Auguste Clésinger a Gustave Courbet. Žena uštknutá hadem a Skutečná alegorie: Interiér mého ateliéru. Francouzský cyklus objevných dokumentů
00:00:03 Paříž, Muzeum dÓrsay. V bývalém nádraží představilo
00:00:07 Národní francouzské muzeum v roce 1986
00:00:11 západoevropskou uměleckou tvorbu z let 1848-1914.
00:00:17 Obrazy, sochy, umělecké předměty a fotografie jsou důkazem bohatství
00:00:22 a mnohotvárnosti tohoto období.
00:00:28 Tato mistrovská díla k vám promluví i beze slov.
00:00:31 Nejprve však musíte poznat jejich osudy,
00:00:34 které psala jak historie, tak lidská vášeň.
00:00:37 Cesty obrazů jsou často neuvěřitelné, a ti,
00:00:41 kdo si tato díla prohlížejí, si to málokdy uvědomují.
00:00:55 Paříž, devátý obvod.
00:00:58 V polovině 19. století byla tato část městské čtvrti
00:01:02 známá pod názvem "Nové Athény".
00:01:05 Byla módní, bydleli zde umělci i spisovatelé.
00:01:09 Žily tu i jisté ženy, kterým se říkalo "demimondény",
00:01:14 dámy polosvěta.
00:01:17 Mezi nimi vynikala jedna význačná osobnost.
00:01:20 Od ostatních se odlišovala nejen krásou, měla i charisma.
00:01:24 Aglaé Savatierová.
00:01:27 V roce 1847 se zapletla do jednoho z významných skandálů
00:01:31 v tehdejším bohémském prostředí umělců.
00:01:35 Míříme do Muzea dÓrsay, kde jsou v současnosti vystaveny plastiky.
00:01:44 Jakmile vejdeme do velkého sálu, zahlédneme sochu,
00:01:47 ke které stála Aglaé modelem.
00:01:51 Socha každého okamžitě zaujme. Edouard Papet, je zde kurátorem.
00:02:01 Je to socha z mramoru "Žena uštknutá hadem".
00:02:05 Pro Salon v roce 1847 ji vytvořil sochař Clésinger.
00:02:12 Představuje svlečenou ženu kyprého těla,
00:02:15 ležící na loži z květin, jako by umírala.
00:02:18 Svíjí se prý po uštknutí hadem - odtud také název díla.
00:02:23 Ale spíše se svíjí rozkoší, jak si neopomněli kdysi povšimnout
00:02:27 současníci.
00:02:29 Má bujné tělo, rozpuštěné vlasy, jednu ruku pod hlavou.
00:02:32 Vidíme všechny výrazy rozkoše, což samozřejmě roku 1847
00:02:36 způsobilo v Salonu ohromný skandál.
00:02:40 Nejen svou erotickou povahou se toto dílo rozchází
00:02:43 s tehdejším kánonem estetického cítění.
00:02:46 Až do té doby lidé hodnotili sochy v duchu antického vzoru
00:02:50 a idealizovaných postav.
00:02:52 "Uštknutá žena" a smyslný realismus, který vyzařuje,
00:02:55 znamenaly předěl v dějinách sochařství.
00:03:01 S tímto mramorem byla nerozlučně spjata nejen příchuť skandálu,
00:03:05 ale také realismus vyobrazení, estetická polemika
00:03:09 a osobnost paní Sabatierové.
00:03:12 To vše vytvořilo z této sochy jeden z důležitých milníků
00:03:15 francouzského sochařství 19. století.
00:03:19 Salon v Paláci Louvre, kde byla socha vystavena,
00:03:21 představoval v 19. století velkou událost.
00:03:25 Bylo to jakési doporučení pro umělecké kruhy.
00:03:28 Umělci se předháněli, aby zde mohli vystavovat.
00:03:34 Od 18. století se Salon pořádal každé jaro ve Čtvercovém sále,
00:03:38 v Paláci Louvre.
00:03:40 Malířům a sochařům tu veřejně vystavovali jejich práce.
00:03:45 Pařížský salon rozhodoval, kdo se stane slavným.
00:03:51 Důležité to bylo především pro sochaře, neboť zhotovení sochy
00:03:55 je pomalá a nákladná práce.
00:03:58 A zde mohli získat soukromé nebo veřejné zakázky.
00:04:05 V roce 1847 se však v Salonu stal Auguste Clésinger
00:04:10 se svou Ženou uštknutou hadem terčem posměchu.
00:04:21 Abychom pochopili okolnosti této aféry v úplnosti,
00:04:25 musíme se vrátit na počátek 40. let 19. století.
00:04:31 Jsme na Ostrově svatého Ludvíka v Paříži.
00:04:35 Tehdy to tu vypadalo jinak.
00:04:39 Od poloviny 40. let 18. století se Ostrov svatého Ludvíka
00:04:43 stal místem pro Paříž výjimečným, skutečnou kolonií umělců.
00:04:48 Stěhovali se sem malíři, sochaři i spisovatelé.
00:04:51 To se týkalo i jednoho průměrného malíře, Fernanda Boissarda,
00:04:55 který sehrál významnou úlohu v životě paní Sabatierové.
00:05:01 Zde, na březích řeky Seiny na nábřeží Anjou, v paláci
00:05:05 ze 17. století tato pohledná intelektuální žena bydlela.
00:05:20 Jsme v pokojích Paláce Lausun. Tehdy se jmenoval Pimodan.
00:05:24 Zde se usídlil v roce 1845 Fernand Boissard.
00:05:29 Navštěvovali ho vybraní hosté, jako Delacroix, Daumier,
00:05:34 ale rovněž Baudelaire, který nějakou dobu bydlel
00:05:37 v podkroví tohoto paláce.
00:05:42 Boissard zde pořádal takzvaný Klub Hašišínů,
00:05:46 který Théophile Gautier popisuje v jedné ze svých novel.
00:05:49 Na večírcích se konzumoval hašiš.
00:05:52 Nikoliv ovšem v podobě kuřiva, ale jako džem.
00:05:57 Do této ryze pánské společnosti byly někdy zvány
00:06:00 elegantní a oduševnělé ženy.
00:06:03 Těchto večírků se také zúčastňovala paní Sabatierová.
00:06:09 Aglaé Sabatierová se přestěhovala do Paříže i se svou rodinou
00:06:12 a od roku 1837 začala vystupovat v Opeře.
00:06:16 Tam si jí všiml bohatý bankéř, proslavený sběratel -
00:06:19 hrabě de Pourtales. Stala se jeho milenkou.
00:06:23 Tato výjimečně hezká dívka - a na tom se všichni tehdejší
00:06:27 současníci shodují - svého movitého patrona vyměnila
00:06:31 za zpěváka Derivise, který tehdy také patřil mezi celebrity.
00:06:37 Opustila luxus, který se jí z vášnivé lásky nabízel,
00:06:41 což bylo pro Aglaé Sabatierovou příznačné.
00:06:44 Byla to nezávislá žena, nebyla jen krásná,
00:06:47 ale velmi obratná v konverzaci, to její umělečtí přátelé oceňovali.
00:06:58 Těchto večírků se zúčastňoval také Alfred Mosselman,
00:07:02 bohatý belgický průmyslník, velký milovník umění.
00:07:06 Brzy propadl šarmu mladé dívky a stal se jejím dalším milencem.
00:07:11 Alfred Mosselman se s paní Sabatierovou potkal na konci roku
00:07:14 1845, pravděpodobně zde, během jednoho z večírků pořádaných
00:07:18 u Boissardda v Paláci Pimodan.
00:07:22 Ale možná se poznali během jedné z návštěv ateliérů.
00:07:26 Jejich vztah trval více než 20 roků.
00:07:31 Alfred Mosselman ubytoval svou milenku ve čtvrti nové Athény.
00:07:37 Thierry Savatier, vzdálený příbuzný Aglaé,nás povede po jejích stopách.
00:07:44 Jsme na ulici Frochot, kde stála budova s popisným číslem 4,
00:07:48 na jejímž místě je dnes hotel.
00:07:51 Zde, ve druhém poschodí, bydlela madam Sabatierová.
00:07:55 Její byt měl 7 místností.
00:07:57 Byl velmi vkusně zařízený, ale bez okázalého přepychu,
00:08:01 jaký můžeme najít u mnoha kurtizán té doby.
00:08:06 Když se do tohoto domu nastěhovala, změnila si jméno.
00:08:10 Dříve se jmenovala Aglaé Joséphine Savatierová.
00:08:14 Teď se stala Apollonií Sabatierovou. Ale proč?
00:08:20 Tak za prvé, Jméno Savatierová mělo tehdy pejorativní nádech.
00:08:25 Savatier bylo totiž označení pro příslušníky spodiny,
00:08:28 provozující umění "savate", které bylo svérázným předchůdcem
00:08:33 francouzského boxu.
00:08:43 Aglaé také nenáviděla svá původní jména Aglaé Josephine,
00:08:47 takže nakonec se ji spisovatel a její blízký přítel
00:08:51 Theofile Gautier rozhodl překřtít.
00:08:55 Jméno Apollonie upozorňovalo na odkaz antiky.
00:08:59 Jednou jí Gautier řekl překvapivou větu:
00:09:02 "Škaredé jméno krásné ženě sluší stejně jako slimák růži."
00:09:07 To byl jistě zvláštní kompliment.
00:09:12 Madam Sabatierová neměla starost o peníze a pořádala ve svém bytě
00:09:16 opulentní večeře. Chodila sem celá umělecká Paříž.
00:09:21 Mezi jejími hosty býval věrný přítel Théofile Gautier,
00:09:25 malíř Gustave Ricard, spisovatel Gustave Flaubert
00:09:28 a samozřejmě nesmíme zapomenout na Charlese Baudelaira.
00:09:34 Zvolili ji ostatně za svou "Madam la presidente".
00:09:39 Na těchto večeřích se mluvilo jak o výtvarném umění,
00:09:43 tak o literatuře.
00:09:45 Byly to rozhovory na úrovni, ale směly se vyprávět
00:09:48 i "veselé příhody".
00:09:51 Mluvilo se "a la Rabelais", protože madam Sabatierová
00:09:55 pro to měla pochopení a chtěla, aby se její přátelé cítili dobře.
00:10:03 Jelikož se večeřelo dost brzy, kolem šesté hodiny,
00:10:06 zbývalo dost času, aby se během večírku uspořádala nějaká zábava.
00:10:13 V "Citové výchově" můžeme číst popis scény z maškarního bálu.
00:10:17 Flaubert se při jejím líčení přímo inspiroval tím,
00:10:20 co zažil u madam Sabatierové.
00:10:23 Apollonie se stala múzou všech zmíněných umělců,
00:10:27 zvláště pak Baudelaira.
00:10:30 Inspirovala ho při psaní jedenácti básní ze sbírky Květy zla.
00:10:35 Proslýchalo se také, že spolu mají milostný poměr.
00:10:41 "Ty nejdražší, ty nejkrásnější, jež v srdce vléváš jasný děj,
00:10:45 ty, idol nesmrtelně zdejší, v nesmrtelnosti pozdrav měj!"
00:10:54 Jen pár metrů od bydliště madam Sabatierové žil sochař
00:10:58 Auguste Clésinger.
00:11:04 Jean Baptiste Clésinger, sochař z Franches-Comté
00:11:07 se v Paříži se usadil na konci roku 1844.
00:11:11 Bydlel zde, v ulici Duperret číslo 2.
00:11:14 Dnes je to ulice Victora Lemaira. Dům byl již zbořen.
00:11:19 Clésinger byl žákem Davida d Angerse.
00:11:22 Pravidelně vystavoval v Salonu a během 40. let dosáhl slávy.
00:11:26 Clésinger volil trochu jednoduché prostředky,
00:11:30 ale přesto byl pro své umění, oscilující mezi akademismem
00:11:34 a jedním ze směrů romantismu, považován umělci -
00:11:37 například Baudelairem - za skutečného sochaře.
00:11:44 A tak se v Clésingerově ateliéru, na naléhavou žádost Mosselmana,
00:11:48 milence madam Sabatierové, také zrodila socha
00:11:51 "Žena uštknutá hadem".
00:11:54 "Žena uštknutá hadem" byla pro Clésingera velkou šancí.
00:11:58 Dostal zakázku, nikoli od státu, ale soukromou zakázku
00:12:01 od Mosselmana, který si přál zvěčnit ladné křivky své milenky.
00:12:06 Proč Clésinger?
00:12:08 Bezpochyby proto, že jeho ateliér byl nedaleko bytu na ulici Frochot,
00:12:12 kam se přestěhovala Apollonie na konci roku 1846.
00:12:17 Ale také proto, že blízko ateliéru bydleli její dva přátelé,
00:12:20 malíři Ricard a Jalabert. Oba měli ateliér v ulici Duperret.
00:12:25 Právě v té době se začaly šířit nepodložené fámy,
00:12:29 že madam Sabatierová je Clésingerovou milenkou.
00:12:34 Při vytváření sochy přistoupil Clésinger k technice odlitku
00:12:38 na těle, tedy postupu, který se používá až do současnosti.
00:12:49 Jeden pařížský sochař je ochotný nám techniku předvést.
00:12:54 Edouard Papet má dnes schůzku u Pétruse.
00:12:59 -Dobrý den, pane Petrusi.
-Velmi mě těší.
00:13:02 -Dneska je významný den.
-Máte pravdu, velmi významný.
00:13:05 Významný i pro Fanny, dívku, která bude modelkou,
00:13:08 jako byla kdysi modelkou i Apollonie Sabatierová.
00:13:12 Položíme ji takhle, to skoro odpovídá. Tak co, netrpíte nějak?
00:13:19 Tady jsem ji podložil.
00:13:23 Pétrus kopíruje tehdejší techniku.
00:13:26 Natře tělo mastnou látkou, aby se dala sádra v závěrečné etapě
00:13:29 dobře sejmout.
00:13:32 Všichni máme na těle chloupky, provedu celkovou depilaci
00:13:36 i bez krému, a jí se to snad ještě nelíbí.
00:13:41 Pak přichází na řadu míchání. Sádra v prášku se smíchá s vodou.
00:13:45 Pak už jen vzít lžíci a začít.
00:14:15 Vidíte, jak dýchá, tady vznikla trhlina.
00:14:24 Aby vše drželo pohromadě, umisťuje Pétrus do sádry kus dřeva.
00:14:33 Tohle je moje poslední modelka. Byla to blondýna.
00:14:36 Pohádali jsme se, tak jsem si nechal její vlasy.
00:14:40 Co to provádíte? To je koudel, konopná koudel.
00:14:47 Je to metoda stará jako svět sám.
00:14:51 -Více předmětů ze sádry z 19. století má výztuž ze dřeva
00:14:55 a obsahuje i koudel.
00:14:58 -Koudel vytvoří armovanou sádru. Je to armovaná sádra.
00:15:04 Takový odlitek představuje pro Petruse dvě hodiny práce,
00:15:08 včetně nanesení sádry.
00:15:18 A jak sádru sejmete?
00:15:21 -První věc, která se musí provést před odstraněním sádry,
00:15:24 je stlačit a nechat uniknout vzduch. Vzduch zespodu unikne ven.
00:15:31 Nebolí to? Tahá to, že? Jseš připravená? Nehýbej se.
00:15:43 A skončili jsme. Vidíte ty praskliny?
00:15:47 -To je pozoruhodné.
00:15:50 Takto bude odlitá každá část těla.
00:15:53 Pak jen zbývá vše složit jako skládanku.
00:15:56 Máme dutý odlitek. Teď je několik možností - první:
00:16:01 složit tělo z částí.
00:16:05 Dáme očíslované kousky vedle sebe a znovu sestavíme sochu.
00:16:13 Dovnitř duté sochy můžeme nalít sádru.
00:16:16 Sádra uschne a budete mít sochu plastickou.
00:16:20 Druhé řešení: vezmeme sádru, rozetřeme ji ve vrstvě
00:16:25 jednoho centimetru a uděláme to, čemu říkáme "estampage".
00:16:31 Pak vaše socha bude mnohem lehčí.
00:16:35 Vytvoříme jeden centimetr silnou vrstvu a pak přidáme
00:16:39 všechny další kousky.
00:16:42 V tomto stadiu narážíme na jednu záhadu,
00:16:44 a tou je výrazné prohnutí postavy madam Sabatierové.
00:16:48 Reálné, nebo autorem úmyslně přehnané, aby se zdůraznila
00:16:51 idea rozkoše.
00:16:53 Petrus má svou hypotézu.
00:16:56 Tady máte ňadro, tady stehno a pánev.
00:17:00 To se na modelce tvarovalo po kouskách.
00:17:03 Ano? Pak ji sochař klidně prohnul, jak chtěl sám, ad libitum.
00:17:14 Pro další pokračování příběhu si jedeme asi sto kilometrů
00:17:17 daleko od Paříže.
00:17:24 Jsme ve městě Provence na bedlivě střeženém místě.
00:17:28 Depozitář městské architektury a muzea francouzských památek.
00:17:45 Tady vidíme bezpochyby jeden z nejkrásnějších odlitků těla
00:17:48 z první poloviny 19. století.
00:17:51 Zhotovil ho Albert Victor Geoffroy de Chaumes
00:17:54 ve 40. letech 19. století.
00:17:59 Jde skutečně o současníka odlitku Apollonie Sabatierové
00:18:03 pro sochu "Ženy uštknuté hadem".
00:18:13 Děkuji, pánové.
00:18:15 Geoffroy de Chaumes byl zajisté jedním z nejschopnějších,
00:18:18 nejtalentovanějších a nejobratnějších odlévačů.
00:18:22 Když umělec odlitek zhotovil, použil ho jako základ pro sochu
00:18:26 a tvaroval mramor odpovídajícími nástroji
00:18:29 podle tohoto sádrového modelu.
00:18:32 Za pomoci kružítka a systému značení na odlitku
00:18:35 mohl přesně přenést jednotlivé rozměry na mramor.
00:18:45 Vracíme se do Muzea dÓrsay.
00:18:53 "Žena uštknutá hadem" - to je něco jako řezání, kopírování,
00:18:57 lepení sádry na mramor, ačkoliv se tomu Clésinger bránil.
00:19:04 Ale když se podíváme zblízka, je to zřejmé.
00:19:09 Detaily, které okamžitě upoutaly pozornost kritiky,
00:19:12 se perfektně otiskly do sádry a dále pak i na mramor.
00:19:16 Dokonce i celulitida.
00:19:20 Můžeme ji postřehnout na pozadí krásné madam Sabatierové.
00:19:24 Ale rovněž rozestup ňader, vypouklé břicho.
00:19:27 Všechny tyto části těla svědčí o realistickém přístupu,
00:19:30 který vycházel z odlitku na těle.
00:19:36 I když madam Sabatierová s odlitkem souhlasila,
00:19:39 jeden detail, a ne právě nejmenší, se nikdy nestal součástí
00:19:43 konečné podoby sochy.
00:19:46 Její obličej je zpracován daleko studeněji,
00:19:49 skoro anekdotickým způsobem.
00:19:51 To byl zřejmě výsledek dohody mezi sochařem, objednavatelem
00:19:54 a modelkou, která souhlasila s tím, že bude její tělo vystaveno
00:19:59 na veřejnosti, ale nicméně si přála zachovat jistou anonymitu,
00:20:04 a to tak, že socha nebude mít její obličej.
00:20:13 Zcela relativní anonymita.
00:20:16 Na tomtéž Salonu v roce 1847 vystaví Clésinger tuto bustu,
00:20:20 která je rovněž v Muzeu dÓrsay.
00:20:23 Je to madam Sabatierová. Identita sochy je tedy odhalena.
00:20:29 Dáma polosvěta jako modelka?
00:20:32 Skandál se šíří jak v rovině veřejné, tak estetické.
00:20:36 Důvody pro a proti se střetnou v novinových článcích.
00:20:41 Théofile Gautier, důvěrný přítel Apollonie a Mosselmana,
00:20:45 vynáší Clésingera do nebe.
00:20:48 Svědčí o odvážném sochaři, o díle, které vyvolává velký zájem.
00:20:55 Tierry Savatier je nejen příbuzný Apollonie, ale sám se zajímá
00:20:59 o literaturu a umění devatenáctého století.
00:21:05 Mezi břitkými kritiky, kteří sochu odsoudili, vynikl Gustave Planche.
00:21:12 Gustave Planche zveřejnil v Revue des deux mondes
00:21:17 velice ostrý článek, ve kterém vysvětluje,
00:21:20 že jde o odlitek. Clésinger reagoval podrážděně.
00:21:24 Vždyť poprvé vystavoval v Salonu tak důležitou sochu!
00:21:28 Potřeboval si udělat jméno, nikoliv být tímto způsobem obviněn.
00:21:34 Clésingerova odpověď byla prostá: vyzval Gustava Planche na souboj.
00:21:39 Ten ovšem nebyl žádný hrdina.
00:21:42 Navíc byl silně krátkozraký a dobře věděl,
00:21:45 že by se jen těžko ubránil Clésingerově šavli.
00:21:49 Clésinger navíc nedávno skončil vojenskou službu u kyrysníků.
00:21:54 Planche tedy své obvinění odvolal a zveřejnil druhý článek,
00:21:57 ve kterém tvrdil, že žádný odlitek neexistoval,
00:22:00 i když dnes dobře víme, že měl naprostou pravdu.
00:22:06 Clésinger lačný slávy svou sázku vyhrál.
00:22:14 Jsme na jihu Francie, v Avignonu.
00:22:17 V Muzeu Calvet nám Eduard Papet představí daleko dráždivější verzi.
00:22:22 Clésinger ji vytvořil na konci svého života,
00:22:25 v 70. letech 19. století.
00:22:36 Zde je uchována druhá, mimořádně pozoruhodná verze
00:22:40 Clésingerovy "Ženy uštknuté hadem".
00:22:43 Jde o sádru, která v porovnání s mramorovou sochou v Muzeu dÓrsay
00:22:47 vykazuje výrazné rozdíly.
00:22:50 A to především přítomností tohoto velikého hada,
00:22:53 který se omotává kolem těla mladé ženy.
00:22:55 To už není symbolický had, náramek kolem zápěstí.
00:23:00 Dále tu máme rozdíly v pozici hlavy vůči tělu.
00:23:03 Jestli je například břicho skoro identické, stejně jako pozice boku,
00:23:08 není tomu tak u vzdálenosti ňader a také již nespatříme celulitidu
00:23:13 na pozadí postavy.
00:23:19 Clésinger si vydobyl slávu především dílem z Avignonu -
00:23:23 "Bakchantkou". Ta je dnes vystavena v Petit Palais v Paříži
00:23:27 a sochou "Ženy uštknuté hadem" v Muzeu dÓrsay.
00:23:36 Svou slávou se však dostal do začarovaného kruhu.
00:23:40 V dalších letech umělecké dráhy jen vytvářel varianty
00:23:43 této ženské postavy,
00:23:46 a tak se v očích veřejnosti stal v podstatě autorem jediného díla.
00:23:51 V roce 1863 Alfred Mosselman prodal svou sbírku.
00:23:56 Naši sochu vlastnili různí milovníci umění.
00:24:00 Nakonec ji v roce 1931 získalo Muzeum v Louvru.
00:24:04 To byl ovšem počátek doby, kdy se o ní přestalo mluvit,
00:24:09 jak nám bude vyprávět hlavní kurátorka Anne Pingeotová.
00:24:14 Socha se sice s úspěchem dostala do našich sbírek,
00:24:18 ale nebyla vystavena, protože v 19. století
00:24:21 nebyl Louvre přístupný. Nevystavovala se tedy
00:24:25 ani sochařská díla 19. století.
00:24:28 Pak ovšem Louvre získal zadní část traktu, takzvaný Pavillon de Flore.
00:24:32 Tam jsem se se "Ženou uštknutou hadem" poprvé setkala.
00:24:37 Socha byla tak trochu opuštěná. Evidentně se s ní špatně zacházelo.
00:24:42 O nějaké bezpečnosti si někdo mohl nechat leda zdát.
00:24:47 Socha se nedala vůbec vystavit.
00:24:50 Když se otevíralo Muzeum dÓrsay, tak jsme si řekli,
00:24:54 že toto zásadní dílo musíme využít, protože přináší něco nového.
00:25:00 Umělec nám dává něco navíc, vytvořil dílo,jaké tu ještě nebylo.
00:25:06 Tady Clésinger najednou vytvořil nový pohled na realitu.
00:25:15 Apolonii Sabatierovou pochovali v Neuilly nedaleko Paříže,
00:25:20 kde prožila zbytek života.
00:25:23 Tato žena ovlivňovala své století, a to jak svou krásou,
00:25:28 tak nezávislostí ducha.
00:25:32 Zemřela v tichosti, ale zůstala po ní památka -
00:25:35 význačné dílo sochařského umění 19. století.
00:25:52 Mezi díly Gustave Courbeta vidíme portréty, akty,
00:25:56 obrazy velkých rozměrů.
00:26:01 "Pohřeb v Ornans", jedno z prvních magicky realistických pláten.
00:26:12 A naproti visí "Skutečná alegorie: Interiér mého ateliéru",
00:26:19 který namaloval v roce 1855.
00:26:22 Toto zásadní, výjimečné dílo vedlo k jednomu z největších skandálů
00:26:26 století. Na plátně je zobrazen fiktivní ateliér,
00:26:30 jakýsi symbol umělcova místa ve společnosti.
00:26:34 Laurence des Carsová pracuje jako kurátorka Muzea dÓrsay
00:26:38 a je specialistkou na Courbetovo dílo.
00:26:45 Obraz se dá rozdělit do tří částí.
00:26:48 Zaprvé zde vpravo zahrnuje přátele, ty, kteří Courbeta podporovali,
00:26:53 svět mecenášů, a kritiků, kteří ho respektovali.
00:26:59 Zřetelně poznáváme postavu Baudelaira, Apollonie Sabatierové
00:27:04 dále spisovatele Champfleuryho a sběratele umění Bruyase.
00:27:10 To byli lidé Courbetovi výrazně naklonění.
00:27:14 Uprostřed kompozice pracuje umělec na svém díle.
00:27:18 Právě maluje krajinu, typickou pro Franche-Comté.
00:27:22 Je obklopen dvěma zdroji inspirace, samozřejmě pro jeho práci
00:27:26 těmi nejdůležitějšími:
00:27:29 ženským tělem, tedy alegorií malířství a pravdy
00:27:33 ve středu plátna, a pak je tu dítě představující naivitu, čistotu,
00:27:37 realistickou inspiraci.
00:27:40 V té době byla pro Courbeta typická.
00:27:42 A konečně poslední část vlevo, pojatá symboličtěji,
00:27:45 protože už nejde o portréty lidí, které bychom okamžitě poznali,
00:27:49 ale o sociální typy nebo politické představitele.
00:27:53 V této části představuje Courbet společnost - vykořisťovatele,
00:27:57 vykořisťované, venkovského sekáče, republikána, dělníka.
00:28:07 Je tu i Napoleon III., zobrazený jako uchvatitel republiky.
00:28:12 Angažovaný umělec Courbet zde zaútočil na mocné.
00:28:18 Nejdříve musíme vidět umělcovu vizi a přijmout její poněkud záhadnou
00:28:22 část, kde si s námi zahrává. Ostatně, tak si to Courbet přál.
00:28:27 Už když psal přátelům a vyprávěl jim o obrazu z roku 1855-56.
00:28:31 Skutečně hovořil o záhadě, o rébusu.
00:28:34 Na konci jednoho dopisu o obrazu píše: "Schválně, kdo to uhádne".
00:28:39 "Skutečná alegorie: Interiér mého ateliéru" bylo převratné dílo.
00:28:45 Obraz, dnes uznávaný jako mistrovské dílo,
00:28:48 byl však dlouhá léta přehlížen. Proč?
00:28:52 Kritici vyčítali Courbetovi málo akademický styl.
00:28:56 Nám ovšem rentgen odhalil, že maloval klasickým způsobem.
00:29:00 Bruno Mottin pracuje jako kurátor ve výzkumné a restaurátorské
00:29:04 laboratoři francouzských muzeí.
00:29:06 Připravil 165 rentgenových snímků, ze kterých lze složit celý obraz.
00:29:13 Když sledujeme rentgenové snímky, vidíme na levé straně obrazu
00:29:17 různé postavy. Všimněme si hlavy, která má zakřivený nos.
00:29:21 Postava drží skříňku, a podle Courbetovy představy
00:29:25 znázorňuje Žida.
00:29:27 Hlava je vidět tak ze tří čtvrtin. Na obraze je zachycena z profilu.
00:29:33 Courbet rovněž pozměnil tvar palety.
00:29:36 Původně byla oválná, nyní má tvar obdélníku.
00:29:40 Když dodatečně namaloval doprostřed další postavu, dítě,
00:29:46 musel posunout kočku.
00:29:50 Původně byla příliš napravo, takže ji přemaloval,
00:29:54 a proto tady vidíme dva ocasy, původní kočky i té nové.
00:29:59 Obě malby se překrývají.
00:30:05 Courbet postavy přidává a zase odstraňuje.
00:30:09 Jako tuto ženu, Jeanne Duvalovou, Baudelairovu milenku.
00:30:14 Smazal ji na naléhavou žádost básníka,
00:30:17 který se s ní tehdy rozcházel.
00:30:20 Malíř kompozici obrazu neustále měnil.
00:30:31 Když se díváme na rentgenové snímky, poznáme, že váhá, že tříbí,
00:30:36 že se pokouší najít krásu profilu, zakřivení šíje,
00:30:40 nepatrně mění polohy paží a rukou.
00:30:44 To všechno proto, aby mu vyšel záměr, aby obraz odpovídal
00:30:48 výrazně subtilní estetice, na hony vzdálené realismu,
00:30:52 kam Courbet bývá schematicky přiřazován.
00:30:56 Courbet je jistě malířem -
-realistou.
00:30:58 Chce zpodobňovat své současníky, ovšem takovými malířskými
00:31:02 prostředky, jako je využití abstrakce, malířský cit.
00:31:07 Courbet převrátil tradice vzhůru nohama.
00:31:10 V roce 1853, kdy mu bylo 33 let, měl přímo pekelnou pověst.
00:31:16 Je to provokatér. Zachycuje skutečnou realitu.
00:31:20 Například zde na obraze "Pohřeb v Ornans".
00:31:23 Banální scéna, kterou pojal jako historické plátno.
00:31:28 Nekompromisní portréty. Obraz šokoval svou pravdivostí.
00:31:35 Courbet se rozešel s neoklasickým malířstvím,
00:31:38 distancoval se od uměleckého akademismu svých vrstevníků.
00:31:48 Sní o svobodě, ale potřebuje peníze.
00:31:51 Řešení nachází v Montpellier.
00:31:57 V muzeu Fabre vystavil asi 20 obrazů.
00:32:01 "Koupající se ženy".
00:32:05 Během Salonu v roce 1853 byli kritici pohoršeni
00:32:09 mimořádně věrohodnými tvary aktu, daleko vzdálenými konzervativní
00:32:13 vizi tehdejší doby.
00:32:19 Courbet znovu šokuje.
00:32:22 Alfred Bruyas, bohatý milovník umění z Montpelliere,
00:32:25 koupil "Koupající se ženy" i přes nepřetržitou polemiku.
00:32:29 Začal malířovu práci financovat.
00:32:32 Bruyas řešil vlastní vztah k umění.
00:32:35 Snažil se moderní umění prosazovat, kupovat je, především pak obohatit
00:32:39 svou galerii a vydávat její katalog.
00:32:42 Bruyas si ho už několik let sám sestavoval.
00:32:47 Pro Courbeta to najednou znamenalo žít nezávisle,
00:32:50 s mecenášovou podporou.
00:32:53 Mohl se osvobodit od ustálených uměleckých forem tehdejší doby.
00:32:57 Především ale od velmi omezujících zakázek vlády,
00:33:02 tedy nového režimu Napoleona III.
00:33:09 Michel Hilaire, ředitel muzea Faibre, nám představuje obraz
00:33:12 "Setkání" neboli "Dobrý den, pane Courbete!",
00:33:15 symbol neobvyklého vztahu mezi umělcem a mecenášem.
00:33:19 Oba muži stojí těsně vedle sebe na venkově kolem Montpelliere.
00:33:23 Jsou zaliti nádherným jižním sluncem.
00:33:27 Bruyas se nachází ve středu plátna.
00:33:30 Po jeho boku stojí sluha Callas a před ním vidíme Courbeta.
00:33:33 Přichází z pravé strany.
00:33:36 Ve skutečnosti má Bruyas téměř pokorný, nepřístupný
00:33:39 a rezervovaný výraz, zatímco obrazu vévodí majestátnost
00:33:43 Gustava Courbeta. V ruce drží hůl, vypadá jako poutník,
00:33:50 ale jako poutník moderního umění, poutník nového umění.
00:33:55 Pevně stojí na zemi, v ruce má klobouk
00:33:58 a jeho silueta výrazně kontrastuje s vybledlou modrou barvou
00:34:02 jihofrancouzského nebe.
00:34:06 Courbet je zastáncem nového realismu v malířství.
00:34:09 Prostřednictvím svého umění, prostřednictvím své osoby
00:34:12 se dostává do centra hnutí, kterým se pomalu moderní realismus
00:34:16 v malířství prosazuje.
00:34:21 Díky mecenáši Bruyasovi může Courbet žít jen pro své umění,
00:34:24 aniž by závisel na mocných. Má novátorského ducha.
00:34:30 Nerozpakuje se využívat moderní techniky, například fotografie.
00:34:39 Vracíme se do Muzea dÓrsay, do sbírek grafického umění.
00:34:46 Dominique de Font Réaulxová zde pracuje jako kurátorka,
00:34:50 spravuje sbírky fotografií.
00:34:52 Jaký je vztah mezi novou uměleckou technikou a obrazem
00:34:55 "Skutečná alegorie: Interiér mého ateliéru"?
00:34:59 Courbet potřeboval fotografii z ryze praktických důvodů.
00:35:03 Nechat pózovat nahou ženu v roce 1850 v Ornans,
00:35:06 to vůbec nebylo jednoduché. Modelky žily v Paříži.
00:35:12 Na venkově něco takového bylo v té době nemyslitelné.
00:35:15 Dalším momentem, podle mě ještě zajímavějším, i když jde v podstatě
00:35:19 jen o hypotézu, protože jsme nenašli nic, co by ji potvrdilo,
00:35:23 je fakt, že "Skutečná alegorie: Interiér mého ateliéru"
00:35:27 je odkazem na předchozí Courbetovo dílo.
00:35:31 A jelikož tato modelka byla i modelkou pro obraz
00:35:34 Koupajících se žen, a tím, že si vybral fotografii
00:35:37 Balota de Villeneuve, odkazuje na svou vlastní malířskou tvorbu,
00:35:40 odkazuje ke Koupajícím se ženám.
00:35:44 Naráží i na akt z Koupajících se žen,
00:35:46 který šokoval mimořádnou detailností.
00:35:49 Dovolil si tedy tímto způsobem propojit vlastní díla.
00:35:52 Courbet nechce přímo kopírovat fotografii,
00:35:54 jen se potřebuje vymanit ze vzorů, stejně, jak to dělal u starých
00:35:58 nebo současných malířů.
00:36:01 Courbet je skutečný průkopník.
00:36:04 V roce 1855 namaloval "Skutečnou alegorii: Interiér mého ateliéru"
00:36:09 pro Všeobecnou výstavu.
00:36:12 Tato světová událost pořádaná v Paříži přivítala poprvé
00:36:15 i výtvarné umění.
00:36:17 Nejslavnější umělci se tlačili v řadách.
00:36:20 Courbet očekával, že "Skutečná alegorie: Interiér mého ateliéru"
00:36:23 bude zlatým hřebem této události.
00:36:27 Poslal 14 pláten. Porota jich přijala 11.
00:36:31 "Skutečná alegorie: Interiér mého ateliéru"
00:36:34 a "Pohřeb v Ornans" odmítla.
00:36:37 Courbet nesložil zbraně a zorganizoval soukromou výstavu,
00:36:41 kde se ovšem platilo vstupné. To byla výzva velké instituci!
00:36:45 Individuální výstavy s placeným vstupným lidé tehdy neznali.
00:36:49 Dnes je to pro nás zcela běžné, protože to k modernímu umění patří.
00:36:53 Courbet byl ale jedním z prvních, ne-li vůbec první, kdo prosadil,
00:36:57 aby umělec mohl tak říkajíc kontrolovat propagaci svých obrazů,
00:37:01 jejich vystavování, jejich chápání.
00:37:05 Courbet navíc doprovodil svou výstavu knížkou,
00:37:08 jejíž text nazvaný Realismus se stal skutečnou deklarací
00:37:12 umělcových záměrů. Došlo k něčemu naprosto novému.
00:37:16 Malíř odmítl oficiální systém a svým způsobem se rozhodl
00:37:21 vzít osud do vlastních rukou.
00:37:24 Zde vidíme logický nástup nezávislého postoje,
00:37:26 který potvrdí i následující generace, generace Maneta
00:37:30 a budoucích impresionistů.
00:37:35 Pro vystavení plátna "Skutečná alegorie:
00:37:38 Interiér mého ateliéru" nechal Courbet postavit pavilon
00:37:42 na Montaigneově třídě, jen kousek od oficiální výstavy.
00:37:46 Jenže veřejnost se sem příliš nehrnula a Courbetova výstava
00:37:50 nepřinesla očekávaný úspěch.
00:37:53 Eugene Delacroix, jeden z mála návštěvníků výstavy,
00:37:56 napsal do svého časopisu o "Skutečné alegorii:
00:37:59 Interiéru mého ateliéru" následující slova:
00:38:03 "Šel jsem se podívat na Courbetovu výstavu, jejíž vstupné autor snížil
00:38:06 na 10 sou. Byl jsem tam sám skoro hodinu
00:38:09 a v jeho odmítnutém obraze jsem nalezl mistrovské dílo."
00:38:14 Courbet tak přesto jistou publicitu získal, a to v očích kritiků
00:38:18 a karikaturistů.
00:38:20 V knihovně Muzea dÓrsay mají výtisk tehdejšího nejrozšířenějšího
00:38:24 týdeníku.
00:38:26 Jde o ilustraci v čísle z července 1855, kdy právě probíhala
00:38:31 světová výstava. Je zajímavé, jak tu vidíme pečlivě vystiženou
00:38:36 trojdílnou kompozici na Courbetově obraze, s lidmi,
00:38:40 kteří byli umělci nakloněni na pravé straně.
00:38:43 Významná je pak střední část, která je originálu velice vzdálená.
00:38:48 Evidentně jde o narážku na materiální zázemí
00:38:51 Courbetova malířství a jeho techniky držení štětce.
00:38:55 Zde drží spíš štětku malíře pokojů než malířský štětec.
00:39:00 Autor se také zaměřil na Courbetovy pramálo ortodoxní způsoby
00:39:04 ve vztahu k tehdejšímu akademismu.
00:39:07 Kritici Courbetovi vyčítali megalomanství.
00:39:10 Ten ovšem z této polemiky těžil.
00:39:16 Byl to prostě jeden ze způsobů, jak šířit umělecké dílo.
00:39:20 Tehdy se fotografie, reprodukce uměleckého díla právě zrodila
00:39:25 a dělala první nesmělé krůčky.
00:39:27 Takže karikatura, která ačkoliv umělecká díla parafrázovala,
00:39:31 umožňovala jejich popularizaci, včetně šíření skandálů a polemik,
00:39:35 které prezentaci obrazů provázely.
00:39:39 Courbeta taková stránka v časopise s ilustracemi propagovala.
00:39:43 Courbet si ponechal zatracované plátno srolované v ateliéru.
00:39:47 Když ho jeho mecenáš Bruyas přestal podporovat,
00:39:50 musel si najít nové zákazníky.
00:39:53 Opustil tedy angažovanou malbu, začal se věnovat krajinám a aktům.
00:40:02 Jeden turecký diplomat si u něho objednal provokativní akt
00:40:06 "Původ světa".
00:40:09 Až do roku 1995 procházelo dílo rukama diskrétních majitelů.
00:40:13 Posledním byl psychoanalytik Jacques Lacan.
00:40:20 Nespokojenec Courbet byl zatažen do politického skandálu.
00:40:25 V roce 1870 se dostala Francie do války s Pruskem.
00:40:30 Courbet, který snil o míru, navrhl vládě rozmontovat
00:40:33 symbol napoleonských válek - sloup na náměstí Vandome.
00:40:38 O rok později podporuje akce Pařížské komuny.
00:40:41 Když komunardi zničí sloup Vandome, Courbet je za to volán
00:40:45 k odpovědnosti.
00:40:48 Během této doby se obraz "Skutečná alegorie: Interiér mého ateliéru"
00:40:51 vytratil ze světa.
00:40:59 I když se ke Courbetovi komuna na jaře roku 1871 hlásila,
00:41:03 sám se na zničení sloupu nepodílel.
00:41:07 Nemáme žádný důkaz, že by se v tom angažoval,
00:41:10 ani nevíme, jestli u něho v den zničení vůbec byl.
00:41:14 Pokud jde o komunu, Courbet posloužil jako obětní beránek.
00:41:18 Lidé se upnuli k této historce, která se rovněž okamžitě odrazila
00:41:22 v politické karikatuře v Temps, který byl vůči Courbetově
00:41:25 angažovanosti velmi zaujatý.
00:41:28 Ještě dlouho byl znázorňován se sloupem.
00:41:31 Byla to velmi bolestná situace, ze které se už nedostal.
00:41:39 Byl neprávem odsouzený, což znamenalo přerušení
00:41:41 jeho kariéry.
00:41:44 Za svou politickou angažovanost byl půl roku ve vězení.
00:41:53 Courbeta vyloučili z uměleckého světa.
00:41:57 Odmítli ho i na Salonu v roce 1872.
00:42:01 Sám zase odmítl vystavit svá díla na světové výstavě ve Vídni
00:42:05 v roce 1873.
00:42:09 Politický skandál mu byl stále v patách.
00:42:12 Odsoudili ho dokonce k zaplacení opravy sloupu Vandome.
00:42:16 Odjel proto do exilu do Švýcarska. Tam onemocněl.
00:42:21 Měl spoustu dluhů a zemřel finančně zruinovaný ve věku 58 let.
00:42:26 Až do jeho smrti zůstala "Skutečná alegorie:
00:42:28 Interiér mého ateliéru" v zapomnění.
00:42:31 Obraz zdědila jeho sestra Juliette a dala ho k prodeji
00:42:35 do aukčního domu LHotel Drouot.
00:42:38 Obchodník s uměním Haro jej koupil za směšných 21.000 franků.
00:42:44 V roce 1897 byl obraz používán jako závěs na divadelní scéně
00:42:48 v soukromém paláci jedné bohaté vdovy.
00:42:52 V roce 1919 ho koupil obchodník Barbazange za 600.000 franků.
00:42:58 Jeden americký kupec nabízel dokonce milion.
00:43:01 Do jednání vstoupilo Muzeum Louvre.
00:43:04 Obrátilo se na své donátory, Společnost přátel Louvru.
00:43:10 Najednou se "Skutečná alegorie: Interiér mého ateliéru"
00:43:15 stala středem nové polemiky.
00:43:19 Hovoří Louis Antoine Pratt, viceprezident Společnosti
00:43:23 přátel Louvru.
00:43:28 Několik anonymních členů napsalo dost ostrý dopis,
00:43:32 v němž se proti koupi obrazu ohradili.
00:43:34 Na podporu svého stanoviska uváděli estetické důvody.
00:43:37 Například, že úplně nechápou kompozici, že perspektiva
00:43:40 není správná, že není vidět Courbetova pravá noha.
00:43:44 Což je pravda, protože když se na obraz podíváme,
00:43:47 vidíme malíře, ale nechápeme, kde má pravou nohu.
00:43:50 Dobře, to jsou detailní záminky, ve skutečnosti je především
00:43:54 šokovala Courbetova osobnost.
00:43:57 Ještě v roce 1919, dokonce i po první světové válce,
00:44:00 nemohlo mnoho lidí Courbetovi zapomenout,
00:44:03 že údajně nechal během komuny rozmontovat sloup Vandome.
00:44:07 Muzeum v Louvru získalo obraz za 700.000 franků.
00:44:11 Po 65 letech našel objekt skandálů obraz "Skutečná alegorie:
00:44:16 Interiér mého ateliéru", konečně své místo v muzeu.
00:44:20 Ale dobrodružství ještě nekončí.
00:44:24 "Umělecké poklady z našich muzeí byly poslány na venkov!"
00:44:42 Co se stalo s Courbetovým obrazem během druhé světové války?
00:44:46 Jeho stopy nacházíme v Louvru, v archivu národních muzeí.
00:44:51 Stovky spisů věnovaných peripetiím uměleckých artefaktů
00:44:56 během druhé světové války.
00:44:59 V tomto spisu vidíme seznam obrazů evakuovaných 1. září 1939.
00:45:07 Zde čteme, jak 1. září 1939 byly odvezeny v nákladním autě
00:45:13 obrazy velkých formátů, včetně Courbetovy
00:45:17 "Skutečné alegorie: Interiér mého ateliéru",
00:45:20 a dalších jako "Masakr na Chiu" od Delacroixe
00:45:23 či "Prám Medusy" od Géricaulta.
00:45:28 Tyto seznamy sepsali v Louvru vysocí funkcionáři,
00:45:31 pověření péčí o národní sbírky.
00:45:36 "Skutečná alegorie: Interiér mého ateliéru" opouští Louvre.
00:45:42 Míří do vesnice Saint Symphorien v departmantu Sarthe.
00:45:48 Jean de Foucaud je současný vlastník zámku Sourches.
00:45:53 V roce 1939 byl zámek zabaven. Stal se pobočkou Muzea Louvre.
00:46:01 Když sem dorazil obraz "Skutečná alegorie:
00:46:04 Interiér mého ateliéru", bylo samozřejmě jasné, že ho musí
00:46:08 přepravit přes vnější schodiště, které vede do velkého sálu.
00:46:13 Tým lidí z Louvru vybudoval na schodišti šikmou plochu
00:46:16 a obraz opatrně vytáhl nahoru.
00:46:19 Tak se dostala do přízemí i ostatní plátna.
00:46:23 Obraz cestoval po zámku.
00:46:25 Nakonec zůstal v jednom ze sálů v přízemí a v době osvobozování
00:46:27 - pro jistotu - jsme ho ukryli před možným leteckým bombardováním
00:46:31 na ještě bezpečnější místo ve sklepě.
00:46:41 V těchto prostorách bylo uloženo na 400 uměleckých artefaktů.
00:46:47 Nacházíme se v zámeckém podzemí. Jak vidíte, je značně rozlehlé
00:46:52 a hlavně má vysoké stropy, tak 7 až 8 metrů.
00:46:56 To byl ostatně důvod, proč ho v Louvru vybrali
00:46:59 jako depozitář obrazů velkých formátů pro válečné období.
00:47:04 Největší plátna byla rozmístěna u zdi tady v této galerii.
00:47:08 Byla zabalena ve velkých dřevěných bednách,
00:47:11 po kterých ještě najdeme nějaké stopy v hlavním sklepě.
00:47:21 25 hlídačů mělo za úkol střežit tento národní poklad
00:47:26 před vykradením.
00:47:29 V okamžiku osvobození rozhodl tehdejší kustod Germain Bazin
00:47:33 o posledním bezpečnostním opatření.
00:47:42 Na konci války zde bylo možné přečíst slova "Muzeum Louvre".
00:47:46 Nápis byl složen z bíle natřených prken.
00:47:49 Byla položena asi půl metru od země tak, aby vrhala stín
00:47:54 a nápis byl dobře čitelný z oblohy.
00:47:56 Toto místo dostalo přednost před zámeckým dvorem.
00:47:59 Bylo to rozumnější, protože spojenecká letadla,
00:48:02 hlavně americká, přilétávala ze směru od Anglie, od pláží,
00:48:05 kde došlo k vylodění, tedy tímto směrem.
00:48:09 Chtěli jsme se vyhnout tomu, aby se zámek Surchet stal
00:48:12 nepřátelským terčem a tím, že jsme vyrobili nápis "Muzeum Louvre",
00:48:16 jsme byli něčím jako Červený kříž.
00:48:20 Museli jsme toto místo plné úžasných národních památek
00:48:23 ochránit před válečnou zkázou.
00:48:28 V roce 1946 se "Skutečná alegorie: Interiér mého ateliéru"
00:48:33 vrátil do Louvru.
00:48:37 Od roku 1986 je pak toto mistrovské dílo vystaveno v Muzeu dÓrsay.
00:48:43 Za několik dní nastane premiéra. Obraz "Skutečná alegorie:
00:48:47 Interiér mého ateliéru" opustí tuto zeď a bude odvezen
00:48:51 do Grand Palais na výstavu Gustave Courbet.
00:48:54 Půjde o výjimečnou událost.
00:48:57 Největším rizikem je hrozba natržení plátna,
00:49:01 protože když velký formát zbavíte rámu,
00:49:03 chová se jako velká plachta na lodi.
00:49:06 Je třeba naprosto dokonalé souhry týmu, který bude obraz převážet.
00:49:10 Odborníci uloží plátno na konstrukci držáku
00:49:12 a pak zase vyzvednou.
00:49:15 Mohu to skutečně přirovnat k posádce, obsluhující plachtu,
00:49:19 což znamená, že i nejmenší pokroucení může způsobit
00:49:22 roztržení plátna.
00:49:38 Přemístit dílo takového rozměru znamená mimořádný výkon.
00:49:53 Kurátoři i umělečtí historikové jsou zajedno.
00:49:57 I přes stinná místa a některé záhady patří "Skutečná alegorie:
00:50:01 Interiér mého ateliéru" mezi nevýznamnější díla
00:50:05 19. století.
00:50:08 Představuje stylotvorný milník v historii umění.
00:50:16 Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2012
Auguste Clésinger
Míříme do pařížského Muzea d'Orsay, kde jsou vystaveny plastiky. Okamžitě nás upoutá mramorová socha „Žena uštknutá hadem“, pro Salon v roce 1847 ji vytvořil sochař Auguste Clésinger. Představuje svlečenou ženu kyprých tvarů, ležící na loži z květin, jako by umírala svíjí se prý po uštknutí hadem – odtud také název díla. Ale spíše se svíjí rozkoší, jak si neopomněli povšimnout současníci v době vystavení tohoto mramorového díla. Má bujné tělo, rozpuštěné vlasy, jednou rukou si svírá kštici, vidíme všechny výrazy rozkoše, což samozřejmě v roce 1847 vyvolalo v Salonu ohromný poprask.
Gustave Courbet
Mezi díly Gustava Courbeta vidíme portréty, akty, obrazy velkých rozměrů. Například „Pohřeb v Ornans“, jedno z prvních magicky realistických pláten. A naproti visí „Skutečná alegorie: Interiér mého ateliéru“, který namaloval v roce 1855. Toto zásadní, výjimečné dílo vedlo k jednomu z největších skandálů výtvarného umění století.