Uchem jehly

Díly
Videobonusy
Průvodci pořadem

Antonín Randa

Premiéra: Neděle 14. 9. 2014 na ČT2

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Přehrát

00:00:14 -Dobrý den, pane Petře, jak se máte?

00:00:16 -Mám se báječně.
-Máte Katolický týdeník?

00:00:20 -Bohužel, nemáme.
-Fakt nemáte Katolický týdeník?

00:00:23 -Nemáme.

00:00:25 -Tak na to se zeptám kompetentního člověka.

00:00:30 Šéf Katolického týdeníku Antonín Randa.

00:00:34 -Dobrý den.
-Ahoj.

00:00:36 Prosím tě, vysvětli mi to.
-Netěší mě to samozřejmě.

00:00:40 Ale Týdeník mají ze 2/3 čtenáři, kteří ho odebírají do schránky,

00:00:45 a zbytkem distribučních míst jsou kostely.

00:00:48 Na stáncích jsem minimálně. Na strategických místech býváme.

00:00:51 Letiště, nádraží apod., ale jinak ne.

00:00:55 Náklad novin je 40 000 ks prodaných.

00:00:57 To znamená, že s konkurencí jsem v pohodě.

00:01:02 -Tak to je jasné, my prostě nejsme na strategickém místě.

00:01:05 -Ano, v těch lesích tady...

00:01:13 -Ty jsi mediálně aktivní, protože vedeš Katolický týdeník.

00:01:18 Tu a tam přispíváš do jiných periodik.

00:01:22 Občas je tě slyšet v rozhlase. Mihneš se i v televizi.

00:01:26 -Tak když mě někdo pozve...

00:01:29 -Jak si se dostal do tohoto mediálního světa?

00:01:33 -Jak slepý k houslím, jak se říká. Nijak jsem to neplánoval.

00:01:38 Ale je pravda, že v mém případě to souviselo s hledáním víry.

00:01:44 S hledáním odpovědí na otázky. Výsledek byl, že jsem se přihlásil

00:01:50 na teologickou fakultu a čekal jsem,

00:01:53 že na otázky dostanu odpovědi.

00:01:57 Po ukončení studia jsem zjistil, že otázek mám ještě víc

00:02:00 než na začátku.

00:02:03 Ale když už jsem to absolvoval, tak jsem přemýšlel, co s tím.

00:02:07 Dostal jsem se do Katolického týdeníku na základě konkurzu.

00:02:11 Nedělal jsem redakční práci, ale sledoval jsem, co se tam děje.

00:02:15 A protože jsem to v sobě nějak měl, tak jsem se dostal i k psaní.

00:02:20 Ale už když jsem byl dítě,

00:02:23 tak jsem vydával svůj vlastní časopis.

00:02:26 Jenom pro rodiče a pro sestru. A nutil jsem je, aby to četli.

00:02:31 Takhle to bylo.

00:02:33 -Moje zkušenost ze semináře je podobná.

00:02:37 Že vysoká fakulta tě naučí různé definice.

00:02:45 Ale jako kněz jsem pak zjistil, že znám definice a neznám odpovědi.

00:02:53 Lidé ti dají nějakou otázku.

00:02:56 Když je profesor na škole a ptá se, tak chce slyšet nějakou definici.

00:03:00 Ale lidé běžně hledají odpověď a definice ne vždy znamená odpověď.

00:03:07 -Mně se stává,

00:03:10 že definice jsou pro běžný život naprosto nepoužitelné,

00:03:13 když jsem se je snažil aplikovat.

00:03:16 Ale pardon, aby mě nevyhodili z práce!

00:03:20 Ono je fajn, když církev má pravidla. To je potřeba.

00:03:26 Ale pokud má člověk před sebou konkrétní příběh,

00:03:29 konkrétního člověka, tak není možné ho do definice narvat. To nejde.

00:03:34 To by člověk musel úplně zlomit to srdce

00:03:38 a začít se chovat jak nějaký advokát, který mává paragrafy.

00:03:44 A ten člověk mu uteče, Myslím, že je opravdu důležité

00:03:48 pro nás v církvi, kteří se snažíme žít podle těch pravidel a definic,

00:03:54 abychom nejdříve nacházeli toho člověka.

00:03:57 A definice nám může být oporou nebo pomocníkem.

00:04:01 Ale myslím si, že to není o definicích.

00:04:04 -Já jsem měl skvělého profesora morální teologie,

00:04:07 který zdůrazňoval to, o čem ty mluvíš.

00:04:11 Že je důležitý velmi individuální přístup k člověku.

00:04:15 Ano, církev dává nějaké mantinely. Církev je globální.

00:04:19 Určitá pravidla jakoby platí pro celý svět.

00:04:24 Ale na prvním místě musí být konkrétní člověk.

00:04:28 A konkrétní přístup k individuálnímu člověku

00:04:33 je ten nejdůležitější.
-Ano.

00:04:36 Myslím, že to úplně neumíme takhle v církvi dělat.

00:04:41 Že se nám to ztrácí. Já to vnímám i v těch novinách.

00:04:44 Když píšeme o tématech, která jsou citlivější,

00:04:48 tak vždy se ozvou prvně tihle lidé, kteří žijí striktně podle pravidel.

00:04:55 A jejich dopisy nebo telefonáty jsou hodně agresivní.

00:04:59 Co jste to zase udělali!? Jak jste tohle mohli napsat?

00:05:05 A co je zajímavé? Když se s nimi pustím do diskuse,

00:05:09 tak druhá odpověď, pokud si píšeme, tak zdaleka už tak agresivní není.

00:05:15 Zdá se, že ti lidé v sobě nesou nějakou bolest,

00:05:19 možná životní zklamání.

00:05:22 A v okamžiku, kdy člověk napíše laskavou odpověď,

00:05:26 a nepřijme jejich agresivitu, je to jiné.

00:05:30 Také bych je mohl umlátit nějakými argumenty, ale neudělám to.

00:05:34 A pak se loučíme velmi slušně a hezky.

00:05:38 Oni nám popřejí, ať se nám dobře píše.

00:05:41 To je pro mě povzbuzení.

00:05:44 Říkám si, že ta moje cesta, protože to aplikuji

00:05:47 i v soukromém životě, tak je snad správná.

00:05:53 -Kontroverzních témat v církvi je poměrně hodně.

00:05:57 Peníze, pedofilie a můžeme vyjmenovávat i další,

00:06:06 nedělá ti to někdy problém

00:06:09 psát v Katolickém deníku na tato témata?

00:06:15 -Ani ne. Já se na to těším.

00:06:18 Já se na to těším. Protože jak mám v sobě

00:06:21 kus toho novináře, ty otázky si kladu pořád.

00:06:26 A když si kladu otázky, tak ty odpovědi mě zajímají.

00:06:30 To si myslím, že je poctivé.

00:06:32 Trochu míváme v Katolickém týdeníku problém v tom,

00:06:35 že nejsme nezávislé médium. My jsme církevní médium.

00:06:39 Takže s těmi tématy pracujeme jakoby opatrněji.

00:06:43 S takovou větší láskou k církvi.

00:06:46 Čímž ve mně ten novinář trochu trpí.

00:06:50 Ale je pravda, že někdy v sobě člověk musí najít

00:06:54 dost té obyčejné lidské síly a energie a říct si,

00:07:00 "Do toho tématu půjdu, protože to ustojím."

00:07:04 Vím, že půjdu s dětmi na výlet, a nic z něho mít nebudu,

00:07:09 protože tam vlastně nebudu s nimi, budu myšlenkami v práci.

00:07:14 Je pravda, že jsou témata,

00:07:17 o kterých třeba nemáme dost informací.

00:07:22 A člověk za tou pravdou chce jít, ale už když to vytváříme,

00:07:26 tak cítíme, že to není úplně správně.

00:07:30 Na druhou stranu byla doba,

00:07:34 kdy byly kauzy kněží, kteří spolupracovali s STB.

00:07:38 Těch případů hodně medializovaných bylo pár.

00:07:43 A teď jedni moji kamarádi říkali: "To je hrozné!"

00:07:46 "To není pravda, ten člověk žil čestný život."

00:07:50 Druzí kamarádi říkali: "To je hrozné, ty spisy."

00:07:53 "Kdybys to viděl, to je strašné."

00:07:56 A najednou jsem si říkal:

00:07:58 "Tady se mnou někdo hraje falešnou hru.

00:08:01 Buď mně lžou jedni, nebo druzí kamarádi."

00:08:04 To byly situace, kdy ta odvaha, nebo jak to nazvat,

00:08:10 k překonání strachu nebyla nic platná.

00:08:14 Protože jsem nevěděl, co s tím.

00:08:20 -Současný mediální obraz církve není pro nás moc lichotivý.

00:08:26 Někdy pozoruji ze strany mých kolegů obrovský strach z novinářů.

00:08:32 Z fotografů obecně. Je to trochu problém.

00:08:39 Protože si myslím, že těch lidí se vůbec nemusíme bát.

00:08:43 -Já jsem téhož názoru.

00:08:46 Neříkám, že nejsou novináři, kteří trochu zneužívají té profese,

00:08:51 a řemeslo neodvádějí úplně stoprocentně.

00:08:54 Ale drtivá většina z nich je úplně normálních.

00:08:57 Pokud s nimi máš dobré vztahy po té lidské rovině,

00:09:01 tak jste schopni se bavit nejenom o té věci,

00:09:05 o které chcete dělat rozhovor, ale ti novináři se potom i ptají.

00:09:11 Mně se to stává i na schůzkách v Týdeníku.

00:09:15 Když mám normální obchodní setkání, tak to odbudeme za hodinu

00:09:21 a pak ještě hodinu sedíme a ti lidé se mě ptají:

00:09:24 "Vy jste v Týdeníku a ta církev, řekněte nám to a to."

00:09:28 A ptají se na věci osobní a ten zájem je obrovský.

00:09:32 -A komunikujete s ostatními médii? S tištěnými deníky a týdeníky?

00:09:38 Máte nějakou spolupráci?

00:09:41 -Máme. V podstatě nejvíc Proglas. To jsou křesťanská média.

00:09:46 Ale neorientujeme se jen na církevní média.

00:09:49 Máme výborné vztahy třeba s lidmi z České televize.

00:09:53 S Českým rozhlasem. Veřejnoprávní média jsou samostatná kategorie.

00:09:57 Potom individuálně někteří naši redaktoři

00:10:02 prošli TV Nova, Primou a dalšími.

00:10:05 Mají možnost srovnávat typ žurnalistiky,

00:10:08 který se dělá v těchto médiích komerčních,

00:10:11 a ten náš způsob, o který se snažíme.

00:10:14 -Katolický týdeník má docela zajímavou historii,

00:10:17 protože ho založili komunisté.
-To je pravda.

00:10:20 -Kdyby komunisté nebyli,

00:10:22 tak bychom Katolický týdeník možná neměli.

00:10:25 Dokonce Klement Gottwald prý tam přispíval.

00:10:28 -Ano, na titulní stránce jednoho z prvních čísel

00:10:31 je na titulní straně je K. Gottwald s manželkou

00:10:34 a masový vrah Stalin.

00:10:37 -Máte to v archivu, to číslo?
-Máme.

00:10:40 Až přijedeš, tak se přijď podívat. Je zajímavé tím listovat,

00:10:45 jak se doba v něčem změnila a v něčem je stejná.

00:10:50 -Ten Katolický týdeník přece jen prošel nějakým vývojem.

00:10:55 Došlo ke změně po r. 1989. Letošní rok je takový významný.

00:11:01 Protože 25 let žijeme ve světě svobody.

00:11:07 Jste v Katolickém týdeníku svobodní? Nikdo na vás netlačí?

00:11:13 -To je zajímavá otázka.

00:11:15 Minule jsem se o tom bavil s panem kardinálem Dukou

00:11:19 a on říkal, že Katolický deník

00:11:21 je nejsvobodnější médium v naší zemi.

00:11:24 Hodně jsme o tom přemýšleli i s kolegy, kterým jsem to říkal.

00:11:28 Ano, myslím si, že skutečně ta míra svobody,

00:11:32 kterou máme jako novináři, je veliká.

00:11:34 Nikdo nám nediktuje, o čem máme psát.

00:11:37 Ale když je nějaké citlivější téma, tak musím říct,

00:11:41 že určitý tlak na redakci cítíme.

00:11:43 To bezesporu. Nemyslím, že je to něco,

00:11:47 co by bylo oproti jiným médiím extrémní.

00:11:51 To asi ne. Je to běžná součást novinářské praxe.

00:11:55 Ale je to věc, se kterou musíme pracovat

00:11:58 a které musíme s nějakým sebevědomím a odvahou čelit.

00:12:05 Takže to ano.

00:12:07 -Jak se ten týdeník vyvinul a změnil od roku 1989?

00:12:15 -Všechno se změnilo, Zibi. Musím říct, že úplně všechno.

00:12:18 Po r. 1989 bylo zajímavé,

00:12:21 jak jsem listoval čísly revolučních měsíců,

00:12:25 že tehdejší redaktoři se hodně báli psát o tom,

00:12:30 co se zrovna děje. Tady byla revoluce, padal režim

00:12:35 a tam o tom byl takový malý článeček.

00:12:38 A vlastně až měsíc poté. Byly delší uzávěrky.

00:12:42 Ale ta nejistota, kam se to zvrtne...

00:12:45 Tehdy byl strach, jak to dopadne.

00:12:49 Aby se nenapsalo něco, čeho by se litovalo.

00:12:53 Po revoluci se šéfredaktoři měnili po roce.

00:12:59 Bylo vidět, že ta církev najednou nabyla svobody.

00:13:03 A že si ani moc nevěděla rady s tou svojí svobodou,

00:13:06 kam noviny směřovat.

00:13:09 Jestli být víc konzervativní, liberální a tak.

00:13:11 Najednou problémy, které neexistovaly, se objevily.

00:13:14 A řekl bych, že dnes se snažíme psát tak,

00:13:17 abychom obstáli nejenom v tom církevním prostředí,

00:13:21 ale aby i jazyk, který užíváme v novinách,

00:13:24 aby to nebyla ta církevní hatmatilka.

00:13:28 Aby, když to přečte člověk mimo církev,

00:13:31 aby tomu rozuměl, aby ho to třeba oslovilo.

00:13:33 Tak to bych řekl, že je velká změna.

00:13:36 Hodně se také snažíme psát pro mladší ročníky,

00:13:38 abychom i třeba rodiny s dětmi do toho zainteresovali.

00:13:41 To je novinka, kterou chystáme.

00:13:45 Od 1. 1. 2015 budou regionální přílohy. Na to se moc těším.

00:13:49 Protože třeba v Lanškrouně, kdybyste tu něco dělali,

00:13:53 třeba vymalujete kostel,

00:13:55 tak dnes bych ti řekl, že o tom asi nenapíšeme.

00:13:59 To nebude zajímat lidi na Moravě. To bych tě odmítnul.

00:14:02 Ale když se s vymalovaným kostelem ozveš v lednu,

00:14:05 tak řeknu: "Skvělé, máte přílohu, to bude výborné."

00:14:08 I s fotografií to bude.

00:14:13 -Ty jsi studoval teologickou fakultu.

00:14:16 Člověk by čekal, že kdo jde na teologii, chce být farářem.

00:14:21 Ale ty jsi kdysi prohlásil,

00:14:24 že pro tebe rodina a děti jsou nejdůležitější.

00:14:29 Vnímal jsi to tak vždycky nebo si to uvědomuješ až zpětně?

00:14:36 -Ani ne. Měl jsem to od začátku jasné.

00:14:40 Vzpomínám si, jak jsme se o tom bavili s letitými kamarády,

00:14:44 tak jsem si uvědomoval, že ve věku nějakých 14-15 let,

00:14:48 když jsem si hledal dívku, tak jsem si hledal dívku do života.

00:14:55 Od začátku jsem věděl, že chci najít někoho,

00:14:58 s kým zůstanu celý život. Což nevím, jestli se podaří.

00:15:02 -Máme 3,5 miliardy žen na světě,

00:15:05 tak najít tu správnou, to je fuška!
-Není to snadné.

00:15:09 Ale doufám, že se mně to podařilo.

00:15:12 Zatím je to dobré. Ale je pravda,

00:15:16 že u kněží mě něco lákalo do jejich světa.

00:15:19 Líbilo se mi, že umí být s lidmi.

00:15:22 Že život mají nastavený tak, že tady mají Pánaboha,

00:15:26 a tady je ten člověk, kterému chtějí toho Boha

00:15:30 přivést do jeho života. A to se mi moc líbí dodneška.

00:15:35 A mohu v tomto smyslu vnímat rodinu jako jisté omezení.

00:15:41 Že se musím starat o věci domácí,

00:15:44 to zabírá čas, ale samozřejmě to přináší radost.

00:15:48 Ale pokud bych chtěl naplňovat tu představu, která se mi líbí,

00:15:52 tak bych nemohl mít rodinu.

00:15:56 -Jsi hodný tatínek?
-Jo.

00:15:59 Ale to asi není otázka na mě.

00:16:03 -Že bych se dětí zeptal, jestli mají hodného tátu.

00:16:06 -To by bylo lepší. Dnes ráno na mně viseli.

00:16:09 Odjížděl jsem k tobě na natáčení a drželi mě takhle za nohu.

00:16:13 "Tatínku, kdy přijedeš?" Tak snad...

00:16:17 -Ale máš čas na rodinu?

00:16:19 Protože být šéfredaktorem je asi docela náročné.

00:16:23 Uzávěrky, ten tlak, pořád jsi trochu pod tlakem.

00:16:28 -Tak asi je taková doba. Myslím, že všichni bychom chtěli

00:16:31 mít víc času na věci,

00:16:34 které nás baví, a chceme je rozvíjet.

00:16:37 Tam se nic nezmění.

00:16:40 Ale mě ta rodina moc těší. Musím říct, že když děti spí,

00:16:45 tak já se vždycky přiblížím do toho jejich pokoje,

00:16:49 chvíli tam jsem. Je to pro mě důležité.

00:16:53 To si užívám. Jezdíme na víkendy s rodinou.

00:16:58 -Je to tvůj relax?
-Je.

00:17:00 -S rodinou relaxuješ?
-No, je to tak.

00:17:02 Ale ještě mám fotbal, sport, to je pro mě také důležité.

00:17:06 A protože mám nějaké zdravotní trable, tak teď víc tenis.

00:17:10 K tomu jsem se vrátil. Musím se udržovat.

00:17:13 Adrenalin musí ven.

00:17:16 -Řekl jsi zdravotní trable.

00:17:19 Ale největší zdravotní trable už máš asi za sebou?

00:17:23 Protože jsi v poměrně mladém věku onemocněl rakovinou.

00:17:28 Kolik ti bylo?
-To bylo v r. 1999, tak nějak.

00:17:33 Těsně před tím, než jsem nastupoval do týdeníku.

00:17:37 Pamatuji si, že když jsem nastupoval,

00:17:40 říkal jsem: "Když mě berete, měli byste vědět,

00:17:43 že jsem měl čerstvou zkušenost s rakovinou,

00:17:46 a nevím, jak to dopadne.

00:17:48 Můžete mě přijmout, za 1/2 roku lehnu a nazdar."

00:17:51 Tenkrát byli velkorysí a riskli to.

00:17:55 Vzpomínám na to. Je to část života, která byla naprosto zásadní.

00:18:03 Těžko se o tom mluví.

00:18:07 Vzpomínám si, že když jsem o tom hovořil poprvé,

00:18:10 že jsem měl knedlík v krku. Rozbušilo se mně srdce,

00:18:14 že jsem říkal něco naprosto osobního.

00:18:17 A myslím, jak Bůh působí v našich životech,

00:18:20 tak jsou to osobní záležitosti. Špatně se o tom mluví kvůli tomu,

00:18:25 že když řekne člověk nějaký příběh s Hospodinem,

00:18:29 tak to může působit lacině. Nebo riskuje, že se ti vysmějí.

00:18:34 Nebo řeknou, "Takových nemocí má dnes kde kdo."

00:18:38 Ale pro mě to bylo tak zásadní, že jsem si říkal:

00:18:43 "Panebože, já to přijmu. "Ne, že bych ti za to děkoval."

00:18:48 To asi ne.

00:18:50 Ale když se na to podívám zpětně,

00:18:53 tak myslím, že mně to přineslo hodně dobrého.

00:19:00 -Není náhodou formou poděkování za uzdravení tvoje angažovanost

00:19:06 v občanském sdružení Cesta 121?

00:19:10 Možná, že bys nejdříve vysvětlil, co je Cesta 121.

00:19:14 Ty jsi byl u zrodu toho sdružení.
-Ano.

00:19:18 To jsme založili s Prokopem Siostrzonkem,

00:19:22 převorem břevnovského kláštera. Je to sdružení,

00:19:25 které si dalo za cíl pomáhat stárnoucím kněžím a kněžím v nouzi.

00:19:29 Až se ocitneš v nouzi, máš telefon, můžeš mi zavolat.

00:19:33 -Děkuji ti.

00:19:35 -Ale ten důvod byl takový, že jak jezdím hodně po farnostech,

00:19:40 tak jsem vídával kněze,

00:19:43 kteří byli v zoufalé životní situaci.

00:19:46 A nebyl tady mechanismus, jak jim pomoct.

00:19:50 Jak jsou staří, fary jsou staré, tak to nejde moc dohromady.

00:19:57 Když má kněz kancelář v přízemí a ložnici v 1. patře

00:20:01 a nemůže ani pořádně chodit, tak to není možné takhle nechat.

00:20:06 Jeden z prvních případů, co jsme měli, byl kněz,

00:20:10 který seděl na schodech, a když chtěl k lékaři,

00:20:14 musel po zadku dohopkat dolů. Tam ho naložili do auta a odvezli.

00:20:18 Říkal jsem, že to takhle není možné.

00:20:21 Pan biskup Ratkovský mi říkal případy,

00:20:23 kdy kněz byl na faře sám, byl v koupelně, spadl,

00:20:28 byla středa a v neděli ho našli farníci, že nepřišel do kostela.

00:20:33 Po 5 dnech!

00:20:35 To jsem si říkal, že musíme nějak vyřešit.

00:20:40 Takže naše sdružení pomáhá dělat schodišťové sedačky,

00:20:43 polohovací lůžka, mobilní telefony s těmi čudlíky,

00:20:48 že se to spojí s někým. A vozíme kněze třeba do lázní,

00:20:52 nebo jim plníme různé sny.

00:20:55 70-80letí kněží třeba nebyli v životě v zahraničí.

00:20:59 Tak je třeba odvezeme do Lurd nebo na nějaké poutní místo,

00:21:04 že se jim na sklonku života splní sen.

00:21:07 To je taková moje radost.

00:21:10 Hodně z nich prožilo ty nejhorší kriminály 50. let.

00:21:14 Takže vždycky spolu sedíme, oni uvaří kávu a povídáme si spolu.

00:21:20 A já tam přináším tzv. pomoc, ale odcházím obohacený já.

00:21:29 -Potkal jsem kněze, kterému jste pomohli,

00:21:32 a byl bez sebe. Byl tak šťastný člověk!

00:21:36 Už jen existence toho sdružení je důležitá.

00:21:39 Že ti kněží vědí, že něco takového je, že mohou zavolat.

00:21:43 -Přesně. To je i moje zkušenost.

00:21:46 Kolikrát ta pomůcka je skvělá,

00:21:49 ale ten kněz říká: "To je tak úžasné, že jste!

00:21:52 Já vlastně ani nic nepotřebuju, ale že jste přijeli,

00:21:55 že mně něco nabízíte, že se někdo zajímá."

00:21:58 -Stačí se zeptat, jak se máte. Nechybí vám něco, jak se máte?

00:22:02 Co byste potřeboval?

00:22:05 -To není vina biskupů, že taková situace je.

00:22:09 -To já jsem také neřekl.

00:22:12 -To je takové to "B". Ta profesní deformace.

00:22:17 Jsou kněžské domovy, to je výborné.

00:22:23 Nabízejí službu kněžím, kteří již nemohou.

00:22:26 Mají tam ten servis. Ale co si budeme povídat.

00:22:29 Každý z nás, až zestárneme, budeme chtít být doma.

00:22:33 Být doma co nejdéle. A když nás dostanou do nemocnice,

00:22:36 tak první, co bude, že se ptáme: "Pane doktore, kdy budu moct domů?"

00:22:41 A to my bychom chtěli umožňovat,

00:22:44 aby ti kněží doma byli opravdu co nejdéle.

00:22:49 Stejně jako ostatní staří lidé.

00:22:52 -A jak se ti daří získávat prostředky pro to sdružení?

00:22:56 -Docela dobře. Všichni hubují, že peněz je málo,

00:23:00 tak já nemohu říct, že bychom se topili v penězích, to ne.

00:23:04 Ale nestalo se nám, že bychom neměli na nějakou akci,

00:23:09 kterou bychom chtěli uskutečnit. Že bychom chtěli pomoct

00:23:12 tady tomu knězi a neměli těch 100 000,- na nějakou pomůcku.

00:23:16 To se nám nikdy nestalo. A těch dobrých lidí,

00:23:20 kteří okolo mě jsou, to je obrovské množství!

00:23:24 Ne že já bych za nimi chodil a říkal o sponzorský dar.

00:23:29 Ne, oni jdou za mnou a zeptají se: "Nepotřebuješ něco?"

00:23:34 A nakonec spolu děláme ZIBI CUP.

00:23:37 -Tak malý golfový turnaj děláme.

00:23:40 Jsem rád, že mohu alespoň takhle přiložit ruku k dílu.

00:23:43 A to z důvodu, že si uvědomuju, že také jednou zestárnu,

00:23:47 a možná budu potřebovat pomoc. A budu volat Cestu 121.

00:23:51 -U nás to máš jako v bance. Jak ten čas přijde, tak...

00:23:56 Chci říct, že opravdu ti lidé dobří jsou.

00:23:59 Nejsou lakomí a když vidí dobrou věc,

00:24:03 tak jsou ochotni pomoct. Myslím, že je to skvělé.

00:24:06 -Toníku, co tě v současné době nejvíc naplňuje?

00:24:12 -Já se budu asi opakovat, ale mě naplňuje ta rodina.

00:24:17 Pro mě je to zásadní věc. Je to můj mikrosvět.

00:24:20 Ze kterého se každý den vydávám do toho, nechci říct zlého světa,

00:24:27 ale do toho světa, kde je hodně bojů, které musím svádět.

00:24:31 A jsou třeba těžké.

00:24:33 Hodně radostných setkání a hodně pokušení.

00:24:36 Protože ten svět také na mě útočí vším možným.

00:24:42 A moc si vážím toho, že doma je to tak fajn,

00:24:45 že se vždy posílím, a zatím se mně daří obstát.

00:24:49 To je pro mě podstatné a zásadní.

00:24:54 A myslím, že to tak zůstane i do budoucna.

00:24:57 -Tondo, moc ti děkuji za naše přátelství.

00:25:00 Děkuji ti za Katolický týdeník a za Cestu 121.

00:25:06 Jsi pozitivní člověk. A doufám, protože se loučím

00:25:12 s televizními diváky, že i na vás, přátelé,

00:25:16 náš dnešní pořad takhle pozitivně působil.

00:25:23 Skryté titulky M. Vrbská Česká televize Brno, 2014

3 hlasů

Setkání Zbigniewa Czendlika s šéfredaktorem Katolického týdeníku Antonínem Randou. Režie L. Cmíral

Katolický týdeník patří k nejprodávanějším týdeníkům v republice. Na stáncích ho ale budete hledat marně. Jeho cesta ke čtenářům vede většinou přes předplatné a kostely. Dnešním hostem Zbigniewa Czendlika bude jeho šéfredaktor Antonín Randa. Řeč bude o mediálním obraze církve, o roli Katolického týdeníku, mediální zralosti a bulvarizaci médií, literatuře, ale také o těžkých životních zkouškách, rodině a občanském sdružení Cesta 121, které pomáhá stárnoucím kněžím a kněžím v nouzi.