Co vypátrá populární herečka o svém dědečkovi, který ve Francii zakládal československou jednotku Cizinecké legie? Potvrdí si, anebo vyvrátí rodinné legendy? Dokumentární film podle formátu BBC o pátrání po příbězích našich předků. Připravili: V. Krincvajová, H. Voldánová, E. Stehlík a K. Průchová. Scénář a režie D. Sís
00:00:36 Veronika Freimanová patří v současnosti
00:00:39 mezi nejoblíbenější české herečky.
00:00:43 V dětství se chtěla stát baletkou.
00:00:46 Brzy ale našla vlastní cestu k filmu a na televizní obrazovku.
00:00:51 Několikrát se proměnila v pohádkovou princeznu,
00:00:55 posléze se do povědomí diváků zapsala jako učitelka Hana
00:01:01 ve filmu Sněženky a machři.
00:01:03 Objevila se v desítkách inscenací, seriálů,
00:01:07 zkoušela i roli moderátorky. Její velkou láskou je divadlo.
00:01:13 Věnuje se i charitativní činnosti.
00:01:16 Zároveň je jednou z hlavních hvězd seriálu Vyprávěj.
00:01:21 Její Janu Dvořákovou si diváci zamilovali.
00:01:25 Svědčí o tom i ocenění v anketě TýTý.
00:01:29 Náročné natáčení seriálu ji nyní zaměstnává nejvíc.
00:01:33 Pustila se i do pátrání po tajemství vlastního rodu.
00:01:42 Když přišla nabídka hledat tajemství vlastního rodu,
00:01:47 tak jsem přemýšlela o tom, že ten život má určité etapy.
00:01:53 Nejdříve je člověk v opozici, všechno ví nejlépe,
00:01:57 a teď díky svému věku mám pocit, že ty věci chci vědět,
00:02:03 že na něco navazuju, že je dobře, že někam patřím,
00:02:08 a ať chci, nebo nechci, že jsem někomu podobná.
00:02:14 Určitě fyzicky, ale o to tak nejde,
00:02:19 ale svými náladami, svým rozhodnutím i povahou.
00:02:25 Já jsem si na dnešek pozvala mámu a moji sestru.
00:02:32 Jsou to moje dvě nejdůležitější ženský mého života.
00:02:36 Jsme na sebe tím, že jsme tři, neuvěřitelně navázané
00:02:41 a vědí toho o mě, o mém životě a našem rodě nejvíc.
00:02:47 Pátrání po osudech rodu Veroniky Freimanové
00:02:51 začneme u jejího otce,
00:02:53 známého operního a televizního režiséra Přemysla Freimana.
00:02:59 Táta mi dal kdysi šminky, takovou kazetu.
00:03:04 To mi vyprávěl, to mi ukazoval.
00:03:07 Protože ses herečkou stala ty, tak jsi ji dostala ty.
00:03:12 On chtěl být hercem.
00:03:14 Napsal do divadel a odepsal mu Oldřich Ctibor.
00:03:18 -To byl slavný divadelní režisér.
-Jak to, že o tom nevím?
00:03:23 My jsme si hodně povídali o divadle s tátou.
00:03:27 Byl tam asi rok.
00:03:29 Já jsem myslela, že byl jen u ochotníků.
00:03:32 Já znám fotografii, o které říkal,
00:03:36 že tu fotografii měl pro svoje obdivovatelky, když šel z divadla.
00:03:43 Přemysl Freiman byl v mládí nadšeným divadelníkem.
00:03:47 Po krátkém působení v rozhlase nastoupil do zpravodajského filmu,
00:03:53 kde zaznamenával vrcholné události komunistické politiky.
00:03:58 V r. 1954 začal pracovat
00:04:00 ve vznikající Československé televizi.
00:04:03 Vypracoval se na šéfredaktora hudebního vysílání
00:04:08 a natočil i mnoho oper a divadelních adaptací.
00:04:12 Byl oblíbeným filmovým a divadelním pedagogem.
00:04:16 Jeho uměleckou kariéru ukončily v r. 1968 srpnové události.
00:04:21 Se vstupem vojsk nesouhlasil.
00:04:24 Aktivně se podílel na ilegálním vysílání.
00:04:28 S pošramoceným kádrovým profilem byl vyhozen ze strany i televize.
00:04:33 Práci našel jen jako noční hlídač muzea Bedřicha Smetany.
00:04:38 Až 5 let po své smrti byl Přemysl Freiman rehabilitován.
00:04:43 Já mám tátův dopis do porodnice, když jsem se narodila já.
00:04:48 Tady je tvůj nějaký výtvor. Já ho přečtu.
00:04:51 "Doma je všechno v pořádku, Andulka tě důstojně zastupuje,
00:04:56 řídí celou domácnost, nařizuje a řídí všechna usnesení.
00:05:01 Co se týče jména zůstáváme u Verunky,
00:05:05 protože tak byla deklarována."
00:05:08 On měl v rodokmenu Veronica von Lerchenfeld.
00:05:12 -To byla nějaká...?
-Tetka stará.
00:05:16 Počkej, když byla von. Tak to byla nějaká...
00:05:20 To byla z toho Freimanovic šlechtického rodu.
00:05:24 Jemu se to líbilo, protože měl od svého bratra zkazky,
00:05:29 že to byla chytrá ženská.
00:05:32 Já myslím, že od Freimanů se dá čekat hodně.
00:05:36 Myslím, že je to velký balábile, hodně lidí, osudů i emocí.
00:05:45 Když mluvíme o tátovi, tak nikdy nemluvíme o dědečkovi.
00:05:50 Já bych celé jeho dětství, ale i mládí charakterizovala
00:05:56 jako protest vůči jeho otci.
00:06:01 Protože mu táta šíleně ublížil.
00:06:05 Když tátovi byly asi 4 roky,
00:06:08 tak byl babičce nevěrný se svojí sekretářkou
00:06:13 a čekal s ní dítě. Oni museli odejít z vily.
00:06:20 On je vyhodil. Já mám deníky kde on píše,
00:06:24 že je vyhodil i s nábytkem před vilu.
00:06:28 Pokud Přemek musel, pokud to bylo určené soudem,
00:06:32 tak k němu jezdil na Vánoce, ale jakmile mu bylo 14 let,
00:06:37 tak to odmítl.
00:06:39 My jsme se vzali a já jsem ho v životě neviděla.
00:06:44 Dědečkem Veroniky Freimanové z matčiny strany
00:06:48 byl Ladislav Preininger.
00:06:50 Muž výrazného vzhledu a vysokých morálních kvalit.
00:06:55 Talentovaný grafik a knihtiskař,
00:06:58 který se vyučil v podniku svého otce.
00:07:01 Odjel na zkušenou do Paříže, kde ho zastihla 1. světová válka.
00:07:06 Jako vlastenec se rozhodl vstoupit do armády.
00:07:10 Spolu s dalšími Čechy
00:07:12 se stal účastníkem vzniku Československých legií.
00:07:17 Od října 1914 bojoval na západní frontě.
00:07:21 Po mnoha krvavých bojích se v r. 1919 vrátil do vlasti,
00:07:25 aby pokračoval ve vojenské kariéře.
00:07:29 Jako instruktor Akademie v Hranicích
00:07:32 se seznámil s Veroničinou babičkou.
00:07:35 Budování moderní československé armády se věnoval 7 let.
00:07:40 To už se blížila další válka.
00:07:43 Ladislav Preininger se stal členem odbojové organizace Obrana národa.
00:07:49 Táta bral okupaci jako zradu Francie a rozpad republiky.
00:07:55 Byla to pro něho bolestivá záležitost.
00:07:58 Důstojníci už emigrovali a on říkal,
00:08:02 že musí někdo zůstat doma, aby tady pracoval.
00:08:06 Mamka potom vyprávěla, jak táta říkal:
00:08:10 "Tak jdeme na procházku." To nám ukazovala ten dům.
00:08:16 Tam byla vysílačka a tam pracoval.
00:08:23 My jsme byli na prázdninách v Kolíně
00:08:26 a máma nám telegrafovala, že zatkli tátu.
00:08:30 My jsme přijeli do Prahy.
00:08:34 Každý čtvrtek jsme nosili na Pankrác prádlo.
00:08:38 Pak přijel Heydrich a začaly popravy.
00:08:47 První byl generál Bílý
00:08:49 a 1. října 12 důstojníků z Obrany národa.
00:08:59 My jsme šli naposledy ve čtvrtek pro prádlo
00:09:04 a v pátek z novin jsme se dozvěděli,
00:09:07 že táta byl popravený ve středu.
00:09:11 Když nám vydávali prádlo, tak on už byl mrtvý.
00:09:21 Moje maminka celý život žije ve stínu svého tatínka.
00:09:27 Byl to pro ni asi nejdůležitější mužský jejího života
00:09:32 a také nejchytřejší. Byli na sebe strašně navázaní.
00:09:37 Měla intenzivnější vztah s tatínkem.
00:09:41 Bylo to takové tatínkovo dítě. Muselo to být strašné.
00:09:46 Doteď je to velká ztráta. Zbytečná, nespravedlivá.
00:09:55 Když skončíme s tím, co víme,
00:09:58 kam bych se měla za svými předky vydat?
00:10:02 -Do Soběslavi?
-Do Soběslavi i do Třeboně.
00:10:07 Já jako největší zdroj pokládám Vojenské muzeum,
00:10:12 tam má taťka velký fond.
00:10:21 Osud dědečka Preiningera mě opravdu zajímá.
00:10:25 U nás doma se o něm někdy vyprávěly doslova legendy.
00:10:30 Já bych chtěla vědět v čem babička a máma přeháněly.
00:10:36 V jejich vzpomínkách dědeček existuje jako bájná bytost.
00:10:42 Já bych chtěla vědět, jaká byla pravda.
00:10:51 Dobrý den, Stehlík, moc mě těší.
00:10:54 Dobrý den, Freimanová.
00:10:56 Vy jste přišla se něco dozvědět o dědečkovi.
00:11:00 Budeme se snažit vyhovět a začneme tady v tom sále.
00:11:05 Procházet muzeem, kde ve vitrínách jsou památky na mého dědečka,
00:11:10 je hodně zvláštní pocit.
00:11:12 Teprve teď si začínám uvědomovat, jak významná byl osobnost,
00:11:17 co všechno pro svobodu naší země udělal
00:11:21 a hlavně obětoval.
00:11:23 Už někde tady v té skupině českých Sokolů v Paříži
00:11:28 se začal objevovat váš dědeček.
00:11:31 Vypukla válka a oni byli vlastenci, byli Češi
00:11:35 a šli jako Češi bojovat za to, abychom byli samostatní.
00:11:40 Tehdy to nešlo do francouzské armády,
00:11:43 oni byli občané Rakouska-Uherska většina z nich,
00:11:48 tak je vzali do cizinecké legie.
00:11:51 Ladislav Preininger začal svoji vojenskou kariéru ve Francii
00:11:55 v táboře cizinecké legie v Bayonne.
00:11:59 Drsné podmínky proměnily umělecky zaměřeného mladíka
00:12:03 v jednoho z nejlepších vojáků své doby.
00:12:07 Rota Nazdar byla první ryze česká národní jednotka.
00:12:12 Tvořilo ji 250 českých vlastenců, většinou Sokolů.
00:12:16 V rotě vládla přátelská atmosféra. Její příslušníci si říkali bratře.
00:12:21 Začali jim říkat rota Nazdar, protože jak oni byli Sokolové,
00:12:26 tak se zdravili: "Nazdar!" Francouzi říkali: "Company Nazdar."
00:12:31 Ocitli se na velice krutém místě fronty.
00:12:35 V bojích u Arrasu, kde byli nasazeni.
00:12:38 Když šli do útoku, tak ta rota přestala existovat.
00:12:43 Velká část padla, velká část byla raněná.
00:12:47 V zákopech před tím bojem vznikla tady ta fotečka.
00:12:51 -Dědeček je ten 2. zleva.
-Já ho poznávám.
00:12:55 On v tom boji byl těžce raněn. Dlouho se léčil.
00:12:59 V té době, jak byl umělecky zaměřený,
00:13:02 tak určitě k jeho přátelům musel patřit František Kupka.
00:13:07 Vynikající malíř, který byl jeho kamarád,
00:13:11 a který dělal návrhy uniforem, návrhy vyznamenání.
00:13:15 Tady máte kamaráda oblečeného tak, jak vypadal váš dědeček,
00:13:20 když v r. 1914 šel na frontu.
00:13:23 Jako příslušník 1. pluku cizinecké legie a potom 2. pochodového pluku.
00:13:28 S čepicí, s puškou, má tady na víno polní láhev.
00:13:32 -Jak se v tom hýbe?
-Je v tom trošku teplo.
00:13:36 -Kouše to? Ne?
-Člověk si zvykne.
00:13:39 Nedovedu si představit, že 19letý kluk se rozhodne
00:13:43 ve jménu takhle velkých ideálů nasazovat život.
00:13:48 To, co musel za 1. světový války kolem sebe vidět,
00:13:52 musely být jatka.
00:13:54 I po návratu z Francie Ladislav Preininger
00:13:58 se dal do služeb sousedy zkoušené První republiky.
00:14:03 Účastnil se bojů s Poláky na Těšínsku
00:14:07 a Maďary na Slovensku. Brzy byl povýšen na poručíka.
00:14:12 Jako důstojník a instruktor
00:14:14 vyučující na Vojenské akademii v Hranicích
00:14:18 zaujal půvabnou Natálii Galovou ze Žiliny.
00:14:22 Brzy se narodily dvě dcery, Věra a Milena, Veroničina maminka.
00:14:27 Její otec se stal štábním kapitánem,
00:14:30 členem generálního štábu a pobočníkem generála Fauchera,
00:14:35 náčelníka vojenské francouzské mise.
00:14:39 Vzorné službě zasvětil 7 let života.
00:14:43 Co měl dědeček někdy v ruce, tak to je tato čepice.
00:14:47 To je čepice pana generála Fauchera,
00:14:50 kterou mu minimálně sundal při nějaké recepci z věšáku
00:14:55 a řekl: "Pane generále, tady máte čepici."
00:14:59 -Tady je štítek.
-Ano, Faucher.
00:15:04 -Tak je to opravdu jeho.
-To je úžasné.
00:15:08 Že spolu měli vynikající vztahy, o tom svědčí hodnocení,
00:15:12 které na něho napsal.
00:15:14 "Spolehlivý po všech stránkách, velice pilný a iniciativní."
00:15:19 To píše o dědečkovi pan generál.
00:15:22 "Nevyhýbá se odpovědnosti, ba naopak.
00:15:26 Upřímný, naprosto oddaný, spravedlivý, pevný vůči podřízeným.
00:15:30 Chování ve společnosti i cizí je velmi nenucené a korektní.
00:15:35 A záliba v tělesných cvičeních,
00:15:38 jezdí pravidelně a se zálibou na koni."
00:15:41 Já jsem netušila, že mám dědečka takto zdokumentovaného.
00:15:46 Generál Faucher je jméno dětství mé maminky.
00:15:50 To je úžasný. Dnes je den plný překvapení.
00:15:54 Nástup fašizmu a likvidaci československé armády
00:15:58 vnímal kapitán Preininger velice osobně.
00:16:02 Již několik měsíců před okupací pracoval v ilegální organizaci
00:16:06 Obrana národa.
00:16:08 Byl členem jejího ústředního vedení a gestapo po něm pátralo.
00:16:13 Pracoval zejména ve zpravodajské. Podílel se na ukrývání zbraní.
00:16:18 Shromažďoval finance.
00:16:19 Už mnoho lidí bylo pozatýkaných a popravených.
00:16:24 A když dědečka zatkli, jak dlouho vlastně...
00:16:28 Závěr jeho života nebyl jednoduchý.
00:16:31 On byl zatčen 30. 6. 1941.
00:16:33 Vyslýchali ho v Pečkově paláci na sídle gestapa.
00:16:37 Výslechy byly určitě kruté a snažili se všemi prostředky
00:16:42 z něho dostat, aby prozradil svoje spolupracovníky.
00:16:47 Neexistují výpovědi,
00:16:48 ze kterých by vyplývalo, že on někoho prozradil
00:16:52 a že v důsledku jeho výpovědí by někdo byl zatčen.
00:16:57 Zachoval se jako hrdina až do úplného konce.
00:17:00 -Tohle trvalo jak dlouho?
-On byl popravený 1. října 1941.
00:17:05 Trvalo to 2 měsíce. Celý srpen a celé září.
00:17:09 Já musím říct, že dodnes jsem nechápala plně obsah slova hrdina.
00:17:15 Je to pro mě najednou zcela soukromé slovo.
00:17:19 To je velkým překvapením.
00:17:24 Teď jsme u vitríny, která je věnovaná atentátu
00:17:28 na Reinharda Heydricha. Ten nás zajímá ze dvou důvodů.
00:17:33 Váš dědeček byl popravený 1. října 1941.
00:17:36 Zpráva o té popravě se druhý den dostala do Londýna.
00:17:41 2. října si tehdejší šéf zpravodajské služby,
00:17:45 plukovník Moravec,
00:17:46 následující den pozval rotmistra Josefa Gabčíka
00:17:50 a tehdy ještě Karla Svobodu, nahrazeného Janem Kubišem,
00:17:55 a řekl jim: "Jste informováni o tom vraždění u nás doma?
00:18:00 Němci vraždí nejlepší z nejlepších.
00:18:03 Je třeba, aby poznali, že vracíme ránu za ránu."
00:18:08 I smrt vašeho dědečka způsobila,
00:18:11 že se Češi rozhodli a zlikvidovat Heydricha.
00:18:15 Tak já nevím, co na tohle říct.
00:18:20 Jdeme teď kolem budovy ministerstva obrany.
00:18:24 Ve 30 letech to byla budova vysoké školy válečné,
00:18:28 kde váš dědeček 2 roky působil jako profesor.
00:18:32 Celá řada důstojníků, kteří zde byli, byli nacisty popraveni,
00:18:37 proto je tady pomník. Jsou to lidé,
00:18:40 kteří za Českou republiku položili své životy za 2. světové války.
00:18:46 A dědeček tady nechybí.
00:18:48 Dědeček nemá hrob, a tak jsem na místě, které mu nějak patří.
00:18:56 Díky.
00:19:02 Jako mladý chlapec šel do války s ideály, protože chtěl,
00:19:07 aby české země byly samostatné, aby se zbavily nadvlády.
00:19:11 Jako dospělý šel do odboje proti nacizmu,
00:19:15 aby samostatnost země mohl navrátit.
00:19:19 V boji o ten život přišel. Dědeček byl určitě hrdina.
00:19:23 Já vám děkuju.
00:19:25 Moc rád jsem vás poznal. Na shledanou.
00:19:30 Dědečkem Veroniky z dědečkovy strany byl muž
00:19:34 s velmi zajímavými životními osudy. Učitel, politik,
00:19:39 nenapravitelný záletník Václav Freiman.
00:19:43 Po jeho stopách přijela Veronika pátrat do severočeského Duchcova,
00:19:48 kde na ni čeká historik Pavel Koukal.
00:19:51 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:19:53 -Já jsem Veronika Freimanová.
-Pavel Koukal.
00:19:57 Vy jste prý ochoten mi něco říct o mém dědečkovi Václavu Freimanovi.
00:20:03 O vašem dědečkovi vám mohu vyprávět,
00:20:06 ale začneme u nejslavnější budovy v severních Čechách.
00:20:10 Stejně jako je Giacomo Casanova spojený s duchcovským zámkem,
00:20:15 je Václav Freiman spojený se zdejším Českým domem.
00:20:19 Jeho dnešní stav je nedůstojný. Jde o významné místo,
00:20:24 na kterém probíhaly boje o národní myšlenku
00:20:28 a hlavně o české školy.
00:20:30 Ty ve službách Ústřední matice školské přijel Václav Freiman
00:20:35 do severních Čech zakládat. Zakotvil v blízkých Libkovicích.
00:20:39 Do německé školy docházelo víc dětí českých než německých.
00:20:44 V Libkovicích začal vyučovat po bytech.
00:20:48 -Ve kterém roce?
-1908.
00:20:50 Zdejší učitel, říšský Němec,
00:20:52 neopomněl zkritizovat Freimanovu němčinu.
00:20:56 Ten mu ale odpověděl: "Možná mám špatný přízvuk, ale mluvím plynně.
00:21:01 Zato vy neumíte česky ani slovo. A to se musí změnit.
00:21:06 Této změně věnoval celý svůj život i politickou kariéru.
00:21:10 V Libkovicích se stal Václav Freiman starostou.
00:21:14 Prostředky na novou školu získal od úspěšných krajanů,
00:21:19 když se usadili v Americe.
00:21:21 Stal se zakladatelem i ředitelem prvního sklářského družstva,
00:21:26 známého pod zkratkou LIDRUSK.
00:21:29 Na vrcholu prosperity zaměstnávalo přes 200 sklářů.
00:21:33 Ránu tomuto podniku zasadila hospodářská krize.
00:21:38 V r. 1931 sklárna zkrachovala.
00:21:40 Po r. 1970 se začal naplňovat i smutný osud Libkovic.
00:21:45 Tato fotografie je z r. 1986, tady je centrum Libkovic.
00:21:55 Tohle je tento bazén.
00:21:58 Tady je vodotrysk, tady tryskal a teď netryská.
00:22:02 Kvůli ložisku hnědého uhlí pod obcí začalo vysídlování a demolice.
00:22:08 Doly Hlubina ji možná i záměrně zahájily zbouráním
00:22:13 vysněné Freimanovy školy.
00:22:15 Po roce 1990 přestaly Libkovice existovat.
00:22:19 Ironií osudu je, že tady se nikdy těžit nezačalo.
00:22:25 Dědeček tady v regionu udělal asi hodně moc.
00:22:29 -Zaručeně.
-Z toho všeho nezůstalo vůbec nic.
00:22:40 Václav Freiman byl duší učitel, ale i politik.
00:22:44 Už před 1. světovou válkou byl předsedou výkonného výboru
00:22:49 národně sociální strany.
00:22:51 Za války byl zapojen v protirakouském odboji.
00:22:56 Po vzniku republiky
00:22:57 se stal předsedou národního výboru v Libkovicích
00:23:02 a poslancem Revolučního národního shromáždění.
00:23:06 -Tahle fotografie je ze kdy?
-Ta je až z r. 1923,
00:23:10 kdy navštívil Duchcov tehdy ministr zahraničních věcí Eduard Beneš,
00:23:15 aby měl přednášku o československém zahraničním odboji.
00:23:20 Jeden z vůdců českého domácího odboje Václav Freiman
00:23:25 tuto přednášku uváděl. Konalo se to v sokolovně.
00:23:29 Václav Freiman byl i velký Sokol.
00:23:33 Váš dědeček byl v tomto sále velmi častým hostem.
00:23:37 Byl také starostou Sokola v Libkovicích.
00:23:41 Tady se scházeli na župních akcích.
00:23:45 Potom také jako poslanec a ohnivý řečník
00:23:49 se zúčastňoval těch nejvýznamnějších mítinků,
00:23:54 -které zde probíhaly.
-Takže tady někde stál?
00:24:01 A publikum ho velice vnímalo, protože byl charismatický řečník.
00:24:09 Veronika zatím neví, že tahle dáma je její příbuzná.
00:24:16 Dovolil bych vám představit naši náčelnici a župní náčelnici,
00:24:22 to je paní Hana Hanzlíková.
00:24:24 -Dobrý den.
-Dobrý den, Freimanová.
00:24:28 Bývalá Freimanová, teď Hanzlíková.
00:24:31 Já tuším, odkud vítr vane. My jsme asi příbuzné?
00:24:35 -Já jsem vaše teta.
-Nevlastní.
00:24:38 Vy jste žili ve vile v Libkovicích?
00:24:42 Já jsem se tam narodila. V r. 1938 tatínek musel utéct.
00:24:50 Jak byl český učitel, tak byl perzekuován Němci.
00:24:55 Když vy říkáte tatínek, tak jaký byl tatínek?
00:25:01 Já jsem ho milovala.
00:25:03 Pokud můj tatínek na něho vzpomínal,
00:25:06 tak ve čtyřech letech byl postavený před barák.
00:25:11 O vile, o které vy mluvíte, tak z té byli vyhoštěni s maminkou
00:25:15 a s ostatními a tím to skončilo.
00:25:18 Ve 14. letech se přestal se svým otcem stýkat.
00:25:22 Mne zajímá, jestli tenhle člověk, který dokáže zavrhnout 4leté dítě,
00:25:28 dokázal vůbec někoho mít rád?
00:25:30 On na to bude pohled z každé strany jiný.
00:25:34 U nás se o tom moc nemluvilo. O tatínkovi mohu tvrdit to,
00:25:39 ač zemřel, když mi bylo 16 let,
00:25:42 že mi dokázal do té doby dát do života takové zásady a základy,
00:25:48 že ještě dlouho poté, když jsem byla před nějakým rozhodnutím,
00:25:54 tak jsem si říkala: "Co by mi asi tatínek poradil?"
00:25:58 Obdivuju to, že dovede žít v nějakých zásadách,
00:26:03 které sám naprosto pošlapal v základu svého života.
00:26:08 Jak vy sama? Máte děti?
00:26:10 Jak můžete překročit byť svou dceru nebo syna
00:26:14 a pak vytyčovat někomu jinému nějaké zásady?
00:26:20 Člověk stárne, mění se a možná je čím dál chytřejší.
00:26:25 -Třeba to tak je i v jeho případě.
-Doufejme.
00:26:29 Já jsem ráda, že vy nesete dál štít toho, že to bylo všechno v pořádku.
00:26:36 -Díky moc. Na shledanou.
-Na shledanou.
00:26:41 Snad ještě někdy... Ráda jsem se s vámi viděla.
00:26:45 Díky moc. Na shledanou.
00:26:54 To setkání bylo těžké. Já jsem o její existenci věděla.
00:26:59 Je to složité. Tak to v životě chodí.
00:27:03 Naštěstí už to není na nás, my už s tím nic neuděláme.
00:27:09 Její život byl nějaký a můj život se vyvíjel někde mimo.
00:27:14 Asi by si měli co říct, nebo neříct s tátou
00:27:18 jako nevlastní sourozenci.
00:27:22 Na duchcovském zámku měl Václav Freiman svoji kancelář.
00:27:27 Tady se Veronika setkává se svými vzdálenými bratranci.
00:27:32 Jan a Václav Bašeovi jsou potomci první ženy Václava Freimana,
00:27:37 Marie Hornofové a vlastní zajímavé rodinné dokumenty.
00:27:42 Tak to vidím poprvé.
00:27:45 To je rok 1953, smuteční oznámení Václava Freimana.
00:27:54 Co máte dál? Na to jsem zvědavá.
00:27:57 Pak mám tady ještě jednu věc, asi jsi ty po ní pojmenovaná,
00:28:02 to je po naší předkyni
00:28:04 Veronica Freymann roz. von Lerchenfeld.
00:28:08 Existují minimálně dvě teorie.
00:28:11 A sice jedni Freymannovi jsou von Lerchenfeld.
00:28:15 Tihle by měli pocházet odněkud z Bavorka.
00:28:19 Někde u Mnichova je kopec, který se jmenuje Freymann.
00:28:25 To je pravda, že táta na to vzpomínal.
00:28:28 Tyto 3. desky jsou nejzajímavější, jen nikdo z nás neví, co to je?
00:28:34 To bychom nechali, pokud máme ty možnosti, odborníkovi.
00:28:38 My vůbec netušíme, co máme v ruce.
00:28:42 Když takhle budu pátrat po rodu Freimanů, kam mě to zavede?
00:28:48 -Do Rakouska, do Německa?
-Já myslím do Německa, Bavorsko.
00:28:57 Protože vyřízení vstupu do státních archivů chce čas,
00:29:02 vrací se Veronika do Prahy,
00:29:04 do vinohradského kostela sv. Ludmily,
00:29:08 aby tady objevila indicie vedoucí do historie rodu Preiningerů,
00:29:13 tedy v linii otce její maminky.
00:29:19 -Dobrý den.
-Dobrý den, já jsem Freimanová.
00:29:23 Moc mě těšilo.
00:29:24 Vy asi tušíte, co máme společného s tímto kostelem.
00:29:29 Nebo co má společného s mým dědečkem?
00:29:33 Určitě, pojďte dál.
00:29:34 Vaši předci sem několikrát vstoupili pro mši
00:29:38 a pro dva obřady a to byl křest a oddání.
00:29:44 Tady v té křtitelnici byl pokřtěn váš pradědeček.
00:29:50 Pradědeček? To je pravda, oni žili na Praze 2.
00:29:55 Tenkrát Královských Vinohradech.
00:29:58 Tenkrát to bylo nově vznikající město.
00:30:02 Kostel sv. Ludmily je krásnou neogotickou stavbou
00:30:07 vytvořenou nejlepšími architekty a umělci 19. století.
00:30:12 Byl duchovním středobodem Královských Vinohrad.
00:30:16 Tehdy to bylo samostatné město vzniklé z obce Viničné Hory.
00:30:21 Před připojením Vinohrad do takzvané velké Prahy
00:30:26 se po Brně a Ostravě jednalo o 4. největší zemské město.
00:30:31 A tady měli prarodiče Veroniky skromnou svatbu.
00:30:35 Tady je zápis, který napsal pan farář,
00:30:38 že jelikož neuplynul zákonný čas od oddavek.
00:30:42 To je takové zajímavé. A proč?
00:30:45 On je narozen 2. července a když se podíváme, kdy se brali,
00:30:50 tak se jejich svatba konala v květnu toho roku.
00:30:54 Za 2 měsíce po svatbě už šli ke křtinám.
00:30:57 Takže můj dědeček Ladislav už byl na svatbě svých rodičů.
00:31:02 O tom se vůbec nemluvilo. A dál?
00:31:05 Dál už tam nemáme nic. To musíme pokračovat v archivech.
00:31:11 Další stopy odhalující osudy rodu Preiningerů
00:31:15 vedou do jihočeské Třeboně.
00:31:18 V renesančním zámku Rožmberků sídlí státní oblastní archiv.
00:31:24 V jeho rozsáhlém fondu lze nejlépe vystopovat osudy rodu.
00:31:33 Zde se nacházíme v depozitáři,
00:31:35 ve kterém jsou uloženy matriky z celého Jihočeského kraje.
00:31:41 -Mluvila jste o rodině Preiningerů.
-Ze Soběslavi.
00:31:45 Tak k tomu nám nejlépe poslouží matrika narozených, oddaných
00:31:51 a zemřelých Římskokatolického farního úřadu v Soběslavi.
00:31:56 Ze starých matrik se Veronika dozvěděla,
00:32:00 že k jejím předkům patřil i Jan Preininger narozený r. 1802.
00:32:05 S manželkou Alžbětou měli 11 dětí, ale rodinu zasáhl krutý osud.
00:32:13 Smrt provázela naše předky na každém kroku.
00:32:17 Možná víc než nás.
00:32:19 Když se přesuneme do 1. poloviny 19. století,
00:32:24 tak 1830 je zde zapsán v květnu Tomáš, syn Jana Preiningera,
00:32:30 ve věku dvou let zemřel na frajs, což je psotník.
00:32:38 O pár dnů později jeho sestřička Marie, dcera Jana Preiningera,
00:32:43 ve věku 15 měsíců zemřela na chřadnutí.
00:32:47 Ty děti mi neudělaly dobře, i když dětská úmrtnost bylo něco,
00:32:53 s čím se muselo počítat. Mohlo nás Preiningerů být víc.
00:32:58 Tady jsme pořád v Soběslavi, tak jsme docela věrná rodina.
00:33:03 -Dostali jsme se někam dál?
-Dostali jsme se
00:33:07 do Římskokatolického farního úřadu Benešov nad Černou.
00:33:12 Nejstarší doložený Matěj Preininger je v r. 1673 zachycen, když zemřel.
00:33:18 Jeho zápis narození již najít nelze,
00:33:22 -protože chybí matriky narozených.
-Netušíme, kolik mu bylo?
00:33:28 Netušíme, kolik mu bylo. Není tady ten věk zapsán.
00:33:32 Pocházel z obce Velký Jindřichov,
00:33:35 která patřila do Římskokatolické farnosti Benešov nad Černou.
00:33:40 Já mám takovou vadu, že z každého města znám jen divadelní šatnu.
00:33:46 Uvědomila jsem si, že v Třeboni, kde jsme teď, jsem hodněkrát hrála.
00:33:51 Tady znám i náměstí.
00:33:53 V Soběslavi znám jen divadelní šatnu.
00:33:57 Tohle je pro mě v každém případě přínos.
00:34:01 Vůbec nevím, že existuje Benešov nad Černou.
00:34:06 Já se moc omlouvám všem Benešovákům a ráda zjistím, odkud jsme.
00:34:12 Do Soběslavi přijíždí Veronika pátrat po rodném domě
00:34:17 svého prapradědečka.
00:34:19 Zdejší rodinou historii téměř profesionálně prozkoumal
00:34:24 bratranec Jan Jirsa.
00:34:26 Je to tento dům, kde žili Preiningerové 200 let.
00:34:35 Podívej, Veroniko, tady je ten dvoreček,
00:34:39 na kterém se fotila naše máma, tvoje máma, moje máma.
00:34:45 Odtud pochází náš rod Preiningerů.
-Je to báječný být na tomhle místě.
00:34:56 Já jsem netušila, že máme k Soběslavi takovéto pouto.
00:35:01 V sobě to teprve musím najít.
00:35:05 Ten dům na mě zvenku nijak nepromluvil,
00:35:09 ale uvnitř tam něco je.
00:35:12 Jít po dřevěných schodech, kde běhala máma a kus zahrady.
00:35:22 A čí je tohle auto?
00:35:24 To je pradědeček, prababička a babina, jak se říkalo.
00:35:29 A co je tohle?
00:35:31 To je náš dědeček, generál Syrový, tady je Heliodor Píka.
00:35:39 Počkej, ty máš Heliodora Píku tady.
00:35:42 Tady je národní hrdina jak skáče do potoka.
00:35:52 O tom, jak významný byl rod Preiningerů
00:35:56 se Veronika přichází přesvědčit do budovy soběslavského gymnázia.
00:36:01 Kde jako zástupce ředitele působí historik Petr Lintner.
00:36:07 Dobrý den.
00:36:08 Dobrý den, já jsem Veronika Freimanová.
00:36:11 -Petr Lintner.
-My jsme příbuzní?
00:36:14 Možná vzdáleně ano.
00:36:16 Já v Soběslavi pátrám po svých předcích.
00:36:19 Dostala jsem na vás typ, že byste mi mohl pomoct.
00:36:23 -Pojďte dál.
-Díky.
00:36:25 Žilo v Soběslavi hodně Preiningerů?
00:36:28 Žilo. V 2. polovině 19. století se stal rod Preiningerů
00:36:33 nejvýznamnějším rodem v Soběslavi.
00:36:36 Například Karel Preininger byl zvolen do obecního zastupitelstva.
00:36:42 Antonín Preininger se stal uznávaným učitelem.
00:36:46 Josef Preininger byl v r. 1868 zvolen za starostu města
00:36:52 a opakovaně byl volen až do r. 1878.
00:36:56 Tak to mě těší.
00:37:00 -Teď tady mám pro vás.
-To je Josef Preininger.
00:37:07 Kulatá tvář, výrazné oči. Jeden z prapradědečků.
00:37:13 Děkuju moc.
00:37:14 Žije v Soběslavi dnes hodně Preiningerů?
00:37:18 To je zajímavá věc. V současné době ne.
00:37:22 Kam zmizeli?
00:37:23 Oni zmizeli už na počátku 20. století.
00:37:26 Tím, že bratři Preiningerové tady založili učitelský ústav,
00:37:32 tak řada jejich potomků tento ústav vystudovala.
00:37:37 Tím, že se stali vzdělanými učiteli, tak odcházeli do světa
00:37:42 a působili jako řídící učitelé nebo ředitelé na školách
00:37:47 v celé naší republice.
00:37:49 Já děkuju za moje seznámení se Soběslaví.
00:37:53 Teď mám pocit, že do Soběslavi trošku patřím.
00:37:57 -Děkuju moc.
-Na shledanou.
00:38:00 Benešov nad Černou zvaný také Německý Benešov
00:38:04 založil počátkem 14. století jistý Beneš z Michalovic.
00:38:09 Právě tady žil Matyáš Preininger se svojí ženou Marií
00:38:14 a oba se zřejmě narodili v osudovém roce 1620.
00:38:24 Teď tady pátráme po mých předcích, kteří se jmenovali Preiningerové.
00:38:31 Mne by zajímalo, jestli existuje nějaký důkaz, něco hmatatelného?
00:38:37 V 17. století vaši předkové chodili do kostela sv. Jakuba staršího.
00:38:43 V té době byl ještě hřbitov vedle kostela.
00:38:47 Ten bohužel byl přestěhován do nového hřbitova.
00:38:52 Tam byste mohli hledat nějaké důkazy.
00:38:56 I když z toho 17. století toho nebude moc.
00:39:00 -Náhrobky nebo něco takového?
-Asi ne.
00:39:07 Tohle je asi dohledatelný začátek našeho rodu.
00:39:12 Je to zvláštní pocit.
00:39:15 Benešov nad Černou, nikdy jsem tady nebyla.
00:39:19 Tento kostel je přestavěná kaple asi ze 13. století.
00:39:24 Jestli moji předkové Preiningerové o něco prosili,
00:39:30 nebo byli šťastní, nebo nešťastní, tak je to asi tohle místo.
00:39:36 Tudy museli projít.
00:39:38 Lavice vypadají, a to bych se vsadila,
00:39:42 že v nich někdo klečel, nebo brečel, nebo se vdával.
00:39:47 Je to zvláštní a je to bezvadný, že tenhle kostel je.
00:39:52 Tady odtud to šlo pak dál.
00:40:03 Pátrání po tajemství vlastního rodu není jednoduché.
00:40:07 Z Veroniky se postupně stává historička a archivářka.
00:40:12 Dokumenty z předbělohorské doby téměř neexistují.
00:40:17 Je ale nejvyšší čas rozloučit se s Preiningery
00:40:21 a vrátit se k rodové linii Freimanů.
00:40:25 Veronika se vydává do Ústředního státního archivu v Praze,
00:40:30 aby se od doktorky Hradecké dozvěděla víc.
00:40:40 My a všichni Freimani. Kam jedeme, do kterého patra?
00:40:46 Do přízemí.
00:40:48 -To znamená?
-Tohle.
00:40:58 Tato matrika čelákovická z konce 19. století
00:41:02 obsahuje také narození vašeho dědečka.
00:41:06 -Freymann Josef, to je?
-To jsou rodiče vašeho dědečka.
00:41:11 -Pleták? Co to...
-Pletáci pletli košikářské zboží.
00:41:16 To se učíte tohle strašné písmo číst?
00:41:20 To je věc cviku.
00:41:21 Já bych se v tom vůbec neorientovala.
00:41:25 Tam byl pradědeček Josef a tohle je jeho narození.
00:41:30 -1849? Je to tak?
-Ano, 1849.
00:41:33 Dostaneme se k nějakému zaměstnání?
00:41:39 To už se čte špatně.
00:41:41 Byl to měšťan z Čelákovic a sanytrník.
00:41:45 O tom se víc dozvíte v Čelákovicích.
00:41:48 Dá se dostat dál k nejstaršímu?
00:41:51 Dá se dostat, povedlo se nalézt.
00:41:54 Jsme v r. 1746 a tady máte, že usnul v pánu Adam Freymann.
00:42:01 -Je tam zaměstnání?
-Ne, to už ne.
00:42:05 -Všemi mastmi pomazaný.
-To je hezký.
00:42:10 Samozřejmě, dostal poslední pomazání.
00:42:13 Zemřel ve věku 80 let.
00:42:15 To znamená, že kdybychom odvodili že zemřel 1746.
00:42:20 Ano, 46 bez 80 tak jsme 1666.
00:42:25 Území dnešních Čelákovic je osídleno od mladší doby kamenné.
00:42:31 Bez nadsázky se dá říci, že právě tudy kráčela historie.
00:42:36 Zdejší vlastivědné muzeum je tím správným místem,
00:42:41 kde se Veronika může dozvědět, jak její prapředci žili.
00:42:45 Čelákovice jsou známé jako středisko pletáctví, košíkářství.
00:42:50 My zde máme samostatnou expozici v muzeu.
00:42:54 Tak se tam podíváme, abyste viděla, co to představuje.
00:42:59 Takže uvidím nejen kde žili mojí předkové,
00:43:03 ale i to, co dělali.
00:43:08 To je krásné.
00:43:12 Máme tady ukázky z té doby. která tady začala ve velkém měřítku
00:43:17 počátkem 19. století.
00:43:19 Ty věci poznávám a měli jsme je doma.
00:43:23 Byl to běžný doplněk každé domácnosti.
00:43:26 On to nebyl drahý výrobek, ale dnes jej plasty vytlačily.
00:43:31 To je krásný. Josef Mecera.
00:43:34 To jsme našli v archivu,
00:43:36 že jedna Mecerová si vzala mého prapředka.
00:43:40 Je to tak.
00:43:41 -A to je co?
-To je štít.
00:43:44 To si nechal pan Mecera zhotovit a nechal tam zasadit medaile,
00:43:49 které získal za košíkářské výrobky.
00:43:52 Zúčastňoval se různých mezinárodních výstav.
00:43:56 Byl to slavný rod? Všichni byli košíkáři?
00:44:00 Zabývali se výrobou i exportem košikářského zboží.
00:44:04 To jsem netušila, že když pleták, tak slavný pleták.
00:44:09 To je báječný.
00:44:10 Chtěla jsem poprosit, když jsme rozkryli ty pletáky,
00:44:15 tak já mám v rodě ještě sanytrníky. Máte o nich nějaké zprávy?
00:44:20 -Existuje nějaké muzeum?
-Muzeum neexistuje.
00:44:24 Podíváme se ale do prostředí, které vám to přiblíží.
00:44:29 Sanytrníci dodávali základní surovinu
00:44:32 pro výrobu střelného prachu.
00:44:35 Ze zdí stájí a chlévů podobných chalup
00:44:39 jaké se dochovaly v polabském skanzenu,
00:44:42 seškrabávali ledek draselný neboli sanytr.
00:44:46 Jejich práce příliš nevoněla, ale byla strategicky důležitá.
00:44:51 Pořád sebou vláčím ještě jednu záležitost.
00:44:55 Já si slibuju, že mně s ní pomůžete.
00:44:58 Já jsem od svého bratrance dostala tyto desky
00:45:02 a my netušíme, co to je? Možná, vy budete ten povolaný.
00:45:07 -Tady je naše jméno.
-Ano, Freymann.
00:45:11 To je původní patent vydaný Františkem I.
00:45:14 Podle něj se museli všichni řídit.
00:45:18 Nejen sanytrníci mohli na základě toho sbírat,
00:45:22 ale všichni lidé žijící tady v Rakousko-Uherské říši
00:45:26 byli povinni sanytrníkům vycházet vstříc.
00:45:30 Nesměli jim bránit a museli je pustit do prostorů,
00:45:35 kam si sanytrník řekl.
00:45:37 Teď se podíváme, co sanytr dokáže smíchaný se dřevěným uhlím a sírou.
00:45:43 -Nebylo to tak strašný.
-Nebylo.
00:45:46 Ale pevně doufám, že najdeme normálnější zaměstnání.
00:45:51 Pletáci jsou lepší.
00:45:56 Já vám děkuju, že jste mi rozkryl aspoň části tajemství mého rodu.
00:46:01 -Jsem ráda, že jsem vás potkala.
-Mějte se hezky.
00:46:05 Nastal čas vydat se za praotcem rodu Freimanů, Adamem.
00:46:15 Teď jsme na cestě do Benátek nad Jizerou,
00:46:19 kde žil od r. 1666 můj první doložitelný předek Adam Freymann.
00:46:30 Strašně se tam těším, že se dozvím, co byli Freymanni zač,
00:46:36 co po nich zbylo a co to znamenalo být Fraymann?
00:46:41 Své pátrání Veronika končí u kostela sv. Máří Magadalény.
00:46:47 Po požáru města v r. 1664 byl chrám přestavěn
00:46:51 a Veronika doufá, že tady mohou být její předci pohřbeni.
00:46:57 Tady asi nic nevypátrá ani Sherlock Holmes.
00:47:01 Zajímavé je, že všechny hřbitovy,
00:47:04 kde leží moji předkové, jsou zničeny.
00:47:10 Možná, že to není náhoda. Nevím, co to znamená.
00:47:14 Po tomhle pátrat opravdu nechci. Tak co nám zbývá? Zámek.
00:47:20 Zámek není špatné řešení.
00:47:29 Zámek v Benátkách se mi líbí moc.
00:47:33 Vím, že za vlády Rudolfa II. mu patřil.
00:47:36 Za dob, kdy tady žili moji předci.
00:47:40 Vím, že tady žil a působil jako učitel Bedřich Smetana.
00:47:47 Ráda bych řekla svému tatínkovi, což už nejde.
00:47:52 On na sklonku svého života odevšad vyhozen, jediné místo,
00:47:57 které mohl zastávat bylo noční hlídač v muzeu Bedřicha Smetany.
00:48:03 Kruh se uzavírá.
00:48:10 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:48:12 -Ráda vás vidím.
-Já vás taky ráda vidím.
00:48:15 Přiznám se, že jsem pátrala na místním hřbitově,
00:48:20 ale nic jsem tam nenašla.
00:48:22 Jen pár nečitelných náhrobních kamenů
00:48:26 válejících se po zemi. Tak se těším na informace od vás.
00:48:31 Moc toho pro vás nemám, ale ráda bych vám něco ukázala.
00:48:36 Pojďte se podívat.
00:48:38 -Tady v podzámčí žili vaši předci.
-V podzámčí? Jste si jista?
00:48:45 Mně by se líbil ten zámek, nějaký titul von, šlechtický rod.
00:48:51 Ne, bylo to tady v podzámčí. A vidíte tady ty ovce?
00:48:58 Ovečky vidím, ale netuším,
00:49:00 co by mohly mít ovce společného s Fraymannama?
00:49:05 Váš nejstarší předek Adam Fraymann byl pastýř, ovčák,
00:49:10 -neboli také slouha.
-Slouha?
00:49:13 Takže žádný zámek? Tím se loučím se zámkem.
00:49:17 Ovčáci patřili ke 4. stavu.
00:49:19 Po šlechtě, duchovenstvu, poddaných, byl ještě 4. stav?
00:49:25 K ovčákům ještě patřili pohodní a kati.
00:49:28 Už nepřidávejte.
00:49:30 Neměli robotní povinnosti, mohli se volně pohybovat,
00:49:34 od toho je také to příjmení z té přezdívky,
00:49:38 -že to byl svobodný muž.
-To bylo méně nebo víc než poddaní?
00:49:43 Byl na tom hůře, ale možná ta volnost a svoboda
00:49:48 byla pro něho lepší než to poddanství.
00:49:51 Takže svoboda za veškerý majetek. Mně to nepřipadá špatný.
00:49:57 Jediné pozitivum z toho je ta volnost.
00:50:00 Dobrý, proč ne?
00:50:02 Já vám moc děkuju a musím říct, že se mi to líbí.
00:50:11 Končíme. K čemu jsem došla?
00:50:13 Vlastně k plnému významu svého jména.
00:50:17 A to mě baví.
00:50:21 Fraymann volný muž byl na začátku. Možná byl na okraji společnosti.
00:50:30 To, jak to pokračovalo dál, to mě baví.
00:50:33 Jak ti lidé stoupali a stali se z nich skvělí učitelé
00:50:39 a hrdinové a politici.
00:50:42 Co zápis v kronice, to hrozně těžký osud a zajímavý osud.
00:50:51 Nějaké majetky, to ne.
00:50:54 Jsem ráda, že jsem Freimanová.
00:51:52 Titulky: Méhešová Iva, Česká televize, 2012
Herečka Veronika Freimanová ve filmu režiséra Davida Síse pátrá po osudech obou svých dědečků. V jejích žilách koluje krev zakladatele československé jednotky Cizinecké legie ve Francii i zakladatele vlasteneckých spolků v českoněmeckém pohraničí. Co tuší Veronika o hrdinství svých prarodičů a může být pyšná na všechny činy, které vykonali? Byli Freimanové svobodní páni, možná dokonce šlechta? Potvrdí si, anebo vyvrátí rodinné legendy?
„Spousta věcí mě dojala a také jsem si začala víc uvědomovat, odkud jsem.“ Více
Rozhovor s Veronikou Freimanovou