Autor obalu alba skupiny Beatles Revolver, za který v roce 1966 získal cenu Grammy. Charismatický reklamní grafik a baskytarista. Německý dokument
00:00:55 Co se stane, když se člověk vydá na cestu minulostí,
00:00:59 navštíví místa nebo lidi, které už dlouho neviděl?
00:01:02 Nemám ponětí.
00:01:19 Česká televize uvádí německý hudební dokument
00:01:22 KLAUS VOORMANN
00:01:41 Jak se vede? Nazdar, kamaráde!
00:01:44 Ahoj!
00:01:45 Pojď dál! Vítej!
00:01:50 Máš to tu hezký!
00:01:53 Klaus do Los Angeles okamžitě zapadnul.
00:01:57 Vtrhnul do studia, a hned mu to sedlo.
00:02:00 Nic ovšem nenaznačovalo tomu, že by se k nám přidal.
00:02:03 Tehdy bylo nemyslitelné,
00:02:06 že by se někdo vrhnul do hudební branže kvůli penězům.
00:02:09 Ocitnout se spolu v jedné místnosti, všichni pohromadě,
00:02:13 nám připadalo jako požehnání.
00:02:16 Proto jsme tady.
00:02:18 Nevadí ti můj pes? Jasně že ne.
00:02:24 Chtěl by chodit po dvou. Strašně se stydí za to, že je čtyřnožec.
00:02:33 Chce sežrat mikrofon.
00:02:38 To je součástí vesmíru. Zvykej si.
00:02:43 Viděl jsi doktora Doolittla?
00:02:46 Vystupuje tam podobný pes a pořád mele:
00:02:48 "Kde mám míček? Kde mám míček?"
00:02:51 Sally? Chuba potřebuje ven. Popovídat si s paní Veverkou.
00:03:01 Klaus byl baskytarista číslo 1. První, komu jste zavolali.
00:03:07 Bez výjimek.
00:03:12 U příležitosti mých 70. narozenin
00:03:16 nás napadlo, že by bylo fajn něco nahrát s kamarády.
00:03:19 Když jsem dorazil do studia, netušil jsem, kdo se všechno ukáže.
00:03:37 Pane Voormanne!
00:03:39 Čau, kluci!
00:03:40 Tak jo, vy parchanti, jde se na věc.
00:03:43 Rock'n'roll mi byl souzený. Nemohl jsem si pomoct.
00:04:23 Pak tam šoupneme klavír.
00:04:27 Neudělal jsi chybu. Bylo to bezva. Van Dyke vtipně pozměnil rytmiku.
00:04:32 Často jsme spolupracovali.
00:04:35 Je to fajn kamarád,
00:04:37 vlastně jsme bydleli pohromadě ještě s Georgem Harrisonem.
00:04:41 Museli jsme zařídit, aby se nenudil.
00:04:44 Lidi ovšem netuší, že v 70. letech jsme museli Klause
00:04:47 schovávat za dveře pro případ, kdyby přišel někdo z odborů.
00:04:51 Nesměli jsme s ním spolupracovat, nebyl v odborech.
00:04:56 Schovával jsem se.
00:04:59 Proto zase bude za dveřmi.
00:05:19 Kdykoli tu písničku slyším,
00:05:22 vzpomenu si na staré časy v Hamburku s Beatles.
00:05:25 Na tomhle obrazu jsem chtěl zachytit atmosféru v klubu Top 10,
00:05:29 kde Beatles hráli.
00:05:32 Časně zrána někdo najednou otevře dveře a dovnitř pronikne sluníčko.
00:05:39 Pořád nám ukazoval svoje kresby. Moc se nám zamlouval jeho styl.
00:05:45 Už si nevzpomínám, od koho to vzešlo, ale někdo se ho zeptal:
00:05:49 "Co kdybys nám navrhnul obal desky?" Netuším, koho to napadlo.
00:05:53 John mi zavolal a povídá:
00:05:57 "Klausi, co kdybys zaskočil do studia poslechnout si nové věci?"
00:06:01 Úplně mě to odrovnalo. Prostě nádhera. Fantastická muzika.
00:06:05 Další krok jiným směrem.
00:06:08 Byly to ohromující a přelomové věci.
00:06:11 Přesně to jsem se pokusil vyjádřit výtvarně na tomhle obalu.
00:06:16 Když jsme to dokončil, zašel jsem do EMI.
00:06:20 Položil jsem návrh někam na poličku a v místnosti se rozhostilo ticho.
00:06:24 Celý jsem se třásl. Napadlo mě, že se jim to nelíbí.
00:06:29 Vážně strašidelný moment. Pak spustil Paul: "Co je tohle?
00:06:33 Aha, to jsem já..."
00:06:36 V jednom rohu byla fotka Paula, jak sedí na záchodě.
00:06:40 "Hele, to jsem já na záchodě!" Pak se ozval George Martin:
00:06:44 "To nepůjde, Klausi! To musí zmizet!"
00:06:47 Takže jsem nakonec přišel s tímhle.
00:06:51 Měl jsem radost, že se prolomily ledy. Začali jsme probírat detaily.
00:07:12 Ty kresby byly parádní. Prostě senzační obal.
00:07:17 Měl jsem šílenou radost.
00:07:20 Jelikož Beatles trávili spoustu času na turné a ve studiu,
00:07:24 strašně nám záleželo na lidech, které jsme znali delší dobu
00:07:28 a z nichž se stali naši blízcí přátelé.
00:07:32 Klaus je jedním z nich.
00:07:35 Nikdy jsme spolu netrávili moc času, ale věděli jsme,
00:07:38 že jakmile se sejdeme, bude to parádní.
00:07:42 Měli jsme toho hodně společného. Je ze stejného těsta jako my.
00:07:50 Měl jsem vlastní život, oni zase svůj.
00:07:53 Ale když jsme se někde sešli, vždycky to probíhalo jako zamlada.
00:08:14 V Hamburku se přihodila spousta změn.
00:08:18 Když jsme chodili do Kaiserkeller a poznali Beatles,
00:08:22 byli to mladí, neznámí kluci, bez peněz.
00:08:25 Od té doby jsem je nepřestal sledovat.
00:08:31 Když jsem slyšel Paula nebo Johna zpívat a viděl,
00:08:35 jaké kolem sebe šíří charisma, a potom George, jak je doplňuje,
00:08:40 byla to prostě fantazie.
00:08:44 Později se k nim přidal Ringo
00:08:48 a dali jsme dohromady menší partu lidí.
00:08:51 Strašně se nám líbili, jenže tehdy je ještě nikdo neznal.
00:08:58 Klaus byl úplný nadšenec.
00:09:02 Žadonil, ať si s ním jdu ty báječné kluky poslechnout.
00:09:10 Tak trochu jsme se tam báli jít.
00:09:14 Byla to nebezpečná oblast, samí rockeři.
00:09:17 My jsme tam vyčnívali.
00:09:20 Říkali nám "exis", to je zkratka pro existencionalisty.
00:09:24 Vzpomínám, jak se přišourali, posadili a poslouchali muziku.
00:09:30 Vypadali děsně zajímavě, tajuplně.
00:09:34 Od té doby jsme trávili v Kaiserkeller každý večer.
00:09:56 Umělecky založení lidi, což nám vyhovovalo.
00:10:00 John chodil na uměleckou školu,
00:10:03 sám jsem se taky hodně zajímal o umění.
00:10:06 Prostě mezi nás zapadli.
00:10:10 Strašně se mi líbili. Obzvlášť George.
00:10:14 Chovali se hrozně příjemně.
00:10:16 Spontánní, přátelské povahy.
00:10:19 Něco takového jsem v Německu nezažil.
00:10:22 Dělali si srandu ze sebe, z Angličanů, z Němců.
00:10:25 Pořád se bavili. Prostě šťastní lidi.
00:10:29 Napadlo mě, že tohle je přesně způsob, jak by měl člověk žít.
00:10:33 Změnili mi život.
00:10:36 Napadlo mě, že musím odjet z Německa.
00:10:56 Nejdřív jsem se přestěhoval do Londýna.
00:11:00 Chtěl jsem sehnat práci v reklamě.
00:11:03 Hodil jsem řeč s Georgem, a ten mi navrhnul,
00:11:06 abych zůstal s nimi.
00:11:17 Tohle je Green Street. Tady je byt, kde bydleli Beatles.
00:11:21 Původně tam byli všichni čtyři, ale když jsem přijel,
00:11:25 byl tam jen George a Ringo.
00:11:30 Přinesl jsem si akustickou kytaru.
00:11:33 Učil jsem se hrát na klasickou kytaru ve Španělsku.
00:11:36 George mě poslouchal,
00:11:39 jak hraju Tarrigu, Bacha a Rodrigueze.
00:11:43 Valil oči a říkal, že by taky chtěl umět takhle hrát.
00:11:48 Ale nikdy se to nenaučil. Netuším proč. Ptal se mě:
00:11:52 "Klausi, proč si opíráš kytaru o levé koleno?"
00:11:56 Vysvětloval jsem mu:
00:12:00 "Klasičtí hráči si opírají kytaru o levou nohu."
00:12:05 Pak jsem získal práci jako výtvarník u agentury Smith Walden.
00:12:10 Bral jsem to jako první stupeň odrazového můstku
00:12:14 stát se profesionálním grafikem.
00:12:17 Tak jsem postupoval dál.
00:12:20 Pochopil jsem, že se mi vážně daří
00:12:23 a že jsem schopný přijít se zajímavými nápady.
00:12:27 Joe? Ptali se mě, kde je originál obalu Revolver.
00:12:31 Na to se mě ptají pořád.
00:12:35 Visí u mě v knihovně. Chceš si ho půjčit?
00:12:40 Prohlédnout. Půjčit ne. Stačí mi ho vidět.
00:12:45 Přinesu ho zítra.
00:12:48 Co jsi s ním provedl?
00:12:50 Vybarvil jsem ho.
00:12:52 Zajímavý.
00:12:54 Zdigitalizoval jsem ho.
00:12:58 Ba ne, je pořád stejný.
00:13:03 Od chvíle, kdy jsem viděl obal desky Revolver, mě zajímalo,
00:13:06 kdo je autorem.
00:13:09 Originál jsem poprvé uviděl v Los Angeles.
00:13:13 Dodnes tam objevuju další věci, kterých jsem si předtím nevšiml.
00:13:18 Kromě toho má Klaus celou diskografii.
00:13:22 Je úžasné, když zjistíte, kde všude hrál.
00:14:38 Je zvláštní, že si z té doby vybavuju jen slunečné počasí.
00:14:43 Přitom rozhodně nebylo pořád hezky.
00:14:46 Prostě ve vás přetrvá pocit, že tehdy bylo jenom krásně.
00:14:50 Ve 40. a 50. letech chtěli být všichni dospělí,
00:14:55 zatímco v 60. letech chtěl být každý mladý.
00:14:58 Mládež hodlala změnit svět a Beatles a Rolling Stones
00:15:02 byli jejich hlásnou troubou.
00:15:06 Epicentrem se stal Londýn. Upíraly se tam všechny oči a uši.
00:15:10 Londýn se stal centrem módy, umění, hudby atd. Vážně síla.
00:15:26 Máš určitě originály, viď? Bála jsem se, že se mohly ztratit.
00:15:37 Tenhle se mi moc líbí.
00:15:41 Nádhera! Mimořádná věc. Že je to krása?
00:15:45 Parádní.
00:15:47 Ty vlasy!
00:15:49 To jsou šaty Ossie Clark.
00:15:51 No jasně. Krása.
00:15:53 Další byly vlasy.
00:15:56 Ten způsob nasvícení šatů... Přesně tak jsi to zamýšlel.
00:16:02 Aby světlo šlo odtud a větrák zase odtamtud,
00:16:06 abych docílil těch dlouhých stínů.
00:16:09 Mimořádná věc.
00:16:21 Pro jaký časopis to bylo?
00:16:24 Vogue. Jasně, Vogue.
00:16:25 Nepřinesl jsem původní vydání.
00:16:28 Tohle otiskli barevně, jenže mně to nevyhovovalo.
00:16:32 Černobílá je mnohem lepší.
00:16:36 Vyfotili jsme jen obličej.
00:16:40 Jo, a pak jsem dokreslil zbytek.
00:16:45 Pak mi zavolal Gibson Kemp. Astrid se vdala za Gibsona.
00:16:48 Oba mě přemlouvali, abych s nimi hrál.
00:16:52 Klaus nejdřív reagoval: "Kdepak, na to nejsem dost dobrý!"
00:17:02 Prostě jsem mu řekla: "Budeš hrát s Gibsonem, a hotovo!"
00:17:09 A tak založili kapelu.
00:17:15 Brian Epstein nám zařídil smlouvu: "To zní zajímavě!"
00:17:20 Pak se kapela rozpadla a najednou přišli Holllies,
00:17:25 Manfred Mann, John Mayall, Moody Blues a všichni chtěli,
00:17:29 abych hrál na baskytaru.
00:17:32 Netušil jsem, co se stalo. Najednou jsem měl na výběr.
00:17:36 Tak jsem začal hrát s Manfred Manem.
00:17:39 Nahráli jsme spoustu hitů, a bylo to.
00:18:07 Pak jsem začal objíždět nahrávací sessiony.
00:18:10 Původně s Johnem.
00:18:12 Pak jsme odjeli do Toronta.
00:18:15 Přišel za mnou George a nahráli jsme "All Things Must Pass".
00:18:20 Pak se na mě zase obrátil John, potom Ringo... Takhle to začalo.
00:18:25 Nato mě požádal Richard Perry, abych hrál s Harry Nilsonem.
00:18:30 Následovala Carly Simon.
00:18:33 Takhle to pokračovalo, až jsem skončil v hudební branži.
00:18:37 Nebyl to můj záměr. To se ani naplánovat nedá.
00:18:48 John chtěl založit kapelu Plastic Ono Band, tak mi zavolal a povídá:
00:18:53 "Klausi, chceš hrát na basu?"
00:18:57 Opatrně jsem se zeptal: "Musíš mi o tom říct něco víc."
00:19:01 Spustil: "Chceme prostě začít hrát, má to pro nás velký význam,
00:19:05 Eric Clapton už souhlasil, a teď se ptám tebe.
00:19:08 Jdeš do toho, nebo ne?"
00:19:11 Zněl vážně dost napjatě. Tak jsem na to kývnul.
00:19:15 "Fajn, takže zítra se sejdeme na letišti."
00:19:19 "Jak to myslíš, na letišti?"
00:19:22 "Zítra letíme do Toronta, koncert je pozítří!"
00:19:29 Nastoupili jsme do letadla a tam začali zkoušet,
00:19:32 v poslední řadě.
00:19:35 Byl tam šílený kravál. Přímo vedle nás byly motory.
00:19:39 Když nezapojíte baskytaru do zesilovače, neslyšíte nic.
00:20:02 Přímo z letiště jsme odjeli na stadion, odešli do šatny,
00:20:06 odehráli krátkou zkoušku, pak jsme vylezli na pódium a spustili.
00:20:15 Hlavou se mi honilo:
00:20:17 "Je tu John Lennon, nehrál několik let,
00:20:20 nebyl vůbec na pódiu, a najednou pořádá koncert,
00:20:23 aniž by cvičil, navíc s kapelou, která spolu nikdy nehrála."
00:20:28 Šla z toho hrůza, ale řekl jsem si, že asi ví, co dělá.
00:20:38 Žádná zvukovka, žádná zkouška. Podle toho to taky znělo.
00:21:50 John se nikdy ve studiu moc nezdržoval.
00:21:53 Vždycky odtamtud chtěl co nejrychleji zmizet
00:21:57 a všechny ponoukal: "No tak, hněte sebou, hlavně rychle..."
00:22:02 George byl pravý opak. Cítil se ve studiu jako doma.
00:22:10 Vytvořil skvělou atmosféru všude, kde se ocitnul, včetně studia.
00:22:21 Začal jsem s Georgem spolupracovat na albu "All Things Must Pass".
00:22:27 Mám pocit, že se jich prodalo víc než desek Beatles.
00:22:34 Na baskytaru hraje člověk, o kterém spousta lidí slyšela,
00:22:38 ale nikdy ho neviděli: Klaus Voormann.
00:22:46 Hodně osobní záležitost.
00:22:50 George nebyl jen zvědavý se zajímal o to, jak se cítím,
00:22:54 a mě zase zajímalo, jak je na tom on.
00:22:59 Vyprávěl mi historky ze života
00:23:03 a pokládal mi hluboce osobní otázky.
00:23:07 Takže z toho logicky vyplývá,
00:23:11 že byl pro mě hlavní postavou Beatles a že jsem ho měl nejradši.
00:23:22 Klaus byl přítel,
00:23:24 který v Georgeově životě sehrál řadu úloh.
00:23:30 Kreslil pro něj, pomáhal mu na zahradě,
00:23:33 inspiroval ho... vážně zajímavý kamarád.
00:23:36 A rozhodně ho provázel po umělecké stránce.
00:23:45 Každý věděl, že George je hluboce duchovně založený.
00:23:49 Jenže současně se potýkal s řadou problémů, což řada lidí netušila.
00:23:55 Nepřál si to.
00:23:57 Dobře jsem věděl, čím si prochází, jak bojuje sám se sebou,
00:24:02 a nejspíš jsem mu dost pomohl.
00:24:14 Jeho nemoc ho příliš netrápila. Řekl mi:
00:24:18 "Klausi, vůbec se tím netrap.
00:24:22 To je jenom ulita, v níž právě žijeme. Vůbec na tom nezáleží."
00:24:28 Takže uklidňoval on mě.
00:24:31 Hodně se mi o Georgovi zdá v různých etapách jeho života.
00:24:35 Někdy je mu 17 let,
00:24:37 jindy je tady ve Friar Parku nebo v Los Angeles.
00:24:40 Takže mě vlastně neopustil.
00:24:57 Klausi! To snad není pravda!
00:25:03 To je doba, co?
00:25:06 Na tohle jsem se těšil. Mám pro tebe překvapení.
00:25:14 Pojď dál.
00:25:20 Panebože!
00:25:21 Nejsou ti povědomé? Měly by. Skoro na všech jsi hrál.
00:25:25 Harry, Carly, samozřejmě Ringo.
00:25:33 Je to úžasné, na kolika památných deskách jsme spolupracovali.
00:25:38 Byla to legrace.
00:25:40 To rozhodně. A tady máme: "Nobody Does It Better".
00:25:48 Hele, Ringo.
00:25:51 "You're Sixteen" a "Photograph".
00:25:55 Klause Voormanna jsem poznal v červnu 1971,
00:25:58 když jsem začal pracovat na albu "Nilsson Schmilsson".
00:26:03 Zavolal mi a ptal se:
00:26:06 "Klausi, spolupracujeme s Harrym Nilssonem a rádi bychom,
00:26:11 aby sis s námi zahrál."
00:26:14 Následovala krátká pauza - krátké pauzy totiž dělám běžně -
00:26:19 a on dodal: "Zaplatíme ti dvojnásobek."
00:26:23 Povídám: "Zajímavá nabídka!"
00:26:27 To bylo poprvé, co mi tohle někdo řekl.
00:26:31 Pořád jsem nějak nedokázal pochopit,
00:26:34 že jsem známý baskytarista.
00:26:36 Po prvním sessionu alba
00:26:39 "Nilsson Schmilsson" jsme věděli, že to bude mimořádná věc.
00:26:43 Měli jsme skvělou kapelu.
00:26:46 Nahráli jsme skladbu "Without You",
00:26:49 která se ocitla na prvním místě žebříčku po celém světě.
00:26:54 Dalším projektem byla deska Carly Simon "No Secrets".
00:27:22 Carly jsem neviděl od 70. let.
00:27:26 Už se nevzpomínám, kdy přesně to bylo. Hrozně to uteklo.
00:27:30 Pozvala mě na Martha's Vineyard, což je paráda.
00:27:47 Ještě sis k tomu přibral kameramany!
00:27:51 Vypadáš báječně, pořád fešák! Vůbec ses nezměnil.
00:27:57 Prostě jsme nějak ztratili kontakt.
00:28:01 Na druhou stranu - to pouto se nedá přetrhnout.
00:28:04 Občas potkáte určité lidi, u nichž okamžitě víte...
00:28:07 víte, že oni vědí, že víte.
00:28:52 Klaus přišel první den na session a dočista mě očaroval.
00:28:57 Neskutečně pohledný chlap, současně skromný...
00:29:02 ve své skromnosti až uzavřený.
00:29:06 Pořád sklápěl oči.
00:29:09 Na chvíli se vždycky podíval nahoru, a pak zase oči sklopil.
00:29:15 A vtom - netuším, jestli si jen tak brnkal na basu - spustil...
00:29:30 "Pro všecky rány!" Okamžitě jsem reagovala.
00:29:34 S původní skladbou to nemělo nic společného.
00:29:40 Překvapilo mě to.
00:29:55 První skladba na desce!
00:29:58 A tak vznikla tahle písnička.
00:30:02 Stalo se z toho možná nejslavnější
00:30:05 baskytarové intro v dějinách popmusic.
00:30:27 Tohle je klikatá cesta a tohle přímá cesta.
00:30:32 Obě vedou na totéž místo. Pocta skladbě...
00:30:36 ZPÍVÁ
00:30:55 Takže kudy půjdeme?
00:30:58 Hlavně tou správnou cestou. Takže přímou.
00:31:31 Nahrávací technika v Londýně
00:31:34 byla na mnohem vyšší úrovni než v Americe.
00:31:37 Desky zněly líp, zvukaři byli školení,
00:31:39 aranžéři na tom byli ještě líp díky klasickému vzdělání.
00:31:47 Tehdy se lidi mnohem víc dělili o své hudební nápady
00:31:50 třeba vám hned předvedli,
00:31:53 jakou posloupnost akordů se zrovna naučili.
00:31:57 Mick Jagger zpíval doprovodný vokál na "You're So Vain".
00:32:02 Paul a Linda McCartneyovi zpívali vokály na skladbu "Night Hour".
00:32:06 Tu složil James Taylor.
00:32:11 Mick nahrával vokály se mnou ve studiu a povídá:
00:32:14 "Panebože, jsem strašně nervózní, přijde Paul McCartney!"
00:32:19 Paul s Lindou zase byli nervózní z Micka.
00:32:23 Pochopitelně si hned začali notovat s Klausem Voormannnem.
00:32:28 Pak všichni popadli nástroje, a už to jelo:
00:32:31 "Hele, co tenhle předěl? Znáš tohle?
00:32:34 Slyšel jsi tuhle Elvisovu skladbu?"
00:32:37 Byli jako kluci, co ještě nedospěli,
00:32:41 aby se začali drát na výsluní.
00:32:48 Klaus nikdy s nikým nesoutěžil. Rozhodně to nebyl kapelník.
00:32:56 V podstatě zapadl do šablony všeuměla.
00:33:07 Při nahrávání tohohle alba jsme vážně připomínali jednu
00:33:11 velkou rodinu, a Klaus měl samozřejmě rozhodující slovo.
00:33:16 Přitom z něj vyzařoval klid a mír.
00:33:19 Nevybavuju si, že by byl někdy frustrovaný.
00:33:57 Byla to pro mě emocionální záležitost.
00:34:00 Už nějaký čas jsem se v hudební branži nepohyboval,
00:34:04 prostě jsem se rozhodl, že muziku pověsím na hřebík.
00:34:08 A najednou mi ostatní začali navrhovat,
00:34:12 abych se sešel se starými známými.
00:34:15 Netušil jsem,
00:34:18 že vrátit se k hudební branži pro mě bude tak náročné.
00:34:21 Najednou jsem seděl a hrál s ostatními,
00:34:24 kteří se ke mně chovali moc hezky.
00:34:28 Došlo mi, kolik jsem měl a stále mám přátel.
00:34:33 John je sice po smrti,
00:34:36 George už taky umřel, ale když jsem se ocitl u Carly,
00:34:40 najednou se mi to všechno začalo vracet.
00:34:45 Hodně emocionální, a moc těžké.
00:35:14 Pořád jsem pendloval mezi Londýnem a New Yorkem,
00:35:17 Londýnem a L.A., odtamtud jsem letěl do New Orleans a zase zpátky.
00:35:23 Už jsem toho měl dost,
00:35:27 tak jsem se rozhodl, že se přestěhuju do Ameriky,
00:35:31 protože tehdy se hlavním centrem dění stalo právě L.A.
00:35:50 Když jsme nahrávali Ringovo album, neměl jsem kde bydlet,
00:35:53 takže mi Ringo nabídl, abych zůstal u něj v bungalovu.
00:35:58 Byla to pro mě novinka. Nikdy jsem v něčem takovém nebydlel.
00:36:03 Venku stál Chevrolet Camaro, co mi Ringo pronajal.
00:36:09 Ráno se mě ptal: "Co si dáš k snídani?"
00:36:12 Připadal jsem si jako král. Dostal jsem svůj klíč.
00:36:15 Přímo z bungalovu jsem mohl nastoupit do auta a odjet.
00:36:21 Občas, když jsem někam ráno jel,
00:36:25 jsem Ringovi připravil malou kresbu, aby věděl, kde jsem.
00:37:31 Beatles se rozpadli, jenže všichni byli moji kamarádi.
00:37:35 Někdy se mi možná dařilo jim pomáhat,
00:37:39 aby na sebe nezanevřeli.
00:37:45 John jezdíval do Los Angeles. Složil Ringovi písničku.
00:37:50 Ringo se samou radostí zapomněl zmínit Georgovi,
00:37:53 že nahráváme s Johnem.
00:37:58 Najednou jsem se ocitnul v pozici, kdy jsem musel požádat Lennona,
00:38:03 jestli by mu nevadilo, kdyby přijel George Harrison
00:38:07 a zahrál na jedné skladbě, na které jsme s Ringem dělali.
00:38:14 George přišel asi za 20 minut.
00:38:17 Právě jsme začali na skladbě pracovat,
00:38:20 neměl možnost si ji poslechnout.
00:38:24 Prostě tiše přišel s malým kombem, zapojil kytaru a spustil dokonalý,
00:38:28 typický kytarový part ve stylu Beatles.
00:38:36 Pak jsem zavolal Paulovi, že si na tom albu taky musí zahrát.
00:38:40 Povídá: "Dej mi termín. Nejlíp se mi dělá s nožem na krku."
00:38:44 Já na to "Úterý!"
00:38:47 V pondělí večer mi zavolal a zahrál mi písničku do telefonu.
00:38:54 Takže mám hrát a nezpívat? Ne, kdepak, chtěl jsem...
00:38:57 S tím pianem to znělo bezva.
00:39:00 Chceš zpívat? Nechci.
00:39:02 Co to vyvádíme? Kam se poděla organizace?
00:39:06 Co kdybys hrál jen na bicí? V téhle skladbě?
00:39:09 Jestli chceš zpívat... Ne!
00:39:12 Skvělý! Stačí, když zahraju.
00:39:15 Chci, abys zpíval! Ale tušil jsem, že odmítneš.
00:39:18 Nebudu zpívat. Jenom teď, nebo...
00:39:22 Už nikdy. Ruším svůj zpěv.
00:41:37 Hrát s Klausem byla neskutečná pohoda.
00:41:41 Dneska jsme si prostě
00:41:43 jen zanotovali takovou jednoduchou skladbičku "Short People".
00:41:46 Poprvé jsme ji hráli s Johnem. Na albu "Imagine".
00:41:52 Byli jsme v jedné místnosti s Johnem a Klausem.
00:41:56 Všichni jsme hráli... tuším, že to byla Johnova ložnice.
00:42:01 Studio v Ascotu původně sloužilo jako ložnice.
00:42:04 Celou ji vyklidili a přetvořili na studio. Dost malá místnost.
00:42:09 Byli jsme tam poměrně namačkaní.
00:42:15 Byl tam George, samozřejmě John, ještě Yoko a Phil Spector.
00:42:23 Na bicí hráli Jim Keltner a Alan White,
00:42:26 Nicky Hopkins seděl za klavírem.
00:42:30 Po většinu času to byla jen tahle parta.
00:42:34 John nám přehrál na piano novou skladbu, "Imagine".
00:42:38 Hrozně nás to dojalo, byla to krásná písnička,
00:42:43 navíc v jeho podání, jen on sám a klavír.
00:43:00 Byl jsem takovým neobvyklým členem.
00:43:04 Po všech těch letech,
00:43:07 co jsem hrál nebo nehrál, jsem si vytvořil vlastní styl.
00:43:11 Pak mi došlo, že to zní nevšedně.
00:43:14 Rozhodně jsem hrál na baskytaru jinak než Paul McCartney.
00:43:19 A když jsem přišel s nějakým návrhem, třeba na aranžmá,
00:43:23 nemluvil Paul nebo John, ale já.
00:43:27 Takže jsem měl k materiálu zcela odlišný přístup.
00:43:35 V tomhle domě Harry a John nahráli "Pussycats". Byla to šílená doba.
00:43:41 Typické L.A. V domě byla spousta lidí.
00:43:45 Bylo tam několik bytů.
00:43:48 Nahoře byla oblá prosklená místnost,
00:43:52 kde bydlel tehdy John s May Pang.
00:43:56 Hned vedle, to je to okno napravo, bydlel Keith Moon.
00:44:04 A za ním, to poslední okno, jsem byl já.
00:44:08 A ještě o kus dál bydlel Ringo.
00:44:15 Někdy jsme jen čekali, až se John a Harry vrátí.
00:44:20 Zmizeli na pár dní, celou dobu někde pařili.
00:44:24 Každý věděl, že vytloukají bary nebo popíjejí u někoho doma
00:44:28 a vyvádějí vylomeniny.
00:44:34 Jednou jsme šli s ženou na jednu takovou civilizovanější party,
00:44:38 tedy aspoň tak působila na první dojem.
00:44:42 Když jsme odcházeli, napadlo mě, že to je možná jedna z těch nocí,
00:44:46 kdy se John s Harrym asi někde probudí na sluníčku.
00:44:50 Prostě někde na pláži.
00:44:53 Celé noci seděli někde na pláži, popíjeli a skládali písničky.
00:44:57 Session začínala v 7 hodin.
00:44:59 V 10 hodin už byli všichni zkouření a nedokázali zahrát ani tón.
00:45:05 Všechno to musel platit Harry, nikoli nahrávací společnost.
00:45:10 Byla to jeho party. Takhle si to přál.
00:45:14 Jenže mně to neštymovalo, byla tam spousta pijavic.
00:45:18 Lidi, co se snažili z kamaráda vytáhnout peníze.
00:45:21 To se mi nelíbilo.
00:45:24 Klidně můžete připravit experiment, kdy do místnosti plné opic
00:45:27 přinesete spoustu kokainu, koňak a tu nejlepší marihuanu na světě,
00:45:32 jenže ty opice nedostanou žádný nápad a nedokážou se domluvit,
00:45:38 takže výsledek pokusu bude nula.
00:45:42 Vlastně ještě míň než nula, když vezmeme v potaz drogy.
00:45:48 Skvělou muziku je schopný vytvořit jedině talent.
00:47:07 Už mě unavovalo potloukat se po večírcích a večeřet v 1 hodinu
00:47:12 v noci a seznamovat se někde u bazénu s panem tím a tím.
00:47:17 Unavovalo mě to.
00:47:19 Napadlo mě, že pokud to takhle v hudební branži chodí,
00:47:23 pak to není nic pro mě.
00:47:27 Každopádně jsem se tehdy rozhodnul, že se vrátím do Německa.
00:47:33 Jednoho dne jsem si řekl, že se vrátím ke grafice.
00:47:36 Vždycky jsem využil příležitosti, abych něco namaloval.
00:47:41 Pak vyšla knížka "Dny v Hamburku".
00:47:45 Lidi mi navrhovali,
00:47:48 abych se podílel na knížce o začátcích Beatles.
00:47:52 A tak jsem se vrátil ke kreslení.
00:48:27 Všechno se pořád mění.
00:48:30 Může existovat 10 verzí, ale každá z nich mě zajímá.
00:48:35 Ať jsem namaloval tohle nebo tamto,
00:48:38 ať jsem patřil k Beatles nebo hrál s Foreigner nebo s někým jiným,
00:48:42 všechno, co se přihodilo, mě zajímalo.
00:48:44 Zajímalo by mě, jak by se můj život vyvíjel,
00:48:48 nebo co by se přihodilo, kdybych řekl:
00:48:50 "Fajn, už je mi 15 let
00:48:53 a nechci v životě dělat nic jiného než hrát tenis."
00:48:56 Nikdy si nemůžete prostě říct:
00:48:59 "Tohle je ono, jsem spokojený s tím, jak to všechno dopadlo."
00:49:03 Vždycky může být všechno úplně jinak.
00:49:08 Vždycky jsem splynul s okolnostmi, nikdy jsem se do ničeho nenutil.
00:49:13 Svým způsobem jsem se nechal unášet proudem.
00:50:58 Skryté titulky Tomáš Pechoušek
00:51:01 Česká televize 2014
Renomovaný reklamní grafik a baskytarista K.Voormann je rodák z Berlína, ročník 1938. V roce 1965 získal cenu Grammy za obal alba Beatles Revolver a stal se členem skupiny Manfred Mann band, kde hrál do roku 1968. Během tohoto období se pravidelně stýkal s členy Beatles, zejména s George Harrisonem a Johnem Lennonem. Často nahrával v hudebním studiu s lidmi jako B.B. King, Jerry Lee Lewis, Harry Nilsson a Carly Simon.
Začátkem sedmdesátých let doprovázel George Harrisona na charitativním koncertu pro Bangladéš, když s ním předtím nahrál album All things must pass. Na koncertě mohl doprovázet takové hvězdy, jako byli Bob Dylan, Ravi Shankar, Eric Clapton a další. Spolupracoval také s Johnem Lennonem, kde vystoupil jako baskytarista skupiny Plastic Ono Band na koncertu v Torontu. Podílel se také na nahrávání několika Lennonových alb. V roce 1973 se Klaus Voormann přestěhoval do Los Angeles, kde žil do roku 1979. Spolupracoval s několika známými hudebníky: The Band, Van Dyke Parks, Phil Spector, Jim Keltner, Jesse Ed Davis, Ry Cooder, Larry Carlton, Randy Newman, Dr. John. Vystoupil i v pořadu ČT Na plovárně. Společně se svým synem namalovali zeď u Pražského Švandova divadla.