Uchem jehly

Díly
Videobonusy
Průvodci pořadem

Jan Borna

Premiéra: Neděle 24. 2. 2013 na ČT2

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Přehrát

00:00:16 Jeho divadelní inscenace jsou plné něhy, poezie a humoru.

00:00:21 Je to gejzír nápadů, který tryská z jeviště,

00:00:24 aby se potkával s vnímavostí diváka a vytvořil tak jedinečný

00:00:28 a nezapomenutelný zážitek.

00:00:30 Mám hostem je dnes režisér a básník JAN BORNA.

00:00:36 -Jé, prosím vás, říkejte mi Honzo.

00:00:38 Ono to pane režiséra, to je jako, pane truhláři,

00:00:42 nebo to je z tý profese.

00:00:45 Pojďte, budeme si vykat a říkat si Honzo a Pavle.

00:00:49 -Dobře.

00:00:50 Honzo, když se řekne divadlo, tak pro řadu lidí je to prostě,

00:00:57 že někdo vymyslí příběh a ten se potom imituje na jevišti.

00:01:02 Co na to řeknete vy? Co je divadlo?

00:01:05 -Já myslím, že divadlo je všechno jiné než imitace skutečnosti.

00:01:14 Já si pamatuju, jak Ivan Vyskočil, když někdo říkal,

00:01:18 udělejte to přirozeně, tak on na něj křičel, přirozená je tráva,

00:01:23 na divadle není přirozeného nic.

00:01:26 Co je přirozeného na tom, že na dvakrát nebo čtyřikrát 2 metry

00:01:31 se sejdou dospělí lidi, předstírají, že jsou králové,

00:01:36 vedou dialogy ve verši? Na tom není nic přirozeného.

00:01:40 Čili to je úplně umělý svět.

00:01:42 A právě krása je to, že i diváci i tvůrci vychutnávají

00:01:48 umělost toho světa.

00:01:50 Tomu se říká estetická distance. To je to, co nemají děti.

00:01:56 Proto děti křičí na Sněhurku, nejez to jabko, je otrávený!

00:02:02 A jsou strašně naštvaný z toho, že ona to jabko sní,

00:02:06 a přitom jí to říkaly.

00:02:08 -K čemu je divadlo v tomhle pojetí?

00:02:11 -Divadlo je vlastně, že člověk vychutnává umělecké dílo.

00:02:16 Že člověk nemá pocit, že je přítomný nějaký skutečnosti,

00:02:21 ale že se dívá na něco, co je komponované tak,

00:02:25 aby ta kompozice a ten vytvořený svět nesl nějaký význam.

00:02:34 To znamená, vy se díváte vlastně na realitu uměleckou,

00:02:38 kterou zkomponoval někdo, vytvořil ji nějakým způsobem,

00:02:42 aby vás oslovil, aby vás k něčemu dovedl, aby vám umožnil zážitek.

00:02:50 -Patří do toho jeviště i hlediště? Je ten divák vlastně spoluherec?

00:02:57 -Já myslím, že to není spoluherec, ale pro mě tam patří moc.

00:03:02 Já myslím, že to divadlo především je to setkání.

00:03:07 To setkání mezi těmi, co hrají, a mezi těmi,

00:03:10 kteří se na to koukají.

00:03:12 Myslím si, že to skutečné téma není příběh, že Romeo a Julie

00:03:18 se napřed milovali a pak se zabili.

00:03:21 Že to skutečné téma je, jak společně všichni ten večer

00:03:27 prožijeme to veliké téma té lásky.

00:03:30 -To jsem se chtěl zeptat, jaká je role toho režiséra?

00:03:35 -Jé, to je těžký.

00:03:36 Já, když se o tomhle mluví, tak si vzpomenu na Evalda Schorma,

00:03:40 ke kterému já jsem chodil jako mladý začínající elév režie.

00:03:44 A on mi vyprávěl, na to já často vzpomínám, že režisér je člověk,

00:03:50 který vlastně přinese pecku a teď společně s těmi lidmi

00:03:54 na zkouškách vypěstují strom.

00:04:01 Jak ten strom bude vypadat, to ten režisér předem neví.

00:04:05 On jenom ví, že budou pěstovat třešni.

00:04:08 Hrůza spočívá v tom, když přinese pecku od švestky

00:04:12 a myslí si, že vypěstují třešeň. To je omyl.

00:04:19 -Čili není pravda, že by to bylo tak, jak říká stará anekdota,

00:04:24 že sedí režisér ve svém křesílku a čeká, jak se herci scházejí

00:04:28 na zkoušku, on je vidí a řekne:

00:04:31 "Bože, zas mi to ti blbci jdou kazit."

00:04:34 -No, no, no, jsou režiséři, kteří to takhle mají,

00:04:38 že si vytvoří ideální představu, kdo by tu postavu měl hrát.

00:04:44 A ten jeho herec bohužel je trošku malej a trošku kulhá,

00:04:49 trošku je plešatej, ta paní je trošku míň sexy, než by měla být.

00:04:55 To je vlastně jeden takový celý směr, že se hledá

00:05:00 ideální člověk pro moje vize.

00:05:03 Já jsem spíš přiznivec toho, že hledám vize

00:05:07 pro svoje nedokonalý herce.

00:05:12 To je to, co jsem se naučil od Evalda Schorma,

00:05:15 od Arnošta Goldflama, od lidí, kteří právě věděli,

00:05:19 že ta zpráva o vlastní nedokonalosti, o těch hranicích,

00:05:24 na které furt narážíme, že to je zpráva

00:05:28 skoro ta nejautentičtější.

00:05:34 -To znamená, že vy na zkoušce, když režírujete, tak neříkáte

00:05:38 těm hercům, udělej to takhle, ale hledáte s nimi nějaký tvar?

00:05:43 -Snažím se, ano.

00:05:44 Nejstrašnější režisérská věta, kterou znám, je:

00:05:47 "Jdi mi trošku doprava.

00:05:50 Teď mi tam zvedni ruku a teď mi to řekni."

00:05:53 To, když slyším někde, tak to vím, že tam já nechci být.

00:05:58 Já myslím, že režie je to, že vy vytváříte podmínky pro to,

00:06:04 aby lidi mohli společně hledat. A vytváříte rámec, stylový rámec.

00:06:13 Na divadle je úžasná věc, jak se sčítá energie tvůrců.

00:06:18 Čili potom to výsledné dílo, to je opravdu součet té energie.

00:06:28 Já jako režisér se půl roku předem připravuji,

00:06:32 čili já o tom víc spoustu věcí.

00:06:34 Ten herec přijde na plac a vlastně začíná od začátku.

00:06:38 Je nešikovný, nesmělý, plný studu, je nemotorný a musí mít velkou

00:06:44 důvěru v to, že vy nikdy tohle proti němu nezneužijete.

00:06:53 Já myslím, že v tomhle ta profese
- třeba vaše a ta moje -

00:06:58 není tak daleko od sebe.

00:07:00 Vaším úkolem je taky ve výsledku vyslat ty lidi, aby oni žili,

00:07:06 aby žili naplno, aby na vás zapomněli. -Ano, přesně.

00:07:12 -Já ve výsledku taky v určité chvíli musím z toho představení

00:07:17 odejít, a to představení je vlastnictví těch herců.

00:07:21 Na ně chodí lidi, s nimi se lidi setkávají.

00:07:25 Čili moje profese je vytvořit podmínky pro tu tvorbu.

00:07:36 -Jak jste se dostal k režii?

00:07:38 -Vlastně přes amatérské divadlo.

00:07:43 Kdysi jsme s Jardou Duškem zakládali Vizitu.

00:07:47 To bylo takové divadlo, kde jsme vyprávěli slovem jenom.

00:07:55 A protože ten zážitek toho setkání na tom jevišti pro mě byl

00:08:00 tak rajcovní, tak zajímavý, tak jsem zkusil dát dohromady

00:08:05 partu lidí a byl jsem ten, který to inspiroval.

00:08:13 A tak jsem se postupně dostával až vlastně k té režii.

00:08:18 -A nakonec jste skončil ve kterých divadlech?

00:08:21 Jakými divadly jste prošel?

00:08:23 -Nakonec jsem skončil v Realistickém divadle,

00:08:26 později Labyrint, v Divadle Drak.

00:08:32 A pak jsem byl ve Státním divadle v Brně, v HaDivadle - to bylo

00:08:37 krásný období, na to moc rád vzpomínám. To mě hodně ovlivnilo.

00:08:42 Tam jsem potkal Arnošta Goldflama, člověka, od kterého jsem se myslím

00:08:48 hodně, hodně naučil.

00:08:52 -Ale vy jste se setkal, pokud vím, i s jedním z nejslavnějších

00:08:56 ve světě, s Peterem Bruckem.
-Ano, ano, ano.

00:08:59 -Tak byste měl říct, kdo je Peter Bruck?

00:09:02 -Peter Bruck je jeden z nejslavnějších světových

00:09:05 divadelních režisérů.

00:09:07 Vlastně Angličan, který dneska pracuje v Paříži.

00:09:11 Po roce po revoluci objížděl Evropu a hledal různé mladé režiséry

00:09:17 z východního bloku.

00:09:22 Dvacet jich pozval.

00:09:24 Byli jsme s ním měsíc ve Vídni, kdy on nám ukazoval svůj přístup,

00:09:30 dělali jsme s různými jeho herci. Bylo to moc pěkný.

00:09:36 Vzpomínám si - řeknu takovou veselou příhodu z natáčení -

00:09:41 když mi volala ta produkční a říká, že by pan Bruck

00:09:45 chtěl jít se mnou na večeři.

00:09:47 A já, protože jsem si myslel, že parta mých ožralých kamarádů

00:09:52 je někde v hospodě, tak jsem říkal svojí lámanou angličtinou:

00:09:57 "To je dost, vždyť už je tu tejden, a ještě se neozval."

00:10:02 Bylo hrobový ticho. Ta si musela myslet, chuděrka, strašlivý věci.

00:10:07 -To je trapas docela.
-Trapas, strašnej.

00:10:10 -A omlouval jste se potom panu Bruckovi?

00:10:13 -Já mu to potom celý vyprávěl a jemu se to strašně líbilo.

00:10:17 Seděli jsme v Pařížský ulici v hospodě, on mně knedlíkem

00:10:21 ukazoval, protože já jsem říkal, jaký mám problémy hrát

00:10:26 ta velká témata...

00:10:31 Tehdy tady všichni chtěli hrát Mahabharatu,

00:10:34 nejlépe úryvky z Bible, a já s tím měl strašný problémy.

00:10:43 A on vzal takhle ten knedlík z tý svíčkový a říkal:

00:10:47 "Když se domluvíme, že tohle je Pánbůh, tak můžeme hrát

00:10:51 klidně Bibli. Vždyť to je bezvadný."

00:10:55 -Pracujete taky pro děti?
-Jé, rád.

00:10:58 -A je to nějaký výrazný rozdíl?

00:11:01 -Já se snažím, aby nebyl.

00:11:03 To je vlastně - vy jenom mluvíte o zkušenosti, kterou můžete sdílet

00:11:09 s těmi dětmi, ale snažím se, aby ta forma, kterou mluvíte,

00:11:14 aby byla stejná, jako když mluvíte pro dospělé.

00:11:17 -Ano, ano.

00:11:19 -Nenávidím takový to šišlavý divadlo pro děti. Ježišikriste!

00:11:24 Ještě co patří k dětskému divadlu
- a to, co já hrozně nemám rád -,

00:11:30 jak se ti tvůrci sami nad sebou dojímaj.

00:11:35 Jak si říkají, jak jsou výborní, jak jsou takoví lidský.

00:11:40 A vzpomínám si, když jsme měli premiéru v Dlouhý

00:11:44 KDYBY PRASE MĚLO KŘÍDLA, tak jsme seděli v hledišti,

00:11:48 ti tvůrci, a teď jsme byli už tak dojatí, blížil se konec 1. půlky,

00:11:53 dojatí, jak jsme výborní, jak jsme takoví citliví, něžní,

00:11:57 jak ty děti, já měl skoro slzy v oku, jak jsem něžnej -

00:12:01 a v tom ve 3. řadě vstala holčička a na celý to divadlo

00:12:05 takovým chlapským hlasem říkala: "Asi půjdu kadit."

00:12:15 Od tý doby vždycky, když zkoušíme a jde to na nás,

00:12:18 já cítím, že začínáme bejt moc něžní a spokojení s tím,

00:12:22 jaký jsme hraví, tak říkám, pánové, asi půjdem kadit.

00:12:27 Protože to je nejhorší, co se může tvůrcům stát,

00:12:30 když se začnou dojímat sami sebou.

00:12:37 -A vy, pokud vím, taky předáváte tyhle zkušenosti dál,

00:12:41 to znamená, že pracujete pedagogicky. Jest tomu tak?

00:12:44 -Dlouho jsem pracoval. Teď vlastně 1. rok jsem...

00:12:48 Protože přece jenom ten vozík, to je velký limit,

00:12:51 už jsem přes něj nebyl schopný držet krok s mladými lidmi.

00:12:56 -Vy jste učil na alterně, jestli si vzpomínám.-Ano, ano.

00:13:00 -To je zkratka pro... Jak se té alterně říká oficiálně?

00:13:05 -Alternativní a loutková katedra.
-Ano.

00:13:11 -No, já jsem tam učil 20 let.

00:13:17 Snažil jsem se vlastně jakoby děti namočit do toho procesu.

00:13:23 Protože myslím si, že umění se nedá učit,

00:13:26 že umění se dá jenom inspirovat.

00:13:30 -A schází vám to?

00:13:32 -Schází mně to, protože oni vás ti mladí lidi nenechají.

00:13:37 Oni vás nenechají ulpět.

00:13:42 Tam je největší nebezpečí, že člověk ulpí na svých pravdách

00:13:47 a na svých zkušenostech. To je konec.

00:13:50 Trošku mě vlastně štve, že mám pocit, že ta dnešní mladá generace

00:13:55 je taková konzervativní. To mě na ní štve.-To je pěkný.

00:14:01 -Jak to, že už nás dávno nevyhnali bičem? Jak je to možný?

00:14:06 Jak to, že už nedělají představení, kde si z nás dělají srandu?

00:14:17 -Sám jste říkal, že vás omezuje ten vozejček.

00:14:20 Jak jste k němu přišel?

00:14:22 -Tak já jsem k němu přišel jako slepej k houslím.

00:14:26 Já jsem dostal roztroušenou sklerózu.

00:14:32 Už jenom to slovo "dostal" je asi špatný.

00:14:35 Ve mně najednou vypukla.

00:14:39 Ono se dodneška neví, co to vlastně je? Pořádně.

00:14:43 Jenom se ví, že je to nějaký autoimunitní onemocnění

00:14:47 a postupně odumírají různé nervy, různé cesty.

00:14:51 A ta skleróza mě postupně - naštěstí mi nenapadla hlavu,

00:14:56 což taky umí, že člověk vlastně má větší a větší problémy

00:15:01 s myšlením - a napadla mi končetiny.

00:15:08 To znamená, mně postupně ochrnují napřed nohy, teď ruce...

00:15:13 Já musím říct, že to je vlastně zvláštní.

00:15:17 Já se - ať už dneska skoro nepohyblivej, tak se vlastně

00:15:22 vůbec necítím nešťastný.

00:15:27 Jenom vím, že určitý věci dělat nemůžu.

00:15:30 A to je třeba to učení.

00:15:32 Herec potřebuje mít proti sobě někoho, kdo je schopný udělat

00:15:37 gesto, kdo je schopný vyjádřit se v pohybu.

00:15:41 A nejen člověka, který sedí a furt jenom žvaní.

00:15:49 Čili tam najednou jsem přišel na to, že už to nejde,

00:15:52 že už to není fér, jako vůči těm adeptům.

00:15:55 Ale necítím to jako omezení, prostě je to tak.

00:16:01 -A měl jste někdy období skleslosti, když jste si to

00:16:05 uvědomil, že to je konec?
-No jasně.-To je v pytli.

00:16:11 -Skoro vždycky tahle nemoc začíná údobím velké deprese.

00:16:19 Protože je vám třicet, pětadvacet, dvaadvacet, jak to většinou lidi

00:16:24 dostávají (mně bylo třicet), a najednou si uvědomujete, že to,

00:16:30 co jste považoval za nekonečný,

00:16:32 to znamená svůj život, pohyb, volnost,

00:16:38 tak to najednou narazíte na tu konečnost.

00:16:42 Najednou nevíte, jestli ochrnete za rok nebo za dvacet?

00:16:48 Najednou přestanete ten...

00:16:51 Najednou si uvědomíte, že to všecko, co tady žijete,

00:16:56 že to není nanečisto, že budete mít ještě jednu možnost.

00:17:01 Najednou si uvědomíte, že to vlastně velmi záhy skončí.

00:17:05 To je rána.

00:17:10 Čili člověk musel období těch depresí a toho všeho překonat.

00:17:17 -Já mám pocit, protože i z důvodů svého povolání - a já jsem se

00:17:21 zabýval i otázkou umírání, smrti, pomíjivosti apod.,

00:17:25 že to není to úplně nejhorší.

00:17:27 Nejhorší se mi zdá, že neznám tu prognózu.

00:17:31 Že nevím, jestli je to rok, deset nebo třicet.

00:17:35 -A to je na tom to nejlepší. Vždyť to máte v životě takhle taky.

00:17:40 Musíte se naučit žít.

00:17:44 Myslím si, že člověk se musí naučit žít vlastně z toho,

00:17:48 co je teď.

00:17:51 Vím, že už to neopravím.

00:17:55 Když dneska někomu ublížím, tak já nevím,

00:17:58 jestli budu mít čas to opravit?

00:18:00 Já nevím, jestli to neskončí za 10 let, za 15, za rok,

00:18:05 ale to vy vlastně taky nevíte.

00:18:08 -Akorát vy si to víc uvědomujete.

00:18:10 -Akorát já jsem si to uvědomil ve věku, kdy asi si to normální

00:18:14 člověk ještě neuvědomuje.

00:18:17 Pak přijde stáří a tam z toho si člověk uvědomuje.

00:18:21 Jak říká můj tatínek, nejdůležitější je dožít se 90 let,

00:18:24 protože potom už statisticky umírá strašně málo lidí.

00:18:29 -Jé, to je dobrý, to je hezký!

00:18:32 -Právě, tam ten šok je z toho, že vás to vlastně vezme

00:18:36 takhle mladého.

00:18:39 -Jak to přijalo vaše okolí?

00:18:45 -Výborně. To mně teda strašně pomáhá.

00:18:48 -Je řada rodin, manželství, které to prostě,

00:18:52 jak se říká, neudejchaj.

00:18:54 -No jo, ale nemůžete se na ně zlobit.

00:18:57 Vemte si, že si vezmete 25letou paní nebo lásku svoji velikou

00:19:03 a za rok je doma na vozejku ochrnutá, nesoběstačná.

00:19:11 A teď ještě nemáte nic odžito!

00:19:16 Ty dějiny toho vztahu jsou minimální.

00:19:19 Čili to se nedá vůbec soudit.

00:19:23 Já musím říct, že naštěstí to moje nejbližší okolí mě hodně,

00:19:28 hodně, hodně podrželo. To je veliký štěstí.

00:19:33 A pak mám veliký štěstí i v té práci.

00:19:36 Protože ti kolegové to berou, že to takhle je, tak holt dneska

00:19:42 si mě vozí do divadla, nosí.

00:19:44 -Nosí si mě do divadla, to je hezký.

00:19:49 -Dávají mi najíst, napít. Prostě takhle to je.

00:19:53 Ale ten život neztratil humor, neztratil radost.

00:19:56 Já si pamatuju, jak jednou jsem seděl v klubu a přijela nějaká

00:20:01 novinářka, a kolegové nevěděli, že jsem nahoře, seděli dole.

00:20:06 A ona přišla a Honzovi Vondráčkovi říkala: Tady někde je

00:20:10 pan režisér Borna.

00:20:11 A on říkal: Jo, ten je někde roztroušenej po divadle.

00:20:15 A ona byla úplně...
-A on nevěděl, že vy tam jste?

00:20:19 -Ne, ale i kdyby to věděl, to je...

00:20:22 mně to udělalo strašnou radost.

00:20:27 -Co byste poradil lidem, kteří se dostali do podobné

00:20:31 situace jako vy s takovouhle nemocí?

00:20:34 -Těžko radit, těžko radit.

00:20:41 Naučit se radovat.

00:20:42 Radovat se, uvědomit si přijmout to všechno, co to s sebou nese.

00:20:50 Přijmout tu konečnost, přijmout to omezení a naučit se radovat

00:20:55 z každého dne, který přijde.

00:21:00 Já myslím, že to není velký rozdíl od toho, co se musí naučit

00:21:04 všichni lidi.

00:21:06 Jenom někteří lidi si to uvědomí později, někteří nikdy.

00:21:13 A ta nemoc dělá to, že si to uvědomíte hodně, hodně brzo.

00:21:18 Jinak myslím, že je u toho strašně důležité zbavit se otázky,

00:21:23 proč zrovna já?

00:21:25 To myslím, že je strašně důležité. A nebrat to jako nějaký trest.

00:21:34 Nikdo vás tím netrestá, ten život je pořád váš,

00:21:38 pořád ho máte, už druhej nebude, a musíte si ho užít a radovat se

00:21:44 z něj se vším omezením, které máte.

00:21:54 -To, že jste přivedenej nablízko k lidský, k všelidský pomíjivosti,

00:22:00 nás přivádí k otázce pomíjivosti umění.

00:22:09 Když namaloval obraz Rembrandt nebo někdo jinej, tak ten obraz,

00:22:17 pokud neshoří, tak trvá. Ale divadlo netrvá.

00:22:22 A pokud trvá, tak jenom v tý filmový nebo televizní konzervě,

00:22:26 která už stejně není to pravý.

00:22:28 -No, a nebo trvá - a to je to, co já si myslím,

00:22:32 že je ten posmrtný život - trvá v těch lidech,

00:22:35 kteří to s vámi zažili. V nich trvá.

00:22:42 Ti potom to svoje rozcitlivění, zcitlivění, zážitky předávají

00:22:47 zase dál, postupně už se vytrácí z toho to vaše jméno,

00:22:51 ale ta energie, ta funguje pořád dál.

00:22:57 Takhle já rozumím slovu nesmrtelnost.

00:22:59 Nemám to postavené tak, že člověk jde někam

00:23:03 do nebe, nebo kam, a tam žije v nějakém jiném prostoru

00:23:07 a jiné dimenzi stále. Ne, člověk je konečný.

00:23:13 A ta nesmrtelnost spočívá v té energii, kterou tady vyslal

00:23:18 a do druhých uložil.

00:23:21 -Jste věřící?
-Nejsem.

00:23:23 Nejsem věřící v tom smyslu Stvořitele, nevěřím ve Stvořitele,

00:23:29 nevěřím v posmrtný život, to už jsem vám říkal.

00:23:38 Věřím vlastně v ten vývoj, který jde dopředu různými chybami,

00:23:43 omyly, skoky, tím nekonečným vývojem. Jak to začalo, nevím,

00:23:49 co to tam bylo za událost. Říkají tomu velký třesk.

00:23:57 -Co se týká mojí křesťanský víry a Stvořitele, tak já se nějak

00:24:01 neumím smířit s představou, že by to byla náhoda,

00:24:06 nebo že by to byl čistě nesmysl, který se tady nějak utvořil.

00:24:11 -To je asi mezi námi v tom rozdíl, já totiž to, čemu vy říkáte náhoda,

00:24:17 tak to já cítím jako skoro vlastně ten největší princip

00:24:22 celé existence.

00:24:29 Křesťanství - kdyby se mě někdo zeptal, jestli jsem křesťan,

00:24:33 tak bych asi řekl, že jo.

00:24:36 Celá ta tradice, ve které jsem vychovaný, to všechno, co cítím,

00:24:41 že je mravný, dobrý, to všechno vlastně má základ

00:24:45 v křesťanských hodnotách.

00:24:52 V tomhle smyslu si myslím, že jsem člověk, který žije

00:24:56 v křesťanský tradici a cítí ji jako základ

00:24:59 nějakých mravních hodnot.

00:25:02 Já si vzpomínám, jak jeden kolega farář říkal, že mu nějaká věřící

00:25:08 z jeho sboru říkala, hele, to je strašný, vždyť já už jsem

00:25:13 tu Bibli četla mockrát, já už to znám skoro nazpaměť,

00:25:18 a pořád vlastně nic. Pořád se mi nic nezjevuje!

00:25:25 A on říká, hele, to je stejný, jako kdyby ses naučila

00:25:29 telefonní seznam. To nemá žádnej smysl.

00:25:32 Smysl má to číslo, až když tam zavoláš a on se ti někdo ozve.

00:25:40 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2013

3 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly374

Následující díl

Setkání evangelického faráře Pavla Klineckého s režisérem Janem Bornou. Režie J. Semschová

Dnešním hostem na faře u Pavla Klineckého bude muž, který je jednou z nejvýraznějších osobností současného českého divadelního světa. Jméno Jan Borna je spojeno s novátorskými inscenacemi v HaDivadle, Státním divadle Brno, Divadle Drak, Labyrint, Dejvickém divadle, Divadle v Dlouhé. Často si vybírá texty, které nebyly původně napsány jako divadelní hry. Rád tvoří pro děti a mládež. Před časem onemocněl roztroušenou sklerózou, která mu ztěžuje život i práci. Kde bere režisér Jan Borna sílu k tomu, aby připravil každý rok novou inscenaci?

divadelní režisér a básník

Jan Borna

* 25. 8. 1960

† 16. 1. 2017