Pološero

Díly
Videobonusy
Rozhovor s Janou Škopkovou
Tvůrci

Smrt na silnicích

Čtvrtek 12. 9. 2013 po půlnoci na ČT2

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Přehrát

00:00:20 Na českých silnicích umírají každoročně stovky lidí.

00:00:23 Z našich silnic se tak stávají hřbitovy

00:00:25 a krajnice jsou lemované pomníčky, připomínajícími tragicky zesnulé.

00:00:30 Ale i za těmito křížky jsou schované smutné příběhy lidí,

00:00:34 kteří nechtěli nikdy nikomu ublížit, a přesto zabili.

00:00:43 Moji rodiče, oni se strašně milovali, měli nádhernej vztah,

00:00:48 a akorát se chystali jít do důchodu.

00:00:50 Vlastně to byla další věc,

00:00:51 jak nás to strašlivě postihlo, co se stalo.

00:00:54 To je věc, se kterou se člověk asi jen tak nevyrovná.

00:00:58 To, že se mi na to daří poslední dobou třeba zapomínat

00:01:01 a nějak na to nemyslet intenzivně neznamená,

00:01:03 že to je všecko za mnou, a že je to pro mě vyřešený.

00:01:09 To bylo všechno rozmlácený, jo, on mně i změnil tvář.

00:01:14 Tady mám nějakej propad, tady mám díru.

00:01:17 On mně i trochu změnil vizáž,

00:01:18 já jsem se nepral, já ho neprovokoval,

00:01:21 já jsem jenom poprosil, aby mě nezabíjel.

00:01:25 Všichni tihle lidé mají něco společného -

00:01:27 všichni se ocitli na silnici, tváří v tvář smrti.

00:01:34 To mám kvůli tomu úrazu, já mám dvojí vidění,

00:01:37 a teď se mi to ještě navíc zhoršilo,

00:01:39 protože to vidím všechno rozmazaně.

00:01:41 Nebo na schodech neodhadnu, kde začínají schody.

00:01:45 Když tam není zrovna vyznačený nášlap,

00:01:47 tak se musím chytit zábradlí a tápat.

00:01:51 A pak mám oslabenou levou půlku těla,

00:01:54 protože to bylo jako po mrtvici, víte.

00:01:57 Pan Císler byl profesionálním řidičem autobusu

00:01:59 a byl pyšný na to, že celých čtyřicet let jezdil bez nehody.

00:02:03 Poslední dva roky ale už za volant neusedl.

00:02:11 Já ho viděl, jeho nervozitu, že pořád jako to někteří dělají,

00:02:17 vždycky najíždí na levou stranu k předjetí, aby se ukazovali.

00:02:21 Já o něm věděl už od počátku toho zákazu,

00:02:25 takže on byl možná šestej v řadě.

00:02:27 Až se mu to povedlo nahoře nad Domažlicema, mě předjet.

00:02:32 No a pak došlo k tomu střetu.

00:02:34 On mě škrtl pravým zadním blatníkem.

00:02:37 Já jsem myslel, že jenom zrcátkem.

00:02:39 Ve 14:10 jsem měl příjezd a ve 14:20 odjezd zpátky na Plzeň.

00:02:43 Takže já jsem právě přijel, vyjel jsem od výstupu,

00:02:47 zabočil k opěrný zdi, kde jsem vystoupil,

00:02:50 že se podívám, jestli nemám na autobusu šrám,

00:02:53 když jsme se jako škrtli.

00:02:55 No a v tu ránu mě chytil někdo za rameno,

00:02:58 prudce se mnou trhnul a hned mě, dá se říct, uspal,

00:03:02 protože já jsem šel na záda a padnul jsem na zem,

00:03:04 hlavou na asfalt.

00:03:08 Tady jsem měl vysokej obrubník a tady kolo autobusu,

00:03:11 tak jsem tam byl zapasovanej.

00:03:15 A v tu ránu jsem nic neviděl,

00:03:16 protože tohle oko tady bylo tržený, tekla krev z nosu.

00:03:20 Takhle jsem měl naběhlý oko, já nic neviděl.

00:03:23 Ale tímhle okem jsem viděl, že se nade mnou sklonil

00:03:25 a ještě mně tam pár uštědřil, pár ran mi uštědřil ještě.

00:03:29 A viděl jsem, že je rozhněvanej moc.

00:03:32 Bylo to příšerný, čekat, až ta rána přijde.

00:03:36 A pak mě postavil a opřel si mě o zeď, o tu opěrnou zeď tam.

00:03:40 A takhle mně táh hlavu po těch boulích tady.

00:03:45 No, a potom odcházel a ještě mi řekl, že to víckrát neudělám.

00:03:50 "Toto už víckrát neuděláš."

00:03:51 Já nevím, co jsem provedl, já jsem nic neudělal.

00:03:53 On tvrdil, že jsem ho já vytláčel ze silnice.

00:03:56 Já můžu říct, že jsem ho skutečně nevytláčel.

00:03:59 Já jsem se snažil jenom udržet svůj autobus

00:04:00 v přímým směru a na asfaltu,

00:04:02 protože to je poměrně úzká silnice a není tam krajnice.

00:04:05 Tam skončí asfalt a jdete do strouhy.

00:04:09 No a tenhle velkej autobus plnej lidí když padne na bok,

00:04:13 a jsou tam stromy, tak to by byl příšernej masakr, že jo.

00:04:22 Bylo to koncem prosince.

00:04:24 Měli jsme dovolenou, děti prázdniny.

00:04:26 Jeli jsme na chalupu na Českomoravskou vrchovinu.

00:04:31 Tak ve třech čtvrtinách cesty jsme se vyskytovali v Chotěboři

00:04:36 a vyjížděli jsme ven z Chotěboře.

00:04:38 Tak jsme dojeli velmi pomalu jedoucí cisternu s mlékem.

00:04:43 Proti nám jelo několik aut. Nechal jsem je projet.

00:04:48 V momentě, kdy jsem další následující auto viděl

00:04:51 ve vzdálenosti asi 500 nebo 600 metrů jsem usoudil,

00:04:54 že mám dostatečnej prostor na to, abych mohl předjet.

00:04:57 Dal jsem blinkr, šlápl na plyn a jel jsem.

00:05:03 V momentě, kdy jsme se vyskytovali vedle cisterny,

00:05:05 tak jsem spatřil ze svého pohledu malé světýlko.

00:05:08 To byl okamžik, kdy jsem začal brzdit,

00:05:11 kdy jsem si představoval, že se jedná o cyklistu.

00:05:16 Jenomže to malé světýlko

00:05:18 se přibližovalo příliš rychle na cyklistu,

00:05:20 až jsem v jednom konkrétním okamžiku zjistil,

00:05:26 že se nejedná o cyklistu,

00:05:28 ale o osobní auto, kterému svítí jenom pravé obrysové světlo.

00:05:35 Viděla jsem tu cisternu před náma, a pak jsme začali předjíždět.

00:05:39 V dálce bylo malinký světýlko.

00:05:42 A najednou jsem zažila hroznej náraz.

00:05:47 Viděla jsem záblesk auta před náma a ránu hroznou.

00:05:54 Došlo k tomu, k čemu jsem myslel, že nikdy nedojde.

00:05:58 Do poslední chvíle jsem myslel, že se to nestane,

00:06:02 myslel jsem, že se nám to podaří nějak zvládnout,

00:06:04 nebo mně že se to podaří zvládnout,

00:06:06 že to nějak dobrzdím.

00:06:07 Všichni jsme byli připoutaní,

00:06:09 takže já jsem akorát setrvačností nosem narazil o volant

00:06:16 a měl jsem zlomenej nos, tekla mi krev z nosu.

00:06:18 Jinak vůbec nic.

00:06:20 Na zadním sedadle protijedoucího auta seděla manželka řidiče,

00:06:23 které nepomohlo už ani oživování záchranky.

00:06:27 Praskla jí aorta a byla na místě mrtvá.

00:06:30 Řidič protijedoucího auta byl dlouho v bezvědomí.

00:06:32 Po tři čtvrtě roce zemřel.

00:06:37 Když jsem tam ráno přišla, tak už tam na mě pan doktor čekal,

00:06:39 že ho ráno odvezli vrtulníkem do Plzně na operaci,

00:06:45 a že to teda jako opravdu není slučitelný se životem.

00:06:49 Když jsem se probral v nemocnici,

00:06:51 tak jsem si uvědomoval, že už jsem vlastně na druhý straně,

00:06:54 a už jsem jenom chtěl, aby už přišla žena.

00:07:02 Můžu vám říct, že je to hrůza.

00:07:03 Když jsem ho potom viděla po tý operaci, jak tam leží,

00:07:08 pak se vzbudí, pak vás nepozná.

00:07:13 No, heleďte, prošli jsme velkej kus, jo.

00:07:16 No, tak to jsem ho krmila,

00:07:17 a pak, když přijel do těch Domažlic,

00:07:18 tak to byla normální troska.

00:07:23 Pak se učil psát, učil se dejchat, no a začali jsme chodit.

00:07:27 To víte, bylo to hrozný.

00:07:29 Pan Císler měl krvácení do mozku

00:07:31 a i přes dva týdny v umělém spánku má trvalé následky.

00:07:34 Je v invalidním důchodu

00:07:35 a už nikdy se nebude moci vrátit ke své práci.

00:07:40 Jeho psychologický vyšetření,

00:07:41 že když se rozčílí, tak není schopen se ovládat.

00:07:44 Tak když se rozčílí a není schopen se ovládat,

00:07:46 tak by neměl dostat do ruky auto.

00:07:51 Ty výchovné dopady toho bodového systému si myslím, že fungují,

00:07:55 ale přesto se na silnicích pořád pohybuje určité procento lidí,

00:07:59 kteří jsou ostatním bohužel velmi nebezpeční.

00:08:05 Tito lidé skutečně na těch silnicích se pohybují,

00:08:07 a pak, když nastane nějaká krizová situace zátěžová,

00:08:11 tak se někdy i začnou chovat jako psychopati

00:08:13 a napadají ty ostatní účastníky toho silničního provozu,

00:08:16 někdy verbálně, někdy i fyzicky.

00:08:19 A já jsem přesvědčen,

00:08:20 že tito lidé na té silnici opravdu nemají co dělat.

00:08:28 To je strašný pocit.

00:08:30 Strašný pocit byl, že zemřel jeden člověk,

00:08:32 a teď zemřel druhej člověk.

00:08:36 To jsem si nikdy nemyslel,

00:08:39 že budu tak blízko smrti dvěma lidem, že v tom budu figurovat,

00:08:48 že snad budu nějakým způsobem vinen na smrti těch dvou lidí.

00:08:58 A pochopitelně jsem nemohl nemyslet na to,

00:09:01 co to bude pro mě znamenat

00:09:03 a co to bude znamenat pro moji rodinu.

00:09:07 Věděl jsem, že mě nic jiného, než vězení nečeká.

00:09:15 Soud proběhl až po deseti měsících,

00:09:18 kde jsem byl tedy označen za viníka,

00:09:22 obviněn a odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky

00:09:27 s podmíněným odkladem na tři roky a zákaz řízení na tři roky.

00:09:33 On sám bojuje s vlastními pocity viny,

00:09:35 ale pokud je ochoten a schopen si tu vinu přiznat,

00:09:38 tak by se měl pokusit přiblížit se těm obětem a pozůstalým.

00:09:45 A podle mého názoru,

00:09:46 pokud má tu sílu a tu vinu je ochoten na sebe vzít,

00:09:48 tak by se jim měl minimálně omluvit.

00:09:51 Já jsem se krátce po nehodě dověděl přes svého právníka,

00:09:58 že tito dva manželé mají dva syny.

00:10:03 A podařilo se nám získat adresu na jednoho z nich

00:10:07 a tomu jsem psal jakýsi omluvný dopis,

00:10:12 ve kterém jsem chtěl vyjádřit, co se stalo

00:10:15 a nabízel jsem pomoc, buď fyzickou anebo finanční.

00:10:21 A pak, když zemřel řidič,

00:10:25 tak znova jsem se snažil kontaktovat toho syna.

00:10:30 Na samotným soudu jsem se setkal s jedním ze synů.

00:10:32 Po vynesení rozsudku jsem za ním šel

00:10:34 a ještě mu osobně vyjádřil omluvu nad tím, co se stalo,

00:10:39 nabídnul mu ruku a on mě neodmítl,

00:10:43 takže se nám podařilo se dokonce i setkat podáním ruky,

00:10:49 z čehož jsem měl teda obrovskou radost.

00:10:52 S přihlédnutím k polehčujícím okolnostem

00:10:54 a doposud zcela bezúhonnému životu

00:10:56 nebyl Jan Hamr odsouzen k trestu odnětí svobody,

00:11:00 ale dostal jen podmínku se zákazem řízení po dobu tří let.

00:11:04 Vědomí, že zhasly dva lidské životy trvá,

00:11:07 a s tím se člověk asi nevypořádá do smrti.

00:11:11 Jednou za mnou přišel, myslím, že to byl právní zástupce,

00:11:15 a řekl, že mu hrozí tři až deset let,

00:11:19 tak jsem si říkal: "Je to krutý."

00:11:22 Jestli to stojí za tu jednu ránu.

00:11:24 Ale jak si říkám,

00:11:25 ten byl v takovým rozpoložení, nebo tak šílenej,

00:11:29 protože mu nestačila jedna rána,

00:11:31 že kdyby měl zbraň, že by možná použil i zbraň.

00:11:34 Myslím si, že si zaslouží trest.

00:11:37 Ať si to odpyká, když teda je takovej a neumí se chovat!

00:11:42 Jestliže někdo dělá takováhle svinstva na silnicích,

00:11:45 tak prostě ať za to pyká.

00:11:50 Pan Chalupník dostal za napadení řidiče šest let natvrdo.

00:11:53 Odvolací soud mu trest zmírnil na čtyři roky

00:11:55 a on se znovu odvolal.

00:12:01 Je to šok, samozřejmě,

00:12:02 že si o sobě přečtete, že jste skoro někoho zabil.

00:12:06 Je to šok a je to více méně přehršel různých pocitů,

00:12:11 od lítosti, která nastala už v okamžiku toho úderu,

00:12:17 přes vztek na to, že vlastně jste najednou označován za piráta,

00:12:25 za agresora, a tak dále,

00:12:28 až po stavy depresivní, kdy prostě myslíte na to, že máte rodinu,

00:12:34 a že pokud tedy se nestane něco, co zvrátí ten případ,

00:12:41 tak asi teda vás čeká nástup do vězení.

00:12:45 A to každopádně určitě na psychice nepřidá.

00:12:48 On nám vlastně obrátil svět vzhůru nohama.

00:12:50 To nejenom, že manžela poškodil, ale celou rodinu,

00:12:55 protože pořád musíme dělat nějaký ústupky.

00:12:58 Dle mého názoru ten trest je příliš přísný,

00:13:03 řekl bych až exemplární.

00:13:07 Sice možná pro někoho vypadám jako člověk,

00:13:11 jako nějaký machýrek, a tak dále,

00:13:13 ale samozřejmě mě to trápí, to, co se stalo,

00:13:17 a je mi líto k čemu došlo

00:13:18 a do jakých problémů se pan Císler dostal.

00:13:22 Ale ani známku omluvy toho, co se stalo. Ne, ani známka!

00:13:26 Jediná omluva, která padla,

00:13:28 myslím si, že on to bral jako omluvu,

00:13:30 že si myslel, že jsem mladší, že je mi asi padesát.

00:13:33 On nevěděl, že mi bylo 64 let,

00:13:35 že napadl vlastně už skoro důchodce.

00:13:39 Já jsem přesluhoval svůj důchod,

00:13:40 protože já jsem nechtěl hned tak odejít.

00:13:42 Můj zdravotní stav byl v pořádku, já jsem chtěl jezdit dál.

00:13:47 Já jsem práci miloval.

00:13:51 Mám dojem, že tenkrát kdyby tam byl Santa Klaus,

00:13:53 tak stejně ho asi napadnu, jo,

00:13:54 prostě já jsem byl v takovým afektu,

00:13:58 že nebylo schopno rozlišit to,

00:14:02 jestli je to člověk, který je starší, mladší nebo tak.

00:14:07 Takže pak jsem si to uvědomil, že je to starší člověk,

00:14:11 a že se to vůbec nemělo stát.

00:14:15 To je věčné a vděčné téma,

00:14:18 vina a trest, odpustit a zapomenout.

00:14:22 Je to velmi těžké. Chápu naprosto ty lidi.

00:14:25 My se všichni snažíme do toho vcítit,

00:14:26 ale pokud ty situace nezažijeme, tak nevíme, co ti lidé prožívají.

00:14:30 Je to pro ně velmi těžké

00:14:32 a odpouštění je samozřejmě krásná lidská vlastnost,

00:14:36 ale zase z druhé strany chápu,

00:14:38 že když tam dojde třeba k vážnému zranění nebo k úmrtí,

00:14:41 tak pro ty lidi je to velmi těžký.

00:14:44 O tom něco ví paní Miluše Vondrušková,

00:14:46 která přišla při nehodě o dvacetiletou dceru,

00:14:49 která právě odmaturovala.

00:14:57 Naše dvacetiletá dcera před deseti lety jela s přítelem,

00:15:01 bylo to o Velikonocích, my jsme byli s manželem na chatě

00:15:04 a oni jeli z Matějské pouti.

00:15:08 A na křižovatce jim nedal přednost švýcarský státní příslušník.

00:15:15 No, měli bouračku a v podstatě účastníci byli tři

00:15:20 a z toho dva odešli po svých a dcera to dostala tedy natvrdo.

00:15:25 Žila ještě tedy do druhého dne,

00:15:28 ale jako její stav nebyl slučitelnej se životem.

00:15:37 Já se na to snažím zapomenout.

00:15:41 Zapomenout nemůžete nikdy pochopitelně,

00:15:43 je to věc, se kterou se nikdy nevyrovnáte,

00:15:45 ale musíte se naučit s ní nějakým způsobem žít.

00:15:49 Co pro mě bylo nejhorší?

00:15:51 Nedá se říct, prostě strašný bylo všechno.

00:15:54 Vůbec jako jsem říkala: "Jakým způsobem budeme žít?

00:15:57 Co budeme dělat za rok, za pět let?"

00:16:01 Asi dva měsíce po nás se to stalo našim známým,

00:16:03 kteří přišli o čtyřiadvacetiletého syna,

00:16:06 takže my jsme se začali scházet a zjistili jsme,

00:16:10 že nám to nesmírně pomáhá.

00:16:12 Takže jsme si řekli,

00:16:13 že možná by bylo dobré nějaké takové sdružení založit.

00:16:21 Je pravda, že tak komplexně, jak dokážeme my pomoct,

00:16:26 tak asi nikdo jinej, co se týče těch dopravních nehod,

00:16:30 protože my máme právníky, máme psychology,

00:16:34 máme tedy samozřejmě klienty, kteří mají něco zažité

00:16:38 a oni někteří lidé třeba ani nechtějí psychologa,

00:16:41 ale chtějí někoho, kdo má stejný prožitek.

00:16:45 5. července před osmi lety

00:16:47 si v 16 hodin půjčil silné BMW s naprosto sjetými pneumatikami

00:16:50 jednadvacetiletý řidič Jarda.

00:16:53 I díky jim dostal ve 120 rychlosti smyk

00:16:57 na zcela přehledné silnici u Písku.

00:17:01 Moji rodiče se akorát vraceli z dovolené a měli volat.

00:17:06 Nevolali, takže já jsem začala být nervózní.

00:17:08 Mluvila jsem mezitím s bratrem,

00:17:09 ten řekl, že se tam pojede podívat.

00:17:13 Takže on byl první, kdo se to dozvěděl.

00:17:21 Ten viník, ten řidič toho BMW jel od Prahy údajně zapůjčeným vozem.

00:17:27 Jel zhruba, podle soudního znalce, 120 kilometrů v hodině

00:17:30 a naši vlastně přijížděli z druhý strany ze Šumavy.

00:17:34 Mladí řidiči ma silnicích jsou i podle statistik

00:17:36 opravdu rizikovou skupinou.

00:17:38 Je to hlavně proto, že jsou většinou lidsky nezralí,

00:17:42 mají tendenci se předvádět, závodit s někým,

00:17:45 vyhledávat určitý rizikový situace,

00:17:49 ale bohužel to není počítačová hra.

00:17:51 Na tý silnici, tam není žádný game over.

00:17:54 Nemají víc životů, mají jenom jeden.

00:17:56 Podle svědků ten řidič už měl problémy

00:17:58 to auto uřídit při příjezdu sem,

00:18:00 takže ten smyk dostal už někde u Čimelic

00:18:02 a tady vlastně v těch 120 kilometrech za hodinu

00:18:06 se střetl s tatínkem.

00:18:09 Ten vůz našeho tatínka skončil vlastně támhle u toho křížku,

00:18:13 s tím, že byl na kolmo k ulici.

00:18:17 Ten hlavní náraz šel vlastně do toho sloupku u řidiče,

00:18:22 takže vlastně přímo tam, kde táta byl.

00:18:25 To BMW potom pokračovalo v tomhle směru

00:18:29 a skončilo někde v těch místech dál,

00:18:31 s tím, že mu ještě vyletěl motor z toho auta

00:18:34 a přeletěl mu támhle dozadu do toho pole.

00:18:41 Můj tatínek byl teda na místě mrtvý a maminka to přežila,

00:18:44 i když s velmi těžkýma poraněníma.

00:18:46 Ji vrtulník odvezl do Motola na ARO,

00:18:49 kde ji teda okamžitě operovali, protože měla rozdrcenou plíci.

00:18:52 A tam jí zachránili život.

00:18:55 Měsíc ležela na ARU

00:18:56 a dalších pět měsíců na jednotce intenzivní péče.

00:18:59 Museli jí odebrat rozdrcenou plíci.

00:19:01 Měla naražená játra, zlomená žebra, problémy se srdcem

00:19:04 a prodělala operaci ruky.

00:19:08 Maminka to přežila, i když tedy byla do smrti invalidní.

00:19:12 A její úmrtí, ke kterému tedy došlo asi před čtyřmi měsíci,

00:19:17 tak jednoznačně souvisí s tou nehodou.

00:19:20 Kdyby se to nestalo, tak by maminka byla živá.

00:19:23 Ten viník projevil lítost,

00:19:25 u soudu ale, a jinak mě nikdy nekontaktoval.

00:19:29 Více méně já to vnímám tak,

00:19:32 že to byla poměrně účelová záležitost,

00:19:35 protože tam byly snahy se i jakoby efektivně hájit,

00:19:41 který se teda minuly účinkem,

00:19:43 ale přesvědčilo mě to o tom, že to je člověk,

00:19:46 kterej kdyby měl dostatečný svědomí,

00:19:48 tak by se zachoval jinak.

00:19:52 Předpokládala bych, že pokud tedy byl jasně stanoven viníkem,

00:19:56 že vyvázne s nějakým trestem.

00:19:59 Při první soudu vyváznul jenom s podmínkou, a to bylo všechno.

00:20:05 Až potom, když my jsme se odvolali,

00:20:07 tak při dalším soudu dostal 10 měsíců nepodmíněně

00:20:10 a řidičský průkaz sebraný na 5 let,

00:20:13 to znamená, tohle dobou ten člověk už zase jezdí.

00:20:17 On tvrdí, že už je to deset let, že to bere jako uzavřenou věc,

00:20:19 takže nemá zájem nějak vůbec o tom hovořit. Takže bohužel.

00:20:24 Lepší výzva by byla pro vás Dara Rollins. (smích)

00:20:29 Já nevím, tři, čtyři roky po tom jsme viděli bouračku,

00:20:35 tak to se mnou jako zatřáslo,

00:20:38 nebo když vidím v televizi, což je dennodenně,

00:20:42 tak jako si akorát říkám:

00:20:45 "Hm, co ty lidi ještě čeká? Co mají před sebou?",

00:20:47 ti pozůstalí tedy.

00:20:50 Velice často se na nás obracejí lidi, že potřebujou právní pomoc.

00:20:54 Nám, když se to stalo, tak my jsme v životě nebyli na policii,

00:20:58 v životě jsme nebyli u soudu,

00:21:00 a teď jsme nevěděli vůbec, co nás čeká,

00:21:02 na co máme právo, na co máme nárok,

00:21:05 a vlastně my už dneska ty lidi můžeme nasměrovat,

00:21:08 můžeme jim poradit.

00:21:11 Co se týče tý právničiny,

00:21:12 tak ten náš právník, on si to bere z povinného ručení.

00:21:16 Samozřejmě jsou potom věci,

00:21:18 na kterých se s těma lidma dohodnou,

00:21:21 ale nikdy to nejsou velké, závratné částky.

00:21:26 České sdružení obětí dopravních nehod sdružuje lidi,

00:21:29 kteří mají stejnou tragickou zkušenost v rodině.

00:21:32 Mají svá občanská povolání

00:21:33 a tuhle činnost vykonávají nezištně.

00:21:42 Úplně zezačátku, budu úplně upřímná,

00:21:44 jsem přemýšlela na pomstu,

00:21:46 protože on nám úplně totálně zničil a převrátil celý život.

00:21:52 Já vím, že to bude možná znít divně a pateticky,

00:21:55 ale moji rodiče pro mě znamenali úplně všechno.

00:21:59 Já jsem na tu Šumavu jezdila s nima,

00:22:02 pravidelně každej rok skoro do svejch pětatřiceti let.

00:22:07 A tohle byla strašlivá rána, takže v té první chvíli na pomstu,

00:22:14 ale to samozřejmě nejde, na to nemáme nikdo povahu,

00:22:17 ale potom už jenom s tím,

00:22:21 že doufám pevně, že si uvědomuje, co udělal,

00:22:24 i když mám své pochybnosti, ale můžu doufat,

00:22:28 a že se bude velice snažit, aby to už nikdy v životě neudělal.

00:22:35 Ono velice často tou obětí může být i ten viník.

00:22:38 Samozřejmě pokud si uvědomí, co udělal,

00:22:40 a neudělal to samozřejmě úmyslně nebo pod vlivem alkoholu nebo tak,

00:22:44 tak vlastně i on se stává tou obětí.

00:22:47 Pokud ten člověk je odsouzen, tak by si ten trest měl odsedět,

00:22:50 i když tady existují možnosti jakéhosi mimosoudního vyrovnání.

00:22:53 Nicméně já se domnívám,

00:22:55 že v tomhle případě by bylo třeba vždycky zvážit,

00:22:59 co i pro toho člověka nebo pro ty pozůstalé je přijatelnější,

00:23:04 nechci říkat výhodnější, protože tam žádná dobrá volba neexistuje.

00:23:09 A co se týče trestu, já jsem chtěl, aby hlavně přestal řídit,

00:23:13 což na deset let se podařilo.

00:23:17 Já už si teď úplně přesně nepamatuju,

00:23:19 jak tam byl odvolací soud,

00:23:21 takže ve výsledku dostal tři roky nepodmíněně.

00:23:24 Předpokládám, že za jeden a půl roku byl na svobodě

00:23:27 za dobré chování, je to asi běžná záležitost.

00:23:31 Ten trest pro mě není až tak úplně zásadní,

00:23:33 pro mě by bylo zásadní,

00:23:34 kdyby ten člověk si aspoň tý druhý příležitosti vážil.

00:23:40 Nicméně musím zase upřímně říct,

00:23:42 já bych mu nedokázala odpustit, nikdy.

00:23:45 Takže i kdyby se snažil nás kontaktovat,

00:23:47 když si třeba představím tu situaci,

00:23:48 že by přišel dopis od něho, tak já ho roztrhám a zahodím.

00:23:53 Já bohužel nemám sílu mu odpustit, nemám,

00:23:56 protože pro mě to byla fakt tak moc velká rána,

00:24:00 a tak moc mi to změnilo život, že ne,

00:24:03 neuměla bych mu odpustit nikdy.

00:24:06 Já si myslím, že to je v podvědomí řidiče,

00:24:09 že jestliže někdo se takhle chová na silnici,

00:24:11 tak že žádnej trest nepomůže, si myslím já.

00:24:16 Když tak jezdím po silnicích,

00:24:19 tak mnohdy vídám situace vyhrocené, zbytečné,

00:24:26 agresivní projevy, řešení emocí, a cítím, že si lidi neuvědomujou,

00:24:36 co všecko se může stát za volantem.

00:24:42 Tak jako se stalo mně,

00:24:45 kterej se za agresora silnic nepovažoval, ani necítil,

00:24:50 tak se může stát komukoliv.

00:25:03 Zločin a trest, slavné dílo Dostojevského.

00:25:06 Prožitky hlavního hrdiny tohoto románu

00:25:08 lze často s nadsázkou srovnat s příběhy,

00:25:11 které se každodenně odehrávají na našich dálnicích a silnicích.

00:25:14 Slabí tady potkávají silné,

00:25:16 kteří si myslí, že mohou překračovat všechny meze.

00:25:19 Ti, kteří zabili, prožívají těžké pocity viny

00:25:22 a pozůstalí očekávají trest.

00:25:25 Teprve trest často přináší vykoupení.

00:25:30 Skryté titulky: Vlasta Malíková Česká televize 2012

3 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly143

Následující díl

Jak se ubránit šílencům na silnicích (2012). Připravily L. Marková a A. Derzsiová

Naše silnice jsou lemovány křížky a pomníčky, za kterými se skrývají tragické příběhy lidí, kteří přišli o život. Ale skrývají i příběhy těch, kteří nikdy nechtěli nikomu ublížit, přesto zabili. Co je nejčastější příčinou nehod? Není to jen alkohol, drogy, vysoká rychlost v silných autech, ale i únava a potlačovaná agresivita. Jak se ubránit šílencům na silnicích? A mohou pozůstalí odpustit?

scénář: Libuše Marková, Alena Derzsiová
dramaturg: Jana Škopková
produkce: Jan Makalouš
kamera: Josef Nekvasil, Miroslav Šnábl
moderátorky: Libuše Marková, Jana Škopková
režie: Alena Derzsiová