Uchem jehly

Díly
Videobonusy
Průvodci pořadem

Zuzana Roithová

Premiéra: Neděle 8. 9. 2013 na ČT2

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Přehrát

00:00:15 -Doktorka ZUZANA ROITHOVÁ se pohybuje mnoho let

00:00:19 v politickém a manažerském prostředí.

00:00:22 I v tak exponované práci je však dobré zůstat citlivým člověkem,

00:00:26 který vnímá radosti a starosti lidí kolem sebe

00:00:29 a který usiluje o opravdu lidské, snad věčné hodnoty.

00:00:33 Kde k tomu paní doktorka bere sílu? A daří se jí to?

00:00:37 Zeptejme se jí. Paní doktorko, vás celá země zná

00:00:41 jako kandidátku na prezidentku republiky.

00:00:47 A já se zeptám, co teď děláte, když nejste prezidentka?

00:00:51 -Já myslím, že to není celá země, kdo mě zná.

00:00:56 Určitě je mnoho lidí, kteří ani ty volby nevnímali.

00:00:59 Ale co dělám? Samozřejmě to, co jsem dělala předtím

00:01:03 i víceméně během té kampaně, pracuji v Evropském parlamentu.

00:01:07 A taky mám víc času, takže se můžu starat o svá dvě krásná vnoučátka.

00:01:11 Mám dva malý kluky, bezvadný rošťáky,

00:01:13 a o tu naši farmičku, zahradu.

00:01:16 -A jaké jste měla dětství?

00:01:18 -Dalo by se říct, že možná pestré. Někdo by mohl říct, že i smutné.

00:01:23 Ale já to tak nevnímám, protože jsem sice žila bez rodičů,

00:01:26 ale žila jsem se svou babičkou.

00:01:29 A když člověk žije s člověkem, kterého miluje, já vlastně ji,

00:01:33 a ta babička byla skvělá žena, tak nepociťuji žádný defekt

00:01:37 nebo nějakou ztrátu nebo něco takového.

00:01:42 -A proč jste žila bez rodičů?

00:01:45 -Tak nějak jsem se neměla narodit, jak se říká. Ale narodila jsem se.

00:01:50 Prostě moje máma nebyla úplně schopná se o mě dobře starat.

00:01:54 Takže jsem žila s babičkou.

00:01:57 A později moje matka v osmašedesátém roce

00:02:01 ještě emigrovala, takže jsem zůstala

00:02:05 v České republice úplně sama.

00:02:07 -A to vám bylo kolik roků?
-To mně bylo patnáct už potom.

00:02:11 Takže to je taková rodinná historie.

00:02:14 Já se v tom nějak moc nerochním.

00:02:18 Nerada o tom mluvím příliš veřejně, není to něco,

00:02:22 čím se příliš zabývám.

00:02:25 -Dobře, ale to dětství je vždycky nějakým způsobem formující.

00:02:29 Byla třeba škola.

00:02:31 Chodila jste na základní školu ještě jako malá holčička,

00:02:35 jakou jste tam měla pozici?

00:02:38 Jako dítě z poměrně složitých poměrů.

00:02:42 -Tím, že jsem trošku byla z jiné rodiny než ostatní děti,

00:02:46 tak někdy se stávalo, že rodiče dětí poukazovali

00:02:50 nějak nepříjemně nebo měli řeči.

00:02:54 A moje babička vždycky říkala, toho si nevšímej,

00:02:58 ty lidi jsou hloupí.

00:03:01 Vychovávala ve mně takové sebevědomí,

00:03:04 že i když člověk vyrůstá jako nemanželské dítě

00:03:08 a bez rodičů, tak že není žádným potrefencem.

00:03:12 -A mezi spolužáky jste netrpěla?

00:03:15 -Já si myslím, že jsem netrpěla mezi spolužáky.

00:03:18 -Dneska je hodně živé téma šikana.

00:03:21 -Měli jsme šikanu ve škole.

00:03:24 To teda bylo zajímavé, že po válce, v 50. a 60. letech,

00:03:29 na Starém Městě, kde jsem vyrůstala,

00:03:32 dokonce byl mezi dětmi antisemitismus,

00:03:36 který musel být nějakým způsobem živen rodiči těch dětí.

00:03:44 Měli jsme nam několik dětí, židů.

00:03:47 Zejména jeden byl předmětem velmi ošklivé šikany.

00:03:51 Dokonce ho zavírali mezi okna.

00:03:54 Ve škole ho zavřeli mezi špaletová okna ve 3. patře,

00:03:58 proti kostelu svatého Jakuba.

00:04:02 Nebo ho zavírali do nějaké skříňky na školní pomůcky,

00:04:06 potom ji převrátili a skákali po ní a bouchali, mlátili

00:04:10 a křičeli na něj: "Budeš poslouchat, ty židáku."

00:04:15 A takový věci.

00:04:17 -Jak se dozvěděli, že je žid?

00:04:20 My jsme vlastně vrstevníci, já jsem starší, pravda,

00:04:24 ale já jsem nevěděl, kdo je žid a kdo ne.

00:04:28 To museli mít od rodičů.
-Museli to mít od rodičů.

00:04:31 Pravda, jak to ty děti věděly, to já říct nemohu,

00:04:35 ale já jsem se ptala babičky, vyprávěla jsem jí to.

00:04:39 Ona mi říkala, že to je strašné. Vyprávěla mi příběhy

00:04:43 z 2. světové války, kterou taky prožívala dost dramaticky.

00:04:48 Tím já jsem si vypěstovala i takový odpor k tomuhle jednání.

00:04:55 Já si pamatuji, že jednou se to ve mně vzepřelo.

00:04:59 Když byl mezi těmi okny, tak já jsem vylezla na židli

00:05:03 a otevřela jsem mu. On tedy mohl vystoupit.

00:05:07 A teď ti kluci, co ho tam zavřeli, se začali se mnou prát.

00:05:12 A jak jsme se prali, tak najednou se ukázalo, že oni jsou zbabělí,

00:05:17 já jsem je přeprala.

00:05:19 -Vy jste jim dala do huby.
-Já jsem je přeprala.-Úžasný.

00:05:24 -A vlastně se tak trošku stalo to, že ti kluci najednou přestali

00:05:28 v té třídě mít prim.

00:05:33 Dokonce chodily občas některé děti za mnou a říkaly,

00:05:37 ten mi udělal tohle, ten tohle.

00:05:39 Já jsem vždycky říkala, dostaneš, když to budeš dělat.

00:05:43 -Třídní ombudsmankou jste se stala.
-Tak nějak.

00:05:47 Já jsem totiž v té době obdivovala příběhy

00:05:50 Old Shaterhanda, Vinnetoua...

00:05:53 A sama sebe jsem vnímala jako Oldu Šetrného.

00:05:56 Asi proto, že jsem byla blondýnka s copem a tak nějak jsem se

00:06:00 v něm zhlížela.

00:06:02 -Kdybyste byla černovláska, byla byste indiánka.

00:06:04 -Asi bych byla spíš ten Vinnetou.

00:06:07 Takže jsem se pasovala do této role člověka,

00:06:11 který roznáší nějakou spravedlnost. Nebo uplatňuje spravedlnost.

00:06:16 Nebo se stará o to své okolí a to zlo i padouchy potírá.

00:06:22 -A tuhle statečnost jste měla spíš od toho Oldy Šetrného,

00:06:26 nebo od babičky?

00:06:28 -Já bych řekla asi od babičky. Už v 1. třídě, když jsem chodila

00:06:33 do Masné ulice z Haveláku, tak tam byla taky parta dětí,

00:06:37 shodou okolností samí kluci.

00:06:40 A ti kluci si zase zvykli prát mezi sebou. A zjistili,

00:06:45 že tím nejslabším jsem já, holka poměrně menšího vzrůstu,

00:06:49 a prali se se mnou. A vyhazovali mi knížky a věci z tašky.

00:06:54 Já jsem přišla domů a brečela jsem.

00:06:58 Babička říkala, hele, já s tebou nebudu celý život,

00:07:02 musíš se umět bránit. A když ti jednu dá, tak mu dej dvě.

00:07:06 -A tohle si nesete možná dodneška.

00:07:09 A možná to vám pomáhá i ve vaší práci?

00:07:12 Ne, že byste se rvala a dávala jste facky,

00:07:15 ale tuhle vnitřní odolnost, tu možná máte z těžkého dětství.

00:07:19 Nebo ne?-No, je pravda, že nejsem ten typ člověka,

00:07:23 který se nechá zastrašit, který podléhá a, jak se říká,

00:07:27 stahuje kalhoty před brodem.

00:07:34 Jednou přišli k nám do školy v 1. třídě filmaři a hledali děti

00:07:38 pro první barevný český dětský film.

00:07:42 Natáčel ho režisér Vorlíček.

00:07:49 Potřebovali blondýnky, tak mě taky vybrali.

00:07:53 Bylo nás poměrně dost. Pamatuji, že tam byl obrovský stůl.

00:07:59 On asi tak velký nebyl, ale ty děti to vidí tak zvětšené.

00:08:03 Tak za tím obrovským stolem bylo hodně lidí,

00:08:06 taky pan režisér a další lidi.

00:08:08 Řekl, abych řekla básničku a abych něco zazpívala.

00:08:12 To já jsem hezky zpívala. Zazpívala jsem "Ach, synku, synku".

00:08:17 Básničku jsem řekla "Lenin, pro koho Lenin žil".

00:08:20 To jsem všem vyrazila dech, to nás učili ve škole.

00:08:24 A pak se pan režisér zeptal, proč jsem přišla v teplákách?

00:08:29 Jestli ráda cvičím. Já jsem řekla, že ano.

00:08:33 A hned jsem tam předvedla hvězdice.

00:08:37 A zřejmě asi tím, že jsem byla tak suverénní, tak jsem asi vyhrála

00:08:42 casting a měla jsem tu hlavní dětskou holčičí roli

00:08:47 v té tzv. detektivce. Jmenovalo se to "Případ Lupínek".

00:08:52 -Čerpáte nějaké zkušenosti ze svého dětství?

00:08:56 Víte, že tohle musíte dělat jinak?

00:08:58 Nebo naopak tohle, že bylo dobré a užitečné?

00:09:03 -Já si myslím, že i ve vztahu k mému synovi jsem vnímala, že je dobře,

00:09:08 když si jde svou vlastní cestou.

00:09:11 Takové to opečovávání, příliš výrazné a důrazné,

00:09:15 může v těch lidech ne vymýtit, ale opozdit nebo zpozdit rozvoj

00:09:20 vlastních názorů.

00:09:25 -I zastavit.

00:09:27 -Dalo by se říct, že na to můžou být dva názory.

00:09:31 Jeden je, že silní bojem sílí, slabí bojem podléhají.

00:09:36 To je jedna verze.

00:09:38 Že člověk je spíš geneticky nadán být silnějším.

00:09:42 A když si vezmu příběh mé babičky, tak si myslím, že tam jsem

00:09:47 po ní zdědila schopnost vypořádat se s osudem.

00:09:55 Na druhou stranu, když je ten člověk obklopen lidmi,

00:10:00 kteří zase dokáží tomu člověku někdy i poradit a podat

00:10:04 pomocnou ruku - a to byla třeba moje třídní učitelka

00:10:09 nebo ředitelka ve škole.

00:10:14 -Ale určitě babička.
-Moje babička.

00:10:17 To jsou všechno impulzy, které člověk možná vnímá silněji,

00:10:21 než to dítě z té ideální rodiny.

00:10:23 Na druhou stranu já si myslím, že je dobře dělat všechno pro to,

00:10:27 aby děti vyrůstaly s mámou a tátou.

00:10:31 Je strašně dobře, aby měly prostor rozvíjet své nadání, schopnosti.

00:10:35 Mě dodneška mrzí, že neumím dobře hrát na piano.

00:10:39 Umím hrát jen trochu, protože jsem se spíše jako samouk

00:10:43 začala učit někdy ve třinácti, ve čtrnácti, když jsem si ho

00:10:48 koupila za vydělané peníze v televizi nebo u filmu.

00:10:52 A to už byl poněkud pozdní věk.

00:10:57 Už to nebyl ten okamžik, kdy to člověk může.

00:11:01 Hudba je pro mě taky jeden z důležitých životních

00:11:06 impulzů a prostorů, do kterých hrozně ráda vstupuji.

00:11:10 A s tím pianem bych se chtěla ještě trochu popasovat.

00:11:15 Nahrazuji to sbírkou CD s krásnou hudbou.

00:11:18 S manželem máme hrozně rádi opery.

00:11:22 A někdy i na té louce si pouštíme třeba Rusalku, když vychází měsíc.

00:11:30 To jsou nádherné okamžiky, když vnímáte tu hudbu,

00:11:34 ještě v tom obrovském prostoru, když přichází noc.

00:11:39 To je nádhera.

00:11:46 -Nevadí vám, že už nepracujete jako lékařka?

00:11:49 -To by bylo špatně, kdybych si stýskala.

00:11:52 Člověk musí být rád, když dělá tu práci, kterou dělat může.

00:11:57 -Jak dlouho jste byla ředitelkou vinohradské nemocnice?

00:12:01 -Přes 8 let, necelých 9 let, s přestávkou 7 měsíců,

00:12:04 kdy jsem byla na ministerstvu zdravotnictví.

00:12:08 -Jako ministryně.
-Ano.

00:12:10 Já jsem si myslela, že po těch 2 letech, kdy jsem si předsevzala,

00:12:15 že to vydržím rok nebo dva dělat tu ředitelku, že se mezitím

00:12:18 najde nějaký profesionální manažer, že se vrátím zpátky

00:12:21 na svoje oddělení.

00:12:23 Pak vznikla taková situace, že byla nabídka jít studovat MBA

00:12:28 na školu, která otevírala ročník tady na ČVUT.

00:12:33 Jezdili sem britští lektoři, profesoři.

00:12:40 Pro mě to byla taková výzva pokračovat v té práci,

00:12:44 protože už jsem měla v té nemocnici hodně rozděláno.

00:12:51 Ale cítila jsem, že by to znamenalo stát se profesionálem,

00:12:55 takže jsem se rozhodla jít studovat dálkově

00:12:59 ještě tuhle školu. Trvalo to vlastně 4 roky.

00:13:03 A tím jsem se stala profesionálním manažerem.

00:13:07 -Já mám takový pocit, že je problém v nemocnicích

00:13:11 ve vztazích mezi lékařem a pacientem, kdy ten pacient

00:13:16 je skutečně takovým jenom pracovním materiálem.

00:13:20 Že tam schází takový ten lidský kontakt.

00:13:24 -Kromě vysoce kvalitní medicíny, která se tady vždycky provozovala

00:13:29 na velmi vysoké úrovni, po té odborné stránce,

00:13:33 byla nesmírně podceňována úloha ošetřovatelské péče.

00:13:38 Vytváření vztahu k pacientovi a vytváření prostoru pro něj,

00:13:41 aby on v tom cizím a nehostinném prostředí, navíc v situaci,

00:13:46 kdy on je sám v nevýhodě, protože je jednak nemocný,

00:13:50 jednak je zbaven svého bytu, svého okolí i známých...

00:13:54 -Ale je zbaven svého obleku, chodí tam napůl nahatý, naboso.

00:13:59 A teď lékaři mu vidí do všech částí těla.-Ano.

00:14:03 A vlastně je zbaven do určité míry jakéhosi práva na svou důstojnost.

00:14:10 -Součástí církevního života a církevní práce je pomoc.

00:14:17 Diakonia, řecky, charitas.

00:14:21 Cítíte rozdíl v práci církevních zařízení,

00:14:25 která pomáhají potřebným, od jiných? Je tam nějaký rozdíl?

00:14:33 -My jsme měli násilným způsobem přerušenou tradici organizování

00:14:38 a spravování sociálních a zdravotnických zařízení tím,

00:14:43 že vlastně církve z toho byly exkomunikovány.

00:14:51 Vliv třeba řádových sester, např. v Nemocnici Pod Petřínem

00:14:56 v Praze, tak ty boromejky dokáží komunikovat s pacienty

00:15:01 tak intenzivně a tak vřele, že to je nesmírně příkladné

00:15:06 pro ošetřovatelskou péči.

00:15:13 Já jsem se té ošetřovatelské péči věnovala dost

00:15:17 jako ředitelka nemocnice.

00:15:20 I na ministerstvu jsem dala na stůl koncepci ošetřovatelské péče,

00:15:26 tehdy jen jako metodický pokyn.

00:15:32 Mým cílem bylo, aby i v této zemi znovu byla věnována podstatně větší

00:15:37 pozornost úloze zdravotních sester a ošetřovalek.

00:15:45 A já vnímám vliv církevních organizací nebo církevních

00:15:50 zařízení jako takové koření v tom celém systému,

00:15:54 odkud mohou pramenit různé výzvy, různá poučení, příklady.

00:16:05 I právě v té Nemocnici Pod Petřínem, nebo v Nemocnici

00:16:09 U Milosrdných sester Karla Boromejského,

00:16:14 tam také se rozvíjela a rozvíjí seminární práce,

00:16:18 respektive přednášky, semináře.

00:16:25 Ty sestry přece jen působí svou osobností a svým přístupem

00:16:29 i na ostatní, kteří se tam učí.

00:16:37 -Evropa je už od konce starověku prostorem křesťanským.

00:16:44 Vy jste řekla, že ten základní řád vnímáte jako křesťanský.

00:16:49 Já bych se zeptal, vy jste křesťanka?

00:16:52 -Ano, praktikující katolička.
-To je hezký.

00:16:56 Když říkáte praktikující, tak se zeptám, co to znamená pro vás?

00:17:01 To praktikování?

00:17:03 -Pro mě je to okamžik jakéhosi návratu do klidu.

00:17:10 Do klidu a do rozvahy nad tím, že si člověk přece jen říká,

00:17:15 tak tohle jsem měl udělat jinak.

00:17:18 Asi tak bych řekla, že mi to umožňuje...

00:17:22 Protože vlastně to křesťanství je jakési spojení sebereflexe.

00:17:27 Oni nejsou křesťané lepšími lidmi než ti ostatní, ale ti křesťané si

00:17:32 jsou vědomi toho, kdy některé věci nesedly.

00:17:36 Nebo by mohly být odpovědně udělány.

00:17:40 Nebo něco člověk udělal jinak, než měl.

00:17:46 A ta sebereflexe, to svědomí je asi to, co je na tom křesťanství

00:17:51 nejdůležitější.

00:17:53 Po celých těch 2000 roků. To nás spojuje.

00:17:57 Je to i filosofie žít v pravdě.

00:18:00 -Ač nebudeme...
-V pravdě vůči sobě.-Ano.

00:18:04 Ač nebudeme ani to svědomí rezervovat jen pro křesťany,

00:18:07 ale je to jedna z oblastí, kde to křesťanství je

00:18:10 velmi živé a pomáhá.

00:18:12 Jakou roli hraje ve vašem životě modlitba?

00:18:15 Mám na mysli právě takové to ztišení, ve kterém jakoby mluvíte

00:18:20 s tím Hospodinem? Jakoby si říkáte věci, ale víte, že je říkáte

00:18:25 jakoby před jeho tváří.

00:18:30 -Modlitba je nejintenzivnější, když člověk mlčí.

00:18:34 A mlčet znamená nevnímat nepodstatné věci.

00:18:43 A nevnímat nepodstatné věci znamená být uprostřed prostoru,

00:18:49 který to umožňuje.

00:18:51 A jsme u toho chrámu, který pro mě je tím největším

00:18:56 chrámem - třeba prostor na té louce nebo v lese.

00:19:00 Nebo někdy právě i v tom kostele, a není to vždy,

00:19:04 kdy si člověk najednou uvědomí tu intenzivní vazbu.

00:19:12 A ten dialog jakýchsi otázek, odpovědí, které se dost těžko

00:19:17 dají reprodukovat, nedají se napsat, nedají se popsat,

00:19:21 ale člověk je cítí, vnímá.

00:19:24 Je to okamžik, kdy člověk vnímá, že má vlastně velké srdce.

00:19:32 -Mně tam pořád připadá, že z té malé holčičky...

00:19:36 Pořád se vracím k tomu, že se nám tady ta holčička

00:19:40 okouzlená Oldou Šetrným, tedy Old Shaterhandem,

00:19:44 jako by ta manažerská pozice byla nějakým zúročením tohohle.

00:19:49 Vy jste vlastně bojovnice.

00:19:52 Jaká je Zuzana Roithová ve svých hloubkách? Je bojovnice?

00:19:58 -Faktem je, že když si něco vezmu do hlavy, tak to chci dokončit.

00:20:03 Takže třeba nevnímám čas. Dělám to hodně naplno.

00:20:09 A člověka to docela i vytěžuje nebo unavuje.

00:20:13 A to byl ten okamžik před tím, než jsem šla na to ministerstvo.

00:20:18 Protože já už jsem byla rozhodnutá, že jako manažer

00:20:21 toho nechám, že půjdu na méně frekventovanou,

00:20:25 méně náročnou pozici v nemocnici.

00:20:28 A začala jsem si připravovat nástupkyni.

00:20:31 A do toho přišla ta nabídka od designovaného premiéra

00:20:35 Josefa Tošovského jít jako nestraník

00:20:39 do té úřednické vlády, která měla dovést zemi

00:20:43 k historicky prvním předčasným volbám.

00:20:47 -A když jste se potom stala europoslankyní,

00:20:50 tak jste zase stála ve vyčerpávající -

00:20:53 a stojíte vlastně dodneška - ve vyčerpávající práci.

00:20:57 Nebo to tak v té Evropě není?

00:20:59 -Ono to záleží asi na člověku, kolik práce si nabere.

00:21:03 Ale je pravda, že mám poměrně velký okruh lidí,

00:21:06 se kterými komunikuji po celé ČR, a teď ještě i v některých

00:21:10 jiných zemích.

00:21:12 A když mám kolem sebe kvalitní asistenty, schopné lidi, vím,

00:21:17 kdo mně ještě v ČR může udělat určitou expertizu,

00:21:21 tak jsem schopná zvládnout poměrně velký rozsah práce.

00:21:26 Ale zase se to potom dostane všechno na ten stůl.

00:21:30 A ten zavalený stůl je potřeba - nechci říct rozbalit,

00:21:34 ale udělat v něm pořádek.

00:21:37 A to skutečně zabírá obrovskou energii a čas. A je to náročné.

00:21:43 -Má Evropa, jednotná Evropa naději?
-No, jednotná Evropa...

00:21:49 My jsme samozřejmě Evropané a žijeme

00:21:53 v globalizovaném prostředí.

00:21:56 V tom globalizovaném prostředí jsme jako Evropa

00:22:00 hrozně malinký prostor.

00:22:03 A v rámci globalizovaného světa, když se podíváte na glóbus,

00:22:07 to je lepší než na tu mapu na tom glóbusu, vidíte,

00:22:10 jak je ta Evropa...

00:22:12 -Ve srovnání s Amerikou a Asií jsme vlastně celá Evropa malá.

00:22:15 -Indií, Čínou, Brazílií - prostě dalšími velkými ekonomikami,

00:22:19 které ovlivňují budoucnost a fungování věcí na této planetě,

00:22:24 od životního prostředí až po finanční trhy.

00:22:27 A Evropa samozřejmě má co říct a co přidat tady k tomu,

00:22:32 jak to bude vypadat v budoucnosti.

00:22:35 A máme obrovskou tradici, máme vytvořené mechanismy,

00:22:40 jakými implementovat řadu věcí.

00:22:46 Je samozřejmě důležité, abychom se na tom domlouvali,

00:22:50 abychom táhli společně za jeden provaz a snažili se

00:22:54 ovlivňovat to dění ve světě.

00:22:57 Když jsme ještě nebyli členy EU a byli jsme sami,

00:23:00 třeba v rámci Světové obchodní organizace na jakémkoli jednání,

00:23:05 tak Česká republika, i kdyby byla ještě Československem,

00:23:09 tak pořád je malinkatou bezvýznamnou zemičkou.

00:23:13 Ale jako Evropská unie už máme někdy samozřejmě vliv.

00:23:17 -A když někdy slyšíte názory, nebo já slyším názory,

00:23:21 že nám ta sjednocená Evropa bere naši národní svébytnost

00:23:26 a svéprávnost, co byste jednou větou odpověděla?

00:23:30 -Jedním z hesel je jednotná v rozmanitosti. Nebo v různosti.

00:23:35 My si zakládáme a máme to jako důležitý okamžik,

00:23:39 abychom podporovali národní identitu, abychom podporovali

00:23:44 to půvabné, co máme jiné v Belgii, Čechách, jiné na Slovensku.

00:23:54 Ráda bych trochu bourala ty mýty o EU, které se u nás šíří

00:23:58 víc než v kterékoli jiné evropské zemi, o tom,

00:24:02 jak nám škodí všechno, co společně, to musím ještě poznamenat,

00:24:07 společně řešíme.

00:24:10 -To nejsou mýty, to jsou lži. Mýty jsou většinou pravdivé.

00:24:14 To říkal Jung přece.
-Nebo sny taky.

00:24:18 -Ale tohle jsou vyloženě lži, někdy i vymýšlené. Omyly a lži.

00:24:22 -Je to z nedostatku vlastních vizí a z nedostatku vlastní politiky.

00:24:27 Ve snaze najít vnějšího nepřítele.

00:24:30 Když mám vnějšího nepřítele, tak lidé se semknou proti něčemu

00:24:35 snadněji než za něco.

00:24:38 Tudíž získávám většinu - a teď mluvím jako politik,

00:24:41 že bohužel to funguje, když bojujete proti něčemu,

00:24:44 tak máte více příznivců a dostanete více hlasů ve volbách.

00:24:48 A o to vlastně jde. Ale samozřejmě patří to k demokracii.

00:24:51 Nic lepšího nemáme, než je ta demokracie,

00:24:53 zaplaťpánbůh za ni, jak se říká.

00:24:55 Jinak bychom měli totalitu nebo anarchii.

00:24:59 A v dnešní době samozřejmě má obrovský smysl kultivovat

00:25:03 tu demokracii. A vysvětlovat lidem a dětem už ve škole,

00:25:07 že vždycky rozhoduje sice většina, ale každý má možnost

00:25:12 svými argumenty každého jednotlivého člověka nebo skupiny,

00:25:17 ať už je to ve škole, na obci nebo ve státě,

00:25:20 ovlivnit svými názory.

00:25:23 Vlastně to je práce, která stojí za to.

00:25:26 I když jednou se něco odhlasuje, a mně se to nelíbí,

00:25:30 tak mám možnost, mám ten prostor,

00:25:33 protože je svoboda.
-To je úžasná věc.

00:25:38 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2013

0 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly374

Následující díl

Setkání evangelického faráře Pavla Klineckého s političkou MUDr. Zuzanou Roithovou. Režie P. Šícha

Dnešním hostem Pavla Klineckého bude poslankyně Evropského parlamentu, bývalá ministryně zdravotnictví a senátorka MUDr.Zuzana Roithová, která v letošním roce byla kandidátkou na prezidentku republiky. Co vedlo lékařku k tomu, že vstoupila do politiky? Do jaké míry ji ovlivnily zážitky z dětství? Jak žije a po čem touží půvabná žena, která se pohybuje ve světě, který bývá hodnocen jako velmi tvrdý?