Nevšední myšlenky pro všední den
Leo Pavlát
Pondělí 27. 8. 2012 na ČT200:00:15 Milí přátelé, teď jsme v Židovském muzeu v Praze u stolu,
00:00:18 u kterého máme porady. Ale většinou sedím u jiného stolu
00:00:21 za kamerou, tam mám počítač, a tenhle stůl je osiřelý.
00:00:25 A já si vždycky uvědomím, že tenhle stůl sem vlastně nepatří.
00:00:29 Měl být doma u jedné rodiny.
00:00:31 Ale ta byla za války vyvražděna, protože byla židovská.
00:00:35 Za komunistického režimu se takové příběhy veřejně neříkaly
00:00:39 a židovské knížky třeba pro děti byly jenom ze samizdatu.
00:00:44 Já si pamatuji, v osmdesátých letech jsem četl
00:00:47 své dceři Andulce čtyřleté, dnes už má dvě děti sama
00:00:52 pohádku rabiho Nachmana. Ten žil v 18.století
00:00:55 a psal zvláštní pohádky, protože v druhé rovině měly ještě
00:00:59 symbolický, mystický význam. Ten ale nebyl pro děti.
00:01:02 No a tak jsem četl pohádku o ztracené princezně.
00:01:07 Tu si vzal zlý. Místokrál šel princeznu vysvobodit.
00:01:10 Strastiplnou pouť prošel, setkal se s obry,
00:01:14 s mluvícími živly, s mluvícími zvířaty.
00:01:17 A najednou, představte si, pohádka jako když utne.
00:01:20 A tam byla věta: Rabi Nachman neřekl,
00:01:24 jak místokrál princeznu vysvobodil, ale dozajista ji vysvobodil.
00:01:28 No řekněte tohle dětem. Takhle skončit pohádku.
00:01:31 Teď jsem po očku se podíval, jestli bych v těch vysvětlivkách
00:01:34 nenašel nějakou nit, a bylo to ještě horší,
00:01:37 protože tam bylo napsáno: Rabi Nachman neřekl,
00:01:41 jak místokrál princeznu vysvobodil, protože by musel prozradit
00:01:45 tajemství příchodu mesiáše.
00:01:48 Já pověrčivý nejsem, ale do toho příběhu
00:01:51 už se mi opravdu s tímto předznamenáním nechtělo.
00:01:54 Nějak jsem to skončil rutinně rodičovsky, možná s krtečkem,
00:01:58 Andulka usnula. A já tam seděl potmě vedle ní,
00:02:01 vedle té andělské bytosti
00:02:05 a najednou jsem cítil strašnou vděčnost.
00:02:08 Vděčnost za to, že zde mohu být.
00:02:12 Mesiáš sice nepřišel, alespoň ne Židům,
00:02:15 ve světě je spousta trablů a neštěstí,
00:02:17 ale přesto je o co se snažit.
00:02:20 Říkal jsem si: Jsem živý, mám rodinu.
00:02:23 A tento pocit vděčnosti já cítím pořád.
00:02:29 Je to pocit, že se mohu podílet na tomto světě.
00:02:32 A koneckonců je to i vděčnost za šanci
00:02:36 pomoci hledat ztracenou princeznu. A když se podívám na tento stůl,
00:02:42 osiřelý stůl po jedné vyvražděné rodině
00:02:45 tak tu vděčnost cítím ještě vždycky daleko silněji.
00:02:51 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2011