.
01:39:23 Prosím.
-Ještě jednou děkuju. Dobrou noc.
01:39:27 -Uvidím vás zítra?
01:39:28 -Zítra večer? Já...
-Ne. Myslím zítra ráno.
01:39:34 -Musím do práce. Jsem zaměstnaná.
-Tak zítra nechoďte.
01:39:38 -A z čeho budu živa? Z ropných polí v Texasu?
01:39:41 -Moc rád se o vás postarám.
-To je od vás hezké. Ne. Díky.
01:39:49 -Judy, to jste špatně pochopila.
-Pochopila jsem to dobře.
01:39:52 Chápu to už od svých sedmnácti let. A co přijde potom?-Ne. To ne.
01:39:58 -Ne? A co?
01:40:00 -Mohli bychom se jen hodně často vídat.
01:40:05 -Proč?
01:40:07 Protože vám ji připomínám?
01:40:14 To není zrovna lichotivé.
01:40:18 A nic víc?
01:40:21 -Ne.
-To taky nezní lichotivě.
01:40:25 -Chci prostě s vámi být co nejvíc, Judy.
01:40:40 -Snad...
01:40:42 ... bych mohla ráno zavolat do obchodu a... vymluvit se.
01:41:54 -Vyber si.
01:41:57 -Ty jsou hezké.
-Dobře. Tak tuhle.-Ano.
01:42:01 -Líbí se vám? Jsou čerstvé.
-Je krásná.-Dejte mi i tohleto.
01:42:06 A teď ti půjdeme koupit nový šaty.
01:42:10 -Vážně?-K Ransohoffsovi. To je nejlepší obchod.
01:42:13 Kolik vám dám?
-50 centů. Děkuji.
01:42:15 -Scottie, to opravdu nemusíš.
-Ale já chci.
01:42:40 To není ono. Ani zdaleka ne.
-Říkal jste něco šedého, pane.
01:42:44 -Měl jsem na mysli jednoduchý šedivý kostým.
01:42:47 -Ale mně se tenhle líbil, Scottie.
-Kdepak. To není ono.
01:42:51 -Zdá se, že pán přesně ví, co chce. Však my už něco najdeme.
01:42:57 Drahá, buď tak hodná.
-Ano, madam.
01:43:03 -Scottie, co to děláš?
-Chci ti koupit kostým.-Ale...
01:43:08 Ale mně se líbil ten, co měla na sobě.
01:43:11 A tenhle taky. Je krásný.
-Není to to pravé.
01:43:15 -Už vím, co máte na mysli. Takový kostým jsme měli.
01:43:18 Půjdu se podívat. Možná tu ještě je.-Děkuju.
01:43:24 -Ty hledáš ten kostým, co měla ona. Mám chodit stejně oblečená.
01:43:29 -Chci, abys vypadala hezky. Přesně vím, jaký kostým by ti slušel.
01:43:32 -To neudělám.
01:43:37 -Judy?
01:43:39 Judy, proč ti na tom tolik záleží? Chci jen...-Žádné šaty nechci.
01:43:44 Nechci nic. Chci odsud pryč.
-Udělej to pro mě.
01:43:47 -Tady to je.-Ano. To je ono.
-Myslím si to.
01:43:51 -Mně se nelíbí.
-Vezmeme si ho. A co velikost?
01:43:55 -Možná bude třeba drobná úprava, ale jinak je to přesně pro madam.
01:43:59 Můžeš už jít, drahá. Hned si ho můžete vyzkoušet.
01:44:02 -Jak dlouho budou úpravy trvat? Bude to do večera?
01:44:06 -Jestli je to opravdu nutné?
-Ano, je.
01:44:09 Teď se podíváme na společenské šaty. Večerní. Krátké.
01:44:12 Černé s dlouhými rukávy a čtverhranným výstřihem.-Scottie?
01:44:18 -Bože můj, vy opravdu přesně víte, co chcete.
01:44:30 -Ano, to je ono. Máte je v hnědém?
-Máme.-Vezmeme si je.
01:44:42 Tohle teď vypij, Judy. Najednou. Jako lék.
01:44:46 -Proč tohle děláš, Scottie? K čemu je to dobré?
01:44:49 -Já nevím. Nevím. Možná k ničemu. Nevím.
01:44:57 -Proč mě nenecháš na pokoji? Chci odsud odejít.
01:45:01 -Vždyť můžeš.
01:45:05 -Nenechal bys mě jít.
01:45:09 Já odejít nechci.
01:45:13 -Judy, těch posledních několik dní jsem se zas po roce cítil šťastný.
01:45:19 -Já vím. Já vím.
01:45:22 Protože ti ji připomínám.
01:45:26 A vlastně ani to ne.
-Ne.
01:45:31 Ne, Judy. Je to i kvůli tobě. V tobě je něco, co...
01:45:41 -Nechceš se mě ani dotknout.
-Ano, chci.
01:45:46 -Proč mě nechceš mít rád takovou, jaká jsem?
01:45:51 Ze začátku nám spolu bylo moc hezky. Bylo nám dobře, ale...
01:45:56 Ale pak jsi začal s tím oblečením.
01:46:00 Já ty šaty budu i nosit, jestli chceš.
01:46:04 Jen když mě budeš mít rád.
01:46:12 -Ještě vlasy.
-Ne!
01:46:20 -Prosím tě, Judy, co ti to udělá?
01:46:29 -A když...
01:46:32 Když tě nechám, abys mě změnil.
01:46:35 -Budeš mě potom milovat? Ano.
01:46:44 Ano.
-Dobře. Já to udělám.
01:46:49 Nezáleží mi na sobě.
01:47:00 -Pojď sem. Sedni si ke krbu.
01:47:22 -Bude to trvat. Dáma vám vzkazuje,
01:47:26 že můžete jít domů a že za vámi přijde.
01:47:28 -Ne. Řekněte jí, že na ni počkám u ní v hotelu.
01:47:32 A víte určitě, jaká ta barva má být?
-Na tom není nic složitého.
01:47:36 -A jak to má vypadat?-Ovšem. Vím, co máte na mysli.-Děkuju.
01:49:19 -Tak co?-Ty vlasy mají být dozadu a vyčesané nahoru.
01:49:23 Vždyť jsem jí to přece říkal.
01:49:26 -Zkoušely jsme to. Zdálo se mi, že mi to nesluší.
01:49:34 -Judy, prosím.
01:52:34 -Kam půjdeme na večeři?
-Kam budeš chtít.-K Erniemu?
01:52:38 -Tam chodíš zvlášť ráda, viď?
-Vždyť je to koneckonců naše místo.
01:52:47 Tak co, lásko? Líbím se ti?
-Hm.
01:52:51 -A na víc se nezmůžeš?
-Pojď sem.
01:52:54 -Kdepak. Ty bys mě rozcuchal.
-To jsem měl v úmyslu. Pojď sem.
01:52:58 -Už je pozdě. Mám mejkap. Mám takový hlad.
01:53:03 Nebo bys šel radši jinam?
-Ne. Půjdeme k Erniemu.
01:53:07 -Já si dám... Dám si krásnej velikej biftek.
01:53:13 A jako předkrm myslím, že...
01:53:18 Prosím tě, pomůžeš mi to zapnout?
01:53:23 -Mám to.
01:53:25 Jak se to zapíná?
-Copak nevidíš?
01:53:28 -Aha. Už to je.
-Děkuju.
01:53:32 A jsem hotová. Ještě musím najít rtěnku.
01:53:37 Kam jsem ji dala? Před chvílí jsem ji měla.
01:53:51 Asi bude támhle. Už ji mám.
01:53:56 Jsem hotová.
01:54:00 Můžeš mě rozcuchat.
01:54:06 Scottie, viď, že patříš mně?
01:54:12 -Nechtěla bys jet na večeři někam za město?
01:54:15 Můžeme si vyjet dolů na pobřeží.
-Tak dobře. Když chceš.
01:54:36 Už jedeme dost dlouho.
-Měl jsem chuť se trochu projet.
01:54:40 Máš velký hlad?
-Ne. To nevadí.
01:55:03 Kam jedeš?
01:55:09 -Musím teď udělat ještě jednu věc.
01:55:14 Abych se zbavil minulosti.
01:55:35 -Scottie, proč jsme tady?
-Říkal jsem ti to.
01:55:42 Musím se zbavit minulosti. Ještě jednou. Rozumíš mi? Naposled.
01:55:48 -Proč? Proč tady?
-Tady zemřela Madeleine, Judy.
01:55:54 -Nechci nikam jít. Počkám tady.
-Ne. Potřebuju tě.
01:55:58 -Proč?-Potřebuju, abys na chvíli byla Madeleine.
01:56:03 Potom budeme oba svobodní.
01:56:06 -Mám strach.-Musím ti teď povědět, jak to s Madeleine bylo.
01:56:11 Támhle. Tam jsme stáli a tam jsem ji naposled políbil.
01:56:16 Řekla: "Když mě ztratíš, budeš vědět, že jsem tě milovala."
01:56:19 "Že jsem tě chtěla milovat pořád."
01:56:21 Já na to: "Já tě neztratím." Ale ztratil jsem.
01:56:25 Ona se otočila a běžela do kostela.
01:56:43 Utíkal jsem za ní, ale bylo pozdě. Bylo pozdě.
01:56:50 -Já tam jít nechci!
-Je pozdě.
01:56:56 -Scottie, já...
01:57:01 -Nevěděl jsem, kde je. Pak jsem uslyšel kroky na schodech.
01:57:05 Běžela nahoru do věže. Tudy.
01:57:08 -Scottie.-Běžela po schodech a těmi dvířky nahoře do zvonice.
01:57:14 Chtěl jsem běžet za ní, ale až nahoru jsem to nedokázal.
01:57:17 Chtěl jsem, ale prostě to nešlo. Druhou příležitost člověk nemívá.
01:57:22 Musím se té můry zbavit a ty mi tu příležitost dáš, Judy.
01:57:27 Jsi moje šance.-Odveď mě pryč!
-Vypadáš teď přesně jako Madeleine.
01:57:32 Běž nahoru.-Ne!
-Běž nahoru!
01:57:38 Běž nahoru, Judy.
01:57:42 Jen běž.
01:58:41 Tenkrát jsem došel jen sem. Ty jsi šla dál.
01:58:45 Pamatuješ?
01:58:47 Ten náhrdelník. Ten tě prozradil. Pamatoval jsem si ho.
01:58:53 -Pusť mě!
-Teď půjdeme nahoru do té věže.
01:58:55 -To nedokážeš! Bojíš se!
-To se uvidí.
01:58:59 Tohle je moje poslední šance.
-Prosím!
01:59:02 -Tys věděla, že dál za tebou nepůjdu, viď?
01:59:05 Když jsi vylezla, kdo tam byl? Elster a jeho žena?-Ano.
01:59:08 -To ona tenkrát zemřela. Jeho pravá žena. Ne ty.
01:59:12 Tys byla nastrčená kopie. Byla už mrtvá, nebo ještě ne?-Mrtvá.
01:59:16 Zlámal jí vaz.-Zlámal jí vaz. Nechtěl riskovat, co?
01:59:19 A pak, když jsi byla nahoře, ji shodil dolů.
01:59:21 Ale ten výkřik, to jsi byla ty. Proč jsi tak křičela?
01:59:24 -Chtěla jsem mu v tom zabránit.
-To jsi chtěla?
01:59:29 Proč jsi tak křičela? Chtělas, abych tomu uvěřil?
01:59:32 Hrála jsi jeho ženu moc dobře. On si tě přetvořil,
01:59:36 jako jsem tě pak přetvořil já, ale udělal to líp.
01:59:39 Změnil ti nejen šaty a vlasy, ale i chování, způsob řeči.
01:59:43 Naučil tě předstírat blouznění, jak jsi skočila do vody.
01:59:47 Určitě umíš výborně plavat, viď?
-Ano.-Že umíš? Vím, že jo!
01:59:52 Povedlo se mu to skvěle. Cvičili jste to?
01:59:55 Řekl ti přesně, co máš dělat, říkat, jak se chovat.
02:00:00 A tobě to šlo velice dobře. Byla jsi skvělá žačka!
02:00:04 Proč jste si ale vybrali mě? Proč mě?!-Kvůli té tvojí nehodě.
02:00:08 -Ta se vám hodila. Nastrčili jste to na mě.-Ano.
02:00:12 -Ušili jste boudu. Udělali jste si ze mě svědka.
02:00:15 Já to...
02:00:21 ... dokázal.
02:00:25 Vyšel jsem nahoru.
-Co chceš dělat?
02:00:30 -Půjdeme se podívat na místo činu. Jen běž, Judy.-Ne.-Běž!
02:00:46 Tak tady se to stalo.
02:00:50 Vy dva jste se schovali a když byl klid,
02:00:52 vyplížili jste se ven a odjeli do města, viď?
02:00:55 A pak? Byla jsi jeho milenka. Co s tebou bylo dál?
02:01:02 Co jsi dělala? Opustil tě? To jsi ale měla smůlu.
02:01:06 Když měl její peníze, byl volný a měl moc.
02:01:09 Nakonec tě opustil. Věděl, že se tě nemusí bát.
02:01:14 A co ti za to dal?
-Peníze.
02:01:17 -A náhrdelník. Carlottin náhrdelník.
02:01:20 A v tom jsi udělala chybu, Judy. Nechala sis upomínku vraždy.
02:01:25 To jsi neměla.
02:01:30 Nemělas být sentimentální.
02:01:36 Já tě tak miloval, Madeleine.
02:01:39 -Scottie, když jsi mě našel, zase jsem se cítila v bezpečí.
02:01:46 A když jsem tě viděla, nedokázala jsem utéct.
02:01:51 Věděla jsem, že riskuju, když se nechám změnit,
02:01:54 ale já jsem tě tolik milovala.
02:01:56 Scottie, tys mě taky miloval.
02:02:00 Měj mě rád. Ochraňuj mě. Prosím!
-Už je pozdě. Teď už je pozdě.
02:02:04 -Scottie.
-Ona se už vrátit nemůže.
02:02:18 -Slyšela jsem hlasy.
-Nééé!
02:02:24 -Bože, smiluj se.
02:02:40 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2012
02:02:53 Postavy v tomto filmu jsou smyšlené a podobnost může být čistě náhodná.
Padesátá léta představují v Hitchcockově tvorbě vrcholné období. Po první dekádě v Hollywoodu, kdy střídal kvalitní snímky s těmi méně povedenými a snažil se najít své místo v přísně organizovaném systému studiové výroby, byl už etablovaným a komerčně úspěšným tvůrcem, jehož filmy nesly osobitou pečeť svého režiséra a byly snadno rozeznatelné od produkce jeho kolegů a konkurentů.
K nejvýše ceněným Hitchcockovým snímkům patří Vertigo (1958), psychologické drama bývalého policisty Fergusona, jenž se zamiluje do ženy, kterou má sledovat, a teprve postupně zjišťuje, že se stal obětí rafinované hry. Hitchcock vyšel z románu známé francouzské dvojice Pierre Boileau-Thomas Narcejac, nazvaného Mezi mrtvými (1954; u nás kniha vyšla v roce 1984 pouze ve slovenském překladu), ovšem přizpůsobil si ho, jak ostatně bylo jeho zvykem, svým vlastním potřebám. Děj zasadil do malebného prostředí San Francisca (román se odehrává v Paříži), jehož kopcovitý reliéf umocnil zásadní rys hrdinovy osobnosti, chorobný strach z výšek, a spletitý příběh vyšperkoval vlastními obsesemi (zejména meditací o přetvoření ženy v její dokonalou verzi). Ideálního představitele Scottieho Fergusona nalezl v Jamesi Stewartovi, s nímž spolupracoval už předtím, především na Provazu (1948) a Oknu do dvora (1954), a do obtížné role tajemné Madeleine nakonec obsadil Kim Novakovou.
Vertigo bylo v době svého prvního uvedení považováno v rámci Hitchcockova díla za zklamání (nominováno pouze na dva Oscary – výprava, zvuk), ovšem časem se díky své mnohovrstevnatosti stalo jedním z jeho jednoznačných triumfů. V roce 2016 v pravidelné anketě britského měsíčníku Sight & Sound, vyhlašující nejlepší film všech dob, sesadil po padesáti letech nepřetržité vlády Občana Kanea a dostal se na první místo.
Vertigo očima Michaela Málka
Hodnocení filmu: 100 %
