Když jsou si dva lidé souzeni, najdou se bez ohledu na překážky. Adaptace stejnojmenné knihy od autora světového bestselleru Sofiin svět. ### Hrají: M. B. Silset, H. Rosenstrom, A. Dahr Nygaardová, E. K. Becková, a další. Režie Eva Dahrová
00:00:10 Česká televize uvádí norský film.
00:01:06 DÍVKA S POMERANČI
00:01:18 -Vidíš tu hvězdu tamhle nahoře?
-Hm.
00:01:22 Jmenuje se Sirius.
00:01:25 A tamhle, to je souhvězdí. Je to Velký vůz.
00:01:31 -Vzpomínáš? Už jsem ti o něm vyprávěl.-Jo.
00:01:35 A vidíš tamtu, co svítí tak jasně?
00:01:40 To je planeta. Jmenuje se Venuše. Je to maminčina hvězda.
00:01:48 Vždycky, když se na ni dívám, myslím na maminku.
00:01:52 Dneska je vidět tolik hvězd.
00:01:55 To proto, že je tak jasno.
00:01:57 Kdybychom byli na horách, bylo by jich vidět ještě víc.
00:02:06 A pojedeme na hory, tati?
00:02:11 Ano. To víš, že pojedeme.
00:02:40 Henriku! Koukni na tu Venuši!
00:03:31 Georgu?
00:03:41 Ten je fakt super!
00:03:48 To je tvoje.
00:03:52 -Co to je?
-Otevři to.
00:03:56 Od koho?
00:04:00 Georgovi od táty.
00:04:38 -Schovalas je?
-Hm.
00:04:42 Táta chtěl, abys je dostal k šestnáctinám.
00:04:47 Ale Georgu, proč to...
00:04:48 Mám se trápit a myslet na něj do konce života?
00:04:50 Napsal ti dopis, chtěl, aby sis ho přečetl, já nevím,
00:04:53 co v něm je.
00:04:54 Už tady není.
00:04:56 -Pamatuješ si ho.
-Ne.
00:04:57 -Určitě jo.
-Nepamatuju.
00:04:58 Proč to říkáš?
00:05:00 Četla jsem ti dopisy, viděl jsi fotky,
00:05:02 vyprávěla jsem ti o něm, přece si ho pamatuješ.
00:05:04 Ne! Ne nechci si nic pamatovat!
00:05:09 Haló.
00:05:12 Co?
00:05:14 Plánujeme ty Velikonoce už dlouho, Henriku!
00:05:19 Jindy už ta kometa vidět nebude.
00:05:27 No jasně, jedu sám.
00:05:35 Počkej, počkej. Něco jsem tam zapomněl.
00:06:03 TROUBENÍ
00:06:16 Máš ty dopisy?
00:06:18 -Táta je napsal tobě. Jsou tvoje.
-Ne, Georgu. Napsal je tobě.
00:06:25 Krucifix. Měl jsem je dostat teď? Po deseti letech!
00:06:31 Kašlu na nějaký dopisy, kašlu i na něj!
00:06:35 Ježíši Kriste.
00:06:38 -Zavolej mi, až tam dorazíš.
-Jo.
00:06:59 -Chcete si sednout?
-Ne.
00:07:02 -Pojďte, pustím vás.
-Děkuji.
00:07:04 Prosím.
00:07:44 Milý Georgu, až budeš číst tenhle dopis,
00:07:49 už dávno tady nebudu.
00:08:00 Nezvaní hosté vysávají sílu z mého těla.
00:08:08 Tohle bude poslední setkání nás dvou.
00:08:21 Nevím, jestli si pamatuješ na svého tátu.
00:08:25 Nebo jestli si na něj vůbec chceš pamatovat.
00:08:30 Ale vzpomínáš na naše středy v bazénu?
00:08:43 Nebo odpoledne, když máma byla ve škole?
00:08:54 -Koukni!
-Tady je.
00:09:00 -Co to děláš?
-Píšu dopis.
00:09:04 -Komu?
-Nejlepšímu kamarádovi.
00:09:10 -Je to maminka?
-Ne, máma je moje láska.
00:09:24 Každý den vstávám jako obvykle a vedu tě do školky.
00:09:29 A přesto je najednou všechno jiné.
00:09:55 Jak má člověk někomu říct, že umře?
00:10:01 Co to čteš?
00:10:22 Co to...
00:10:30 -Nechápu, co to...
-Už to zašlo moc daleko.
00:10:34 Jak, moc daleko? Přece jsou léky, nové metody.
00:10:37 Už je moc pozdě.
00:10:41 Tak nebuď zlý na mě, já za to nemůžu.
00:10:51 -Jak dlouho už to víš?
-Už nějaký čas.
00:10:54 -Nějaký čas? A nic jsi mi neřekl?!
-Veroniko.
00:10:58 -To není pravda, řekni, že ne.
-Veroniko!
00:11:06 Ahoj, tati.
00:11:28 Čas, Georgu. Co je čas?
00:11:40 Když tohle píšu, je to, jako by čas vůbec neexistoval.
00:11:46 A nic nikdy nekončilo.
00:12:00 Chci ti vyprávět jeden příběh, Georgu.
00:12:02 A možná už jsi teď dost velký, abys ho pochopil.
00:12:11 Budu ti vyprávět o dívce s pomeranči.
00:12:33 Mohl to být docela obyčejný den. Den jako každý jiný.
00:12:39 Stůjte, stůjte, počkejte!
00:12:41 Kdybych tehdy nestihl tu tramvaj.
00:12:49 Tam jsem ji totiž poprvé uviděl.
00:13:43 Ahoj.
00:14:09 A to byla vážně tak pěkná?
00:14:16 Úplně jiná.
00:14:19 Takže hodně pěkná.
00:14:24 Na.
00:14:27 Díky.
00:14:31 -Ty jsou z Jaffy?
-Z Jaffy?
00:14:35 Z Izraele.
00:14:36 A proč si nechala jen jeden pomeranč?
00:14:38 -Je ti fuk, že jsou z Jaffy?
-Ne, určitě jsou španělské.
00:14:43 Chutnají jak z Jaffy.
00:15:42 Podej mi tu mísu. Já chci ještě.
00:15:44 Dej to dál.
00:15:49 Ne, ne, bylo zataženo. Možná ji uvidím zítra.
00:15:56 Jo. Budu ti to vyprávět.
00:16:00 Jasně. Ještě zavolám. Ahoj.
00:16:04 -Měl jsi je špatně namazaný.
-To on mi mazal lyže.
00:16:07 -Já mazal lyže všem.
-No právě.
00:16:09 -Vymlátil ses?
-Jo, mám zadek celej modrej.
00:16:52 Rozhodl jsem se, že na tu dívku zapomenu.
00:16:58 Už jsem na ni nemyslel.
00:17:02 Jen asi tak jednou za minutu.
00:17:05 Ještě je nepojízdné, ale do té doby ho určitě opraví.
00:17:08 Vezmeme pár kamarádů. A pojedeme.
00:17:11 17. května s kámošema, autem, na výlet, to bude bezvadný.
00:17:23 -Hm, kam běžíš?
-To byla ona!
00:17:28 -To je určitě ona!
-Kdo?
00:17:34 -Co se stalo?
-Je to ona! Dívka s pomeranči!
00:17:38 Zastavte!
00:17:40 Nech toho, to není dívka s pomeranči.
00:17:42 Ale je, zastavte!
00:17:43 -Ale vždyť ještě nevystupujeme!
-Ale já vystupuju!
00:18:09 Byla to ona!
00:18:14 Myslím, že k nám přišla z jiné planety.
00:18:17 Nebo z jiné doby. Nebo...
00:18:19 Z jiné planety? No to je teda.
00:18:23 A co dělá tady, na naší planetě?
00:18:27 Promiň. Má nás zachránit před všedním dnem.
00:18:31 Takže dívka s pomeranči nás má zachránit před banalitou
00:18:35 všedního dne?
00:18:36 Tak to se jí za to musíme nějak odvděčit.
00:18:39 Vezmeme ji ven, ukážeme jí život.
00:18:41 No jo, vezmeme ji na ten výlet autem, to je jasný.
00:18:47 Sundáme střechu, ty budeš sedět na jedný straně,
00:18:50 já na druhý, a dívce s pomeranči budou vlát dlouhý vlasy ve větru.
00:18:54 Hele, to tvoje auto. Myslíš, že někdy pojede?
00:19:00 Myslím, že dneska to platí on.
00:19:16 -Ahoj.
-Ahoj.
00:19:19 Co to s sebou pořád taháš?
00:19:23 -Nějaký kulomet?
-Ne, to je teleskop.
00:19:28 -Dalekohled?
-Jo.
00:19:31 Aha. To je nové horské pravidlo? Musíš s sebou nosit teleskop.
00:19:36 Ne. Chtěl bych vidět jednu kometu. Gerasimovu kometu.
00:19:41 Mohl jsem ji vidět včera, ale pak se zatáhlo.
00:19:45 Je vidět jen jednou za 56 let.
00:19:48 Přivezl sis tohle sem do hor jen proto,
00:19:50 abys viděl nějakou kometu?
00:19:52 Půjdu na nejbližší vrcholek, tam je jasnější obloha.
00:19:56 -Vy jedete od chaty k chatě?
-Jo.
00:19:58 -Joachime? -Hm?
-Kde je Stella?
00:20:03 Komety jsou jen koule z ledu a hvězdného prachu,
00:20:06 které obíhají kolem Slunce.
00:20:07 Říká se jim špinavé sněhové koule.
00:20:10 -Stello, kde se couráš?
-Jo, už jdu.
00:20:16 Nemůže být nebe s hvězdami zkrátka jen krásné?
00:20:21 -Ahoj.
-Ahoj.
00:20:24 Šťastnou cestu.
00:20:27 Stello, pojď!
00:21:14 Ahoj.
00:21:18 Nechtěl jsi zůstat na tý první chatě?
00:21:21 Ne.
00:21:22 -Tak ty jedeš sám?
-Vlastně ne.
00:21:25 Jak to?
00:21:27 Tady člověk o Velikonocích nikdy není sám.
00:21:30 Nejezdi sám. To přece všichni vědí. To je horský pravidlo číslo osm.
00:21:35 Nemáš chuť na pomeranč?
00:21:41 Ne, děkuju. Musím jet dál.
00:21:44 Asi na tebe někdo čeká, co? Sexy meteorit?
00:21:48 Joachime.
00:21:53 -Ahoj.
-Ahoj.
00:21:58 -Zvláštní týpek.
-Je roztomilej.
00:22:01 -Roztomilej? Co?
-Mně taky připadá docela roztomilej.
00:22:49 Štědrovečerní koncert v kostele.
00:23:37 -Ahoj.
-Ahoj.
00:23:41 Jo, posaď se.
00:23:55 -Piješ čaj?
-Hm.
00:23:58 -S mlékem?
-Ne.
00:24:03 -Citron?
-Ne, to je moc kyselé.
00:24:06 -S cukrem?
-To je moc sladké.
00:24:11 -Tak pomeranč?
-Ne.
00:24:18 Co to čteš?
00:24:22 -To je Goya.
-Kdo to je?
00:24:27 To byl španělský malíř. Velice slavný.
00:25:03 Kdo vlastně jsi?
00:25:07 Kdo myslíš?
00:25:18 Jsem veverka.
00:25:21 -Veverka?
-Ano.
00:25:34 Jsem veverka?
00:25:38 -To je... A dál?
-Pak odešla.
00:25:41 -Odešla?
-Jo.
00:25:45 Ale to je taky dobře, nemyslíš?
00:25:47 Teď je to... Teď aspoň víš, že opravdu existuje.
00:25:51 Vždyť už jsi jí byl úplně posedlý.
00:25:55 Nebo to bereš nějak vážně?
00:25:59 Ne. Ne.
00:26:02 -Ale usmíváš se od ucha k uchu.
-Ne, ne.
00:26:13 Jsem veverka.
00:26:22 Sakra, to klouže.
00:26:31 -Ahoj.
-Ahoj.
00:26:36 Nechtěl jsi vyjít na kopec na té první chatě?
00:26:39 Já si to rozmyslel.
00:26:48 -A co to čteš?
-Ale nic.
00:26:53 -Ale nic?
-Takový dopis.
00:26:56 -Dostáváš hodně takových dopisů?
-Ne, tenhle je od táty.
00:27:02 -Je na cestě kolem světa?
-Ne, to zrovna ne.
00:27:06 -Tak nemá co na práci?
-Ne.
00:27:19 Zemřel.
00:27:28 Promiň.
00:27:31 To nevadí. Už je to dávno.
00:27:35 Nepamatuju si na něj.
00:27:39 A matka?
00:27:42 Ta je naživu.
00:27:44 -A ona na něj už taky nevzpomíná?
-Ona jo.
00:27:51 Chodí na hřbitov, nosí mu na hrob kytky a tak.
00:27:54 A ty nechodíš?
00:28:01 Ne.
00:29:02 -Ahoj.
-Ahoj.
00:29:05 -Veselé Vánoce.
-Jo. Veselé Vánoce.
00:29:09 -Bál jsem se, že už tě neuvidím.
-Hm, no, vidíš mě.
00:29:18 -Půjdeme?
-Jo. Je štědrý večer.
00:29:22 Tichá noc, svatá noc.
00:29:57 Koukej.
00:29:59 Sněží.
00:30:06 -Z jaké pohádky jsi přišla?
-Jsem opravdická.
00:30:18 TROUBENÍ
00:30:29 -Už musím jít. Hezké Vánoce.
-Počkej, počkej!
00:30:34 -Nechci tě znova ztratit.
-Ale musím domů.
00:30:39 -Do tvé pohádky?
-Ne, ke své rodině.
00:30:43 Než začnou Vánoce.
00:31:32 Kdy se uvidíme?
00:31:35 Kdy?
00:31:43 -Dokážeš čekat?
-A musím čekat?
00:31:50 Jo. Musíš.
00:31:53 Pět minut?
00:32:00 Musíš počkat půl roku.
00:32:05 Půl roku? Proč?
00:32:09 Tak to prostě je.
00:32:12 Přece...
00:32:13 V životě jsou chvíle, kdy musíme čekat.
00:32:16 Ano?
00:32:19 TROUBENÍ
00:32:24 Veselé Vánoce.
00:32:28 Jane Olave.
00:32:31 Jane Olave?
00:33:20 Přece jsi to viděla, určitě to tak bylo. Vím to jistě.
00:33:24 A tady máme nejtrpělivějšího muže na světě.
00:33:29 Budeš venku celou noc, nebo jen když bude vidět kometa?
00:33:33 Hm, celou noc asi ne.
00:33:35 -Ale dneska je poslední šance?
-Jo.
00:33:39 Aha. Můžeme jít s tebou a podívat se?
00:33:45 Jo, jasně.
00:33:54 -Máš ho už dlouho?
-Jo, je po tátovi.
00:33:57 -Dobrej.
-Jo, dobrej.
00:34:05 O čem ti vlastně píše v tom dopise?
00:34:09 O jedné holce, kterou potkal.
00:34:12 A musel ji hledat. Říká jí "dívka s pomerančiŞ.
00:34:17 -Dívka s pomeranči?
-Jo.
00:34:22 -Už se můžu podívat?
-Počkej!
00:34:26 Teď ne. Ještě moment. Pozor, pozor.
00:34:28 -Nic nevidím.
-Počkej!
00:34:30 Stello, jdeš, nebo co? Je mi děsná zima!
00:34:33 Jo, jo, hned jdu!
00:34:35 Tak si tam zůstaň s tím klukem s mikroskopem sama.
00:34:38 Počkej, nestrkej do toho, teď málem spadl!
00:34:45 Hele, klidně kašli na Joachima. Už jsem si na to dávno zvykla.
00:34:51 On je takový na všechny.
00:34:57 Musí hlídat svoji malou sestřičku.
00:35:03 -A má proč?
-Samozřejmě.
00:35:09 -Hele.
-Hm?
00:35:11 -Komety.
-Ať to neshodíš, jo?
00:35:15 Kde vzaly ocas?
00:35:20 No, když kometa přiletí do blízkosti Slunce,
00:35:24 tak se začne rozpouštět.
00:35:29 A zůstává za ní spousta prachu a špíny.
00:35:32 A jak se díváme na oblohu, a vidíš to tam jako svítící ocas.
00:35:36 -Jasný?
-Jo.
00:35:39 A když padá hvězda?
00:35:41 No, tak to je jen proto, aby sis mohla něco přát.
00:35:53 -Tak hodně štěstí s tou kometou.
-Díky.
00:36:01 Jsi naštvanej? Stresuješ se ze zkoušky nebo co?
00:36:10 Snad ne zas kvůli tý holce s pomeranči?
00:36:13 Ta na tebe zapomene.
00:36:15 Půl roku, tak dlouho na tebe myslet nebude.
00:36:18 Už se na ni vykašli.
00:36:25 HUDBA
00:37:49 Ahoj.
00:37:52 -Ahoj. Jak to jde?
-Co? Jak jde?
00:37:56 S tou dívkou s pomeranči a klukem, co ji hledá. Najde ji?
00:38:02 Já nevím.
00:38:04 Nepropadej zoufalství, máme hotové jmění
00:38:07 v téhle sbírce flašek.
00:38:08 To je bezvadný.
00:38:10 Počkej, ještě se kouknu, jestli nedorazil ten balíček.
00:38:14 Škoda. Dneska taky ne.
00:38:19 -Sevilla? Znáš někoho v Seville?
-Ne.
00:38:24 Dokážeš čekat ještě chvíli?
00:38:27 -Co blbneš?
-Dej to sem! Dej sem ten pohled!
00:38:30 Bydlíme na koleji, co je tvoje, je i moje.
00:38:38 To je od ní.
00:38:40 Od dívky s pomeranči?
00:38:45 Chci tam jet.
00:38:47 -To snad ne.
-Pojedu tam.
00:38:49 Teď jet nemůžeš.
00:38:51 za čtyři dny je zkouška, Jane Olave.
00:38:54 -Já vím.
-Za čtyři dny je ta zkouška.
00:39:34 Víte, kde to je?
00:39:36 Si, si. Tady. To je tady. Musíte rovně.
00:39:40 Rovně. Mockrát děkuju. Gracias.
00:40:17 Co myslíš, že je nejlepší, když člověk někoho hledá, Georgu?
00:40:23 Sedět na jednom místě a doufat, že se ta osoba objeví?
00:40:26 Nebo nazdařbůh bloumat po městě?
00:40:48 Když k sobě dva lidé patří...
00:40:53 Najdou se, ať tak či tak.
00:41:05 -Dobrý den, co si dáte?
-Kávu. Kávu, prosím.
00:41:52 -Počkejte, pane!
-Já se hned vrátím!
00:41:53 -Kdo to bude platit?
-Hned přijdu!
00:42:38 Promiňte. Jste Jan Olav? Vy jste Jan Olav. Znám vás.
00:42:44 -Opravdu?
-Na Akademii výtvarných umění.
00:42:47 Na Akademii?
00:42:48 Collegio de Bellas Artes. Tam ji najdete.
00:42:51 -Ji? Kde?
-Tudy.
00:43:20 Co myslíš, Georgu?
00:43:23 Je to, co se nám děje, součástí nějakého většího plánu?
00:43:27 Nebo je to jen řada náhod?
00:44:50 Ahoj.
00:44:56 Ahoj.
00:45:00 Hledal jsem tě.
00:45:04 Prosila jsem, abys čekal.
00:45:14 Každá pohádka má svá pravidla.
00:45:18 Ale jaká pravidla platila pro tuhle pohádku?
00:45:27 Na cos potřebovala všechny ty pomeranče?
00:45:30 Na co asi?
00:45:33 Říkal jsem si, že ti chybí vitaminy.
00:45:41 Ne. Chtěla jsem je malovat.
00:45:46 Proč sis nekoupila jeden a nenamalovala jsi ho víckrát?
00:45:50 Každý pomeranč je jiný.
00:45:55 Taky proto tu teď jsi.
00:45:59 Nepřijel jsi sem za jakoukoli dívkou.
00:46:04 Jenom za nějakou dívkou.
00:46:07 Ne?
00:46:12 Jak mohl ten kluk v kavárně vědět, kdo jsem?
00:46:15 Ten kluk?
00:46:19 Asi viděl obraz, který jsem namalovala.
00:46:22 Asi jo.
00:46:23 Obraz, který jsi namalovala tady? Portrét?-Hm.
00:46:28 Kde ho viděl?
00:46:31 Jan Olave...
00:46:33 Jak víš, kdo jsem? A kde bydlím?
00:46:45 Ty mě opravdu nepoznáváš?
00:46:50 Ne. Tak mi pomoz, napověz mi.
00:46:56 Tak jo. Kolik jsi v životě poznal veverek?
00:47:07 -Ta veverka? To jsi ty?
-Jo, no jistě!
00:47:11 Znali jsme se od dětství!
00:47:19 Proč jsi mi to neřekla hned?
00:47:27 No, chtěla jsem, abys mě nově poznal.
00:47:29 Takovou, jaká jsem teď, dneska.
00:48:25 Věříš ve věčnost?
00:48:27 -Ve věčnost?
-Hm. Na život po smrti.
00:48:31 Ne. Jsme stvořeni z hvězdného prachu.
00:48:35 A je to zázrak, že tu vůbec jsme. A žijeme jen jednou.
00:48:40 -A to "jednouŞ je právě teď.
-Chtěl bych tu být navždycky.
00:48:45 Nic není navždycky.
00:48:49 Myslím, že okamžik je jediná věčnost, která existuje.
00:48:57 -Kde bydlíš?
-Na internátu pro mladé dívky.
00:49:01 -Bože.
-Katolickém. Je to tam hezké.
00:49:05 Páni. Klášter.
00:49:07 Je to pevnost. Dovnitř nikdo nepronikne.
00:49:11 To zní lákavě.
00:49:13 -Ne, dobře.
-Nejde to.
00:49:16 No jasně.
00:49:23 HUDBA
00:49:53 Zítra odjíždím.
00:49:55 Co? Proč?
00:50:01 -Pozítří mám zkoušku z fyziologie.
-A přesto jsi tady?
00:50:10 Cos to říkala o věčnosti?
00:50:14 Že ten okamžik je teď?
00:51:40 Jé, viděl jsi to?
00:51:44 -Padala hvězda?
-Hm.
00:51:47 -To znamená, že si můžeme něco přát.
-Nebo že někdo umře.
00:52:20 Představ si, jak krátký je lidský život, Georgu.
00:52:27 Trvalo miliardy let, než vznikl člověk.
00:52:31 A trvá jen pár vteřin, než umřeme.
00:52:45 Miluju tě.
00:52:55 Máma!
00:53:25 Stello.
00:53:29 -Vyjasnilo se. Půjdeš se mnou?
-Jo.
00:53:45 -Vidíš?-Je zima.-Jo.
00:53:53 -Myslíš, že uvidíme tu kometu?
-Při troše štěstí.
00:53:57 Je za těmi mraky.
00:54:00 -Myslíš, že jsi klikař?
-Snad jo.
00:54:06 A co tvůj táta? Měl štěstí? S tou dívkou s pomeranči?
00:54:11 Vyšlo jim to?
00:54:13 Dívka s pomeranči byla...
00:54:16 Vlastně je... moje máma.
00:54:28 Až teď jsem pochopil, proč si nenašla jiného muže.
00:54:34 Co?
00:54:37 -Pravá láska trvá věčně.
-Nic netrvá věčně.
00:55:06 Ó! To je nádhera.
00:55:08 Ukaž, ukaž, chci se podívat.
00:55:10 Musím se podívat!
00:55:15 Ó, páni.
00:55:22 Jé. To je...
00:55:47 Co je?
00:56:07 Přála sis něco?
00:56:11 Hm. Ale nepovím. A ty?
00:56:18 Možná.
00:56:23 Počkej! Mám tě!
00:56:30 Tak, a mám tě!
00:57:00 Není ti nic?
00:57:02 Ne, nic mi není, jen jsem trochu mokrá.
00:57:09 -Půjdeš se se mnou ještě koukat?
-Ne, půjdu si lehnout.
00:57:37 Jak dlouho mi to bude trvat na nádraží.
00:57:39 Počítej s tím, že pojedeš několik hodin.
00:57:42 -Ty odjíždíš?
-Jo. Musím domů.
00:57:46 -Chci stihnout vlak v jedenáct.
-Chápu.
00:57:50 -Přijel ses sem podívat na kometu, viď?-Jo.
00:57:52 -Tak hlavně, žes ji viděl.
-Hm.
00:58:00 Ahoj, Henriku.
00:58:02 Jo, byl to zážitek. Fakt skvělý. Měls tu bejt.
00:58:10 -Děkuju vám. Ahoj.
-Ahoj.
00:58:55 Vzali jsme se ještě to léto. Moc brzo, říkali někteří.
00:59:02 Ale nemohli jsme ztrácet čas.
00:59:12 Představ si, že by sis mohl vybrat, že se narodíš a prožiješ život
00:59:16 tady na Zemi.
00:59:17 Ale zároveň bys věděl, že ten život bude trvat
00:59:20 jen krátký okamžik.
00:59:29 A čím krásnější je žít, tím těžší je umírat.
00:59:36 Co by sis vybral?
01:00:44 Ahoj! Ty už jsi doma? Měl jsi přijet až zítra.
01:00:49 -Tohle je Jůrgen.
-Ahoj.
01:00:51 Veronika mi o tobě hodně vyprávěla.
01:00:54 Zvláštní, že o vás mi neřekla nic.
01:00:56 Georgu, chovej se slušně a pozdrav.
01:00:58 -Sklapni!
-Georgu!
01:00:59 -Sklapni! Sakra!
-Georgu!
01:01:02 Georgu!
01:01:34 Georgu?
01:01:38 Otevři dveře, prosím.
01:01:40 -Jak dlouho se s ním znáš?
-Už nějaký čas.
01:01:47 Ty dopisy jsou o tom, jak moc tě táta miloval.
01:01:58 Dívka s pomeranči? Na to ti seru!
01:02:06 Ať už si teď myslíš cokoli, tvého tátu jsem milovala.
01:02:15 -Byl moje velká životní láska.
-Velká životní láska?
01:02:20 A co tenhle druhej chlap, velká životní láska číslo dvě
01:02:23 nebo co?
01:02:25 A kolik jich ještě budeš mít?
01:02:36 Táta psal, jak dal v sázku všechno, aby tě našel.
01:02:41 Takovou lásku už nikdy nenajdeš, mami. Nikdy.
01:02:46 Ne, Georgu.
01:02:52 Ale na nebi taky není jen jedna hvězda, že ne?
01:03:04 Já jsem neopustila Jana Olava.
01:03:10 To on mi umřel.
01:04:24 -Ahoj.
-Ahoj.
01:04:49 -Na. Chceš si je přečíst, ne?
-Díky.
01:04:55 Říkal jsem, že si na něj nepamatuju.
01:05:04 Že jsem na něj zapomněl.
01:05:10 Ale pak najednou...
01:05:13 Jsem si vzpomněl.
01:05:18 Docela jasně.
01:05:23 Bylo to zrovna tady.
01:05:27 A takhle v noci.
01:05:33 -Tati, já nemůžu spát.
-Pojď sem.
01:05:40 -Vidíš tu hvězdu tamhle nahoře?
-Hm.
01:05:45 Jmenuje se Sirius. A tamhle, to je souhvězdí.
01:05:51 Je to Velký vůz. A tamhle, to je Venuše.
01:05:57 A pokaždé, když se dívám na Venuši, myslím na maminku.
01:06:06 Dneska je vidět tolik hvězd.
01:06:14 Ty umřeš?
01:06:25 Všichni jednou umřeme.
01:06:29 Bude mi to líto, až umřeš.
01:06:37 Pojď, půjdeme se proletět.
01:06:42 Tak, už tě mám.
01:07:09 Mami?
01:07:13 Víš, víš, co je to za hvězdu?
01:07:18 Venuše.
01:07:21 Vždycky, když se na ni táta díval, myslel na tebe.
01:07:36 Na co myslíš ty?
01:07:43 Že žijeme jen jednou.
01:07:53 A sice teď.
01:09:56 Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2012
Norský spisovatel Jostein Gaarder celosvětově proslul svým třetím románem Sofiin svět, jenž se stal mezinárodní senzací a byl následně adaptován i do stejnojmenného filmu. V Dívce s pomeranči Gaarder rozvedl dvě vzájemně propletené časové roviny. V té první je dospívající Georg po letech konfrontován se smrtí svého otce. Matka mu předá dopisy, které mu otec napsal, než umřel, ale chtěl, aby je syn dostal, až mu bude šestnáct. V nich se odvíjí příběh jeho velké lásky s tajuplnou dívkou s pomeranči. Prostřednictvím vyprávění mladík nejen lépe poznává otce, na něhož se pod tíhou zármutku snažil zapomenout, ale také sám začíná objevovat sílu vztahů v rodině a s přáteli. Citlivě vyprávěný film o významu lásky v životech lidí vznikl v norsko-německé koprodukci a natáčel se v okouzlujících lokalitách Norska a Španělska.