Kdo by si dnes nechtěl přivydělat? Co takhle prodejem vlastního spermatu? Prý tak lze spojit příjemné s užitečným. Jak taková transakce vůbec probíhá?
Prodej spermatu může být i zábava, ale pokud dojde k pronájmu dělohy, snaze prodat ledvinu, plazmu, nebo krev, objevují se otázky. Kam až lze zajít, když je snaha směňovat a rozprodávat části svého těla?
Je nouze těchto lidí opravu taková, že už nemají jiné východisko? Kde je mravní hranice rozprodeje vlastního sebe sama? A stojí to vůbec za to?
Všechny státy Evropské unie se shodují na tom, že lidské tělo a jeho části nesmí být předmětem obchodu. Každá země má ale svou cestu. V sousedním Rakousku je například pronájem dělohy pro náhradní mateřství striktně zakázaný. U nás platí, že co není zakázané, je vlastně povolené. Na černém světovém trhu se prý ročně prodá na 10 000 lidských orgánů, hlavně ledvin. Nejvíc chirurgických zákroků proběhne v Indii, v Číně a v Pákistánu.
- scénář: Lukáš Pfauser, Eva Tomanová
- moderátor, redaktor: Lukáš Pfauser
- střih: Krasimira Velitchkova
- zvuk: Petr Kabrhel
- produkce: Vojtěch Pelák
- kamera: Jiří Krejčík, Miroslav Šnábl
- dramaturg: Jana Škopková
- režie: Eva Tomanová