Trumfy Miroslava Donutila

Díly
Videobonusy
Tři otázky pro dramaturgyni
Fotogalerie
Tvůrci

Soňa Červená — Vlastimil Harapes — Bona Fide Tango

Pondělí 27. 7. 2020 na ČT1

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Přehrát

00:00:02 Je to hezkých pár let, co jsem v ČT ukončil cyklus Na kus řeči.

00:00:08 Tehdy jsem se domníval,

00:00:09 že 25 setkání s neobyčejnými lidmi je akorát.

00:00:13 Vidíte, uplynul nějaký čas a jsem tady s Trumfy.

00:00:18 Ano, se skutečnými trumfy naší současnosti.

00:00:21 Bylo by škoda se s nimi nesetkat.

00:00:46 Dobrý, krásný letní večer.

00:00:49 Vítám vás všechny tady i doma.

00:00:52 Moje dnešní trumfy si přejí při natáčení být co nejblíž vodě.

00:00:57 Vybrali jsme jim parník a Vltavu.

00:00:59 Vydejme se na krásnou plavbu,

00:01:02 protože počasí tomu zatím přeje.

00:01:05 A zaposlouchejme se do jejich úžasných příběhů.

00:01:09 Dovolte, abych nejdříve představil dámu. Světová mezzosopranistka,

00:01:14 která působila v mnoha světových operních domech.

00:01:18 Vynikající herečka,

00:01:20 paní Soňa Červená.

00:01:25 A už plaveme.

00:01:31 Dovolte, abych vám představil druhého hosta.

00:01:34 Je jím vynikající tanečník, taneční pedagog.

00:01:37 Taneční mistr,

00:01:39 choreograf, šéf baletu Národního divadla Praha.

00:01:43 Pan Vlastimil Harapes.

00:01:51 Když se řekne jméno Jiří Červený, nejsem si úplně jist,

00:01:55 že všichni budou vědět.

00:01:58 Nabízí se, že je to váš tatínek.

00:02:01 Kdo to byl, co dělal a čím se proslavil?

00:02:05 -To můžete říct na začátek.
-Jiří Červený založil první

00:02:10 literární kabaret Červená sedma. To jsem ještě nebyla na světě.

00:02:22 Kabaret byl proti rakouské vládě, proti válce.

00:02:26 Po válce si mysleli, že není co kritizovat.

00:02:32 V roce 1922 zanikl kabaret. Začaly tady už jiné živly.

00:02:39 Začal se chystat E. F. Burian, Voskovec a Werich.

00:02:45 Kabaret Červená sedma splnil svoje poslání a myslím si,

00:02:51 že je ještě někdo, kdo si na něj pamatuje. A na ty písničky.

00:02:56 Kde jsou ty chvíle, kde je ten čas,

00:02:58 -co já jsem bývával mlád.
-Přikyvuji, ale nepamatuji.

00:03:04 Já přikyvuji.

00:03:07 Jiří Červený, váš tatínek a velmi slavný pán.

00:03:10 Energie, která ve vás je a já ji obdivuji.

00:03:14 -Vy se jí bojíte!
-Trochu se jí i bojím.

00:03:18 Věc Makropulos

00:03:20 vstoupila do vás se vším a vy jste nesmrtelná.

00:03:24 Emília Makropulos je 337 let stará

00:03:28 a mně do toho zbývá kolik? Kolem 150.

00:03:38 Z toho, co jste tady na začátku řekla, jsem pochopil,

00:03:42 že ta energie je na místě.

00:03:44 A to jsme neřekli o ostatních členech rodiny.

00:03:47 Já se bojím ptát.

00:03:49 Vlastíku, u tebe mně vždy vrtalo v hlavě tvoje jméno.

00:03:54 Kde se to vzalo Harapes?

00:03:57 Já si vždy nad a dával čárku

00:04:00 a připadalo mi to nepochopitelný. Pes to neumí.

00:04:05 Vysvětlíš původ jména a máš to objasněné?

00:04:09 Já jsem napsal do nějakého časopisu,

00:04:14 že to asi bude nadávka staročeská.

00:04:19 Existovaly harapanny, povětrné ženštiny. To bude trest.

00:04:25 Ten člověk mně napsal dopis a ubezpečil mě,

00:04:28 že se hluboce mýlím. Je to z hebrejštiny.

00:04:32 -Znamená to nepokoř se.
-Daří se ti to dlouhá léta.

00:04:40 Ty se držíš svého jména vědomě, to asi ne.

00:04:45 Na tohle jsi přišel později.

00:04:48 Když dělali se mnou rozhovor do novin, tak věděli proč.

00:04:53 Co ti říkali ve škole v Chomutově kluci,

00:04:55 když jsi se představil?

00:04:57 Harapes pes.

00:04:58 Harapes pes?

00:04:59 -Přezdívku jsi měl Harapes pes?
-Harapes pes.

00:05:02 Někdo mu říkal Harapejsek.

00:05:05 Dovedu si představit, kdo mu tak říká.

00:05:08 Harakočka, prostě to, co se nabízí.

00:05:12 Považuji to za dost důležité vysvětlení.

00:05:20 Já jsem to nemohl objevit.

00:05:23 Jaké to bylo v Chomutově v tvém dětství?

00:05:26 Dnes to tam vypadá, jak to tam vypadá. Jaké to bylo tehdy?

00:05:31 Já jsem vyrůstal v Droužkovicích u Chomutova. Na vesnici.

00:05:35 Tam to bylo pro děti zábavné.

00:05:39 Byli jsme pořád na hřišti, v alejích. Kradli jsme třešně.

00:05:43 Na návsi, tam byla jen jedna ulice.

00:05:49 Na koupališti v létě. Řeka žádná. S tátou jsme chodili na ryby.

00:05:55 Poslouchám tvoje vyprávění o dětství, protože si říkám,

00:05:59 že člověk, který se zabývá baletem, tak musí začít velmi brzy.

00:06:03 Jak tě to napadlo na vesnici kousek od Chomutova?

00:06:07 Mě to nenapadlo. Já chtěl hrát na housle.

00:06:10 Máma šla do hudební školy a tam objevila, že je také rytmika.

00:06:14 Tam se do rytmu chodilo, tleskalo.

00:06:18 Říkala si, že si pořád poskakuji a prozpěvuji,

00:06:23 tak mě tam přihlásila.

00:06:26 Ve 14 říkali, ať to zkusím na konzervatoř.

00:06:31 Ubezpečili mě, že je tam šermování a není tam matematika,

00:06:35 fyzika a chemie, tak jsem souhlasil.

00:06:38 Skončilo to tak, jak to skončilo. Nebylo to cílené.

00:06:45 Tebe to napadlo až tam.

00:06:47 Ve 14 jsem poznal, co to je stát v pěti pozicích.

00:06:51 Chtěl jsem utéct, brečel jsem.

00:06:56 Soničku to napadlo dřív?

00:06:59 Mě to napadlo. Sedmičkáři chodili k nám domů.

00:07:03 Zpívalo se a recitovalo. Mně to imponovalo.

00:07:08 Byl tam Arhur Longen, Eduard Bass.

00:07:11 Později Eduard Kohout, Šejbalová.

00:07:16 Eman Fiala a chtěla jsem říct i Harapes.

00:07:30 Byl tam Jindřich Plachta. Byly to úžasné večery.

00:07:33 Já tam seděla jako malé dítě pod klavírem a říkala si:

00:07:37 Ano, já chci k divadlu.

00:07:40 Nevěděla jsem, jestli mám hlas nebo talent.

00:07:43 -Tady budete mít krásný hlas.
-Pěkně to tady zní.

00:07:50 Už jsem pochopil, proč chtěla Soňa na loď.

00:07:54 Já to vůbec nepochopil.

00:07:58 Zeptal jsem se Soni, kde by to mělo být.

00:08:00 Řekla, zásadně voda.

00:08:02 Já miluji vodu. Miluji Vltavu.

00:08:06 -Vy jste Vodnář?
-Ne, jsem Panna.

00:08:10 Já se vrátila do Prahy ze dvou důvodů.

00:08:15 -K Vltavě a mluví se tady česky.
-Čeština dostává na frak.

00:08:23 Jak do vás vstupovalo rozhodnutí stát se zpěvačkou, tanečníkem,

00:08:29 říkal jsem si, jak je to úžasný,

00:08:31 když na návštěvu přijde Eduard Kohout, pan Plachta.

00:08:35 Paní Šejbalová, to se to rozhoduje.

00:08:38 Já měl tatínka soudcem, maminku úřednici.

00:08:41 Nikdo k nám nechodil a seděl jsem doma.

00:08:43 Nevím, kdy mě to napadlo.

00:08:46 -Kdy vás to napadlo?
-Napadlo mě to ve škole,

00:08:55 když jsem propadl z francouzštiny.

00:08:59 Pak mě napadlo, že mě to napadlo dobře. Jsem rád, že to dělám.

00:09:04 Všechna povolání, po kterých jsem toužil, si můžu splnit,

00:09:09 protože jsem se v nich už ocitl.

00:09:13 Byl jsem lesníkem, cestovatelem, soudcem.

00:09:18 Herectví to umožňuje.

00:09:23 Ty jsi začal studovat na konzervatoři.

00:09:26 V Rusku, v Petrohradu.

00:09:29 Někdo řekl, že umíš rusky a dobře tančíš, půjdeš tam.

00:09:33 Ne, studoval se tady balet Legenda o lásce.

00:09:38 Byla tady skvělá asistentka Marina Šamševová.

00:09:43 Viděla mě ve škole a říkala, že mám talent

00:09:46 a bylo by dobře, kdyby šel na stáž k nám. Je tam výborný pedagog

00:09:50 Alexander Ivanovič Puškin.

00:09:57 Tam chodí Baryšnikov, Nuryev byl u něj.

00:10:03 Bylo by dobré, kdyby se tam podíval a něčemu se přiučil.

00:10:08 Tam jsi dostal největší základy?

00:10:10 Bylo to příjemný doplnění a myslím si,

00:10:14 že základy byly z Prahy. Jedeme kolem konzervatoře.

00:10:19 Zamávej.

00:10:21 -Děkuji vám za všechno.
-Jede vám tady kluk.

00:10:24 Za mindráky, co jste do mě zaseli.

00:10:28 Měl jsem pocit, že mám obě ruce levé a obě nohy pravé.

00:10:31 Já mávám také a ověřuji si tím, jestli je mladý ve škole.

00:10:35 On tam často nebývá.

00:10:38 Na herecké výchově byla profesorka, která na nás křičela:

00:10:42 To jste takoví, tupí bizoni, že nechápete, co já vám tady povídám?

00:10:50 -My jsme jako tupí bizoni mlčeli.
-Asi měla trochu pravdu.

00:10:55 Občas jsme byli ve škole za tupého bizona,

00:10:58 protože se mu nechtělo studovat.

00:11:01 Proto se učitelé a profesoři na nás naštvali.

00:11:06 Já také dělal balet. Věříš tomu?

00:11:08 Věřím, když jsem tě viděl v Makropulos, to je jasný.

00:11:11 To je činoherní balet a tam všichni tančíte.

00:11:16 To mně moc nepřipomínej, k tomu se dostaneme.

00:11:20 -Byla to dřina.
-Tam je to vidět, ta kultura.

00:11:24 Začal jsem Na Provázku a byl jsem tam 20 let v angažmá.

00:11:29 Hráli jsme tam balet Makábr a Petr Scherhaufer nás oblékl do trikotů.

00:11:37 Já vypadal úžasně. Všichni v tom vypadáte úžasně.

00:11:44 Když jsem tě viděl v trikotu, neubránil jsem se úsměvu.

00:11:49 To je lepší sukénka a špičky než obtažený trikot.

00:11:54 Setkal jsem se s baletem na těsno a to byla škola. To byla dřina.

00:12:00 Nikdy jsem to nepochopil, jak to někdo může vydržet celý život.

00:12:05 Já se také divím.

00:12:06 Vydržel jsi to krásně a s úspěchem.

00:12:10 Vydržet také operní zpěv.

00:12:17 Tak dlouho vydržet.

00:12:21 Tu Soňu? Proto musela často měnit působiště.

00:12:25 K jejím působištím se také dostaneme

00:12:28 a pořád kroužíme kolem Věci Makropulos.

00:12:33 Pan Robert Wilson, zásluhou

00:12:36 paní Soni Červené přišel režírovat tento velevýznamný světový

00:12:40 operní a divadelní režisér sem do Prahy do Národního divadla

00:12:44 hru Věc Makropulos od pana Čapka.

00:12:46 Myslel si, že přijel mezi neandrtálce

00:12:49 a že se s ním tady nikdo nedorozumí

00:12:51 a že jsou tady jen polomozci.

00:12:53 Postupem času ztrácel toto povědomí

00:12:56 a začalo se mu to víc a víc líbit a loučil se s námi v objetí

00:13:00 a řekl, že jsme ho příjemně překvapili

00:13:02 a patříme k tomu nejlepšímu, co poznal.

00:13:05 Vše bylo díky paní Soně.

00:13:06 Upřímně vám řeknu, že jsem místy už nemohl. To říkám velmi jemně.

00:13:14 Byl jsem na šrot. Podíval jsem se vedle sebe,

00:13:19 ona stála a držela pozici v jejích letech.

00:13:24 Já si řekl, že když to babka dokáže, tak já také.

00:13:35 Jeden náš kolega, nebudu jmenovat, je mu přes 70.

00:13:39 Na začátku nás Wilson nutil běhat 4 kolečka.

00:13:42 On říká, že to nezvládne a že uběhne jen jedno. Víc nemůžu.

00:13:47 Já říkám, že mu to zařídím. Šel jsem za panem Wilsonem a říkám:

00:13:51 Excuse me, Bob, he is 72, he can make only one round,

00:13:55 not four round.

00:13:58 No problem, OK. You have only one round.

00:14:02 Můj starší kolega říká: Co říká? On mu anglicky nerozuměl.

00:14:07 Říká, že máš jen jedno kolečko. A on řekne:

00:14:10 Pane režisére, já zvládnu všechny čtyři.

00:14:14 Přestal jsem za něho bojovat.

00:14:19 Trochu mě to namíchlo.

00:14:21 Soňo, řekněte mi, jak jste s panem Wilsonem,

00:14:24 to nebyla vaše první spolupráce, to mohla všechno přežít.

00:14:29 -Mirku, já s ním pracuji už 25 let.
-O to je to horší.

00:14:34 Jsem vycvičená a umím stát namístě třeba hodinu nebo tři,

00:14:39 podle toho, jak to potřebuje.

00:14:43 Já mám jednu filozofii, kterou mě naučil.

00:14:48 Nestojí se nohama, ale hlavou.

00:14:51 Musíte stát hlavou a nohy vás přestanou bolet.

00:14:55 To jsem si uvědomil.

00:14:59 Zbytek zkoušky jsem stál pouze hlavou.

00:15:02 Někdy i na hlavě.

00:15:05 To jsou krásné teorie, stůjte hlavou.

00:15:08 Až budete někdy stát, stůjte hlavou. Ono vám to pomůže.

00:15:12 Zabírá to a paní Soňa to dokázala.

00:15:16 To, že mu omdlela v Hamburku a on řekl: Nemáte náhradu,

00:15:20 pokračujeme dál. To už neřekne.

00:15:22 On je krutý.

00:15:24 On se s tím nemazlí. Někdo omdlí, tak chce náhradu.

00:15:28 Přineste jinou Soňu. Bylo to tak?

00:15:30 -Přesně tak to bylo.
-Vůbec se s tím nemazlil.

00:15:33 Když má někdo promluvit o spolupráci, tak je to Soňa.

00:15:37 Řekněte nám o něm něco, Soničko. Je to zajímavý pán.

00:15:41 Robert Wilson studoval architekturu a u toho také zůstal.

00:15:48 On je geniální architekt všeho.

00:15:51 Architekt jeviště, situací, architekt vztahů.

00:15:56 On vás po této linii režíruje a dotáhne tam, kam on chce.

00:16:05 Při první zkoušce v Hamburku mně něco vysvětloval. Potom říkám:

00:16:10 Yes, Bob, but Ï think...
-Don t think, do!

00:16:15 Od té doby jsem přestala myslet a dělala jsem.

00:16:18 To mě zachránilo a proto se mnou pracuje pošesté.

00:16:24 Já jsem jemu oddaná a obdivuji ho.

00:16:27 Všechny výsledky, které má,

00:16:30 -to je opravdu jeho génius.
-To je pravda.

00:16:41 Robert Wilson.

00:16:45 Co by byl Wilson bez takových hereček, jako jste vy?

00:16:49 Takové herečky jako jste vy,

00:16:51 -tak mu mohou splnit to, co chce.
-On si je vytvoří.

00:16:56 On si vytvořil celý soubor.

00:17:02 On byl nadšený materiálem, který tady měl.

00:17:05 Neříkejte mi materiál.

00:17:07 Vy jste také génius.

00:17:10 To už je lepší.

00:17:13 Já jsem jeho materiál.

00:17:15 Připadám si jako malta nebo cement.

00:17:21 Nejdůležitější bylo, že jsme mohli práci s panem Wilsonem poznat.

00:17:25 Mohli jsme se zúčastnit něčeho, co bylo pro nás významné.

00:17:31 Můžeme za to vděčit paní Červené, protože ona to zařídila.

00:17:38 Ona nám sem přivezla vyhledávače materiálů.

00:17:47 Teď probíhá slavnostní otáčení, jak jsem slíbil.

00:17:50 Tam je nádherný výhled na Národní divadlo.

00:17:54 Dívám se na něho rád hlavně v době prázdnin.

00:17:58 To je nejkrásnější pohled.

00:18:01 Člověk si řekne: Tak, dneska tam nemusím.

00:18:03 Když tam musím, dívám se také rád, protože tam rád hraju.

00:18:07 Hrála jste tam někdy, Soničko?

00:18:10 Hrála jsem tam v Janáčkově Osudu.

00:18:12 Sama jste přiznala, že když jste se vrátila,

00:18:15 nebyla jste si jista, jestli si na vás poblíž této řeky a ještě dál

00:18:20 někdo vzpomene a bude vás znát.

00:18:23 Brzy jste zjistila po svých prvních úspěšných krocích,

00:18:26 že jste se mýlila.

00:18:28 Je to příjemnější, než kdyby to bylo naopak.

00:18:31 Síla osudu to zahájila a pak jste nakoukla do činohry.

00:18:36 Než se k tomu dostaneme, rád bych se zeptal na to,

00:18:42 co bylo tam za hranicemi.

00:18:44 Kdy jste tam odešla a kdy bylo to nej,

00:18:47 co jste za hranicemi zažila.

00:18:50 Já jsem začínala u Voskovce a Wericha.

00:18:53 Byla jsem Káča Maršálková.

00:18:56 To řekněte!

00:18:57 To je nádherný, a to musíte říct.

00:19:01 Dneska se tomu říká casting.

00:19:04 Já to řeknu. řekla jsem to už několikrát.

00:19:08 Ráda to ještě řeknu, ale naposled.

00:19:10 Byla jsem začátečnice a studovala jsem zpěv a herectví.

00:19:15 Chystala jsem se na operní kariéru. To ale nestačilo.

00:19:19 Moje učitelka řekla, že Voskovec a Werich hledají mladou zpěvačku

00:19:24 a herečku pro muzikál Divotvorný hrnec.

00:19:27 Přinutila mě tam jít. Já jsem byla hodně stydlivá.

00:19:31 Šla jsem tam nerada, ale šla tam.

00:19:34 Vzala jsem si na pomoc pejska. To bylo úplný nesmysl.

00:19:38 Pejsek, když jsem zpívala na jevišti

00:19:40 Když jsem kytici vázala...

00:19:43 tak pejsek za mnou přišel na jeviště.

00:19:47 Slyšela jsem Wericha říkat:

00:19:51 To si nabarvila vlasy podle svého kokršpaněla,

00:19:54 nebo si psa nabarvila podle svých vlasů?

00:19:58 Já jsem si říkala, že to je konec a odcházela jsem z jeviště.

00:20:04 Voskovec na mě křičel: To je káča.

00:20:09 Byla jsem nešťastná a šla jsem k vrátnému, abych se rozloučila.

00:20:14 On říkal: Vy, slečno, s tím psem, máte jít zpátky do kanceláře.

00:20:20 Tam jsem dostala hlavní roli Káči Maršálkové

00:20:23 v Divotvorném hrnci.

00:20:28 To byly začátky jistě působivé.

00:20:32 Jaké to bylo s pány Voskovcem a Werichem?

00:20:38 Voskovec emigroval, on jen režíroval.

00:20:44 Po premiéře emigroval.

00:20:47 Já se s ním několikrát v New Yorku sešla.

00:20:51 S Werichem jsem seděla na studni.

00:20:57 On byl Čochtan.

00:21:03 Hráli jsme to asi 350krát. To byla úžasná škola.

00:21:09 Jeho improvizace na studni.

00:21:12 Já ho měla za úkol dostat dál, aby se mohlo hrát.

00:21:19 Já mu napovídala a říkala, jestli si myslí...

00:21:23 On říkal, že ne a zaváděl mě hrozně. Chtěl mě rozesmát.

00:21:29 On, jako šéf divadla, když se někdo na jevišti rozesmál,

00:21:33 tak dal druhý den pokutu.

00:21:35 -On nás chtěl rozesmávat.
-Aby vybral víc.

00:21:41 Dovolovali si oni na vás nebo ne? Mladé, půvabné děvče.

00:21:46 -Jak to myslíte?
-Jak to říkám.

00:21:49 Mladé, půvabné děvče sedí na studni a vedle sedí chlap.

00:21:53 Jestli myslíte Wericha, tak, bohužel, ne.

00:22:00 A Voskovec?

00:22:02 Voskovec emigroval.

00:22:05 -Radši emigroval.
-To bylo záhy vyřešeno.

00:22:10 Pamatuji si vzpomínku, pamatujete si na Zitu Kabátovou?

00:22:15 Ano.

00:22:16 Vyprávěla krásnou příhodu.

00:22:18 Říkala: Seděla jsem v šatně v kombiné, to nebylo zvykem.

00:22:22 A přišel Vlastík. Který Vlastík? Burian.

00:22:24 Podíval se na mě a povídal:

00:22:26 Kabátová, vy byste stála za hřích. A bylo.

00:22:31 Proto jsem se ptal.

00:22:34 Musím vám říct historku o Ljubě Hermanové.

00:22:40 Já jsem s ní seděla v jedné šatně v Divotvorném hrnci.

00:22:45 Ljuba byla srdečná, vtipná

00:22:49 a hlavně hodně upovídaná.

00:22:51 V době totalitního fízlování to bylo moc nebezpečné.

00:22:55 Jednou se milostně zapletla s mladičkým členem divadla.

00:23:01 Vy se mě neptejte, kdo to byl.

00:23:06 Já vám to řeknu potom.

00:23:12 Ten neměl nic jiného na práci, než její výroky nahlásit

00:23:17 orgánům bezpečnostním. Ljuba z toho měla velký malér.

00:23:23 Už se nemusím ptát.

00:23:27 Werich to trošku vyžehlil,

00:23:30 protože Ljuba byla nepostradatelná v Divotvorném hrnci.

00:23:36 V šatně mně řekla:

00:23:38 Tady si člověk musí dát fakt pozor na všechno, co tady řekne.

00:23:42 I v posteli.

00:23:47 -Honem vám řeknu.
-Máme čas. Pluje to hodně dlouho.

00:23:51 Tehdy přišly nylonky a všechny jsme si přály nylonky.

00:23:56 Byly to hedvábné punčochy. Byly těžko k dostání.

00:24:01 Ljuba si každý den oblékala svoje nylonky

00:24:04 na svoje krásné nohy.

00:24:07 Já se jednou zeptala, kde bych mohla nylonky koupit.

00:24:12 Ona řekla: To já nevím a nechci to vědět.

00:24:17 Jestli si začneš punčochy kupovat sama,

00:24:20 tak to jde s tebou z kopce.

00:24:28 Vlastíku, omlouvám se, že tě dlouho nechávám sedět.

00:24:32 Já rád poslouchám, jsem mladý a pořád se učím.

00:24:36 Proto je to hodno zaznamenání.

00:24:39 Ty ses možná s Ljubou Hermanovou potkal.

00:24:45 Ano.

00:24:50 A předváděla provaz.

00:24:53 To předváděla až do 80 let.

00:24:56 Nataša Gollová.

00:24:59 Řekni, s kým zajímavým jsi se potkal,

00:25:02 jak nám Soňa tady vypráví.

00:25:05 Na rozdíl od Soni, já jsem v Národním divadle

00:25:10 byl celkem 42 let.

00:25:15 Už nejsem.

00:25:17 Bylo to moje jediné angažmá stálé. Vyjížděl jsem a hostoval.

00:25:21 Poprvé na jevišti jsem se ocitl jako posluchač konzervatoře.

00:25:27 Byl tam pan Marvan, paní Šejbalová.

00:25:31 Stará garda. A to byl pro mě zážitek a mně bylo asi 16.

00:25:36 Pan Pivec, byla to Fidlovačka.

00:25:41 Rád vzpomínám na Stellu Zázvorkovou a mám hezkou vzpomínku na ni.

00:25:46 Všichni ví, že měla ráda víno.

00:25:51 Hlavně bublající.

00:25:53 S bublinkama. Seděli jsme a ona mně říkala:

00:25:57 Vlastíku, vy byste měl být králem.

00:26:02 Proč já, Stello?

00:26:06 Protože jste nejkrásnější. To jsem tehdy byl.

00:26:12 Jak ty jsi se mně líbil.

00:26:19 Já mám pas knížectví od toho Donutila.

00:26:22 Mám od Polívky pas. Kdybychom měli království, to by bylo lepší.

00:26:29 Já jsem říkal, že bych měl jednu podmínku.

00:26:33 Jakou?

00:26:34 Jedině, kdyby vy jste byla královna matka.

00:26:38 Ona se zamyslela a řekla: To by šlo.

00:26:44 Takhle se přijímají role královen.

00:26:47 Vrátíme se k vašemu působení v cizině.

00:26:50 To jsme zamluvili, abych řekl pravdu.

00:26:53 To nebylo jen tak něco. Tam se děly věci.

00:26:58 Vrátím se k tomu, jak jste říkal, když jsem se vrátila,

00:27:03 že se budu bát, že mě nikdo nebude znát.

00:27:06 Byla jsem 30 let v emigraci.

00:27:09 30 let tady nesmělo padnout moje jméno.

00:27:13 Ve filmu Poslední mohykán, to se tady často vysílalo.

00:27:20 Moji tvář nemohli vymazat, ale jméno na titulcích ano.

00:27:25 Já jsem tady 30 let neexistovala. Proto jsem se bála vrátit.

00:27:30 Bála jsem se návratu, ne se vrátit.

00:27:34 To jste se bála. Co jste tady neexistovala,

00:27:37 tam jste existovala velmi.

00:27:40 Můžu takovou vložku? Nezapomeneš to, Soňo?

00:27:43 Já a zapomenout?

00:27:46 Vzpomínám si jako malé dítě na vesnici,

00:27:49 že to tam probíhalo, že Ája Vrzáňová a pak Soňa Červená,

00:27:56 největší zrádkyně, které zradily a emigrovaly. To si pamatuji.

00:28:02 Vidíš to!

00:28:05 A teď jsme na jedné lodi.

00:28:12 Pro mě je to příjemné, že mohu být s vámi na lodi.

00:28:17 Abych se dostala k opeře. Začala jsem v Brně.

00:28:21 V Janáčkově opeře. Pak jsem dostala nabídku do Státní opery do Berlína.

00:28:27 Asi rok jsem tady klečela a žádala o doložku

00:28:32 až se někdo zmýlil a doložku mně dali.

00:28:36 A do východního Berlína mě pustili.

00:28:39 Tam jsem poznala, co je to být pěvcem, zpívat.

00:28:44 Zpívala jsem tam nádherné role

00:28:47 a když postavili ve východním Berlíně zeď,

00:28:51 tak jsem věděla, že mně zazdívají kariéru.

00:28:57 Pražská agentura, která mě ještě měla v moci a pod palcem,

00:29:02 tak mi nařídila, abych se vrátila.

00:29:05 Všeho jsem se zřekla,

00:29:06 vzala jsem auto a projela jsem zdí.

00:29:10 -Doslova a do písmene?
-Doslova.

00:29:14 Vy jste projela autem zdí?

00:29:17 Já jsem přijela k checkpoint Charlie.

00:29:21 Tam byl poslední průjezd jenom pro cizince.

00:29:25 Já byla v Berlíně cizinec jako Češka.

00:29:29 Policista říkal, že si musím přinést od našeho velvyslanectví

00:29:35 potvrzení a já jsem řekla, že mám mercedesku.

00:29:42 Tou mercedeskou jsem projela,

00:29:44 protože jsem řekla, že je to křáp a mám zase spojku...

00:29:50 Já tam musím do opravy,

00:29:54 vrátím se a večer zpívám v Lipsku pro vládu.

00:29:59 Jestli mně nepovolíte průjezd, tak budete mít velké potíže.

00:30:05 Jaké je vaše jméno, soudruhu?

00:30:08 Poprvé a naposled jsem řekla soudruhu.

00:30:11 On řekl: Tak jeďte. A je to opravdu naposledy.

00:30:16 A bylo to naposledy.

00:30:23 Ocitla jsem se v západním Berlíně.

00:30:27 Berlíně.

00:30:29 To máte jedno.

00:30:30 Není to jedno!

00:30:32 Hlavně, že byl západní.

00:30:35 Já si na češtině zakládám.

00:30:38 Já jsem 30 let nemluvila česky a češtinu jsem si zachovala,

00:30:42 protože všechno mně vzali, ale češtinu mně nevezmou.

00:30:51 Byla jsem v západním Berlínu.

00:30:54 Berlíně.

00:30:58 Vy jste řekla, že si na češtině zakládáte.

00:31:01 Považoval jsem za správné vás opravit.

00:31:04 Kdybych řekla Berlínu.

00:31:07 Byla jsem v Berlíně a americké úřady mě prověřily.

00:31:13 Noviny přinesly velkou zprávu, že star z východní opery

00:31:18 unikla do západní Berlína.

00:31:21 Najednou zvoní telefon ve sběrném táboře, kde jsem byla.

00:31:26 Řekla jsem, že nerozumím a že jsem v táboře. Kdo jste?

00:31:32 Já jsem intendant zápodoberlínské opery a už jste někde

00:31:36 uzavřela smlouvu? Já řekla ne. A on řekl: Jste angažovaná.

00:31:41 To je hezké.

00:31:44 Byla jsem ve Frankfurtu a jezdila jsem do celého světa.

00:31:48 11 let jsem byla v San Franciscu. Byl to krásný život.

00:31:53 Udělejte rychlý průlet světem. San Francisco.

00:31:58 San Francisco, Los Angeles, Chicago, Seattle.

00:32:03 Všechny festivaly Bayreuth, Salcburk, Edinburgh.

00:32:08 Myslím si, že to stačí.

00:32:11 Tady by se toho vešlo víc.

00:32:13 Já chtěl to vyjmenování proto, abychom si uvědomili,

00:32:17 co jsme neměli vědět. Trvalo nám 30 let, než jsme se dozvěděli

00:32:21 a po 30 letech, co jste se vrátila

00:32:25 s touto kariérou v zádech, jste se vrátila se strachem,

00:32:29 -jestli vás tu bude někdo znát.
-Právem.

00:32:32 Je dobré si uvědomit, co to bylo za blbost.

00:32:36 Vlastíku, které role považuješ za důležité ve svém repertoáru?

00:32:40 Role? Já měl rád dramatické.

00:32:44 Nikdy jsem netoužil tančit prince. Bylo jich nejvíc.

00:32:51 -Byl jsi na ně indisponován.
-Nevypadal jsem nejlíp.

00:32:58 Ostatní chudáci vypadali hůře.

00:33:01 Prosím vás, kolegové, neberte ho vážně.

00:33:07 To byla legrace, to je jasný.

00:33:11 Vypadali jste všichni moc hezky. On trošku trčel.

00:33:16 Nevím, něco tam bylo.

00:33:18 Na špičkách.

00:33:20 Na špičkách jsem to nikdy nezkoušel.

00:33:29 Spartakus byl senzační.

00:33:32 Romeo, Mercutio, Macbeth. Takové dramatické věci.

00:33:37 Je zajímavé ve vašich profesích,

00:33:40 opera, balet, tam se hodně křičí bravo.

00:33:44 Tam se tleská, bučí.

00:33:48 To je spontánní reakce nebo je to najaté?

00:33:51 Tam ve světě, v těch La Scala.

00:33:53 Když tam někdo začne bučet, myslí to vážně, nebo ho zaplatili?

00:34:01 Nejsem si jista, ale vím, že klaka, která má po každé árii zatleskat

00:34:07 a pak křičet, tak se platí.

00:34:10 Kolik vás to stálo?

00:34:16 Kolik je ta taxa?

00:34:18 Jednou přišel mládenec a řekl, jestli chci mít velký úspěch,

00:34:22 tak to bude stát, nepamatuji si kolik. Já řekla ne.

00:34:26 Nebyla to zarážející suma?

00:34:28 Mě to urazilo.

00:34:30 -Já myslel, že se nechtělo dát.
-Ne.

00:34:33 Dotklo se vás, proč máte platit za to, co umíte dobře.

00:34:37 -Tys platil, Vlasto?
-Ne. Já jsem lakomý.

00:34:41 Vaší zásluhou, Soni, se prý zpívají ve světě

00:34:45 operní texty Janáčkovy česky?

00:34:47 Ano, začali jsme v San Franciscu Její pastorkyni.

00:34:52 Jmenuje se tam Jenůfa.

00:34:54 Nejdříve anglicky. Nebyl to velký úspěch a já byla z toho nešťastná.

00:35:00 V angličtině to nezní. Já nemyslím, ale vím,

00:35:06 že Janáček skládal na tu řeč. Všechno podřizoval češtině.

00:35:13 Jsou tam úžasné melodie a řeč tam zpívá.

00:35:20 Řekla jsem intendantovi, že bych mu zaručila,

00:35:25 že naučím celý soubor české výslovnosti,

00:35:29 abychom to jednou riskovali.

00:35:31 Já je učila všechny. I celý sbor.

00:35:36 Všechny sólisty jsem naučila české výslovnosti.

00:35:40 A Její pastorkyně měla úžasný úspěch,

00:35:45 že jsme to hráli pro tisíce a tisíce lidí.

00:35:48 Pořád jsme to opakovali.

00:35:50 Teprve tam pochopili geniálního Janáčka.

00:35:55 -To je nádherná zásluha.
-To už je dlouho.

00:36:00 Od té doby se Janáček ve světě zpívá česky. To je v pořádku.

00:36:06 Myslím si, potvrďte mi to, nebo vyvraťte,

00:36:09 že naučit se cizí jazyk není problém,

00:36:11 když má člověk hudební sluch.

00:36:14 Ano.

00:36:14 Když se ho naučí a i melodii jazyka,

00:36:17 pak musí přistoupit k tomu, aby v jazyce začal uvažovat

00:36:21 a myslet a začal se vyjadřovat. Dodatečně se naučil slovíčka.

00:36:26 Myslím si, že melodie řeči je základem všeho.

00:36:29 To je geniální, co říkáte. Je to pravda.

00:36:37 Myslím si, že je to hodně důležité a znám hodně lidí,

00:36:40 kteří přišli sem k nám z ciziny

00:36:44 a nikdy se česky nenaučí.

00:36:47 Může tady byt, co ja vim, 95 let.

00:36:50 A bude porad mluvit takhle. S mírným přízvukem.

00:36:56 Přijdou sem lidé, kteří jsou tady rok, dva, mluví perfektně.

00:37:02 Operním pěvcům, které jste přinutila zpívat Janáčka

00:37:06 v našem rodném jazyce,

00:37:08 tak jim to usnadnilo, že mají hudební sluch.

00:37:13 Dovolím si sem pozvat vaše hosty, které jste si přivedli.

00:37:18 Kapelu, která se jmenuje...

00:37:19 -Bona Fide.
-Já si ji půjdu poslechnout.

00:37:27 Uslyšíte píseň, je to tango mondaine od E. F. Buriana

00:37:31 a Vítězslava Nezvala z 30. let,

00:37:35 kdy ještě vládla dlouhá chvíle

00:37:39 a výraz stres k nám ještě nedorazil.

00:37:50 Má cosi, pro co není slov,

00:37:54 miluji ho, i když mne bije.

00:37:58 Bez něho svět se změní ve hřbitov.

00:38:02 To dělá vaše fantazie.

00:38:07 Můj miláček je krotitel

00:38:11 a vnucuje mi svoji vůli.

00:38:15 Já zemru pro něj, kdyby chtěl.

00:38:21 Ty doby dávno pominuly.

00:38:26 Řekněte, krásná švagrová,

00:38:35 proč se tak náhle celá rdíte,

00:38:43 není to všecko doslova

00:38:51 jen vášeň, o čem hovoříte?

00:38:58 Můj miláček mě líbá tak, že ztrácím pod nohama půdu.

00:39:05 Má duše krouží jako pták, bez křídel, bez bázně a studu.

00:39:15 Řekněte, krásný přelude,

00:39:25 že milujete sama sebe.

00:39:32 -Nebude-li on...
-Nebude!

00:39:37 Nebude.

00:39:40 Však přijde jiný. Spadne z nebe.

00:40:05 Řekněte, krásný přelude,

00:40:14 že milujete sama sebe.

00:40:23 -Nebude-li on...
-Nebude.

00:40:30 Však přijde jiný. Spadne z nebe.

00:40:53 Soni, vy jste nám prozradila, jak to se zavedením češtiny do oper

00:40:58 Leoše Janáčka ve světě bylo.

00:41:00 Vy jste se potkávala i s takovými hudebníky,

00:41:03 jako je Lou Reed nebo Tom Waits.

00:41:07 Já jsem s nimi dělala muzikály.

00:41:10 Byly to činohry s hudbou,

00:41:13 které režíroval Robert Wilson.

00:41:15 Vzal si jako hudebníky pro dva muzikály Toma Waitse

00:41:21 a pak Lou Reeda.

00:41:23 Já jsem s nimi pracovala.

00:41:25 Bylo to povzbuzující?

00:41:27 Bylo to krásné, protože to bylo s Robertem Wilsonem.

00:41:30 Mně osobně hudba tak nesedí.

00:41:37 To mě zajímalo.

00:41:39 Já disciplínovala a všechno jsem odzpívala.

00:41:47 Hudba není úplně moje parketa.

00:41:51 Soni, nejste trochu na Boba Wilsona naprogramovaná,

00:41:56 že co on řekne, já splním?

00:41:59 -Já jsem do něj zamilovaná.
-To je jiná.

00:42:03 Takhle daleko jsem neuvažoval.

00:42:09 To se mně stalo s operou.

00:42:11 S kamarádem jsme šli v Českém Krumlově na otáčivé hlediště.

00:42:15 Kamarád je Brňák jak poleno. Dávali tam italskou operu.

00:42:18 Zase někdo z Itálie podobně jako vy jste přemluvila pěvce na češtinu,

00:42:25 tak je přemluvili, aby to zpívali italsky.

00:42:29 On se díval do programu a díval se na to a říkal:

00:42:32 Ty jo, oni zpívají italsky. Já říkal, že je to normální.

00:42:36 V italské opeře se zpívá italsky. Já jim ale nebudu rozumět.

00:42:41 Tak si přečti program.

00:42:43 Nebudu číst program, nemám brýle a oni zpívají italsky.

00:42:47 Přeložit, přeložit.

00:42:51 -Balon tam visí celou dobu.
-Já jsem si nevšimla.

00:42:55 Nepluje, on visí.

00:42:57 Balon vás fascinuje. Letěla jste někdy balonem?

00:43:01 -Ne.
-Já jo.

00:43:03 Letěl jsi balonem? Konečně jsem dělal něco víc.

00:43:09 Já balonem letěl a bylo to moc zajímavý setkání s balonem.

00:43:13 Taky jsem to vyprávěl, ale vám to řeknu.

00:43:16 -Já to nevím.
-Vy jste tu 30 let nebyla.

00:43:19 Vstoupil jsem do toho poprvé v životě.

00:43:22 Bylo to překvapivé a řekli mně, že poletím s Němci.

00:43:27 Já řekl, proč s Němci? Já neumím německy.

00:43:29 To nevadí, to není potřeba umět. Letěli jsme.

00:43:33 Blížili jsme se ke zřícenině hradu.

00:43:36 Tam stáli turisté a mávali na nás.

00:43:39 Když jsme se k nim blížili na těsno, přestali mávat.

00:43:42 Pochopili, že dojde ke srážce, ale my se zázračně vyhnuli.

00:43:46 Pluli jsme dál a začalo nás to stahovat k rybníku.

00:43:50 Já si říkal, proč jdeme dolů. Voda nás přitahuje.

00:43:54 Co to znamená? Že do ní žbluňknem. Říkal to ten, co to řídil.

00:44:00 Říkal jsem, co budeme dělat? Budeme doufat, že se to vznese.

00:44:04 A plamen udělal pffff. My jsme se zázračně vznesli.

00:44:09 Pluli jsme dál a tam byla krásná louka.

00:44:12 On řekl, že tady přistaneme. Najednou to fouklo znovu.

00:44:16 Opět se nám to nepodařilo. Pak se objevila kukuřice.

00:44:21 Tady už to půjde.

00:44:24 Balon dopadl do kukuřičného pole.

00:44:31 Na mě spadl 130kilový Němec.

00:44:34 V tu chvíli jsem pochopil, že je Němec, ale původem Čech,

00:44:38 protože řekl do prdele.

00:44:41 Ležel na mně a měl hroznou váhu.

00:44:43 Já mu říkal, proč na mně ležíte? On se překulil na stranu.

00:44:49 Proti nám běžely děti a říkaly: Kde jste se nám tady vzal?

00:44:53 Já jsem řekl, že z nebe.

00:44:56 Donesly notýsky a já se podepsal.

00:45:00 Přiběhl chlap s vidlemi a řval:

00:45:02 Hajzli, vy mně šlapete po kukuřici.

00:45:04 A vyhnal nás.

00:45:08 Na let balonem vzpomínám rád.

00:45:11 Pocit, když tam jste, je hezký. Běda ale přistát.

00:45:17 Vy jste bezmocný.

00:45:20 Můj kamarád z Brna říkal:

00:45:21 Nesednu do letadla, tam jsem bezmocný. Nikdy v životě.

00:45:25 V autě se mohu zabít, ale řídím si to sám.

00:45:28 To je jeho přesvědčení.

00:45:30 Dělala jste někdy něco pro TV?

00:45:33 Zásadně jsem dělala v Německu několik operních představení.

00:45:38 Nahrávek, jak se tomu říká.

00:45:41 Dělali jsme Madame Butterfly.

00:45:44 Dělali jsme Jeníček a Mařenka.

00:45:49 Myslíte pohádku nebo Prodanou nevěstu?

00:45:52 Pohádku.

00:45:56 -Jak se to řekne?
-Perníková chaloupka.

00:46:00 Pak jsem natáčela Carmen.

00:46:03 To jsi dělala Mařenku v Jeníčkovi a Mařence?

00:46:09 Mařenku ne, ale ježibabu.

00:46:13 Já si potrpím na dramatické úkoly.

00:46:17 To bylo dřív.

00:46:19 Že byste dělala Mařenku a Rudolf Deyl starší Jeníčka.

00:46:25 Vy jste vždycky hrála ježibaby?

00:46:28 Ježibabu z Rusalky jste taky dělala někdy?

00:46:31 -Čury mury fuk?
-Ne.

00:46:33 To je krásný text, to miluji.

00:46:35 To je jeden z mála textů z opery, který znám. Čury mury fuk.

00:46:39 Prodanou nevěstu jste někdy dělala?

00:46:41 Ano, Ludmilu. Tu matku.

00:46:47 Rozmysli si, Mařenko.

00:46:50 Rozmysli si, Mařenko, rozmysli.

00:46:55 Rozmysli.

00:46:57 Na své štěstí pomysli.

00:47:01 Pomysli.

00:47:07 Co vás baví a čemu se věnujete, když nemusíte zpívat ani tančit?

00:47:12 Jezdit po natáčení, filmovat.

00:47:14 Já když nemusím 2 - 3 dny nic dělat,

00:47:17 tak si myslím, že je moje kariéra u konce. A jsem nešťastná.

00:47:22 Soni, nechci vás moc strašit.

00:47:26 Jako proč? S tím kariéra u konce?

00:47:29 S tím kariéra u konce, to záleží na vás, co budete chtít.

00:47:33 A jak dlouho budete chtít. Jak se rozhodnete, že máte sílu.

00:47:38 -Ono se to rozhodne za mě samo.
-To se nerozhodne.

00:47:42 Vy víte, že si to celý život rozhodujete sama.

00:47:45 Za vás to rozhodne možná Wilson,

00:47:47 jinak nikdo.

00:47:48 Ten rozhodne, že tenhle materiál ještě použije. Jinak ne.

00:47:52 Jinak si to rozhodnete sama, když budete chtít.

00:47:55 Kariéra může trvat ještě dlouho. Já osobně bych si to přál.

00:47:59 -Vlastíku, ty taky, že?
-Jo, ale musím říct,

00:48:02 že když nic nedělám, tak se nenudím.

00:48:04 Co děláš, když se nenudíš?

00:48:07 Nevím, čím to je, ale nenudím se. Když nic nedělám, je mně úžasně.

00:48:14 Třeba teď je to těžká práce.

00:48:18 Nezlehčuj to.

00:48:20 -Vlasto, to bys mě dostal.
-V životě jsem nechodil do práce.

00:48:24 Celý den plujeme na parníku.

00:48:26 Peče nás to zleva, zprava.

00:48:28 Jsi spálený a nevypadáš dvakrát dobře

00:48:30 a jsi celý do ruda. Soňa se taktně otáčí, aby ukázala profily,

00:48:35 před kterými kdysi utíkala.

00:48:38 Nechtěla odevzdat svůj správný kádrový profil.

00:48:42 Teď na závěr této plavby,

00:48:44 která se mně jeví nadějná a slušná,

00:48:47 řekneš: To je ale práce.

00:48:49 To bylo tvoje první blbé vyjádření.

00:48:52 -To není práce.
-Dáš to vystřihnout.

00:48:56 Naznačte, to bude velký střih.

00:49:00 Když to řeknu, tak to tam zůstane.

00:49:02 Je to příjemné, nenudil jsem se. Bylo to dobrý.

00:49:06 Nemůžu říct, že bych se nudil.

00:49:08 Abych to nazval lehkou prací.

00:49:10 I lidé v publiku jsou udření.

00:49:12 Já to nepovažuji za práci. Nikdy jsem nechodil do práce.

00:49:16 Nešel jsem ani dneska.

00:49:18 Šel sis s námi posedět. Podívat se, jak Soňa kvete.

00:49:25 Se Soňou je vždy zábava.

00:49:27 Mladá láska, to je ráj.

00:49:30 Když dva až tři se rádi mají, tak v lednu je jak v máji.

00:49:35 A to ještě láska hory přenáší.

00:49:38 Pak bychom to měli všechno.

00:49:41 Vy s těmi příslovími.

00:49:43 Když jsi to takhle vylepšil, tak já k tomu dodám,

00:49:46 že s vámi je příjemné plout.

00:49:49 Když jste, Soňo, přišla s tím nápadem, že chcete být u vody

00:49:53 a já se rozhodl, že bude parník, tak jsem měl strach z jedné věci.

00:49:58 Že bude blbé počasí. Že chytneme déšť.

00:50:02 Do včerejška byl.

00:50:04 Dneska přijde Soňa Červená, Vlastík zčervená.

00:50:08 Sluníčko vykoukne.

00:50:10 To je úžasný.

00:50:16 Vy máte hodně darů, ale tohle je dar ovlivňovat věci.

00:50:19 Tomu já přestávám rozumět.

00:50:21 Jak hrajete často čarodějnice, tak se něco přeneslo.

00:50:26 Vy přijdete, vstoupíte a ono se něco stane.

00:50:30 Dělá vás to tajemnější, než jste.

00:50:33 -Vy jste hodně tajemná.
-Můžu něco dodat?

00:50:37 Známí, byli to střední manželé na vašem představení Věc Makropulos

00:50:42 a já se jich ptal, jak se jim to líbilo.

00:50:45 Všichni byli skvělí. A já: A co Soňa Červená?

00:50:51 On se podíval k nebi a řekl: Ta není odtud.

00:50:59 Soňo, já bych vám chtěl závěrem říct, že jste úplná výjimka.

00:51:06 Něco takového jako ve vašem případě,

00:51:09 že dokážete oblažovat svět,

00:51:11 se jen tak nenajde.

00:51:13 Proto jste dnes s námi plula. Proto jste byla dnes sem pozvána.

00:51:18 Protože si vás všichni vážíme, protože vás máme rádi.

00:51:22 Stejně jako všechny dámy a všichni ctitelé

00:51:25 mají rádi tohoto roztomilého růžolícího chlapíka,

00:51:29 který už 42, 50 let obšťastňuje

00:51:33 svým pohybem každého.

00:51:35 Proto jsme tady dnes pluli.

00:51:41 Děkuji vám za to, že jste přišli.

00:51:44 Děkuji vám, že jste se dívali a děkuji vám, že jste pluli.

00:51:48 Na shledanou příště.

00:52:14 Skryté titulky Miroslav Hanzlíček

10 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly15

Následující díl

Zábavná talk show populárního baviče a jeho hostů, tentokrát netradičně z paluby výletní lodi (2011). Pozvání přijali: S. Červená, V. Harapes a Bona Fide Tango. Režie M. Čech

Obsah dílu

Hosté: Soňa Červená a Vlastimil Harapes (1. část)

Hosté: Soňa Červená a Vlastimil Harapes (2. část)

Přehrát vše

Tentokrát se Miroslav Donutil postaví do role kapitána a za pomyslné kormidlo, a na vlnách Vltavy na výletním parníku přivítá českou herečku, operní pěvkyni, mezzosopranistku a dceru známého kabaretiéra Jiřího Červeného, Soňu Červenou, a také českého herce, tanečníka a sólistu baletu Národního divadla, tanečního choreografa a pedagoga Vlastimila Harapese. Kompletní posádku ještě doplní kvintet Bona Fide Tango, takže všichni na palubu, vyplouváme!