Země lidí

Pastevectví je tradičním a nejstarším způsobem, jak si člověk podmaňoval tuto planetu. Cyklus z kolekce BBC Earth

Litujeme, ale video není dostupné
Litujeme, ale video není dostupné

Traviny jsou neobyčejné rostliny – umožňují existenci obrovského počtu tvorů, včetně člověka. Pšenice, rýže, ječmen, kukuřice – to všechno jsou druhy travin, které nás živí. A pastviny živí i zvířata, která poskytují našemu světu další potraviny. Život člověka na pastvinách zásadním způsobem změnil tuto planetu – od amerických prérií po rýžové terasy v Číně. Nebylo to ale ani zdaleka jednoduché. Abychom se stali skutečnými pány pastvin, museli jsme vynaložit veškerou svou odvahu a důmysl.

Lidský důmysl, týmová spolupráce, inteligence a odvaha, to vše se formovalo na pastvinách. Jedinečná kombinace takovýchto vlastností a dovedností nám pomohla dobýt celý svět. Bez nekonečných travnatých plání by se planeta Země zřejmě nikdy nestala planetou lidí.

Dokáže člověk ukrást potravu lvům?

Období, kdy přes bohaté travnaté pláně v keňské savaně putují pakoně, je pro lovce z kmene Dorobo skvělá příležitost. A jako příležitost dokáží využít i toho, že se o svůj životní prostor dělí s jedním z nejschopnějších predátorů na světě, se lvem. Nezdráhají se nechat lvy ulovit pakoně a potom jim ukrást maso přímo před nosem. Stává se, že lvi se po konfrontaci tváří v tvář opravdu dají na ústup, ale většinou jen do chvíle, než si uvědomí, že je lidé jen zastrašili. Musí proto velmi rychle odřezat kýtu a pak se dát na kvapný ústup. Když se podaří lvům ukrást maso a nikdo se při tom nezraní, je to pádný důvod se radovat.

Ne vždy ale stačí pro vyzrání nad protivníky použít jen mozek. Někteří z příslušníků kmene Juhoansi na okraji africké pouště Kalahari ovládají tradiční umění lovu velké zvěře. Nejprve vypálí trávu v okruhu mnoha kilometrů kolem vodní nádrže, aby se na místo dříve nebo později přišla napojit zvěř, která se nebude mít kam schovat. Potom si na vhodném místě vybudují skrýš, v níž stráví i několik dnů, a když se přiblíží šance na úlovek, potřou louky a oštěpy jedem z larvy brouka. Samotné zasažení cíle ale ještě neznamená úspěch. Kořist uběhne s otráveným šípem v boku mnoho kilometrů, než jed začne účinkovat, a proto ji lovci musejí vystopovat.

Pastviny v okolí jezera Tonle Sap v Kambodži se na několik týdnů zalijí vodou a zdejším obyvatelům nabídnou hojnost potravy. Jsou tu také miliony hadů, kteří sem přicházejí lovit třící se ryby. Většinou jsou to neškodní užovkovití hadi, ale mohou být smrtelně jedovatí. Schopnosti lovit je spočívá v rozeznání snadné kořisti od nebezpečného protivníka. Úlovky jsou určeny pro největší hadí trh na světě, na kterém během několika týdnů změní svého majitele více než šest milionů hadů. Za hady lovec dostane v přepočtu necelých 20 korun za kg.

Ptačí průvodce

Masajové ve východní Africe se naučili spolupracovat s volně žijícími ptáky, s jejichž pomocí získávají velice ceněnou sladkou pochoutku – med. Drobnou medozvěstku, jež je schopna ucítit vůni medu na velkou vzdálenost, lákají pískáním. Ta jim odpoví zvuky, které vydává, jen když komunikuje s člověkem, a vědoma si toho, co po ní lidé chtějí, je začíná vést. Pak už je řada na lidech, aby dostali med ven. Ti nakonec svému ptačímu průvodci musejí zaplatit včelím plástem a několika larvami. Je to dokonalé soužití. Ale každý masajský chlapec dobře ví, že pokud by průvodci nedal jeho podíl, příště by ho zavedl třeba do lvího doupěte.

Pšenice, kukuřice, rýže, všechny tyto plodiny byly kdysi jen volně rostoucími travinami, které člověk vyšlechtil, aby dávaly úrodu. Její hojnost ale neodolatelně přitahuje množství škůdců, jejichž příchod bývá leckdy spojený s úplnou pohromou. Rýžová pole v Tanzanii se v březnu před sklizní stávají cílem náletů snovačů. Zemědělci se snaží zachytit zvuk, jenž přichází jako předzvěst průzkumného oddílu a nakonec celého hejna. Místní obyvatelé dobře vědí, že v této bitvě nemohou vyhrát, snaží se tak jen co nejvíce omezit ztráty. I snovači ale mají svou Achillovu patu. Aby se mohli rozmnožovat, musejí se nakonec zastavit a vybudovat hnízda v početných koloniích. V tu chvíli mají rolníci příležitost zahájit protiútok – stromy, na kterých jsou hnízda vybudována, podpálí.

Pastevectví 21. století – nahánění dobytka vrtulníkem

Nadvláda člověka nad stepí a zvířaty, která na nich žijí, dosáhla svého vrcholu v australském vnitrozemí, kde se na obrovských rančích chová na 30 milionů kusů skotu. Nahánění dobytka do stáda tu dříve trvalo celý měsíc. Velcí místní dobytkáři ale začali používat netradiční metodu – nahánění ve vrtulnících. Z helikoptéry se stáda najdou mnohem rychleji než ze sedla koně. Když vrtulník najde malou skupinku, sestoupí co nejníže, aby dobytek vyplašil a hnal ho žádaným směrem. „Dnes už na velkou migraci pakoňů čekat nemusíme. Pořádáme svoje vlastní,“ říká Ben Tapp, jeden z místních zemědělců.

Mezi nejrozsáhlejší pastviny na světě ovšem patří ty mongolské. Prohání se po nich víc divokých koní než kdekoli jinde. Jejich zkrocením se Mongolové stali vládci stepí. Jedním z úmyslů, proč se vydat na pastviny, může být výroba tradičního mongolského nápoje. Cílem je podojit volně žijící kobyly a získat mléko do zásoby. Úspěch závisí na dokonalé spolupráci s vlastním koněm – při rychlé jízdě pastevci udržují rovnováhu jen sevřením kolen. Nejdříve se snaží pochytat hříbata a potom i klisny. Nedají se chytit snadno, jezdci mají navrch teprve po dlouhé době vyčerpávajícího úsilí. Kobylám pak nasadí ohlávku a svážou nohy, aby je mohli lépe ovládat, a potom k nim přivedou jejich hříbata, aby se uklidnily. Nadojené mléko, které nevypijí hned, musejí upravit, aby se nezkazilo. Protože obsahuje hodně cukru, Mongolové je nechávají zkvasit, a výsledkem je lehce alkoholický nápoj připomínající jogurt. Mikroorganismy po nějaké době promění mléko ve velice výživnou letní potravu.

V africké savaně drží pasáci dobytek v ohradách u svých domovů. Zvířata se tady stala majetkem, o který jsou muži ochotni bojovat. Příslušníci kmene Suri žijící na pastvinách v jižní Etiopii zašli v tomto ohledu až do extrému. Znepřátelené kmeny zde kvůli stádům dobytka vedou bitvy a z pastevců se stali válečníci. Pro Surijce jsou krávy také platidlem. Jsou příliš cenné, než aby je zabíjeli, a pečují o ně proto s maximální starostlivostí. Rok co rok také příslušníci kmene podstupují rituální zkoušku odvahy, při které musí prokázat, že jsou skutečnými bojovníky schopnými svá stáda ochránit. Tyče, se kterými se bojuje, jsou dlouhé dva metry a mohou způsobit vážná zranění. Při boji muži nemají nic, čím by se před údery chránili. Každý muž postupně vyzývá protivníky ze sousední vesnice, a čím větší počet vítězství vybojuje, tím bude váženější.