Uchem jehly

Díly
Videobonusy
Průvodci pořadem

Jana Šrámková

Premiéra: Neděle 19. 1. 2014 na ČT2

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Přehrát

00:00:15 -JANA ŠRÁMKOVÁ je mladá spisovatelka.

00:00:18 Na jejím autorském kontě je zatím jen několik knih, upozornila však

00:00:22 na sebe hned tou první.

00:00:24 Jako citlivá pozorovatelka i poutavá vypravěčka.

00:00:28 Z jakých zdrojů pochází její tvůrčí invence?

00:00:31 Co všechno je ve hře, má-li vzniknout dobrá literatura?

00:00:35 A co vše je ve hře, má-li vzniknout dobrá spisovatelka?

00:00:39 Chtěla jste být spisovatelka vždycky, nebo od dětství?

00:00:42 Hrála jste si na to?

00:00:44 -Vůbec ne. To mě ani nijak nenapadalo.

00:00:49 Kromě toho, že jsem jedno období psala mayovky, když jsem byla malá,

00:00:52 tak jsem vůbec nad tím neuvažovala. A přišlo to až relativně pozdě.

00:00:55 Až když jsem studovala teologii, tak mě napadlo zabývat se

00:00:58 nějak intenzivněji literaturou.

00:01:00 -Vy jste vlastně ještě teoložka, to jsme zapomněli.

00:01:02 -Já jsem ještě teoložka amatérka.

00:01:05 -No počkejte, vy jste vystudovala vysokou školu teologickou.

00:01:08 -No jo.-Tak to...
-3 roky, nedovzdělaná teoložka.

00:01:12 -To si ještě povíme.

00:01:14 Když jste začínala se psaním, co vás k tomu přivedlo?

00:01:19 Nebo co bylo takovým spouštěčem?

00:01:22 -Pro mě bylo asi spouštěčem čtení.

00:01:25 Já jsem začala právě v době, kdy jsem studovala teologii,

00:01:29 strašně moc číst. A to možná proto, že jsme se na teologii hodně

00:01:33 intenzivně věnovali práci s textem a poprvý jsem zažila, že texty

00:01:38 se dají číst jinak než po povrchu.

00:01:42 -Ale pokud si pamatuju na svá teologická studia,

00:01:46 tak jsme se zabývali prací s biblickým textem.

00:01:49 -Zabývali jsme se prací s biblickým textem,

00:01:52 to samozřejmě i my, to se ještě na teologii nezměnilo.

00:01:55 Ale právě proto, že Bible je kniha plná různých typů textů,

00:01:59 úplně jinak čteme starozákonní narativy, jinak čteme poezii,

00:02:04 jinak čteme evangelia, v nich čteme jinak podobenství

00:02:08 a jinak čteme epištoly.

00:02:10 A najednou někdo mě učil, že je třeba odlišovat různý žánry,

00:02:13 odlišovat dobu, ve který byl text napsaný, že je třeba myslet

00:02:17 taky na překlad.

00:02:19 Protože jsem se taky najednou dostala k těm původním jazykům

00:02:22 a došlo mi, že text biblický, jaký já znám,

00:02:25 že to už je vlastně interpretace.

00:02:28 A to všechno mě nějak nadchlo a vtáhlo ke čtení obecně.

00:02:31 A k lásce k textům. Takže jsem začala číst i beletrii.

00:02:36 A konečně nějakou dobrou beletrii.

00:02:39 A snažila jsem se to číst velmi podobným způsobem, analytickým,

00:02:43 dejme tomu.

00:02:44 -To si říkáte teologická amatérka? Tady říkáte takový perly!-Díky.

00:02:49 -Nicméně od toho čtení k tomu psaní je přece jenom ještě nějaký krok?

00:02:54 Najednou jste si řekla, tohle umím, to bych dokázala taky?

00:02:58 Nebo mám potřebu? Nebo jak to vzniklo?

00:03:01 -Já jsem měla období, kdy jsem opravdu intenzivně četla beletrii.

00:03:05 Když jsem si to počítala, tak zhruba sedm osm hodin denně jsem četla.

00:03:09 A do těch textů jsem se nořila, předčítala jsem je znovu a znovu,

00:03:14 těšilo mě v nich nacházet pořád něco nového, jiného,

00:03:17 vnímat ten text jako nějaký labyrint,

00:03:20 který je možný procházet různými cestičkami.

00:03:23 -Taky jste si četla někdy dialogy nahlas? Já to tak dělám dodneška.

00:03:27 Když čtu knížku a je tam zajímavý dialog, tak já si ho zahraju,

00:03:30 já si ho přeříkám. To jste nedělala?

00:03:32 -Dialogy většinou ne, ale hezký věty jo.

00:03:34 Hezkou větu si vytáhnu a čtu si ji několikrát

00:03:37 nebo si ji i říkám nahlas. To jo. A poezii jsem si četla nahlas.

00:03:43 -Napsala jste první věc, to byla knížka, která se jmenuje?

00:03:48 -HRUŠKA-DÓTTIR.-HRUŠKA-DÓTTIR. Prosím vás, co to je?

00:03:55 -Hlavní postava té novely, vypravěčka Veronika,

00:03:59 studuje skandinávské jazyky, a islandština je

00:04:03 její vysněný jazyk.

00:04:05 A v jednu chvíli, když se teprve připravuje na ta studia, těší se,

00:04:09 dostala se na školu, tak zjistí, že v islandštině neexistují příjmení.

00:04:13 V tom jazyce opravdu doteď neexistují příjmení.

00:04:16 A tam lidé za svoje křestní jméno staví jméno otce a za jméno otce

00:04:20 se dá buď dóttir, jako dcera, nebo son, jako syn.

00:04:24 A Veronika nemá otce, respektive nezná svého otce,

00:04:28 neví ani, jak se jmenoval, a najednou jí dojde,

00:04:30 že pro ten svůj vysněný ostrov nemá žádnou identitu.

00:04:34 Že by se tam nemohla nijak jmenovat.

00:04:36 A jediný, co po tom otci má, je strom, který zasadil,

00:04:39 když se narodila. A to je hruška. Tak odtud Hruška-dóttir.

00:04:43 -Dcera Hrušky.
-Tak.-To je krásný.

00:04:46 A vy jste napsala tuhle novelu a vzápětí jste za ni dostala

00:04:50 Cenu Jiřího Ortena.
-Tak.

00:04:53 -A to byla pro vás bomba, jak se říká? Nebo jste to čekala?

00:04:58 Říkala jste si, tohle musí někdo ocenit?

00:05:02 -To jsem si neříkala, bylo to dost překvapení.

00:05:06 Samozřejmě v něčem milý, logicky, to nejde říkat, že ne.

00:05:10 Ale hodně jsem to intenzivně vnímala jako ocenění pro ten text.

00:05:13 Víc než nějak pro sebe.

00:05:15 Protože jsem měla pocit, že se mi ta novela tak nějak stala.

00:05:19 A určitě jsem neměla pocit, že jsem našla nějaký know-how

00:05:23 pro to, jak psát.

00:05:24 A dost jsem se bála, že teď jsem napsala jeden text,

00:05:27 nějak oceňovaný, a teď všichni čekají, co přijde pak.

00:05:30 -Tohle má spousta umělců, že mají pocit, že tu věc dostali.

00:05:34 Že ji jakoby někde slyšeli a jenom ji zapsali,

00:05:36 a že už to nikdy nedokážou, tohle.

00:05:39 Ale ta krása potom přichází v tom, že ono to přijde zas.

00:05:43 -Možná.
-Možná, často.

00:05:48 Vám to určitě přišlo přinejmenším ještě jednou, když přišlo ZÁZEMÍ.

00:05:53 -A tam to bylo daleko víc vybojovaný.

00:05:56 To je hodně jiná kniha svým vznikem.

00:06:00 -Nedovedu ji porovnat, ale to, že je vybojovaná,

00:06:04 to je jasné už z toho textu. To je zřetelné.

00:06:09 Já se vám přiznám k jedný věci.
-Povídejte.

00:06:12 -Já jsem ji četl. Já jsem měl u toho zvláštní pocit.

00:06:16 Já teď nevím, aby to neznělo nějak divně, ale měl jsem pocit,

00:06:21 že se tam velmi, velmi odkopáváte, jak se říká.

00:06:25 Až jsem měl pocit trošku jakoby nepřístojnosti,

00:06:29 jako bych byl voyaer, jako bych nahlížel někam,

00:06:33 kam nemám. Uvědomovala jste si to, když tohle píšete,

00:06:36 že takhle to může působit?
-Samozřejmě.

00:06:40 A navíc se to týkalo dost mě, protože to je silně

00:06:44 autobiografická kniha. Takže o to to by náročnější.

00:06:48 A ta kniha vznikala velmi dlouho, tak jsem s ní jezdila

00:06:51 na různý čtení.

00:06:53 I ty jednotlivé kapitoly jsem četla před lidmi,

00:06:56 takže v tu chvíli, to je velmi přímá konfrontace,

00:06:59 si to nejde neuvědomit.

00:07:02 Ale... nějak jsem došla k tomu, že to má svoji váhu.

00:07:06 V momentě, kdy se člověk nějak otevře a přestane cokoli hrát

00:07:11 nebo maskovat nebo říkat jenom věci, který jsme zvyklí říkat,

00:07:15 tak najednou ta míra nějakého souznění se čtenářem je obrovská.

00:07:20 Často sami něco prožíváme, a ani si to sami před sebou

00:07:24 nechceme pojmenovat, a najednou, když to vidíme někde jinde,

00:07:28 v knize, v textu, ve filmu, na divadle, tak dojde k obrovskému

00:07:32 ztotožnění a nějaké úlevě, že je to pojmenované

00:07:35 a já se k tomu můžu přidat. Že nejsem tak divnej,

00:07:38 že tady to zažívám, protože je to asi běžná věc.

00:07:41 -Ano. Nebo se v tom nějak možná zvláštně pozměněně člověk pozná.

00:07:46 Jako když se dívám na obraz, portrét nebo fotografii,

00:07:50 pokud možno černobílou, která je silná.

00:07:53 Najednou jako bych viděl i sebe, přestože to je úplně jiný člověk.

00:07:57 Na fotografii je 95letá stařena, a já se tam vidím.

00:08:01 To je na tom to silný.

00:08:03 Tohle vám říkali lidi na těch autorských čteních,

00:08:06 kterými jste procházela?
-To mi říkali.

00:08:09 Já jsem si dlouho myslela, že ta kniha,

00:08:11 nebo ty jednotlivý texty, že jsou vlastně irelevantní

00:08:14 pro lidi mimo rodinu.

00:08:16 Říkala jsem si, že nakonec ty texty možná vznikají

00:08:19 jen pro moji vlastní potřebu.

00:08:21 Protože to jsou všechno texty o babičce, že se potřebuji vyrovnat

00:08:24 s odchodem babičky, se ztrátou nějakého zázemí,

00:08:27 které pro mě bylo zhmotňované jejím domem. Ten jsem dobře znala,

00:08:30 celý život jsem tam jezdila, jiné takové místo nemám,

00:08:33 které bych znala celý život.

00:08:35 A tak jsem si myslela, že jsou to vlastní texty.

00:08:37 A na těch čteních mě právě překvapovalo,

00:08:39 že tady k těm vyloženě velmi osobním textům,

00:08:42 k dlouhým popisům babičky, její kuchyně, jejím pohybům,

00:08:45 co jsem tam dělala...

00:08:47 -Její tváře, jejího těla...
-Tak, přesně tak.

00:08:50 -Její vůně dokonce!

00:08:52 -Jak k obrovský míře ztotožnění tam dochází. Překvapovalo mě to.

00:08:56 A doteď mě to překvapuje u té knihy.

00:08:58 Já jsem měla už, a myslím, že nepřeháním, to jsou desítky reakcí,

00:09:01 že někdo přijde a řekne, to je kniha přesně o mně.

00:09:04 Nebo já jsem to měl přesně tak. Moje babička byla zrovna taková.

00:09:07 Nebo takovejhle dům. Až je to komický, až to je nemožný.

00:09:11 Nemůžou být všechny ty příběhy tou svojí fabulí stejné.

00:09:15 Ale přesto tam, myslím právě přes nějakou tu hlubší rovinu

00:09:18 funguje tady ta míra ztotožnění.

00:09:25 -A vy jste taky matka, mimochodem. Kolik dětí máte?

00:09:29 -Dvě děti.
-Malé, malinké?

00:09:32 -Mám pětiletého syna a tříletou dceru.

00:09:35 -Což vám určitě zabere poměrně dost času, pokud nemáte sadu chův,

00:09:40 pečovatelek, ou-pair a babiček.

00:09:43 Babičku nemáte, to už vím z té knížky.

00:09:47 Jak se cítíte v té roli matky?

00:09:51 Maminky řekněme, hezčí.
-Je to náročný.

00:09:56 Je to první věc v životě, kdy na mě intenzivně dolehlo,

00:10:00 že to je něco, co nesmím pokazit.

00:10:03 A... to mě asi do jistý míry i paralyzovalo.

00:10:07 Člověk se s tím musí naučit žít a dojít k tomu, že...

00:10:12 že to určitě trochu pokazí, že to je normální.

00:10:16 -Ne trochu, hodně.

00:10:18 -No, takže docela jsem se s tím ty první roky prala.

00:10:21 Teď teda neříkám, že je to vyřešené, ale už si trochu zvykám.

00:10:25 To asi zná každej, že je to náročný.

00:10:28 -Vy jako spisovatelka, myslíte, že je lepší spíš odložit tu roli

00:10:33 spisovatelky, věnovat se dětem a ono se vám to jednou

00:10:37 v dobrém vrátí, nebo zůstat inspirací pro ty děti.

00:10:42 Tím, že uvidí, maminka je spisovatelka, a to je zajímavý.

00:10:46 A my jednou taky chceme být buď spisovateli,

00:10:49 nebo naopak piloty nebo někým jiným třeba.

00:10:52 Která z těch poloh je vám bližší? Zachovat si tu integritu, nebo ne?

00:10:58 -Jestli můžu volit, tak spíš piloti.

00:11:01 -Že byste chtěla, aby vaše děti pilotovaly...

00:11:03 -Aby dělaly něco pořádnýho.
-To byste se bála.

00:11:07 -To se ptal někdo, jestli chceme, aby byly děti po nás.

00:11:10 Muž je farář a já spisovatelka, tak vždycky říkám, že ne, že chci,

00:11:13 aby dělaly něco pořádnýho.

00:11:15 -Kolik vám bylo, když jste se vdávala?

00:11:18 -Mně bylo osmnáct.
-Hm!

00:11:21 -Což vlastně teď zpětně nechápu, ale bylo to tak. A nějak to šlo.

00:11:27 -A jak dlouho jste spolu chodili?
-Chodili jsme spolu dva roky.

00:11:31 -Od vašich 16 let, ano?
-Znali jsme se ještě o 2 roky dřív.

00:11:36 -To znamená, že váš manžel v té době, kdy jste spolu začali

00:11:40 chodit, tak začínal studovat teologii taky?

00:11:46 -Ne, to už akorát měl dostudováno.

00:11:48 A v té době nastupoval na civilní vojenskou službu, právě do církve.

00:11:53 Pracoval tam místo vojny. A tam jsme se potkali.

00:11:58 A měli jsme přirozený spojnice - hrál s mým bráchou v kapele

00:12:02 a byl vedoucí skupiny mládeže, kam jsem patřila. V církvi.

00:12:10 -Ale vy jste vlastně, to jsme ještě neřekli,

00:12:13 vy jste taky dítě z fary, protože váš tatínek je taky kazatel

00:12:17 Církve bratrské. Takže vy jste vlastně vyměnila otce za manžela.

00:12:24 -Říká se tomu z bláta do louže.

00:12:30 -Možná, že jste si tak trochu brala ve svém manželovi přece jenom...

00:12:35 -Trochu tátu, no.

00:12:37 A je pravda, že to, že jsem se vdávala tak strašně brzo,

00:12:41 vlastně to bylo dřív, než jsem přešla z té fáze dětství

00:12:46 do fáze dospělosti, a než proběhl ten proces oddělení se od rodičů

00:12:51 nebo toho dětského kontextu k něčemu dospělému,

00:12:55 takže z tohohle hlediska jsem si asi trochu naběhla.

00:13:00 Nebo jsme si naběhli, ale... ale nějak jsme to ustáli.

00:13:04 Byly to docela náročný roky.

00:13:10 -Vaše křesťanská životní orientace neboli víra,

00:13:16 slovo velmi nepřesné, má v tuhle chvíli ve vás

00:13:19 nějakou rezonanci? Nějak se projevuje? Nějak z ní žijete?

00:13:23 Nějak vám pomáhá, nese vás? Nebo vám něco bere?

00:13:27 -To jistě obojí. A to k sobě patří.

00:13:30 Asi nám nemůže něco věci dávat a současně nám je nebrat,

00:13:35 když to bereme vážně.

00:13:38 Ale asi jsem se nějak naučila v poslední době nevnímat víru

00:13:42 odděleně od všech ostatních věcí.

00:13:45 Že dělíme věci na ten život, který normálně žijem,

00:13:49 a potom ty věci duchovní, o kterých si budeme povídat vedle

00:13:53 a které budeme probírat vedle.

00:13:55 Tak vidím, že všech věcech, o kterých přemýšlím

00:13:59 a jak je prožívám, je ta víra hodně intenzivně přítomná.

00:14:03 A bez toho by to nešlo.

00:14:05 A přitom to není něco, o čem bych úplně mohla mluvit,

00:14:09 jako teď vám řeknu pár tezí, o čem v poslední době přemýšlím

00:14:13 a jak se mi to rovná a jak to dělám.

00:14:17 -Tohle kdysi kdosi řekl už před mnoha lety,

00:14:21 já jsem to slyšel a moc se mi to líbilo:

00:14:25 Člověk je otec, syn, fotbalista, kytarista, rybář, inženýr.

00:14:30 A ne vedle toho křesťan, ale to křesťanství

00:14:34 je spodní rovina toho všeho.

00:14:37 Čili jako křesťan jsem fotbalista, jako křesťan jsem rybář.

00:14:42 Jako křesťan jdu do hospody na pivo a piju své druhé nebo sedmé pivo.

00:14:47 Dokonce jako křesťan dělám všechny dobré i zlé věci.

00:14:51 A tenhle pocit je nám asi blízký.

00:14:57 Nicméně žijete pořád i v té instituci církevní?

00:15:03 -Teďka dokonce dvojdomě trochu; žiju v tý svý mateřský instituci,

00:15:08 v Církvi bratrský, kam pořád chodíme s celou rodinou

00:15:11 a kde trávíme nedělní dopoledne, kde máme nějak

00:15:14 to svoje církevní zázemí.

00:15:17 A kromě toho ještě se snažím, aspoň kolik mi to dovolí

00:15:20 rodinný provoz, chodit ke katolíkům.

00:15:24 Chodím do Salvátora, kde nějak...

00:15:27 -Do Salvátora svatýho?
-Do katolickýho Salvátora.

00:15:32 -My evangelíci máme také Salvátora.
-Vy máte také Salvátora, samozřejmě.

00:15:37 Asi proto, že tam s sebou neberu ty děti.

00:15:40 Tam mám čas taky se chvíli ztišit a nějak přemýšlet.

00:15:44 A přirozeně je mi blízká celá ta liturgie,

00:15:48 ten důraz na nějakou tradici, kontinuitu. Když to řeknu,

00:15:52 ta kultura kolem toho.

00:15:55 Protože to je něco, co je pro mě hodně podstatné.

00:15:58 I jak se ty věci odehrávají, celý ten důraz na formy,

00:16:01 který my evangelíci, my protestanti občas těm katolíkům vytýkáme,

00:16:06 že jsou to jen ty formy.

00:16:08 Ale my je zase moc nemáme, nám trochu chybějí.

00:16:12 -My jim to nejen trochu vytýkáme, my jim to někdy taky trochu závidíme.

00:16:16 Mohu říci já sám za sebe.

00:16:19 -A někdy, když přijdu do toho katolického kostela, tak mám pocit,

00:16:22 že je dobře jenom to, že jsem.

00:16:27 -Vy učíte taky.
-Hm.

00:16:29 -A vy učíte na stejné škole, na které jste studovala.

00:16:32 Protože, to jsme vlastně neřekli, vy jste studovala...

00:16:36 -...tvůrčí psaní.
-...tvůrčí psaní. Kde?

00:16:40 -Na Literární akademii.

00:16:42 -Literární akademie Josefa Škvoreckého se to jmenuje.

00:16:45 Takhle přesně. Ta práce vás baví?

00:16:48 -Ta práce mě baví. Přímo to učení jo.

00:16:50 Samozřejmě k tomu být učitel patří taky spousta různý

00:16:54 administrativy a dalších věcí, tak to člověka nebere.

00:16:56 Ale to samotný učení je skvělý.

00:16:59 -Když srovnáte sebe, když se představíte v těch školních

00:17:03 škamnech, a teď vidíte dnešní studenty, jsou v něčem jiní?

00:17:07 Máte pocit, že už třeba ta doba od vašeho studia k vašemu učení

00:17:11 se ukazuje na tom, jak vypadá současná generace?

00:17:15 -Tak já učím na vysoký škole, to jsou už v podstatě dospělý lidi.

00:17:20 A tam není ten posun veliký.

00:17:22 Opravdu ta doba, kdy já jsem to dodělala,

00:17:24 protože já jsem tuhle školu studovala ještě po té teologii,

00:17:27 takže už jsem taky byla trochu starší,

00:17:29 to není zase tak dávno.

00:17:31 Takže tam to nemůžu říct, že bych viděla nějaký posun.

00:17:34 Ale... ale...

00:17:36 Já vidím, že jsem v něčem hodně jiná než oni.

00:17:39 Úplně stejně, jako jsem viděla, že jsem v něčem hodně jiná

00:17:42 než moji spolužáci.

00:17:44 Já jsem si vždycky přišla jako strašný retro mezi nimi.

00:17:47 Že jsem takovej staromilec a že k věcem přistupuju

00:17:50 strašně jinak než oni.

00:17:52 A vlastně až teď, úplně bezprostředně

00:17:54 v posledních letech, mám pocit, že trochu chytám nějaký současný

00:17:58 kontext, čím svět žije teď.

00:18:01 A nevím, jestli je to dobře, nebo špatně? To teď zrovna hodně řeším.

00:18:05 I ve svých textech, který najednou začínají být trošku aktuálnější,

00:18:09 než byly dřív.

00:18:11 -A máte pocit, že od těch studentů víc berete vy,

00:18:14 nebo že jim víc dáváte? Nebo je to skutečně vzájemné?

00:18:18 -Asi je to dost vzájemný.

00:18:21 Občas mě trochu frustruje, když vidím, že na škole je někdo,

00:18:24 koho to úplně nebaví. Nebo koho to nezajímá.

00:18:28 Tak tam mám pocit, že ztráta mojí energie je obrovská.

00:18:31 Takže musíte toho člověka přesvědčit jenom,

00:18:34 že na tom semináři chce být.

00:18:36 Že opravdu tu tužku do ruky má vzít a něco udělat.

00:18:38 Tak to je samozřejmě vyčerpávající.

00:18:41 Ale potom jsou tam zase lidi, kteří na základě toho,

00:18:44 že já jim dám strašně malinko, jenom nějaký malý impuls,

00:18:47 tak oni vytvoří něco tak úžasného, že mi to bere dech.

00:18:50 A to zase naopak strašně nabíjí.

00:18:52 -Máte někdy pocit, že někdo z vašich studentů

00:18:55 něco napíše a vy si řeknete, tohle já bych v životě nedokázala?

00:18:58 -No jasně. Jasně.

00:19:00 Tak já vím, že třeba moje psaní má hrozně moc různých limitů.

00:19:04 Já neumím vymýšlet zápletky, vymýšlet příběhy,

00:19:07 nejsem vůbec pohotová.

00:19:09 Takže na těch seminářích se hodně projeví, kdo je pohotový typ.

00:19:12 Něco ho napadne, vezme tužku a okamžitě tam něco vyfikne.

00:19:15 -Pohotovost se dneska hodně cení, ale já si myslím,

00:19:17 že to zdaleka není jenom dobrá deviza.

00:19:20 -Samozřejmě zrovna pro to řemeslo spisovatelský je to úplně jedno,

00:19:23 protože to vzniká někde jinde.

00:19:25 Ale tak je to minimálně efektní na těch seminářích.

00:19:28 -A když píšete, tak přece jen někdo píše proto, že má pocit,

00:19:32 že potřebuje něco sdělit světu.

00:19:35 Nebo někdo skutečně jakoby v nejlepším smyslu chce ten svět

00:19:40 trošku vychovávat.

00:19:43 Jaksi tomu světu nabídnout třeba nějakou hodnotu.

00:19:46 A některý jiný umělec zase má jen potřebu se tak říkajíc vypsat.

00:19:50 Něco ho tlačí a potřebuje se z toho vypsat, potřebuje to dát na papír.

00:19:55 Jak je to u vás? Střídá se to?

00:19:57 Nebo dominuje některý z těchhle motivů?

00:20:00 -Tak, jak jste pojmenoval ty tři možnosti,

00:20:03 tak bych měla potřebu se asi vymezit vůči všem třem.

00:20:06 Já určitě, když píšu, tak proto, že mám pocit,

00:20:09 že je to něco nosnýho, něco, co řeším.

00:20:12 Že to není jen tak, že chci něco napsat,

00:20:14 tak si vymyslím nějaký téma.

00:20:16 Ale píšu o věcech, které mi přijdou zásadní.

00:20:19 Které si já potřebuju nějak promyslet.

00:20:21 Ale zase to není, že se chci vypsat.

00:20:23 Protože to působí, jako že jsem toho plná, tak vezmu tužku

00:20:27 a něco tam nahodím a konečně to bude.

00:20:29 Mně to psaní jde strašně pomalu. Mně to jde jak psovi pastva.

00:20:32 A dost mě to vyčerpává, takže já se do toho spíš nutím.

00:20:35 Je to pro mě fakt práce, dát těm věcem, které jsou ve mně,

00:20:38 které nějak promýšlím, tak jim dát nějaký tvar.

00:20:41 A vím, že je to strašně podstatný. Jo, je to podstatný i pro mě.

00:20:45 A v druhý řadě, úžasný zázrak, je to nějak podstatný

00:20:48 třeba i pro moje čtenáře.

00:20:55 -O spisovatelích se někdy říkalo, že jsou svědomím národa.

00:20:59 Cítíte určitou odpovědnost za nějaké tlumočení

00:21:02 nějakého poselství?

00:21:04 -To máte asi spíš vy. To já úplně nemám.

00:21:09 Respektive hodně se hlídám, abych to neměla.

00:21:13 Protože v tom je možná rozdíl mezi kázáním a beletrií,

00:21:17 že vy si nejdřív stanovíte téma, předpokládám, korigujte mě,

00:21:21 a potom, když máte to téma, tak začnete stavět kázání.

00:21:26 Já nechci mít předem ten výsledek.

00:21:29 Já chci mít nějaké pozorování, nějaký motiv, nějakou postavu

00:21:34 a nechci vědět, jak to dopadne. Nechci říct, že nějak to je.

00:21:37 A pro mě je ten příběh vlastně otevřeným dobrodružstvím.

00:21:42 Pro mě je to taky cesta, a nevím přesně, kam to dojde.

00:21:45 -No, tady vám...

00:21:47 -A v momentě, kdy bych chtěla ilustrovat něco,

00:21:50 o čem už předem vím, jak to má být, tak to je podfuk.

00:21:54 Takový schématický texty prostě nefungujou.

00:22:00 -Když žijete svůj život, teď jste jaksi na počátku,

00:22:04 na prahu středního věku, řekněme, i když to tak nevypadá,

00:22:08 tak máte pocit spíš, že jste nějak vedená?

00:22:11 Že ty věci se samy naplňují?

00:22:14 Jako někdo mluví o osudu, někdo mluví o karmě, někdo mluví

00:22:17 o boží vůli, o božím řízení, abychom zůstali v tom křesťanství.

00:22:21 Máte pocit, že jste víc vedena, nebo si věci jaksi manažerujete

00:22:26 a řídíte sama? Nebo sama, s manželem a podobně?

00:22:33 -Tak já se snažím věci úplně příliš neřídit.

00:22:36 Myslím si, že to není zdravý,

00:22:39 a asi bych se dávno zhroutila, kdybych to dělala.

00:22:42 Takže spíš věřím tomu, že jsem nějak vedena.

00:22:44 Na druhou stranu, nemyslím si, že by to fungovalo nějak slepě,

00:22:48 že by bylo všechno přesně dáno, jak se to má stát. To rozhodně ne.

00:22:52 Spíš věřím, že mi je daná svobodná vůle, nějaké mantinely,

00:22:56 ve kterých se mám pohybovat, ve kterých můžu volně plout.

00:23:00 A nějakým zázrakem, když se otočím zpátky, tak si říkám, no jo,

00:23:05 ono to opravdu snad někam směřuje.

00:23:08 To je neuvěřitelné. Snad to není jenom náhodné houpání na vlnách.

00:23:13 -Máte v životě z něčeho strach?

00:23:15 -Já mám hodně strachů. A nějak jsou strachy, kterých se snažím zbavit.

00:23:20 A musím říct, že pro mě byla teď ta třicítka, to je taková moje

00:23:23 čerstvá zkušenost, docela magická.

00:23:26 Spousta různých malých strachů a stresů a co člověk do té doby

00:23:30 teď pořád řešil a děsil se a byl nervózní a nějaká panika,

00:23:34 že to dost odeznělo.

00:23:35 Tak to už doufám, že mám za sebou, že nějaký klid přece jen přišel.

00:23:40 A nějaký, nevím, jestli je to sebevědomí nebo už spíš pocit,

00:23:43 že si něco nějak nemusím dokazovat, že většina průšvihů nestojí za to,

00:23:47 aby se jich člověk děsil nebo se pak pod nimi hroutil.

00:23:51 Ale jsou samozřejmě strachy, které zůstávají.

00:23:55 Takový ty podstatný věci, to, aby člověk něco fatálního

00:23:59 neprošvihl, aby někomu příliš neublížil.

00:24:06 -Že na to člověk myslí, je dobrý, určitě, ale jinak bych řekl zase,

00:24:10 ještě víc bych řekl pokory každému člověku.

00:24:14 Ono toho tolik ani nestačíš zkazit, ony ty věci kolikrát jdou

00:24:20 úplně jinými cestami.

00:24:23 Klídek, on si Pánbůh tu cestičku najde.

00:24:26 I pro tebe, říkám každému, řekl bych skoro i vám.

00:24:30 Máte pocit, že máte úkol v životě? Přímo od Pánaboha, řekněme?

00:24:36 I když třeba nevíte jaký přesně.

00:24:40 Ale že má Pánbůh pro vás jako nějakou...

00:24:45 parketu?

00:24:47 -Mě stresuje, když si to pojmenuju jako úkol.

00:24:50 Protože mám pocit, že to je něco, co musíme naplánovat,

00:24:53 nějakou strategii, jak dosáhnout cíle a nějaký procedurální...

00:24:57 Myslím, že mám svoje místo.

00:24:59 Myslím, že mám svoje místo, na kterým mám být.

00:25:04 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2013

1 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly374

Následující díl

Setkání evangelického faráře Pavla Klineckého se spisovatelkou Janou Šrámkovou. Režie Petr Šícha

Dnešním hostem na faře v Praze Strašnicích bude mladá spisovatelka Jana Šrámková, která za románový debut „Hruškadóttir“, inspirovaný příběhem biblického Joba, získala Ortenovu cenu. Napsala již tři knihy. Dvě pro dospělé čtenáře a jednu pro děti. Vystudovala Literární akademii Josefa Škvoreckého, kde nyní učí. Proč ji k zájmu o literaturu přivedlo studium na Evangelikálním teologickém semináři, o tvorbě, víře, rodině, výchově dětí a mnoha dalších otázkách bude s Janou Šrámkovou hovořit Pavel Klinecký.