Skvosty pevnostního stavitelství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (2010). Provází P. Jeništa. Režie P. Jurda
Hanácká metropole po mnohaleté okupaci švédskými vojsky na sklonku třicetileté války téměř zanikla, nový život jí po ztrátě slezských území vdechla Marie Terezie, aby zabránila postupu pruských vojsk. Památkou připomínající mohutné bastionové opevnění je brána pojmenovaná jako Terezská na císařovninu počest. Jenže vývoj dělostřelecké techniky spěl kupředu mílovými kroky a pevnostní stavitelství se tomu muselo přizpůsobit. Kolem historického centra Olomouce byl proto ve vzdálenosti rovnající se dostřelu tehdejších děl vybudován věnec samostatných dělostřeleckých pevnůstek zvaných forty. Dva z nich Petr Jeništa navštíví a pak se přesune do Radíkova. Tamní předsunutou dělostřeleckou pevností, v níž poprvé našel své uplatnění i beton, totiž vyvrcholilo pevnostní stavitelství v habsburské monarchii.
