Vesnice se staletou pamětí zahynula pod pásy buldozerů. Počítačová současnost probouzí, co minulost pohřbila (2011). Režie J. Tabery
Vesnice se staletou pamětí zahynula pod pásy buldozerů.
Libkovice
Neděle 1. 12. 2013 po půlnoci na ČT2
Přehrát
00:00:45 V obklopení Krušných hor a Českého středohoří
00:00:49 vznikla oblast již od pravěku lidmi obydlovaná a užívaná.
00:00:56 Naši předkové tehdy ještě netušili, jaké bohatství se skrývá
00:01:00 pod jejich nohama, ale krásu hor ve svém okolí přehlédnout nemohli.
00:01:07 Právě v těchto místech vznikly už ve středověku Libkovice.
00:01:13 Osada převážně německá, žijící hlavně ze zemědělství.
00:01:20 Psal se rok 1892. Bylo mi už deset a pomalu jsem se začal rozhlížet
00:01:27 po tom našem příbramském světě.
00:01:30 Právě se mi narodila druhá sestra a pak jsem se ocitl zde v Libkovicích.
00:01:36 Pochopitelně bych mohl vysvětlit jak, mohl bych říct,
00:01:40 že můj otec byl 1 z 319 horníků,
00:01:44 kteří zahynuli při požáru na dole Marie u Příbrami.
00:01:48 Ale maminka mi o tom zakázala mluvit
00:01:50 a nezmínila se o tom ani o 7 let později,
00:01:53 kdy jsem poprvé sfáral do dolu Jan v Lomu.
00:01:58 Koncem 19. století bylo na Mostecku 1000 malých a středně velkých dolů.
00:02:06 Uhlí z dolu Jan I bylo těženo už 10 let před tím,
00:02:11 než Jan Kadlec nastoupil svou 1. směnu.
00:02:16 Šlo tehdy o 1 z technicky nejlépe vybavených dolů v českých zemích.
00:02:21 Vysoká teplota a tlak v jeho hlubině
00:02:24 však zvyšovaly možnost samovznícení uhlí.
00:02:30 Vedle toho do šachet často pronikaly třaskavé plyny
00:02:34 a nebezpečí výbuchu tu hrozilo pořád.
00:02:37 Ale člověk, horník zvlášť, si nevybere.
00:02:41 Ne po tom, co se jednou rozhodne žít na hromadách uhlí.
00:02:48 1. zmínka o těžbě na Mostecku pochází z dob panování Matyáše Habsburského.
00:02:55 Ještě v polovině 18. století se v monarchii
00:02:58 chudině rozdávalo uhlí zdarma.
00:03:02 Ale i navzdory tomu mnozí mrzli, protože hořlavému kamení nevěřili.
00:03:09 V r. 1820 pracovaly v severočeském uhelném revíru
00:03:14 pouhé 400 horníků a hornic.
00:03:18 Až průmyslová revoluce a rozvoj železnice změnily přístup k uhlí
00:03:22 a k jeho těžbě. Počet horníků stoupal rychle k 10 000,
00:03:29 počet tun vytěžených uhlí do stovek.
00:03:36 Havíři se do kraje sjížděli odevšad.
00:03:39 Města i vesnice rostly a nás přibývalo.
00:03:42 Nechvalně proslulé hornické kolonie se teprve začínaly stavět,
00:03:47 takže se nám bydlelo dobře.
00:03:49 Libkovice byly vesničkou se stoletou tradicí.
00:03:53 Pravda, historii tu psali hlavně Němci, ale to se rychle měnilo.
00:03:58 Většina totiž zůstávala u svých statků,
00:04:02 do dolů to táhlo hlavně Čechy.
00:04:05 Ti v novém prostředí drželi při sobě, i když přicházeli z různých stran.
00:04:11 Brzy nás bylo jako Němců, i víc.
00:04:15 Libkovice se v písemných záznamech objevují už ve 12. století.
00:04:20 Nedlouho poté byly připojeny k panství oseckého kláštera,
00:04:25 kde zůstaly celých 600 let.
00:04:28 Většinu toho času se několik desítek zdejších domácností živilo
00:04:31 především chovem dobytka.
00:04:34 První zmínky o řemeslnické činnosti se objevují až v 18. století.
00:04:41 Jako převážně protestantská obec dlouho a nakonec marně vzdorovali
00:04:46 pobělohorské rekatolizaci.
00:04:50 Jinak se jim větší pohromy vyhýbaly. Snad až na dobu sedmileté války.
00:04:57 Tenkrát tu prý řádil mor.
00:05:01 Dodnes se říká, že jeho oběti jsou pochovány na Ovčíně.
00:05:05 Na kopci nedaleko odtud, pod kterým je možná také uhlí.
00:05:09 Zdá se, že je tady všude.
00:05:12 Alespoň podle toho, že lidí tady pořád přibývá.
00:05:16 Uhlobaroni bohatnou a my ne a ne vymoci si nějaké uznání.
00:05:22 Přitom když ještě táta žil, mluvilo se o severu jako o ráji pro horníky.
00:05:28 Zákaz dětské práce, nedělní klid a desetihodinová pracovní doba,
00:05:36 to byl v r. 1884 pro tisíce horníků náznak lepších zítřků.
00:05:44 Požadavek dalších úprav délky pracovní doby
00:05:47 však zůstával ignorován či přímo zakazován.
00:05:52 Až nové století nám přineslo nepatrnou úlevu.
00:05:55 V podzemí se začalo pracovat už jen na 9hodinové směny.
00:06:00 Na povrchu zůstalo samozřejmě 12.
00:06:05 Boj za lepší podmínky horníků přesto neustával.
00:06:09 Když se r. 1904 pokusily těžařské společnosti upravit služební řády
00:06:15 v neprospěch svých zaměstnanců, sešlo se v Lomu nedaleko Libkovic
00:06:20 na 20 000 horníků.
00:06:23 A jako už tolikrát předtím, i tady je rozehnalo přivolané četnictvo.
00:06:31 O pár dní později rozháněli v Mostě četníci pětitisícový dav demonstrantů
00:06:38 dokonce tramvajemi, jimiž najížděli do davu.
00:06:44 Uhlobaroni si s námi dělali, co chtěli.
00:06:48 Když bylo sucho a po Labi se nedalo plavit,
00:06:51 zavřeli natruc pár dolů a lidi propustili.
00:06:54 Když chtěli nabrat nové, měli zájemců dost.
00:06:58 Doba, kdy se tu lidi uživili zemědělstvím, už byla pryč.
00:07:03 Vždyť jen za prvních 15 let, co jsem tu byl, tu přibylo jednou tolik lidí.
00:07:10 Pro pány nebyl problém snížit nám i ty naše nepatrné platy,
00:07:13 když se světem ve 4. roce začala šířit krize.
00:07:17 A já se zrovna chystal ženit.
00:07:21 Postupem času se Libkovice ze zemědělské osady změnily
00:07:25 v průmyslové městečko.
00:07:28 Byly zapojeny na rozšiřující se elektrickou síť
00:07:32 z tepelných hnědouhelných elektráren.
00:07:37 Závislost kraje na uhlí dále rostla.
00:07:41 Podmínky, za kterých horníci v dole pracovali,
00:07:44 se však měnily jen pozvolna.
00:07:47 Mé první dceři už táhlo na 7. rok, když jsme si konečně trochu pomohli.
00:07:53 Dostali jsme větší příděly uhlí, zadarmo karbidky na šachtu, nářadí
00:07:58 a trochu nám i peněz přidali.
00:08:01 A díky panu Freimanovi jsme mohli děti posílat i do české školy.
00:08:06 Některé vesnice kolem si o něčem takovém mohly nechat jen zdát.
00:08:10 Můj tatínek Václav Josef Freiman, který se narodil v r. 1878,
00:08:18 vystudoval v Praze učitelský ústav
00:08:23 a po vystudování se přihlásil do Ústřední matice školské,
00:08:27 což byla soukromá nadace, která podporovala české školství
00:08:32 v oblastech, kde bylo německé i české obyvatelstvo.
00:08:40 Otec Hany Hanzlíkové byl jednou z velkých osobností Libkovic
00:08:44 na počátku 20. století.
00:08:48 I jeho dcera ho následovala v jeho učitelské profesi, ale to až později.
00:08:58 Když sem tatínek přišel, žádná budova zde nebyla, takže učili po rodinách,
00:09:05 kde se vždy sešlo víc dětí.
00:09:08 Asi po roce byla zakoupena budova, ze které byla posléze vybudována
00:09:14 dvojtřídka, kam chodilo asi 100 dětí, které chodily dříve do německé školy.
00:09:26 Posláním dětí do české školy mnozí riskovali propuštění či výpověď
00:09:31 z bytů patřících německým majitelům.
00:09:34 Němci se snažili udržet si své pozice, o které zvolna přicházeli.
00:09:41 A pak přišla válka a s ní další rozsáhlé změny.
00:09:48 Zrušili nám občanská práva.
00:09:50 Pracovali jsme, jak chtěli oni, takže skoro pořád.
00:09:53 Za každou maličkost nás hnali k soudu.
00:09:57 Padaly i tresty smrti, samozřejmě odložené na konec války.
00:10:01 Práce bylo moc a lidí málo. A jídla taky.
00:10:06 Poslali jsme delegaci do Mostu, začali jsme stávkovat.
00:10:10 Poslali na nás policajty a všechno bylo při starém.
00:10:15 Až do vyhlášení samostatnosti.
00:10:19 Postupně se tady začala budovat nová škola vedle té staré.
00:10:29 Byla to pěkná škola, i já jsem do ní chodila.
00:10:36 Myslím si, že stála někde tady, protože tady je Školní ulice
00:10:42 a škola stála ob jeden dům směrem k Lomu.
00:10:49 Za tím byla budova staré původní školy.
00:10:54 I o výstavbu té nové se zasadil Václav Freiman.
00:10:58 Oblast jeho působení byla ovšem daleko širší.
00:11:03 Po válce se stal předsedou Národního výboru
00:11:09 a posléze i starostou Národního výboru v Libkovicích.
00:11:14 Při tom byl ještě členem předsednictva
00:11:17 Ústředního národního výboru českých menšin v Duchcově.
00:11:22 Stal se také ředitelem a zakladatelem Lidové družstevní sklárny.
00:11:29 Ta se jmenovala Lidrusk.
00:11:31 Poměry se tu měnily, ale pro horníky to zůstávalo stejné.
00:11:36 V protestech se pokračovalo dál a pak jsem přišel o práci.
00:11:42 Krátce nato to v našem Janu I, vlastně už Koh-I-Nooru,
00:11:46 zasypalo 8 chlapů.
00:11:49 I proto jsme se ve 32. roce zase postavili proti pánům.
00:11:54 A tenkrát snad prvně o nás věděla celá republika.
00:11:58 O hornících v Sudetech, kteří bydleli napěchovaní v hornických koloniích.
00:12:04 A po světové krizi přišla půlka z nich
00:12:06 i o tu špatně placenou dřinu v dolech.
00:12:10 Dřinu, která mnohé stála životy.
00:12:15 Generální stávku sledovala prostřednictvím novin celá republika,
00:12:20 která se prvně dozvídala o špatných životních podmínkách dělníků
00:12:24 na Mostecku.
00:12:28 Vztah mezi těžaři a horníky vyostřený předešlým propouštěním
00:12:32 se dostal až na bod zlomu.
00:12:37 Tomu odpovídaly i prudké demonstrace,
00:12:40 během kterých byli 2 demonstrující při střetech s četníky zastřeleni.
00:12:46 Nakonec ale majitelé důlních společností přece jen ustoupili.
00:12:54 Vzali mě zpět do práce stejně jako tisíce dalších.
00:12:58 Mnoho zase později propustili, ale to už se mě v té době netýkalo.
00:13:04 Šachta člověku život neprodlouží. Libkovice stejně nečekaly dobré časy.
00:13:11 Po Mnichově nebyla jeho pozice tady nejlepší,
00:13:15 protože stále se angažoval proti německým občanům,
00:13:21 takže když vznikaly Sudety, musel se odtud okamžitě odstěhovat.
00:13:31 Byl předčasně penzionován, aby ho nikde nenašli.
00:13:36 Už ve 30. letech se Libkovice představily světu
00:13:40 nejen jako těžařská osada,
00:13:43 ale i jako výrobce křišťálového, broušeného a leptaného skla.
00:13:48 Ale za války pak německé okupanty zajímalo hlavně uhlí,
00:13:52 z něhož se vyráběl benzín důležitý pro Wehrmacht a především Luftwaffe.
00:13:59 V létě 1945 jsem přijela do Libkovic s maminkou
00:14:05 a bydlely jsme v podkrovních pokojíčcích
00:14:10 v naší bývalé a vlastně i současné vile.
00:14:16 V prvním poschodí bydleli ještě Němci, kteří měli být odsunuti.
00:14:23 Zároveň tam byl chlapec, který bydlel v domě, tedy Němec.
00:14:31 Byl přibližně v mém věku a došlo k tomu, že ač jsme si moc nerozuměli,
00:14:41 tak jsme se spolu málem poprali.
00:14:44 Protože já jsem se cítila pánem v tom domě a on taky.
00:14:48 Takže ta nevraživost tady vyvrcholila,
00:14:52 a nebýt rodičů, asi bychom se poprali.
00:14:54 Už jsme drželi kámen v ruce a mohlo to dopadnout hůř.
00:15:00 Hornictví se po 2. velké válce změnilo.
00:15:03 Doly byly znárodněny, těžba se rozběhla nebývalým tempem.
00:15:08 Horníci úderníci byli všem dáváni za příklad.
00:15:13 Začaly mizet hlubinné štoly, těžba se přesouvala na povrch,
00:15:18 kde našly využití ohromné stroje.
00:15:21 A ty kromě země začaly požírat i domy a vesnice.
00:15:26 Jenišův Újezd, Břežánky, Liptice; to padalo.
00:15:32 My jsme si pořád mysleli, že jsme hájení,
00:15:36 že se Libkovice bourat nebudou. Věřili jsme tomu.
00:15:40 Zakoupili jsme menší starší domek v ulici K Cihelně
00:15:44 a tam jsme dělali všechno nové.
00:15:48 Elektriku, topení, vodu, veškeré rozvody.
00:15:52 Stavěla se podsklepená garáž.
00:15:56 Rok před tím, než jsme se dozvěděli, že se budeme stěhovat,
00:16:00 manžel předělával žumpu.
00:16:03 Takže když se dozvěděl, že se to bude bourat, prohlásil:
00:16:09 "Už žádný dům nikde nebuduju, jdeme do bytovky." Nešli jsme, díky bohu.
00:16:18 Nezbylo toho moc. Kapličky byly převezeny do Vtelna,
00:16:24 sloup s Nejsvětější trojicí do Litvínova.
00:16:30 Vybagrovaná planina, kde se stále netěží a možná ani nikdy nebude.
00:16:38 A místa, kde kdysi Libkovice stávaly, se mění k nepoznání.
00:16:46 Pocit přijít sem zpátky je svým způsobem skličující a hrozně smutný.
00:16:53 Já jsem zde prožila 41 roků, prožila jsem zde dobu školní docházky.
00:17:03 Měla jsem tady moc dobrých kamarádů, se kterými se setkávám dodnes,
00:17:09 a rádi vzpomínáme na libkovickou školu a Libkovice vůbec a říkáme si:
00:17:17 "Kdyby Libkovice byly, měli bychom k sobě blíž."
00:17:21 A když se setkáme s libkovickými občany,
00:17:26 se kterými jsem se třeba jen zdravila,
00:17:29 dnes je to setkání přátelštější, než by bylo v Libkovicích.
00:17:35 Máme se tak nějak všichni rádi ve vzpomínkách, které k Libkovicím máme.
00:17:44 Skryté titulky: Věra Mikulenková Česká televize, 2011