00:00:15 VRÁŤA EBR je jeden z nejznámějších pražských knihkupců.
00:00:19 Až do roku 1992 vedl Arbesovo knihkupectví na Smíchově,
00:00:23 kterému se mezi lidmi říkalo knihkupectví u Ebra.
00:00:27 Je autorem celé řady knih, pořádá klubové večery
00:00:30 v literárních kavárnách.
00:00:32 Vše, co dělal a dělá, nese stopy životní radosti,
00:00:36 hravosti a touhy dělat to co nejlépe.
00:00:41 Když v 70. a 80. letech minulého století už
00:00:44 chtěli lidé koupit knížky, tak to vůbec nebylo jednoduché.
00:00:49 Ale my, kteří jsme to znali, jsme chodili do Kaprovky
00:00:53 k Fišerovi, na Pavlák ke Koháčkovi a nebo na Smíchov k Ebrovi.
00:01:00 Arbesovo knihkupectví, Vratislav Ebr. Vráťo, já tě vítám.
00:01:04 =Já taky. Ahoj.
-Já jsem moc rád, že se vidíme.
00:01:08 -Bez knížek.
-Bez knížek v téhle chvíli, jo jo.
00:01:12 Jak to prožíváš, protože ty už jsi bez knížek i bez knihkupectví?
00:01:17 -Ale pořád mezi knížkami jsem a pohybuji se.
00:01:21 A které knihy se mi nevejdou do knihovny, tak je mám uložené
00:01:25 v banánových krabicích.
00:01:26 A teď mám 136 plných krabic. Ale nevyznám se v tom už.
00:01:31 -Jaké knížky čteš rád?
00:01:34 -Já bych řekl, že čtu hodně, ale především knihy odzadu.
00:01:39 To už jsem se tak naučil, že vždycky v tiráži vzadu
00:01:44 si přečtu, kdo to přeložil, kdo to napsal, pak záložky,
00:01:48 kde je vždycky o tom autorovi.
00:01:51 Tak to je příjemné, poznávat ty knížky.
00:01:53 A pak si člověk vybírá knihu, kterou chce přečíst celou.
00:01:57 Jsem člověk, který, s prominutím, nečte romány,
00:02:01 to je velmi špatné, já vím, tak to mě moc nepřitahuje,
00:02:05 ale jinak je pořád plno knih.
00:02:08 Samozřejmě poezii mám rád, čtu fejetony, a mohl bych
00:02:12 jmenovat celou řadu autorů, kterých si nesmírně vážím.
00:02:16 Je hezké, že u nás pořád ještě české knihy vycházejí.
00:02:22 -Nicméně, když půjdeš po třídě, která se kdysi jmenovala
00:02:26 S. M. Kirova, nyní už nevím ani, jak se jmenuje...
00:02:30 -Štefánikova. Už podruhé! Už jednou se tak jmenovala.
00:02:35 -A nevidíš tam ten svůj slavný Arbesák, tak si uvědomuješ,
00:02:40 že jsi něco vytvořil, nejímá tě trošku takový stesk,
00:02:45 jak je všechno pomíjivé?
00:02:49 -Pomíjivých věcí je mnoho, to samozřejmě.-Pozor! Mnoho.
00:02:53 Co není pomíjivé?
-Nebo co není pomíjivé.
00:02:56 No tak nejsou pomíjivé vzpomínky, protože můžeš vzpomínat pořád
00:03:01 a říkat si, co jsem udělal dobře, co jsem udělal špatně.
00:03:06 Já jsem tam v tom roce 1969, když jsem tam začínal, mě těšilo,
00:03:11 jak jsme to pořád zaznamenávali dál a dál.
00:03:14 Ve dvou jsem začínal a 25 lidí nás bylo pak,
00:03:17 když jsem končil.
00:03:18 Byli jsme tam takoví králové. Nejen na Smíchově, ale vůbec.
00:03:23 Ale potom ten konec, když se tam postavily
00:03:26 ty dva velké obchodní domy, knihkupecké, nádherné, pěkné,
00:03:30 tak ty už potom - jako každý megalomanský obchod s jakýmkoli
00:03:34 zbožím - pak už poráží ta malá knihkupectví.
00:03:38 A tady my jsme hlavně byli závislí taky na expedici,
00:03:42 protože já jsem dělal zásilkové, střediskové apod.
00:03:46 A pozoruji rád Knižní klub a říkám si, oni na mě navázali,
00:03:50 si říkám tajně.
00:03:56 -Ty jsi určitě udělal výborný marketingový tah,
00:04:00 že jsi pojmenoval knihkupectví na Arbesovo, ale pokud vím,
00:04:04 tak jsi té knížce pomáhal ještě jiným způsobem.
00:04:08 Čím bylo Arbesovo knihkupectví jiné od těch číselných?
00:04:13 Nějakým programem?
00:04:17 -Vším, čím jsem byl, tím jsem byl rád.
00:04:20 Rád jsem dělal i něco, co souvisí s propagací knihy,
00:04:24 ale ještě něco jiného.
00:04:25 Takže moje zásada byla, tehdy to bylo úplně nezvyklé,
00:04:29 ono ani dneska se to neobjeví - já jsem do každé knihy dával,
00:04:33 myslím, do výlohy, když jsem aranžoval, tak jsem dával
00:04:37 malé cedulky, kam jsem vždycky ještě napsal něco,
00:04:40 co o té knížce ještě nebylo prozrazeno.
00:04:43 Tak třeba vyšla knížka fotografií, dost se to neprodávalo, říkali,
00:04:49 to je kniha většího formátu, nevím už, kolik stála,
00:04:52 nevím už nadpis, bílá nevýrazná obálka, byla to kniha fotografií.
00:04:58 A já říkám, jé, to bych vzal i třeba stovku.
00:05:01 No ne, vezmi si dvě tři knihy, mně řekli, to se neprodává.
00:05:06 A já věřím, že se to prodá! A víš, co jsem udělal?
00:05:10 To byla jedna z prvních knih, na kterou si pamatuji,
00:05:13 protože tam úvod měl Miroslav Horníček.
00:05:16 A já jsem na tu popisku velkým výrazným fixem napsal:
00:05:20 Miroslav Horníček - a teprve potom jsem napsal - má úvodní slovo
00:05:24 k této knize... A tohle mě hrozně bavilo.
00:05:28 Když vyšla třeba kniha, a teď už nevím, jak se...
00:05:34 LAHEV se jmenovala, ale teď nevím toho autora,
00:05:38 to byl pseudonym pro Simenona. Ty to budeš možná vědět?-Nevím.
00:05:43 -Tuším, že to byl Simenon, a teď jedinou knihu napsal
00:05:47 pod neznámým jménem.
00:05:49 Čili já jsem tam vytáhl to pravé skutečné jméno.
00:05:52 Pak jsem zase jednu detektivku ve výloze rozložil,
00:05:55 hodně jsem jich objednal, a byl průšvih. A víš, jakej?
00:05:59 Výtvarník na obálku namaloval, teď nevím... PRACKA V LAHVI?
00:06:03 Prostě byla to detektivka, taková šedivá velká lahev
00:06:07 a nad tím hrdlem byla pěticípá hvězda!
00:06:11 Ale proč to bylo, já ani nevím, a mně to ani nedošlo,
00:06:15 že v tom někdo bude hledat jinotaj.
-Ale byl malér.
00:06:18 -A ten jinotaj, ten způsobil malér.
00:06:21 Těch malérů, nebo malérků, bylo více, potom jsme se pozasmáli.
00:06:25 A já jsem potom začal dělat velké takové panely, amatérsky,
00:06:30 po svém, ale já jsem hodně dělal záznamy na knihy dopředu.
00:06:34 To možná pamatuješ: "Vyjde, připravuje se."
00:06:38 A teď jsem tam uvedl, která kniha vyjde třeba za měsíc.
00:06:42 Jedna z těch knížek, která nás tam hodně proslavila,
00:06:46 tak to byl Mario Puzzo - KMOTR.
00:06:48 A tahle kniha vyšla kdysi v nakladatelství Svoboda,
00:06:53 řízené ÚV KSČ.
00:06:57 Vydávali celou řadu politických knih, vedle měli členskou knižnici,
00:07:02 tam měli celou řadu velmi pěkných beletristických titulů,
00:07:06 a mezi tím v jednom ročníku se objevil právě Puzzo: KMOTR.
00:07:10 Páni! Mafiáni, to lidi budou chtít.
00:07:12 A zatímco někteří knihkupci to ani nebrali, říkali si,
00:07:16 vezmeme pět deset výtisků, a já povídám,
00:07:19 z tohohle uděláme bombu. A vzal jsem jich 10 tisíc.
00:07:23 Čímž mně volali i z nakladatelství, myslím, že volali i psychiatra
00:07:29 Cimického, nebo někoho.
-Kam to chceš dát?
00:07:32 -Říkali si, co blbne?
00:07:34 Ale já říkám, počkejte, z toho bude něco.
00:07:37 Pak se toho chytil ještě jeden kolega z knihy
00:07:40 Slovanský dům Na Příkopech. To bylo velké knihkupectví.
00:07:43 To bylo největší knihkupectví a my a Orbis jsme byly
00:07:47 tři takové největší prodejny v republice.
00:07:50 Ten vzal taky 10 tisíc.
00:07:52 Mohu říci, dneska, jak by to bylo, nevím, tehdy:
00:07:55 "Za 35 korun tato kniha u nás." 10 tisíc.
00:07:58 Teď se to mohlo začít prodávat až ve čtvrtek.
00:08:02 My jsme dostali tu knihu, protože toho bylo kvantum,
00:08:05 14 dní předtím. Po 12 výtiscích balíky.
00:08:09 A to byl průhledný igelit - toho byly komíny v prodejně,
00:08:14 všechno bylo vidět až na ulici.
00:08:17 Chodili, tady to máte, tak nám to prodejte.
00:08:21 Nemůžeme, až ve čtvrtek. To ne! A teď bylo...
00:08:24 A k tomu sloužila - báječná to byla myšlenka - jak lidi odreagovat,
00:08:30 jak je usměrnit, uklidnit - a to byl předmět,
00:08:34 který měl ohromnou cenu. Jinak to byla ohromná blbost:
00:08:39 Kniha přání a stížností.
00:08:44 A když si někdo začal stěžovat kvůli tomu KMOTROVI,
00:08:48 že ho už neprodáváme, víte co, napište to tady nakladateli,
00:08:52 na Knižní velkoobchod, tady máte Knihu přání a stížností,
00:08:56 napište, napsali a byli spokojení.
00:08:59 Takže ve čtvrtek se začalo prodávat, první šli ti,
00:09:03 kteří si to předem objednali, a pak volný prodej.
00:09:06 -Když vydáváš dneska knížky o humoru, tak mě napadá,
00:09:10 kdyby se našly tyhle staré Knihy přání a stížností,
00:09:13 tak z toho sestavit almanach, to by bylo dobrý.
00:09:16 To by bylo opravdu velmi zajímavé: "Zápisy z Knih přání a stížností".
00:09:21 -Tu knihu chci udělat, to ale mám už sepsané,
00:09:24 a ještě k tomu bude: "Z Knih přání a stížností z OPBH".
00:09:28 Já moc děkuji té referentce paní Blažkové,
00:09:31 která mi to schovávala.
00:09:33 Já jsem z toho dokonce četl už tehdy v Mikrofóru v novinkách
00:09:38 některé stížnosti.
00:09:41 Což nikoho nekompromitovalo, protože jsem neříkal adresu,
00:09:46 jméno pisatele, ale fakt to byly kuriózní věci. V tom bylo češství!
00:09:52 Když třeba pisatelka psala:
00:09:54 "Jak to, že vedle soused Novák dostal záchodovou mísu,
00:09:59 a já ne? Tak vám řeknu, že má zase nějakou milenku."
00:10:04 A tak dále - to byly nádherný zprávičky!
00:10:07 Takže těch zápisů mám zhruba takových dvě stě.
00:10:16 -Kde ses narodil?
00:10:18 -Já? No tak moje dětství bylo takové trošku složitější.
00:10:23 Vzpomínku nemůžu říkat žádnou. Vím, že jsem člověk, který...
00:10:28 Můj strýc byl Valčík, čili bratr mé maminky
00:10:32 byl spoluúčastník atentátu na Heydricha.-Josef Valčík.
00:10:37 -Josef Valčík, Kubiš atd., takže dneska už lidi vědí
00:10:42 podrobně, jak to všechno bylo.
00:10:47 Takže moje rodiče, vlastně na poli u Valašských Klobouk,
00:10:53 sebralo gestapo, potom, když se všechno prozradilo.
00:10:57 Takže rodiče zatkli a odvezli do Prahy.
00:11:00 Ale bohužel - bohužel, tam to bylo, že moje maminka,
00:11:05 ta tři děti už měla a čtvrté čekala
- to jsem byl já.
00:11:13 Takže maminku zatkli v říjnu, byla na Pankráci.
00:11:17 A tam jsem se narodil.
00:11:25 Otce popravili 3 dny po mém narození - 23. 10. - v Mauthausenu.
00:11:31 A maminku ještě nechali.
00:11:34 Tu nechali do ledna - to muselo být strašné pro ni, rodička, matka,
00:11:40 musela vědět, že tam je vlastně konec celého života.
00:11:49 -Čili oni jí to dítě, toho malého Vráťu vzali?
00:11:52 -Tam maminku nechali ještě do toho ledna
00:11:56 a potom mě transportovali do Krče.
00:11:59 Tam bylo gestapem přísně střežené území nebo dům,
00:12:03 ten ústav patřil vlastně ještě gestapu, a tam umísťovali
00:12:08 právě děti s tímto podobným osudem.
00:12:11 To znamená i děti popravených rodičů atd. -A maminka?
00:12:16 -Maminku potom odvezli do toho Mauthausenu
00:12:19 a odtud už se nevrátila.
00:12:21 Já jsem byl mezi těmi dětmi a bylo dohodnuto nebo určeno,
00:12:25 že půjdu pak na převýchovu do Německa. Že budu v Německu.
00:12:29 Ale to byl rok 1942.
00:12:32 A ty 3 roky jsem asi byl v tomto zmíněném ústavu.
00:12:38 A v r. 1945, když se to všechno naštěstí změnilo,
00:12:42 tak do toho vstoupili bezdětní manželé Ebrovi,
00:12:46 kteří toužili mít dítě, a sami nemohli mít dítě.
00:12:50 Tak se obrátili na sociální pracovnici, která byla zaměstnaná
00:12:55 v tom domě v Krči.
00:12:57 A tam jim řekli, paní inženýrko, rozhodněte se, tady jsou 2 děti:
00:13:03 Tady to cikáně, takovej nejsmělej, a tady je ten kluk, takovej živej.
00:13:10 A já prej jsem se rozběhl a vzal jsem budoucí maminku
00:13:14 za ruku, nerozmýšleli se, řekli, tak si vezmeme jeho, je živej.
00:13:19 A bylo to v prosinci na svátek Vratislava, tak proto Vratislav.
00:13:29 -Předtím jsi tedy neměl jméno?
-Ne. -Do 3 let jsi neměl jméno?
00:13:33 -Neměl. Podle nějakého čísla jsem tam byl možná evidován.
00:13:39 -Vráťo, někdy si člověk své zážitky kolem těch 3 let věku
00:13:44 pamatuje, ty si nepamatuješ vůbec nic? -Vůbec.
00:13:48 -To jsi možná vytěsnil.
-Nevím.
00:13:51 Dokonce je zachovaná fotografie, jak mě tam sestřička drží
00:13:56 v náručí, to je všechno, opravdu se na tohle nepamatuji.
00:14:01 Když jsem se dostal do této rodiny v Praze Na Hanspaulce,
00:14:05 tak jsem do 4 let vůbec nemluvil.
00:14:12 A zajímavé je, že maminka byla se mnou dokonce u Prof. Seemana,
00:14:16 byla nešťastná, jestli nebudu hluchoněmý nadosmrti,
00:14:19 to by byl průšvih.
00:14:21 A já prý jsem jednou stál u stolu a tam jsem se rozpovídal,
00:14:26 úplně jako kdybych mluvil odjakživa, oni úplně žasli.
00:14:29 A prý to byl kuriózní případ.
00:14:32 Prý mě nic neučili, a já jsem byl schopný najednou mluvit
00:14:36 jako dospělý.
00:14:37 -Kdy ses dozvěděl tenhle svůj osud?
00:14:41 -Já jsem se to dozvěděl až vlastně v 15 letech,
00:14:45 protože když jsem vstoupil do knihkupectví - to byl první
00:14:50 můj vstup, když jsem se měl rozhodnout, jaké zaměstnání,
00:14:54 tak jsem útočil na výuční list knihkupec.
00:15:01 Ale pak jsem si řekl, že bych chtěl jít k divadlu.
00:15:04 A u toho divadla měli požadavek, že chtěli podrobný životopis.
00:15:09 Podrobný! Do té doby to ani nikdo nepožadoval.
00:15:13 Takže moje maminka jednou si sedla s tátou a řekli,
00:15:17 uděláme podrobný životopis, sdělíme ti něco,
00:15:21 co jsme ti doposud neřekli.
00:15:23 A teď maminka, se slzami v očích, řekla, víš, takhle to je.
00:15:28 Zajímavé, já jsem jako dítě malinko něco tušil,
00:15:33 protože už na základní škole sem tam někdo řekl,
00:15:37 no jo, stejně máš mámu zastřelenou.
00:15:40 Já jsem si říkal, co to říkají za nesmysly?
00:15:44 A víc jsem o tom nepřemýšlel.
-Jak to mohl někdo vědět?
00:15:48 -Rodiče to ve škole řekli, tam to věděli.
00:15:52 -Tys to tedy trošku tušil, ale když ses to dozvěděl naplno,
00:15:56 jak to na tebe působilo? Nebylo v tobě trauma sirotka?
00:16:00 -Já jsem nebyl tolik překvapený, protože tím, jak jsem byl na to
00:16:05 trošičku připravený, tak jsem chtěl jenom říct, já to vím.
00:16:09 Ale zase mně to bylo divný, kdybych já najednou měl říct,
00:16:14 všechno vím, takže jsem to vůbec nejitřil, vzal jsem to
00:16:18 jako úplně novou zprávu.
00:16:20 A oni řekli, že mi to neřekli proto, že měli strach,
00:16:24 že bych se vzdálil, že bych se odcizil a že bych začal hledat
00:16:29 rodiče a sourozence.
00:16:31 Rodiče nebyli, sourozenci byli, každý byl taky u svých pěstounů.
00:16:35 Takže ta sociální pracovnice, která mě dosadila do rodiny,
00:16:39 tak potom jsme velmi krátce pátrali po sourozencích.
00:16:43 A vlastně ve svých 16 letech jsem se poprvé sešel
00:16:46 se svými 2 bratry a sestrou. Sestra už nežije, loni zemřela.
00:16:50 S bráchy se stýkám.
00:16:53 Jeden je tady v Praze, druhý je v Semilech,
00:16:56 takže tak se to celé rozvinulo.
00:17:02 -Prosím tě, teď je to pro mě ještě vážné, tenhle příběh.
00:17:07 Josef Valčík je pro mě spolu s Kubišem hrdina.
00:17:11 Bylo jich tam 7 v té kryptě v Resslově ulici,
00:17:15 kde je nakonec postříleli. Respektive oni si vzali život.
00:17:20 Oni to ukončili, když už viděli, že už nemají šanci.
00:17:23 A v tomhle příběhu taky figurují dva další parašutisti,
00:17:28 jeden je Karel Čurda, jeden je Viliam Gerik -
00:17:32 a to byli ti, co zradili.
00:17:37 Ti hrdinové - a to byl tvůj strýček Josef Valčík...
00:17:42 -Má také bustu v tamním kostele.
-Ano.
00:17:46 Vlastně zapříčinil smrt tvojí maminky a tatínka.
00:17:53 Jak se na tohle díváš a jak vidíš to hrdinství Valčíkovo,
00:17:57 a vůbec těchto parašutistů, a tu zradu Čurdovu a Gerikovu?
00:18:06 -V mých očích to byli hrdinové, frajeři, bohužel taky nevěděli,
00:18:10 co všechno nastane.
00:18:11 Ono to na ně muselo taky působit, když najednou slyšeli: Lidice,
00:18:16 Ležáky, teď co se všechno děje. Ten strach! Ten stres těch lidí!
00:18:20 Jenom v těch Kobylisích, když to začalo,
00:18:22 když se ta smyčka utahovala.
00:18:25 Bylo to hrozný. No, dostaly se mi do rukou z nakladatelství
00:18:30 Akropolis, které vydalo všechny svazky Jaroslava Seiferta,
00:18:34 a v jednom svazku byly i články, které Seifert měl v novinách.
00:18:39 A tam byl článek i o heydrichiádě, kde odsuzuje celý ten atentát
00:18:44 jako neuvážený čin mladých lidí, kteří vůbec nevěděli, co způsobí.
00:18:49 Po válce je každý generálem, ale tím vůbec neodsuzuji
00:18:53 ten názor toho Seifera.
00:18:55 Protože to byl názor i mnohých jiných,
00:18:58 ale skutečnost je, kdo ví, jak by to všechno bylo,
00:19:02 kdyby tohle zůstalo v klidu.
00:19:04 Ten Heydrich byl mimochodem strašně chytrý člověk,
00:19:08 uměl několik jazyků, on uměl v latině odříkávat
00:19:12 i pasáže z Homéra. A přitom to byla takováhle bestie.
00:19:20 -Určitě i v tom životě knihkupce a šéfa Arbesova knihkupectví,
00:19:25 v celém životě jsou motivy nebo situace, které jsou těžké.
00:19:30 Kdy se ti chce brečet, kdy se člověk může vzteknout,
00:19:34 jak se říká, jak se s tímhle vyrovnáváš?
00:19:40 -Ono taky záleží, jaká ta chvilka přijde.
00:19:44 Někdy je to sice k vzteku, ale přitom komické.
00:19:48 Např. nezapomenu, když jsme slavili tzv. 10 let trvání
00:19:52 Arbesova knihkupectví.
00:19:55 Tam byl fór, že jsme tam udělali, že i herci mohou být knihkupci.
00:20:01 Prodávala tam v knihkupectví Jiřina Bohdalová,
00:20:05 byl tam ještě Jirka Lábus, František Nepil, i spisovatelé,
00:20:10 pak dostávali i vysvědčení. Kolem toho bylo divadlo.
00:20:15 Jenomže o několik baráků dál byla budova OV KSČ.
00:20:19 A ten předseda, soudruh Pospíšil, přišel, protože my jsme
00:20:24 do téhle akce, kde hrála před krámem ještě cimbálovka,
00:20:29 rozdávali jsme tam pivo...
00:20:32 A měli jsme jednoho známého - můj brácha, který je povoláním
00:20:38 voják, tak mi věnoval pikslu takového prášku, který dělá dým.
00:20:43 A tenhle kamarád, veterán, na starém autě od náměstí Tankistů,
00:20:49 tam od rudého tanku, tak odtud jel směrem k Arbesovu knihkupectví
00:20:55 a dělal ten dým. A do toho tenhle soudruh!
00:20:59 Když viděl tolik lidí kolem, Bohdalová, Dáša Veškrnová,
00:21:04 tehdy ještě netušila, že bude první dámou,
00:21:07 a teď ten mumraj, ty lidi.
00:21:09 A on si mě tam našel, okamžitě mně tykal:
00:21:13 "Tak, soudruhu, co tohle je?"
00:21:15 A on ti měl pocit, že tam připravuji 3. světovou válku.
00:21:20 -Vy jste udělali demonstraci totiž.
00:21:23 -Demonstraci. A vytkli mně, že to vůbec nemají nahlášené
00:21:27 na Národním výboru Prahy 5, že to neví OV KSČ.
00:21:30 Já jsem říkal, to neví, protože tohle nic není.
00:21:33 A víš, co udělal?
00:21:34 Objednal 4 transportéry, takové velké vozy,
00:21:38 a obsadili zleva, zprava prodejnu, o kus dál stály 2 vozy
00:21:43 a dole v souběžné ulici taky na 2 místech.
00:21:47 A tam měla Veřejná bezpečnost pohotovost.
00:21:50 A on sám, ještě s nějakým spolupracovníkem, šel na roh.
00:21:55 Naproti našemu Arbesovu knihkupectví byly potraviny,
00:21:59 ten vedoucí tam tehdy něco počítal na kalkulačce.
00:22:03 Oni tam vlítli: Soudruhu, já jsem ten a ten, odchod!
00:22:08 Obsadili kancelář, tam nesměl ani ten vedoucí,
00:22:11 odtamtud pak ještě telefonoval o posily a já nevím co.
00:22:15 -To je neuvěřitelné, to bylo v kterém roce? Promiň.
00:22:19 -No, tak to ti řeknu.
-10 let, tak 1981?-Tak, tak, tak.
00:22:24 -Čili 4 roky po Chartě, 4 roky před perestrojkou.
00:22:31 -No, já jsem dostal důtku za nesprávnou propagaci knih,
00:22:36 dali mi snížené prémie - jestli byly třeba 2000 a o 600 Kč
00:22:41 mi je snížili, to je legrácka.
00:22:44 Dobře, tak to mě štvalo, to jsem byl toho plnej.
00:22:48 Pak jsem dostal obsílku, že se mám dostavit
00:22:51 na ministerstvo kultury a v 9 hodin do Valdštejnské ulice.
00:22:57 Já říkám, to snad není pravda, tímhle se oni budou zabývat?
00:23:01 Tak jsem tam šel. To jsem byl pěkně naštvanej.
00:23:04 Tak jsem tam přišel, představil jsem se,
00:23:06 pak mě poslali do sálu, kde byli ještě další,
00:23:09 tak nás bylo víc. Já říkám, ježiš, co ti provedli?
00:23:13 Posaďte se, občerstvení bude potom
- a my jsme byli vybraní nejlepší
00:23:17 knihkupci a dostal jsem diplom za šíření socialistické literatury.
00:23:24 -To je úžasný.
00:23:28 -V Salmovské ulici je Salmovská literární kavárna, tak řekli,
00:23:32 jestli bych tam nechtěl dělat ty večery, jako jsem dělal.
00:23:36 Tak jsem říkal, zkusím to.
00:23:38 Tak tam nakonec dělám první úterky
- to jsou taková povídání,
00:23:43 setkáníčka se zajímavými lidmi, jmenuje se to "Ebroviny".
00:23:47 A mám to vždycky s muzikou a při vínečku.
00:23:50 A navíc ještě jsem si vymyslel, že budeme dělat poetické večery
00:23:55 v Salmovské literární kavárně.
00:23:58 A ten čtvrtek tam dělají pod názvem "Večery s Paegasem"
00:24:02 profesionálové mluveného slova. Herci.
00:24:09 Teď jsem tam měl zrovna Honzu Přeučila se svojí ženou Evou.
00:24:14 Dělali Jiřího Žáčka, předtím Zorka Jandová,
00:24:17 předtím Táňa Fischerová...
00:24:20 A je to až do konce příštího roku už programově obsazeno.
00:24:25 -Naplánované.-No. Teď tam bude Sabina Laurinová. A tak.
00:24:31 -Ty o té pomíjivosti věcí víš.
00:24:34 A bereš ji, věci přicházejí a odcházejí, jak praví biblická
00:24:38 kniha KAZATEL, je čas Arbesova knihkupectví,
00:24:41 je čas klubových večerů, je čas těchto knížek,
00:24:45 je čas jiných knížek...
00:24:47 Co ti mám říct, než že ti přeju, aby tě to neopouštělo.
00:24:52 -Říkáš to hezky.
-Až do toho až...
00:24:59 -Až do roku 2615 - to mám na vizitce rok úmrtí -
00:25:02 29. 2. 2615.
00:25:05 To vzniklo proto, že jsme se jednou prdli, jak se říká lidově,
00:25:09 a tak jsme se bavili, já jsem říkal, hele,
00:25:12 já tady budu ještě dlouho.
00:25:14 To datum jsme jen tak napsali, tehdy ještě na Smíchově kdysi,
00:25:18 a zrovna nedávno mi to na jednom klubovém večeru vyvrátil známý
00:25:22 astrofyzik, člověk, kterého si strašně vážím, Jiří Grygar.
00:25:26 A ten mi řekl:
00:25:28 "Vráťo, 29. 2. 2615 ale neexistuje. Tam není přestupný rok."
00:25:33 Takže já mám pro všechny lidi smutnou zprávu,
00:25:36 že ani v tomhle dni nekončím a že budu vlastně nesmrtelný Kostěj.
00:25:41 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2012
Setkání evangelického faráře Pavla Klineckého s knihkupcem Vráťou Ebrem. Režie P. Šícha
Vráťa Ebr je jedním z našich nejznámějších knihkupců. Až do roku 1992 vedl Arbesovo knihkupectví na Smíchově, kterému se říkalo U Ebra a ve kterém bylo možné sehnat ty nejzajímavější knihy. Jeho dětství bylo velmi dramatické. Do svých tří let neměl jméno a první slova řekl až ve čtyřech letech. Narodil se totiž ve vězení.
