Milostné mnohoúhelníky Henryho Millera. Americký životopisný film. ### Hrají: F. Ward, U. Thurmanová, M. de Medeirosová, R. E. Grant, K. Spacey a další. Režie Philip Kaufman
00:00:44 Česká televize uvádí americký film
00:00:49 HENRY A JUNE
00:00:53 Paříž, 1931
00:00:56 (vnitřní hlas) Začalo to tak nevinně.
00:00:59 Řekl, že je divné, když žena chce vydat obhajobu D. H. Lawrence.
00:01:03 Že jeho slova podněcují k sexu.
00:01:06 Pak řekl: Píšete o sexu...
00:01:09 -Píšete o sexu jako odbornice. Zřejmě vedete nevázaný život.
00:01:15 -Nevázaný?
-Asi máte značné zkušenosti.
00:01:19 Myslím milostné.
00:01:23 Zajímalo by mě, jak jste získala takový přehled o erotice.
00:01:27 -Z literatury. Ano, zbožňuji Prousta a...
00:01:36 Ale k mému skutečnému probuzení došlo,
00:01:39 když jsme s mým manželem Hugem poprvé přijeli do Paříže.
00:01:43 Pronajali jsme si na léto mládenecký byt.
00:01:47 Jednou jsem uklízela,
00:01:50 a jak jsem se probírala skříněmi, kde měl majitel bytu své věci,
00:01:55 objevila jsem...
00:03:03 V té skříni jsem poznala
00:03:06 nekonečnou proměnlivost erotických zážitků.
00:03:10 -Pojď sem.
00:03:21 -Hugo!
00:03:23 -Říkal jsem si, že se pro tebe stavím.
00:03:35 Je všechno v pořádku?
00:03:39 -On mě políbil, Hugo.
00:03:41 -Cože? Panebože!
00:03:46 -Byl to jen jeden polibek.
00:03:56 (vnitřní hlas) Jednou mě políbí. A pak mě hladí po celém těle.
00:04:01 Hledá má ňadra i mé nejskrytější, nejcitlivější místečko.
00:04:07 Má hbité ruce. Prožívám pocit neznámého pokušení.
00:04:12 Když vidím, jak je vzrušený, dovolím mu,
00:04:16 aby ulevil své touze mezi mýma nohama.
00:04:20 Dovolím mu to. Ze soucitu.
00:04:24 Prozradím Hugovi jen část toho, co se stalo.
00:04:39 Děkuji, Amélie.
00:04:49 PÍSKNUTÍ ZVENKU
00:04:52 -Pusinko!
00:04:54 Nezapomeň, dnes v osm.
00:04:57 -Hugo, vadilo by ti, kdybych tam dnes nešla?
00:05:01 -Ano, to by mi vadilo.
00:05:03 -Promiň, ale všichni tam mluví jen o úvěrech a územním plánování.
00:05:08 -Územní plánování je kreativní činnost!
00:05:18 Podívej, díky bance jsme se dostali do Paříže.
00:05:21 Tu práci potřebuju. A přiznávám, že někdy mě dokonce baví. Proč ne?!
00:05:26 -Proč ne?
00:05:29 Měníš se v úplně jiného člověka.
00:05:32 Dokonce už i voníš jako banka.
00:05:35 -Pracuju, abys mohla psát!
00:05:38 -Já se potřebuju stýkat s lidmi, kteří jsou živí, Hugo.
00:06:34 -Ne, ne, ne! Nesoustředíte se. Netančíte naplno. Ještě jednou.
00:06:44 -Už se asi nikdy nedokážu soustředit, Eduardo.
00:06:48 Můj život... Někdy si myslím, že potřebuju něco jiného.
00:06:53 Staršího muže, mnohem silnějšího, než jsem já.
00:06:57 -Ráda mě trýzníš.
00:07:01 Miloval jsem tě od dětství, Anais.
00:07:03 Ale vždycky jsem měl strach, že bych nebyl schopen...
00:07:09 -Ne.
00:07:13 Podívej se na ně, Eduardo. Jsou tak rozkošné.
00:07:17 Kdybych byla muž, byla bych bez sebe.
00:07:21 -Mě nevzrušují. Na rozdíl od tebe.
00:07:30 -Když jsem byla malá, tak jsem po tom hrozně toužila,
00:07:34 ale pak, jak jsem dospívala, tak se to všechno nějak rozplynulo.
00:07:38 TROUBENÍ
00:07:42 SMÍCH Z AUTA
00:07:58 -Máte nádherný bydlení, Hugo. Takový klid. Jste tu už dlouho?
00:08:03 -Od krachu na burze.
00:08:05 -A jak jste žili předtím?
00:08:08 -Vedlo se nám dobře.
00:08:11 Tohle je Henry Miller, přijel s americkým spisovatelem Osbornem.
00:08:15 Má žena, Anais Ninová.
-Těší mě.
00:08:19 -Eduardo Sanchez, bratranec mé ženy.
00:08:23 -Přečtěte si Henryho věci. Je lepší než D. H. Lawrence.
00:08:27 -Ráda bych si něco přečetla.
-Henrymu ještě nic nevyšlo.
00:08:30 -A vy ho srovnáváte s Lawrencem?
-Nechci být srovnáván s Lawrencem.
00:08:34 -Henry píše pro lidi z ulice.
-Proto se mi nelíbí jeho psaní.
00:08:39 -Anais píše knihu o Lawrencovi.
00:08:41 -Jeho sexualita je na vás silná?
-Silná? Je dětinský, je prudérní.
00:08:46 Francouzi o těchhle věcech psali dávno. Třeba Rabelais, Flaubert.
00:08:49 -Každý moderní spisovatel, za něco vděčí Lawrencovi.
00:08:53 Radši pojďme ke stolu.
00:08:55 -On s tím sexem moc nadělá, démonizuje ho.
00:08:58 Podle mě je sex zcela přirozená věc jako narození nebo smrt.
00:09:03 A navíc mě nezajímá literatura nebo poezie, jak ji známe.
00:09:06 -Co vás tedy zajímá?
-Henry píše o šoustání.
00:09:10 -O osvobození svého já.
-Samozřejmě o šoustání.
00:09:14 -Pojďme se radši najíst.
00:09:21 -...došlo mi, že čtu svůj román, ale jméno autora není mé.
00:09:25 Je to francouzsky a prodává se to v nejlepším knihkupectví v Paříži.
00:09:30 HUGO:Neuvěřitelné.
-Jak je to možné?
00:09:33 -Vzpomínáte, jak mi loni někdo ukradl aktovku s rukopisem?
00:09:38 Ten chlap obšlehl můj rukopis. Ještě neví, že mu to nedaruju.
00:09:43 -To suflé je podle starého rodinného receptu.
00:09:46 -Suflé? Tak tohle je suflé! Hm.
00:09:57 -Doufám, že to drží pohromadě.
00:10:00 -Netuší, že dělám autorské právo a půjdu po něm, jako po tom prvním.
00:10:05 -Co vám ukradl tu hru?
-Přesně tak.-Na Broadway.
00:10:08 -Na Broadway.
00:10:10 Už jsem to říkal?
00:10:13 Byl bych už známý autor, nebýt těch zlodějů.
00:10:16 POCHVALNÉ MRUČENÍ
00:10:19 Ale já si to nenechám líbit. Tady mám nové děťátko.
00:10:23 Směješ se mi?
00:10:26 -Mně je tak dobře. Úžasně! Takový nádherný okamžik.
00:10:30 Dali nám oběd, v krbu hoří oheň. Výborná vína.
00:10:35 V barvě oranžové a modré. Je to úžasné! Jiné slovo nemám.
00:10:46 Co píšete? Poezii, nebo...?
00:10:49 -Především tyhle deníky.
00:10:56 Ne! Nikdy je nedávám někomu číst.
00:11:04 Nikdy je neukazuji. Jenom Hugovi.
00:11:08 Občas.
00:11:13 -Á, vždycky jsem si chtěl přečíst Uvězněnou.
00:11:19 Hm!
00:11:26 La Prisonniere.
00:11:28 -Prosím, vezměte si ji.
00:11:32 -Půjčím si ji. Díky.
00:11:35 HUGO: Pusinko!
00:11:41 -Chodil jsem na cyklistické závody v Brooklynu.
00:11:45 Kolo je úžasný.
00:11:50 Ale to nejde.
-Chci vám ho dát.
00:11:53 -A na čem budeš jezdit, ty?
-Půjčím si tvoje.
00:11:55 -Neumíš jezdit na pánském. To by si musel vzít moje.
00:12:00 -Díky, Hugo. To je od tebe hezké. Vážně by se mi hodilo.
00:12:04 Můžu jezdit na návštěvu.
00:12:07 Jedeme, Eduardo, dáme si závod zpátky do Paříže.
00:12:11 -Já už nezávodím, pro mě je kolo jen prostředek, jak se dostat domů.
00:12:16 -Na start!
-Pro mě nejste soupeř.
00:12:18 -Jste připraven?
-Varuji vás, dřív jsem závodil.
00:12:22 -Teď!
00:12:30 -Rád bych si od něj něco přečetl.
-Smůla, nikdy mu nic nevydají.
00:12:35 -(vnitřní hlas) Poznala jsem Henryho Millera.
00:12:39 Je mužný. Výstřední.
00:12:42 Je to muž opojený životem. Je jako já. Ale ještě to netuší.
00:12:52 -Henry je opravdu originál.
00:12:55 -(bez zájmu) Hm.
00:12:57 -Dobrou, pusinko.
-Dobrou noc, Hugo.
00:13:12 -Pomůžu ti.
00:13:14 -Hugo, nemusíš. Chtěla bych Henryho překvapit.
00:13:18 -Není ten stroj těžký? Uneseš ho?
00:13:21 -Jistě, zvládnu to. Pojedu vlakem, sejdeme se doma.
00:13:25 -Chvíli počkám, pro jistotu.
00:13:28 -Nechci, abys tu čekal. Uvidíme se večer.
00:13:35 -Tak večer.
00:13:43 HARMONIKA
00:14:32 -Henry?
00:14:34 Osborne?
00:14:58 ZVLÁŠTNÍ. POKLEKNE NA CHODNÍK. OSTATNÍ, CO DĚLÁ, JSOU LŽI, LŽI.
00:15:02 TOUŽÍ PO ILUZÍCH JAKO JINÉ ŽENY PO BRILIANTECH.
00:15:06 Hm.
00:15:13 Tss!
00:15:21 VZDECHY ODVEDLE
00:15:40 Henry?
00:15:43 -Bože, já zapomněl. Omlouvám se.
00:15:46 -Ne, já se omlouvám, promiňte.
00:15:49 -Počkejte!
00:16:25 -Psst, nevidíme!
00:17:21 -Henry!
00:17:23 -Á, děvenko. Co vy tady?
00:17:27 -Byla jsem u Osborna, řekl mi, kde vás najdu.
00:17:30 Donesla jsem vám svůj psací stroj.
00:17:34 -Hm.
00:17:36 -Tak nepůjdeme si někam sednout?
00:17:39 -Proč ne. Tamhle je kavárnička.
00:17:44 Pojďte.
00:17:55 -Ta herečka z toho filmu vám někoho připomíná.
00:18:02 Ženu, kterou jste posedlý.
00:18:06 Ten pocit znám. Jsem často něčím posedlá.
00:18:11 -Měla byste něco sníst, jste jako vyžle.
00:18:14 Hej! Omeletu se šunkou, prosím.
-Hned to bude, Henry.
00:18:19 -Řeknu vám to.
00:18:21 June mi připadala jako anděl, a já jí slepě důvěřoval.
00:18:24 Byla placená tanečnice. Zaplatil jsem jí desetník.
00:18:29 Položila mi hlavu na rameno. A pak začaly ty lži.
00:18:33 Povídala, že její máma byla cikánka a táta hrabě.
00:18:37 Pak jsem viděl jeden film a pochopil,
00:18:40 že svoje dětství vycucala právě z něho.
00:18:43 -A dál?
00:18:46 -Vzal jsem si ji.
00:18:49 Dodala mi odvahu nechat práce a začít psát naplno.
00:18:53 Věřila ve mne.
00:18:55 Vždycky nějak sehnala peníze,
00:18:58 abychom si mohli kupovat jahody i v zimě.
00:19:01 Jsme na mizině, bydlíme ve špeluňce v Brooklynu,
00:19:05 ale žijeme si královsky.
00:19:13 Pak jednou potká nějakou výtvarnici.
00:19:16 Přivede ji k nám, aby u nás bydlela.
00:19:19 Brzo živíme i Jean.
00:19:24 -Ale kde bere peníze?
00:19:30 -Táta.
-Táta?
00:19:32 -Její další lež.
00:19:34 Dozvěděl jsem se o něm,
00:19:37 když přiletěla domů s hrstí bankovek a navrhla mi,
00:19:40 abych odjel psát do Paříže. Že za mnou přijede později.
00:19:44 Podíval jsem se jí do těch jejích prolhaných očí a řekl jsem:
00:19:48 Jak si přeješ.
00:19:50 Sbalil jsem se a odjel do Evropy.
00:19:54 Ale nejsem takový blázen, za jakého mě má.
00:20:02 Něco mi říkalo, abych se ještě vrátil.
00:20:08 VLAK
00:20:18 GRAMOFON ZEVNITŘ
00:20:32 JEJÍ STÉNÁNÍ
00:21:23 Ale když to na ni vybalím, začne se vztekat na mě!
00:21:26 Bez jejího táty bychom prý umřeli hlady!
00:21:29 Že táta je můj svatý patron.
-Váš svatý patron?
00:21:32 -Jo, tak mu říká. Až na to, že tátovi řekla, že psát chce ona.
00:21:38 Takže proto to táta platí, všechno kvůli ní.
00:21:42 -Bonjour, Henry!
-Bonjour.
00:21:44 Mám být vděčný, dělala to prý jen kvůli mně.
00:21:48 Ca va?
-Bien.
00:21:50 -A pak řekne: Miluju tě, a všechno ostatní zmizí.
00:21:54 V tu chvíli jsem byl jako v nebi.
00:21:58 Proč se zlobí, je uražená, žárlí a je krutá? A proč lže?
00:22:02 To vážně nechápu.
00:22:05 -Možná si nekladete správné otázky?
00:22:08 -Ne? A jaké byste si kladla vy?
00:22:11 -Proč jsou její lži nutné?
00:22:15 Čeho se bojí?
00:22:17 Koho se bojí? Takhle by se ptala žena.
00:22:21 -Žena...
00:22:23 Promiňte, pane, neměl byste pár franků? Jsem dneska švorc.
00:22:27 -Vodprejskni.
00:22:30 -Můžu vám dát peníze, jestli potřebujete.
00:22:33 -Díky, to je od vás hezký.
00:22:36 Opatrně. Dostanete se nějak domů?
00:22:39 -Ano, jistě, nějak to zvládnu.
00:22:42 -Taxík seženete, sem chodí hodně nóbl lidí.
00:22:46 Nashle.
00:23:36 -Vylézají mi tu zajímavé obrázky.
00:23:42 -Jsou hezké.
00:23:55 -Zamilováváš se do lidských duší.
00:24:00 Bojím se, že mi tě Henry odláká.
00:24:03 -Nebuď směšný. Je tak hrubý.
00:24:08 Říká mi "děvenko".
00:24:12 Nenávidím ho.
00:24:16 Je to parazit a egoista!
00:24:23 Možná je to jen žárlivost.
00:24:26 -Na co bys žárlila? Jeho život je plný bolesti a chaosu.
00:24:32 -Má někoho, kdo je příčinou té bolesti a chaosu!
00:25:05 -Enys, to je má žena June.
00:25:11 -Díky, že jste se starala o Henryho.
00:25:14 Ale moc dobře vás nepopsal. Vážně ne, Henry.
00:25:23 To jsou barvy!
00:25:26 Jako by byl každý pokoj vymalovaný pro jinou náladu, Enys.
00:25:31 -Jsem Anais.
00:25:36 -Henry, nevysloví nic správně, Anais.
00:25:37 -Promiňte.
00:26:32 -Takže šťastné a veselé.
00:26:34 -Tak co, Henry, jaký název bude mít ta vaše kniha?
00:26:38 -Váhám mezi několika.
00:26:40 "Zpívám rovníku" nebo "Obratník Raka".
00:26:44 -Mně se líbí: Zpívám rovníku.
00:26:46 -Ne! Obratník Raka!
00:26:48 -To je bez debat. Anais, máte naprostou pravdu.
00:26:53 Vidíš, Henry, já ti to říkala.
00:27:07 -Co si o ní myslíš, Hugo?
00:27:11 -O June? Nic moc.
00:27:14 -Máš z ní strach?
-Ne. Jen jí nevěřím. A ty?
00:27:19 -Věřit jí? Ovšem že ne.
00:27:24 Ale, myslíš si, že je krásná, viď?
00:27:28 -Ne.
00:27:30 To je pravda.
00:27:34 -Ty nemáš žádné chyby. Žádnou krutost.
00:27:38 -Nechci být krutý.
00:27:42 -Nesnáším muže, kteří se bojí ženské síly.
00:27:45 -Nebojím se tvé síly. Naopak! Čím silnější, tím líp.
00:27:52 (něžně) Pojď sem.
00:27:54 Nejsem z těch, co nesnášíš.
00:28:06 -Říkej mi ještě pravdu, Hugo. Anebo mi lži.
00:28:11 Šeptej mi.
00:28:15 Jak bys lhal June?
00:28:19 Kdyby ses s ní miloval?
00:28:22 -Miloval se s ní?
00:28:24 -Ano. S jejím tělem. S jejím smyslným tělem.
00:28:30 Je tak zvrhlá, tak necudná. Řekni jí, že ji miluješ.
00:28:36 -Miluju tebe.
00:28:38 -Miluju tě.
-Miluju tě.
00:28:40 -Víc mě obejmi.
00:28:43 Vezmi si ji jako chlap. Chci ji šukat jako chlap!
00:28:48 -Ššš.
00:28:54 -Píchej ji, Hugo.
00:28:56 -Píchám. Píchám ji, pusinko, vážně.
00:29:00 -Ano.
00:29:02 -Pusinko.
00:29:04 VRZÁNÍ POSTELE JAKO PODKRES
00:29:09 -Dobrý, Hugo.
00:29:14 Dobrý.
00:29:28 Ááá! Já jsem udával tempo v šestidenním závodě v Brooklynu.
00:29:32 Docela dobře ses mě držel.
00:29:35 JUNE:Jedem!
-Ano, jedeme!
00:29:40 ZVONKY DÍVEK
00:29:43 -Hele, hele! Pojeď!
00:30:16 -To bylo prima.
00:30:19 SMÍCH JUNE
00:30:46 -No ne!
00:30:58 -Trochu menším obloukem, Henry.
00:31:01 -Teď se ukaž!
00:31:06 Dám ti výhodu.
-To si tedy troufáš.
00:31:26 -Viděl jsi to?
-Řekl bych, že je to nerozhodně.
00:31:29 Je to nerozhodně.
00:31:32 -Dobře, plichta.
00:32:06 -(šeptem) Přirozeně.
00:32:31 Ty jsi jako ta učitelka a já jako ta holčička.
00:33:03 (mezi zuby) Takže šťastné a veselé, Enys.
00:33:07 -A jak se jmenuješ?
00:33:10 -Já jsem hrabě Brugger.
-Odkud přicházíš, hrabě?
00:33:14 -Hrabě Brugger byl herec, proto je tak rozmazlený.
00:33:19 (mezi zuby) Hrabě Brugger není rozmazlený!
00:33:22 Jean vyrobila hraběte Bruggera. Je výtvarnice. Je úžasné šikovná.
00:33:28 A její krása je spíš mužského typu. Není to tuctová žena.
00:33:32 (mezi zuby) Tuctová žena by mě neuměla vyrobit.
00:33:36 Ticho, Bruggere, my si povídáme!
00:33:39 (mezi zuby) Sklapni! Ty taky sklapni!
00:33:43 -Kde ses tohle naučila?
00:33:46 -Mí rodiče byli komedianti. Táta byl kouzelník v cirkuse.
00:33:50 A máma cvičila na visuté hrazdě. Narodila jsem se na štaci.
00:33:55 Co ti povídal Henry?
00:33:57 -Nic. Vážně.
00:34:00 -Zmínil se o Tátovi?
00:34:03 -Ne. Kdo je Táta?
00:34:05 -Táta je patron umělců a můj známý.
00:34:08 Henry na něj žárlí, protože Táta je bohatý.
00:34:12 Henry vidí chlípníka za každým rohem. Znáš přece muže.
00:34:18 -Máš ráda ženy?
00:34:23 -Jak to myslíš?
00:34:25 -Co třeba Jean?
-Vyprávěl ti Henry o Jean a o mně?
00:34:29 -Ne, tys mi o ní vyprávěla.
00:34:32 -Občas má ve zvyku vidět ve všem jenom ošklivost.
00:34:37 Ale nespí s tebou, nebo jo?
00:34:40 -Co?
00:34:44 -Ne, tak asi ne.
00:34:47 Už jsme platily?
-Nech to na mně.
00:34:50 -Tak jo, já si musím koupit lístek.
00:34:52 -Lístek? A kam?
-(mezi zuby) Domů, do New Yorku.
00:34:58 Jdeme, Bruggere. Nesmím zapomínat na vlastní život.
00:35:01 A čeká tam na mě tolik věcí.
00:35:04 Mí přátelé, herecká kariéra... Tolik věcí mi nesmí utéct.
00:35:13 -Promiňte, to jsou všechny vaše peníze?
00:35:17 -Ano.
-Pardon, ale pak vám asi nepomůžu.
00:35:21 -Ale já se tam musím dostat, čekají mě!
00:35:24 -Vaše hotovost je nedostatečná.
-A to mám podle vás přeplavat?
00:35:28 -Ovšem že ne. Nějaké řešení se najde.
00:35:41 -Něco se stalo. Nevím co. Stouply ceny nebo možná spadl kurz.
00:35:47 Snažila jsem se o slevu, ale nemám dost ani na 3. třídu.
00:35:52 Ne, ne. To nemůžu.
00:35:55 -Prosím tě, vem si to.
00:35:59 -Jsi hodná. Díky.
00:36:16 Ten lístek.
00:36:21 -Takže jste našla řešení?
00:36:27 -Doufám, že ano. Opravdu ráda cestuji 1. třídou.
00:36:32 -Jistě. To bude možné.
00:36:34 -Možná znáte nějaké místo, kde se můžeme sejít na drink.
00:36:38 -Řekněme v 6 hodin?
00:36:40 -Radši v 7.
-Tak v 7.
00:36:53 -Díky.
-Už se těším.
00:37:09 -Tak se podívej. Ta postava "Mona", to mám být já?
00:37:14 -Proč?
-Ale nic.
00:37:18 -Henry, je to moc dobré.
00:37:21 -Vždycky jsem chtěla, abys byl Dostojevský.
00:37:27 -Je to dobré?
00:37:28 -Dobré? Já jsem bojovala, trpěla pro tohle?
00:37:35 To nejsem já.
00:37:37 To nejsem já.
00:37:39 -Ovšemže, jsi to ty, jak tě mám v sobě.
00:37:43 -To je pokřivená deformace.
00:37:46 Henry, podívej se na mě! Podívej!
00:37:51 Nedokážeš vidět mě ani nikoho jiného takové, jací jsme!
00:37:56 Já chtěla Dostojevského!
00:37:59 -Kdo by mohl být Dostojevský s tebou? S tebou je to vyloučené!
00:38:04 Co chceš?
-Co chci?-Jo!
00:38:07 -Když jsem ti položila k nohám celý svět, vyprávěla své příběhy?
00:38:11 Tak mě oslavuj!
00:38:14 Udělej ze mě sympatickou postavu!
00:38:17 -Nejsem žádný portrétista.
00:38:20 -To bych řekla! Podívej, cos udělal z Anais.
00:38:23 Ty ve všem vidíš jen ošklivost. Krása je ti pro legraci!
00:38:29 Jsi negativistický! Jsi mizerný spisovatel.
00:38:35 Ty nejsi chlap!
00:38:38 Jsi dítě! Ženy jen využíváš! Využil jsi i mě, ty hajzle!
00:38:48 Ty svině!
00:38:56 -June!
00:38:59 June!
00:39:22 VZRUŠENÉ MUMLÁNÍ JUNE
00:39:39 -Anais!
00:40:27 ŽIVÁ HUDBA
00:40:34 -(šeptem) Pošli ji pryč. Já tě rozparádím.
00:40:39 Miluju tě.
00:41:21 JÁSOT V SÁLE
00:42:01 -Chci se opít.
00:42:06 A chci opít i tebe.
00:42:13 Protože z tebe mám strach.
00:42:20 A chci sebrat dost odvahy,
00:42:22 abych ti řekla, co chci, a věděla, že mi to odpustíš.
00:42:34 Chci ti říkat věci, abys nemusela klopýtat životem.
00:42:39 Dělala jsem různé oplzlosti.
00:42:43 I dost nechutné.
00:42:47 Ale dělala jsem je naplno.
00:42:54 Teď se cítím nevinná.
00:42:57 Věříš tomu, Anais?
00:42:59 -Ty jsi nevinná. Chci být nevinná jako ty.
00:43:04 Chci zažít všechno, cos zažila ty.
00:43:08 -Anais, postarej se mi o Henryho.
00:43:14 Ráno odjíždím.
00:43:16 -Cože? Už ráno?
00:43:21 Ale kdy se vrátíš?
00:43:24 -Možná brzo. Možná nikdy.
00:43:28 -Ale...
00:43:30 -Je tolik věcí, které bych si s tebou přála dělat.
00:43:34 Třeba s tebou kouřit opium.
00:43:38 Dej mi ruku.
00:43:43 -Ne, máš tak málo šperků!
00:43:47 -Chtěla jsem ti dát víc.
00:43:52 Chtěla jsem tě objímat.
00:44:31 -Je šílená. Copak to nevidíš?
00:44:35 -Ne, nevidím. Je mi to fuk.
00:44:39 -Jen tě využívá.
00:44:42 -Ne, ty to nechápeš.
00:44:47 Ty na ni žárlíš.
00:44:49 -Ne, nežárlím.
00:44:52 A navíc ji už nikdy neuvidíš.
00:44:57 Kdes to vzala?
00:45:00 Ukaž mi to!
-Nech mě!
00:45:02 -Copak si myslí, že v tobě může milovat něco,
00:45:06 co já jsem někdy nemiloval?
00:45:53 -Henry, máš sice talent i vášeň, ale něco ti rozhodně chybí.
00:46:00 -Vážně? Co?
00:46:03 -Soucit.
-Soucit s kým?
00:46:06 -S June, například.
00:46:11 -To bych mohl soucítit i s měsícem.
00:46:14 -Chystám se napsat knihu o June.
00:46:18 -Já o ní píšu! Vím o ní víc, než kdo jiný bude kdy vědět.
00:46:22 -Ale já mluvím o něčem úplně jiném. Jako žena. Zevnitř ven.
00:46:30 Já dokážu vniknout do Juniny poetiky.
00:46:35 -Hele, je to moje žena, sakra!
00:46:39 -Ty nerozumíš své vlastní ženě, sakra!
00:46:45 Já ji líbala.
00:46:53 -Piš si, o čem chceš, proboha.
00:46:58 A přeju ti hodně síly.
00:47:19 Musím jít pracovat.
00:47:21 -Zůstaň ještě, jestli můžeš, Henry. Byla ve velkém stresu.
00:47:26 Teprve se zotavuje.
00:47:30 Víš, že tam mají haitské bubínky? Říkali, že si můžu zahrát.
00:48:51 -Pochopil jsem, co jsi opravdu zač, když jsi tam tančila.
00:48:56 -Nic nechápeš.
00:49:01 -Možná jsem buran, kterýmu rozumějí jen kurvy.
00:49:26 Chceš tancovat? Tak tancuj. Roztáhni víc ty nohy.
00:49:59 Potřebuju tě. Miluju tě.
00:50:02 -Miluju tě. Miluju tě.
00:50:08 (sténá) Hugo, Hugo, Hugo...
00:50:13 -Co to děláš? Strašně mě vzrušuješ.
00:50:33 -(vnitřní hlas) Možná jsem démon,
00:50:37 který je schopen přelétat od Henryho do Hugovy náruče.
00:50:42 Hugo leží vedle mě, zatímco tohle píšu.
00:50:47 Miluju Huga a cítím se nevinná.
00:50:57 -Vyprávěl jsem ti někdy, Anais,
00:51:00 o době, kdy jsem jako malý kluk vyrůstal v Portoriku?
00:51:04 Můj otec mě bral s sebou na karneval.
00:51:09 Vzpomínám na víření bubnů a strašidelné masky.
00:51:14 Odehrávalo se tam něco děsivého, čemu jsem nerozuměl.
00:51:22 Ale řekl jsem otci, že se nebojím.
00:51:27 Dej mi ruku.
00:51:42 KLAKSON
00:51:45 -Musím jít.
00:51:50 Dobrý den, pane Richardsi.
00:51:55 -Dobrý den, Hugo. Pan Grant se k nám připojí až v pátek.
00:52:14 -Enys, nevím, kolik se ti toho odvážím napsat.
00:52:19 Zavolal bych ti, ale bojím se, že by to vzal Hugo.
00:52:23 Bože, chraň, aby tenhle dopis otevřel někdo omylem.
00:52:29 Nemůžu si pomoct. Toužím po tobě. Miluju tě.
00:52:35 Žiju vlastně ustavičně s tebou. Bál jsem se ti to říct.
00:52:41 Bál jsem se tě vyděsit.
00:52:46 Ale dnes, když jsem viděl film Utrpení Panny orleánské,
00:52:50 zaujal mě šílený mnich, jehož hrál Antonin Artaud.
00:52:54 A tys pro mě byla jako Jana,
00:52:57 s tím svým mládím a čistotou a umíněnou posedlostí.
00:53:01 A sám sebe jsem viděl jako Artauda, roztouženého mnicha,
00:53:05 zamilovaného do tebe, do mé posedlosti i tvé posedlosti.
00:53:08 A démon v Artaudových očích byl jako démon v tvých očích.
00:53:20 GRAMOFON
00:54:08 (spokojeně mručí) Hmm.
-Tak dobře se k sobě hodíme.-Hmm.
00:54:12 -S Hugem je to někdy moc těžké. Musíme používat vazelínu.
00:54:17 Má moc velké přirození.
00:54:20 -Hm?
-Ale my se k sobě hodíme skvěle.
00:54:24 Henry, chci umět všechno, co ty.
00:54:27 Chci, aby se můj život vyrovnal tomu tvému.
00:54:30 JEHO SLASTNÉ MRUČENÍ
00:54:42 -Prosím.
00:55:00 FRANCOUZSKY
00:55:27 POTLESK
00:55:33 FRANCOUZSKY
00:55:51 -Podívej se na to! To je umění!
00:55:59 Jo, jo!
00:56:07 Dočetl jsem tvou zatracenou knihu o D. H. Lawrencovi.
00:56:10 Je namouduši moc dobrá.
00:56:13 Ukázala mi, že jsem o Lawrencovi věděl kulový.
00:56:17 Jak si vůbec dovoluju o něm žvanit?
00:56:20 Byl mnohem fajnovější, než jsem tušil.
00:56:23 Je fuk, kdy selhával nebo vítězil jako člověk.
00:56:27 Byl úspěšný jako umělec? Já říkám, že obdivuhodně.
00:56:33 Snažil se osvobodit literaturu.
00:56:36 A to je i náš úkol. Osvobození, svoboda.
00:56:40 Připijme si na Lawrence. Připijme si na naše chyby.
00:56:44 Připijme si na přátelství.
00:56:49 Pít studený, chcát teplý.
00:56:51 -Na Henryho!
-(sborově) Na Henryho!
00:56:55 -(z rádia) Sieg Heil.
00:57:00 -Do hajzlu s náckama!
00:57:04 Víte, kdo já doopravdy jsem? Jsem tady jedinej ze zámoří:
00:57:08 (zpívá) Jsem mariňák Bill přísavka zářím jako stromeček
00:57:11 VŠICHNI:Mariňák Bill přísavka Budu se plavit po mořích,
00:57:14 prát se, pít a hulit, do vody ale nelezu
00:57:17 -Jsem mariňák Bill přísavka
00:57:20 -Stěžeň do holky zanořím
-Jsem mariňák Bill přísavka
00:57:23 -Pít a prát se, šoustat holky, ale ve vodě ani tempo
00:57:26 Jsem mariňák Bill přísavka, mariňák Bill přísavka.
00:57:36 ZNECHUCENÉ REAKCE DIVÁKŮ
00:57:41 -To je hnus, podívej se!
00:57:54 Co to je?! Úchyláku!
00:57:57 -Sám jsi úchylák!
00:58:00 -Hajzle!
-Je to oplzlé!
00:58:03 -Oplzlé? Oplzlé?!
-Oui, madam!
00:58:07 -Vyliž nám.-Jacku.-Cože?
-Řekni: Vyliž nám, Jacku.
00:58:10 -Vyliž nám, Jacku!
00:58:13 JÁSOT DIVÁKŮ
00:58:28 -Jedeme.
00:58:30 -Rychle.
00:58:35 -Dobrý. 12 metrů.
00:58:38 -Provaz pryč.
00:58:42 Proboha!
-Uhněte.
00:58:45 -Pánové, prosím.
-Ustupte!
00:58:48 -Běžte!
00:58:50 Merci.
00:58:55 Merci.
00:58:58 Merci.
00:59:37 -Všichni říkají, že sex je nemravný.
00:59:40 Jediná skutečná nemravnost je válka.
00:59:44 Věřil jsem jenom v Boha, který uměl tančit.
00:59:47 Dobrý, co?
00:59:50 Nietzsche říká,
00:59:53 že náckové a Německo zároveň zbrojí a překrucují jeho slova.
00:59:57 Dostali jsme dar. Máme schopnost porozumění.
01:00:02 A přesto nikdo nechce rozumět. Dostali jsme schopnost číst.
01:00:07 Číst Nietzscheho, Thomase Manna, Spenglera, Joyce, Rimbauda.
01:00:13 Tu zasranou Alenku v říši divů, co Osborne?
01:00:17 Všechno je to čajíček. Lidi se dnes starají jen o prachy.
01:00:21 Potlačují své vnitřní já. K čemu jsou dobré peníze?
01:00:25 -Staré portugalské přísloví říká:
01:00:28 PORTUGALSKY
01:00:30 Kdyby hovno mělo cenu, chudí by neměli zadky.
01:00:33 -Prachy. Prachy.
01:00:36 Procházejí mezi nočními chodci, chráněni penězi, ukonejšení penězi,
01:00:40 otupělí z peněz. Jediná věc, která by nepředstavovala peníze,
01:00:45 prachy všude kolem, a stejně jich není dost.
01:00:48 A pak žádný prachy, málo prachů, míň prachů, víc prachů, ale prachy.
01:00:52 Pořád jen prachy. Jestli je máte, nebo ne, o ně jde v první řadě.
01:00:56 A prachy dělají prachy. Ale co je nutí dělat prachy?
01:01:00 Vzal je čert. Radši sejdeme ze světa jako klauni.
01:01:04 Viďte, klauni?
-Jo.
01:01:12 -Nikdy jsem neviděla východ slunce v Paříži.
01:01:16 Nikdy jsem neprobděla celou noc.
01:01:20 -Nikdy jsem nebyl se ženou, k níž bych mohl být tak upřímný.
01:01:25 Při psaní teď cítím svobodu.
01:01:28 -Já ti pomůžu.
01:01:30 -A já pomůžu tobě.
01:01:33 -Připadám si tak čistá, tak silná, tak nová, Henry.
01:01:40 Jsme jako muž a žena, jako žádný jiný muž a žena.
01:01:44 -Enys, budu od tebe žádat úplně všechno.
01:01:51 I nemožné.
01:01:54 Protože si o to říkáš.
01:01:57 Možná bych měl před tebou kleknout a uctívat tě.
01:02:03 Teď tě svlíknu.
01:02:06 Trochu tě rozdělám. Vyhrnu ti šaty.
01:02:10 -Ne, Henry, tady ne.
01:02:20 -Nerozhlížej se.
01:02:23 Ty vznešená paničko.
01:02:27 Neměj starost. Vošukám tě.
01:02:31 Já tě naučím věci.
01:02:34 Trochu tě ponížím.
01:02:39 Opři se a zvedni nohu.
01:02:41 JEJÍ STENY
01:02:44 Budeš hotová zároveň se mnou.
01:02:52 Pozoruhodné.
01:02:55 Je to jedna z nejkrásnějších věcí, jaké jsem kdy četl.
01:03:01 -Ten deník jsem ještě nikdy nikomu neukázala.
01:03:04 -Hm.
01:03:08 -Nikdo ho nikdy nebude číst. Jen ty.
01:03:12 -Stáváš se tím, čím sis přála být jako malá holka.
01:03:25 -Měla jsem cvrčka.
-Co?
01:03:29 -Malého cvrčka v kleci.
01:03:32 -Říkáš to něžně.
01:03:35 -Nosila jsem ho všude s sebou.
01:03:37 Ale když jsme přijeli do Ameriky, sebrali mi ho na imigračním.
01:03:42 Jediné, co jsem směla v USA mít, byl můj deník.
01:03:47 A můj přízvuk.
01:03:54 -Líbíš se mi jako děvčátko.
01:04:01 Líbíš se mi teď.
01:04:04 Budeš se mi líbit i ve sto letech.
01:04:34 -Bonjour, Anais.
-Bonjour, klauni.
01:04:37 FRANCOUZSKY
01:04:42 -Tady! Podívej se.
01:04:49 Ukaž, co to máš?
01:05:00 -Je to dobrý.
01:05:03 Síla.
01:05:05 -To tvoje taky.
01:05:09 Popravdě řečeno, delikátní.
01:05:23 Doufám, že ti to nevadí.
-Nevadí? Proč by mi to vadilo?
01:05:27 Vítám konstruktivní kritiku.
-Dobře.
01:05:31 -Pokud je konstruktivní.
01:05:41 Co to děláš?
01:05:43 -Jenom pár věcí. Jsou to samé výkřiky a abstrakta.
01:05:50 Moc melodramatické.
01:05:52 Musíš tomu dát čas, aby se to mohlo rozvinout.
01:05:55 -Tohle tě těší.
-Co?
01:05:58 -Že mi to seškrtáš. Já nechci psát tak jako ty.
01:06:03 -Ani já nechci, abys psala jako já.
01:06:07 Piš podle sebe, já ti dávám jen pár návrhů. Místy je to upjaté.
01:06:11 Přečti to nahlas. Uvidíš, jak to zní.
01:06:15 -To potěšení ti neudělám.
01:06:17 -Potěšení? Co? Uvažuj chvilku. Copak to neuneseš?
01:06:22 Musíš dostat párkrát na solar.
01:06:25 -Párkrát na solar? Můžeš si laškovat s někým jiným.
01:06:30 Například s boxerem.
01:06:33 -Jasně, to je ono, s boxerem.
01:06:35 Člověk se musí sem tam nechat srazit na zem,
01:06:39 aby získal taktiku v ringu. Strategii, umění boje.
01:06:43 Nemůžeš jen bušit do pytle, v ringu bys nedala ani 2 minuty.
01:06:47 -Nemám zájem vstupovat do ringu s tebou.
01:06:51 Svět nám uštědří spoustu výprasků. My potřebujeme vzájemnou podporu.
01:06:56 Měla bych tě kritizovat jako cizí člověk?
01:07:00 Říct, že vytváříš karikatury?
01:07:03 Že píšeš jen z mužského pohledu a nerozumíš ženám?
01:07:07 Měla bych říct, že v tvém psaní je občas i trochu surovosti?
01:07:11 Že jsi až moc velký realista?
01:07:19 Co je na tom? Neuneseš to? Jako boxer.
01:07:23 -Hele, nech toho.
01:07:27 Tak ty se chceš prát?
01:07:31 SMÍCH
01:07:34 Auu!
01:07:41 KOPNUTÍ
01:07:44 Ne, nech to tak.
01:07:46 Takhle jsou hezké.
01:07:49 Neučesané. Rozpuštěné.
01:07:54 -Vždycky se ti něco nelíbí.
01:07:57 -Líbí se mi tvoje vlasy. Jen by neměly být tak stažené.
01:08:01 Tak upjaté.
01:08:03 -Jako moje psaní?
01:08:06 -Ne jako tvoje psaní. Líbí se mi, jak píšeš. Věřím v tebe.
01:08:10 V noci mě napadlo, že jsi žena, kterou jsem si měl vzít.
01:08:17 -Vždycky mě nějak ironizuješ.
01:08:19 -"Ironizovat" není správný výraz. Říká se "být ironický".
01:08:23 -Najdi si to.
01:08:26 -Ale ne!
01:08:55 -Krade moje nápady a využívá je ve svém románu.
01:08:59 -To by Henry neudělal.
01:09:01 -Jsem si jistý. Nějak se mi dostal do aktovky a ukradl mi nápady.
01:09:06 Ty věty jsou moje. Ten způsob vyjádření, to frázování je moje.
01:09:12 Nietzsche? Já jsem ho seznámil s Nietzschem.
01:09:15 Seznámil jsem ho i s Hugem a s tebou. A on tě Hugovi ukradl.
01:09:20 -Ne, Richarde.
01:09:22 -Ukradl tě i mně. To je pravda.
01:09:26 Mě napadlo stát se tvým milencem. Zradil mě tím,
01:09:29 že tě ukradl mně i tvému muži, mému nejlepšímu příteli.
01:09:33 Je to falešník.
01:09:36 Ten neandrtálec z Brooklynu mě chce zavraždit.
01:09:45 Pro celé jeho předstírané přátelství jsou i nejbližší přátelé
01:09:49 jen krmivem jeho božského údělu a tvůrčího puzení.
01:09:55 Nechám vás dva vašemu osudu.
01:09:59 A ještě jedna věc:
01:10:01 Už žádný sex v mém bytě. Už vás nebudu krýt.
01:10:06 Už vás nebudu krýt.
01:10:10 -Mám ho rád. Rozumí mi, třebaže...
01:10:14 Hele, hele, až jindy.
01:10:19 Třebaže ironizuje.
01:10:47 -V tuhle chvíli mám jen tři touhy.
01:10:50 Jíst, spát a...
01:10:57 -A?
01:11:12 HALAS ZVENKU
01:11:19 Cháska potrhlá.
01:11:21 -To je ples studentů výtvarné akademie.
01:11:24 Možná se ti jen nechce.
01:11:32 To nevadí. Já to chápu.
01:11:37 To je normální.
01:11:41 Četla jsem o takových chvilkách.
01:11:45 Stává se to i ženám, ale ženy to dokážou zatajit.
01:12:08 -Promiň.
01:12:10 -Není co.
01:12:17 Myslíš, že se mnou musíš šukat, abych nebyla zklamaná.
01:12:21 Nemusíš se mnou vždycky šukat.
01:12:23 -Neříkej to slovo.
01:12:26 -Jaké slovo? Šukat?
01:12:31 -Prostě teď mi vadí.
01:12:38 Možná je to tím akcentem.
01:12:46 -Možná je to tím, že už nemůžeš šukat.
01:13:01 Je důležité nepředstavovat si hrozné věci.
01:13:04 Jako že budeš odteď impotentní.
01:13:07 HALAS ZVENKU
01:13:16 To nic není. Měli bychom se smát.
01:13:26 Henry?
01:13:28 ODDYCHOVÁNÍ
01:15:23 Ááá!
01:16:04 -Miluju tě, pusinko.
01:16:08 -Já tě taky miluju, Hugo.
01:16:27 (vnitřní hlas) Oddávala jsem se mu s tak silnou averzí vůči Henrymu,
01:16:32 že jsem prožívala velkou tělesnou rozkoš.
01:16:35 Poprvé jsem byla Henrymu nevěrná se svým vlastním manželem.
01:16:40 Změnila jsem se.
01:16:42 Jsem nedočkavá, živá, smělá.
01:16:47 Mám-li být úplně upřímná,
01:16:50 tajně doufám, že potkám někoho jiného.
01:16:53 Mám erotické představy. Toužím po rozkoši.
01:17:10 POUZE HUDBA
01:17:18 -Pokaždé, když s tebou někam jdu, miluju tě víc než kdy předtím.
01:17:22 -Dnes jsi nějaký divoký.
-Dnes bych dokázal udělat cokoli.
01:17:27 -To já taky. Musíme vymyslet něco, co bude vzrušovat oba.
01:17:35 -Cokoli si přeješ, děvenko.
01:18:11 -Henry mi řekl o tomhle podniku.
01:18:14 -Tak to musí být něco.
01:18:17 -Počkej tady.
01:18:27 -Merci.
01:18:36 -Jsem s tebou.
-Jenom se podíváme.
01:18:59 -Přejete si exhibici?
-Co je to exhibice?
01:19:02 -Ano, přejeme.
-Pak si musíte vybrat oba.
01:19:10 -Exhibice znamená,
01:19:12 že se budeme dívat na muže a ženu, jak to dělají?
01:19:16 -Ne muži. Jenom ženy. Jedna předstírá, že je muž.
01:19:22 Takhle je to lepší, že ano?
-Ovšem.
01:19:24 -Nebudete zklamaní. Uvidíte úplně všechno.
01:19:29 A teď si musíte vybrat.
01:19:46 -Tuhle...
01:19:49 a...
01:20:11 -Je 66 způsobů, jak se milovat.
01:20:14 -Jo? Vážně?
01:20:17 -A my vám ukážeme milování v taxíku.
01:20:20 Milování, když je jeden z partnerů ospalý,
01:20:23 milování na ulici a tak dále a tak dále.
01:20:38 Pane?
01:20:48 PROZPĚVOVÁNÍ FRANCOUZSKY
01:21:08 ZPĚV MAMÁ ZVENKU
01:22:27 -Přejete si ještě něco?
01:22:33 -Ano. Přestaň předstírat, že jsi muž.
01:23:07 NEPŘEDSTÍRANÉ VZDECHY
01:23:24 -Nechcete se k nám přidat?
01:23:30 Jak si přejete. Poroučíte si vy.
01:23:53 SLASTNÉ VÝKŘIKY
01:25:44 -Anais, co to...
01:25:47 -Miluju tvé zelené oči, Eduardo.
01:25:56 -Anais...
01:26:00 -Chci ti něco ukázat. Něco tě naučit.
01:26:08 Úplně se uvolni.
01:26:12 -Anais...
-Uvolni se, Eduardo.
01:27:36 Měla jsem sen. Zlý sen. June se nečekaně vrátila.
01:27:46 Zavřely jsme se v pokoji.
01:27:55 Já se začala svlékat.
01:27:59 Prosila jsem ji, ať se svlékne.
01:28:07 Svlékni se.
01:28:52 Řekla jsem, ať mi dovolí podívat se jí mezi nohy.
01:29:16 Jak si na mě lehla, cítila jsem, že se mě dotýká penisem.
01:29:23 Nejsi ráda?
01:29:40 PROSTITUTKA Nejsi ráda?
01:30:07 JUNE: Nejsi ráda?
01:30:13 -Prožívám nějakou krizi, Eduardo.
01:30:21 -Buď opatrná, Anais.
01:30:24 Neobvyklé rozkoše ubíjejí chuť těch běžných.
01:30:50 -Nenávidím tě, Henry.
01:30:53 Protože si až teď uvědomuju, že tě miluju jako nikoho předtím.
01:30:57 Postrádám tvůj hlas, tvé ruce, tvoje tělo.
01:31:01 Tvou něhu, tvou nemotornost, tvou dobrotu.
01:31:04 Nejvíc ze všeho postrádám tvé přátelství.
01:31:07 -Hmm.
01:31:48 NA POZADÍ PSANÍ RUCHY VEČÍRKŮ
01:32:33 OBRATNÍK RAKA
01:32:37 NEZNÁMÝ AUTOR
01:32:52 Bonjour, Mimi.
01:34:05 ZAVRČENÍ
01:34:36 Skončil jsem.
01:37:09 -Pusinko? Už jsem doma!
01:37:15 Jsem doma!
01:37:21 ZAVRČENÍ
01:37:23 Pusinko!
01:37:27 -Psst!
-Co?
01:37:29 -Henry je hrozně unavený, nespal už 2 dny.
01:37:32 Právě dopsal svůj román.
01:37:53 -Henry?
01:37:56 Henry!
01:38:05 Je to výborné! Ohromné.
01:38:09 Pojď sem k nám.
-Ano, lehni si k nám, Henry.
01:38:14 -Snad ti to nevadí. Anais to zrovna četla.
01:38:18 Jsem zvědavý, tak jsem nakouknul. Líbí se mi to.
01:38:22 -Snažím se o tom něco napsat.
01:38:24 Ta kniha je tak užitečná pro dnešní dobu!
01:38:27 Dal jsi nám transfuzi krve.
01:38:30 -Fantastické.
-Díky.
01:38:45 -Počkej, až si to přečte June. Bude nadšená, že jsi knihu dopsal.
01:38:49 -Jo.
01:38:52 -Každá zmínka o jejím jméně, každá stránka, co čtu, je bolestná.
01:38:58 -Byla to labutí píseň.
01:39:01 Způsob, jak jí porozumět, abych se od ní dokázal osvobodit.
01:39:06 Už je to za mnou.
01:39:08 -Ještě ne. Teď se to ještě musí vydat.
01:39:11 -Vydat? Kdo tohle vydá? Já vím, co mi řeknou.
01:39:14 I zákony, jsou na takovéhle psaní. Ale mám dobrý pocit.
01:39:19 Jsem připravený oslavit svůj neúspěch.
01:39:23 -Nedovolím tvůj neúspěch.
01:39:26 Přinutím svět, aby ti naslouchal, slibuju.
01:39:29 Navštívím třeba i papeže.
01:39:32 A všechny šéfredaktory přesvědčím, aby tě podpořili.
01:40:18 -No, není nádherný? Co?
-Je ti podobný.
01:40:21 -(mezi zuby) Je tu Enys.
01:40:23 (normálně) To je Anais.
01:40:31 -No jo, ahoj, ahoj, Enys. Enys!
01:40:39 Eduardo!
-Ahoj, Henry.
01:40:43 -A kde je Hugo?
-Odjel na služební cestu.
01:40:46 -Osborn taky odjel, zbláznil se, vážně. Totálně.
01:40:49 Oslavujeme Osbornovo šílenství, je to výjimečná událost.
01:40:53 Doufám, že se zbláznil doopravdy, že to jen nehraje.
01:40:57 Přijeli pro něj a odvezli ho.
01:41:00 PLAČKA:Byl to netvor.
-To na něm bylo nejlepší.
01:41:11 -Aspoň teď máme celý byt pro sebe.
01:41:15 Víš, co dokáže taková šikovná hadí žena? Tak ukaž, co umíš.
01:41:22 EDUARDO: Pane jo.
01:41:25 -To koukáš, co?
-To jo.
01:41:27 -Dojdu ti pro něco k pití.
01:41:37 -June.
01:41:39 -Promiň, že jsem se neozývala. Myslela jsem na tebe.
01:41:46 Víš, jak je to s psaním u mě hrozný.
01:41:50 Nemám na to talent jako ty a Henry.
01:41:53 Ležela tady tvoje kniha. Koukla jsem do ní.
01:42:00 Snad ti to nevadí.
01:42:03 "Dům incestu"? To je hezké.
01:42:09 Ta hrdinka Sabina, to mám být já?
01:42:19 "Tlumený důvěrný polohlasý hovor kyprých žen."
01:42:24 "Zanořily jsme do sebe hluboký pohled prázdných očí."
01:42:30 Zdá se to jako nějaká báseň.
01:42:35 Je to od tebe moc hezký, že jsi chtěla psát o mně.
01:42:42 Ale vážně.
01:42:45 Vážně jsem čekala něco víc, já nevím, pravdivého.
01:42:52 -Víc pravdivého?
01:42:54 -Ano. Něco trochu víc ze života.
01:43:02 Anais, nezlob se.
01:43:08 Něco z toho je opravdu hezký.
01:43:11 Slibuju, že si to přečtu znova.
01:43:14 Vše se mi strašně zkomplikovalo. To hraní mi nevyšlo.
01:43:19 A pak, Jean, moje přítelkyně, odešla.
01:43:24 (plačtivě) Anais, co se stalo s Henrym?
01:43:28 Tolik se změnil.
01:43:31 -June, já nevím. Nevím, co říct.
01:43:36 Měla jsem práci.
01:43:39 Občas jsme se setkali, někdy si spolu píšeme. Občas.
01:43:45 Ale... nevím.
01:43:52 Začala...
01:43:55 ...jsem s někým chodit.
01:43:59 -Pořídila sis milence?
-Ano.
01:44:04 -Toho jak jsi s ním přišla?
01:44:08 -Ano. Eduarda.
01:44:13 -Anais, já ti to moc přeju.
01:44:20 Nevím, kvůli komu jsem se vrátila.
01:44:41 -Ať nás June nerozdělí, Enys. Prosím tě.
01:44:45 Potřebuju tvou víru.
01:45:08 -Mohlo by to znamenat štěstí.
01:45:12 -Mohlo.
01:45:50 -Á, Jacku, tys přišel.
01:45:53 -Zdravím vás.
-Henry.
01:45:55 -Dobrý den.
-Anais.
01:45:58 -June, to je Jack. Chce vydat moji knihu.
01:46:02 Moje žena June.
-Zdravím, Jacku.
01:46:05 -Těší mě, paní Millerová.
01:46:08 Důvěrně jsem vás poznal při čtení Henryho knihy.
01:46:11 -Vážně? A co jí říkáte?
01:46:14 -Myslím, že je to silný kafe. Tak to budeme prodávat.
01:46:19 -Kolik dostaneme?
01:46:21 -Kolik? Řekněme tak 5 procent.
01:46:24 -Mizernejch 5 procent?
01:46:27 Myslíte, že když Henry píše knihu celý roky, žije jako vandrák,
01:46:31 maká na plný koule...
-Přestaň, June.
01:46:35 -...a já musím třít bídu s nouzí, vylejvat si mu srdce i duši,
01:46:39 aby se stal druhým Dostojevským, a vy nám dáte jen 5 procent?
01:46:43 -U mě budou ta procenta něco znamenat.
01:46:46 -Co znamená "budou něco znamenat"?
01:46:49 -Myslím, že je to férová nabídka.
-To si piš.
01:46:52 -Ale jestli to nechcete vydat...
01:46:54 -Ne! Henry jen nerozumí obchodu.
01:47:00 Promluvme si o tom.
-Samozřejmě.
01:47:04 Ale než můžeme něco udělat, je nutné získat peníze na tiskárnu.
01:47:09 -To je...
01:47:11 -To je v pořádku, Jacku. Už jsem ti řekla, že je seženu.
01:47:14 -Jacku?
01:47:22 Asi jsem měla naivní představu, jak to chodí ve vašem podniku.
01:47:26 Doufám, že se na mě nezlobíte.
01:47:30 Tak mě napadlo, jestli byste nám nemohl dát nějakou zálohu.
01:47:33 Nebo je tu možnost zvednout ta procenta.
01:47:37 Teď o tom nebudeme mluvit. Tady ne.
01:47:41 Znáte nějaký podnik, kde bychom mohli poobědvat?
01:47:44 -Ano, samozřejmě znám. Moc pěkná restaurace.
01:47:48 -Tak platí. Ráda jsem vás poznala. Je báječné, že vás máme.
01:47:54 -Nápodobně.
01:47:57 -Dobrou noc.
01:47:59 Ano.
-Na shledanou.
01:48:02 -Na shledanou.
01:48:07 Koho chce ošulit? Mizerných 5 procent.
01:48:12 Ještě neměl co do činění s jednou brooklynskou holkou.
01:48:15 -Henry, pojďme někam na šláftruňk.
01:48:18 -Běžte napřed.
-Jasně.
01:48:22 Všem hezké svátky.
01:48:25 -Jo, nápodobně.
-Nashle.
01:48:27 -Měla bych už jít.
-Ne! Ne, Anais, nechoď.
01:48:31 Pak Eduarda doženeš. Viď, Eduardo?
01:48:59 (opile) Tak mě napadlo...
01:49:06 Říkala jsem si...
01:49:08 ...že možná není pravý čas vydávat tu Henryho knihu.
01:49:12 -Nevydat ji?!
01:49:15 Co to blábolíš, June?
01:49:17 -Mluvím o té mizerné smlouvě!
01:49:20 A o tom, že nepochybně zneužíváš Anais. A Huga taky.
01:49:27 Nemají zlatý důl, Henry. Nemám pravdu, Anais?
01:49:32 -Ano, ale... Ne, my opravdu věříme...
01:49:35 Musíme ji vydat.
01:49:37 -Já ji nechám vydat. Zařídím to. Jako jsem to vždycky dělala.
01:49:44 Vždycky se mi povedlo nás dva uživit, Henry.
01:49:49 A kromě toho, dá to ještě práci.
01:49:53 -Co?
01:49:55 -Není hotová. Je lepší, než když jsem ji četla prvně.
01:49:58 Ale mohla by být lepší. Je tam příliš mnoho zloby, Henry.
01:50:04 -Příliš mnoho zloby? Do prdele, jaký zloby?
01:50:08 -I Anais si myslí, žes mi v té knize ublížil!
01:50:12 Musela napsat vlastní knihu. Že je to tak, Anais?
01:50:15 -Ne. Ano, řekla jsem, že jsi nepochopil některé věci.
01:50:20 -Enys, dost.
01:50:22 -Po všem, co jsem pro něj udělala, Anais.
01:50:25 Dluží mi za všechny ty roky, co jsem obětovala!
01:50:29 -No jo, ty oběti ti jen dodávaly na velikosti! Nic ti nedlužím.
01:50:33 -Cože?
-Ne, Henry ve skutečnosti myslel..
01:50:36 -Ne, prokristapána, ty nechápeš, co dělá?
01:50:39 -Neřvi na mě!
01:50:41 -Jedná s tebou jako s dítětem. Je to žena, Henry!
01:50:45 -Já vím, že je to žena.
01:50:48 -O tom nepochybuju.
-Jak to myslíš, do prdele?
01:50:51 -Já jdu.
01:50:54 -Jak to, že s ní jednáš takhle?
01:50:57 -Jsi opilá.
01:51:00 -A co? Jsi slaboch.
01:51:03 Nesnáším, když se tak chováš. Buď chlap!
01:51:08 -Dost! Kurva! Dost!
01:51:13 -Surovost.
01:51:16 Nesnáším vaši surovost, muži.
01:51:28 Anais, nechoď. Miluju tě.
01:51:35 Jsi krutá a chytrá. Stejně krutá i chytrá.
01:51:41 Já se bojím obou dvou.
01:51:44 Bože, nejsem pro tebe ta pravá, Henry!
01:51:50 Nejsem pro tebe ta pravá, Anais.
01:51:56 Nech mě, nesahej na mě.
01:52:00 Je mi tak příšerně zle.
01:52:06 Dej mi pokoj.
01:52:10 Anais, já tě miluju.
01:52:29 PLÁČ ZDÁLKY
01:52:33 CHRÁPÁNÍ
01:53:01 Trochu se vyspi, Anais.
01:53:12 Nevím, proč musím pořád myslet na jednu malou čínskou restauraci,
01:53:17 kam jsme s Henrym chodívali, když jsem skončila v práci.
01:53:21 Čekal na mě před tančírnou ve dvě ráno.
01:53:25 Pak jsme spěchali mrazivým chladem v pevném objetí.
01:53:31 Došli jsme tam těsně před zavírací hodinou.
01:53:35 Sedli jsme si k oknu a jedli chow mein a dívali se, jak sněží.
01:53:42 V prostoru mezi námi se vznášelo neuvěřitelné vzrušení.
01:53:51 Teď to cítím jako poctu. Chin Lee.
01:53:58 Je to zvláštní.
01:54:00 Připadá mi to jako sen.
01:54:06 -Stydím se před tvýma očima.
01:54:09 -Nestyď se.
01:54:11 Jsi tak krásná. Tak drobná.
01:54:26 Vlastní vinou jsem vyhořela.
01:54:29 -Ne, June, já tě obdivuju.
01:54:34 -Nestojím o obdiv. Hledám porozumění.
01:54:39 -Já ti rozumím.
01:54:43 -Měly bychom spolu odjet někam, kde je spousta sněhu.
01:55:47 Jsi tak drobná. Tak hubená.
01:56:00 Roztrhla bych tě vejpůl.
01:56:07 -June, teď si připadám nevinná.
01:57:03 Klid, klid, uvolni se. Pořád se držíš zpátky.
01:57:09 Ukaž se mi nahá.
01:57:12 -Nejsem moc hezká.
01:57:14 -Jsi krásná, krásná...
01:57:16 -Počkej, něco jsem zaslechla.
01:57:21 Henry poslouchal.
01:57:23 -Ne. Když Henry usne, nic ho neprobudí.
01:57:31 -Vážně?
01:57:36 -Nezlob se. Ztratila jsem hlavu, byla jsem opilá.
01:57:40 -Neomlouvej se. Tvůj nový milenec tě opravdu naučil spoustu věcí.
01:57:47 -To je ale zima.
01:57:49 -Vyprávěj mi o něm. Ušila jsi mu závěsy?
01:57:53 Nosila jsi mu knížky na čtení? Dala jsi mu psací stroj?
01:58:00 -Ne. June, ne, ty to nechápeš.
01:58:05 -Že to nechápu? A co nechápu?
01:58:09 -Že tě miluju.
01:58:12 -Láska? Potřebuješ jen zážitky.
-Ne.
01:58:15 -Jsi spisovatelka. Miluješ se s tím, co potřebuješ.
01:58:19 -Ne.
-Jsi stejná jako Henry.
01:58:21 -Ne! Jsem stejná jako ty.
01:58:24 -Je mi úplně jasný, co děláš. Jsi tak kluzká. Tak odporná.
01:58:31 Ty mrcho, lhářko, podvodnice, koupila sis jeho lásku!
01:58:35 -Buď zticha!
01:58:38 -Oba jste mě oloupili! Ukradli jste mi vše.
01:58:43 Co je mi po tom. Mám ještě co rozdávat.
01:58:46 -Mlč už!
-Někomu novému.
01:58:48 Opravdu skvělému spisovateli.
01:58:52 Henry říkal, žes nás vzala k sobě jen proto, že ses nudila.
01:59:01 -To je lež.
01:59:05 Lež.
01:59:18 -Zrovna se mi o tobě zdálo, Enys.
01:59:24 Co se ti stalo? Co je?
01:59:28 -Ona lže, lže.
01:59:31 Čeho se bojí? Nechápu to.
01:59:35 Chtěla jsem jí dát všechno.
-Já vím.
01:59:40 -Moc pěkné! To jsem si mohla myslet.
01:59:45 Teď vím všechno.
01:59:48 Chtěla jsem jen něco málo vrátit, než odejdu.
01:59:52 Knihy, co jsem si půjčila.
02:00:00 -To je omyl! Jsme jen přátelé, nikdy jsem se jí nedotkl.
02:00:05 -Zbav se jí, Henry.
02:00:11 Dobře, jak chceš, sám sis to vybral.
02:00:14 Mám už jen jedinou věc, kterou ti můžu dát.
02:00:18 Tvou poslední kapitolu. Dobře se dívej.
02:00:23 -June!
02:00:27 -Henry!
02:00:30 Henry! June!
02:00:39 -June!
02:00:48 June?
02:00:55 Co tady, prosím tě, děláš? Mrzne.
02:01:00 Myslel jsem, že provede nějakou hloupost. Člověk nikdy neví.
02:01:05 Všude jsem ji hledal. Je pryč.
02:01:14 Anais.
02:01:49 -Tohle je moje.
02:01:54 Tohle je taky moje.
02:01:57 Tohle taky.
02:02:07 -Myslím, že je už po válce.
02:02:15 -To je moje.
02:02:17 -To ne, co to děláš?
02:02:23 To tam nech!
02:02:30 Zůstaň se mnou, prokristapána.
02:02:33 Promluvme si.
02:02:36 -To nejde.
02:02:38 -Kam jdeš?
02:02:40 -Domů.
-Co?
02:02:45 No jo, Hugo.
02:02:49 Mám ho rád, báječný chlap.
02:02:53 -Vyliž nám, Jacku.
02:02:59 -To nepomůže. Tím se mě nezbavíš.
02:03:05 Jsi přítelkyně.
02:03:08 Budu za tebou chodit.
02:03:15 Co je, co je?
02:03:17 Jak mě můžeš v téhle chvíli opustit? Potřebuju tě.
02:03:21 Potřebuju.
02:04:41 KLAKSON
02:04:57 -Napadlo mě pro tebe přijet.
02:05:09 Všechno v pořádku?
02:05:41 TROUBENÍ
02:05:45 Ahoj, Henry!
02:05:53 Anais, dej mi ruku.
02:06:08 -Toho rána jsem plakala.
02:06:12 Protože jsem milovala ulice,
02:06:15 které mě odváděly od Henryho a přivedou mě k němu zpátky.
02:06:20 Plakala jsem, protože proces přerodu v ženu byl tak bolestný.
02:06:28 Plakala jsem, protože odteď budu plakat míň.
02:06:34 Plakala jsem,
02:06:37 protože mě to přestalo bolet, a já jsem si na to ještě nezvykla.
02:06:56 -Podle přání Anais Ninové byl tento příběh zveřejněn
02:06:59 teprve po smrti posledního ze zúčastněných, Huga.
02:07:03 Hugo se stal filmařem.
02:07:06 Jeho krátké filmy jsou v Muzeu moderního umění v N. Y.
02:07:09 Román Obratník Raka vyšel za podpory Anais Ninové v r. 1934.
02:07:13 27 let byl v anglicky mluvících zemích zakázán.
02:07:17 Anais Ninová a Henry Miller zůstali celoživotními přáteli.
02:07:21 Vzájemně se podporovali. Oba o June napsali mnoho knih.
02:07:25 June se stala sociální pracovnicí v Queensu.
02:07:28 Skryté titulky: Markéta Venclíková Česká televize, 2012
Americký snímek Henry & June (1990) vznikl podle deníků Anais Ninové (publikovaných až po její smrti), v nichž autorka popisuje svůj vztah ke spisovateli Henrymu Millerovi a k jeho ženě June. Anais (Maria de Medeirosová) žije se svým dobře situovaným manželem Hugem (Richard E. Grant) na předměstí Paříže a touží vyměnit svou šedivou existenci za společensky bohatší, bohémský způsob života. Ten nalezne v náručí Henryho Millera, s nímž ji Hugo seznámí. Anais je k zemitému spisovateli sexuálně přitahována, ale její dřímající vášně opravdu rozdmychá až setkání se smyslnou Millerovou manželkou June (Uma Thurmanová). Americký režisér Philip Kaufman otevřeně zobrazil partnerské vztahy už ve své adaptaci Kunderova románu Nesnesitelná lehkost bytí (1988). V Henrym & June se pokusil zajít ještě dál, což mu v americké distribuci jako prvnímu vyneslo cenzurní omezení NC-17. Přes vypjatost erotických scén však tato stránka filmu není dominantní. V popředí Kaufmanova zájmu (scénář napsal společně s manželkou Rose) je atmosféra Paříže roku 1931 a prostředí umělecké bohémy, k níž Miller patřil. Snímek zaujme uměřenými hereckými výkony hlavních představitelů a citlivým přístupem francouzského kameramana Philippa Rousselota, jenž byl za svou práci nominován na Oscara.