Trumfy Miroslava Donutila

Díly
Videobonusy
Tři otázky pro dramaturgyni
Fotogalerie
Tvůrci

Trumfy Miroslava Donutila

Středa 3. 6. 2020 na ČT1

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Přehrát

00:00:24 Výborné.

00:00:27 Děkuji. Děkuji za přivítání. Dobrý večer.

00:00:31 Dámy a pánové, vám doma u televizních obrazovek

00:00:34 i vám tady v překrásném třeboňském Divadle Josefa Kajetána Tyla.

00:00:39 Já mám Třeboň moc rád, protože sem jezdím pravidelně.

00:00:43 Oni mě tady vždycky fyzicky i duševně dají dohromady,

00:00:46 ale není to ten hlavní důvod, proč tady dneska jsme.

00:00:49 Ten hlavní důvod je ten, že jeden z mých dnešních trumfů

00:00:53 se tady momentálně léčí, a my bychom ho jinak nesehnali,

00:00:57 tak jsme sem za ním přijeli.

00:00:59 Dámy a pánové, pan Karel Šíp.

00:01:03 Dobrý večer.

00:01:06 Dobrý večer. Ahoj.

00:01:09 Ten druhý trumf je možná talentovanější

00:01:11 než my dva dohromady, ale je mladší,

00:01:14 tak se musel přizpůsobit. Dámy a pánové, Václav Moravec.

00:01:26 Vedro nám bude, s tím se musíme smířit.

00:01:29 Jsme v divadle, to zaprvé. Zadruhé na nás svítí.

00:01:32 Zatřetí venku je vedro a přenáší se to i sem.

00:01:35 Mně je vedro i z toho pocitu. Pánové, to je úžasné.

00:01:37 My tři v jednom pořadu. Já jsem si to tak strašně přál

00:01:41 a tak jsem na tom trval, že kvůli tomu jsem jel i do Třeboně, Karle.

00:01:44 -Ano.
-Já jsem původně chtěl říci,

00:01:46 že já se léčím v Bohnicích, ale trumf to vyhrál.

00:01:49 To předbíháš, tam se teprve léčit budeš, až to všechno dovysíláš,

00:01:54 ty svoje krásné pořady s politickou tematikou.

00:01:57 Jak to všechno začalo, pánové, s tím vaším nápadem býti tím,

00:02:01 čím jste? Svědomitě jste k tomu mířili od samotných počátků,

00:02:06 nebo vás to napadlo až mnohem později?

00:02:09 Jak to začalo?

00:02:10 Já jsem dělal střední filmovou školu.

00:02:13 Po škole jsem nastoupil do tehdejší Československé televize.

00:02:19 Samozřejmě na tu školu jsem šel, protože jsem měl ideály.

00:02:22 Měl jsem představu, že po té škole přijdu do televize

00:02:25 a rovnou mě posadí do nějakého režisérského křesla,

00:02:28 ale stal jsem se asistentem produkce,

00:02:31 což s oblibou říkám, že na té hierarchii

00:02:34 televizních funkcí je asistent produkce ta nejposlednější.

00:02:37 -Ta nejnižší.
-Vaří kafe.

00:02:40 -Co? -Vaří kafe.
-Kdyby jenom vařil kafe.

00:02:42 Nosí těžké krabice s filmy ze střižny do projekce.

00:02:44 Takový největší debil je v televizi asistent produkce.

00:02:47 Já jsem začal takovým tím baťovským způsobem

00:02:51 opravdu úplně od těch nejnižších. Pravda je,

00:02:53 že asi nějak ve mně byl takový ten exhibicionismus,

00:02:56 co máš ty a má i Václav určitě, časem jsem se snažil nějak dostat

00:03:00 zpoza kamery nějak před tu kameru, což se potom náhodou povedlo.

00:03:04 Bylo to najednou zničehonic? Dali ti příležitost?

00:03:06 Bylo to částečně náhodou, protože kromě toho,

00:03:09 že jsem nosil ty krabice s filmem, tak jsem občas také dostával

00:03:13 takovou příležitost, abych napsal nějaké scénáříčky,

00:03:16 medailonky různých zpěváků.

00:03:19 Víš, proč se na to ptám? To muselo někoho napadnout.

00:03:22 To není jenom tak, tenhle hezky nosí pití.

00:03:24 Napadlo to mě.

00:03:26 To je to, co chci vědět, že to napadlo někoho.

00:03:29 A když to napadne tebe, je to ideální.

00:03:31 Neřekne si někdo: Ten krásně nosí pixle.

00:03:33 -Tomu dáme scénář.
-No jasně.

00:03:35 Napadlo to mě, ale nikomu jsem to moc neříkal.

00:03:38 Ale nenápadně jsem to dával najevo. Vždycky někdo říkal:

00:03:41 My bychom potřebovali rychle nějaký scénář.

00:03:43 Já jsem říkal: Jestli to, tak já bych...

00:03:45 Takže já jsem začal jako scenárista.

00:03:47 Potom tam vznikla potřeba nějaké písničkové soutěže v televizi

00:03:49 snad v roce 1977 nebo 1978. To už věděli,

00:03:53 že umím s těmi zpěváky ty medailonky, tak mi řekli:

00:03:56 Nechtěl bys to? A abych to uváděl taky.

00:03:59 Protože od útlého mládí miluji dvojice, tak jsem říkal:

00:04:04 Já sám, to by mě nebavilo. Měl jsem v kapele

00:04:07 jednoho pianistu brýlatého, jmenuje se Uhlíř.

00:04:10 Jestli by vám nevadilo, já bych ho sem přitáhl

00:04:13 a on by to říkal se mnou. Ale Jarda nechtěl, to musím říci,

00:04:16 protože Jarda na to nikdy nepomyslel,

00:04:19 že by se mu někde lidé smáli. On chtěl být vždycky

00:04:23 váženým skladatelem. A těm se lidé nesmějí.

00:04:27 A najednou byl po určité době člověkem,

00:04:30 který už na chodníku, když šel, tak se mu lidé smáli.

00:04:33 Protože on vypadá, to je málo platné.

00:04:38 Ale tys to vzal tak z gruntu, že pomalu jsme na konci tvé kariéry.

00:04:41 To jsem nechtěl. Tys to probral, člověče,

00:04:43 ten začátek, že už jsme u Uhlíře. Pojďme raději honem k Vaškovi.

00:04:47 Vašku, u tebe to asi bylo trošičku komplikovanější.

00:04:51 Bezesporu ten exhibicionismus se projevoval na gymnáziu.

00:04:54 Já jsem chtěl být učitelem. Tím, jak jsem si nemohl

00:04:57 vybrat předměty, které bych učil, stala se opravdu taková náhoda,

00:05:02 že jsem napsal článek v roce 1989 do okresních novin,

00:05:06 kdy jsme byli na letní aktivitě mládeže

00:05:10 a ožínali jsme stromky, ty malé smrčky v Jeseníkách.

00:05:13 Já jsem napsal první článek a tam jsem zjistil,

00:05:16 že jsem nejen exhibicionista, ale i narcis,

00:05:19 protože když jsem si přečetl ten článek

00:05:21 a tam bylo to jméno Václav Moravec, tak jsem říkal:

00:05:24 Já jsem napsal první článek. Pak jsem se přihlásil

00:05:27 do tehdy Československého rozhlasu v Hradci Králové

00:05:30 coby student gymnázia ve třetím ročníku

00:05:33 a začala rozhlasová kariéra. Když jsem ukončil gymnázium

00:05:37 a podával jsem si přihlášku na vysokou školu,

00:05:41 tak tam kantor nebyla ani záloha.

00:05:44 Dal jsem jen na fakultu sociálních věd, katedra žurnalistiky.

00:05:48 -A byl jsi rozhodnutý.
-Byl a věděl jsem,

00:05:51 že chci dělat rádio, že vůbec nechci do televize,

00:05:54 protože jsem to rádio, jak jsem na něm vyrůstal jako dítě,

00:05:57 poslouchali jsme ty nedělní pohádky

00:06:00 i v Českém rozhlase s rodiči,

00:06:03 tak jsem nechtěl do televize a chtěl jsem do rádia.

00:06:06 Byl jsem v rádiu docela v klidu, než přišla asi dvakrát

00:06:09 nabídka do České televize, a potřetí mě zlomili.

00:06:13 Vzpomínám si, že Karel byl tehdy, protože jsem v roce 1992 dělal

00:06:17 -pořad Hvězdy na Evropě 2.
-To já už jsem končil.

00:06:23 A tehdy Karel, to si určitě nepamatuje

00:06:25 toho mladého trotla na Evropě 2, který začínal ten pořad

00:06:28 v roce 1992 dělat, a tím vlastně začala ta éra

00:06:31 každotýdenních tehdy a následně na Frekvenci 1

00:06:35 -každodenních rozhovorů.
-Pamatuješ si trotla na Evropě 2?

00:06:39 Václav myslí, že já bych si ho měl pamatovat?

00:06:42 Protože jsem s ním dělal rozhovor, s Karlem.

00:06:44 -Na Evropě 2?
-Ano, vidíte.

00:06:46 On si nepamatuje rok 1992, dvacet let.

00:06:48 Já jsem v životě nebyl na Evropě 2.

00:06:51 Karle, s čím se léčíš v Třeboni?

00:06:58 Já se omlouvám za drzost. Já jsem zvyklý z neděle.

00:07:08 Tys mu to měl vrátit, s čím se léčí v Bohnicích.

00:07:11 Ale buď ty si blbě pamatuješ, nebo on lže. Tak jak to je?

00:07:14 Přece bych si pamatoval takovou stanici.

00:07:16 Tam já jsem nikdy... Ani nevím, kde to je.

00:07:18 A že se Václav mě dovolává, že jsem tam viděl trotla...

00:07:22 Bylo to opravdu v ulici Celetná.

00:07:24 Bylo to první pražské soukromé rádio.

00:07:27 -Celetná 17 v Divadelním ústavu.
-To ty nevíš?

00:07:31 Z toho usuzuji, že on tam fakt asi nebyl.

00:07:35 Nebo tam možná byl za jiným účelem.

00:07:38 Nebo si to prostě nepamatuje.

00:07:39 -Byl hostem Hvězd na Evropě 2.
-Tak to jo, to jsem tam byl asi.

00:07:47 Dobře, tak jsme se...

00:07:52 Tys nechtěl být novinářem?

00:07:54 Ne, já ne. To nebyla moje ctižádost.

00:07:56 Že bys psal nějaké fejetony nebo článečky do novin, to ne?

00:08:00 -Ne, o to mi nešlo.
-Nedej bože kritiky.

00:08:02 -Ne, to už vůbec ne.
-To je úžasná profese.

00:08:05 Ty scénáře, jak jsem říkal, jsem psal, ale do novin...

00:08:07 Pamatuješ si první scénář, který jsi napsal?

00:08:10 Zásadní byl asi ten, kdy mně nabídli,

00:08:13 ještě pořád jako tomu produkčnímu, abych do nějakého mládežnického

00:08:17 pořadu, protože já když jsem v roce 1963 nastoupil do televize,

00:08:21 tak to bylo rovnou do mládežnického vysílání,

00:08:23 konkrétně do redakce Pionýrské vlaštovky.

00:08:25 To Václav vůbec nemůže vědět, že něco takového existovalo.

00:08:28 -Ne, já jsem se na to díval.
-Jo? Ale z kočárku možná.

00:08:31 Já jsem se díval na Pionýrskou vlaštovku

00:08:33 a pak jsem vyrůstal na TKM a na Hitšarádě.

00:08:35 Ano. Tam já jsem dostal... Prvně chtěli takové okénko.

00:08:39 To byl nějaký magazín pro mládež, kde řešili takové ty u soustruhu

00:08:43 a tyto věci, aby to odlehčili, tak takové okénko pop music.

00:08:47 To mně rovnou řekli, abych já připravil.

00:08:50 Já jsem jako mladý měl kapelu, která se jmenovala Faraon.

00:08:53 -Tam jsem poznal právě...
-Jirku Schelingera.

00:08:57 Jirku Schelingera. Toho jsem dokonce objevil.

00:09:00 Ne že jsem ho tam poznal. Toho jsem tam přitáhl.

00:09:02 Pak ti ho ukradl otec našeho dnešního režiséra.

00:09:04 Ano, šmejd, teda starý, myslím.

00:09:07 Můžeš mu to vzkázat tamhle do režie.

00:09:10 On to teď poslouchá, určitě o tatínkovi uslyší rád.

00:09:12 Ano, to je pravda. Já jsem do Jirky Schelingera

00:09:16 vkládal velké naděje a Ringo Čech tenkrát slyšel

00:09:19 tu písničku, kterou jsme natočili jako singl,

00:09:23 tehdy se točily jen dvě písničky, Holubí dům.

00:09:26 Viktor Sodoma u něj akorát končil, tak ho zlanařil

00:09:30 a ta naše kapela se rozpadla. Ale my jsme jako kapela,

00:09:33 a proto o tom mluvím, pro tu televizi trošku protekčně,

00:09:36 protože jsem tam pracoval, natočili pár,

00:09:38 ještě se tomu neříkalo klipy, říkalo se filmové písničky.

00:09:41 -Filmové písničky.
-I ten Holubí dům.

00:09:43 Pár těch písniček jsme tam natočili a oni říkali:

00:09:45 Dělej tady takové hudební okénko. Já jsem řekl:

00:09:47 Ale začnu tou svojí kapelou. Tam jsem právě prvně pozval Uhlíře

00:09:50 s tím, že bychom vzpomínali na tu naši kapelu.

00:09:53 Takže jsme něco řekli, u takové promítačky jsme stáli

00:09:56 každý z jedné strany, doteď mám doma nějaké fotky z toho.

00:09:59 Měli jsme rádoby veselý dialog, pustili jsme promítačku,

00:10:02 tenkrát jako ty písničky, jim se to líbilo a říkali:

00:10:05 Taková okénka dělej ještě i s jinými.

00:10:08 Potom jsem dělal takový medailon Karlu Zichovi, Petře Janů,

00:10:12 až došli k tomu, že by chtěli písničkovou soutěž.

00:10:15 Tu jsem si nazval Hitšaráda, já mám rád ty přesmyčky,

00:10:19 ne Hitparáda, já jsem říkal: To žádná paráda nebude.

00:10:22 Pojďme to tam změnit. Tak jsme tam dali "Š".

00:10:26 To jsme pak dělali skoro deset let.

00:10:29 Já jsem si to vypsal, pak už to šlo za sebou.

00:10:31 Hitšaráda, Galasuperšou, Horoskopičiny, Skopičiny,

00:10:34 Rozjezdy pro hvězdy, Za oponou, Všechnopárty.

00:10:37 To je neuvěřitelné množství pořadů.

00:10:39 To jsi přeskočil hned několik televizí.

00:10:41 To nebylo v jedné televizi, co jsi říkal.

00:10:42 Nebylo, ale to tady také nemůžu říkat,

00:10:46 že to bylo v jiné televizi, rozumíš?

00:10:48 To by zase oni, když to poslouchají, řekli:

00:10:50 Tohle nebylo v naší televizi. A už to z toho půjde ven.

00:10:53 Já jsem to řekl tak globálně, že jsi to udělal.

00:10:56 Že jsi mezitím prolezl kdejakou televizi, to jsem neříkal.

00:10:59 To Václav, ten je věrný. Ten nastoupil do...

00:11:03 Já jsem prolézal rádia. To jsem si také užil.

00:11:06 -Od Evropy 2 přes Frekvenci 1.
-To tady také někde mám.

00:11:08 Profil, Český rozhlas, Evropa 2, Frekvence 1, televize Galaxie,

00:11:12 česká sekce rádia BBC, všechno možné taky.

00:11:15 Jako Karel s pořady, tak já s rádii.

00:11:18 Na Evropu 2 a na začátky vzpomínám velmi rád,

00:11:22 protože tam jsem začal dělat rozhovory, připravovat se na ně.

00:11:27 Ještě navíc formát těch Hvězd byl úžasný.

00:11:30 Tam přicházeli hosté z různých oblastí.

00:11:33 Tam jsem udělal svůj první rozhovor

00:11:36 také s předsedou vlády Václavem Klausem.

00:11:39 To vám bylo peklo. To byla hodina pekla.

00:11:42 To nám povykládej.

00:11:44 Bylo to v roce 1993. Václav Klaus je známý tím,

00:11:48 že rozhazuje moderátory, kteří s ním mají dělat rozhovor.

00:11:52 Zajímalo by mě, jestli to zkouší i na kolegy v zahraničí,

00:11:56 v CNN, v BBC a podobně, ale představte si

00:11:59 toho tehdy dvaadvacetiletého chlapce,

00:12:02 který si pozval českého premiéra,

00:12:05 a povídá si s ním o muzice, jakou poslouchá.

00:12:09 Václav Klaus vstoupil do dveří Evropy 2 a říká:

00:12:12 To je co? To jsme v jaké stanici?

00:12:15 To maminka nikdy neslyšela.

00:12:18 Už byl naštvaný.

00:12:25 Tehdy jsem si říkal: To má být příjemný

00:12:28 hodinový rozhovor, a začíná peklo.

00:12:31 Václav Klaus říká: O čem si budeme povídat?

00:12:34 Já říkám: Pane premiére, je to takový hodinový

00:12:37 příjemný pořad o hudbě, jakou posloucháte.

00:12:40 Ale já neposlouchám to, co hrajete.

00:12:43 Co vy tady vlastně hrajete? Tu pop music?

00:12:46 Protože už tehdy jsem byl drzý, tak jsem mu řekl:

00:12:49 Pane premiére, to má být příjemný rozhovor.

00:12:52 Ještě jsme nezačali vysílat a je z toho peklo.

00:12:55 Tekl vám ze mě pot, Václav Klaus úplně přepnul.

00:12:58 Otevřel aktovku a z ní vytáhl Katapulty, Lucii Bílou,

00:13:02 Emila Viklického. Od té doby a také poté

00:13:06 už Evropa 2 nikdy tyto skladby nehrála.

00:13:18 Máš ty nějakou s tím, Karle,

00:13:20 nebo s někým jiným z těchto strejců zkušenost?

00:13:24 Já teď jenom tak přemýšlím, co z toho,

00:13:27 co jste teď říkali, nakonec budeme opravdu vysílat.

00:13:30 -Máš nějaké pochybnosti?
-Cože?

00:13:33 Máš nějaké pochybnosti?

00:13:35 Ne, můj pořad to není. Mně to je jedno.

00:13:41 -Já v tom nevidím žádný problém.
-Mirek je dobrý.

00:13:45 -Kdo že je dobrý?
-Mirek.

00:13:47 Já rozuměl dědek. Musíš nahlas trošku.

00:13:51 -To bych si nedovolil.
-On Karel trošku špatně slyší.

00:13:56 -Čili musíš přidat, Vašíku.
-Co ses to ptal?

00:13:59 Jestli máš také s těmi strejci nějaké zážitky?

00:14:02 -Myslíš s politiky?
-Jistě.

00:14:05 Já jsem i s Václavem Klausem, kterého mám moc rád...

00:14:18 Karle, dovoluji si upozornit,

00:14:20 že tento pořad se vysílá v září a on v březnu končí.

00:14:26 Já tě uklidním. On se možná vysílá v prosinci.

00:14:31 -Já bych to hodil až na duben.
-Nechme to na prosinec.

00:14:34 To je dobré. Je to před Vánocemi.

00:14:37 Všichni budou v klidu a budou přebírat dárky.

00:14:40 Ale ano, když jsem dělal takový pořad na základě

00:14:43 znamení zvěrokruhu, tak jsem si tam zval

00:14:46 všechny ty Berany a Skopce. Pan premiér je Blíženec.

00:14:49 Byl jsem rád. Tehdy bylo před volbami.

00:14:53 Oni mi říkali: On by jinak nepřišel.

00:14:55 V červnu jsou Blíženci a pak byly nějak volby.

00:14:58 I do zábavného programu se uvolil jít.

00:15:00 Musím říci, že byl velice příjemný.

00:15:02 No tak před volbami. I dodneška musím říci,

00:15:06 že si občas pozvu politiky, ale to teda musím říci,

00:15:09 když je tady Václav, že kdykoliv, a já to často nedělám,

00:15:12 že bych si pozval politiky, ale někdy se to tak vyvine,

00:15:15 že si řeknu tady by se hodil tento,

00:15:17 tak mi to vždycky v různých dopisech a mailech lidé vyčtou,

00:15:21 že tam ty politiky nechtějí vidět.

00:15:24 Nezvěte je tam. Měl jsem tam Drábka.

00:15:26 Na to, jaký on je, byl docela...

00:15:30 Karle, chvíli mi o tom povídej. Jaký on je?

00:15:33 -Byl docela takový...
-Hele, už si taky začínáš.

00:15:37 Těch dopisů, co já jsem dostal, jako že ne.

00:15:40 Tito lidé ať chodí k Moravcovi, ale k vám ne.

00:15:44 Je to pravda.

00:15:46 Takže já je zvu velice zřídka a vzácně.

00:15:49 Naposledy jsem tam měl paní ministryni kultury.

00:15:52 To byla poslední politička nebo politik, který tam byl.

00:15:56 Já nikdy nikoho, protože to je takové...

00:15:59 Máš pravdu. To je naprosto nevděčné.

00:16:02 Proč zvát politika do zábavného pořadu?

00:16:04 Jednak oni nejsou moc zábavní.

00:16:08 Oni jsou zábavní v mém pořadu.

00:16:10 Tam jsou velmi zábavní.

00:16:12 Tam jsi trochu nudný ty a oni jsou zábavní.

00:16:14 Ale teď jsem si vzpomněl, že jsem před mnoha a mnoha lety

00:16:18 dělal nějaký zábavný program, myslím, že to bylo o znameních,

00:16:22 tam ty jsi byl hlavní hvězda. Kromě tebe už tam byl

00:16:25 jenom jeden jediný host, mladý začínající politik.

00:16:28 -Jestlipak víš, kdo to byl?
-Nevím.

00:16:30 David Rath.

00:16:32 -Ne.
-Přísahám. Přísahám.

00:16:35 Přísahám. Přísahám.

00:16:39 Hele, Karle, do toho mě neuvaž.

00:16:43 Opravdu. V Písku jsme to natáčeli.

00:16:46 S ním jsem tam nebyl.

00:16:50 Akorát jsi ho neznal, jako ho znáš teď.

00:16:52 -Počkej, v Písku.
-V Písku.

00:16:54 Tam jsme si povídali. V Písku, v divadle.

00:16:57 Nebyl jsi tam jediný host, i když opticky to tak vypadalo.

00:17:00 V tom případě jsem musel odjet, protože já jsem ho neviděl.

00:17:03 Ne, viděl, ale neznal jsi ho. On byl ještě možná tenkrát

00:17:05 jenom předseda nějaké lékařské komory.

00:17:07 Já bych si to tady teď před kamerami nevymyslel, Mirku.

00:17:10 -To mi jistě věříš.
-Nevěřím.

00:17:12 To je stejné jako ty Hvězdy na Evropě 2

00:17:14 a účast Karla ve Hvězdách, rozumíš?

00:17:16 No dobře, tak tam byl Rath, ale já nevím.

00:17:18 To bych si pamatoval, že jsem potkal nějakého kluka,

00:17:20 který začínal v politice.

00:17:23 Ale ty jsi opravdu nikdy žádné politiky nezval.

00:17:26 Ani si to neuvědomuji.

00:17:29 On ani nebyl vlastně politik. To byl předseda lékařské komory.

00:17:33 Ale on byl jeden z nejobratnějších.

00:17:35 -Kdo?
-David Rath.

00:17:38 Proč o něm mluvíš v minulém čase?

00:17:39 Protože teď momentálně si ho nemůžu pozvat,

00:17:43 protože mi to neumožní státní zástupce.

00:17:47 Rád bys?

00:17:49 Teď mi slibte, že se to vystřihne.

00:17:54 Slibujeme.

00:17:56 Poslední rozhovor, který David Rath poskytl

00:17:59 před zatčením, byl Otázkám 13. května.

00:18:02 To jsme se mimo kamery pohádali,

00:18:05 protože byl ministr školství Petr Fiala,

00:18:08 který přišel do Otázek, pozván, ale tři týdny před ním,

00:18:11 byl David Rath s Leošem Hegerem.

00:18:14 Následovalo to...

00:18:16 Vedl jsem rozhovor s novým ministrem školství.

00:18:19 On se omluvil za zpackané státní maturity.

00:18:22 My jsme v pátek upozornili oba dva hosty ke zdravotnictví,

00:18:27 že přijdou po čtyřicáté minutě přibližně,

00:18:31 protože bude ministr školství jako aktuální host.

00:18:34 Zjevně David Rath to neskousl, přišel do studia během příspěvku,

00:18:38 co se hosté střídají, a David Rath říká:

00:18:41 Pane redaktore, to je naposledy. My tady čekáme 40 minut

00:18:45 a my příště odejdeme. Leoš Heger mlčel,

00:18:49 vůbec nic neříkal, sedl si do té židle

00:18:53 a David Rath mě začal školit. Školil mě minutu.

00:18:57 A teď, jak je člověk za deset let v České televizi

00:19:00 zvyklý si nechat kálet na hlavu, tak jsem to vydržel minutu,

00:19:04 minutu a půl, příspěvek trvá tři minuty.

00:19:07 Po deseti letech mi bouchly saze a já jsem Davidu Rathovi řekl:

00:19:11 To mi tady vyhrožujete, že jste chtěl odejít?

00:19:14 Tak běžte.

00:19:16 David Rath se na mě podíval a říká:

00:19:18 To myslíte vážně? Já říkám: Myslím.

00:19:22 Když chcete něco udělat, udělejte to. Běžte.

00:19:25 On říkal: Já si budu stěžovat. Já říkám: Bude mi ctí. Běžte.

00:19:29 On na mě tak koukal a říkal: Ale tohle je od vás nekorektní.

00:19:32 Takhle se chová novinář média veřejné služby?

00:19:35 To mě tak namíchlo, že jsem řekl: Vypadněte!

00:19:43 Kameramani a režiséři jsou mi svědkem.

00:19:46 Z těch kamer, a to jsem v životě nezažil...

00:19:49 Promiň, že ti skočím do řeči, Vašku, ale na tom je krásné to,

00:19:52 jaký on je prognostik, že řekl: Jsem tady naposledy.

00:19:59 A teď...

00:20:01 A teď si představte, že jak já jsem řekl vypadněte...

00:20:05 Karel trpí, do čeho se to dostal.

00:20:08 Rozumíš? On už přece jenom má léta. Říká: Už to nějak doklepu.

00:20:13 Teď najednou už se mu ty pacičky kříží a vypadá to divně.

00:20:18 Bude hůř, Karle. Máme připravené ještě jiné věci.

00:20:23 Povídej, Vašku!

00:20:25 Já jsem nezažil za devět let vysílání Otázek,

00:20:29 že by to ty kameramany tak bavilo.

00:20:31 Jak jsem řekl vypadněte, tak se najednou všichni vyklonili,

00:20:36 začali se koukat zpoza kamer a teď následovalo to,

00:20:40 že David Rath začal odcházet. A já zpravidla říkám:

00:20:43 Tady vidíte prázdnou židli, protože host nedorazil.

00:20:46 Teď najednou tam začala být ta prázdná židle,

00:20:50 David Rath odcházel a mně problesklo hlavou:

00:20:53 Jak já tohle zdůvodním veřejnosti?

00:20:55 Že tady je Heger, Rath pozval, a mezi příspěvkem odešel.

00:20:59 Naštěstí mě zachránil režisér, který zařval do toho odposlechu,

00:21:03 to jsou ty bedýnky, kde režisér hlásí,

00:21:06 že už zbývá třicet vteřin do konce příspěvku

00:21:10 a je zapotřebí vítat hosty, tak se ozvalo:

00:21:13 Co to tam pan hejtman dělá? Ať si okamžitě sedne!

00:21:17 On vám vykolejil toho Ratha, ten si okamžitě sedl.

00:21:21 Poprvé zatím.

00:21:32 -A už jsi v tom.
-Už jsem v tom.

00:21:38 V úterý ráno, když vyšla zpráva,

00:21:40 že David Rath byl zatčen, tak mi psali kameramani a režiséři:

00:21:44 Ty poldy na toho Ratha jsi také posílat nemusel.

00:21:51 -Člověče...
-Máš nějaké lepší téma?

00:21:54 To se nám to vrbí.

00:21:56 On také je Václav jediný, koho jediného miloval Miloš Zeman.

00:22:01 To je jediný člověk, kterého on...

00:22:04 On všem říkal, těm novinářům: Novináři jsou hovada.

00:22:08 Jsou to nevzdělaní tupci, spousta banda idiotů.

00:22:12 Jediný pan Václav Moravec, to je můj miláček, toho mám rád.

00:22:17 Oni kvůli tomu všichni ti novináři, rozumíš?

00:22:22 Ti mě nenáviděli, takže všichni novináři říkali:

00:22:25 My jsme tupci, idioti, žumpa, póvl

00:22:27 a Moravec je vlezdoprdelka Zemanovi.

00:22:31 To já jsem Miloši Zemanovi říkal,

00:22:33 že tím mi dal definitivní polibek smrti,

00:22:36 ale tím, že mně postupně dali polibek smrti všichni

00:22:40 včetně prezidenta, který nazval Otázky

00:22:43 hanebným zločineckým pořadem, takže já jsem oblíben.

00:22:47 HZP.

00:22:51 Hanebný zločinecký pořad.

00:22:54 Mimochodem VZP je také senzační zkratka.

00:22:58 -VZP ano.
-Jsi tam?

00:23:01 -Cože?
-Jsi ve VZP?

00:23:03 Ano. Velký zábavný pořad.

00:23:06 Ano. Velký.

00:23:08 Dobře, ty říkáš, nemáme jiné téma.

00:23:10 Co děti? Jak to vychováváš?

00:23:18 To bych se radši vrátil k tomu Rathovi.

00:23:23 Hele, to neříkej dvakrát. Si zažádáš a jedeš.

00:23:28 Ale děti dobré. Nevím, co chceš vědět.

00:23:31 Jak to vychovávám? Já nevím, jestli ví každý,

00:23:35 že mám dva kluky, velký věkový rozdíl je mezi nimi.

00:23:40 On i mezi tatínkem a těmi dětmi je rozdíl.

00:23:45 Staršímu je třicet, malému je osm.

00:23:48 Oba dva jsou zdrojem mojí radosti.

00:23:51 -To jsem chtěl slyšet.
-Ano?

00:23:53 Jestli ten malý třeba nezlobí nebo si nevymýšlí

00:23:56 na dědečka nějaké... Na tatínka.

00:24:03 -Nějaké piškuntálie.
-Ne.

00:24:06 -Je to v pohodě?
-Je v pohodě.

00:24:12 -Žena vás snáší?
-Co?

00:24:12 -Žena vás snáší?
-Já slyším. Já slyším.

00:24:17 -Já vím.
-Je pohoda.

00:24:20 Já nevím, co chceš slyšet veselého.

00:24:23 Já bych vám s dovolením teď přichystal příjemné překvapení,

00:24:27 protože si myslím, že k nám, i když Václav trošku mladší,

00:24:31 ale myslím si, že by to také mohl rád mít,

00:24:35 že by to mohl mít v oblibě...

00:24:38 To je lepší.

00:24:41 Byl bych politicky korektní, abys nemusel vyvažovat pak.

00:24:43 Myslím si, že bys s tím neměl mít problém.

00:24:46 A další fráze, které slýcháš často.

00:24:48 Že bychom si sem pozvali dva krásné mladé lidi,

00:24:51 aby nám zazpívali píseň z muzikálu...

00:24:54 Vidíš, a teď nevím, jak se ten muzikál jmenuje.

00:24:58 Aby nám zazpívali píseň z muzikálu.

00:25:07 Přijde slečna Kateřina Steinerová a pan Tomáš Savka,

00:25:11 kteří nám přijdou zazpívat skvělou píseň z muzikálu...

00:25:15 -Osmý světadíl.
-Výborně.

00:25:30 Mladá, skladá z úlomkov svet.

00:25:38 Hľadá, hľadá tvár, akej niet.

00:25:46 Trápenie snov.

00:25:49 Viem, že mal som byť dávno s ňou.

00:25:57 Taká akú dávno si chcel.

00:26:03 Čaká tvoje áno či nie.

00:26:13 Trápenie snov.

00:26:16 Viem, že mal som byť dávno s ňou.

00:26:23 Kráľovná bielych tenisiek, čo viac už môžeš chcieť.

00:26:31 Od rána stráži telefón,

00:26:35 čo ak by práve on

00:26:38 beznádej s nádejou

00:26:41 celý deň nejde von.

00:26:56 Mladá, skladá z úlomkov svet.

00:27:04 Hľadá, hľadá tvár, akej niet.

00:27:12 Trápenie snov.

00:27:14 Viem, že mal som byť dávno s ňou.

00:27:22 Skús ju nájsť.

00:27:25 Na známých adresách, ľudí sa nepýtaj.

00:27:30 Skúšam nájsť.

00:27:34 Som v sebe ukrytá, pred tebou ukrytá.

00:27:42 Kráľovná bielych tenisiek, čo viac už môžeš chcieť.

00:27:50 V očiach máš známe video, na ktorom príde on.

00:27:56 Beznádej s nádejou, celý deň nejde von.

00:28:06 Skúšam nájsť.

00:28:10 Na známych adresách, nové už nezískáš.

00:28:15 Skúšam nájsť.

00:28:19 Bež v bielych teniskách po blate, na snehu.

00:28:23 Skúšam nájsť.

00:28:26 Kráľovstvo za nehu, ľudí sa nepýtam.

00:28:30 Skúšam nájsť.

00:28:35 Jsi v sebe ukrytá, jsi v sebe ukrytá.

00:28:40 Skúšam nájsť.

00:28:43 Na známych adresách, nové už nezískáš.

00:28:47 Skúšam nájsť.

00:28:51 Bež v bielych teniskách po blate, na snehu.

00:28:55 Skúšam nájsť.

00:29:02 Skúšam nájsť.

00:29:21 Jak na tebe, Karle, působila, hudba Elánu v době,

00:29:24 kdy začala vznikat?

00:29:26 Hudba Elánu, musím říci, mě naprosto oslovila

00:29:30 především kvůli textům. Musím říci, že já,

00:29:33 když slyším nějakou písničku, tak v první řadě poslouchám texty.

00:29:38 Prakticky všechny texty Elánu poslouchám doteď s chutí,

00:29:43 protože pro Elán, co já vím, dělají dva skvělí textaři

00:29:48 Filan a Peteraj.

00:29:50 Já mám pocit, že ani v Česku není

00:29:53 moc takový ekvivalent, tak dobré, jednoduché,

00:29:56 protože ty melodie jsou jednoduché,

00:29:59 vtipné, jednoduché, objevné rýmy,

00:30:01 takže Elán představuje pro mě v první řadě úžasné texty.

00:30:05 -Ale ty melodie ti také neuniknou.
-Melodie taky samozřejmě.

00:30:08 Ale víš co, ono to musí pasovat dohromady.

00:30:10 Ono to pasuje. Tobě jako textaři,

00:30:13 jednomu z našich nejlepších textařů, jaké vůbec máme...

00:30:16 -No tak. Nepřeháněj.
-Karle, skromnost stranou.

00:30:21 -Skutečně málokdy se urodí...
-Tak mezi třemi jsem, dejme tomu.

00:30:30 Určitě když slyšíš svoje texty, tak se zájmem je posloucháš.

00:30:35 Říkáš si: Tohle jsem hezky napsal.

00:30:38 Já se ti musím přiznat k jedné věci.

00:30:40 Já jsem nedávno seděl na zahradě na chatě, tam puštěné rádio,

00:30:44 a jak říkám, poslouchám ty texty. Já jsem se zaposlouchal.

00:30:48 Zpívala Leona Machálková. Tu jsem poznal.

00:30:51 Říkal jsem si: Hergot, co ona to tam...

00:30:53 To, člověče, není špatné. Hezké rýmy.

00:30:55 Až na konci jsem poznal, že jsem to napsal já.

00:30:58 Já jsem si to opravdu už vůbec nepamatoval.

00:31:00 Moje paměť je děravá. Nestává se mi to zas až tak často.

00:31:04 Tady já jsem ten text opravdu už nepoznal.

00:31:07 -Karle, bude hůř.
-Já vím.

00:31:10 Já se také dívám na televizi, koukám na to a říkám:

00:31:13 To je pěkný člověk. Já jsem se nepoznal.

00:31:16 Já jsem si schválně počkal do konce na titulky.

00:31:20 1973. Říkám: To je nádherné.

00:31:23 Já vůbec nevěděl, že jsem to někdy točil.

00:31:26 Takových je čím dál víc, co jsem nepoznal, neidentifikoval.

00:31:29 -Tohle třeba Vaškovi nehrozí.
-Hrozí.

00:31:31 Já mám naštěstí čtecí zařízení, což málo diváků ví,

00:31:37 a tam mám narážky pro režiséra,

00:31:40 když má ty příspěvky pouštět a odhlašuji ty příspěvky.

00:31:44 Já si tam zpravidla dávám, kdo je hostem do foroty.

00:31:48 Ale protože se mi jednou stalo, že jeden z hostů,

00:31:51 protože to čtecí zařízení je na všech kamerách,

00:31:54 protože se mi tam překopíroval celý soubor včetně jeho otázek,

00:31:58 byl to politik nejmenovaný, který byl v televizi poprvé,

00:32:02 a říká: To já jsem netušil. Všichni na ten váš pořad nadávají,

00:32:07 protože jste drzý, nevědí, na co se budete ptát,

00:32:10 ale ono to tam bylo, na tom monitoru.

00:32:14 Tam to jezdilo, ty otázky. On četl to čtecí zařízení a říkal:

00:32:18 Podívejte se, takže když mluvil ten můj oponent,

00:32:22 tak já jsem se vždycky podíval na tu otázku, co bude následovat,

00:32:26 vy jste to tedy často měnil, ale ta osnova tam byla.

00:32:30 Od té doby já jsem začal vypínat všechna čtecí zařízení.

00:32:34 Teď byl jeden host, já jsem si nepředělal scénář,

00:32:36 abych si připomněl, kdo ten host je, ještě navíc host,

00:32:39 kterého jsem, přátelé, znal patnáct let.

00:32:41 On začínal coby primátor Hradce Králové

00:32:44 a já jako novinář ve východních Čechách.

00:32:47 Teď si představte, že před vámi sedí Oldřich Vlasák,

00:32:51 europoslanec ODS, tehdejší předseda Svazu měst a obcí.

00:32:55 Já měl vypnutá čtecí zařízení, zpřeházené ty papíry,

00:32:59 rozsvítila se červená a říkám:

00:33:02 Hostem další části našeho pořadu je...

00:33:06 Nemohl jsem si vzpomenout ani na křestní jméno, ani na příjmení.

00:33:12 Předseda Svazu měst a obcí,

00:33:13 europoslanec Občanské demokratické strany,

00:33:15 bývalý královéhradecký primátor v letech 1992...

00:33:20 Mně naskakovaly všechny jeho funkce a ne to jméno.

00:33:26 -Velikost bot čtyřicet dva.
-Říkal jsem:

00:33:28 Poslanec, který přišel před časem s iniciativou...

00:33:31 Trvalo to dvě minuty.

00:33:32 V režii mě nechali ve štychu, nenapověděli mi ani do sluchátka.

00:33:36 Teď ten europoslanec říká: Oldřich Vlasák.

00:33:42 Jak je člověku trapné po tolika letech být za idiota,

00:33:46 tak jsem řekl: Já vím. Chtěl jsem to dodat,

00:33:48 ale ještě jsem chtěl pokračovat ve výčtu vašich funkcí.

00:33:52 To je krásné.

00:33:56 To, Karle, určitě hodnotíme pozitivně.

00:33:58 Mirku, můžu já jeden postřeh k těm jeho Otázkám?

00:34:01 -Můžeš třeba dva.
-Ne. Jeden.

00:34:03 Stejně si na víc nevzpomeneš.

00:34:07 Jak říkal Václav teď, že nechal vypnout čtecí zařízení,

00:34:10 tak jednou bys měl prosadit, aby se vypínaly i monitory,

00:34:14 protože jestli já něco s oblibou sleduji na těch Otázkách,

00:34:18 jak oni se zájmem na sebe koukají do těch monitorů.

00:34:22 Třeba nejsou v záběru, oni skoro chrápou,

00:34:25 teď se tam zahlédne a udělá...

00:34:28 Přesně. Filip to dělá, ten komunista.

00:34:31 Pozor! To dělají všichni předsedové.

00:34:33 Všichni to nedělají. Schwarzenberg to nedělá, protože spí.

00:34:36 Ano. Tomu jsou monitory jedno.

00:34:39 Ale pozor! Nejlepší byl Jiří Paroubek...

00:34:44 Už jste slyšeli ten fór, jak přišel Schwarzenberg do nebe?

00:34:48 Svatý Petr se směje a říká: Oni si myslí, že spíte.

00:34:52 Já teda chci říci...

00:35:00 Mirku, tenhle fór jsem slyšel od samotného Schwarzenberga.

00:35:05 -Ano, on ho s oblibou vypráví.
-Ale dělají to všichni.

00:35:08 Musíme říkat od knížete.

00:35:09 Ale to dělají zpravidla všichni, premiéři jsou na to vyškolení,

00:35:13 protože jim ti mediální poradci řeknou:

00:35:16 Vůbec se nedívejte na Moravce, když odpovídáte.

00:35:18 Dívejte se do kamery.

00:35:19 Já je pozdravím. Řeknu hezký dobrý den.

00:35:22 Dobrý den, vám i divákům.

00:35:25 Co kdyby takhle, ale dobrý den.

00:35:27 Teď je odstřihneš a oni zase...

00:35:30 -A už se dívají na toho druhého.
-Ano.

00:35:41 Vzápětí to zase střihneš.

00:35:44 Nebo ještě si kontrolují, že když jsou střiženi

00:35:48 a nejsou vyzváni a mají tam oponenta, tak dělají:

00:35:58 Ano, ano, ano.

00:36:00 Máte tam sociálního demokrata. Poslanec ODS...

00:36:03 Tak takhle daleko to ještě nedotáhli.

00:36:10 -Já je nemůžu najít.
-Ano.

00:36:13 Tak lez po čtyřech takhle.

00:36:15 Až jim začnou padat brýle, bude to krásné.

00:36:17 To jsou takové ty ochotnické zlozvyky.

00:36:20 On je v záběru a musí reagovat.

00:36:24 Víš, co mě štve? Promiň.

00:36:26 Víš, co mě štve? Už z principu, ty tam musíš pořád toto zažívat.

00:36:29 Oni jak jsou v těch různých táborech, stranách,

00:36:32 i kdyby ten z ODS řekl třeba: Cukr je sladký.

00:36:42 To nemůžeme takhle jednoduše charakterizovat.

00:36:45 Cukr nejenom že je sladký, řekne ten socan,

00:36:49 ale zároveň je i takový trošičku...

00:36:52 Ale hlavně drahý, víte?

00:37:00 -Na to...
-Do toho... Počkej!

00:37:02 Lidovec: Panebože! Proč to tam říkáte, pane kolego?

00:37:07 Do toho jiný primátor z ODS, dnes už bývalý, řekne:

00:37:11 Ty jsi křesťan? Já tě prosím, nelži! Nelži!

00:37:16 -To se tam stalo?
-To jsem zažil. Ano.

00:37:19 Duel Pavel Bém a Cyril Svoboda. To bylo také...

00:37:22 A pak ještě když se baví o kostce cukru a o tom, že zmizí.

00:37:26 Je třeba to vyšetřit, padni, komu padni.

00:37:29 Na to už jsem také alergický. Věta padni, komu padni.

00:37:32 Zpravidla když oni se dívají do těch...

00:37:36 Nebo řeknou napříč politickým spektrem.

00:37:38 Ano.

00:37:39 Nikdy to nevyšetří napříč politickým spektrem.

00:37:44 Když se oni dívají do kamer a dělají to dlouho,

00:37:46 že promlouvají k divákům, tak zpravidla začnu já

00:37:50 pozorovat ty monitory, jestli jsou oni střižení, a dělám:

00:37:54 -Tady jsem. Tady jsem.
-Ano.

00:37:57 Já ti musím najít brýle, ty bez nich vypadáš blbě.

00:38:09 Už nikdy nepředváděj žádného politika.

00:38:13 Já jsem si vzal nějaký lehčí model.

00:38:16 -To je krásné.
-Já toto obdivuji.

00:38:18 Proto jsem se nikdy nenechal zlámat na Nedělní chvilku poezie,

00:38:22 -jestli si na to pamatuješ.
-Samozřejmě.

00:38:25 Přímý přenos. To je hrozné. Tam stojíš a teď říkáš ty verše.

00:38:28 Teď navíc ještě nenávidím recitaci.

00:38:30 To vždycky nám říkal básník Skácel:

00:38:33 Mé básně se nesmějí recitovat, ty se musí vyprávět.

00:38:36 Pak vzal svoji báseň: Za horou vysokou...

00:38:40 Čili oni to taky ti kluci... Já jsem obdivoval,

00:38:45 to dokázala, pamatují si všichni určitě, Jiřina Švorcová.

00:38:50 -Znáš to, co se jí povedlo?
-To nevím, ale ji znám.

00:38:55 Ji zná každý. Ve studiu Nedělní chvilka poezie,

00:38:57 přímý přenos a ona dávala nějakou takovou:

00:39:02 A hvězda rudá stoupá vzhůru, kde již na ni žerď prázdná čeká.

00:39:08 RECITUJE NESLYŠNĚ

00:39:11 Teď ti zvukaři tam...

00:39:17 Vždyť to má vyjeté. Dej tam titulek!

00:39:20 Tak tam dali: Porucha není na vašem přijímači.

00:39:23 A pořád to spravovali a ona pořád:

00:39:26 RECITUJE NESLYŠNĚ

00:39:28 Najednou jí to naskočilo: Vlajka již vzhůru vystoupala.

00:39:33 Ona jenom zapomněla text.

00:39:39 To mně přišlo, řeknu ti, hodně duchapřítomné.

00:39:43 -Ano, ano.
-Přeřeknutí myslím.

00:39:45 To je nebezpečíčko, co? Když najednou se přeřekneš.

00:39:48 Ty, tak se to zastaví, vystřihne a jde se dál.

00:39:52 Ale on!

00:39:54 Mám poslední skalp, kdy jsem byl pozván na uvedení

00:39:59 předávání nějakých cen, a měl jsem ohlásit,

00:40:04 že někdo dostane čestné uznání.

00:40:07 Vypadlo ze mě: A čestné udání získávají...

00:40:12 A ve chvíli, kdy se...

00:40:20 Byly to knižní ceny. Ve chvíli, kdy se soustředíte

00:40:25 na čestné uznání, které následuje potom,

00:40:29 a vypadne to z vás podruhé, tak už si všichni myslí,

00:40:33 že si děláte legraci a děláte z toho zábavný pořad.

00:40:36 Když jsem začínal coby zprávař v jedné rozhlasové stanici,

00:40:42 tak tím, jak improvizuji, tak si dávám slova,

00:40:47 která v tom textu, který čtu, nebývají,

00:40:51 takže ze mě vypadlo,

00:40:53 že při dopravní nehodě lehce zahynuli dva lidé.

00:40:57 Pak mi profíci říkali: Neopravuj!

00:41:01 Protože většina posluchačů si myslí,

00:41:04 -že jsou blbí a špatně slyší.
-Ano. To je naprostá pravda.

00:41:08 Neznám geniálnějšího člověka, než je jedna má kolegyně,

00:41:12 která teď je dramaturgyní Otázek, Hanka Andělová,

00:41:15 která se mnou byla v rozhlase. My jsme si dělali naschvály.

00:41:19 Cizí jména a jejich výslovnost, a to v textech,

00:41:22 které jsme neměli k dispozici předtím,

00:41:26 než je naživo začnete číst.

00:41:29 A ona mi dávala německá jména, francouzská a podobně.

00:41:33 Jednou jsem jí to oplatil, když byl Josef Zieleniec

00:41:36 coby šéfdiplomat, ministr zahraničí v Kanadě.

00:41:39 Teď tam byla dvě francouzská jména.

00:41:42 Ten kanadský premiér se psal Jeanne Chretienne.

00:41:47 A ministr zahraničí se psal Jeanne Oulette.

00:41:53 A ta Hanka tím hlubokým hlasem, teď vidíte,

00:41:56 že sedí vedle vás ten zprávař, a říkáte si:

00:41:59 Ty mrcho, to jsem zvědav, jak to přečteš.

00:42:02 Český šéfdiplomat je v Kanadě. Ministr zahraničí Josef Zieleniec

00:42:05 se sešel s kanadským premiérem, a teď vidíte,

00:42:08 jak jí vyskočí ty oči nad ten text,

00:42:12 Jeannem Kreténem...

00:42:16 A kanadským ministrem zahraničí Jeannem Úletem.

00:42:27 Pozor! Historka nekončí. Všichni byli mrtví.

00:42:32 Mně tekly slzy a ta Hanka tím hlubokým hlasem

00:42:37 do toho vysílání říká: To jsou divná jména, že?

00:42:44 A byla od toho jenom takový kousek.

00:42:47 Jeanne Chretienne a bylo to tam. Rozumíš?

00:42:50 A ona řekne Kretén. To je krásné.

00:42:53 Musíme zase říci, Václave, že dneska už se za tyto věci

00:42:56 nedávají padáky, nevyhazuje se nikdo.

00:42:58 -Ne.
-Že se to toleruje.

00:43:01 Když to poslouchám, tak já samozřejmě podobně

00:43:03 jako Mirek hodně pamatuji, a to zpravodajství do roku 1989

00:43:07 bylo ostře sledované, tam si nikdo nedovolil nic.

00:43:10 Já jsem nikdy v tom zpravodajství nebyl

00:43:13 a ani jsem tam nepracoval, a tak mi došlo,

00:43:16 že nejspíš byla velká rvačka o to, dělat zahraničního zpravodaje,

00:43:20 ale ne v Moskvě nebo ve Vietnamu,

00:43:22 ale pokud možno v Mnichově nebo ve Washingtonu.

00:43:27 Já si pamatuji na úžasnou věc, možná jsi to slyšel také.

00:43:30 Ta mi opravdu utkvěla, protože jsem ji viděl na vlastní oči.

00:43:33 Byl nějaký zpravodaj, teď už nevím, jak se jmenoval,

00:43:36 to je jedno, myslím, že se jmenoval Cyril Smolík,

00:43:39 ale nejsem si tím úplně jistý, to byl zvláštní zpravodaj

00:43:42 tehdejší Československé televize ve Švédsku.

00:43:44 On vždycky dodal nějaký příspěvek do zpráv

00:43:47 a ta centrála mu stále říkala: To je slabé.

00:43:50 Pořád jenom ta nezaměstnanost. To chce opravdu něco silného.

00:43:54 On už měl pocit, že když nedodá něco silného,

00:43:58 z čeho by tady opravdu všichni sedli na zadek,

00:44:01 že ho odtamtud stáhnou a pošlou ho do Vietnamu.

00:44:04 Tu hrůzu měl, že ho odtamtud stáhnou,

00:44:08 a tak natočil příspěvek. Ten já jsem viděl na vlastní oči,

00:44:11 kdy on stál ve Švédsku, měl na sobě kožich koupený tam,

00:44:15 to bylo vidět, nějaká činčila nebo co to bylo, naducaný.

00:44:21 Teď stál na chodníku, oni je tenkrát nikam nepouštěli.

00:44:24 Museli točit všechno na ulici. Stál na chodníku,

00:44:28 teď za ním ty mercedesy, volva a on tu reportáž začal větou:

00:44:32 V ulicích švédského Stockholmu žebrá už prakticky každý.

00:44:46 To bylo úžasné, to bylo živé a to byly zprávy před vlajkou.

00:44:49 Pamatuješ? Na konci vysílání byla vlajka a hymna.

00:44:51 A oni ty zprávy živě museli... To jsi mi připomněl.

00:44:55 Existoval slavný hlasatel.

00:44:57 Jako první nosil přes pleš přilepenou tu paruku.

00:45:01 -Přehazovačku.
-Šolc se jmenoval.

00:45:04 Oni tam seděli až do doby před půlnocí, aby četli zprávy,

00:45:08 ale také tam někdy chlastali, protože správně předpokládali,

00:45:13 že na zprávy před vlajkou nekouká už skoro nikdo.

00:45:19 A ten Šolc za pět minut půlnoc, teď ho tam střihli,

00:45:24 poznáš podle prvního pohledu, že tam opravdu se něco slavilo.

00:45:29 On seděl za tím stolkem a říkal: Na závěr dnešního vysílání,

00:45:33 vážení diváci, ještě závěrečný předpůlnoční přehled zpráv.

00:45:37 Do Československa přicestoval na oficiální návštěvu

00:45:40 bulharský tajemník... To vás asi nebude zajímat.

00:45:51 Prosím tě, s kým sis nejvíc užil v tom studiu?

00:45:56 Bezesporu i v tom studiu spící Karel Schwarzenberg,

00:45:59 politik, kterého když jsem měl poprvé,

00:46:02 a nikdo to ještě nevěděl, že kníže usíná,

00:46:06 tak to byl duel Lubomíra Zaorálka a Alexandra Vondry.

00:46:11 To je taky dobrý, ten Zaorálek. S tím bych si také užil.

00:46:16 Ten sice neusíná, ale mám pocit, že spí permanentně.

00:46:22 Já jsem politicky korektní, to se, doufám, vystřihne.

00:46:26 Teď si představte tu hádku Alexandra Vondry

00:46:30 a Lubomíra Zaorálka, začala mi třeštit hlava po dvou minutách.

00:46:34 Do toho jsem se podíval na Karla Schwarzenberga,

00:46:38 který byl tehdy pouze kandidátem na ministra zahraničí.

00:46:46 A teď vám...

00:46:50 Říkáte si pět minut, to on hraje, on nás chce všechny tři vykolejit.

00:46:55 Oni dva dál vedou spor, sedmá minuta.

00:47:03 Říká: Vedou-li se blbé řeči, spím.

00:47:11 Asi po osmé minutě jsem se začal smát.

00:47:14 Teď ti dva si začali myslet, že se směji jim,

00:47:17 takže jsem neverbálně dělal nejdříve na Lubomíra Zaorálka.

00:47:22 Ten se začal smát. Vykolejil...

00:47:24 To mu možná připadalo divné.

00:47:27 Vykolejil tím Alexandra Vondru a nakonec jsem to slovo musel,

00:47:33 protože oba dva přestali mluvit, tak jsem to slovo musel vzít

00:47:37 a říkal jsem si: Vyzkouším si toho Schwarzenberga,

00:47:40 když mi tady chrápe, jak mi zodpoví tu otázku,

00:47:43 která navazuje na jejich diskusi. Zjistil jsem,

00:47:45 že kníže jenom otevřel oči a pokračoval.

00:47:48 Týden poté šel příspěvek, ve kterém byl Karel Schwarzenberg.

00:47:53 Hostem byl Mirek Topolánek. Teď tam běžel obrázek

00:47:57 Karla Schwarzenberga a Mirek Topolánek mi během příspěvku říká:

00:48:01 Představte si, on mi na té vládě chrápe.

00:48:04 A já říkám: On mi to tady dělal minulý týden.

00:48:07 A Topolánek říká: Představte si,

00:48:10 on dělá, že chrápe, ale moc dobře ty věci poslouchá.

00:48:13 To on dělá schválně.

00:48:21 -Tohle my, Karle, nezažijeme.
-To my nezažijeme.

00:48:24 Ty máš určitě taky na paměti nějaké hosty,

00:48:27 -kteří ti utkvěli v tvé paměti.
-Já myslel, kteří mu usnuli.

00:48:32 Navždy. Tam neusne nikdo. Karel je zábavný.

00:48:35 To není taková nuda jako tam u vás.

00:48:38 -Ale jsou takoví, kteří...
-Utkvějí ti.

00:48:41 Musím říci, už je to asi pět let zpátky,

00:48:45 měl jsem tam tři hosty a diváci mi to potom

00:48:49 dlouho připomínali, že toto se jim líbilo skoro ze všeho nejvíc.

00:48:53 Byli tam tři kreslíři. Štěpán Mareš, co kreslí komiksy,

00:48:59 Honza Vyčítal a Urban, to je ten sáňkař, co také dělá karikatury.

00:49:04 Pivrnce.

00:49:06 Tam se hodinu před natáčením přijde do divadla Semafor

00:49:10 a nikdo nikoho nehlídá. Proč by to kdo dělal?

00:49:14 Oni byli tak vzorně v šatně, čekali, až na to přijde.

00:49:18 Když už přišel Vyčítal, oni tam chodí postupně,

00:49:21 tak mi to bylo jasné. Oni se ožrali jako prasata,

00:49:25 ale opravdu, protože jsme nikdo nevěděli,

00:49:29 že Vyčítal přinesl s sebou láhev slivovice v kabátě,

00:49:33 a oni to tam do sebe... Co tam se dělo.

00:49:37 Když se tam sešli všichni tři,

00:49:39 oni si povídali mezi sebou a já jsem tam ani nemusel být.

00:49:42 Já jsem dokonce si klekl, aby mě pustili ke slovu.

00:49:47 Karle, já se omlouvám, já mám hosty střízlivé

00:49:49 a mám pocit, že mě také nechtějí pustit ke slovu.

00:49:52 Mareš potom přišel, mluvil o Topolánkovi.

00:49:55 To se muselo stříhat strašně.

00:49:59 Nechat tam aspoň něco, co mu je rozumět.

00:50:03 A ten Urban přišel poslední.

00:50:06 Ten doklopýtal k tomu křeslu, ti už na něj čekali a...

00:50:13 -Parťák!
-Parťák!

00:50:19 To bylo hrozné.

00:50:23 Výběr hostů je velmi důležitá disciplína.

00:50:26 Musím říci, že jsem se tím trápil hodně dlouho,

00:50:29 když jsem tento pořad připravoval. Myslím si,

00:50:32 že se podařilo to, co jsem si vlastně přál.

00:50:35 Vybrat si dva takové velmi šikovné a schopné hosty na závěr,

00:50:39 protože oba dva jsou velmi dobrými moderátory,

00:50:43 což vy všichni víte, neboť tento dnešní pořad Trumfů

00:50:47 jsem se rozhodl, že bude poslední.

00:50:50 Už nikdy žádné točit nebudu, a tak vám, pánové,

00:50:52 kteří jste moderátory odpradávna a od narození,

00:50:56 předávám žezlo a vracím vám ho a už nikdy se do toho nebudu plést,

00:51:00 protože já si myslím, že to stačilo,

00:51:03 že to bylo pěkné, natočil jsem dvacet krásných dílů

00:51:06 s dvaceti úžasnými skupinami diváků.

00:51:09 Bylo to nádherné setkání s minimálně čtyřiceti lidmi,

00:51:13 jestli dobře počítám. Jsem strašně rád,

00:51:16 že na závěr tady se mnou byli takoví moderátoři,

00:51:20 jakými jsou Karel Šíp a Václav Moravec.

00:51:24 Děkuji vám.

00:51:36 Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2012

41 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly15

Zábavná talkshow populárního baviče a jeho hostů, tentokrát z Třeboně. Pozvání přijali Václav Moravec a Karel Šíp, který nedávno oslavil 75. narozeniny (2012). Režie M. Čech

Obsah dílu

Karel Šíp a Václav Moravec (1. část)

Tomáš Savka a Kateřina Steinerová

Karel Šíp a Václav Moravec (2. část)

Přehrát vše

Dějištěm posledního dílu zábavného cyklu je třeboňské divadlo J. K. Tyla. Nejen proto, že Mirek Donutila do lázní Třeboň velmi rád jezdí, ale také Karel Šíp zde byl právě na zdravotní dovolené. Nejen o své práci a snech moderátorů, ale i o vzpomínkách na náročné začátky a pořady budou zkušení moderátoři vyprávět. Hostem na přání tentokrát byli Kateřina Steinerová a Tomáš Savka, hvězdy muzikálu Osmý světadíl.