Rekonstrukce fotografického ateliéru Seidel v Českém Krumlově a znovuobjevení unikátní sbírky historických fotografií. ### Režie K. Čtveráček
00:01:07 (hlasy rozléhající se zpovzdálí)
00:02:50 Tak tady vcházíme do toho ateliéru.
00:02:59 Tady v těch místech byly tu... Ten deskový přístroj.
00:03:07 A támhle se fotilo, tam byla různá pozadí.
00:03:14 Abychom tam mohli takhle...
00:03:21 Poslední... Tahle se najíždělo.
00:03:26 Takhle se najíždělo, vidíte?
00:03:28 Používal se objektiv, myslím, že je tam Heliar.
00:03:42 Je to fotografický objektiv, portrétní Heliar.
00:03:48 Má vnitřek kreslicí a má ohniskovou vzdálenost 50 centimetrů.
00:03:55 To je ještě za císaře pána, tohle.
00:04:00 Dalo by se to dát krásně do pořádku.
00:04:06 Opravit všechno Do původního stavu.
00:04:21 Podívejte se, jaký nádherný skupinky.
00:04:24 To jsou krásný negativy.
00:04:30 To jsou občané z celé Šumavy tady fotografovaný.
00:04:36 A je to zaručeně před I. světovou válkou. Podle těch kostýmů.
00:04:42 Takhle chodili oblíkaný ti lidé, kteří žili a pracovali na Šumavě.
00:04:50 To jsou opravdu vzácný věci, tohle.
00:04:58 To když řeknu paní Maškový, co jsem dostal do ruky,
00:05:02 tak bude celá vykulená. Ředitelka okresního archivu.
00:05:32 -Josef Seidel pravděpodobně svoje plakáty nepoužíval.
00:05:35 Docela určitě, zdá se, komunikoval s radníma
00:05:40 nebo se starosty obcí a je dost možný,
00:05:43 že je požádal o vylepení nějakého nápisu nebo něčeho napsaného,
00:05:48 měl celou řadu známých mezi hostinskými,
00:05:51 kteří prodávali třeba jeho pohlednice,
00:05:53 tak možná, že komunikovali tímhle tím způsobem.
00:05:57 Ale jistotu nemáme, a hlavně o tom není žádný dobový film.
00:06:03 -Holky, koukněte na mě! Dobrý! Krásný!
00:06:10 Už to je hotový a teď sledujte to kouzlo.
00:06:14 Tak se nám poprvé povedla ostrá fotka.
00:06:16 Tak to je úplně...
-To je ohromný.
00:06:20 Podívejte na to.
00:06:23 No není to úžasný, že máte fotku hned?
00:06:25 -To je pěkný.
00:06:29 -Podobná plátna jsou taky v muzeu v Českém Krumlově,
00:06:31 před kterými se ti lidé fotografovali.
00:06:34 A my teď po těch zhruba sto letech chodíme
00:06:37 a fotografujeme na místech, která byla podobná,
00:06:39 jako fotografovali oba fotografové Seidelovi.
00:06:43 Seidelovi měli Kleť jako jednu z nejfotografovanějších hor,
00:06:47 ale i míst vůbec.
00:06:50 Bylo to místo, kde se nejvíc prodávaly pohlednice.
00:06:54 -Ukažte, jak se díváte do dálky na kopce.
00:06:56 Jak používáte ten dalekohled?
00:07:19 -Tady jsou zápisy zákazníků.
00:07:22 Číslo zákazníků, kteří se tady nechali fotografovat.
00:07:26 Je tady zapsáno kolik pohlednic, i kdy nás navštívili,
00:07:36 jejich adresa, jestli zaplatili.
00:07:55 Je to krásně všechno uklizeno.
00:07:59 To je pečlivá práce fotografa. Takhle to uložit všechno.
00:08:03 To obdivuju, to jsou starosti, tady to.
00:08:07 To je úplně nádhera, všechny ty desky tady vidět.
00:08:11 Bylo to tady šikovně schovaný, žádnej cizí o tom nevěděl vůbec.
00:08:17 To jsme věděli akorát my.
00:08:20 A že ti Pražáci tohle nevěděli, to je úžasný.
00:08:26 Víte? To se skutečně povedlo.
00:08:29 Tady bude spousta desek z celý Šumavy,
00:08:33 všichni ti lidé, kteří tady žili. Prostě má to velikou hodnotu.
00:08:40 Já jsem teď přišel náhodou na desky -
00:08:43 formát osmnáct dvacet čtyři, představte si.
00:08:51 -Josef Seidel se narodil zřejmě v rodině malíře skla
00:08:54 nebo malíře porcelánu.
00:08:57 A jemu se poštěstilo se potkat s fotografií.
00:09:00 A potom řadu roků života věnoval tomu,
00:09:04 že cestoval po celém rakousko-uherském mocnářství
00:09:07 a učil se fotografovat.
00:09:10 -Tak tohle, když potom tahal, to sklo, to měl co nosit.
00:09:17 -A osud mu přál, že zakotvil v Českém Krumlově
00:09:20 a tady založil velice dobrou, slavnou firmu,
00:09:25 slavný svůj fotografický závod.
00:09:35 Tady je Josef Seidel kolem roku 1905.
00:09:37 Myslím, že se v téhle době ženil.
00:09:40 On se ženil poměrně pozdě. A i tohle.
00:09:46 Tady už jsem si docela jistý, že má syny.
00:09:49 Takže kolem roku 1910, možná 15.
00:09:56 To je Helmut, maminka, Arnold a František.
00:10:09 Oni si ve svých denících a vzpomínkách celkem stěžovali,
00:10:14 že tatínek byl tolik pracovitý, že neměl čas na rodinu
00:10:18 a že se od něj mnoho věcí nedozvěděli.
00:10:22 "Začátkem prosince 1918 obsadili Čechoslováci celé hranice Čech,
00:10:26 protože se báli, že německá města na hranicích
00:10:29 budou odtržena Horními Rakousy a Bavorskem.
00:10:33 I Krumlov byl obsazen a musel si všechno dát líbit.
00:10:37 Otec byl na každé schůzi a shromáždění.
00:10:39 Musel jet až do Prahy jednat s Kramářem.
00:10:42 Byl šest čtvrthodin u Kramáře!
00:10:45 Vyjednávali s ním kvůli hranicím. Nic nevyřídili."
00:11:15 Ale jo, tak to bylo. Tak to bylo.
00:11:19 Tady máte teda ještě práce, to vám teda řeknu.
00:11:25 Vy musíte každou desku takhle zvlášť zabalit, jo?
00:11:29 -Každou krabičku vezmeme, dáme jí inventární číslo,
00:11:34 zabalíme ji a dáme takhle do krabice.
00:11:48 Tady to je portrét z ateliéru.
-Ano, ano.
00:11:54 Je tam ještě ta bílá lavice.
-A je to ten rok 1918.
00:12:00 -My jsme dávali každou desku do takových těch papírů.
00:12:05 Nevím, jak to tady takhle je.
00:12:09 -Byl to puntičkář, měl v tom pořádek.
00:12:11 -Měl. To teda měl!
00:12:14 A když potom jsme nemohli najít nějakou desku,
00:12:17 když jsme ji omylem dali do jiný krabičky, to bylo zle.
00:12:22 "Když jsem ve dvanáct hodin přišel domů,
00:12:24 slyším otce nadávat, byl celý bez sebe.
00:12:27 Příčinou bylo: Karl vyvolal s panem Darerem
00:12:30 dvacet snímků Loučovic, ale všechny moc průsvitné.
00:12:35 Otec je někdy celý rozhořčený, že v obchodě všechno vázne.
00:12:38 Všechno jen proto, že chybělo jakékoliv srozumění s Karlem.
00:12:43 Tentokrát myslel otec, že to tak udělal úmyslně,
00:12:46 a to přivedlo milého otce do prudkého hněvu.
00:12:49 Došlo k hádce s Karlem. Bylo to vždy na ostří nože.
00:12:53 Jednou muselo dojít k explozi!"
00:12:59 Tohle to je... Tak takhle měl ideální negativ.
00:13:05 Tohle byl ideální negativ. Skutečně -
00:13:08 správně vyvolanej, správně naexponovanej.
00:13:11 Nebyly hustý a dobře se retušovaly, víte?
00:13:25 Tady jsou nějaké nezdařilé.
00:13:29 Expozice musela být třeba zprava, ale přeorali to nějak.
00:13:34 Tady je průvod, to je krásná reportáž.
00:13:40 To je parádní. Jedou přes město...
00:13:46 To je zajímavý. To vidím poprvně.
00:13:54 (nádražní rozhlas, hlášení)
00:14:04 Začínáme na nádraží, protože Seidel díky dráze
00:14:07 všechny ty negativy poslal po dráze,
00:14:10 oni mu je poslali nazpátek do další vesnice,
00:14:13 a on se nemusel vracet do toho Krumlova.
00:14:15 A mohl se spolehnout, že ty skleněný desky mu nerozmlátí.
00:14:20 -No, dobrý! Děkujeme!
00:14:26 -Tak. Ještě vydržte chviličku.
00:14:36 Podívejte se, ta je krásná!
-Ta je dobrá.
00:14:43 -Tak máte barevnou fotografii. To je pro vás.
00:14:47 -Ale ta je pěkná.
-To je pro vás.
00:14:50 To plátno většinou vozil na místa, kde to měl dohodnutý dopředu,
00:14:54 kde fotil třeba sedláky s čeládkou nebo větší skupiny lidí.
00:14:57 Nebo nějaký bohatší podnikatel, živnostník si ho objednal,
00:15:01 tak vezl i plátno.
00:15:04 Ne že lidi za ním jeli do Krumlova, ale on jel za lidmi s plátnem.
00:15:20 Tak už máme pro vás obrázek, doufáme.
00:15:25 Je pěkný. Jsou tam všichni.
00:15:30 -Jé!
-Ten je barevnej.
00:15:32 -Tak máme pro vás obrázek.
-Mockrát děkujem!
00:15:42 "V polovině července jel Helmut se mnou do Budějovic.
00:15:46 Druhý den jsme s tetou Liesel a strýcem Friedlem
00:15:50 jeli vlakem do Krumlova. Pak s otcem všichni do Želnavy.
00:15:54 V šest hodin ráno jsme šli k jezeru
00:15:56 a velmi dlouho se zdrželi fotografováním.
00:15:59 Otec spojil výlet s obchodem. Jezero bylo znovu nasnímáno zezadu,
00:16:04 protože se deska v továrně na pohlednice rozbila.
00:16:08 Helmut měl s sebou malý aparát.
00:16:14 V poledne jsme pak došli ke Stifterovu pomníku.
00:16:18 Tam se zas fotografovalo.
00:16:20 Tetu Liesel tlačily boty, a proto se šlo pomaleji.
00:16:30 Po dlouhém bloudění jsme konečně našli Čertovu kazatelnu.
00:16:34 Tady otec rozevřel kryt skříně příliš doširoka
00:16:38 a snímek byl zkažený.
00:16:41 Na Třístoličníku jsme jedli na Kamenném stole.
00:16:44 Potom jsme šli na Hohenstein."
00:17:10 V té pozůstalosti není v podstatě žádná jiná fotografie
00:17:14 o včelách a včelaření než jedna fotografie Josefa Seidela,
00:17:19 který ometá úly nebo je čistí.
00:17:23 Předpokládám, že to byl nějaký raný podzim.
00:17:29 A vlastně asi i podzim jeho života,
00:17:31 protože už je to ten bělovlasý Josef Seidel,
00:17:35 známý potom z těch jeho posledních fotografií.
00:18:17 František Seidel, ten už přišel víceméně k hotovému,
00:18:21 okolnosti v rodině ho donutily k tomu,
00:18:23 aby pokračoval v díle svého otce.
00:18:25 On chtěl radši učit, chtěl jít spíš ve stopách své matky,
00:18:29 ale přesto firmu vedl poměrně úspěšně.
00:18:34 A kdyby ten tok dějin nebyl tak rychlý,
00:18:38 tak mohl být určitě úspěšný.
00:18:44 -Tady máme, jak mládež propadla šílenství.
00:18:49 Dokonce okresní vedoucí strany NSDAP Jakeš se chlubil,
00:18:53 že Krumlov byl prvním německým městem v Československu,
00:18:57 kterým byl před zraky české policie nesen prapor s hákovým křížem.
00:19:06 Tady je Hitler, jak byl v Krumlově.
00:19:21 To období II. světové války bylo období,
00:19:25 kdy vzniklo nejvíce zakázek. Nejvíc se portrétovalo,
00:19:29 bylo nejvíc fotografií,
00:19:32 ať už možná pasových, nebo těch ostatních z ateliéru.
00:19:36 To znamenalo, že bylo třeba mít hodně lidí.
00:19:41 Takže zaměstnanců v tom období II. světové války bylo dost,
00:19:44 i když to byly většinou mladé slečny
00:19:47 a mužů tam pracovalo velmi málo.
00:19:50 -Vy si přijdete na svý s tím prachem!
00:19:53 Jo, to jsou ty malý. No jo, to jsou portréty.
00:19:58 Ano. Vidíte? Taky tam byly ty velký desky.
00:20:08 -V téhle skříni, zřejmě se jedná o část rodinných památek
00:20:15 na bratry Františka Seidela.
00:20:19 A podle popisů jsou tu věci Helmuta
00:20:23 a pravděpodobně věci i Arnolda.
00:20:26 Takovým krásným případem určitě - a to je jasná věc,
00:20:31 není pochyb o tom, čí to bylo a komu to patřilo.
00:20:38 -To byl šprýmař, ten nejmladší syn.
00:20:41 To vám byl člověk! Takovej, víte...?
00:20:44 Rád se bavil. Vždycky, když přišel k nám do komory,
00:20:48 to víte, když nás tam bylo tolik holek a on začal.
00:20:51 To víte, maminka, stará paní Seidelová,
00:20:55 ta vždycky měla vztek, že k nám přišel.
00:20:58 Ale my jsme ho rády vítaly.
00:21:01 Veselej kluk to byl. Zahynul v tý válce.
00:21:07 To bylo tenkrát taky zle. To víte.
00:21:20 -Ta spodní byla viditelně nošená.
00:21:37 Po osvobození firma pracuje v podstatě dál.
00:21:41 Pokud má materiál, pokud má zakázky,
00:21:44 tak pracuje bez nějakého výrazného přerušení.
00:21:48 A lidé potřebují fotografie stále.
00:21:52 A to je i o tom,
00:21:54 ať už jsou to osvoboditelé a nebo místní obyvatelé.
00:21:58 Do Krumlova se vracejí ti, kteří tady bydleli
00:22:01 a museli díky Němcům třeba to místo opustit.
00:22:05 Teď dochází k tomu, že František Seidel je německé národnosti.
00:22:09 A to už není docela dobré.
00:23:22 František Seidel je nucen získat pro sebe a pro svou maminku
00:23:25 celou řadu dokumentů o tom, že byl aktivní antifašista.
00:23:31 Nejsou důkazy, že by vyhazoval mosty
00:23:36 a případně bojoval s partyzány, ale František Seidel
00:23:39 nemusí na odsun a se svou maminkou zůstává v Krumlově,
00:23:44 zatímco Helmut, jeho bratr s celou rodinou,
00:23:52 s rodinou své manželky je odsunut na jaře 46
00:23:56 a nachází místo k bydlení v Dolním Bavorsku.
00:24:18 My máme záznamy o zhruba 140 tisíci negativech,
00:24:23 ale postupně, když prohlížíme zákaznické knížky,
00:24:27 tak to jsou fotografie, které jsou nadepsány, že jsou z cest.
00:24:30 Z cest ve Volarech, Horní Plané, nějakých jiných obcí,
00:24:34 kdy fotograf vyjížděl za těmi fotografovanými osobami
00:24:39 a vlastně negativ, nebo číslo negativu,
00:24:42 zaznamenal do té zákaznické knihy, ale nefotil to tady konkrétně.
00:24:45 Přesná čísla říct nemůžeme, ale je dost možné,
00:24:48 že tady stálo možná víc jak deset tisíc
00:24:52 nebo dvacet tisíc osob, které tu byly fotografované.
00:25:05 -Já jsem ho sem přišel navštívit, poněvadž jsem tam byl na vojně
00:25:09 a měl jsem chviličku času, tak jsem ho šel sem navštívit.
00:25:12 A já jsem v prvním okamžiku myslel, že mu zemřela maminka.
00:25:17 Ale nechtěl jsem se ptát, poněvadž jsem si říkal:
00:25:20 Jestli mu zemřela, on mi to řekne.
00:25:24 A to, že byl tak smutnej, tak jsem už viděl,
00:25:26 že se něco stalo strašnýho, protože za chviličku mi povídá:
00:25:32 "Pane Štindl, představte si, práce dvou generací
00:25:35 je naprosto zničená. Odvezli mi ten archiv."
00:25:39 To víte, to byla hrozná rána.
00:25:44 Vždyť to je nějakých kroků chodit po těch lesích,
00:25:47 chodit po těch stráních a hledat místa, aby to bylo hezký.
00:25:54 Když to bylo dobře vyfotografovaný, tak se to snadno prodávalo.
00:26:02 Komunisti mu je všechny sebraly.
00:26:05 -Určtiě v tom byl zájem StB nebo někoho takovýho.
00:26:07 -Ale že by za to dostal za peníze, tomu nevěřím!
00:26:12 -Hlavně měli zájem o Šumavu.
-Ano!
00:26:16 -Portréty je nezajímaly, ale krajina.
00:26:20 -Ano. On měl nádherný pohlednice.
00:26:23 -Oni to měli všechno zmapovaný.
-Ano, to věřím.
00:26:27 On uměl Šumavu pěkně.
00:26:29 -Takže údajně ty desky... Možná tu boudu kopie.
00:26:34 Že by si je ještě překopíroval. Ale pochybuju.
00:26:41 -To jsou krajinky pana Josefa Seidela.
00:26:45 Dělal jsem to v té době, kdy jsem se dozvěděl,
00:26:48 že panu Seidelovi zabavili referenti ministerstva kultury
00:26:51 z Prahy částečně archiv, odvezli to do Prahy.
00:26:55 A tak jsem od té doby začal sbírat fotografie,
00:26:59 abych zachránil, co se ještě dá.
00:27:15 -Tady před náma se nachází Taschkeův pomník.
00:27:19 Za tím Taschkeovo pomníkem bylo schodiště,
00:27:22 který se takhle rozestupovalo a zase se vracelo zpátky nahoru,
00:27:26 k hlavnímu vchodu do jeviště.
00:27:29 Pod náma tady bylo orchestřiště a dozadu se táhla,
00:27:32 až k těm stromům, budova toho pašijovýho divadla.
00:27:40 -My jsme sehnali velmi vzácné noty, byly otisklé
00:27:42 v jedné německé knize o Hořicích na Šumavě.
00:27:46 Je to část fanfáry, kterou celé pašijové hry začínaly.
00:28:05 -Veškeré fotografie z interiéru divadla,
00:28:07 jakožto pohledy na scénu,
00:28:10 tak to jsou fotografie pouze od pánů Seidelů.
00:28:13 -To byl tatínek pana Seidela, jeho syn Frantík,
00:28:16 u kterého jsem byl zaměstnanej, a to jsem já v tý době.
00:28:23 To byly už český pašijový hry, tady to.
00:28:28 Byly zas u toho pana vetešníka, pro kterýho jsme pracovali.
00:28:33 A tady se zúčastnil fotografování pan Seidel, František.
00:28:40 V těch českých pašijích potom hrál hlavní roli
00:28:45 toho Krista ten Němec!
-A Vlčko ho mluvil za oponou.
00:28:48 -Vetešník, ten Čech.
00:28:50 -Hrál ho Němec, a byl zticha, protože neuměl česky.
00:28:54 A vetešník stál za oponou s textem a četl ten český text.
00:29:03 Avšak přišel únor 48, pašijové hry byly zakázány
00:29:08 kvůli svému náboženskému obsahu, pašijové divadlo se zavřelo,
00:29:13 v 50. letech začalo fungovat jako sklad lnu
00:29:17 a později jako ovčín.
00:29:20 Mezi těmi sametovými sedačkami se procházely ovce.
00:29:24 Když někdo potřeboval v létě boty, tak si sem chodili pro kristusky,
00:29:28 tady byla ohromná kopice kristusek,
00:29:31 takže se chodilo v kristuskách z pašijovýho divadla.
00:29:51 Jinak z původního vybavení jsme tady nic nenašli.
00:29:55 -"Demolice kostelíka nahoře z bývalých pašijových her."
00:30:00 Tak poděkování za to, že ten kostelík zdemolovali.
00:30:09 -Tady se rozkládaly lavice, támhle byly dveře,
00:30:11 tam nad námi byly varhany, všude obrazy...
00:30:16 A dnes tady vidíme tohle. Takže...
00:30:20 -Třeba po válce můj praděda, protože na varhany hrál,
00:30:24 tak i tady v tom kostele hrál.
00:30:27 Prababička vždycky vyprávěla, že ho dole poslouchala.
00:30:30 Že to bylo něco nádherného, jak se ten zvuk varhan
00:30:36 rozléhal do okolí. Takže to má i takový jiný význam.
00:30:41 Pro nás, když sem přijdeme. Je to i rodinná záležitost.
00:30:48 -A to je na památku mojí maminky.
00:30:52 Ona to všechno viděla, nedožila se toho,
00:30:56 že jsem já udělal o tom tu dokumentaci.
00:31:21 Hm!
00:31:30 Zatím můžeš připravit výraz. Rybářský. Lovecký!
00:31:35 Jaký mají výraz lovci. Paráda!
00:31:44 Rybář jak ze žurnálu.
00:31:48 -No jo.
-Ještě kousek, dobrý!
00:31:54 Tak.
-A co tu přilbu?
00:31:57 Tu přilbu ne.
-Ta je úžasná!
00:32:09 Ty motorky - to je skoro to samý.
00:32:13 -Určitě lepší než Pionýr, ne?
-To určitě!
00:32:17 -To vůbec nejede?
00:32:19 -Do kopce je to pomalejší, ale ta dvojka to jistí.
00:32:37 -Níž.
-Níž, tak půjdeme tudy.
00:32:41 -Nebyla tady nějaká díra?
-Nevím.
00:32:43 Pozor na studny, na hady, na bývalé sklepy.
00:32:49 -A tak dále a tak dále.
00:32:56 Tak tam něco bylo.
-Dobrý.
00:33:05 Tady v tom statku se narodila babička
00:33:08 šumavského skladatele Antona Wallnera,
00:33:12 který složil skladbu Wuldalied.
00:33:16 Jednu ze známých sudetských německých skladeb.
00:33:20 -Takže tady v těch místech si zřejmě malý Anton pohrával
00:33:23 a pískal si své první melodie.
00:33:29 (vyhrává klavír)
00:33:40 Dalo by se to přeložit jako píseň Vltavy?
00:33:45 -Píseň Vltavě.
00:33:51 Naučili jsme se hledat ty vesnice.
00:33:54 Víme, že vesnice stála na místě,
00:33:57 kde jsou na zemi nějaké kameny, kde rostou ovocné stromy...
00:34:00 I podle reliéfu...
-Je tam něco vidět?
00:34:04 -Můžeme tam vidět nádherný klenby, který se tam dochovaly.
00:34:07 -To je úžasný!
00:34:10 -Je pravda, že nám to pan Seidel hodně usnadnil
00:34:12 a hlavně nejzajímavější asi na té práci je to -
00:34:15 dát si ty dvě fotografie vedle sebe.
00:34:17 Tento statek k fotografii počátku 20. století
00:34:21 a fotografii z roku 2008. Porovnat, co se tam změnilo.
00:34:39 (zvuky bušení kladiva)
00:35:14 Jak vybrat, aby zrovna ty střepy patřily k sobě.
00:35:18 Asi se nabízí mnoho otázek, jestli ta skla,
00:35:24 která jsou tady pod podlahou, zůstávají,
00:35:28 nebo byly sem vhozeny naschvál.
00:35:32 Že měly být navždy schované od ostatních nějakých pozorovatelů.
00:35:40 A nebo - jestli je to náhoda, to nemůžeme říct, nevíme, netušíme.
00:35:45 Možná, že teprve nějaké to pozdější hledání
00:35:48 třeba na takovou otázku může odpovědět.
00:35:52 Možná, že spousta lidí by navrhla
00:35:56 trošičku rychlejší stěhovací metodu.
00:36:01 Tady už krumpáč není třeba, už mi stačí jenom lopata a kolečko,
00:36:06 který se tady hned vedle na stavbě používá, a odvážet pryč.
00:36:12 Proč se tady s těmi střepy zabývat?
00:36:17 Ale to jsou většinou lidi, kteří se ptají,
00:36:20 proč se vůbec zabývat těmi starými fotografiemi,
00:36:25 tak se není co divit, že nepochopí, proč stěhovat střepy.
00:36:36 Asi opravdu jedině co má mysl, je snad to,
00:36:41 že tady vlastně šáhneš a vytáhneš ten negativ
00:36:44 ještě docela dobrej.
00:36:48 Takže ta spodní část toho výkopu - nebo toho zákopu -
00:36:51 je zřejmě mnohem méně poškozená. A vypadá to taky,
00:36:54 že citlivá vrstva je schopná další reprodukce.
00:37:00 A že by toto bylo zrovna choulostivé téma, to malé miminko,
00:37:05 to asi nebude.
00:37:08 A zdá se, že právě kvůli takovýmto negativům
00:37:12 je určitě Seidelovi tady pod podlahu neschovávali.
00:37:31 To našli chlapi na stavbě při otloukávání omítky.
00:37:36 Překážela jim při zakrytí komínových dvířek
00:37:40 a sundali je.
00:37:42 A sami byli překvapeni, že tam našli fotku.
00:38:27 Můžu vás poprosit, mohl byste jít trošku blíž?
00:38:30 Jo, dobrý.
00:38:49 Čau!
-Jo, dobrý.
00:38:56 I když moje fotky vypadaly lepší.
00:39:00 -Tak jo, já ti to ukážu, pojď se podívat!
00:39:04 Tak tady se směješ, to je nejveselejší fotka
00:39:06 z celýho dnešního focení. A takhle pozdě večer!
00:39:11 Už jsme mysleli, že nikoho nevyfotíme.
00:39:13 A nakonec máme hezkou fotku.
00:39:20 "Pondělí druhého června.
00:39:23 Jak se ráno v sedm učím v ateliéru, vidím přicházet malíře Weisse.
00:39:27 Jeho kluk nám měl vyřídit, že přijde v pondělí.
00:39:29 My jsme ale neměli nic vyklizeno.
00:39:32 Kuchyně byla vymalována figurkami vtipálků, ložnice květinami."
00:39:44 Tady právě na tom je krásně vidět celej ten příběh Seidelů,
00:39:48 už právě na tom, jak je vymalovaná ta první vrstva.
00:39:52 Vyloženě, podle mě, pokroková záležitost.
00:39:55 Druhá vrstva - pořád bohatá záležitost - pořád secese,
00:39:59 ještě do války stihli udělat přinejmenším jednu,
00:40:02 možná dvě další výmalby.
00:40:07 Bylo vidět, že jim ta firma prosperovala.
00:40:12 Potom přišly válečný léta, kdy pravděpodobně
00:40:15 se toho tady moc neudělalo.
00:40:18 Potom po válce mu to nesebrali, ten dům,
00:40:23 ale nedovolili mu dál podnikat a musel jít pracovat do komunálu.
00:40:28 A na té výmalbě je to vidět.
00:40:32 Od té doby už jsou tady jenom...
00:40:34 Je to bílé nebo maximálně hroznej váleček,
00:40:38 takže je vidět, že on už pak chudák
00:40:41 ani neměl peníze na to, aby to udržoval,
00:40:43 natož aby tady dělal opravy nějakých původních
00:40:46 bohatých dekorací.
00:41:51 31. července 1982: "Milý pane doktore Othmare,
00:41:58 nerozpakujte se k nám přijet, nás to vždy potěší.
00:42:02 Zažíváme to pořád, jakou mají návštěvníci radost
00:42:05 z rodné země, zase jednou být doma.
00:42:09 Ale ne v hotelech, raději u nás, kde jsou věci tak,
00:42:13 jak to chodilo dříve. Tak všichni přijeďte.
00:42:18 Ovoce pro vlastní potřebu si, prosím, vezměte s sebou.
00:42:22 Ty spousty turistů vše skupují. Všechno.
00:42:27 Velmi srdečné pozdravy vám všem, Franzi a Mitzi."
00:44:12 Čas u Seidela se rozběhl.
00:44:15 (tikání hodin)
00:44:29 Hodiny přestaly jít.
00:45:40 Věřím, že teď jsme na tom dobře.
00:45:43 Necháme to stoupat. Já jsem vlastně...
00:45:47 Dobrý.
-Asi má správnou polohu.
00:46:06 To jsem nevěděl, že se dá prát takhle.
00:47:07 (odbíjení hodin)
00:47:11 A je to! A je to tak ostrý,
00:47:14 že se dokonce dá přečíst, kolik je hodin na věži kostela!
00:47:25 -My se snažíme sem vrátit trošičku té secese.
00:47:28 Ta dispozice travnatých ploch, záhonů.
00:47:31 A současně pietně ponechat co nejvíce prvků 30. let,
00:47:36 kde ta zahrada měla být jako kniha o několika stránkách.
00:47:39 Přičemž to, co teď děláme, je taková rekapitulace toho,
00:47:44 co se tu odehrálo.
00:47:47 A chceme trošičku ukázat návštěvníkům,
00:47:50 že ta zahrada měla trošku jinou tvář,
00:47:53 než ji znají Krumlováci před pěti šesti nebo patnácti lety.
00:47:58 Dokonce jedna paní ví, že jedna konkrétní odrůda růže
00:48:02 rostla na jednom místě a zmizela.
00:48:05 A psala dopisy, aby se ta růže zasadila na původní místo.
00:48:09 Což jsme se pokusili.
00:48:11 Doufejme, že jsme se do té odrůdy trefili.
00:48:14 Snažíme se postupovat v některých věcech
00:48:17 v podstatě restaurátorsky, pokud se to tak dá -
00:48:19 v případě zahradničiny - formulovat.
00:48:31 Snad se nám podaří rekonstruovat včelín, který byl na horní zahradě.
00:48:37 Doufám, že třeba příštím rokem už budeme mít ty dva úly,
00:48:43 které zbyly nejen venku přikryté stříškou,
00:48:48 ale že budou ve stabilním, pevném přístřešku.
00:48:55 Nemůžeme si asi dovolit, abychom takřka v centru města
00:49:00 začali opět včely chovat.
00:49:04 Ne snad, že by to mělo vyloženě vadit,
00:49:07 ale blízkost cukrárny není úplně optimální.
00:49:11 Navíc si myslíme, že by turisté mohli chodit i kolem zadní zahrady.
00:49:15 A dnes tam prochází víc a víc lidí.
00:49:18 Tak bychom asi ohrožovali turisty a to by bylo trochu špatně.
00:49:22 My chceme, aby se měli dobře a ne aby je proháněly včely.
00:49:26 Takže se včelařením na Seidlově zahradě je zřejmě konec.
00:50:08 Když jsem sem přicházel první týdny,
00:50:12 byl jsem tady sám, byla tma, noc,
00:50:14 začínala být zima, pomalu k nule, a tehdy jsem cítil,
00:50:20 že ne věci se hýbají, ale měl jsem takový pocit,
00:50:23 jako kdyby někdo ze Seidelů otevřel dveře, přišel dál.
00:50:27 A já jsem měl možná pocit,
00:50:31 jako že proč vlastně jsem tady u nich doma?
00:50:36 18. února 1985. "Zažíváme druhé chladné období
00:50:43 a jsme rádi, že nám v domě nic nezamrzlo.
00:50:48 Když je mínus dvacet stupňů, tak topíme ve čtverech kamnech.
00:50:54 Je dobré, že máme ty piliny a uhlí,
00:50:57 ale zima se topením olejem dost prodraží.
00:51:01 Je tu málo sněhu, ale zimy.
00:51:04 Hřebínky našich slepic neumrzly,
00:51:06 měly ve stáji stowattovou lampu."
00:51:13 Teď s tím trošku zápasíme. Jestli vystavit prášek
00:51:20 na čištění zubů s kartáčkem na zuby.
00:51:27 Ale já si myslím, že to vůbec nemůže vadit.
00:51:36 Protože kartáček na zuby patří k životu.
00:52:08 Tam není nic, viď?
-Tak se do něj strčí novej.
00:52:14 -Tak. No jo, ale ten zvuk!
00:52:32 -Já jsem to udělal špatně. Znova.
00:52:35 -Proč?
-Máme to šikmo, rozumíš?
00:52:50 (hrají Bluebery Hill)
00:53:34 Téměř vše, co muzeum nabízí a prezentuje,
00:53:37 je originálem s přímou vazbou na celý
00:53:41 téměř neuvěřitelný příběh rodiny Seidelových.
00:53:44 Většina z nás, kteří tady nyní stojíme na prahu dokončeného díla,
00:53:50 provází projekt od samého počátku.
00:54:08 A přeji vám příjemný zážitek při prohlídce našeho muzea
00:54:13 a na závěr mi dovolte, abych připil na zdraví
00:54:17 a snad i úspěch celého projektu.
00:54:47 Danke! (Děkuji!)
00:54:57 27. července 1981.
00:55:02 "Srdečný dík za dopis a za tři nádherné barevné fotky.
00:55:08 To je opravdu dobrá dokumentace toho, jak vypadáme.
00:55:12 Zvlášť vděčný jsem za ten obrázek, kde se Mitzi usmívá.
00:55:16 Takto živý snímek ještě nemám. Je vzácný.
00:55:21 Velké uznání za preciznost blesku a přístroje.
00:55:26 Jsem překvapen, co Japonci vše dovedou.
00:55:29 To je potom radost s tím pracovat.
00:55:32 I provedení je vynikající."
00:55:39 Super kamera!
00:55:46 Přijdu tady před dvířka a vidím tady starší paní,
00:55:50 která tady plela pilně kytičky. Povídám jí: "Dobrý den, paní,
00:55:55 já jdu za panem Seidelem." O ona povídá: "Můj syn je nahoře."
00:56:01 A tak jsem poznal, že je to jeho maminka.
00:56:04 Tak jsem šel nahoru, pan Seidel mne velmi pěkně přivítal.
00:56:09 Já jsem si teprve později uvědomil, že jsem byl nevhodně oblečenej,
00:56:13 že jsem si vzal s sebou ty kalhoty,
00:56:17 který mi nechal plukovník Vaskejevič ušít,
00:56:21 a vysoký ruský boty.
00:56:24 Musel být šokovanej, kdo mu to tam vlastně přišel.
00:56:28 Pan Seidel včelařil, měl včeličky
00:56:32 a poctivě se o ně staral.
00:56:36 Jinak tady byly kočky. Ty tady měli taky.
00:56:43 A vzadu v garáži měl auto. Měl Tatrovku.
00:56:48 A tak mi povídá: "My jsme tady všichni v plným počtu,
00:56:52 zatím vás nemůžu přijmout." Tak jsem šel po schodech dolů
00:56:56 a vidím v kuchyni tu paní,
00:56:59 se kterou jsem se pozdravil tady v zahradě,
00:57:02 a německy jsem mluvil:
00:57:04 "Frau Seidel, já jsem u vašeho syna neuspěl.
00:57:08 A moje babička bude velmi zklamaná, poněvadž mě sem nasměrovala."
00:57:12 Když jsem jí to všechno dovyprávěl, tak ona povídá:
00:57:15 "Nehmen sie Platz, sedněte si, pane Jan Štindl,
00:57:18 já zajdu za synem." Přišla dolů a s úsměvem mi povídá:
00:57:22 "Pane Štindl, v pondělí můžete nastoupit."
00:57:29 Takže tady byly jenom kopírky, tady v těch místech.
00:57:32 Tyhle zvětšováky byly ve vedlejší místnosti.
00:57:39 Tam jsem vlastně jenom zvětšoval já ty velký zvětšeniny.
00:59:09 On, když jsem se s ním poprvé setkal tady v tom kostele,
00:59:12 tady v té boční lodi mi to říkal:
00:59:14 "Já jsem krumlovský fotograf."
00:59:17 Velmi si na tom zakládal, že tady fotografuje,
00:59:20 že je tak známý mezi lidmi, a že si ho lidé zvou
00:59:25 na různé slavnostní chvíle.
00:59:29 Ať je to svatba, biřmování nebo první svaté přijímání.
00:59:33 (zaklepání) Smím dál?
00:59:39 Tady byl stůl a já jsem sedával tady v těch místech.
00:59:44 Tady jsem se díval na zahrádku.
00:59:47 Tady, myslím, byla knihovnička, tady byl stůl.
00:59:51 Paní Seidelová sedávala proti mně a pan Seidel sedával tady.
00:59:55 Když moje maminka onemocněla, tak se o ni
00:59:58 velice krásně starala paní Seidelová,
01:00:00 která u nás taky i nějakou dobu vařila - několik let.
01:00:04 Takže ty vzpomínky, které mám, jsou jenom příjemné.
01:00:09 Mně to ani nepřipadá, že to je muzeum,
01:00:12 spíš mi to připadá, že to je domov Seidelů,
01:00:15 které tu nějakým způsobem pořád vnímám. Cítím je tady.
01:00:30 -Takovou malou lahvičku jsem měl, jmenovalo se to Matoleň,
01:00:34 a ten negativ, když jsem vzal, tak jsem si ho pomazal,
01:00:39 aby líp ta tuha na tom držela, a potom jsem jemně retušoval
01:00:44 vždycky na tý matový straně. Tadyhle vzadu jsem to retušoval.
01:00:49 Tohle je zrovna paní Seidelová. Myslím.
01:00:56 Jo. Manželka pana Seidela, Mitzi.
01:01:06 Pan Seidel si vymínil, abych fotografoval jeho svatbu.
01:01:10 Já jsem v té době měl provozovnu
01:01:13 a Seidelovy fotografie ze svatby jsem dal do výlohy.
01:01:18 A každej, kdo šel kolem, viděl že asi něco umím,
01:01:21 že se pan Seidel nechal ode mne fotografovat.
01:01:25 A tak jsem měl zakázky, přestože jsem měl malej ateliér,
01:01:29 chodili tam se svatbama a všechno. Dělalo mi to velkou reklamu.
01:01:36 Tak teď bych poprosil zavřít dveře.
01:01:42 (zabouchnutí dveří)
01:02:41 To jsou také lidé, kteří byli na Šumavě.
01:02:44 Vidíte, že tady ta práce se na nich skutečně podepsala.
01:02:51 Kolář - dneska už to není k vidění, jak se sestavujou ty kola.
01:02:57 Vidíte. Samá dřina byla.
01:03:01 A takovýhle pilný lidi museli odsud odejít.
01:03:18 Tady zůstala v úle taková malá mezera,
01:03:21 kterou ty včely stačily hned vtipně zastavět.
01:03:28 A je tady vlastně takový divoký dílo.
01:06:27 Když jsme řešili, jak máme rekonstruovat dům,
01:06:30 ale spíš vlastně rehabilitovat, znovu ho oživit,
01:06:33 tak jsme ho chtěli oživit co nejvíc věrně
01:06:37 tomu životu rodiny Seidelů. Mrkev jsme sem nedávali,
01:06:41 na tu už bylo docela pozdě ji sázet.
01:06:44 Rostl tu bohatý kadeřábek, hrách, fazole.
01:06:49 A teď určitě půjdu říct slečnám v pokladně a průvodkyním,
01:06:53 ať si za dnešní den posbírají jahody, protože už uzrály.
01:06:57 A je škoda, aby je snědli šneci.
01:07:04 Na zimu musíme ty stříšky zatížit, aby nám je vítr neodfouknul.
01:07:14 -Nejlepší zážitek mýho života je tohle to vidět v obnovený kráse.
01:07:19 A pracoviště, kde jsem rád pracoval a kde jsem byl rád.
01:07:23 A byl u skvělýho zaměstnavatele a mám na něj pěkný vzpomínky.
01:07:28 Opravdu jsem velmi šťastnej, že jsem se toho mohl dožít.
01:07:42 5. března 1985. "Zimu jsme přežili dobře.
01:07:48 Vzájemnou pomocí nám nezamrzla voda.
01:07:51 Brambory a ovoce zůstaly ušetřeny, ale v mnoha rodinách ne.
01:07:56 25. února se konal první výlet včel.
01:08:00 Všech osm úlů letělo krásně, patrně měly dost cukru.
01:08:06 Ale jak dlouho ještě budeme mít ze včel radost?"
01:09:21 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2010
Rekonstrukce fotografického ateliéru Seidel v Českém Krumlově a znovuobjevení sbírky osmdesáti tisíc historických fotografií se stává nejen podnětem k vyprávění pohnutého životního příběhu dvou fotografů – otce a syna, ale vede také k oživení česko-německého dialogu, ke zpřítomnění dávných životů a zaniklé kultury. Přivádí též k obecnému zamyšlení nad fotografií, která tu není jen hitorickým svěděctvím, ale i mocným prostředkem prožívání a vzpomínání. Film je zasvěcenou výpovědí o době, která kdysi přešla kolem nás a zanechala stopy, které je nutno znovu odkrýt.