Pletichy, romance a tužby členů aristokratické rodiny i jejich služebnictva v době velkých společenských proměn dvacátých let minulého století. Premiérová pokračování cenami ověnčeného britského kostýmního seriálu (2013). Hrají: H. Bonneville, M. Smithová, E. McGovernová, M. Dockeryová a další. Režie Philip John
00:00:02 Česká televize uvádí britský seriál
00:00:26 PANSTVÍ DOWNTON
00:00:33 -Neměly by tousty přijít nejdřív ke mně, Daisy?
00:00:36 -Promiňte, pane Carsone.
-Proč má Alfred zvláštní pozornost?
00:00:39 -To jistě nemá.
00:00:43 -Tak proč má zvláštní pozornost?
-Proč myslíte?
00:00:46 Protože tu zůstává s námi.
00:00:50 -A to je milé. Pan Napier a pan Blake přijedou za pár dní.
00:00:54 Ptá se, jestli to s jejich pobytem tady myslím vážně.
00:00:58 -A je to tak?
-Zajisté. Může to být užitečné.
00:01:01 Píšou zprávu o tom, proč se panstvím jako tohle nedaří.
00:01:05 -Ale nemyslíte, že Downtonu se nedaří, že ne?
00:01:08 -Ne. Ale nevadilo by, kdyby mi to potvrdili.
00:01:12 Jste teď veselejší. Už se všechno vyřešilo?
00:01:17 -Ne docela, ale je to lepší, ano.
-A vrátila jste se do domku?
00:01:23 -Ano, milostpaní.
-No, zřejmě mi neřeknete, o co šlo,
00:01:27 ale jsem ráda, že se to vyřešilo.
00:01:32 -Pro mě nic?-Bohužel ne. Tohle je pěkné nadělení, musím říct
00:01:37 Tvůj strýc Herold je v pořádné bryndě.-Proč?
00:01:39 Co provedl tentokrát?
-Něco s pronájmem ropných polí.
00:01:42 -Kdo je strýc Herold?
-Cořin bratr.
00:01:45 Měl jsem za to, že alespoň v podnikání se trochu vyzná.
00:01:47 Ale zdá se, že tentokrát vsadil na špatného koně.
00:01:49 -Proč vás tím obtěžuje?
-Tím si nejsem jistý. Co je to?
00:01:54 -To je o Tamworthech
-Tamworthy máme v Duneagle.
00:01:57 Táta si je chválí.
-Pro nás je to nové.
00:01:59 Dřív jsme prasata moc nechovali.
-Nejste o tom přesvědčen?
00:02:02 -Jsem, ale snad mohu být nervózní? Intenzivní hospodaření
00:02:07 je velký krok. Půl deváté. Musím běžet.
00:02:11 -Na co teď myslíš?
-Raději to ani nechtěj vědět.
00:02:16 -Kdybych mohla něco udělat.
-Já vím. Ty za to nemůžeš, to já.
00:02:20 Tvůj manžel je nemluva. Ti víc přemýšlejí.
00:02:24 -Tak mysli na mě.
00:02:32 -Dělám omáčku z ančoviček na rybí nákyp. Chceš se dívat?
00:02:36 -Ne, to je dobré.
00:02:41 -On už o to nemá zájem.
-Já myslím, že má.
00:02:44 Ale když spadneš z koně,
00:02:47 potřebuješ trochu času, abys zase nasedla.
00:02:52 -Sestřenko Coro?
-Myslím, že mi můžete říkat Coro.
00:02:56 -U bratránka bych si netroufla.
-U mě musíte. Jak mohu pomoct?
00:03:01 -Já vám chci říct, že jsem připravila překvapení.
00:03:05 K jeho narozeninám.
-Protože neřeknete, co to je,
00:03:09 nevím, co říct. Výborně.
-No, jde o to,
00:03:12 aby to Carson neprozradil. Neprozradí? Je to jenom na den
00:03:16 a ještě přes večeři.
-Na tajemství je tu paní Hughesová.
00:03:22 -Ano. To je pravda. Stejně by to byla její starost.
00:03:34 -Druhá pošta, milostpaní.
-Děkuji, Spratte.
00:03:39 Nevzal jste odsud tu malou sošku netsuke?
00:03:42 Víte, kterou myslím, toho rybáře ze slonoviny.
00:03:46 -Vím, ale ani jsem se jí nedotkl.
-Nemyl jste ji, nebo neopravoval?
00:03:50 -Ne.
-A kdo byl ještě v tomhle pokoji,
00:03:53 včera, nebo tak?
-Samozřejmě služebné a mladý Pegg.
00:03:57 -Zaléval květiny, ale Betty byla s ním.
00:04:00 -Hlídala ho pořád?
-To ne, ona uklízela.
00:04:04 Ale nechtěl bych ji vinit.
-Á, já bych ji nevinila.
00:04:08 Víte ovšem, že netsuke je velmi cenné?
00:04:13 -To je hlavní problém malých věcí. Snadno se vejdou do kapsy.
00:04:17 -Mám pocit, že do oné konkrétní kapsy by se vešla většina věcí.
00:04:23 Děkuji, Spratte.
-Milostpaní.
00:04:27 -Musíme to dobře spočítat.
-Musíte spekulovat,
00:04:30 abyste nahromadil.
-Promluvila vaše americká polovina.
00:04:33 -Vážně pojedete do Ameriky?
-Nebojte. Ne,
00:04:36 dokud se to s prasaty nerozběhne.
-Můžeme vám dát hromadu doporučení.
00:04:41 Pro začátek k babičce a strýci Heroldovi.
00:04:44 -Lord Grantham od něj dostal ráno dopis. Nebyly to dobré zprávy.
00:04:48 -Nebála bych se. To buď jachta najela na mělčinu,
00:04:52 nebo se slečna vrátila k matce.
-Nevypadalo to tak.
00:04:58 No, dojdu pro auto.
00:05:02 -Nemáte co hlásit?
00:05:06 -Nic to není. Určitě.
00:05:09 Zdá se, že Lady Rose má tajemství a paní Hughesová ho nemá prozradit.
00:05:14 -Tak to je lepší.
00:05:16 Jaké tajemství?
-To nevím, ale nic to nebude.
00:05:21 Teď musím s tímhle nahoru.
00:05:26 -Byl jsi propuštěn? Z minuty na minutu?
00:05:29 -Přišel pan Maley, řekl, že už mě nepotřebuje, a bylo to.
00:05:32 -To je hanebné!
00:05:36 Nemůžeš s tím nic dělat?
-Ne. Ale nerozumím tomu.
00:05:40 Ve sklenících mi to šlo dobře. Dělal jsem všechny pokojové kytky.
00:05:44 Pracoval jsem dobře. Vím, že ano.
-Jistě.
00:05:47 Tak uvidím, jestli tomu přijdu na kloub.
00:05:51 -Jsem vám velmi vděčný, milostpaní.
-Já nejsem... Nevadí.
00:05:56 -Kapelu?
-Ššš.
00:06:00 Nikdo to nesmí vědět. Dáme smotat koberce
00:06:03 a všechno připravit při večeři,
00:06:06 takže až lord Grantham vyjde z jídelny, bude to.
00:06:08 -A máme je ukrýt? Do té doby?
-Uh "Ukrýt!"
00:06:12 Stačí, když zůstanou tady. Lord Grantham dolů nepřijde, ne?
00:06:16 -Takže jim musím sehnat jídlo a postele? Kolik jich je?
00:06:20 -Asi šest. Zeptám se.
-A milostpaní o tom ví?
00:06:24 -No, neví, že je to kapela, je to překvapení i pro ni.
00:06:27 Ale ví, že bude překvapení a že vy mi s tím pomáháte.
00:06:31 -Tak dobře. Uvidím, co se dá dělat.
-Děkuji.
00:06:44 -Divím se, že byla Lady Rose tady dole? -A obávám se,
00:06:47 že se budete divit dál. -To je velice záhadné, paní Hughesová.
00:06:51 -Znáte mě, pane Barrowe. Záhadná žena, nejzáhadnější ze všech.
00:06:56 -Ale její tajemství se nás nedotkne
-Jak to můžete vědět?
00:07:01 -To začínám mít obavy.
-Tak to je mi líto, pane Barrowe.
00:07:05 Ale teď mě musíte omluvit.
00:07:11 -Já vím jenom tohle: našla jsem Pegga v tomhle pokoji
00:07:15 a můj nůž na papír byl pryč. Přišel do pokoje znovu
00:07:19 a kupodivu velmi cenná soška japonského netsuke, zmizela.
00:07:23 -Věci, věci, věci!
-Já tenhle váš postoj nechápu.
00:07:28 Chcete říct, že je oprávněn krást můj majetek?
00:07:32 Nebo nevěříte, že to vzal?
-Přikládáte moc velký význam
00:07:36 materiálním věcem a ne spravedlnosti.-Opravdu?
00:07:39 Divím se, že jste nepodpálila panství
00:07:42 a netančila kolem pomalovaná modří a s řevem.
00:07:44 -Mohla bych, kdyby to k něčemu bylo.
00:07:47 -Ha, tak.
-Prosím za prominutí.
00:07:50 -Ne, neomlouvejte se. Jsem ráda, že tady mám spojence.
00:07:55 -Tohle se našlo v Betyině kbelíku. Asi se to tam skutálelo
00:07:59 a teď to našla.
00:08:01 -Oh. Děkuji, děkuji.
00:08:07 To mě velmi uklidnilo.
-Uklidnilo? Nebo znervóznilo?
00:08:12 -Bude to všechno, milostpaní?
00:08:19 -Neřeknete, že se omlouváte?
-Rozhodně ne.
00:08:23 Je možné, že to nevzal, a je možné, že to dal do kbelíku,
00:08:27 když jsme se nedívali.
-Jak nesnášíte, že nemáte pravdu.
00:08:32 -To tedy nevím. Ten pocit jsem nepoznala.
00:08:36 -Takže jste rozhodnuta trvat na svém?
00:08:38 -Je mi líto, ale ať tohle vzal, nebo ne, určitě vzal ten nůž.
00:08:43 To je všechno, co k tomu hodlám říct.
00:08:55 -Edith?
-Copak se stalo?
00:08:59 -Michael beze stopy zmizel. Nikomu se neozval,
00:09:03 nikdo se nemůže dovolat.
-Určitě je to jenom špatné spojení.
00:09:08 Kdyby se něco stalo, dovíme se to.
-Možná.
00:09:13 Jen si strašně přeju, aby vzal telefon.-Vezme ho.
00:09:17 Tak pojď. Měly bychom se převléknout.
00:09:24 -Poslední pošta. Jeden pro mě a jeden pro tebe, Alfrede.
00:09:29 -Vidíš? Tohle mě nikdy nenapadlo! Nikdy. Až teď.
00:09:35 -Já to mám! To je z Ritzu!
00:09:38 Jeden z vybraných kandidátů dostal práci a vypadl z kurzu,
00:09:42 a já byl další. Byl jsem pátý. Vidíš, Jimmy? Já byl pátý!
00:09:46 -Neřek jsem, žes nebyl.
-Takže tě chtějí?
00:09:49 -Ano. Budu muset něco dohnat, ale to mi nevadí.
00:09:51 -Alfrede, já mám takovou radost!
-To my všichni.-Přesně tak!
00:09:55 -Děkuju. Děkuju mnohokrát.
-Kdy pojedeš?-Hned jak to půjde.
00:09:57 Abych nebyl moc pozadu. Je to na panu Carsonovi.
00:10:00 -Nemám v úmyslu stát ti v cestě, Alfrede.
00:10:03 Jistě to s Jamesem a s panem Barrowem zvládneme.
00:10:05 -Tak můžu jet? Hned?
-Počkej do zítřka.
00:10:08 Měli bychom to oznámit rodině.
-Ty mu nepogratuluješ, Daisy?
00:10:12 -Daisy, běž do kuchyně a dej vařit vodu. Tohle tu nech.
00:10:17 -Jestli potřebuješ něco přeprat, večer mi to dej.
00:10:20 -A mně. Dáme vás do pořádku.
-Jsem z toho docela nervózní.
00:10:24 -Z čeho bys měl být nervózní?
-Jsi nervózní,
00:10:27 protože jsi inteligentní, Alfrede. Jen hloupí lidé jsou ztřeštění.
00:10:34 -Mně je to tak strašně líto, Daisy.
-Vážně?
00:10:38 Když právě ty jsi ho vyhnala?
-Jak jsi na to přišla?
00:10:41 -Protože ty jsi chtěla Jimmyho a ne jeho, a proto byl nucen jít.
00:10:46 A tys to věděla.
-No tak, děvčata.
00:10:49 Utřete slzy a dáme se do večeře. Ivy, pojď rozšlehat ta vejce.
00:10:56 -Přijel jsi! Já myslela, že jsi poslední vlak zmeškal.
00:11:00 -Ne, ale chytil jsem ho jen tak tak.-Chceš večeři?
00:11:03 -Jedl jsem v jídelním voze.
00:11:06 -Nebyl jste v Londýně dlouho.
-Nebylo toho moc,
00:11:09 jen podepsat papíry k fondu, který Billy Sheffield
00:11:12 zřídil pro svého syna.
-Co to přinese?
00:11:14 -Hlavně to chlapci řekne, aby méně pil a byl hodnější na matku.
00:11:18 -Dověděli jsme se, že Alfred odchází.
00:11:20 Má přece jen místo v kuchařském kurzu v Ritzu.-Á!
00:11:23 -Promiňte mi to, milostpane.
-Tím se netrapte. Jsme na vás pyšní
00:11:27 -Musíte jednou přijet jako slavný šéfkuchař.
00:11:29 -Když jste tady, milostpane, chtěl bych něco říct.
00:11:33 Jednalo se tu se mnou hezky. A chci, abyste věděli,
00:11:36 že jsem velmi vděčný.
-Děkuji, Alfrede.
00:11:38 -Pan Carson byl laskavý a skvělý učitel.
00:11:46 -Ještě chvíli a všichni se rozpláčeme.
00:11:49 -Omlouvám se, milostpane. Pojď, Alfrede. Zpátky do práce.
00:11:54 -Co moje narozeninová večeře?
-Jak o té večeři víte?
00:11:59 -Včera volali Colthurstsovi že velmi rádi přijdou.
00:12:02 -Neměli jsme to držet v tajnosti?
-Probůh! To je prostě beznadějné.
00:12:05 -Nevadí. Nic se nepokazilo, i když to nebude překvapení.
00:12:08 -Možná máme víc překvapení.
-V to pevně doufám.
00:12:16 -Tak co zítra? Bude se ti to líbit!
-Na co půjdete?
00:12:20 -Na "Šejka". -Ách, ten Rudolf Valentino se mi líbí.
00:12:25 Uh, jsem z něj celá roztřesená.
00:12:29 -To je velmi znepokojivé pomyšlení.
00:12:32 -Nepůjdeme na rande? Mohli bychom jít, až je oblékneme,
00:12:36 a vrátit se před spaním. Lady Mary není proti. Co ty na to?
00:12:40 -Už dávno jsme si nezašli na večeři.
00:12:43 Moc dávno.
-Souhlasím.
00:12:47 -Pošlete ráno vzkaz panu Molesleymu?-Pročpak?
00:12:50 -Protože Alfred odchází.
-A? -Nepotřebujete ho?
00:12:53 -Potřebuji nového lokaje, ano. Ale pan Molesley už, jak se říká,
00:12:58 měl svou šanci a propásl ji.
-To nemyslíte vážně.
00:13:01 Vždyť minule souhlasil, že přijde.
-Ano, souhlasil.
00:13:05 Jako císař Vilém souhlasil s abdikací.
00:13:08 S největší možnou neochotou.
-Ale jistě.
00:13:10 -Je mi líto, paní Hughesová. Mladý Alfred mi dnes vzdal dík
00:13:14 za zdvořilost a laskavost, které se mu zde dostalo jak od rodiny,
00:13:18 tak ode mne. A tohle já rád vidím. Vděčnost.
00:13:22 Nechci někoho, kdo musí být vtažen do domu za nohy.
00:13:25 -Ale pan Molesley toho musel hod...
-Musel hodně snést?
00:13:28 Všichni jsme toho museli hodně snést, paní Patmorová.
00:13:31 A neulehčí se to, když pracujete s lidmi, kteří tady být nechtějí.
00:13:38 -Může to být horší, než myslíte. Nedivil bych se,
00:13:41 kdyby připravovali propouštění.
-Proč by to zajímalo Lady Rose?
00:13:44 -Nevím jistě. Ale paní Hughesová myslí,
00:13:48 že by se to mohlo dotknout všech. Musíte zjistit víc.
00:13:53 -Ale jak?
-Něco vymyslíte.
00:14:09 -Připravím něco na zítřek, něco hezkého.-Když chceš.
00:14:18 -Vím, že nemůžu být stejná jako dřív. V tomhle si nic nenalhávám.
00:14:24 Ale chci vytvořit nové vzpomínky, hezké vzpomínky.
00:14:28 Aby naše štěstí nebylo jen jakoby před tím.
00:14:32 -Jsem šťastný, kdykoli se na tebe dívám.
00:14:40 -Ale nejsi, že ne?
00:14:45 Na všem leží stín.
00:14:49 Na každé chvíli, kdy jsme spolu, leží stín. -Máš pravdu.
00:14:55 Ať máme jeden večer, kdy na to nebudeme myslet.
00:14:59 Na všechno zapomeneme.
00:15:03 -Děkuju.
00:15:06 -Dnes se převléknu před gongem. Mám schůzi výboru,
00:15:09 a pak všichni večeříme v nějakém hrozném hotelu.
00:15:12 Pojedu kolem šesté.
-V čem byste chtěla jet?
00:15:16 -No, nechci je urazit. Mělo by to být snaživé
00:15:20 -Elegantní, ale praktické, já vím.
-Vyberte je vy. Děkuji.
00:15:30 -Nezapomeň psát.
-A zlom vaz.
00:15:34 -Dosáhneš všeho, co chceš.
-Vážně? Jenže ne vždycky.
00:15:38 -A pamatuj, jsi stejně dobrý jako každý Francouz.
00:15:41 Je jedno, co říkají. -Ách, jedete. No, všechno štěstí světa.
00:15:45 -Nedělej, co bych nedělal já.
-Ale zase to nepřeháněj.
00:15:48 -Kde je Daisy?-V kuchyni.
-Auto je tady, čeká na tebe
00:15:52 -Já jen musím...
00:16:00 Už jedu!
-Tak sbohem.
00:16:05 -Promiň, jestli jsem ti ublížil. Jsi dobrý člověk.
00:16:09 A jednou s tebou bude nějaký muž šťastný. Ale já to být neměl.
00:16:17 -Hodně štěstí. Opravdu. Tvrdě pracuješ a víš, co chceš.
00:16:22 Doufám, že se ti bude dařit. Myslím, že ano.
00:16:25 -Alfrede! Nesmíš ztratit ani minutu!
00:16:28 -Děkuju, Daisy. Moc to pro mě znamená.
00:16:32 Strašně moc.
00:16:34 Á, děkuju, pane Carsone.
00:16:49 -Dobrý den, madam.
00:16:51 Bohužel jste milostpaní právě minula a nějakou dobu bude pryč.
00:16:54 -To je škoda. Děkuji.
00:16:58 -Uh...
-Dobré nebe.
00:17:02 Trochu se mi motá hlava. Mohla bych se chvilku posadit?
00:17:07 -Jistě, madam. Pojďte dál.
00:17:13 Mám vám přinést trochu vody?
-Ne, děkuji, Spratte.
00:17:17 Potřebuji jenom pár minut v klidu posedět.
00:17:20 -Zajisté, madam. Zazvoňte prosím, kdyby něco.
00:17:54 -Heuréka!
00:18:06 Byl jste velmi laskav, ale už je mi lépe,
00:18:09 takže už zase půjdu.
00:18:13 Ách!
00:18:16 Dal byste tohle Lady Granthamové, až se vrátí?
00:18:20 Našla jsem to na straně té židle, kde jsem seděla.
00:18:24 -Bude mít radost. Ta ztráta ji velmi rozrušila.
00:18:27 -Doufám, že bude ráda. Nejsem si tím jista, ale doufám.
00:18:43 ZAKLEPÁNÍ
00:18:46 -Pane Molesley! Co pro vás mohu udělat?
00:18:50 -Byl jsem ráno na nádraží,
00:18:53 opravujeme štěrkovou cestu před ním,
00:18:56 a potkal jsem mladého Alfreda.
00:18:59 Odjížděl do Londýna.
-Ano.
00:19:04 -Tak když přece jen odjíždí,
00:19:08 napadlo mě, že zaskočím potvrdit svou ochotu
00:19:12 vrátit se na Downton.
-Pane Molesley, jsem rád,
00:19:16 že jste jak říkáte "ochoten". Ale nemám pocit, že to slovo
00:19:21 vyjadřuje takové nadšení, jaké očekávám u nového lokaje.
00:19:26 -Co?
-Když jsme o tom hovořili minule,
00:19:29 vyjádřil jste se zcela jasně, že si nepřejete sestoupit
00:19:33 na profesním žebříčku.
-Eh, byl... Byl jsem ochoten.
00:19:38 -Jak stále říkáte, ale já vás nechci ponižovat.
00:19:42 Myslíte, že máte na něco lepšího a já vám nechci odporovat.
00:19:46 Naneštěstí nemůžeme v tomto domě vyšší místo nabídnout.
00:19:51 -Já vím, ale řekl jsem...
-Vy máte svou hrdost
00:19:55 a já si vás za to vážím.
00:20:00 Hezký den, pane Molesley.
00:20:09 -Paní Crawleyová a doktor Clarkson, milostpaní.
00:20:14 -Uh? Čemu vděčím za tu radost?
-Lady Granthamová,
00:20:18 už jste oblečena k večeři. My... Přijdeme zítra.
00:20:21 -Ne. Má zvědavost by takový odklad nesnesla.
00:20:25 -Dal vám Spratt ten nůž na papír?
-Ano.
00:20:28 -Pak je zcela jasné, že Pegg ho neukradl.
00:20:32 Nebo budete tvrdit, že ho sem tajně vrátil,
00:20:34 když zjistil, do jakých potíží se dostal?
00:20:37 -No dobrý nápad.
-Ale opovrženíhodný.
00:20:41 Co mám říct, abych vám rozmluvila tu nespravedlnost a tvrdohlavost.
00:20:46 Nevidíte, jakou pácháte škodu?
-Tak zadržte na chvilku.
00:20:51 Lady Granthamová má právo na odpověď.
00:20:54 -Děkuji, doktore Clarksone.
00:20:56 Tak když na chvilku přerušíte ten plamenný proslov.
00:20:59 Spratte, přinesl už ten mladý zahradník, Pegg, zeleninu?
00:21:04 -Co?
-Teď je v kuchyni, milostpaní.
00:21:07 -Ano, požádejte ho, aby přišel.
-Do... Do salónu, milostpaní?
00:21:11 -Požádejte ho, aby se zul, pokud to uklidní vaše nervy.
00:21:18 -Já to nechápu.
-Ne. Pokud si přejete něco chápat,
00:21:22 musíte se dostat ze svých předsudků a poslouchat.
00:21:29 -Milostpaní? -Ano. Mohl byste paní Crawleyové říci,
00:21:33 co se mezi námi událo dnes odpoledne?
00:21:37 -Ehm, prosím, milostpaní?
-Povězte, co jsem vám řekla.
00:21:41 -Milostpaní pro mě poslala, tak jsem přišel.
00:21:45 Řekla, že se mýlila, když tvrdila, že jsem zloděj,
00:21:47 a už ví, že to není pravda. Dala mi zase tu práci,
00:21:49 řekla, že lituje a požádala, jestli bych jí odpustil.
00:21:52 -A odpustil jste.
-Jistě, pane doktore.
00:21:54 -Děkuji. Můžete jít.
-Pojď.-Jo.
00:22:01 -No?
00:22:05 -No...
00:22:07 -Řekl bych, že je to hra, sada i zápas pro Lady Granthamovou.
00:22:14 -Večeříte v Netherby?
-Já vím, je to lepší podnik, že?
00:22:19 Myslím, že jsme naposledy jedli v hotelu před svatbou.
00:22:23 Nevadí vám to, že ne?
-Vůbec ne. A zpátky nespěchejte.
00:22:27 Nezabije mě, když se uložím sama.
-Budu zpátky, nebojte se.
00:22:33 -Řekla jsem vám, že pan Napier a pan Blake
00:22:36 tu budou včas na večeři k milostpánovým narozeninám?
00:22:40 Tak trochu křest ohněm.
-Jak dlouho tu zůstanou?
00:22:44 -Nevím jistě. Je to otevřené.
00:22:48 S čímž by babička nikdy nesouhlasila.
00:22:53 -Bates?
00:22:59 Zdá se, že to nemáme.
-Podíval byste se znova?
00:23:03 Protože jsme si to určitě rezervovali.
00:23:06 -Možná jste spoléhali jeden na druhého?-Já jsem to objednala.
00:23:09 -Bohužel máme dnes večer plno. Hraběnka z Granthamu
00:23:13 má s sebou velkou společnost.
-Lady Granthamová?
00:23:16 -Mezi našimi hosty je několik největších jmen
00:23:18 z yorkshirské společnosti a hraběnka je mezi nimi.
00:23:21 -Ano, my ji známe.
-Hm!
00:23:24 Á, ti lidé tvrdí, že vás znají, milostpaní.
00:23:28 -No, my jsme ne...
-Skutečně oba znám velmi dobře.
00:23:31 Chcete tu dnes večeřet, Anno?
-Chtěli jsme. Ale zdá se,
00:23:34 že došlo ke zmatku se stolem.
-Ale to se jistě dá vyřešit?
00:23:38 -V mžiku, milostpaní. V mžiku. Eh, kdybyste ráčili okamžik počkat.
00:23:44 -No, zdá se, že to pomohlo. Díky Bohu, je to snob.
00:23:48 -Milostpaní, přísahám, že jsme vůbec...-Jistěže ne.
00:23:52 Ale teď nepokažte ten efekt.
00:23:56 Ráda bych šla s vámi, ale měla bych se vrátit.
00:24:03 -Račte jít se mnou.
00:24:11 -Děkuju.
00:24:15 -Omluvte, prosím, ten malý zádrhel prve.
00:24:19 Bude poslední.
00:24:22 Á, ano.
00:24:25 -Tihle lidé bývají tvrdohlaví, ale je na ně spolehnutí.
00:24:28 -Omlouvám se, slečno, ale tohle přišlo večerní poštou
00:24:31 a zdá se, že to bylo přehlédnuto.
-Netrapte se.
00:24:45 -Děje se něco?
00:24:48 -Ne. Vůbec ne.
00:24:56 -Pane Molesley. Jak vám můžeme pomoct?
00:24:59 -Říkal jsem si, jestli náhodou pan Carson nezměnil názor.
00:25:06 -Bohužel ne.
00:25:09 -Já... Já bych čekal, že ocení mou obezřetnost,
00:25:13 to, že chci zvážit všechna pro a proti,
00:25:17 než do toho půjdu.
00:25:20 Tak to je konec? Mám se vrátit k opravování cest?
00:25:24 -Á, tak lehce to nevzdávejte.
00:25:29 Přinesu ještě trochu horké vody.
00:25:37 -Podívej, támhle je lavička. Sedneme si. Nemáme naspěch.
00:25:42 -Když to říkáš.
00:25:49 -Tak krásná noc. Podívej ten měsíc! Svítí jako žárovka.
00:25:56 Tak co si myslíš o tom Valentinovi? Je to tvůj typ?
00:26:01 -To není. Myslím, že je slizký. Být Agnes Ayresovou,
00:26:05 vrátila bych se do Londýna, hned jak bych sehnala loď.
00:26:08 -Nemáš ráda romantiku?
-No, to bych neřekla.
00:26:32 Nech toho! Dej ty ruce pryč!
00:26:35 -Jsem na tebe hodný, Ivy. Vzal jsem tě do divadla a do kina.
00:26:39 K žádné dívce jsem ještě tak hodný nebyl.
00:26:41 -Mám si říkat, že mám štěstí?
-Není čestné vzít od chlapa
00:26:45 všechno, co nabízí, a nic za to nedat.
00:26:48 Myslím, že tak se to nehraje.
-No, ale já tu tvou hru nehraju.
00:26:52 A to si koukej zapamatovat!
00:26:58 -Tak na nás.
00:27:03 -Promiň.
00:27:06 Myslet si, že na to jde zapomenout, byla hloupost.-Neomlouvej se.
00:27:11 Ty promiň. Když si vzpomenu, co jsi zakusila, chci vraždit.
00:27:16 -Ale já nejsem oběť. To nejsem já.
00:27:21 Nejhorší je, že mě vidíš jako oběť.
-Ne, miláčku. Vidím tě jako ženu,
00:27:25 kterou bych měl chránit. To já jsem selhal, ne ty.
00:27:29 -Můžu vyrušit? Nechtěli byste odvézt domů?
00:27:32 Stark je venku.
-To bychom vás příliš využívali
00:27:36 -Vůbec ne. A znamenalo by to, že tu budete mít stůl celý život.
00:27:43 Mohli bychom dostat kabáty? Všichni tři?
00:27:46 -Bude mi potěšením.
00:27:50 -To je od vás laskavé, milostpaní.
-Byl to hezký večer?-Ano.
00:27:55 Ano, velice. Děkuji.
-Neříkejte to tak váhavě.
00:27:58 Toho vrchního by to zabilo.
-Ne, bylo nám tady hezky.
00:28:06 -A neublížil ti?
-Ne. Ale chtěl to,
00:28:10 co by muž neměl chtít před svatbou.
-Ano, myslím, že nám je to jasné
00:28:14 trochu víc než jim.
-Myslím, že měl sladké řeči,
00:28:17 aby bylo po jeho. A já si pořád myslela, jak je hodný.
00:28:20 -Kolik žen tohle asi řeklo od vítězství Normanů.
00:28:23 -Alfred by nic takového neudělal. Měl až příliš ohledů.
00:28:27 -Nezačínej.
-Jak to myslíš?
00:28:29 -Zlomila jsi mu srdce, a teď je sám ve městě, které ho děsí.
00:28:33 Zlomila jsi srdce mně tím, že jsi ho vyhnala.
00:28:36 Nezajímá mě tvé dobré mínění o Alfredovi.
00:28:39 Kdybys na to přišla dřív, ušetřila bys nás trápení.
00:28:45 -Co tohle mělo být?
-Uh, řekla bych,
00:28:48 že nejspíš fakta, o která sis říkala.
00:28:54 -Jste hodná, že jste je svezla.
-Velmi ráda.
00:28:58 No, možná se mýlím, ale bojím se, že se to mezi těmi dvěma pokazilo.
00:29:05 -To je smutné.
-To není jen případ manželství,
00:29:08 co se nevyvedlo. Anně se nějak ublížilo
00:29:10 a Bates má pocit, že ji měl chránit.
00:29:12 Nechci, aby se tohle dostalo ven, Baxterová.
00:29:15 -Ovšemže ne, milostpaní.
00:29:26 -Edith? Má nejdražší dcero, co se děje?
00:29:31 -Ale já nejsem vaše nejdražší dcera, že?
00:29:34 -Mám všechny své děti stejně rád.
-Nevím, proč to lidé říkají,
00:29:38 když to téměř nikdy není pravda.
-Jestli je to
00:29:41 kvůli Michaelu Gregsonovi, nemám se do toho zapojit?
00:29:45 Mám tam někoho poslat?
-Ne. Jeho kancelář už to udělala.
00:29:50 V Mnichově je teď detektiv, spolupracuje s jejich policií.
00:29:54 -Tak musíš být trpělivá.
-Chci vědět, co se stalo.
00:29:59 Jestli ho někde drží, nebo je neprávem uvězněný,
00:30:04 nebo i mrtvý!
00:30:07 Opravdu.
00:30:10 Jestli došlo na nejhorší, chci to vědět.
00:30:15 Prostě není možné dělat plány v téhle mlze.
00:30:19 -No, jsem si jist, že není mrtvý.
-Ne, nejste.
00:30:25 Nikdo si nemůže být jistý.
00:30:33 -Ale jak "ublížilo"? Co se jí stalo?
00:30:38 -Říkám jen, co milostpaní řekla Lady Mary. Nic víc o tom nevím.
00:30:42 -Tak nastavte uši.
-To já dělám pořád.
00:30:47 -Co se děje?
-Já opravdu nerada donáším.
00:30:53 -Znala jste podmínky, když jste sem přišla.-Ano.
00:30:57 -Co se změnilo?
-Je zdvořilá. Je ohleduplná.
00:31:02 Myslím, že si to nezasloužila.
-Poslouchejte.
00:31:06 Musíte se rozhodnout, ke komu tady budete loajální.
00:31:12 K ní, nebo ke mně.
00:31:15 -Dobrá.
00:31:17 Ať je po vašem.
-To taky bude.
00:31:36 -Děkuji.
00:31:47 -Je to od vás tak laskavé. Že ano, Charlesi? -Zajisté!
00:31:52 -Chceme přispět svou troškou.
-Co tím myslíte?
00:31:57 -No, máte tady radit vlastníkům půdy, jak projít touhle krizí, ne?
00:32:01 Jak zachránit panství, která to potřebují.
00:32:03 -Obávám se, že Evelyn vyvolal špatnou představu.
00:32:06 -V jakém směru?
-Vláda si je vědoma,
00:32:09 že po celé zemi se prodává mnoho velkostatků.-Přesně tak.
00:32:13 -Severní Yorkshire má takových panství mnoho, velkých i malých,
00:32:16 hodně jich má potíže. Lze tady zkoumat problém v celé šíři.
00:32:20 -A máte pomoct.
-Ne docela.
00:32:23 Máme situaci analyzovat v tom, zda se společnost zásadně posunuje.
00:32:27 Ovlivní to produkci potravin?
-Takže o vlastníky vám nejde.
00:32:33 Jenom o dodávky potravin.
-Pokud to tak chcete říct. -Á.
00:32:37 -A nepřipadá vám to úzkoprsé?
-Pan Lloyd George má větší zájem
00:32:40 o to nakrmit populaci, než zachránit aristokracii.
00:32:44 To mi úzkoprsé nepřipadá.
-Obávám se, že jako hosté
00:32:46 budeme pro vás zklamáním, jestli chcete, abychom zůstali
00:32:49 do dvou do rána zábavní.
-Ale já nečekám,
00:32:52 že pan Blake bude zábavný.
-Jak dlouho u nás budete?
00:32:55 -Než skončíme a bude možné psát zprávu. Pokud dovolíte.
00:32:58 -Musíte se nás zbavit, když budeme obtěžovat.
00:33:00 -Gong zazní v sedm a v osm se sejdeme v salónu.
00:33:04 Víte, že má Robert narozeniny?
-Takže dnes musíte zkusit
00:33:07 být zábavný, pane Blakeu. Potom svá očekávání omezíme.
00:33:11 -Dívky vás doprovodí.
00:33:16 -Dobrý den, pane Molesley. Tady je místo. -Ne, já nejdu jíst.
00:33:19 -Tak proč jste přišel?
-Paní Hughesová pro mě poslala.
00:33:23 Prý máte večer oslavu a paní Patmorové by pomohlo,
00:33:25 kdybych obsluhoval při čaji služebnictva. -Co?
00:33:28 -Paní Patmorová má co dělat, pan Molesley říkal, že by pomohl.
00:33:33 -Obsluhovat při čaji služebnictva?
-Není pyšný, pane Carsone.
00:33:37 Chce být nápomocen tam, kde může.
00:33:47 -Á, tak dobrá! Vzdávám se. Nemohu vést válku na všech frontách!
00:33:53 -Pane Carsone?
-Podívejte se po livreji!
00:33:55 Večer můžete začít, zítra se nastěhovat.
00:33:58 -Děkuji, pane Carsone. Velice.
-A nezapomeňte rukavice!
00:34:05 -Dobrý večer, slečno!
00:34:08 -Lady Rose? Máte přání?
-Á, prosím, nenechte se rušit,
00:34:12 ale chtěla jsem pronést řeč. Paní Hughesová vám snad řekla...
00:34:16 -Ne, ještě ne.
-Tak bychom jim to měly říct teď.
00:34:20 Jako dárek pro milostpána přijede z Londýna kapela
00:34:23 a po večeři zahraje.
-Kapela z Londýna? To je něco!
00:34:26 -Z nočního klubu Lotus.
-Z nočního klubu, slečno? Vážně?
00:34:30 -Ale musí to být naprosté překvapení.
00:34:33 Nikdo nic neví a nesmí vědět. Tedy, milostpaní ví,
00:34:36 že se něco chystá, ale ani ona neví, co.
00:34:39 -A myslíte, že bude mít radost?
-Bude nadšená.
00:34:42 -Tajemství ohlídáme.-A do večera kdybyste se o ně postarali.
00:34:46 Vím, že je to mimo vaše povinnosti.
-Nemějte starost, slečno.
00:34:50 S tím se snadno vypořádáme. Možná jsme Yorkshiřani,
00:34:53 ale o životě ve městě trochu něco víme.
00:34:56 -Haló? Je tady někdo?
00:35:02 Koukám, že jsme tady správně.
00:35:11 -Vítám vás na Downtonu.
00:35:19 -Napadlo mě, že půjdu dřív a budu chvilku s Georgem.
00:35:24 -Řekla jsem, že ho nakrmím. Ale můžete vy. Byl by rád.
00:35:27 -Pochybuji. Nejspíš si myslí: "Kdo je ta směšná stará paní?",
00:35:32 ale nevadí.
00:35:35 Mimochodem, co kdybych byla "babička"
00:35:39 a Cora by mohla být "babi".
-A co Sybbie? Jak ta vám má říkat?
00:35:44 -No, "teta Isobel" asi. Nejsem skutečná teta, ale skoro ano.
00:35:49 Nečetla jsem někde, že váš přítel, lord Gillingham se zasnoubil?
00:35:53 -Ano. Se slečnou Lane Foxovou.
-Doufám, že vám to nevadí?
00:35:57 Nerada bych, abyste byla nešťastná.
-Nejsem nešťastná.
00:36:02 Jenom nejsem dost připravena být šťastná.
00:36:08 -Když jsem se zasnoubila, milovala jsem Reginalda tak,
00:36:12 až jsem byla nemocná. Byla jsem nemocná láskou! Doslova.
00:36:19 Je to divné, když si na to vzpomenu, ale je to tak.
00:36:22 -U mě to bylo stejné.
00:36:25 Jako bych se zbláznil, nebo byl v hypnóze, nebo tak.
00:36:29 Celé dny, týdny jsem mohl myslet jen na ni.
00:36:34 -A já,
00:36:36 já jsem stála venku ve sněhu, a neměla jsem kabát.
00:36:41 Ale nebyla mi zima, protože jsem si pořád říkala:
00:36:46 "Požádá mě o ruku, požádá mě o ruku."
00:36:53 -No, my ale máme štěstí!
00:36:58 Á, kdo to přišel? Dobrý den.
-Ahoj, Sybbie.
00:37:07 -Nikdy jste neuvažoval o návštěvě Afriky?
00:37:10 -A proč bych měl jet do Afriky, pane Carsone?
00:37:13 -Nejsem Afričan o nic víc, než vy. No, ne o moc víc.
00:37:17 Moji předkové sem přišli v 18. století.
00:37:20 Nebudeme říkat proč a jak.
-Ne, ne, raději to neříkat.
00:37:23 -Pane Rossi, objevil jste na minulosti něco,
00:37:26 co pan Carson neschvaluje. Výborně.
-Ne tak rychle, paní Hughesová.
00:37:30 Vedli jsme svět do boje proti otrokářství.
00:37:34 Vzpomeňte na rozsudek lorda Henleyho 1763:
00:37:37 "Pokud člověk vstoupí na anglickou půdu, potom je svobodný."
00:37:41 -Nekazte dobrou práci pana Rosse.
00:37:44 ZKOUŠÍ TRUBKU
00:37:49 -Ivy, když jsem říkal, že...
00:37:54 -Dobré nebe, to už je čas?
-Jsem dole první.
00:37:57 Jen si chci ověřit, že vše klape.
-Dala jsem jim něco k jídlu,
00:38:00 protože budou hrát, až bude služebnictvo večeřet.
00:38:03 -Je to od vás laskavé.
-Počkejte, až Carson všechny
00:38:07 bezpečně usadí, pak se připravte.
-Ano.
00:38:11 Tedy, tomu říkám osobnost.
-Lady Rose?-Hm.
00:38:16 -I tak se to dá říct.
00:38:27 -Ale nemůžu si pomoct, těch prasat je mi líto.
00:38:31 -Jíte slaninu?
-Ano.
00:38:34 -Klobásy?
-Ano.
00:38:37 -Pak jste sentimentální a neunesete pravdu.
00:38:41 -To o mně říkají málokdy.
00:38:44 -Zdá se, že váš přítel Mary pořádně zkouší.-Obávám se,
00:38:47 že pro Charlese je výzvou každý, kdo si něco nárokuje.
00:38:50 -Říkáte, že si Mary nárokuje o všem rozhodovat?
00:38:52 -Škoda, že se nerozhodla pro mě.
00:38:56 -Molesley. Jste rád, že jste zpátky?
00:38:59 -Spíš překvapený, milostpaní. Ale asi se mi teď říká "Joseph".
00:39:04 -Myslím, toho nejsem schopná.
-Já také ne.
00:39:07 Carsone, nebude vadit, když budeme dál říkat
00:39:10 Molesleymu Molesley, že ne?
-Jistěže ne, milostpane.
00:39:14 -Proč chcete emigrovat?
-Uvědomil jsem si,
00:39:18 že na Downton nikdy nezapadnu.
-Mají vás tu velmi rádi.
00:39:22 -Asi ano.
00:39:24 A já mám rád je. Velmi rád, vážně, a divím se, že to říkám.
00:39:30 Ale nejsem jeden z nich a nemůžu si tu zařídit život.
00:39:34 -Proč ne?
00:39:37 -Myslíte, že by se pro mě našla další hraběcí dcera?
00:39:41 -To nevím.
00:39:43 To by záleželo na ní.
00:39:46 -Ne. Nenašla.
00:39:49 Není jich mnoho nezávislých jako Sybil.
00:39:53 -No, s tím souhlasím.
-Tak, měl bych sem přivést
00:39:57 milou irskou pracující dívku? Bylo by to všem příjemné?
00:40:03 -Skutečně se zdá, že se Isobel dostává z mlhy. To mě těší.
00:40:07 -Netěš se příliš. Součástí jejího zotavení je vrátit se do boje.
00:40:12 -Eh, jestli zase bojuje za svou věc, je to dobré znamení.
00:40:15 -Znamení čeho? Že máme zavřít okenice a dát závoru na dveře?
00:40:20 -Ráda bojuje za to, čemu věří.
-Roberte, nejde to o to,
00:40:25 co má ráda. Ale co ji pohání. Některé lidi pohání hrabivost,
00:40:31 chtíč, i láska.
00:40:34 Ji pohání rozhořčení.
00:40:37 -Prosím dámy o pozornost.
-Eh, ne!
00:40:41 -Rose?
-Ne, dnes se nerozdělíme.
00:40:44 Vyjdeme všichni společně.
-O čem to proboha mluví?-Cože?
00:40:50 -Hrajte!
-A dva, tři...
00:40:52 JAZZOVÁ HUDBA
-Všechno nejlepší, bratránku.
00:40:56 -Tedy!
00:40:59 JAZZOVÁ PÍSEŇ
00:41:26 -Kdo je ten zpěvák? A jak se sem dostal?
00:41:30 Není to trochu divné?
-Ne, je to zábavné.
00:41:40 -Ale babi, je to skutečně vhodné, že Rose toho člověka přivedla sem?
00:41:44 -Má drahá, my venkované musíme dát pozor,
00:41:47 abychom nebyli provinciální.
00:41:50 Snaž se, aby se ti Londýn dostal trochu víc pod kůži.
00:41:59 -Ráda bych věděla, která panství budete zkoumat.
00:42:02 -To zajisté!
-Nesmíte být příliš mlčenlivý.
00:42:06 Po jisté době je to trochu nudné.
00:42:16 Zdá se, že jste mezi nás přivedl zrádce.
00:42:20 -Zrádce ne.
-Tak nepřítele.
00:42:23 Zjevně není na naší straně.
00:42:26 -Je to trochu divoké. Jazz tady na Downtonu.
00:42:29 -Myslím, že je to pěkné. Víte, Tome, na Downtonu
00:42:33 se můžou dít věci, jaké by si nikdo nepředstavil i jen před pár lety.
00:42:39 V tom hledejte odvahu, než hodíte ručník do ringu.
00:42:45 -Vaše první setkání s jazzem, Lady Granthamová?
00:42:47 -Á, tak tohle je jazz?
00:42:50 Myslíte, že někdo z nich ví, co hrají ti druzí? Hm?
00:43:07 HUDBA SESHORA
00:43:10 -Žádala jste, abych přišel?
-Ano. Udělali jsme pár sendvičů
00:43:14 pro vás i pro ostatní. Pochybuji, že skončíte před půlnocí.
00:43:17 Prostřeli jsme malý stůl hned za dveřmi k panstvu.
00:43:20 -Tady dole to zní hezky.
-Když se vám tohle líbí.
00:43:23 -Myslím, že pan Ross je velmi milý.
-Já také, je to s podivem.
00:43:27 Ale přesto je divné, že k tomuhle došlo na Downtonu.
00:43:30 -Ale chce se vám při tom natřásat, ne? -Rozhodně ne!
00:43:43 -Předpokládám, že jsme dostatečně ukázali, že nezkazíme zábavu.
00:43:48 -Ovšem. Ovšem.
00:43:50 -Myslím, že to byl skvělý nápad.
00:43:53 Ale Rose to musí stát spoustu peněz. Máme přispět?
00:43:57 -Nebo to zaplatit. Ať mi kapelník pošle účet.
00:44:01 -Sejdu dolů, až to skončí, a chytím ho, než odjede.
00:44:05 -Bohužel, tvé nadšení pro ni nesdílím. -Proč ne?
00:44:09 -Je typ, který tohle žádá jako právo. Ale chce to na podnose.
00:44:13 Nebude pro to pracovat, ani za to bojovat.
00:44:16 A tenhle typ si nezaslouží přežít.
-Nechci dělat potíže,
00:44:20 ale ona si myslí v podstatě totéž o tobě.
00:44:27 -Ach, Edith, proč mi neřekneš, co se děje?
00:44:31 -Jak víte, že se něco děje?
-Jsem tvoje matka. Jde o Michaela?
00:44:36 Máš další zprávy?
-Vůbec ne.
00:44:39 Před pár týdny jel do Mnichova. Víc nevědí.
00:44:43 -No, ovšemže máš starost.
00:44:53 -No, málokdy je překvapení k narozeninám skutečně překvapení.
00:44:56 -Jen doufám, že jsme služebnictvo moc nešokovali.
00:44:59 Carson byl na omdlení.
-Ale překvapivě mi řekl,
00:45:02 že ten kapelník "je velmi slušný chlapík, milostpane",
00:45:06 tak ho možná přece jen zmodernizujeme.-Pochybuji.
00:45:09 A o panu Gregsonovi nejsou žádné zprávy.
00:45:12 Stále se pohřešuje.
-Edith říkala.
00:45:15 Ale jistě to bude dobré. Mimochodem,
00:45:18 četla jsi ten dopis od Herolda?
-Ano.
00:45:21 A dostala jsem dopis od matky. Nechci ti dělat starosti,
00:45:24 ale myslím, že je v pěkné bryndě. Známe vůbec toho senátora Falla?
00:45:27 -Já si nevzpomínám.
-Doufám, že je nevinný.
00:45:31 Nic se nedokázalo.
-Dokazuje to jediné,
00:45:34 že byl Herold blázen, když do toho šel.
00:45:36 -Teď se kvůli tomu nerozčiluj. Pojď si nechat zdát o ragtime.
00:45:47 POCHECHTÁVÁNÍ
00:46:00 -Je tu ještě někdo?
00:46:04 -Mary? Co děláte tady dole?
00:46:08 -Hledala jsem pana Rosse.
00:46:13 Pane Rossi, chtěla jsem vám poděkovat za nádherný večer.
00:46:17 A také vás požádat, abyste byl tak laskav
00:46:20 a poslal účet lordu Granthamovi.
-Ale to není nutné. -On to chce.
00:46:24 Říká, že váš dárek byl, že jste to zorganizovala.
00:46:28 -Ovšem. A teď je na mně, abych poděkoval.
00:46:32 Bylo o mě velmi dobře postaráno.
-To ráda slyším.
00:46:38 Tak dobrou noc.
00:47:10 Skryté titulky: Stanislav Vyšín Vyrobila Česká televize 2014
Blíží se narozeniny sira Roberta, a lady Rose využije této příležitosti k zorganizování nečekaného překvapení, které na Downton přinese nejen kýženou zábavu, ale i nejedno pozdvižení. Současně na panství přijíždějí pánové Napier a Blake, kteří z pověření vlády vypracovávají zprávu o hospodářských vyhlídkách starých panství v nové době. Zatímco Napier je starý známý rodiny, Blake svými vyhraněnými socialistickými názory ostře narazí proti lady Mary, která otázky správy a budoucnosti panství bere jako silně osobní věci. Lokaj Alfred nakonec přece jen odjíždí do londýnského Ritzu do učení na kuchaře. Na jeho post si už brousí zuby pan Molesley, ale jeho předchozí neochota přijmout nižší kariérní post vede pana Carsona ke kategorickému odmítnutí. Vztah Anny a Batese se pozvolna, díky pomoci jejich okolí, uklidňuje. Kýžené urovnání má přinést i společná večeře v luxusní restauraci. Lady Edith stále marně vyhlíží jakékoli zprávy o osudu Michaela Gregsona v Německu, ale namísto toho dostává novinu, která ji postaví před nejtěžší rozhodnutí jejího života.