Poslední představení geniálního choreografa
Od Senegalu, přes Orient, Benátky až k Paříži.
„Jsem z Marseille, ale nepatřím nikam. Mou vlastí je tanec a mou zemí je celý svět. Tanec a lidstvo, tam jsem doma,“ říkal Béjart, podle mnohých filozof uvažující tanečně. „Jediné umění, s nímž je tanec důvěrně sblížen, je hudba.“
Jako hudební předlohy používal nejen soudobé skladatele, ale i hudby lidové a národní. „Jaký je můj názor na krásu? Krása je jako květina, nemůžete se jí opravdu zmocnit.“ Ve svých projektech se Béjart vracel i k původním tanečním rituálům zemí Asie a Afriky.
V letech 1954–1957 vedl s J. Laurentem v Paříži Ballets de l’Etoile, poté založil Ballet-théâtre de Paris, pro který vytvořil řadu choreografií a výprav.
V roce 1960 založil v Bruselu svůj proslulý soubor Balet XX. století (Ballet XXe Siécle), který sbíral různé ceny a na dlouhodobých turné sklízel ovace po celém světě.
Z množství proslavených choreografií lze jmenovat Bolero, Notre Faust, A la recherche de Don Juan nebo Nijinsky, Clown de Dieu. V roce 1987 přesídlil z Bruselu do švýcarského Lausanne, kde založil soubor Béjart Ballet Lausanne.
V Praze vystoupil Béjart v rámci mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro 1987. Uvedl devatenáct krátkých baletů, ve kterých pod názvem Eros Thanatos soustředil výběr z téměř třicetileté tvůrčí práce Baletu XX. století.
