Muž mezi kosatkami

Často dostojí svému druhému jménu – velryba zabiják. Kameraman David Reichert se chce přiblížit k těmto mocným predátorům v jejich přirozeném prostředí. Francouzský dokument

Litujeme, ale video není dostupné
Litujeme, ale video není dostupné

Kosatky. Brázdí světové oceány a často dostojí svému anglickému jménu – velryba zabiják. Loví ve skupinách a komunikují pomocí vlastního jazyka. Jsou velice inteligentní a když bdí, rozsévají u svých obětí děs a hrůzu. Teď však není v ohrožení jejich kořist, ale ony samy. Kameraman David Reichert, který se specializuje na filmování přírody, si vytyčil cíl přiblížit se k těmto mocným predátorům v jejich přirozeném prostředí a zjistit více zejména o vztahu mezi kosatkami a jejich kořistí.

Boj s piráty

V Jižním Indickém oceánu na půl cesty mezi pobřežím Jižní Afriky a Antarktidy leží Crozetovy ostrovy. Toto francouzské souostroví je vystaveno náporu takzvaných „řvoucích čtyřicítek“ –- silných a poměrně stálých západních větrů. Prší zde 310 dní v roce. Větry přesahující rychlost i 90 kilometrů za hodinu a činí tak místní krajinu pro lidi neobyvatelnou. Přinášejí s sebou déšť, sníh i kroupy. Na Crozetových ostrovech je možné zakusit všechna čtyři roční období za méně než jeden den.

Na jižní polokouli začíná jaro v září. Ale jak už to vypadá, na návštěvu tohoto místa není vhodná doba nikdy. Někteří lidé sem přesto jezdí. Rybáři lovící na dlouhý vlečený vlasec s řadou háčků chytají ledovky patagonské, ryby, které žijí pouze v těchto vodách. Byly popsány teprve na konci 19. století. Dnes jsou vysoce ceněnou pochoutkou především v Asii a Americe, kde jsou běžně známé pod názvem chilský okoun. Tuto rybu ale dokážou ocenit i jiní lovci, jako například největší kytovci z čeledi delfínovitých – kosatky.

Ledovky, stejně jako všechny místní ryby, žijí na delfíny a kosatky příliš hluboko. Zajímavé ale je, že si kosatky zvykly na přítomnost lodí, které chytají ryby na dlouhé vlečené vlasce, přizpůsobily se a využily příležitosti ke snadnému úlovku. Musejí jen počkat, až budou rybáři vlasce vytahovat. Naneštěstí jich tu hodně chytá ryby nelegálně. Tito piráti se snaží, aby se kosatky držely v uctivé vzdálenosti a házejí po nich dynamitové patrony. Není s e co divit, že si teď kosatky dávají na rybáře větší pozor, nicméně snadné kořisti na rybářských háčcích se nevzdaly. Vědci přišli se znepokojujícími čísly. Za posledních deset let z této oblasti zmizelo padesát procent kosatek. Vinni jsou tím hlavně rybáři, jejich nenasytnost a vyvražďování těchto dravých kytovců.

Na lovu

Kosatky sem připlouvají, protože jejich běžnou kořistí v této oblasti nejsou ledovky patagonské, ale rypouši sloní. Mohutní ploutvonožci se musejí každé jaro po lovu ve vodách Antarktidy vydat na souš, aby se spářili a odchovali mláďata. Kosatky si na lov rypoušů za tisíce let svého vývoje vytvořily speciální strategii. Ryb je zde málo a jsou těžko dostupné, musejí tedy lovit mořské savce. Kosatky zasvěcují mladé jedince tím, že jim umožní připojit se k lovu. Aby přežily, potřebují se hodně učit a předávat si zkušenosti. To je nedílnou součástí jejich života. Může se to zdát kruté, nicméně to ukazuje, jak moc jsou tato zvířata společenská a jak daleko jsou schopná zajít, aby si vzájemně pomohla. Smrtící ránu oběti uštědří mladá samice.

Na těchto ostrovech žijí i početné kolonie tučňáků patagonských. Nová mláďata je však potřeba nakrmit. Samec se samicí odcházejí na deset dní. Do svých lovišť plavou stovky kilometrů a potápějí se do hloubek kolem půl kilometru, kde loví ryby a měkkýše. Když si naplní volata, vrátí se ke svým mláďatům. V kolonii je najdou podle jejich volání. Tučňáci patagonští vyrážejí na moře společně, aby měli větší šanci na přežití. Pro kosatky je to příležitost, jak zdokonalovat techniky organizovaného lovu. Nejprve svou potenciální kořist v tichosti pozorují. Nechtějí, aby se o nich tučňáci dozvěděli předčasně. Později, jen krátce před útokem, vydávají jemné cvakání, aby o sobě všichni věděly. Ve chvíli, kdy je past připravena, vůdčí samice vydá signál. Lovit tučňáky se kosatkám příliš nevyplácí, vyžaduje to hodně energie. Nicméně když není, co jiného lovit, nemají na výběr. V létě je na ostrovech rypoušů dostatek, lov tučňáků přesto může být dobrou průpravou na zimní měsíce. Ti, kterým se podařilo proklouznout z pasti predátorů a budou moci nalovit ryby pro svá mláďata, musejí ještě podstoupit stejné riziko při zpáteční cestě. Vyhladovělí potomci jsou za svou trpělivost nakonec odměněni.

Společenství kosatek jsou matriarchální. Dominantní samice vede takzvanou mateřskou linii, která se skládá z jejích dcer, vnuček a dalších mladých zvířat, ale nikdy z párů. Páření se odehrává pouze mezi odlišnými mateřskými liniemi. Samci kosatek se dožívají přibližně 50 let. Samice někdy až 80, což vysvětluje, proč jsou jejich společenství matriarchální. Samice jsou zkušenější. Tito kytovci jsou natolik dokonalými predátory, že sháněním potravy stráví asi jen deset procent svého času. Jinak odpočívají, hrají si nebo vychovávají své mladé druhy; tento proces trvá dvacet let. Harmonické soužití podporují i tím, že se dotýkají, hladí a povídají si. Vědci zjistili, že kosatky ze stejné oblasti používají jeden jazyk. A velice zajímavý je i fakt, že každé společenství několika stád, takzvaný klan, má svůj vlastní dialekt. Zvláštní je způsob, jakým spí, je velmi neobvyklý. Evoluce je obdařila jistou zvláštností; aby se neutopily, mají i při spánku vždy aktivní alespoň jednu polovinu mozku. Spí doslova s jedním okem otevřeným.